DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 Proč právě já?

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5 ... 10 ... 17  Next
AutorSpráva
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   08.04.10 13:20

Jééééééééj , Deana si zachránila, . No, to ti poviem, toľko napätia, dievča, vieš dobre, že to nie je dobré na psychiku . No, len čo jedna dráma skončila, už pokračuje ďalšia. Ale je mi trošku Sama ľúto, chudák, nemôže za to, dúfam, že to ozaj dostane pod kontrolu a Tom mu dovolí stretávať sa s Alex. Už jej pomaly aj na chuť prichádzam . No a Dean konečne trošičku aj nejaké tie city k Jo ukazuje, aj keď nie priamo pred ňou, by si zaslúžil, takto chudinku trápiť. No, čo iné dodať, hor sa do písania, chcem viac .
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   08.04.10 13:58

Nemix, JMMM - díky za komenty, snad bude brzy pokráčko. Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   08.04.10 14:29

no v to doufám, neboť jsem napnutá jak
kšandy.....
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   13.04.10 20:28

Alex již na svého otce čekala v obýváku ..... ihned ho zaplavila otázkami. Proč nemohla jet také? Proč jí zakázal odejít z domu? Proč jí Sam nebere telefon a neodpovídá na zprávy? Co se tam stalo? Něco Samovi?
Tom nevěděl co na to říct ..... pravdu? Ale jak to má Alex sdělit? Tak se na Sama upnula i jemu byl od první chvíle sympatický ...... a teď tohle, jako Kain a Ábel ....bratrovrah. Bude to pro ni kruté, ale říct jí to musí ..... opatrně, aby ji moc neranil. Sice už si nebyl jistý, zda to co před několika minutami řekl v Bobbyho domě, nebylo příliš unáhlené....nevěděl podrobnosti, možná Sama obvinil neprávem a hlavně to všechno bylo ve zlosti. Vzal ji za ramena, opatrně posadil do křesla, zadíval se jí do očí a pomalu začal. Alex střídavě bledla hrůzou, rudla zlostí. Pak jí hlava padla do dlaní, když tvář odkryla, měla ji zmáčenou slzami. Objal ji a snažil utišit.
„Já vím, že ti na něm záleží, snad se to nějak vysvětlí, bylo to všechno tak narychlo,“ moc přesvědčivě to neříkal, Alex to na povzbuzení stačilo, trochu se i přes slzy na tátu usmála.
„Měli byste si se Samem promluvit,“ Tom pochopil, že si to musí vyříkat oni dva, jen oni si určí svoji budoucnost, ať již spolu nebo rozděleni, „zítra tam jedu zase, tak jestli chceš .....“ Alex radostně přikývla.
---------------
Bobby nevolal, Tom tedy v klidu dorazil druhý den po službě i s Alex .... na Sama se nedívala zrovna přátelsky, měla zarudlé oči, kvůli němu proplakala celou noc. S Ellen se ještě neznala, navzájem se představily a pak zamířila, stejně jako její otec, k Deanovi. Ten ležel, podepřený obrovským polštářem, na široké, pohodlné pohovce proti televizi..... asi ho příliš nezajímalo, co tam běží ..... jen se prostě díval. Široce rozhalená košile způli zakrývala jeho tetování .... to aby měl volný ten různobarevný krk, Alex se při pohledu na něj ještě více na Sama zamračila.
„Tak ukaž,“ Tom začal Deanovi prohmatávat krk, ten dělal jen bolestné grimasy, nejraději by uhnul, nebylo kam, zabořil se alespoň ještě více do polštáře ..... ani nepípnul.
„Řekl už něco ....mluví vůbec?“docela se tomu podivil, ta drastická léčebná kúra měla zabrat.
„Mluví, ale .....,“ Bobby se poškrábal na hlavě.
„Ale.....co??“
„Lepší bylo, když mlčel,“ Bobby trochu naštvaně, ostatní se začali uchechtávat.
„Proč? Snad je dobře, že se mu hlasivky uklidnily,“ nechápavě Tom.
„No, protože v jednom kuse buď nadává ...... a sprostě nebo pořád žvaní nějaké nesmysly.“ Dean se zamračil a zavrtěl nesouhlasně hlavou, jako že „to není pravda“, Bobby mávnul rukou, jako že „nekecej“, to už Jo a Ellen měly co dělat, aby nevyprskly smíchy, jen Sam se tvářil ustaraně, bylo mu jasné, že Alex podle toho, jak se na něj bez pozdravu podívala, už o všem ví ..... bál se co bude následovat.
Tom už se na nic neptal, pousmál se ..... naprosto tomu věřil a otevíral svůj lékařský kufřík, Deanovi se stejně tak otevíraly oči a spustil .... jen potvrdil Bobbyho předchozí slova.
„Opovaž se mi ještě jednou píchnout takové svinstvo, jsem myslel vole, že mi to roztrhne krk ..... kdybych mohl, tak roztrhnu tebe,“ zachroptěl a nepřátelsky se na něho podíval.
„Hele, souhlasil jsi, pokud se pamatuji a pomohlo to .... né?“
„To jo .....ale už mi to nedávej.... rozumíš?“ Dean ubral na intenzitě, znělo to spíše prosebně.
„Však jsem nic takového nechtěl udělat ..... vidím, že už jsi docela v pohodě,“ ušklíbl se, „......jen nějakou mast .... a když už můžeš nadávat, můžeš i polykat ..... tak něco na zklidnění hlasivek a oteklého krku,“ z tašky vybral mast a tablety.
„Už zase?? Já už jsem tak nadrogovaný, vždyť je ze mě chodící lékárna,“ vyštěkl Dean docela nešťastně, po krátké pomlce, „.... a na krk mi už nikdy nesahej ..... těmi svými pařáty ....jako bych ho měl ve svěráku, vůbec nemáš s člověkem soucit!!“ vyjel na něho zase docela ostře, neměl to dělat ....rozkašlal se, měl pocit, že mu v krku někdo zapálil cigaretu ....chvíli nemohl popadnout dech.
Tom počkal, až ten záchvat kašle přejde: „Deane, přestaň se chovat jako .....“
„Jako co??“ přerušil ho Dean, „no, co bys taky čekal od neandrtálce!?“ Tom se zašklebil ...... vrátil mu ten včerejšek tedy pěkně...... ostatní se dívali raději do země, aby nebylo vidět jejich zábavné obličeje, Alex pochopila, že to byla Deanova odezva na nějaký předchozí tátův výrok a začala se usmívat také. I Dean ....když se Tom na něho znovu podíval, v jeho zelených očích zasvítily veselé plamínky.
A až nyní teprve všem došlo, že si tykají, ani je to moc nezaskočilo ..... chlapi, ti k tomu vždy mají blíž, rychleji najdou společnou řeč a ti dva si padli do noty hned, to bylo vidět i slyšet.
„Nebo si tě mám vzít sebou do ne...,“ už věděl, co na něho platí, stačí se o nemocnici zmínit.
„Dobře, už mlčím, jen žádnou injekci ......prosím,“ zasípal Dean tak strašným hlasem a hned nasadil smutný výraz a nádherné smaragdové „psí oči“ ..... až jim ho bylo líto.
Odevzdaným výrazem si vzal od Toma tabletu .....spolknul ji ... s obtížemi, rychle sáhnul po sklenici s vodou, kterou mu pohotově podávala Jo ...... znovu se zabořil do polštáře.
Tom podal Alex mast a pokynul jí ..... zkušeně masírovala Deanovi ten jeho krk. Jak to bylo příjemné!!! Měla tak neuvěřitelně lehký dotyk, téměř její jemné prsty necítil. Ne jako její táta, tomu by nejraději ruce urazil ..... pěkná hloupost, Tom dělal jen svou práci a velice dobře, byl to „profík“....trochu té bolesti, na to přece byl Dean zvyklý. Jen to těmi předešlými „kecy“ na Toma zkoušel, ten se obelstít nedal ..... Dean byl v tomto směru až příliš průhledný.
Jo stála za Alex, dívala se .....příště to udělá již sama .... ale spíše dohlížela a dost zamračeně, aby se ho snad nedotýkala příliš intimně. Štvalo ji to!! Ona se ho směla dotknout prakticky jen za souhlasu své mámy a nějaká cizí holka klidně může a přede všemi. Vůbec jí nedošlo, že Alex se ho v nemocnici musela dotýkat i na jiných částech těla a mnohem citlivějších ..... pro ni to byla jen práce ..... nic víc ..... ta „žárlivost“ naprosto nebyla na místě.
Bobby počkal až děvčata skončí ..... pokynul všem, aby se usadili, kde se dalo a za tichého souhlasu Sama a Deana začal.
„Když už jsme se tady tak pěkně sešli, zasvěceni do věci, rád bych ještě objasnil nějaké podrobnosti.“ Bobby si již před příchodem Toma spojil v celek, co sám tu noc zažil, co mu řekl Sam tenkrát v nemocnici a veškeré aktuální události, od Deana toho moc neočekával, ten měl jen takové záblesky. Spíše chtěl na něm vyzvědět, co se děje se Samem, tam to bylo zase naopak, Sam si pamatoval jen nějaké útržky ...... a znovu v kostce probral záležitost kolem toho domu. Napjatě poslouchali, nepřerušovali ho, jen v jednu chvíli, kdo jiný než Dean ..... bylo mu už líp a vymýšlel hlouposti.
„Bobby, nebyly tam!“
„Kdo ...... co??“ nechápavě Bobby.
„No ty krysy, přece!!“ Dean takovým nevinným hlasem ...... chvíli bylo ticho a pak hromadný výbuch smíchu.
„No jasně, že tam nebyly, jen jsem vás chtěl odradit, ale nebylo to nic platné, stejně jste tam vy palice zabedněné vlezly,“Bobby to všeobecné veselí moc nesdílel a nejvíce se na tom bavil Dean,, „tak jsme se zasmáli.....mohl bych tedy pokračovat?? Děkuji.“
„Prosím,“ provokativně špitnul Dean ...... málem způsobil další záchvat smíchu, ale Bobby se
podíval dost zamračeně a pohrozil mu prstem ..... překonali to .... ono to moc nešlo, protože Dean si dal před pusu roh polštáře, jako že bude už mlčet, jeho zelené oči však vypovídaly o něčem jiném, již se zase nadechoval k nějaké provokaci ...... Jo, která seděla naproti, si dala výmluvně prst na rty ..... zmlknul, k údivu všech ..... a již nevyrušoval, jen když byl tázán.
Dívali se střídavě ze Sama na Deana ...... při pasáži, co předcházelo tomu pádu .... dost vyděšeně, nechápavě (co to Sama napadlo)!! Podle Deanova výrazu, jak zase on překvapeně přeblikával pohledem z Bobbyho na Sama, bylo jasné, že si toho opravdu moc nepamatuje (nepřetvařoval se, to nikdy dobře neuměl), co slyšel mu úplně rozšiřovalo oči a hlavně až Bobby došel k tomu, proč se tak rozzuřil, Sam následně a pak to byla málem jeho smrt ...... sekl po Samovi zamračeným pohledem. A pak se Bobby dostal k té nejhorší části – Samova démonská krev, kolující v jeho žilách. Tom s Alex (ona spíše zoufale) jen v němém úžasu hleděli na Sama, který se zarytě díval do podlahy. Dean nechal Bobbyho chvíli kolem toho mluvit a pak si vzal slovo.
„Když jsem ti o tom brácho říkal, myslel jsem, že to chceš uchovat v tajnosti i když tady nebudu,“ hořce se zašklebil, „záleželo jen na tobě, zda to budeš roztrubovat dál, okolnosti tě donutily a teď už je to venku ....... no co se dá dělat,“ vzdychnul a pokrčil rameny, „pokud sis nebyl jistý, že to zvládneš sám, měl jsi to říct dřív, ale na druhou stranu tě chápu, ovládl tě strach .... strach z reakce tvého okolí. Já jsem to před tebou tajil ze stejného důvodu .... bál jsem se, jak to přijmeš ty ..... promiň Sammy. Teď se bohužel ukázalo, že nejsi dost silný, nedokázal jsi to potlačit ....... ta tvá vůle nebyla nikdy moc pevná ..... měl jsem to vědět ..... promiň bráško,“ opět se omlouval .....Samovi bylo tak trapně ....Dean měl pravdu, je slaboch.
„Můžeš mně říct, co by jsi teď dělal, kdybych byl mrtvý, jak to poslouchám, ani to nedokážeš pořádně vysvětlit, to zlo, které v tobě klíčí,“ chvíli se na bratra díval a pak odevzdaně a dost unaveně mávnul rukou, „no, teď už je to jedno, jestli já jsem měl nebo neměl a jestli ty jsi měl nebo neměl. Už jsme všichni v obraze, tak se s tím musíme poprat a pomoci Samovi.“
To tedy byla na Deana dlouhá řeč, ale velice rozumná a jaká slova používal .... vůbec by to do něj neřekli, před chvílí samý žert a nyní naprosto zodpovědně. Tohle uměl velice dobře, z vážné situace přejít do legrace a naopak. Přejel si rukou po krku, nasucho těžce polkl a pokračoval.
„Šel jenom po mně, já jsem byl jeho hlavní cíl,“ všechny oči i Samovy se s údivem stočily na něj, „však víte, démoni po mně pasou, snaží se mně dostat ..... on má démonskou krev, ta mu to našeptávala, nemůže za to,“ zase se omlouval za něj .....už to říkal dost zesláblým a chraptivým hlasem, měl toho dost, Tom mu zkontroloval puls, všechno v normálu, jen byl unavený, ale ještě musel udělat jednu věc, později by to nemělo smysl.
„Same , pojď sem,“ pomalu přikráčel, Dean mu pokynul ...... ještě blíže (Sam se naklonil, myslel si, že mu chce něco říct) ...... a pak vší silou pravačkou mu takovou ubalil, že Sam odlítnul na druhý konec pohovky. Chytil se za bradu, z rozkousnutého rtu se vyrojila kapička krve a zablekotal, „to za ten krk?“
„Ne, to je za to tvoje blbé lhaní ...... a nebyl by ani ten krk .....ty jsi mě tedy dal!!!“ a tichým hlasem dodal, „nemuselo se ani prozradit to naše společné tajemství, ale upřímně .... je mi mnohem lépe,“ myslel duševně, fyzicky na tom byl dost bledě, sípavě dýchal, „a měl jsem to udělat už dávno, mohl jsem si ušetřit všechny ty nepříjemnosti a hlavně mou věčně rozbitou hubu,“ chraptivě se uchechtl. Všichni přítomní se začali uculovat, nyní to bylo docela směšné, nikdo Sama nelitoval, ani Alex .... zasloužil si to. Dean zavřel oči, krk měl v jednom ohni, uvítal by něco ledového, ale tím by se to prý ještě zhoršilo ..... chtěl se tak strašně napít ...... Jo to pochopila, donesla sklenici s vlažným čajem......těžko se mu polykalo (jako když měl
v dětství angínu), ale bylo to osvěžující, vděčně se na ni podíval...... byla „v sedmém nebi“.
„A teď abych kvůli tobě jedl kaši ...... ti teda pěkně děkuju ...... debile jeden,“ neodpustil si Dean tento dodatek, zavřel oči, to předchozí napětí na krku mu díky tomu léku povolilo, ale taky ho to uspávalo .....nebránil se ......ta tíha, starost a hlavně věčný strach o bratra z něho spadl ..... již na to není sám ...... mohl v klidu usnout.
Alex prstem pokynula Samovi, aby ji následoval před dveře. Postavili se tak, aby na ně nebylo vidět a pak ...... pak mu vrazila takovou facku, ani si nemusela stoupnout na špičky. Sam se chytil za tvář a docela nešťastně: „A to bylo za co?“ v duchu si říkal, vždyť už jsem za tu svou blbost po hubě dostal a od toho, kdo měl na to největší právo.
„To bylo....bylo...,“Alex sama nevěděla, proč ho udeřila, všechen ten vztek se v ní nahromadil ....a tak nějak jí ta ruka vyletěla, „....za to co jsi udělal bratrovi, za tu bolest, za to tvé hloupé lhaní,“ odmlčela se a pak tichých hlasem dořekla, „a za to co jsi způsobil mně .... tady,“ dlaň si položila na srdce, „víš vůbec, jak mi bylo, když mi to táta řekl a jak mi je teď, po tom všem, co jsem slyšela???“ měla slzy na krajíčku, teď to byla slzy lítosti, zklamání.
Sam se nestačil divit, kde se to v ní vzalo, ale v tomto směru byla asi po tátovi .... neskrývala rozhořčení ani žádné emoce ...... dala mu co proto. Sklopil hlavu, ano měla pravdu, vůbec na

ni nepomyslel .... vlastně na nikoho, nechal v sobě to zlo rozbujet do takové míry, až nad ním převládlo ..... bál se jí pohlédnout do očí .... čím to ospravedlnit? Někoho obviňovat? Ne! Byla to jen jeho chyba a teď za to zaplatí .... nenávistí, strachem, pohrdáním svých blízkých.
„A to mi k tomu ani nic neřekneš??“ vzala ho za bradu .....na chvíli se jejich hnědé oči spojily.
Sam ji k sobě mlčky přitisknul, cítil její zrychlený dech, tlukot srdce ..... srdce, kterému tolik ublížil. Lehce ji políbil do voňavých vlasů, zavřel oči a .... čekal. Další facku?? Okamžitý rozchod?? Vůbec by jí to nezazlíval, přece nebude s takovým ..... myšlenku již nedokončil. Alex mu polibek opětovala .... na ústa, tou skloněnou hlavou jí to usnadnil (využila toho) ..... nebyl jen letmý ..... ale dlouhý, nádherný, vášnivý, sladký. Sam ji přivinul ještě vroucněji.
„Same, ty nejsi zlý, věděla jsem to hned od prvního okamžiku. Společně to zvládneme ...... uvidíš ..... pomůžu ti ..... všichni ti pomůžeme ..... naučíš se s tím žít .... musíš .....kvůli mně, kvůli nám dvěma,“ Alex přerývaně šeptala.
Sam byl tak šťastný ...... ona je ohromná, úžasná ...... čekal všechno možné, ale tohle!!
„Odpusť ..... vždyť já ani nevím, jaké mám štěstí, že tě mám ..... vůbec si tě nezasloužím,“ zašeptal také.
Chvíli tak ještě stáli v objetí...... znovu se dlouze políbili a ruku v ruce se vrátili zpět do domu.
Dean mezitím usnul s pootevřenou pusou, mírně chrápal, to asi ten jeho krk a že ležel na zádech. Všimli si toho již dříve, někdy jen těžce dýchal, jindy chrápal hrozně, přes den to tak nevadilo, ještě, že v noci s ním nikdo nemusel sdílet místnost.
Tom se také chystal k odchodu, dohodli se následovně – pokud budou dodržovat jeho pokyny, není třeba jeho každodenní návštěvy, zkontroluje pacienta tak za tři dny, jen kdyby došlo k nějakému zhoršení, okamžitě přijede on nebo Alex.
Ve dveřích se ještě otočil na Sama: „Abych nezapomněl ....ten deník, je to rodinná památka,“ a natáhnul ruku. Sam mu ho podal z police za ním. Jejich pohledy se střetly.
„Jsem rád, že se to vysvětlilo ...... už kvůli Alex, všechno to tak prožívá, nechtěl bych, aby byla nešťastná ...... má tě ráda, záleží jí na tobě ..... víš to??“ bylo to důvěrné, jen pro Samovy uši, povzbudivě se na něho i usmál.
Za malý okamžik se Sam díval za odjíždějícím autem a v duchu si stále přehrával Tomova poslední slova ..... byl v tu chvíli nesmírně šťastný.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   13.04.10 22:26

já vlastně ani nevím jak to okomentovat - snad jen jéééééééééééé 702
marodící Dean prostě nemá chybu.... Wink
fakt hezká povídka
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   18.04.10 21:36

Nemix: Díky a tady je další část.

Dakota – Bobbyho dům – asi o deset dnů později
Obloha byla jako vymetená, konečně po dlouhé době nádherný slunečný, ale chladný den.
Dean již v noci spal ve svém pokoji....Jo mu ho opět přenechala. Bobby v rychlosti vyklidil v přízemí malou komůrku, v které měl různé harampádí, na přespání to stačilo. Dean se chtěl zachovat jako gentleman, že on zůstane dole, ona zase argumentovala tím, že je to jeho pokoj, má tam svoje věci, ještě chvíli a nechala by se od něj i přesvědčit, ale Dean to pak po té malé tahanici vzdal, no koneckonců musí trénovat chůzi do schodů. Za těch pár dnů byl celkem v pohodě, krk mu už nehrál všemi barvami, i ty obvazy zmizely (jen koleno měl pořád zafixované).
Právě scházel pomalu se schodů, jen zabručel: „Bude pršet“, podívali se na něho jako na blázna. Dokulhal ke stolu, sednul si a zase: „Říkám, že bude pršet, věřte mně.“
Protože přišel poněkud později, až po obědě ..... nebudili ho, alespoň se jim tam nemotal ..... u stolu nikdo nebyl i z místnosti se všichni vytratili, kromě Jo ...... přisunula mu talíř, jen se v jídle povrtal a odstrčil ho.
„Nechutná ti to?“ dnes se to opravdu moc nepovedlo, něco tomu prostě chybělo.
„Jasně, že mu to nechutná,“ pomyslela si Jo, „jako kdyby věděl, že jsem to připravovala a takhle mně to chce dát najevo. To mám z toho, že jsem se nikdy kuchyni moc nevěnovala, jak se potom chci postarat o svou vlastní rodinu ..... ne, to musím napravit.“
Ale to mu trochu křivdila, zase o něm nevěděla všechno ..... v tomto ohledu byl Dean velice tolerantní i kdyby to bylo jakékoliv, nikdy by to nepohanil a neřekl ani slovo.
„Ne .... je to dobré .... nemám hlad,“ podíval se na ni utrápenýma zelenýma očima, až teď si všimla, jak je bledý, kruhy pod očima, křečovitě svírá vidličku.
„Spal jsi vůbec?“ zavrtěl hlavou a sklopil ji dolu, aby neviděla ten jeho zničený obličej.
Jo vyjmula z lahvičky jednu tabletu na bolest a přistrčila mu ji se sklenicí vody, vnucovat mu něco .... nemělo cenu, musí sám vědět, zda je to nutné...... a začala sklízet se stolu, když se otočila zpět, Dean se již ztěžka zvedal od stolu, tableta zmizela ..... musel mít bolesti, když sáhnul po té krajní možnosti. Pomalu došmajdal do koupelny, byl tam dost dlouho, Jo měla strach, jestli neodpadl, už se tam chystala jít (i když jí to bylo dost trapné), ale Dean právě vycházel ze dveří ..... v obličeji vypadal trochu líp. Dobelhal pod schody, nešťastně se na ně podíval ... netroufnul si do nich, otočil se, dokulhal k posteli a svalil se na ni. Jo šla hned za ním, zvedla mu z podlahy bosé nohy a přikryla ho dekou.
Tu „proklatou“ postel, na které zažil tolik bolesti chtěl Dean vyhodit, aby mu ty chvíle již nepřipomínala, ale Bobby ho přesvědčil, že on každou chvíli obsadí celou pohovku sám pro sebe a někdy na ní i usne, oni si pak nemají kam sednout, tak aby nemusel během dne pořád „pajdat“ do schodů, odstavili tu postel do rohu místnosti, Dean to nakonec uvítal....i ten den.
„Proč se tak trápíš? Měl jsi přijít dřív,“ zašeptala Jo, nevěděla, jestli ji slyšel .... slyšel a dobře.
„Jsem osel, však mě znáš ..... a dík,“ zamumlal a už na něm byl vidět účinek toho léku, napětí v tváři povolilo ..... usínal, Jo ho ještě pohladila po skráni s těmi sexy bílými vlasy a odešla.
Ellen s Bobbym se chystali do města na nějaké divadelní představení a protáhnou si to až na večeři v restauraci, takže návrat trochu pozdní. Sam právě přicházel odněkud z venku a pochvalně hvízdnul, jak jim to oběma „seklo“, Bobby se zaškaredil a raději už s Ellen vypadli. Sam se ještě chvíli přitrouble uculoval, pak se zeptal na Deana. Jo pokývla hlavou směrem k posteli.
„Tak tohle nechápu, spí celou noc až do oběda a už spí zase?? Vždyť on poslední dny spí vlastně pořád .... ve dne, v noci ...... je v pořádku? Sam měl docela o bratra strach.
„Není mu dobře,“ Jo prstem ukázala na lahvičku s léky, „asi vůbec nespal, tak ho nech ......
a víš co, dones mi dřevo na přiložení, už je tady dost chladno.“
Sam pokývnul hlavou a odešel udělat, co po něm žádala.
---------------
Obloha se mezitím přebarvila z jasně modré na ocelovou šeď ..... začalo pršet, přesně jak to říkal Dean. Sešeřilo se a citelně ochladilo.
Sam seděl u televizoru, zvuk měl na nejvyšším stupni ..... jen vzdychal a obracel oči v sloup ....Dean zase chrápal a jak!! To se fakt nedalo!! Vstal, stoupl si na nad bratra a byl pevně rozhodnut, že ho vzbudí, vypakuje do podkroví, případně mu pomůže i do schodů a tam ať si chrápe jak chce. Ale když viděl jeho spokojený úsměv na tváři a jak těžce dýchá,neměl to srdce ho budit. Už to pochopil, jakákoliv změna počasí mu nedělá dobře a je vděčný za každou hodinu, minutu bezbolestného spánku. Opravdu jeho vlastní přirovnání k barometru ..... to sedělo .... Sam se ušklíbl ..... vypnul televizor a raději půjde on do podkroví, přečte si třeba nějakou knížku a Deana prostě nechají spát dole ....výjimečně.
Jo uklízela v kuchyni, usmívala se tomu ..... ucítila za sebou nějaký pohyb, otočila se.
„Same, potřebu ....“ nedořekla, nebyl to Sam, ale úplně cizí tvář, „co chcete, co tady děláte?“
Hrubě a beze slova ji srazil do židle. Z vedlejší místnosti podobný typ postrkoval před sebou Sama za ruce zkroucenými za zády a stejným neurvalým způsobem ho zarazil do židle vedle vyděšené Jo a namířil na ně Samovu brokovnici ....... pak vkráčel do místnosti ještě jeden, mnohem hrozivější, hnusnější ..... oči všech tří černě zažhnuly.
„Do háje,“ uklouzlo Samovi, zabloudil pohledem na spícího bratra, ne že by od něho čekal pomoc, ale měl takové obavy, že tu pomoc bude potřebovat on sám.
Přesně takto si ten třetí vyložil Samův pohled, nenávistně se zašklebil jako, „od něho pomoc nečekej,“ a aby to také dokázal, přistoupil k Deanovi, z kapsy něco vytáhnul, podle cvaknutí Sam poznal, že to byla pouta. Jeho bratr nic necítil, ani se nepohnul, spal příliš tvrdě.....určitě
to odnesla levá ruka, kterou měl jako obvykle nad hlavou, samo se to nabízelo .... a ten
parchant ho posléze začal budit dost nevybíravým způsobem ..... ostře ho fackoval.
„Nech ho být, co mu chceš udělat??? Je nemocný!!!“ vykřikla Jo, pohledem démona úplně probodávala, chtěla vyskočit a vrhnout se na něj, ten se zbraní jí pohrozil ..... klesla zpět do židle. Sam byl relativně v klidu, jen pozoroval ty tři vetřelce, nemělo cenu v tuto chvíli hrát si na hrdinu ..... vyčkával.
----------------
Deanovi se zdál docela hloupý sen, nějaký pitomec mu sázel facky zprava, zleva a on se vůbec nebránil, bylo to čím dál intenzivnější .... jako živé ..... probralo ho to .... přiletěla mu další facka.
„Co jééé .... vole?? Proč mě mlátíš??“ Viděl nad sebou nějakou postavu (předpokládal, že Sam), chtěl se zprudka posadit a vrátit mu to, ale něco za levou ruku ho strhlo zpět.....zaúpěl, to ho probudilo už úplně. Podíval se tím směrem ...... pevně doufal, že co si myslí, to nebude ..... opak byla pravda. Byl připoután ocelovými želízky za tu zraněnou ruku k železnému rámu postele. Vztekle zacloumal těmi pouty, jen se mu bolestivě zařízly do sotva zhojeného zápěstí ..... pod želízky se objevily kapičky krve, posléze se z nich utvořily pramínky, které mu pomalu stékaly po předloktí a vsakovaly se do rukávu trička. Naštvalo ho to a zařval.
„Který idiot tohle vymyslel!!! To má být nějaká pomsta nebo hra ..... tak tedy pěkně blbá,“ trochu ztišil hlas, bodlo ho v hrudi, to špatně srostlé žebro mu to dalo pocítit, „a když už to muselo být, proč jste si ..... do prdele ..... nevzali tu druhou ruku,“ dořekl polohlasem. Až teď pořádně zaostřil ..... nebyl to Sam, ani Bobby, ale nějaká cizí tlama.
„Ty kreténe jeden, okamžitě mě pusť, roztrhnu tě vejpůl,“ zasyčel Dean, nevěděl ještě co je zač, měl jen vztek, že ho probudil. I když už spal pár hodin, připadalo mu, že usnul sotva před minutou ..... tak to bylo nádherné a tady ten blbec ho ...... pouty se již neodvážil trhnout, z obavy, že by se mu jizva opět „rozšklebila“, i tak už ho ruka začala pěkně pálit.
„Drž hubu, ty chcípáku,“ a Deanovi přistála na bradě jeho pěst ..... jazykem si olíznul ze rtu krev ..... Jo zaječela, Sam jen zlověstně přimhouřil oči.
Démon z něho strhnul deku a přisedl k němu na postel, Dean se snažil uhnout, nebylo kam..... ne, že by mu chtěl snad udělat místo, ale byl mu odporný ..... odvrátil alespoň tvář. Ta jeho nemohoucnost toho parchanta ještě více rozveselila, vzal ho za bradu, otočil k sobě, aby se mu mohl dívat přímo do očí a posměšně si ho prohlížel.
„Nechápu, jak mohl takový jako ty, odolat mučení, které zvlášť pro tebe a tak dlouho připravoval můj bratr,“ Dean zbystřil a ten šmejd pokračoval, „a kterého tvůj bratr zabil,“ procedil skrze zuby a oči mu zčernaly.
„A do hajzlu,“ Dean už věděl, kolik uhodilo a začínal z toho mít špatný pocit.
„Ale já Winchestere si nebudu takhle dlouho hrát, udělám s tebou krátký proces, nejsem jako Warrick, jsem ......,“ ale Dean ho přerušil.
„Řekl bych, že jo, táhne ti z huby jako z kanálu .... úplně stejně a možná ještě hůř .... jako tomu tvýmu zasranýmu bráchovi,“ uchechtl se Dean.
„Tak ty tu hubu nezavřeš!!“ zařval démon, „ale brzy ji už zavřeš natrvalo,“ Deanovi to jen vyneslo po několika dalších ranách roztržené obočí a plnou pusu krve, které mu už stékala po bradě na krk ..... vyplivnul ji.
Jo zase zaječela: „Nééé!!!“
Démon se na ni zle otočil: „Ty taky sklapni, děvko ..... vidím ti až na dno tvé duše, co je tvým nejtajnějším přáním a co se ti už nikdy nesplní,“ skřehotavě za zachechtal, „ještě jednou pípni a támhle ti dva si s tebou pěkně pohrají a před jeho očima,“ ukázal prstem na Deana.
Jo zavzlykala a po tvářích jí tekly slzy, démon trefil její nejcitlivější místo, neopětovanou lásku a ona se teď možná bude dívat ..... znovu dívat, jak se jí její vysněná budoucnost s jediným mužem hroutí před očima ..... zoufale se podívala na Sama s nadějí, že něco udělá ..... ten jen seděl a ..... nic. Ale jeho oči se nějak divně změnily.
Za to Dean, tomu to asi bylo už všechno jedno ......i když mu už moc dobře nebylo, po těch ranách do hlavy se mu začaly dělat mžitky před očima ..... jen tak sklapnout nemínil.
„Neopovažuj se jí dotknout, nebo ......!“
„Nebo co?“ Démon ho chytil za tričko a prudce přitáhl k sobě .... Dean zasyčel bolestí....pouta se mu znovu zařízla do zápěstí a na ruce ucítil další potůčky teplé krve. Černé démonovy oči a zelené Deanovy byly tak blízko sebe.....ze kterých šlehaly větší nenávistné blesky....těžko říct. Pak ho ranou do hrudi srazil zpět na postel. Dean měl pocit, že mu znovu praskla ta nedávno zlomená žebra a zabodla se do plic ..... zavřel oči, pravačku si přitisknul na hruď, vůbec nemohl popadnout dech.
„Ty parchante, já tě zabiju,“ procedil po chvíli přes zatnuté zuby, „troufáš si, co?! To Warrick byl jiný formát, nemusel mě přivazovat,“ když si na to teď s odstupem času vzpomněl, ty dvě ohnivé koule, co ho držely na nohou, byly horší než pouta, ale tady ten o tom očividně nic nevěděl a tak Dean provokoval dál.
„Ne, máš vlastně pravdu, ty nejsi jako on, nepotřeboval žádný doprovod ...... nebo se mně snad bojíš? Jasně ty máš strach, proto tohle divadlo,“ Dean se chrčivě rozesmál a vzápětí rozkašlal ..... vyplivnul další krev, „pusť mě a rozdáme si to,“ byl to jen chabý pokus, Dean velice dobře věděl, že by proti němu neměl žádnou šanci i kdyby byl při plné síle (alespoň ne bez nějaké přípravy), natož teď, když se sotva vleče.
„Až se vrátíš tam dolu, budou si ukazovat prstem – podívejte to je ten ...... promiň, ale nějak mi uniklo při tom vzájemném představování tvoje jméno,“ Dean upřel naprosto dychtivě a se zájmem na démona oči.
„Jasper,“ hrdě démon, bylo vidět, že Deana vůbec nezná (na rozdíl od Sama a Jo), nepostřehl v jeho hlasu tu ironii, posměch a že může čekat další narážky.
„Jasper??? No, to je opravdu jméno vhodné takového debila jako jsi ty,“ chvíle ticha, než to démonovi docvaklo a pak ...... pak dalších vzteklých pár ran pěstí ..... Dean už viděl rudě, krev z rozraženého obočí mu vtekla do oka ...... a stejně chtěl zase něco pronést a najednou .....
„Deane, proboha už mlč ..... prosím,“ byla to Jo, nemohla snést pohled na jeho utrpení, věděla, že dobrovolně nepřestane provokovat a Sam ..... ten neměl ani snahu se o něco pokusit, jen pořád nepřítomně hleděl před sebe. Ale i když se zdálo, že nehodlá nic dělat, přemýšlel ...... neustále přemýšlel, jak z této situace ven. Čekat pomoc od Bobbyho a Ellen? Kdoví, kdy se vrátí, to by už taky mohlo být pozdě. Pustit se do boje jen s Jo? Ano, lovila démony, uměla dát nějakou ránu, ale pořád je to jen dívka a oni byli tři, byl by to dost nerovný boj. A Dean? Ten si těmi svými kecy, kterými démona tak rozzuřil a rozhodil, jen podřezával pod sebou větev ......jako obvykle. I kdyby se mu ho nakrásně podařilo osvobodit, s jeho pomocí počítat nemohl, ta zranění byla ještě docela čerstvá a po té „nakládačce“ se to určitě zhoršilo. Mohl se spolehnout jen sám na sebe. Napadla ho zajímavá myšlenka. Jako člověk ty tři porazit nemůže, ale co jako démon? Co to takhle využít to své prokletí ve svůj prospěch, naučit se to ovládat a ..... přelstít zlo, jsem přece Winchester, dokážu to ...... dokážu Deanovi, Alex a všem, že to zvládnu. Celou dobu v sobě hledal a snažil se vyvolat ten pocit, který v něm probudí tu sílu, tu moc ..... ale ten správný okamžik pořád nepřicházel a čas se neúprosně krátil a Sam měl obavy, že nejvíc ukrajuje právě jeho bratrovi.
Jo právě proto, že od Sama žádná pomoc asi nehrozila (alespoň to tak vypadalo), byla naprosto zoufalá .... a i přes Jasperovy výhružky, že schytá nějakou ránu nebo něco horšího, prostě to zkusila ..... vyšlo to, Dean poslechl. On ani nevěděl proč, ale její hlas v něm tu touhu neustále kecat nějak utlumil, otočil hlavu na druhou stranu a mlčel.
„No,to je k neuvěření, Dean Winchester poslouchá jak hodinky, jako kdybyste byli manželé,“
posměšně Jasper a čekal nějakou odezvu, ale Dean nic ..... rozhodl se už neprovokovat.
--------------
Pár minut bylo ticho. Pak Jasper znechuceně mávnul rukou: „Už je to docela nuda, když už i vtipnému Deanovi došel humor.... tak konec řečí a skončíme to,“pokynul rukou těm dvěma ..... vystrčili Sama a Jo ze dveří před dům a on odcházel za nimi. Dean jen nevěřícně zíral.
„Počkej, kam je vedeš ..... nech je být ...... chceš přece jenom mě ...... vrať se .... parchante jeden,“ Dean nemohl ani moc mluvit a řvát už vůbec ne, celou pusu měl oteklou.
Jasper se ve dveřích otočil a nenávistnýma černýma očima si ho přeměřil.
„Neboj se, jim se nic nestane, jen se budou dívat ..... dívat se, jak ty umíráš. Tomu děvčeti alespoň trochu ulehčím její marné trápení. Ale pro Sama to bude horší než smrt, dívat se jak jeho bratr ....... jeho velký bratr, který by pro něj udělal všechno na světě .....mu před očima umírá a on tentokrát nemůže pro něj udělat nic ....vůbec nic,“ dveře se za ním zaklaply.
Dean osaměl, připoután na posteli, domlácený ..... polil ho ledový pot, „co asi má ten zmetek v úmyslu??“ Brzy se to dozvěděl.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   19.04.10 10:41

Shocked affraid affraid Shocked teda jančo - já myslela, že Dean už víc pomlácený být nemůže - no a on může - ne že by se mi to nelíbilo drool
opravdu ale opravdu se nemůžu dočkat pokračování -tak honem sem s ním Twisted Evil
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   19.04.10 21:21

Ty nejako máš rada mučenie Deana, čo? Démoni, no to sa mi ľúbi, len tak ďalej Wink
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   25.04.10 21:43

Dean je prostě chudák, nedělá mě to dobře, bolí mě to stejně jako jeho, ale musí to být. Už někdy dříve byla zmínka, že Dean je jako magnet, který přitahuje maléry. V nějaké budoucí části objasním, proč tomu tak je, proč je neustále bit a mučen. Evil or Very Mad
V náledující části na tom bude ještě hůře, ale už to nebude mučení druhou osobou, bude to jen důsledek jeho zranění a neuváženého i možná trochu zbrklého jednání, ale v jeho situaci - není se čemu divit. Posuďte sami. confused

Venku ti dva poskoci přivázali provazem Sama a Jo ke stromu, čelem k domu. Jo neustále vzlykala, nemohla zastavit slzy, které se jí řinuly z očí. Démon ji už neokřikoval, působilo mu to ohromnou radost, přitočil se k ní svým páchnoucím dechem.
„Proč pro něho roníš slzy?? On si to nezaslouží, nestojí o tebe, nikdy nestál a stát nebude ....... já ti vlastně tímto dělám službu,“ skřípavě se zasmál, v Jo to vyburcovalo veškerou její hrdost , lítost, zlobu a nenávistně mu plivla do jeho odporné tváře.
Jasper ji chtěl uhodit, ale pak si to rozmyslel, ušklíbnul se, otřel si obličej a obrátil svou pozornost k Samovi. Přitisknul dlaň na jeho hruď v místech, kde má tetování proti posednutí. Sam bolestně zavyl, jeho dotyk ….. spalující žár, cítil až do poslední částečky těla. Ale to bylo asi tak všechno. Démon také syknul bolestí, okamžitě ruku odtáhnul ….. jakoby se do jeho dlaně ze Samova nitra odrazila ta síla, kterou chtěl lovce udolat …… taková zpětná reakce.
„Tak je to pravda, přes to vaše tetování se vám Winchesterům do duše těžko dostává!!! Teď už vím proč Warrickovi tvůj bratr tak dlouho odolával.
„On ani tetování proti takovým zmetkům jako jsi ty nepotřebuje.... je silný dost,“ odsekl Sam,
vykoledoval si od těch nemluvných přisluhovačů několik ran pěstí do obličeje a rozražený ret.
„Proto jsem mu zvolil úplně obyčejnou, lidskou smrt,“ Jasper se obrátil k domu, pronesl něco v cizí řeči, lusknul prsty, založil si ruce křížem přes prsa a s úšklebkem ve tváři čekal.
Zanedlouho se ozvala zvláštní rána, jako když něco pukne a pak k nim dolehl Deanův zoufalý, přidušený křik.
„Pusťte mě ven, slyšíte?? ..... pomoc ..... Sammy ...... pomoc!!!!“
Po několika minutách k nim zavál vítr pach dráždivého dýmu. Samovi to bylo jasné …. Dean má uhořet, připoutaný, zraněný. Jak se ho tam dole musí obávat, když ho chtějí zabít tak podlým způsobem …..bez šance se jakkoliv bránit. Zacloumal zuřivě provazem, byl příliš pevný ..... vzdal to.
Jasperovi dělalo ohromné potěšení, vidět jeho marnou snahu a s posměchem pokračoval.
„Vidíš, Same Winchestere, loni jsi bratra zachránil i nedávno se ti to povedlo ..... k čertu s těmi tvými znalostmi,“ démonovi se rázem od zlosti zkřivila tvář, Sam se udiveně podíval, jak tohle může vědět??? „A co uděláš teď ...... no co?? Jsi jen ubohý lidský červ, nic víc.“
Démon se jen příšerně chechtal, jeho dva poskoci se nesmáli, pouze čekali na další pokyny ..... poslušně plnili veškeré jeho příkazy ...... jako loutky.
Sam se alespoň uchýlil k nadávkám, které pochytil od bratra ...... dostal za to pažbou své vlastní brokovnice do břicha a obličeje a druhý zmetek mu uštědřil pár pěkně tvrdých ran do brady ...... bolestně zavzdychal, už na tom byl stejně jako Dean ..... pusu měl plnou krve, vyplivnul ji ..... a nos? Měl pocit, že je zlomený ..... hlava mu padla na prsa. Po chvíli ji pomalu zvednul .... pro tmu nebylo vidět, jak se mu změnila barva očí a jakého zlověstného výrazu nabyla jeho tvář.
Jo jen bezeslova hleděla na dům s Deanem uvězněným v hořící pasti. Přece mu není úplně lhostejná. Jak se jí před chvílí zastal proti tomu démonovi, i když dobře věděl, že by jí nemohl pomoci ..... připoutaný, domlácený, ale jen ten pokus ........ to bylo od něj tak .... tak ušlechtilé ..... zase ho milovala o něco víc. V posledních dnech jí připadalo, že se jí tak nevyhýbá, ani pohled nestáčí stranou a občas se i usměje. Možná je i rád za trochu pomoci, starostlivosti ..... jako právě dnes, když mu podala ten lék (sám by asi po něm nesáhnul, na to byl příliš hrdý). On prostě potřebuje někoho, aby ho „dostrkal“ a „dokopal“ nenásilným způsobem. Ó Bože, jak ráda by se o něj starala ..... pořád!! A teď, když už možná vysvitla jiskřička naděje ... každým okamžikem má zase zhasnout?!! Smutně svěsila hlavu .....horké slzy stékající jí opět po lících, se okamžitě měnily na ledové ...... teplota se blížila bodu mrazu a nejen venku.

Zatím v domě
Dean s napětím očekával, co se bude dít. Kladl si otázku, „jakou smrt mu asi připravil??“ V zápětí dostal na svou otázku odpověď. Ve vyhaslých kamnech zapraskalo, znovu se rozhořel oheň, kamna se rozpálila do běla..... a tím žárem se roztrhla. Do místnosti se vyvalil černý dusivý kouř a kolem pomalu všechno pohlcovaly plameny. Deanovi se roztáhly oči, už mu to bylo jasné, má tady uhořet, udusit se ...... a Sam s Jo budou jen bezděčně přihlížet, drží je někde venku a nutí sledovat toto hrozné divadlo. Propadl panice.
„Pusťte mě ven, slyšíte?? ....... pomoc .....Sammy ..... pomoc!!!!“
Hned toho nechal, byla to vlastně hloupost, Sam mu nepomůže. A ten hrozný kouř ...... na jeho plíce to nebylo nejlepší ...... vzápětí se také dusivě rozkašlal. Až záchvat přešel, začal uvažovat reálně ......nejprve se musí dostat z těch pout.
Rozhlížel se kolem sebe, co by se dalo použít ..... ještě, že má Jo ty dlouhé vlasy, na stolku ležela jedna z jejích spon, kterých měla vždy ve svých blond vlasech dostatek ..... asi ji tam odložila, když ho ošetřovala ..... holka zlatá. Odemknout pouta ..... maličkost. Rychle vstal, trochu se mu zamotala hlava ..... to od těch ran. Kouře již byla plná místnost, zase se rozkašlal. Dobelhal ke dveřím ..... nešly otevřít, zkusil se opřít ramenem ..... nic (byl ještě příliš slabý), možná tak s rozběhem (a to v jeho případě nehrozilo), tudy prostě neměl šanci.
Kouře bylo čím dál více, dusil ho a štípal do očí. Oheň si pomalu razil cestu směrem do místnosti .....Dean na plameny hodil deku a ještě strhnul nějaký závěs ..... podařilo se mu je částečně utlumit o to více se však utvořilo kouře. A jeho plíce ..... už měl pocit, že ten kouř neunesou a roztrhnou se ..... potřeboval čerstvý vzduch.
Mrštil židlí do jednoho z oken .... sklo se s třeskotem vysypalo, ale žádný závan blahodárného vzduchu nepocítil, nevěřícně hleděl před sebe ...... dřevěná okenice, která se zavírala jen při silných bouřích byla zavřená i teď, podíval se po ostatních oknech .....stejné.To ten zatracený, zkurvený démon. Oheň za jeho zády zase nabíral na intenzitě i kouře přibývalo....kašlal téměř nepřetržitě a jaké bylo horko!!!
Alespoň tu okenici otevřít, vyrazit .... to by snad zvládnul, ale nějak si neuvědomil, že mezi ním a oknem leží na podlaze spousta skla a on je bosý. Šlápnul přímo do těch střepů ..... do levého chodidla se mu zabodl jeden nebo více úlomků ..... zaječel. Zcela automaticky přenesl váhu těla na pravou nohu ...... a pak jako kdyby mu někdo podseknul nohy, neměl se ani čeho zachytit a jen s hrůzou v očích sledoval, jak obličejem padá do toho roztříštěného skla na podlaze a nemůže s tím nic dělat. Instinktivně si stačil dát před obličej obě ruce, zavřel oči a pak už jen sykal bolestí.
Střepy se mu bolestivě zabodly do hřbetů a předloktí obou rukou, jeden mu pronikl přes prsty a zajel do pravé tváře, další do čela a několik do brady a krku, i přes tričko cítil, jak se mu zařezávají do hrudi a břicha. Zůstal ležet bezmocně na podlaze v tom skle a až tu bolest trochu vstřebal, přemýšlel co teď? Asi nic, to je konec! Za zády mu začíná hořet celý dům, tak buď tady uhoří, udusí se nebo vykrvácí. To jsou tedy vyhlídky!! Ale zvítězilo v něm kdo je ..... Winchester a ten bojuje až do konce. A do jakého konce může bojovat on?? Postavit se na nohy? Neměl šanci. Pod levým chodidlem se mu dělala kalužina krve ....a jak ta rána pálila!! Sklo tam měl určitě vražené pěkně hluboko. A pravá noha? Nejraději by si nafackoval ...... koneckonců za to ani moc nemohl, byl to jen přirozený reflex ....... z kolena vystřelovala taková bolest, že všechno to sklo, co měl v sobě, nebylo proti tomu nic. Převrátil se na záda, že i tam se zabodl nějaký střep, už ani necítil, měl jich v kůži tolik ....jeden nebo dva navíc!! Podařilo se mu odsunout kousek stranou, alespoň se neválel v těch střepech smísených se svou vlastní krví. Oheň se pomalu šířil a dusivý kouř zaplňoval celou místnost ..... neměl kudy
unikat. Štiplavého kouře už měl Dean plné oči .... jeho zraněné plíce a nedávno pohmožděný krk ..... dusil se tak o to rychleji. Prostě jedno k druhému. Z posledních sil a za hrozného kašle se nějakým způsobem odsunul ke dveřím .... na podlaze za ním zůstávala krvavá šmouha ...... opřel se o ně zády v naději, že se stane snad zázrak, najednou se otevřou a bude v nich stát Sam. Pomalu ho začínaly opouštět smysly ..... omdléval. A pak jako ve snu, v nějaké mlze ..... dveře naráz povolily a něčí silné paže ho vytáhly na vzduch ...... zašeptal „Sammy“......a stejná černá tma jako venku obestřela i jeho mysl.
-------------
Nebyl to výplod jeho fantazie, ale opravdu jeho bratr, který ho vynesl z hořícího domu a položil do náruče klečící a vzlykající Jo …… a sám se urychleně pustil do likvidace ohně. Zaskřípěly brzdy od auta ......Bobby a Ellen ..... právě včas .... oba muži oheň uhasili poměrně brzy, nestačil způsobit výrazné škody. Ellen poklekla k Deanovi, otevřenými dveřmi na něj dopadalo světlo ....vypadal „úžasně“.... tak neuvěřitelně zakrvácený, od toho dýmu začernalý a ty slzy rozmáčely a rozmazaly ještě více krev a špínu na jeho obličeji.
„Že není mrtvý?? Řekni, že není???“ Jo se s prosebným pohledem podívala na mámu.
Ellen mu nahmatala puls: „Bude jen trochu přiotrávený a je hrozně pořezaný, ale jinak mu snad nic není,“ Jo s úlevou vydechla, hned ale měla další starost.
„Neměly bychom mu ty střepy vytahat? Musí ho to hrozně bolet!!“ soucitným hlasem a přitom hladila Deana po vlasech.
„Raději ne, rány by mu začaly zase krvácet .... už tak ztratil dost krve,“ Ellen odběhla ….. okamžitě byla zpět s velkým ručníkem a lehce mu omotala tu zakrvácenou nohu, „nechala bych to raději na Tomovi.“ Sam právě přicházel, hned pochopil, vzal klíče od Impaly, s Bobbym naložili Deana na zadní sedadlo, Jo samozřejmě jela taky ...... jeho hlavu si položila do klína a vyrazili směrem k nemocnici, jejich příjezd Bobby svému příteli okamžitě avizoval.

O několik minut dříve
Jak už bylo řečeno, chladno bylo nejen venku, ale takový mrazivý žár cítil Sam ve svém nitru. Začala ho ovládat touha něco zničit, někoho zabít .... a ten správný okamžik, který chtěl prve v sobě násilím vyvolat, nastal právě nyní, přišel sám od sebe. Někdy k zavdání příčiny stačila jen malichernost a jindy, jako zrovna teď, se situace musela vyhrotit až do krajnosti.
„A teď Same ...... dokaž sobě i celému světu, že se s tím popereš jako pravý Winchester,“ v hlavě mu kolovalo jediné, „zabít ty tři ....... zabít jen ty tři zmetky ...... neublížit Jo ani Deanovi ...... neublížit nikomu dalšímu ...... musím to ovládnout.“
Zvednul hlavu ...... blesky zloby v jeho očích v té tmě byly naprosto patrné, ale Jasper a oba démoni s napětím a radostí očekávali Deanův brzký konec ..... čelem byli obráceni k domu.
Sam napnul svaly, provazy se mu zařízly do rukou a těla, ale nepovolil a jeho nadměrné úsilí přineslo ovoce ..... provaz prasknul. Ti tři si ničeho nevšimli, byli zabráni do svého odporného díla, ani Jo ..... ta přes slzy neslyšela, neviděla. Až když se Sam najednou ocitnul za jejich zády, udiveně se všichni tři otočili. Sam proti těm dvěma démonům vztáhnul ruce a silou své vůle je z těch těl vymýtil. Černý kouř, který jim vyšel z úst, nebyl v té tmě ani vidět, jen jejich řev se rozléhal po okolí. Ale to bylo Samovi málo a těm lidským schránkám ještě zlomil vaz.
A pak se obrátil ke zdřevěnělému Jasperovi, ten očividně o jeho zlé, démonické schopnosti
nic nevěděl ..... s děsem v očích sledoval zničení svých poskoků. Sam ho chtěl vzít pod krkem, nahmatal už jen prázdno .....ten parchant se mezitím vzpamatoval, využil černou tmu ...... a zmizel.
Jo to všechno sledovala s hrůzou rozšířenýma očima, úplně jasně před sebou viděla Sama .....toho Sama, který nedávno škrtil svého bratra.....teď se určitě obrátí proti ní, připadal jí, že je naprosto mimo ......ona nemůže utéct, bránit se, vzápětí k ní Sam také přikročil. Viděla mu zblízka do obličeje, byl tak nepřirozený, plný zloby, zúžené černé oči se zlověstně blýskaly.
„Same, neubližuj mi ...... prosím ...... to jsem já, Jo ..... vnímáš mě??“ chladem roztřeseným hlasem, ale více hrůzou.
Sam sklopil hlavu, hlasitě, vzrušeně oddechoval ..... několik vteřin se nic nedělo a pak sáhnul do kapsy, vytáhnul nůž ..... Jo polil smrtelný pot a je to tady .... zabije ji ..... vlastně už jí to bylo jedno, když zemře Dean nechce žít ani ona ..... zavřela oči a očekávala smrt ....... provaz povolil, Sam použil nůž jen k tomuhle. Se strachem otevřela znovu oči, bála se, co bude následovat ....... možná ji zabije i tak, nějakým strašným, mučivým způsobem. Ale před ní stál opět ten starý, dobrý Sam , tvář již neměl zkřivenou zlobou a nenávistí a jeho oči byly zase čokoládově hnědé.
Jo ho chytila za ramena: „Proboha Same, co to bylo ??“ pro ni to byl otřesný zážitek, vůbec netušila, že je něčeho takového schopen.
„Dokázal jsem to, zvládnul .......,“ ale Jo mu skočila do řeči.
„To nemyslím ..... ale to jak jsi zničil ty démony,“ zašeptala, hlas se jí chvěl strachem.
Byla sice pravda, že jim to zachránilo život, Sam si také myslel, že dělá správnou věc, ale tímto si spíše kopal svůj vlastní hrob .... zase byl o něco blíže peklu.
„Dean to nesmí vědět, slib mi to ..... zabil by mě,“ Sam nešťastně, už si uvědomil, že se mu to vymklo z rukou, takhle to nechtěl, tohle se nemělo stát, kousl se rtu a pokračoval, „jen že jsem to dokázal ovládnout i bez jeho pomoci,“ Jo přivřela oči, věděla, že to není správné něco tajit .... jako kdyby nevěděl, jak to dopadlo minule, také mu to hned chtěla vpálit, ale když se mu podívala do jeho prosebných očí ..... přikývla, co jiného jí také zbývalo ....trochu se i bála, kdyby odporovala.....nechtěla pokoušet to zlo dřímající v Samovi.
Vítr k nim zavál pach spáleniska .....Samovi se rozšířily zorničky strachem o bratra a kvapem se rozběhnul k domu ..... Jo mu byla hned v patách.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ellen
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 694
Age : 46
Bydlisko : SR
Nálada : hope never dies...
Registration date : 23.03.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   25.04.10 22:58

Páni, to bolo super.
Naozaj, chudák Dean. Kým s ním skončíš, bude z neho hotový invalid. Ale bol to skvelý torturing. A Sam a tie jeho schopnosti. Dojalo ma, ako ho vyniesol von z horiaceho domu.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   26.04.10 10:09

supeeeer pokračko 702
teda Dean si opravdu užije - tak nejdřív má rozříznuté horní končetiny - koleno v háji - žebra zpřerážená - pak krk nateklý - hlasivky pohmožděné - a teď do toho ještě střepy v celém těle - a to nemluvím o tom, že málem uhořel a modřin má nespočet - jo a nesmím zapomenout, že se mu obnovila ta stará zranění(a asi milion věcí,které jsem si momentálně nevybavila)..... scratch teda holka tvá fantazie (co se týká trpícího Deana) nezná mezí 601 704
to jsem zvědavá co na to Tom, až ho uvidí a jak nám vysvětlíš, proč je Dean jako magnet na průšvihy.... 702
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   02.05.10 21:35

Teď se z toho bude Dean pomalu dostávat, úplně jako normální člověk.
Ellen, Nemix - díky za komentáře.

Zpět v reálném čase
Cestou do nemocnice se v autě Dean probral, v tom šeru nad sebou uviděl nějakou tvář, předpokládal, že už je zase mrtvý a toto je nějaký démon z pekla.
„Ty parchante jeden!“ a ohnal se po té tváři rukou .....někdo zaječel, „auuu, Deane, co to děláš!!!“ Ten hlas znal, ale nemohl ho ve své bolavé hlavě k nikomu přiřadit. Zprudka se nadechnul k otázce ..... to mu neudělalo vůbec dobře ...... dostal hrozný záchvat kašle.
A pak se mu uvnitř všechno nějak pomíchalo – kouř, bolest, ztráta krve, stres ...... Jo mu taktak stačila otočit hlavu, aby obsah jeho žaludku neměla v klíně. Sam jen obrátil oči v sloup a pak pokrčil rameny ..... bylo to ostatně jeho auto.
-------------
Tom už na ně čekal před nemocnicí. Na nepřímém světle to nebylo tak patrné, teprve až Deana dovezli dovnitř na to prudké, do očí bijící osvětlení ..... čekal nějakou hrůzu, ale toto!!! Naprosto při pohledu na něj oněměl, vůbec nebyl k poznání .....kdyby nevěděl, že je to on, přísahal by, že je to cizí člověk ..... naprostá troska ..... beze slov rukou ukázal na sál.
Ve dveřích se ještě otočil na Sama, přeměřil si ho od hlavy až k patě takovým podezíravým pohledem ..... Sam ustoupil o krok zpět a vyděšeně zakroutil hlavou, jako „tentokrát já ne!!“
Tom se dál na nic neptal, nejprve se musí postarat o toho nešťastníka a polohlasem zašeptal.
„Najdi Alex a nechte se ošetřit ..... to se vám po obýváku projel buldozer, že tak vypadáte?“ Samovi začínal obličej hrát barvami od červené až po fialovou a Jo z rozříznuté levé tváře stékala po bradě krev na bělostnou košili. Sam chtěl říct, že moc daleko od pravdy není, ale za Tomem se již zavřely dveře do sálu.
-------------
Sam urychleně našel Alex, ta zůstala s pusou otevřenou na oba zírat, ale na nic se raději nevyptávala a nejprve ošetřila Jo její tvář, bylo to naštěstí pouze povrchové zranění ...... jen dost krvácelo, ani žádný steh nebyl zapotřebí. Pak se obrátila starostlivě k Samovi.
„Měli jste bouračku?“ přitom mu ošetřovala rozražený ret a opuchlý nos, naštěstí zlomený ho neměl, ani jinou kost v obličeji.
„Ale né ..... dovezli jsme Deana a tvůj táta ho právě oše......,“nestačil doříct, Alex přestala a podívala se na něj stejným způsobem jako její táta.
„Same, už zase ..... snad né!!!“ se strachem od něj odskočila.
„Neboj,“ natáhnul k ní ruku, ucukla (ani se jí nedivil), „víš, ono je to trochu složitější, pak ti to vysvětlím, teď musím za bráchou,“ zvedal se ze židle, Alex se tázavě podívala na Jo, ta mlčky potvrdila Samovu „nevinu“ v tomto případě ..... pak zakončila ošetřování u obou tou zelenou dezinfekcí a všichni tři spěchali ke dveřím sálu. Než tam Alex vklouzla, neodpustila si přimhouřenýma očima malý vražedný pohled na Sama, rychle se otočila, aby nebyl vidět její úsměv ..... jak se chudáček nešťastně zatvářil!! Ne, že by ho chtěla nějak zvlášť trápit, měla ho ráda .... a moc. Ale na druhou stranu, občas mu nějaký způsobem připomenout, co se nedávno stalo a co po celý rok prováděl, aby na to myslel a zase se to neopakovalo ...... nebylo podle ní na škodu. Kdyby jen věděla, jak na to Sam myslel před několika minutami a jak se to zvrtlo, a dost v jeho neprospěch!!!

Mezitím uvnitř
Tom si sednul docela bezradně k Deanovi ..... ze které strany má začít s ošetřováním?? Nevěděl zda je horší ta jeho rozříznutá noha, ruce plné střepů, dobitý obličej a to ještě netušil nic o tom znovu poraněném kolenu. A úplně nejhorší varianta ...... byl při vědomí,
o to měl ztíženější práci ..... co mu dá na umrtvení? Nebo ho rovnou uspí??
„Deane, slyšíš mě??“ naklonil se nad něj Tom.
Dean mžoural očima, připadalo mu, že teď je pro změnu v nebi, kolem všechno bílé, oslnivé světlo ..... a ten hlas, vzdálený a tak známý ...... zaostřil .... nebyl to žádný anděl, ale Tom.
„Do háje,“ uklouzlo mu, nebylo to ani nebe, ale zase ta proklatá nemocnice a mohl očekávat „mučení“ v Tomově podání a další pobyt v tomto nenáviděném zařízení.
„Co se ti stalo? Ty jsi se snad boxoval s tankem!! A pak jsi padnul do skleníku, pokud tedy Bobby nějaký má!?“ usmál se Tom, chtěl, aby to vyznělo v Deanově stylu a navodit takovou lehkou atmosféru, moc se mu to nepovedlo.
„Já nevím,“ zamručel Dean, teď trochu zalhal .... měl sice tmavé chvilky, přesně vteřinu od vteřiny by už nedokázal popsat, co se stalo a hlavně jak se dostal z hořícího domu a do nemocnice. Ale ty tři parchanty si pamatoval naprosto jasně, Sama a vyděšenou Jo, jak je odvlekli před dům, hořící místnost, sklo na podlaze a ten hrozný kouř, všechny ty vzpomínky v něm vyvolaly pocit zvracení, „je mi blbě,“stačil ještě hlesnout ..... a vzápětí to také dokázal.
Nedopadlo to jako v Impale, Tom byl pohotový, věděl si rady a až teď se zaměřil na to, proč je tak špinavý, cítit kouřem, má rozšířené zorničky.
„Ty jsi přiotrávený!! Vám vybuchla kamna?? Popraskala okna?? A jediný ty jsi do toho skla samozřejmě padnul,“ konstatoval suše na závěr Tom a zakroutil nechápavě hlavou, ale hned se mu začal omlouvat, „promiň, chtěl jsi asi rychle pryč a tvoje koleno ti to nedovolilo..... a to nebyl nikdo nablízku, aby ti pomohl?? Neber to ve zlém ..... ale mně fakt připadá, že při bouřce budeš ty jediný ze sta, do kterého udeří blesk, jsi jako hromosvod .... všechno na sebe přitahuješ nebo jsi takový smolař??“
Dean rychle přikývnul, nechal ho raději přitom. V podstatě měl pravdu, ale tu úplnou mu zatím říkat nechtěl, stejně se jí časem dozví ..... ostatně v tuto chvíli neměl na vysvětlování náladu ..... zvedal se mu zase žaludek ...... zatracený kouř .......naštěstí už všechno vyzvrátil, zůstalo jen u prudkého nadechování a otáčení očí v sloup.
Tom přemýšlel, jakou anestezii použít, když se tak na něj díval .....asi celkovou, nějaká lokální neměla v jeho případě cenu, musel by mu injekcemi opíchat kompletně celé tělo, vždyť on na sobě téměř neměl místečko bez nějakého škrábance.
Právě přišla Alex, bolestně přivřela oči a jaký lítostivý pohled upřela na Deana. Táta jí něco pošeptal a Dean pak jenom se široce otevřenýma očima sledoval Toma, jak se k němu přibližuje s injekční stříkačkou.
„Běž s tím do prdele ..... vole, nic takového nechci ...... to vydržím,“ zavrčel nepřátelsky.
„No, jak chceš,“ Tom odložil injekci na stolek ....už si na to zvyknul, že těmi nadávkami se chce jen přenést přes tu bolest, byl to prostě jeho styl ...... mlčky si s Alex rozdělili úlohy a
začal mu vytahovat střepy v levého chodidla.
Dean myslel, že zblázní ..... jak se mu Tom v té ráně vrtal!! Ale že by mu chtěl schválně působit bolest? ..... to ne!!! Prostě se mu nedařilo vytáhnout všechny úlomky skla z jedné, ošklivě vypadající rány, drobné střípky se tam zaryly pěkně hluboko do masa.
Ale Dean to chápal jinak: „Asi to mám za trest, jak si nevidím do huby a chci si hrát na hrdinu .... tak teď si to ty blbče vyžer až do dna,“.... zatnul zuby a mlčel.
Alex mu mezitím otřela obličej od špíny a krve, až nyní byly pořádně vidět ty podlitiny .........
a jak byl dořezaný!!
„Bože,“ uniklo jí .... i ona dlouho nic takového neviděla, ale lítost nyní musela jít stranou,
„a teď buď v klidu, máš ve tváři zabodnuté sklo,“ rychlým tahem ho toho střepu zbavila a dvěma stehy ránu stáhla k sobě, dalšími stehy spravila roztržené obočí. Řezné rány na bradě, čele a krku byly naštěstí beze skla a stáhly se samy od sebe ...... měl docela štěstí v neštěstí, že mu nějaký větší střep nepřetnul tepnu na krku ...... a veškeré rány natřela dezinfekcí, takže Deanovi přibyla k té červené a fialové barvě na obličeji ještě zelená. Alexino ošetřování nebylo nic proti tomu, jak se Tom pořád vrtal v té jeho noze.
„A necukej se pořád nebo ti to fakt .......,“ Tom pohledem zabloudil k té injekci.
„Já se necukám, to si jen ty vymýšlíš, abys mě mohl zase nadopovat nějakým svinstvem ..... řekl jsem to snad dost jasně, že nic nechci,“ vyštěkl zase Dean.
„Ale cukáš, jen o tom nevíš,“ hučel Tom, „a ještě jednou se pohneš!! ..... konec diskuze, je ti to jasné??“
Dean tedy zatnul zuby a snažil se být v klidu ..... nešlo to, ta bolest, která mu vystřelovala z pravého kolena ....... bylo to k nevydržení ..... už se chtěl Tomovi ke své slabosti přiznat, ale on si najednou na jeho koleno položil zcela nevědomky ruku ...... a rázem bylo po hrdinství ..... Dean zavyl jako zvíře.
„Alex ..... nůžky!“ zamračeně zavelel Tom a hned mu začal rozstřihávat nohavici, „jestli sis pořídil nové rifle, tak teď ti je zničím,“ podíval se na Deana ..... tomu v tu chvíli bylo naprosto jedno, zda má oblečení za stovky nebo tisíce dolarů, hlavně když ho někdo té bolesti zbaví.
I když se Tom snažil co nejšetrněji, každý kontakt chladných čelistí nůžek se svou kůží vnímal Dean jako rozžhavený drát a co teprve až se dostal ke kolenu! Bolestí měl zavřené oči, pevně stisknuté rty, prsty křečovitě ohnuté ...... v pěst je zatnout nemohl, bránily mu v tom ty zabodané úlomky skla ..... rezignoval, chtěl dát průchod té bolesti, ale už ani řvát nemohl, jen slabě vzdychal. I tak musel Tom uznat, že se drží statečně, jiní i pro mnohem menší bolest přímo prosili o něco na umrtvení a on všechno odmítal ...... opět se utvrdil v tom, že je neobyčejný.
„A sakra,“ neudržel se Tom, až odhalil celé koleno, bylo nateklé a pěkně zarudlé, „já jsem tě varoval, můžeš skončit i o berlích....... a ještě máš plné ruce skla a jak tak koukám ..... ty vole, ty snad máš to sklo všude,“ Tom zakroutil hlavou, „a neskončil jsem s tou nohou, asi ji budu muset víc rozříznout,“ a znovu sahal po injekci.
„Ať tě to ani nenapadne, hned to polož nebo .....,“ zachroptěl Dean a najednou se mu celý pokoj začal míhat a točit před očima, ale nebylo to tou místností ..... nýbrž on sám.
„Tati, co je mu? Úplně se třese!“ Alex to načisto vyděsilo.
Tom k němu přistoupil ..... zorničky měl rozšířené o něco víc, tep mu přes ty řezné rány s obtížemi nahmatal.
„Má nějaký traumatický šok,“ určil diagnózu Tom.
„Nemám!!!!“ jeho hlas začínal mít mírně hysterický nádech.
„Víš co, já se s tebou nebudu dohadovat,“ Tom ho vzal za pravou paži, nedbal jeho slovních protestů a jaká slova padala, si každý dovede představit ..... bez jakýchkoliv dalších řečí mu vyprázdnil obsah injekční stříkačky do předloktí ...... Dean se za chvíli propadl do tmy.
Alex se trochu překvapeně na oba dívala, v jakém duchu se nesl jejich vzájemný rozhovor, že Dean nechodí pro slovo daleko už věděla, ale její táta? Takovým stylem ještě s žádným pacientem nemluvil a nejednal. Musela se nad tím pousmát.
-------------
Dean bloudil po chodbách nemocnice, tak strašně se potřeboval napít, aby uhasil ten spalující žár v jeho těle, ale veškeré kohoutky, jejichž pootočením by získal blahodárnou vodu, byly pryč ..... ani nikoho nepotkal, kdo by mu podal sklenici vody ..... byl tam sám a naprosto zoufalý ..... začal řvát, prosit o pomoc, ale nikdo ho neslyšel, nikdo nepřicházel.
Nic z toho však nebyla pravda, všechno probíhalo jen v jeho rozpálené hlavě.
Probral se do takového mlžného oparu ....... chvíli mu trvalo, než si znovu začal všechno uvědomovat, co se stalo a kde je. Kůži měl v jednom ohni, obě ruce od konečků prstů až po lokty pevně stažené bílým obvazem, v levém předloktí napíchnutou jehlu. Nejhůře na tom asi byly jeho nohy. Levá pálila jako čert, z pravého kolena vystřelovala ukrutná bolest a všechno se spojilo v jednu obrovskou, která prostupovala celým jeho tělem až do mozku.
„Jak se cítíš??“ promlouval k němu nějaký hlas, byl to Sam, hned vedle stála Jo .... oba byli v pořádku .... ulevilo se mu, chtěl se usmát, ale místo toho .....
„Je mi zle...... asi se pobliju,“ zašeptal slabounce a už se začal zhluboka nadechovat.
„Ne, ne ..... vydrž brácho ...... někoho seženu,“ tak tohle zrovna vidět nemusel. Ve dveřích se srazil s Alex, z jeho vyděšených očí a posunků pochopila o co jde...usmála se a oba vystrčila na chodbu. Právě přicházel Tom a na otázku, co dělají přede dveřmi, začal Sam koktat jakási omluvná slova. Tom se usmíval, ujistil ho, že toho není třeba, je to normální pooperační stav.
„Cože?“ vybafli na něho oba zároveň .... Alex zrovna otevřela dveře, Tom je postrčil dovnitř, nehodlal to řešit na chodbě.
Dean byl zase o stupeň bledší, hlavu na stranu .....spal nebo byl v bezvědomí? ...... Jo vzlykla.
„Neboj se, je v pořádku .....dala jsem mu jen něco na bolest .... a je hrozně zesláblý, usnul,“ Alex se na smutnou a bledou Jo povzbudivě usmála, přitom otírala Deanovi z obličeje kapičku potu .... měl horečku.
„Ano, bude v pořádku, ale tentokrát si tady poleží pěkně dlouho, na nohy se jen tak brzy nepostaví, s žádným domácím léčením nepočítejte ...... říkám vám to na rovinu,“ pohrozil oběma Tom. „A asi jsem se předtím špatně vyjádřil, samozřejmě, že se nejednalo o nějakou operaci .... ta spousta skla... v hodně případech jsem používal k vyndání skalpel a nejvíce u té nohy, nevydržel by to při plném vědomí, musel jsem ho uspat i když protestoval, co mohl, ale nebylo mu to nic platné,“ Jo se Samem se na sebe podívali, dokázali si ty protesty představit.
Tom odkryl kousek přikrývky, levé chodidlo měl Dean v bělostném obinadle, jen vykukovaly špičky prstů a pravá noha? Koleno v sádrovém obvazu, z paty vyčuhoval jakýsi šroub a od něho ocelové dráty, které vedly kamsi za postel ..... Sam i Jo překvapeně zamrkali očima.
„To málo zahojené koleno se mu opět vykloubilo. Měl štěstí, že to neodnesly kolenní vazy, to by bylo mnohem horší. Jen jsem mu ho „nahodil“ zpět ...... a ten šroub a dráty? Nesmí se pohnout ani o milimetr,“ přehodil přikrývku zpět a zkoumavým pohledem přeměřil Sama.
„A teď s pravdou ven, co se tam u vás stalo? Myslel jsem, že nějaká nehoda, všechno tomu i nasvědčovalo, Dean mi to také odkýval ..... možná úmyslně nebo ani nevnímal, na co se ho ptám, ale to je teď jedno. Roztržené obočí, modřiny na obličeji a hlavně ta obrovská na hrudi, víš Same, mám nějaké zkušenosti ..... to jsou rány pěstí .... i ten tvůj obličej vypadá jako po rvačce, tak se mně nesnaž něčím obalamutit.“
Sam ač nerad musel s pravdou ven, jen zničení démonů zamlčel. Jo ho doplňovala ..... i ona o tom incidentu pomlčela, tak jak Samovi slíbila .... mezitím převzala úlohu ošetřovatelky (Alex jí tuto roli velice ráda přenechala). Tom i její dcera poslouchali a netvářili se příliš vyděšeně, co by je také mohlo u této rodiny ještě překvapit? Asi kdyby se nedělo vůbec nic.
„Vy dva už jeďte domů, čeká vás určitě hodně práce a hlavně byste se měli umýt a vyspat, až se Dean probudí, zavolám nebo Alex. A Dean by se měl raději zakopat sto sáhů pod zem, aby k němu nikdo nemohl, s takovou se nedožije vánoc,“ uzavřel debatu Tom .... vykouzlilo jim to úsměv na tváři, byl jako Dean ..... dokázal obrátit vážnou věc v legraci, proto si asi i přes ten
věkový rozdíl, tak dobře rozuměli. Sam a Jo se krátce rozloučili, nasedli do Impaly, interiér za
tu dobu čekání očistili.... a odjeli ..... venku již svítalo.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   04.05.10 22:01

za ďalšiu časť. Ale dávač Deanovi zabrať, som zvedavá, či sa ešte vôbec s jeho stavom zúčastní nejakej akcie. Tak hor sa do písania 704.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   11.05.10 21:47

JMMM - neboj on se zmátoří a bude schopen věcí. Very Happy
Jinak v této části - že by se konečně blýskalo na lepší časy ve vztahu Deana s Jo?
A samozřejmě díky všem za komentáře a že o to máte ještě zájem.

Dean se neustále potácel po nemocnici a hledal doušek, nebo alespoň kapku vody, tento okamžik se mu vracel ...... dokola a dokola ....... nebylo tam živé duše, otevřel nějaké dveře a rázem se ocitnul uprostřed pokoje plného kouře, chvíli se motal dokola a pak uslyšel ....... „Deane, Deane,“ otočil se po hlase, u stěny stál Sam a natahoval k němu ruku .... podlaha však byla plná skla, zoufale se rozhlížel kudy se má dostat k bratrovi, „Same ..... Sammy, pomoz mi ...... prosím,“ okolo začaly vyšlehávat plameny a všechno pohlcovat .... v Samových hnědých očích se odrážel oheň nebo to byly plamínky zla a výraz jeho obličeje vyjadřoval hrůzu a úsilí pomoci bratrovi nebo radost nad jeho zkázou? Bylo to tak živé, intenzivní .....probudil se ...... oknem se prodíraly poslední sluneční paprsky pozdního odpoledne.
„Vodu,“ zašeptal .... někdo mu navlhčil popraskané rty ...... olíznul si je jazykem, „ještě .... prosím,“ jeho prosba byla vyslyšená, ale neuspokojila ho, „a to je všechno?“ dožadoval se větší dávky osvěžení slabým hlasem.
„Nesmíš Deane, teď ještě ne, udělalo by se ti zase špatně,“ u jeho postele seděla Alex, otírala mu lehounce ledovým ručníkem orosené čelo, tváře a opatrně i pořezaný krk a hruď. Bylo to nádherně osvěžující, chladivé. I tu lehkou přikrývku by nejraději odhodil .... celé tělo mu jen hořelo, přitom na sobě neměl žádné tričko ani košili, aby ho ty řezné rány při dotyku s látkou zbytečně nepálily a nedráždily ...... a přidala se ještě od těch ran vysoká horečka ...... a ta bolest!!! Nemohl rozpoznat, co bolí víc, zda koleno, levá noha, ruce, záda?? Všechno se to spojilo v jedno a prostoupilo až do mozku ..... měl hlavu jako střep. Připadal si načisto zralý do „šrotu“. Alex na něm pozorovala, jak sebou stále „šije“ a trhá, snažil se uhýbat těm poraněným místům na zádech a najít nejvhodnější polohu .... nešlo to ..... jak se vyválel v těch střepech, zabodaly se mu do ramen, pod lopatky a právě na těch musel ležet.
„Sam a Jo?“ rozhlížel se vystrašeně kolem sebe.
„Jsou v pořádku, odjeli domů, vyspat se .... až ti bude lépe, zavolám jim,“ chlácholivě Alex.
„Dej mi napít,“ zkusil to zase Dean, udělal na Alex svoje „psí“ oči, na ni to ale neplatilo.
„Už jsem ti přece říkala, že nesmíš ...... možná zítra ..... teď se snaž usnout a zapomeneš i na žízeň, je to jen tvůj pocit .... všechno, co potřebuješ, dostáváš,“ ukázala na jehlu v jeho ruce.
„Jsi zlá,“ zabručel a otočil malátně hlavu na stranu.
„A ty jsi nemožný,“ oplatila mu stejnou mincí Alex.
„To slyším dost často ...... Sam to ale říká trochu jinak,“ Alex na něho upřela zvědavý pohled,
„jsi neskutečný debil,“ dořekl vysíleně, chvíli se na něj dívala a pak vyprskla smíchy, chtěl se také usmát, ale právě mu projela tělem další vlna bolesti .....vzešla z toho jen taková bolestná grimasa a neudržel se ani vzdechu.
„Tak jestli si myslíš, že máš pokaždé poslední slovo, tentokrát je budu mít já,“ Alex se držela tátových pokynů, okamžitě při náznaku bolesti se s Deanem nemá handrkovat a udělat to, co právě za jeho široce rozevřených očí (neměl sílu protestovat) učinila ...... injekční stříkačkou mu něco vpravila do žíly ....... během několika vteřin jej pohltila tma.
---------------
Druhý den mu ta „zlá“ Alex dala konečně napít. Tom si k němu přisedl a sdělil mu, že příští dny stráví a to poměrně dlouho na lůžku bez jakéhokoliv pohybu a pak následná dlouhodobá rekonvalescence. Jestli očekával nějaké výbuchy zlosti, sprosté nadávky ..... tak se spletl a docela ho i překvapilo, jak to Dean mlčky a odevzdaně přijal.
„Musím ti tedy říct, že jsem už viděl hodně úrazů, ale jak ty jsi se dokázal zřídit??“ Tobě by se vyplatila vysoká pojistka, za ten měsíc, co tě znám, se ti toho stalo tolik, jako každému druhému za celý život ...... těch peněz, co by jsi měl!!“ Dean ho zamračeně pozoroval, on samozřejmě žádnou pojistku nikdy neuzavřel, vůbec nechápal o čem to mele. Alex se uculovala, konečně to byl zase její táta, který si rád vystřelí z druhého, měl pro legraci vcelku pochopení, v poslední době k tomu moc příležitostí a nálady neměl, trápila ho Tess. Ale s vpádem Sama a Deana do jejich života se něco změnilo ...... oba se změnili ....... ona byla
beznadějně zamilovaná a táta v Deanovi našel spřízněnou duši, ze které by si utahoval a
která mu to samozřejmě nekompromisně vracela zpět ...... jako už dříve a stejně tak nyní.
Dean se úkosem podíval na téměř smějící se Alex a zpět na přísně se tvářícího Toma, už to pochopil a urychleně vymýšlel odvetu.
„A můžete přijít, abych vám půjčil a už vůbec nečekejte, že vám za ty peníze vystrojím honosnou svatbu .....na to zapomeňte!! ..... nic nebude!!“ Alex zrudla při zmínce o svatbě, trochu ji to zaskočilo, tak daleko ještě ani nemyslela.
„A ty,“ stočil oči k Tomovi, „si dělej prdel z plastelíny a ne ze mě!! Pojistka!!! Málem jsem ti to sežral ..... blbče!!“ zahučel Dean zcela vážně (alespoň to tak vypadalo) a pak se rozesmál při pohledu na ty dva, Alex červená až po uši, Tom jen překvapeně mrkal očima.
„Sranda ..... nééé,“ chtěl dodat, jen to spíše zachroptěl .... začal ho dusit kašel, v mžiku měl orosené čelo, vyskočila mu ta zatracená horečka, Alex mu okamžitě otírala rozpálený obličej, krk ..... horkost se mu rozlévala po celém těle ..... chvíli trvalo, než se zase vrátil do normálu.
„Zavolej Samovi .....chci s ním mluvit ...... prosím,“ zašeptal Dean, „a Alex nezlob se, však víš, jsem deb ....,“ usmála se a položila mu prst na ústa, kvůli těm jeho zeleným jiskřivým očím se na něj ani zlobit nešlo, líbila se jí ta jeho upřímnost, dokázal o sobě sebekriticky říct, že je vůl, debil ..... ona to někdy byla i pravda.
„Jsi si tím jistý?“ zeptal se Tom, „než dojede, budeš spát....už teď se ti klíží oči,“ měl pravdu, Dean byl za tu chvilku hrozně unavený, ale za každou cenu si umínil, že musí vydržet do Samova příjezdu, jen mlčky přikývnul. Však daleko to nebylo a Sam také dokázal pěkně šlapat na plyn .....dával mu nejvýš dvacet minut. A Tom měl právě k dispozici těch několik minut, aby si se svým pacientem promluvil, ale teď už naprosto vážně, kývnul proto na Alex ...... již držela v ruce mobil a byla ve dveřích ..... a pak se obrátil k Deanovi.
„No, tak jsme se zasmáli, ale tvůj stav moc k smíchu není,“ v hlase neměl ani náznak humoru.
„To mi neříkej ani ze srandy,“ nešťastně Dean, „....... tak hovoř!!“ dořekl už odevzdaně.
„Muselo to být dost ošklivé,“ pokračoval Tom, „vůbec bych se nedivil, kdybys z toho měl nějaké trauma ...... být připoutaný, kolem šlehají plameny, nemůžeš odsud .....nedokážu si to dost dobře představit,“ Dean na něho překvapeně hleděl, „Sam mi všechno řekl, trochu jsem na něj zatlačil a vyklopil to,“ zodpověděl Tom jeho nevyřčenou otázku,“ ..... a ty jsi mně tady v tomto lhal, viď?“
„Trošičku,“ přiznal se Dean.
„Byl jsi v šoku, to tě omlouvá,“vteřina ticha, „poslouchej, jak jsi se vůbec z těch pout dostal?“
„To Jo ....... její sponka do vlasů,“ zamručel Dean, trochu se i usmál.
„Tak přece má možná to děvče malou naději,“ pomyslel si Tom, „to jsi měl fakt štěstí, že tě Sam jen vytáhnul ven ..... pár minut navíc, které by mu zabralo tvoje osvobozování, udusil by ses,“ dořekl nahlas a Dean přikývnul na znamení souhlasu.
„Abych to tedy nějak shrnul. Ta pouta ti trochu rozřízla tu jizvu, neboj, tam už k žádnému výraznému zhoršení dojít nemohlo. Střepy prakticky po celém těle, kde jsem použil skalpel, musely to zase spravit nějaké stehy. Nějaké úlomky jsi měl i na zádech, ty jsi se snad v tom skle válel!?“
Dean lehce přikývnul, ale hned vyhrkl: „Víš vůbec jaké to bylo, ležet hubou ve skle a každou chvíli čekat, že mi to vypíchá oči?? Nemohl jsem vstát, tak jsem se alespoň otočil na záda ......no, tak mě zabij,“ znělo to trochu nasraně.
„Promiň,“ omluvně Tom, i v tomto se velice podobal Deanovi, když „přestřelil“, dokázal se omluvit, „mrzí mě to ..... fakt.“
„Nech to být, ale podruhé bych to už nechtěl zažít ..... věř mi,“ jen vzpomínka na to, co se stalo, nedělala Deanovi dobře, Tom soucitně pokývnul hlavou a urychleně pokračoval.
„A když už je řeč o té tvé hubě, nějaká jizva ti ji také ozdobí,“sáhnul si prstem na pravou tvář,
„nejvíce mě vyděsila ta modřina na prsou, naštěstí to žebra vydržela ...... to by bylo jinak zlé. No a ta tvoje rozříznutá noha na dvou místech, pod prsty a na patě, měl jsi tam úlomky skla pěkně hluboko zabodnuté ..... dalo mi to docela zabrat ...... a než se na ni postavíš!!!“ Dean na něho jen beze slova zíral a čekal další ránu ..... ta přišla za okamžik.
Tom mlčky odhrnul přikrývku z jeho pravé nohy ..... Deanův výraz se nedal v tu chvíli popsat.
„Co, co .... to je,“ koktal, nevěřil svým očím, nohu měl přidrátovanou za patu, koleno v bílém sádrovém obvazu bylo jednou tak velké, kdyby mohl, chytil by se za hlavu, „já jsem ale blbec, tohle je moje vina, udělal jsem si to sám ...... už nebudu nikdy chodit?“ začínal šílet, překotně se přiznal, jak k tomu došlo a z větší míry jeho vlastní neopatrností.
„Uklidni se,“ chlácholivě Tom, v žádném případě mu právě tohle vyčítat nechtěl, byla to jen přirozená reakce, „znovu se ti vykloubilo koleno, ale jestli jsi před tím měl nějakou naději,“ udělal pomlku, „teď už na sto procent budeš kulhat,“ Dean nic, mlčky přivřel oči.
„Já vím, pro tebe to bude utrpení, ležet bez pohybu, ale nedá se nic dělat a už vůbec bych nechtěl být v tvojí kůži, až se ti ty rány budou hojit,“ a Dean se jako na důkaz toho zašklebil a zavrtěl, „přesně takhle to bude vypadat, ale v mnohem horší míře,“Tom vida jeho zamračený pohled, povzbudivě se na něj usmál, „neboj, něco s tím provedeme, nenechám tě trápit se.“
„A toto je nutné?“ pohodil po chvíli hlavou Dean na monitor, kde běhala čára života, „copak mám nějaký infarkt?“
„Jen pěkně vydrž nějaký den, náhodou zkolabuješ ..... nikdo nebude poblíž ..... u tebe nikdy nevím, na čem jsem,“ chtěl ukončit tuto debatu o jeho stavu Tom, ale ještě ho něco zajímalo.
„Víš Deane .... to tetování .... má nějaký účel, nebo jen recese, obdiv děvčat?“
„Je proti posednutí démony, nechali jsme si ho se Samem udělat asi tak před dvěma lety a zatím fungovalo,“ docela ochotně vysvětlil Dean.
--------------
Venku zaskřípěly brzdy Impaly, Dean také zaskřípal zubama: „Takhle zacházet s mým autem!! To si s tebou brácho ještě vyřídím ..... ani já se k němu tak nechovám ...... no někdy ano ..... ale já si to můžu na rozdíl od tebe dovolit,“ ušklíbl se v duchu.
„Už jsou tady,“prohodil Tom.
„Kdo? Sam a Bobby??“ úplně bezelstně se optal Dean.
„Ne, Sam a to děvče – Jo .... a neptej se tak hloupě, však to víš moc dobře. Vždyť to bylo, jako když hrom bije. Už včera večer mi volala, jestli se ti nepřitížilo. Já jsem jim totiž slíbil, že dám hned zprávu, jakmile se probudíš, ale myslel jsem až se z toho trochu dostaneš a budeš schopný komunikovat ...... byla celá vyděšená, těch pár hodin jí připadalo jako věčnost ..... musel jsem ji ujistit, že je vše v pohodě a ty spíš .... ona by snad byla schopná ještě v noci přijet a přesvědčit se .... asi jí na tobě dost záleží,“ Dean bloudil očima po stropě a Tom vida jeho nezájem (buď opravdový nebo jen dobře hraný) o tu péči ze strany Jo, raději zmlknul.
Ostatně za chvíli všichni tři, Sam, Jo a Alex (ta čekala celou dobu na jejich příjezd před nemocnicí), vstoupili do pokoje. Po krátkém Tomově ujištění, že je vše OK, naznačil Dean hlavou bratrovi, aby si k němu přisedl. Sam se nejdříve zalekl, že by Dean něco tušil a opět nějaká rána pěstí?? Ale když viděl bratrovy ruce .... obavy ho opustily ...... nebyl by schopen.
„Dík za záchranu,“ to byl celý Dean, chtěl pouze poděkovat, Sam si oddechnul, ale jen na chvíli, Deanova otázka se týkala právě toho, z čeho měl Sam největší strach.
„Ti parchanti vás přivázali, že?“ Sam přikývnul, „provazem?“ opět souhlas, „a jak jsi se z něho dostal? Vím dobře, že Bobby a Ellen přijeli až později. A jak jsi se zbavil těch démonů?“ Sam se zahryznul do rtu ..... tak a co teď? Má mu říct pravdu? Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu se rozhodl ke kompromisu, řekne mu svou „zkrácenou“ verzi, prozatím. Měl docela obavu, kdyby řekl celou pravdu, že ho „klepne“. Jo stála přímo proti němu, ale za Deanem, vyslal k ní prosebné signály ....zavřením očí dala najevo, že bude také mlčet. Dean zatím jen poslouchal, ale až Sam došel k té části zbavení se provazu a zlomení vazu těch dvou .... pěkně zvýšil hlas.
„Já snad špatně slyším! Nemůžu uvěřit, že sis do toho troufnul!“ Sam otevíral pusu na svou obhajobu, ale Dean ho předešel, „dobře Sammy, zvládnul jsi to ..... probereme to později ještě jednou, nech si to ale projít znovu hlavou a dobře si rozmysli, co mi řekneš,“ a nějak divně se na něj podíval, nechtěl to rozvádět před svědky, „.....jsem unavený,“ otočil hlavu stranou na znamení, že ho mají nechat být. Samovi bylo naprosto jasné, tímto se to nekončí, bude to mít nějakou dohru, znal bratra až příliš dobře ..... Dean se pravdy dopátrá a pak mu to dá sežrat se vším všudy. Alex vzala lehce Sama za ruku, podívala se na nervozní Jo...... chtěla být s Deanem o samotě ...... odcházeli. Tom šel poslední a mezi dveřmi zaslechl začátek jejich rozhovoru.
„Proboha, co to máš na tváři, to ten šmejd? Zabiju ho!!“ procedil Dean mezi zuby. Znělo to
tak výhružně, že Tom otočil hlavu ..... jen samotné Deanovy oči probodávaly ...... mít tak toho démona po ruce ..... ani ty obvazy a jeho slabost by mu asi nebránily v jeho zabití.
Tom se usmál, „tak přece ..... že by ten svůj nezájem jen předstíral??“ ..... zavřel dveře, odpověď již neslyšel.
Jo sklopila oči a zašeptala: „Ne, to ty,“ nastalo takové trapné ticho, které přerušil Dean, jehož výraz byl nepopsatelný.
„Si děláš srandu,“ a pak trochu zvýšil hlas, „vy jste se na mě domluvili? Nejprve Tom, pak Sam s tou jeho historkou, myslel jsem, že mě „vomejou“ a teď i ty! Nebo je snad Apríla?“
Ale Jo se tvářila vážně a nešťastně ..... vysvětlila mu, jak k tomu došlo. Teď se zase tvářil Dean jako hromádka neštěstí, upřel na Jo svoje smaragdové oči plné lítosti.
„Promiň, to jsem nechtěl.“
„Já vím ..... nic to není, jen škrábnutí ...... a nemusíš mít všechno, nech také něco pro druhé,“ se smíchem se mu lehce dotkla sešité tváře ..... usmál se také ..... mlčeli.
„Dík“ špitnul najednou do ticha Dean.
„Za co?“ stejně tiše Jo.
„Že mě okřikuješ, asi by mě umlátil, já si fakt někdy nevidím do huby a pak to tak vypadá.“
Jo se usmívala, on uměl nádherně, zaobaleně říct, že bez ní by tady už pravděpodobně nebyl.
„Už se mi opravdu chce spát,“ byl nějak nesvůj .... z únavy, horečky nebo z přítomnosti Jo? V jejich rozhovoru bylo něco víc než jen přátelství .... jak rád by tomu citu podlehl, ale nesmí, nemůže, jeho těžký úkol mu nedovoluje nějaký trvalý vztah ......pokud to nepřežije a je jasné, že nepřežije .....ranilo by ji to mnohem víc, když k němu bude vázána citovým poutem .... a to nechtěl. Deanovi to bleskem proběhlo hlavou, zavřel oči, bylo mu z toho zle, hlavně na duši.
„Tak spi, mně to nevadí,“ otírala mu čelo, „máš horečku, měl bys odpočívat,“ měla pravdu, příliš ho ty rozhovory vyčerpaly.
Přejela mu rukou po vlasech, prsty jí sjely k těm zářivě bílým, se kterými si začala hrát ...... bylo to tak příjemné, uspávající, lepší než nějaká injekce, úplně zapomněl na veškerou bolest ....... oči se mu zavíraly .... zavíraly ....... zavíraly, už ani nevnímal polibek Jo na svém čele.
------------
Ozvalo se lehké zaklepání, Alex nesměle nahlédla dovnitř. Sam, který šel za ní, docela prudce ty dveře rozrazil a hned se hrnul k Deanovi, ten již hluboce spal ...... naklonil se k Alex.
„Jak to, že nechrápe?“ Alex se na něho zamračeně podívala, nechápala otázku, dočkala se vysvětlení, že to s Deanem není někdy k vydržení ...... jeho chrápání ..... pobavilo ji to.
„Třeba si to tady nedovolí,“ odpověděla Samovi docela bezelstně ..... zamračil se, za to Jo v sobě dusila smích i Alex cukaly koutky ...... dnešní den jako by byl opravdu ve znamení utahování si z druhého, trapasů, lhaní.
„Ne, je to samozřejmě těmi léky ..... před třemi týdny to nebylo tak strašné, že?“ Sam i Jo přikývli, „měl jich v sobě spoustu, stejně jako nyní, v člověku se prostě něco změní. Postupně se pak krev vyčistí a ...... no, zkrátka s tím musíte počítat, že se po jeho návratu domů někdy nevyspíte. Já bych s ním tedy rozhodně spát nechtěla,“ významně se podívala na Jo, v jejích očích četla naprostý opak a jako kdyby říkaly, „mně by to vůbec nevadilo, ráda podstoupím tuto oběť, jen aby měl ve svém srdci kousíček místa i pro mě,“ a podívala se na Deana tak zamilovaně ....... Alex je oba kvapem vystrčila ze dveří nebo se Jo ještě rozpláče a ona s ní.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   11.05.10 23:07

Dean a Jo ako ja tento párik zbožňujem. Ale skvelé pokračovanie
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   12.05.10 7:56

704 hurááááá pokračování 704 teda ty jsi mě naprosto dostala....miluju marodného Deana 702 hrozně se mi líbí, jak si s ním Tom nedělá žádné servítky - prostě mu všechno s humorem (dalo byse říct Deanovským) řekne...to je fakt super...no a ta část o pojistce mě naprosto rozhodila velice výstižné.....no a Dean a Jo - já bych jim to tak přála - ach jo .....
jsem zvědavá, kam tím vším směřuješ.....takže koukej rychle zachycovat své momentální nápady, neboť zde čeká horlivá čtenářka study
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   17.05.10 22:00

Děkuji za komentáře. A tady je další část, ve které Dean nezůstane nic dlužen své pověsti. Jaké? Uvidíte. Very Happy

Následující dny
Dean měl opravdu dar zázračného uzdravování, co by jinému trvalo měsíc (být tak zraněný jako on), jemu se podařilo během pár dnů. Bez řečí bral léky, aby se mu rány brzy zhojily, nevrátily se znovu vysoké horečky a nepřidala nějaká infekce. Měl docela pádný důvod – apokalypsu. Aby se mohl zhostit svého úkolu v plné síle, stal se z něho poslušný pacient, přece nemohl zklamat své blízké a veškeré lidstvo.
Obvazy z ruk a levé nohy mu již také zmizely, ruce měl tedy pěkně zjizvené, po skle to bývá vždy dost patrné a hlavně bolestivé. Jen těch několik řezných ran na zádech měl stále přelepené takovými měkkými polštářky, proto nic necítil!! ..... jako ve vatičce. Oblečený ve volné bělostné košili, rukávy vysoce vyhrnuty ..... co nejméně doteků látky s hojícími se ranami. I tak ho pořádně svědily a pálily i když mu Tom (jak slíbil) něco na ně dal. Čekal injekci, tabletu, ale rozhodně ne to, co mu předepsal - nějakou mast!! Což znamenalo fyzický kontakt něčích prstů s jeho tělem. Už jen ta představa mu naháněla husí kůži. Protože s ním nejvíce času trávila Alex, spolu si také nejlépe „pokecali“, domluvili se, aby tuto proceduru prováděla jen ona ..... i ostatní pro něj nepříjemné a intimní záležitosti nechával (pokud to bylo možné) pouze na ní.
Celý personál nemocnice o něm neustále mluvil, ale nebylo to ani tak pro jeho ochotu spolupracovat, proslavilo ho naprosto něco jiného. Sestřičky se přímo rvaly o službu u něj ......bylo to samozřejmě jeho pěkným vzhledem a postavou, ale hlavně těmi hláškami, kterými nešetřil a měl jich neustále v zásobě velké množství. Byl vlastně stále středem pozornosti .....o návštěvy také neměl nouzi, střídal se Sam, Bobby, Ellen a samozřejmě Jo, která v blízkosti Deana snesla pouze Alex, ale jiné sestřičky, zvlášť mladé a které stále po něm pokukovaly ..... očekávaly, co vtipného pronese ...... mračením jim dávala dost okatě najevo, aby odešly .......byl její a ony měly jen právo ho ošetřovat a nic víc. Je pravda, že pokaždé bez řečí vyklidily „pole“ ....chápaly to, pro některé byla Jo jeho děvče, snoubenka, pro druhé dokonce manželka. Alex jí vysvětlila, že z jejich strany se nemusí ničeho obávat. Prostě Dean je hezký chlap, ženské se po něm otáčejí .... a tím to také končí. On si tu popularitu způsobil sám svojí nevymáchanou hubou ..... jako kdyby ho neznala!!! Jo se usmála, úplně slyšela, jak plácá nesmysly a okolí mu to žere. Uspokojilo ji to ... opravdu se příště na sestřičky nedívala tak probodávajícím pohledem. Byla u Deana každý den, většinou byl vzhůru, nevadilo jí, že ho našla občas spícího ..... až jednou tak hrozně vyčerpaného, bledého, s horečkou, třásl se. Alex musela vyprávět, zapřít se to nedalo. A jak Jo prožívala a cítila Deanovu bolest a utrpení! Se slzami na krajíčku mu otírala kapičky potu z tváře. Ještě více to utvrdilo její vztah k němu. „S tím se musí něco udělat, už to takhle nejde dál,“ odhodlaně si pronesla v duchu Alex.

Asi tak hodinu před návštěvou Jo
Dean ležel ve své oblíbené poloze na břiše, jaká to byla slast, ale pak se začal dusit .....probral se. Byl to jen další z jeho špatných snů, samozřejmě byl v nemocnici, na zádech ..... a stále se dusil, to bylo jediné pravdivé z toho jeho snu. V plících mu dozníval ještě ten kouř. Zoufale se rozhlédl kolem sebe ...... nikdo zde nebyl, s přibývající panikou se mu dýchalo stále hůře a hůře, všechno již viděl dvojitě ...... a pomoc žádná ......sebral veškeré svoje síly a nadzvednul se, místnost se s ním zatočila ......omdlel. Téměř se vyplnila Tomova slova o jeho zkolabování. Alex právě vstoupila k němu do pokoje, vyděsila se. Jehlu z levé ruky vytrženou, kapičky krve se rozstříkly po přikrývce. Ležel mírně na levém boku, ruka mu bezvládně visela, z obnažené žíly stékaly rudé pramínky až k prstům, ze kterých pomalu odkapávala krev na bílou podlahu, kde se již tvořila loužička. Na monitoru divoce poskakovala křivka života. Prožíval nějakou děsivou noční můru, blouznil ve vysoké horečce, „Sammy ....Sammy .... ne, prosím ....Same, nedělej to ......bude to tvůj konec .......“ Vyplašená Alex zavolala ihned tátovi a společně Deana opět uložili ......ještě, že si nic neprovedl s tím kolenem. Horkost mu Alex srážela studeným ručníkem, ale nebylo možné ho uklidnit....dostal další dávku sedativ přímo do žíly ..... teprve potom se jeho životní funkce vrátily k normálu.

A během dalších dnů
Alex se vždy vracela z Deanova pokoje rozesmátá, veselá a plná optimismu. A cože se to za těmi dveřmi pokaždé dělo??
(Pozn.autora: vybrané dny budou pouze odděleny pomlčkami).
--------------
Alex mu položila na přikrývku krabici s ...... Dean nevěřil svým očím ..... byly to hračky pro děti, míčky a různé tvary kostek.
„Co je to?“ zeptal se dotčeně, měl sice někdy nápady jako malé dítě, Sam mu to předhazoval každou chvíli, ale toto? Čím si to zasloužil? Alex se bavila jeho nepředstíraným překvapením, chvíli ho nechala, pořád nemusí mít on navrch v těch legráckách .... ale pak hned vysvětlila.
„Táta říkal, že máš cvičit prsty a hlavně na levé ruce, sotva jsi je trochu rozhýbal, určitě zase ztuhly za těch pár dnů pod těmi obvazy.“
Dean pokrčil rameny, vzal nejprve do pravé ruky jednu kostku, žongloval s ní mezi prsty ..... to bylo v pohodě, jen lehce pálily ty hojící se řezné rány. A pak vybíral levou rukou (jehlu už v ní napíchnutu neměl) jeden tvar po druhém, nejprve to šlo ztuha, ale jak obratně je potom těmi třemi prsty převracel!! Alex se nestačila divit, byla mile překvapená .... pak se zamračila.
„Koukám, že to nepotřebuješ,“ a sáhla po krabici.
Dean rychle ochranářsky objal pravačkou ty hračky a přitáhnul více k sobě: „Počkej, neber mi to ...... sama jsi říkala, že mám cvičit,“ nyní opravdu vypadal jako dítě, kterému berou jeho nejmilejší hračku ...... bylo to tak komické, Alex vyprskla smíchy, vzápětí on také. Přitom si stále hrál s těmi kostkami a Alex měla na rtech otázku, nešla jí samozřejmě do hlavy ta jeho šikovnost ...... chvíli ji nechal a pak se přiznal.
„Co myslíš, že jsem dělal, když jsem nemohl skrze bolest v noci spát? Prášky nebo whisky?? Nééé! Bloumal jsem po domě a po vrakovišti a ...... cvičil jsem ..... se vším, co mi padlo do ruky nebo spíše poloruky,“ zašklebil se ..... odpinknul míček, se kterým zrovna točil mezi prsty, zpět do krabice a už vybíral další tvar....... a najednou ta kostka, se kterou si právě hrál, mu zůstala uzavřená mezi prsty .... od té levé ruky mu projela celým tělem taková křeč ..... úplně ztuhnul.
„Co je, Deane?“ vylekala se Alex.
„Jen mě chytla křeč .... nic to není,“ po chvíli také pominula a on bručivě pokračoval, ale spíše pro sebe, „ no, jestli se mi to stane, když to budu zrovna dělat, tak Pánbůh se mnou,“ale Alex to slyšela a pohoršeně se na něho podívala.
„Neuvěřitelné!! Leží tady jako Lazar a jeho jedinou starostí je, jak „TO“ bude dělat!!! Děvkař jeden!!“ pomyslela si pro sebe a zamračeně s rukama v bok si stoupla před něj.
„Tak jestli si myslím dobře, co ty si myslíš, tak k tomu nepotřebuješ ruku ani nohu, ale snad se používá úplně jiná část těla!!“ načisto si pokazila svůj úsudek o něm.
Dean na ni s očima široce otevřenýma chvíli civěl a pak ...... vybuchl v nehorázný smích, Alex se zamračila ještě více, nechápala, co je na tom tak směšného.
„No, jestli si zase já dobře myslím, co sis myslela ty, že já jsem si myslel....... tak to jsem si vůbec nemyslel, ani jsem na to nepomyslel ....... no, teď jsem se asi ztratil,“ zahryznul se do spodního rtu a dusil se smíchem. On samozřejmě měl na mysli svůj boj se zlem, apokalypsu. Bylo to prostě „jeden o voze a druhý o koze.“ V jeho zelených očích zase poskakovaly veselé jiskřičky ...... a ten smích byl tak nakažlivý, Alex se rozesmála také.
Již ani nechtěla vědět tu pravou příčinu, úplně stačilo, že jí to takto vyvrátil ..... byla ráda a hlavně za Jo.
----------------
„Nemohl bych si ......,“ nesměle Dean.
„Ne, nemohl,“ utnula ho Alex ...... odpojila monitor, Tom usoudil, že už toho není potřeba.
„Ani nevíš, co chci a už .......,“ začal zase.
„Ale vím ....... a znovu ti říkám, nemohl,“ přisedla si na kraj postele a kontrolovala mu tep.
„Nechápu, jak s tebou může Sam být! To i na něho jsi taková?“ zavrčel Dean.
„Já zase nemůžu pochopit, jak to mohl vydržet celá ta léta s takovým bručounem, protivou.“
Dean se zaškaredil, on přece takový vůbec není, právě naopak. Není s ním k vydržení skrze ty jeho kecy, prakticky je za šaška ..... Alex otočila hlavu, i přesto zachytil její veselý škleb.

„Aha, tak to má být vtip ..... no počkej, holka,“ řekl si v duchu Dean, přimhouřil oči, zatvářil se nesmírně bolestně, „sedíš mi na noze,“ zaúpěl.
„Promiň ..... promiň,“ Alex vylekaně vyskočila, Deanovi zacukaly koutky, byl na pokraji
záchvatu smíchu ...... zase se mu to povedlo, zblbnout druhého ...... zašklebil se.
„Blbče,“ sykla Alex.
„No vidím, že jsi od Sama už něco pochytila, to oslovení mně chybělo,“ oba vyprskli smíchy.
„Jen trošičku se otočit na bok,“ zkoušel to zase Dean, až se uklidnili.
„Deane!!“ přísně Alex, „přestaň ....... pohnula by se ti i noha, ty bys to ani nevnímal, ale to koleno ano ..... věř mi.... a pak by tě táta asi zabil .... to mi věř taky.
„Tak alespoň ..... už necítím záda ...... prosím,“ zelené psí oči udělaly své.
„Já vím, je to ubíjející, ležet bez hnutí ........počkej, trochu ti pomůžu,“ upravila mu polohovací postel pod zády do mírného sedu a natřepala polštář, „je to lepší?“
„Hmm, dík,“ už to opravdu potřeboval ...... protáhnout se, změnit polohu, trochu se mu zatočila hlava, byla to příliš rychlá změna.
„Není ti špatně?“ Alex to na něm poznala.
„Ne, to je dobrý ...... jsem nějaký unavený,“ zavřel oči.
Alex si ho prohlížela a v duchu konstatovala (i přes ten jeho dobitý obličej): „Je to opravdu pěkný chlap, kdybych už neměla Sama, stál by za hřích. Proč se tak brání nějakému vztahu??
Takový mužský přece nemá o děvčata nouzi!! A Jo ...... jak ta by o něho stála. Ale on .... je jako vykotlaný pařez ...... tvrdohlavý beran ...... hlemýžď zalezlý ve své ulitě ...... slepý jako patron.....,“ byla tak zabraná do vymýšlení přezdívek Deanovi, ani si nevšimla, že na ni upírá svoje smaragdové oči.
„Co na mě hledíš ...... hnědovlasá vílo?“
Alex se protrhla ze svého snění: „Přemýšlím, proč takový chlap jako ty, je jak kůl v plotě?“
„Že vůl jsem, to vím ..... ale proč v plotě?“ s takovým opravdovým zájmem se zeptal Dean.
„A ještě ke všemu jsi nahluchlý ....... říkala jsem kůl a ne vůl,“ stačil jí jeden pohled do jeho očí a bylo jí to jasné .... musela se podívat na podlahu, aby nevyprskla .... s ním to opravdu není k vydržení ...... zakroutila hlavou.
„Sam mě před tebou varoval.“
Dean se zatvářil pohoršeně: „To bych nikdy neudělal, přebrat bráchovi holku.“
„Ale néé, před těmi tvými hláškami ..... vidíš, už zase, to je přesně ono.....já nikdy nepoznám, kdy mluvíš vážně ..... uděláš legraci z čehokoliv.“
„To víš kouzlo osobnosti,“pochválil se a pokračoval, nemínil v těch fórech hned tak přestat.
„I když ..... musím uznat,“ prohlížel si ji zálibně od hlavy až k patě, „nevybral si špatně,“ Alex to polichotilo, „a kdybys nebyla Samova ....nevím, nevím,“ zarazila se, snad by ho nenapadlo jí nadbíhat, ještě aby se bratři skrze ni nepohodli .... a co Jo?? Bylo vidět, že Deana ještě dost dobře nezná, bavil se těmi jejími rozpaky a měl co dělat, aby zase nevybuchl smíchy. Už jí to došlo, oddechla si, byl to zase jeden z jeho vtípků.
„Ty seš fakt hroznej ..... víš to?“
„Vím a nezlob se ....... sranda néé?“
----------------
Tak a teď toho měla Alex právě dost. Po odchodu Jo, která tentokrát byla obzvláště smutná, nemluvná se postavila před Deana s rukama v bok.
„Deane, ty jsi slepý??“
„Zatím ne ...... proč?“ nechápal otázku a trochu se i zalekl toho jejího bojovného postoje.
„Protože i slepý by viděl, že tě Jo má ráda. Všichni to vidí, jen ty ne!!“ udělala krok k němu, nejraději by uhnul, ale nemohl se vůbec hýbat ...... zamáčknul se co nejvíce do polštáře.
„Ale já ..... já ...... já ..... ji mám také rád,“ začal koktat, „nikdy bych jí neublížil a nikomu to nedovolil ....... vždyť tebe mám také rád,“ naprosto nevinně Dean.
„Jasně, jako kamarádku, ale ona tě ......“ Alex udělala pomlku, nadechla se a velice pomalu a
tiše dořekla, „.....MILUJE“ ...... ty troubo.“
V tom tichu, které nastalo, by byl slyšet špendlík spadnout a pak .......
„Hmm,“ zabručel Dean.
„A to je všechno, co na to řekneš??“ Alex se znovu přiblížila nebezpečně blízko, zavřel oči ...... nyní opravdu dostane po hubě ..... nemohl se bránit ..... a pořád mu nebylo jasné, proč je tak rozladěná, je to přece věc jeho a Jo, jaký bude jejich vzájemný vztah.
„Tak a teď ti něco povím, Deane Winchestere,“ přisedla si k němu na postel, upřel na ni svoje zelené oči .... byla v nich znát obava, že mu nějaká facka přiletí.
„Bylo to právě v tomto pokoji,“ ztišila hlas a ubrala na intenzitě, „byla jsem tady také, když jsi umíral a viděla jsem, co to znamená ztratit milovanou bytost před očima, držet ji v náručí a jen se dívat, jak odchází. Pochopila jsem také, že to není přátelství i když hodně blízké, ale LÁSKA,“ za tím slovem udělala významnou pomlku, Dean nic, jen koukal do stropu, „jak za tebou každý den jezdí, ošetřuje tě ....no prostě je do tebe zamilovaná. Co na to řekneš teď?“ Dean přivřel oči a otočil hlavu.
„Ty to víš, že??“ tichým hlasem Alex ....... žádná odpověď.
„Víš, jasně ..... a necháš ji v takové nejistotě..... ty by jsi zasloužil pár facek .....kdybys na tom nebyl tak mizerně, hned bych ti jich pár vlepila,“ Alex již nyní rozhořčeně.
„To bys neudělala, bít nemocného, zraněného!!“ ustrašeně Dean.
„Ale udělala ...... to mě ještě špatně znáš, nemůžu vidět, jak se trápí, oba se trápíte ....... jestli si to s ní příště nevyjasníš, tak já ti to vysvětlím ručně a stručně! Pochopil jsi to??“a prstem mu klepla do čela.
„Hmm,“ to byla celá Deanova odpověď.
------------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   18.05.10 11:20

Very Happy 702 hezký......a to moc....
úplně si dovedu představit ty sestřičky v nemocnici - taky bych takového pacienta chtěla ošetřovat a mít ho neustále na očích 603 603 603 (já měla vždycky štěstí pouze na nevrlé staré dědky Cool )
Alex je mi čím dál více sympatičtější.....jak komunikuje s Deanem 601
doufám, že v další části si to Dean s Jo konečně vyříkají - je mi tý holky opravdu děsně líto
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   27.05.10 21:41

Nemix - díky. A samozřejmě všem ostatním.
Tady máte další část, možná trochu "citovku".

------------
Alex docela s napětím očekávala následující den. Jo se Samem přijeli v obvyklou hodinu. Tom právě dokončil celkovou kontrolu Deanova stavu ..... tvářil se nadmíru spokojeně i jeho samotného překvapilo to Deanovo rychlouzdravování.
„Ty rány se ti dobře hojí, zítra vytaháme stehy, ten šroub a další den pak zkusíš udělat pár kroků a když to půjde dobře tak možná ...... říkám mozná by jsi mohl být na vánoce doma, ale žádné křepčení kolem vánočního stromku!! Rozumíme si?!“ Deanovi zajiskřily oči ....nejraději by vyskočil z postele a někoho objal, zůstalo jen u šťastného úsměvu, obdařil jím všechny přítomné. Jo mu samou radostí tak prudce stiskla ruku, kterou měla jen lehce položenou ve své dlani...... usykl bolestí ..... ještě ty rány dost cítil ..... hned se omlouvala.
Nervozita Alex stoupala, dělala, že kontroluje Deanovi tep a přitom po něm házela pořád takové významné pohledy až si toho Sam všimnul a nedíval se právě přátelsky. I její táta se díval poněkud překvapeně. Jen Jo nic neviděla, ta měla pouze oči pro Deana.
„To bylo pořád řečí ...... Sam, Sam, Sam ...... a najednou uvidí jiného chlapa, stejně pěkného a ještě ke všemu bratra a všecho jde do háje?“ bručel si pro sebe Tom a nemohl uvěřit, že by jeho zásadová dcera byla něčeho takového schopna.
Jen Dean věděl, co znamenají ty její pohledy a na Samovi už byla znát nevraživost, na Tomovi velké rozpaky ..... chtěl tu začínající nepříjemnou situaci rychle ukončit.
„Vypadnětě už ..... prosím,“ zaškemral a pohledem ponoukl Alex, aby ty dva odvedla.
Alex vzala Sama a tátu za ruku, táhla je ke dveřím .... bylo jí to jasné, Dean chce být o samotě s Jo ....že by se mu v té palici konečně rozbřesklo? Byla docela zvědavá, zda to její promluvení mu do duše zabralo nebo to bude ještě horší??
Toho Deanova tónu se Jo nejprve zalekla .....to má odejít také? Proč? Proč ji vyhazuje? Ale on se na ni usmál, přidržel její dlaň ve své a čekal, až ti tři opustí místnost.
Jo nevěděla, co má od následujících okamžiků očekávat ..... že by jí chtěl Dean vyznat lásku? To by byla nejšťastnějším člověkem ve vesmíru. Jejich ruce byly sice stále spojené, ale spíše jí řekne, aby za ním pořád nelezla a nestarala se o něj. Nic z toho se nestalo, byl naprostý klid .... pouze vzrušený dech obou dvou rušil to trapné ticho, které jako první prolomila Jo ..... pravou rukou přejela Deanovi po vlasech, usmála se.
„Víš co by jsi potřeboval?“ Dean zavrtěl hlavou.
„Ostříhat .....tohle ti nesluší,“ byla to pravda, vždy tak dbal na ten svůj střih „ala ježek“, již
přes měsíc na ně ani nesáhl, měl je neupravené, zplihlé.
„Hned jak se vrátíš domů, vezmu si tě do parády,“a znovu mu prohrábla trochu delší vlasy a skončila u těch zářivě bílých. Dean se nechal hýčkat, bylo to nesmírně příjemné, slastně přivřel oči, pár vteřin nemyslel na nic, ale pak ...... ten hezký okamžik přerušil on sám, to co se chystal Jo říct ....tak těžko hledal vhodná slova, ale musejí si to vyjasnit, čím dříve tím lépe. Nevěděl jak začít. Nikdy mu přece nedělalo problémy ve vší slušnosti odmítnout dívku (často se to nestávalo - když to bylo nezbytné) a proč je to teď jiné, proč mu to nejde přes rty, přes tu jeho jindy tak dobře „prořízlou pusu“? Nechápal to. Nicméně se nadechnul a .....
„Jo,“ zvolna začal Dean.
„Ano, Deane,“ rozechvěle Jo.
„Víš, já ..... já .....,“ nějak mu to opravdu nešlo, byl tak strašně nervozní, tohle se mu ještě nikdy nestalo, „...... jak jsem tě tehdy poprvé uviděl..... líbila ses mi ...... ale měli jsme s bráchou moc práce, neustále na cestách, honili nás démoni, lidé ....však to znáš,“ odmlčel se. Jo přikývla, nebylo jí jasné, kam tím Dean míří, pokud ji chce odvrhnout, stačilo říct něco jako „nejsi můj typ, nemám tě rád, nech mě být“, tak k čemu ta „omáčka“ kolem!?
„A pak to peklo,“ ztišil hlas, „něco tak strašného, hrozného....nedá se to slovy vůbec popsat,“ bolestně přivřel oči při té trpké vzpomínce, „nedoufal jsem, že ještě někdy budu dýchat vzduch, ucítím vůni květin, uvidím modrou oblohu, slunce, Sama, Bobbyho a..... tebe,“ dořekl již téměř neslyšně a jakoby stydlivě. Jo se nahrnuly slzy do očí, co musel chudáček vytrpět, přitiskla si jeho dlaň na svoji tvář, vtiskla mu do ní lehký polibek.
„Je mi s tebou dobře, ani nevíš jak moc dobře a nechci, abys za nějaký měsíc,“ zase udělal pomlku, kousl se do rtu, „až nastane ten den a já .......“
Jo mu položila prst na rty: „Psst .....neříkej to ..... prosím,“ zašeptala, prudce zavřela oči, Dean ucítil v dlani její slzu, konečky prstů jí setřel z tváře další ...... Jo zajíkavě pokračovala.
„Tenkrát, když jsi se Samem tak nakvap odjel, nestihla jsem ti dát svoje číslo a Bobby mi tvoje nedal, prý je nemá .... lhář jeden. Tajně jsem doufala, že zavoláš, ty si přece dokážeš poradit, jak získat jakékoliv číslo, né?“ po očku se na něho podívala, žádná reakce .....asi se o to vůbec nesnažil ...... zklamaně si povzdechla.
Dean by se nejraději neviděl, její číslo samozřejmě měl ..... od Bobbyho, jak často již měl na displeji „Jo“ a stačilo tak málo ..... nikdy se však k tomu kroku neodhodlal. Proč? Zase si kladl tu otázku. Sotva se znali a důvěrně už vůbec ne, tak proč měl před ní takové zábrany? Co by se stalo, několikrát si zavolat a „pokecat“? Stalo a moc! S odstupem času si uvědomil, že jen její hlas v něm vzbuzuje touhu nasednout do Impaly a jet za ní třeba i přes půl Ameriky. A teď je to ještě horší, je mu neustále nablízku, dotýká se ho, hladí po tváři, pláče pro něj. Měl z toho takové divné, ale příjemné mrazení po celém těle. Co to je? Tento pocit ještě neznal. Že by to byla láska? Ne, tak daleko to nesmí nechat zajít, moc těžko by se mu pak odcházelo od milující bytosti, špatně by i splnil svůj poslední úkol ...... nesoustředěný, roztěkaný. Ne, musí zůstat sám, nevázat se citově!
„Když nám shořel dům a Bobby přišel se svojí nabídkou, srdce mi radostí poskočilo v těle, byla naděje, že tam občas zavítáte, ale takhle jsem si to nepředstavovala, sotva jsme se znovu setkali, abych se neustále bála o tvůj život. Tehdy se mi také přiznal, že byl celou dobu s vámi v kontaktu a o všem vás informoval a ten zákaz, dát mi tvoje číslo vzešel od mámy. Nezazlívám jí to, ona proti vám nic nemá, má vás oba ráda. Jen nechce pro mě a moje děti takový život, jaký měla ona, jaký mám já a ty se Samem .... neustále žít ve strachu o sebe a své blízké ......ale jak ví, co chci já ..... co cítím tady uvnitř??“ Jo si přitiskla pravou ruku na hruď. Má říct Deanovi co k němu cítí? Raději ne .... snad on časem sám .... smutně se usmála.
Dean až nyní pochopil ty Bobbyho hloupé výmluvy, odmítavý postoj k jejich návštěvám ..... opět Ellen, chtěla oddálit vzájemné setkání, ve snaze, že se jí mezitím podaří sehnat bydlení daleko odsud a oni dva by se nemuseli vůbec potkat .... osud tomu ale chtěl jinak. Dean jí to také neměl za zlé, chtěla pro svou dceru lepší budoucnost, než jakou nabízejí on se Samem.
Ale je také pravda ..... nikdy se ani slůvkem nezmínila, že jí je přítomnost obou hochů přítěží a pokud si Dean vzpomínal, obětavě ho ošetřovala, nebyl jí lhostejný, byla jako jeho máma.
Ovšem občas se špatně skrývaným napětím a nevolí ...... kdykoliv ochotná zasáhnout do života své dcery.
V místnosti opět nastalo na pár okamžiků ticho ..... které přerušila Jo.
„Víš vůbec, jaké to bylo hrozné, když nám Bobby řekl, co jsi udělal pro záchranu Sama, tehdy jsem myslela, že zblázním,“ znovu se jí zalévaly oči slzami.
„Také je mi s tebou moc krásně, byla bych šťastná, jestli to mezi námi zůstane alespoň takové jako doposud ....... jestli tady uvnitř,“ položila mu pravou ruku ..... stále ji měla přitisknutou na své tváři a Dean jí podvědomě přejížděl prstami po spánku .... na jeho hruď , „budeš mít kousíček místa i pro mne a nebudu ti na obtíž,“upřela na něj s napětím oči, Dean se vůbec nerozmýšlel a okamžitě přitakal ....cítil, že ještě chvíli a podlehl by, už měl na jazyku, že o její lásce k němu dávno ví, ostatně těmi svými narážkami to dávala dost okatě najevo a on ..... ó Bože, jak rád by jí to opětoval!!!!
Oba si docela oddechli. Jo byla opravdu ráda za ten jeho mlčenlivý příslib přátelství, že ji neodkopnul, alespoň jí v skrytu duše pořád doutnala jiskřička naděje. A co teprve Dean!! Jaký ten měl strach!! Že se Jo na něj za ta slova rozzlobí a už s ním nikdy nepromluví, nevšimne si ho, ale musel jí to říct! Na jednu stranu tohle přece chtěl! Žádný vztah, možná ani přátelství ....... a kdyby k tomu teď došlo ..... vadilo by mu to! Co mu to hlodá v duši? Pokradmu se na Jo podíval, v jejích očích ..... až teď si všimnul, že jsou jako jasná letní modrá obloha ....četl v nich radost, porozumění, chápavost a kdyby ještě chvíli vydržel, našel by tam i něco jiného, ale on již „obracel list“.
„Dnes nic nebude .....nějaká dobrota??“ udělal Dean na Jo smaragdové psí oči, „aha, to mám za to svoje doznání, tímto skončily hody,“ povzdychnul si v duchu. Vždy mu něco nosila ....... jednou to byla šťavnatá šunka, pak ovoce, oříšková čokoláda (tu on miloval), ale většinou lákavé zákusky. Jo se zatvářila provinile a okamžitě vytahovala z tašky voňavý balíček, Dean se mimoděk olíznul ..... byla to čerstvá šunka. Jo ho s ní krmila jako malé dítě ...... nechal se, bylo mu to celkem příjemné.
„Co na to říká máma,“ s plnou pusou Dean, „že sem denně jezdíš,“ Jo mu místo odpovědi podávala další kousek, Dean trochu ucuknul, „já vím moc dobře, že se jí to nelíbí. Nikdy nechtěla, abychom si já nebo Sam s tebou něco začali,“ otevřel pusu na další sousto. „Nenechám si od nikoho nic diktovat, nejsem malá holka, chci žít život po svém a hlavně s kým chci ..... pokud ten druhý bude chtít také,“ a zkoumavě se na Deana zadívala.
Ale on se tvářil neutrálně, právě si určili v jejich vztahu pravidla, všechno je jasné ..... a jen se otevřením pusy dožadoval dalšího kousku, Jo to přišlo tak směšné, rozesmála se, Dean také.

Mezitím na chodbě
Hned za dveřmi Sam vzal Alex za ruce a zpytavě se na ni podíval, Tom raději odešel, to se ho netýkalo, musí si to vyjasnit mezi sebou.
„Můžeš mi říct, co to mělo znamenat? Ty vaše cukrbliky?“ ani jí nedal šanci odpovědět a dost podrážděně pokračoval, „mohlo mě to napadnout, jsi s ním celý den, je hezký, vtipný a .....,“ sklopil oči stydlivě k zemi.
„A co??“
„..... viděla jsi ho jen tak,“ zašeptal Sam a rukou udělal takové výmluvné gesto.
Alex nevěděla v tu chvíli zda se má smát nebo se na Sama zlobit. Ale rozhodla se, že ho za tu jeho žárlivost trošičku potrápí. V tu chvíli jí vůbec nedošlo, že Sam, protože nebyl zasvěcen do problému, se mohl zcela právem domnívat ...... ona a jeho bratr!!
„Ano je k sežrání,“ pronesla zasněným tónem ...... Samův výraz se dal nazvat vražedným.
„S Deanem se tak hezky povídá, je s ním ......“
„No co?“ nabroušeně ji přerušil Sam.
„...... sranda,“ dořekla Alex, „proč ty také takový krapet nejsi, jako kdybyste ani nebyli bratři.
Možná o tom nevíš, ale Dean je hrozně přitažlivý muž, nedělá to jen pěkná tvář a „ostrý, hbitý jazyk“, má takové charisma ...... i kdyby byl nevím jak šeredný, stále bude mít navrch,“ naoko tvrdě Alex, trochu ji ta Samova nedůvěra zamrzela. Copak mu nedala již dost najevo, že on je pro ni ten jediný. A Dean? Ten by mu nikdy nedokázal ublížit a takovým hnusným způsobem už vůbec ne, to již za tu krátkou dobu poznala. Sam, jeho vlastní bratr, tohle neví? Ta jeho nechápavost a podezřívavost ji začínaly pěkně štvát.
Sam se zamračil ještě více, už začínal mít ty nejčernější myšlenky: „Tak, moje láska (pevně věřil, že životní) se zabouchla do bratra. A proč se vůbec divím, nebylo by to poprvé ..... ale je pravda, že Dean mi nikdy holku nepřebral .....vlastně se nemusel ani pokoušet .....ony za ním běžely samy, galantně z toho vycouval, to on uměl velice dobře .....někdy jsme měli napilno s odjezdem, když na nás pak poštvali půlku města“ pousmál se. „A můžeš si za to sám! Podívej se na sebe Same Winchestere, stojíš tady jako „špatně vyřezaný svatý na mostě“, zkrátka to s děvčaty neumíš! Co by teď udělal Dean na mém místě? Asi ji objal a celičkou zulíbal, nedbal by okolního světa, zvědavých a pohoršených pohledů ..... takhle by jí dokázal své city, svou lásku,“ dokončil samomluvu ve své hlavě a dusil v sobě svou neschopnost a nerozhodnost. Bylo to zajímavé, jak oba, Sam i Alex měli podobné myšlenky.
Alex mu lehce zvedla svěšenou hlavu, jejich hnědé oči se opět setkaly, v Samových byl znát obrovský zmatek, vzala jeho široké ruce do svých drobných dlaní, přitiskla si je na tvář ......
a začala vysvětlovat.
Jak hlasitě si Sam oddechl, bylo snad slyšet i ve vedlejším pavilonu a hlavně byl rád, že už nemusí bratrovi zasahovat do jeho soukromí ..... Alex to udělala za něj. Přivinul ji k sobě a políbil do vlasů, které byly nasáklé nemocniční dezinfekcí.
Ale Alex chtěla dotáhnout až do konce tu její „malou pomstu“, potměšile se usmála.
„A jen TAK,“ udělala stejné gesto jako on před chvílí, „jsem ho samozřejmě viděla,“ Sam vytřeštil pohoršeně oči.
„A co jako? Myslíš, že jsem uviděla něco nového? Jestli ti to náhodou ušlo ..... tak tohle je nemocnice a já jsem ošetřovatelka. Je to úplně stejné, jako když ty rozebíráš a čistíš zbraně ..... je to pouze práce, rutina ....... hlupáčku,“ se smíchem Alex a hned zvážněla.
„Víš nezapírám, mám Deana ráda ....,“ Sam skoro přestal dýchat, „.... jako bratra,“ dořekla (Samův hlasitý výdech), „ale tebe ....tebe mám ráda úplně jinak, mám tě ráda takového jaký jsi..... MILUJI TĚ,“ šeptem Alex .... pak zabořila tvář do jeho svalnaté hrudi .....to co mezi nimi přeskočilo, nebyla jiskra, ale přímo elektrický výboj ..... cítila zrychlený tlukot jeho srdce.
Ani si nevšimli, že Jo již opustila pokoj, tak tiše za sebou zavřela dveře, Alex se překotně vymanila ze Samova objetí, otočila se k Jo, její oči mluvily naprosto jasně .....tak byla zvědavá, jestli Jo řekla Deanovi o své lásce k němu a zda se Dean také nějak vyjádřil ....... nebo se to pokazilo ještě více?? Ale připadalo jí, že Jo není nějak zvlášť smutná a uplakaná už vůbec ne ..... tvářila se celkem spokojeně.
„A slyšeli jste tátu ...... zítra raději nejezděte. On Dean na tom asi nebude moc dobře, ten šroub mu musí vydělat pod narkózou ...... tak chápete, že??“
Jo se netvářila zrovna nadšeně, ale co nadělá, snad ten jeden den bez Deana vydrží!
Alex počkala až odjedou a pak vrazila do pokoje.
„Co jsi jí řekl!! Ty pitom .... ,“ hned ztišila hlas a dala si před pusu ruku, Dean měl zavřené oči, asi spal. Potichu se k němu přiblížila, chtěla jen zkontrolovat, jestli je v pořádku.
„Řekl jsem jí proč ...... ,“ přerušil náhle ticho Dean.
Alex sebou trochu cukla ..... nespal, jeho hlas ji překvapil a již také na ni upíral svoje jiskřivé
zelené oči ..... ona v těch svých hnědých měla spoustu otazníků.
„...... proč s ní nemůžu být ..... pochopila to, zůstaneme nadále dobrými přáteli,“ dořekl tiše.
„Na to jsi se chtěla zeptat? Ne?!“ Alex dychtivě přikývla ...... a teď měla v očích ještě větší otazníky, to PROČ ? z ní přímo křičelo.
Ale Dean byl v tomto dost nesdílný, jen zašeptal: „Neboj, není to v Jo .... nemůžu být s ní ani s žádnou jinou, nesmím ......pak by ji to bolelo mnohem víc,“ a smutně se zadíval do prázdna.
Alex se s tímto kusým vysvětlením nespokojila: „Já samozřejmě vím, co máš udělat .... no, nedívej se tak na mě,“ Dean se poněkud zamračil, příliš se mu ta skutečnost, že je další člověk obeznámen s jeho posláním, nezamlouvala, Alex tedy pokračovala, „když už toho o vás vím tolik, měla bych vědět i tohle, nemyslíš?“ Dean jen lehce přikývnul, „táta mi cosi naznačil a zbytek jsem se dovtípila z těch vašich hovorů,“ přisedla k němu na postel a takovým důrazným rozechvělým hlasem na něj znovu zaútočila.
„Ale to není důvod, aby ses tak uzavřel do sebe, je třeba žít naplno. Každý den, každičkou minutu, vteřinu života prožít s někým blízkým, s kým ti je dobře, kdo tě chápe, s kým se podělíš o starosti, radosti, trápení, vezme tě za ruku, přinese oběť, pohladí .....kdo tě miluje.“
Dean zavřel oči .... Alex vyčkávala, dělala, že mu kontroluje puls ....žádné odezvy, ani náznaku
se nedočkala ..... pochopila, že s ním asi nic nehne, nechce si nikoho připustit blíže k tělu a hlavně zranit pak svým případným odchodem. Byl již pevně rozhodnut prožít zbytek života bez citu, něhy, lásky. Alex z toho bylo smutno, do očí se jí draly slzy ..... rychle odešla. Jakkoliv se Dean tvářil vyrovnaně a v pohodě ..... v pohodě nebyl .....co mu řekla, zanechalo v jeho duši hluboké stopy. Ten den neusnul tak brzy, stále přemýšlel nad tím svým zničeným, zkurveným životem ......nevymyslel nic, co by vedlo k nějakému řešení .... zůstalo při staré a pro něj v tuto chvíli jediné možné variantě ..... být sám ...... zpod víčka se mu vykutálela slza.
A přitom to bylo tak jednoduché, řešení mu nabídla sama Alex, částečně i Jo, jen kdyby se Dean trochu hlouběji nad jejich slovami zamyslel.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   28.05.10 11:57

to je taaaaak hezký......jak on jí chce, ale nemůže - bojí se nádherně popsaný 702 tahle kapitola - to bylo něco pro mou část romantické a sentimentální dušicky - paráda
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   10.06.10 21:09

Nemix: Jsem ráda, že se ti to líbí.
A přidávám další kousek.

--------------
„Proč tak chrápe? Zažila jsem hodně takových pacientů, ale co předvádí on, je neuvěřitelné! Teď již úplně chápu Samovo rozladění. Jasně leží na zádech, ale to snad není jediný důvod ..... aha, zapomněla jsem, táta mu snížil dávku léků na minimum,“ probíhalo Alex myslí.
Tom stál vedle ní a ihned pochopil tu zamračenou tvář a co ji trápí.
„Bude to jedno k druhému, přidušení, zraněné plíce a hlavně to špatně srostlé žebro ..... podívej tady, těsně pod tím jeho tetováním, sáhni si,“opravdu Dean tam měl takový výstupek na kůži, Alex polekaně stáhla ruku zpět, „nemůže se mu znovu prořezat?“
Tom pokrčil nerozhodně rameny: „Nevím, snad ne, nesmí dostat žádnou další velkou ránu, ten srůst je dost slabý, křehký ..... spodní část mu tlačí na plíce a ta horní se snaží prodrat na povrch ....... neměl jsem se tenkrát na nic ptát a rovnou ho hnát na operaci ...... alespoň by tak nechrápal. Když už na břiše stejně nikdy spát nebude moct, dusil by se ...... a to vím od Bobbyho, že to byla jeho nejoblíbenější poloha, bude to asi pro něj trochu šok, až to zjistí. Časem se to určitě zlepší, ta zranění má příliš čerstvá .....“ Tom se odmlčel, „...... ale už to nikdy nebude ono.“
I Tom konstatoval že to je nesnesitelné a při takovém „hluku“ pracovat nemůže. Dean spal dost tvrdě a mohl to mít po probuzení za sebou, alespoň toho odstranění stehů ho chtěl Tom ušetřit, s tím šroubem by to jen ve spánku asi neklaplo, ale to chrápání ho tak znervozňovalo, načisto se mu klepaly ruce ..... nechali proto Deana ještě „hlasitě spát“ a odešli za jinými povinnostmi.
Krátce po poledni vstoupila Alex do Deanova pokoje ......byl vzhůru a četl si nějakou knížku.
Doposud „hltal“ jen staré časopisy, které někde vyštrachala Alex a co se mu jich již nanosila!!
Knihu u něho viděla až nyní ...... připadala jí nějaká povědomá.
„Co to čteš?“ zeptala se zájmem.
Dean sebou trhnul, byl tak zabrán do té knížky ...... vůbec Alex nezaregistroval.
„Ani nevím, dal mi ji tvůj táta,“ otočil ji a podíval se na titul, nic mu neříkal, „ale je to docela zajímavé,“ a četl dál.
„Tak táta,“ pomyslela si Alex, proto jí přišla tak známá, podívala se lépe ........ byla to její nejmilejší. Proč mu dal táta právě tuto knížku?? Kolikrát ji četla, tolikrát nad ní plakala a ten konec ..... ten ji vždy dostal, byl to takový „doják“. Ano, osud hrdinů byl hodně podobný tomu Deana s Jo. Takže táta ji četl také, když znal obsah ...... to by do něj nikdy neřekla.
„Nerada tě ruším, ale musím tě připravit ......no, však víš ..... bude to trochu nepříje .....“
„Počkej, ještě poslední stránku,“ přerušil ji Dean.
Za minutu knihu zaklapl a odložil. Alex zírala, jakou rychlostí ji zvládnul, snad během hodiny, ona sama ji četla několik dnů, tak hrozně ji prožívala. Zajímalo ji, co na to Dean .... ale z jeho kamenné tváře se nedalo nic vyčíst, asi ji přečetl jen tak, aby se nenudil, prostě ji „zhltnul“ jako veškeré ty časopisy ...... bez jakéhokoliv přemýšlení, procítění. Jak se v něm ale spletla!
(Pozn.autora: Jen Sam věděl, že jeho bratr je schopen obrovskou rychlostí přečíst spoustu jakékoliv literatury a zapamatovat si důležité údaje, což mu dávalo ve škole vždy velkou výhodu, ale nikdy jí příliš nevyužíval – proč? Na to si musíme počkat).
Svlékla mu košili ..... jeho urostlé tělo již předtím zdobilo dost jizev a teď mu jich pár zase přibude ..... trpce se usmála. Pak se jí oči zastavily na jednom bodě.
„Můžu se něco zeptat?“
„Jasně, ty můžeš cokoliv,“ Alex už se nad tím ani nepozastavovala, obrátila oči v sloup.
„To tvoje tetování.......co značí?“
„Zeptej se Sama, má je přece také .....,“ Alex zrudla, otočila hlavu stranou.
„Nééé, to mi neříkej,“ Dean se začal kousat do spodního rtu, aby nevyprskl a pokračoval v posměšném tónu, „to je celý Sam, stydlivka každým coulem, ty jsi ho ještě neviděla jen tak?? Alespoň bez trička?? ..... no, to mě podrž!!“ měl co dělat, aby se nezačal nahlas smát ....... chtěl pokračovat v posměšcích na adresu svého bratra, ale pak se v čokoládových očích Alex něco zalesklo, asi slzy, bylo to trapné ..... zmlknul.
Chvíli mlčeli oba a pak to ticho prolomila Alex ....... již zase měla ve tváři svůj obvyklý úsměv.
„Víš ty stehy ..... to bude v pohodě ..... i když moc příjemné asi ne, máš jich poměrně dost, ale pak ten šroub ......,“
„To zvládnu ...... nic nechci ...... bude mi zase blbě,“ přerušil ji Dean.
„Tak dobře, zkusím tátu přemluvit, ale zbytečně na hrdinu si nehraj,“ Dean lehce přikývnul, „když bude nejhůř, stačí jedno slovo ...... nikdo tě za to odsuzovat nebude ..... neboj,“ usmála se ještě povzbudivě Alex, její táta právě otevíral dveře: „Tak se do toho dáme.“
Nebyla to žádná chvilka, než Tom veškeré stehy vytahal, Alex hned rány natírala tou hnusnou dezinfekční zelenou barvou. Levou nohu si Tom nechal nakonec, Deanovi se udělalo nějak slabo ..... celá ta procedura byla opravdu nepříjemná a tohle byl vrchol a hlavně už to trvalo příliš dlouho, ale nedal na sobě nic znát, to horší ho ještě čekalo.
Tak jak to tu noc, když Deana přivezli, vypadalo hrůzostrašně ..... že mu budou snad muset měnit celou kůži ..... dopadlo to poměrně dobře. Veškeré řezné rány se zhojily bez nějakých viditelných vad , jen po těch sešitých zůstaly malé jizvy i ty modřiny z obličeje již zmizely.
„Na té tváři ti zůstane jen nepatrná jizva, pěkně jsi mu to sešila,“ pochvalně se Tom podíval na svou dceru i Dean jí poděkoval úsměvem.
„Snažila jsem se,“ Alex zarděle sklopila oči k zemi, tolik chvály nečekala a od táty už vůbec ne.
„A protože jsi nám tím svým dlouhým spánkem trochu naboural program, musel jsem kvůli tobě přeorganizovat celý den,“ Tom se podíval na Alex, ta se raději otočila, aby zakryla smích, jen Dean nechápavě „čučel jako péro z gauče“, „teď tě nechám odvézt na sál a vyndáme ten šroub.“
Dean vrhnul na Alex prosebný psí pohled .... dodržela svůj slib a orodovala za něj u táty, přitom oblékala Deana do čisté košile. Tomovi se to jejich „spiknutí“nelíbilo, ale byli v přesile.
„Uvědomuješ si Deane, že to bude zásah do živého masa?! Jedná se o kus oceli silné jako malíček! Ne jako vytažení třísky!“
„Je mi to jasné. Už jsem měl v sobě tolik věcí.....“ a Dean začal vypočítávat na prstech, „.... nůž, drát, kus dřeva, sekyra, taky šroubovák, kulky ty ani nepočítám ..... pravda, šroub ještě ne, ale všechno je jednou poprvé ...... takže konec řečí ......začni,“ odhodlaně Dean.
Těm dvěma chvíli trvalo, než rozdýchali ten výpočet zranění a pak Tom tedy neotálel a začal.
Dean prsty křečovitě sevřel přikrývku, zavřel oči, zatnul zuby. Jeho dosavadní úrazy nebyly proti tomu nic ...... jakoby mu někdo otáčel rozžhaveným drátem v té ráně.
A Deanovi v rychlosti probíhalo v hlavě: „Mám mlčky trpět a riskovat nějaký oblbovák
z něhož se zase pobliju? Néé ..... takové trapárny už jsem si užil za posledních pár dnů dost. Nejlepší by bylo samozřejmě tak půl láhvinky whisky ..... v takovém případě pokaždé spolehlivá kamarádka, ale to teď nehrozí, ani na nic takového nemám chuť .... zvláštní,“ Dean se v duchu podivil sám sobě. „A co druhý docela osvědčený recept? .... mluvit, mluvit, mluvit. Tak jsem se vždy soustředil na kecání, vymýšlení....bolest pokaždé jaksi ustoupila do pozadí.“
Otevřel oči, napětí povolilo a s pohledem upřeným na strop ..... začal......
„Když jsme byli se Samem malí .........“
„Tenkrát, když Sam ....“
„To vám musím říct, co se mi stalo, když .......“
Dean chrlil jednu příhodu za druhou, občas si něco přimyslel, přikrášlil. Alex se smála téměř v jednom kuse i Tom nemohl udržet vážnou tvář a musel Deana mírně napomenout, pokud trochu „nezbrzdí“, bude jeho trápení trvat o to déle, protože on takhle nemůže pracovat.
Tak Dean přidal nějakou vážnější historku z lovení a na závěr si stejně neodpustil ......
„Zapomněl jsem na vidle, ty mně tehdy ten parchant vrazil do stehna ..... to byla bolest, myslel jsem, že se po......,“
„Deane ....... přestaň,“ Alex mu otírala celou dobu orosené čelo, začala se znovu smát a ten mokrý ručník jí sjel trochu níž na nos a ústa.
„A ty mě nedus,“ začal prskat Dean, pak se rozesmál také ....znělo to spíše jako bolestný pláč.
Tom naštěstí právě skončil ....... hlasitě si oddechl ..... i on se usmál té legrační scéně.
„No, Deane, klobouk dolu, přiznám se ...... nevěřil jsem, že to takhle zvládneš ....a teď nechci slyšet žádné výmluvy, Alex ti dá něco mírného na bolest, jinak bys neusnul,“ podíval se výmluvně na svou dceru, ta v jedné ruce sklenici s vodou a ve druhé nějakou tabletu, Dean bez nějakých dalších řečí poslechl ...... dost ho to zmohlo, hlavně jak neustále „mlel pantem“.
Tom odešel spokojen s celkovým výsledkem. Alex si sedla k Deanovi, otírala mu tváře a čelo .... byl pobledlý v obličeji a měl mírně zvýšenou teplotu .....usnul prakticky hned.
-------------
Alex čekala na Sama a Jo přede dveřmi Deanova pokoje, byly na ni vidět velké rozpaky .... Sam hned poznal, že není něco v pořádku ..... nevěděla jak do toho, ale pak se odhodlala.
„Chtěla jsem zavolat, abyste dnes také nejezdili,“ Jo vyděšeně hleděla s otevřenou pusou a v očích naprosto jasnou otázku ...... tu ji okamžitě Alex zodpověděla.
„Ne, neboj, není mu hůře ...... jen se ......“
„Jen co?? Co se stalo?? přerušila ji téměř plačtivě Jo.
„Tak jak táta říkal, vytahal mu včera stehy a ten šroub z paty ......Dean byl pak po zbytek dne mimo, z návštěvy by neměl nic on ani vy,“ Jo se již hrnula ke dveřím, Alex ji přidržela za ruku. „A dnes, že s ním sám udělá první kroky, chtěl ho mít pod dohledem, ale trochu to celé podcenil, Dean se svalil, hlavou se udeřil o stolek a omdlel,“ Jo byla v tu chvíli na omdlení také, Sam překvapeně zíral, „ano, nepochybně je tvůj bratr silný, ale je to jen člověk a těmi zraněními, ztrátou krve a delší nepohyblivostí i dost zesláblý .....tak se nediv,“ Alex pochopila jeho reakci zcela správně, „ostatně zkus chodit, když máš jednu nohu rozříznutou a u druhé tě neposlouchá koleno a ještě díru v patě,“ zpražila ho pohledem, zastyděl se, ještě chtěl něco říct ..... Alex již otevírala dveře do pokoje.
Dean byl oblečený do sněhobílého trička, podobnou barvu měl i jeho obličej ...... na pravé tváři čerstvě zelené znaménko ...... zakrytý po pás lehkou přikrývkou a na ní položené obě ruce, které nesly stopy zelené barvy a měl jich požehnaně .... tehdy to jeho ruce odnesly nejvíce. Stáli nad ním jako tři sudičky, všichni ale měli stejné přání, aby se již uzdravil.
„Omlouvám se ...... chtěl to zkusit sám ...... čekal jsem, že to zvládne líp ...... mrzí mě to,“ ani si nevšimli, že vstoupil Tom, mluvil tak tiše a s přestávkami ....... ujistil se, že je pacient v pořádku, pokynul Samovi a Alex ....... a odešli.
Jo si sedla k Deanovi a mlčky, nešťastně hleděla na jeho křídově bílou tvář, tak jí chyběly ty jeho smaragdové oči a jasný hluboký hlas ....... vzápětí se její přání vyplnilo.
„To jsem ale nemehlo, co?“ ozvalo se náhle do toho ticha ..... trochu se i lekla, nečekala to, již
se na ni upíraly dvě unavené zelené oči.
„Mysleli jsme, že spíš ...... a neobviňuj se, hlupáčku,“přejela mu rukou po vlasech a tváři ....ostré strnisko škrábalo, „i oholit by jsi potřeboval,“ pomyslela si. Ale ránu měl těsně nad tím strniskem, přitažlivý byl dost i zarostlý, takže nebyl důvod a snad za pár dnů půjde domů.
„Nemůžu,“ zašeptal a z jejího trpitelského výrazu poznal, jak s ním cítí.
Vzala ho za ruku .....chvěla se ...... bolestí, chladem???
Chvěl se ještě z jiného důvodu. Když se probral z toho svého nezdařeného pokusu o „první
kroky“, předstíral pohodu a následně i spánek. Ale nebylo to tak!! Hrozně ho bolely obě nohy. A pak s takovým napětím čekal ...... na co nebo na koho vůbec tak netrpělivě čekal???
„Není ti zima?“ zkusila Jo ...... Dean lehce přitakal, taky to byla trochu pravda ..... na vedlejší židli ležela přikrývka, zakryla ho s ní až po bradu.
„Dík,“ a za chvíli se mu po těle začínalo rozlévat příjemné teplo, oči se mu zavíraly, ale stále to nebylo ono, k tomu slastnému spánku pořád něco chybělo.
Jo na něm pozorovala, že mu každou chvíli tělem prochází vlna bolesti, kousal se do rtu.
„Dojdu pro Alex, ať ti něco dá na bol......,“ Dean ji zadržel stisknutím ruky.
„Ne, počkej, nevím jestli mi Tom něco napíchal, když jsem sebou máznul o zem, nepamatuju si to ..... a pokud ano .... nepomáhá to ..... nechci nic dalšího, je mi z toho blbě, jen na to pomyslím a nakonec se ze mě stane závislák, co bez toho nemůže být a pořád si zvyšuje dávky ....... zkus to ty ..... však víš,“ prosebně zaškemral.
Jo nejprve trochu nechápavě, cože to má jako udělat, ale když uviděla ty jeho nešťastné škemrající oči, plné bolesti ..... pochopila.
Prohrábla mu vlasy, usmála se, „ty potřebují nůžky jako sůl,“ a pak mu sjela k pravému spánku, k těm jasně bílým, motala si je kolem prstů a pozorovala, jak Dean pomalu usíná a po tváři se mu rozprostírá spokojený úsměv. Opravdu to byl nejlepší lék na bolest, uspání ...... alespoň u něho to fungovalo. Jo se k němu naklonila a bázlivě ho políbila právě na tu pravou skráň ....... vnímal její rty a vůbec mu to nebylo nepříjemné a správně se měl ohradit, protestovat, vždyť se dohodli ..... žádné důvěrnosti, jen přátelství. V duchu to sváděl na svoje zranění, bolest, nemohoucnost ...... obhajoval se vším možným ....... tak strašně toužil po nějakém láskyplném citu. Nechtěl si připustit, že na tohle právě čekal ...... čekal jen na Jo .... na její hlas, doteky, polibky. Zakrátko tvrdě usnul a i ve spánku se šťastně usmíval, kdyby tak Jo tušila proč?! Když už mu nebylo dopřáno ve skutečnosti, tak alespoň ve snu. Oba běží po zelené rozkvetlé louce a pak ...... pak se svalí do té vysoké trávy plné kytek, vášnivě se líbají a ........dál to už je jen Deanův soukromý sen, který by si určitě Jo přála snít a prožívat s ním.
--------------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   11.06.10 8:07

Very Happy teda já už se bála, že tě opustila múza Laughing

opět krásné - představa chrápajícího Deana mě naprosto dostává - že nám ho ale necháš trpět - tolik bolesti - to snad ani normální člověk nemůže vydržet....

proč furt musím na něco čekat - já to chci vědět teď hned takže rychle sepisuj vysvětlení
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Macbeth
Nevinná obeť
Nevinná obeť


Počet príspevkov : 6
Registration date : 21.06.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   21.06.10 9:54

Tak jsem se dala do čtení. Jelikož nerada čtu z PC, tak jsem si to hodila do wordu a vytiskla, musím ti říct, že už to má nějakých 80 stránek. affraid

Je to fakt dobrý, takže šup šup pokračování Wink
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   21.06.10 20:48

Nemix - díky moc. V následující části snad najdeš vysvětlení, proč je Dean tak schopný snášet bolest. A hlavně, je to kus chlapa, žádná třasořitka. Razz
Macbeth - také děkuji za komentář a zároveň tě vítám.

-----------
Chůzi o francouzských holích začal Dean poctivě trénovat hned druhý den po tom svém nezdaru, nejprve za dozoru Toma nebo Alex, s její pomocí vlezl i do sprchy ..... byl blahem bez sebe ...... sice ho každý den nějaká sestřička omývala i vlasy neměl slepené potem, ale do jaké míry lze dobře umýt ležícího člověka?
Ještě týž den večer jednu z těch holí zahodil, nelíbilo se mu, že pajdá po pokoji jako nějaký válečný veterán (spíše to bylo pod jeho úroveň) ....... zatnul zuby a umínil si, že to musí zvládnout co nejrychleji, nebýt nadále odkázán v ničem na cizí pomoc a hlavně už pryč z té nemocnice. Občas dost riskoval, když zkoušel sám nějaký krok bez hole ..... zase pak mohl „machrovat“ před Tomem, který byl mile překvapen, jak mu to jde ....... ale za ten hazard se trochu na Deana zlobil a preventivně si ho pojistil ...... koleno mu zpevnil ortézou.
Tom viděl jaký je „poděs“ a že v klidu nebude, pořád někde bude šmatlat a určitě už je celý jako na trní, aby mohl usednout za volant Impaly ....... on rozhodně není typ, co složí ruce s nářkem do klína - „co ho to jen potkalo“!! Bude tvrdě cvičit a makat na sobě, aby byl co nejdříve ve formě.
--------------
Bylo asi tak deset dnů před vánocemi a z Tomovy strany padl verdikt ..... Deana propustil domů, splnilo se, co mu tak trochu slíbil před týdnem. Nebyl důvod k jeho dalšímu pobytu.
Rány se také dobře zhojily ....... jen to nešťastné koleno.
(Pozn. autora: Je jasné, že takhle rychle by to asi v normálním životě nešlo, ale tohle je
naštěstí jen povídka. Nemůže Dean zůstat ležet několik měsíců a pak ještě dlouhodobá rehabilitace ..... prostě má dar rychlého uzdravování).
„A ven moc nechoď ..... to víš, námraza..... snadno uklouzneš.....a některé tvoje kosti, vlastně
celé tělo, na tom není zrovna nejlíp,“ kladl mu Tom důrazně na srdce velkou opatrnost.
„Tím chceš říct co? Že jsem snad takový nemotora a budu se pořád válet po zemi?“
„Ale né, jen si dávej pozor, myslím to vážně ..... ještě jednou a víš co tě čeká!!!“
„No, jo ..... pořád,“ brblal Dean ...... Tom obrátil oči v sloup, ale hned měl na jazyku otázku.
„A Deane, můžu se tě něco zeptat??“
„Jasně, co tě zajímá ..... hovoř,“ Tom se musel usmát, to fakt nešlo mít vážnou tvář.
„Opravdu to pomáhá?“
„Co??“ Dean zvědavě upřel na Toma zelené oči.
„To mluvení, abys zahnal bolest.“
„Viděl jsi ..... né?“
„Právě že ano, kdyby mi to někdo vyprávěl ..... nevěřil bych,“ Tom ještě nyní nad tím jeho heroickým výkonem nevycházel z údivu.
Dean hned navázal: „Musíš prostě pořád žvanit, třeba i kraviny, soustředit se pouze na to a nepřestávat, všechno to je jen ve tvém mozku i ta bolest ....... ustoupí kamsi až do zadní části tvé hlavy, vůbec ji nevnímáš,“ Tom jen kulil oči, bylo to jako přednáška nějakého uznávaného lékaře a Dean ještě s takovým úsměškem dodal, „jasně, nejlepším lékem bylo vždy opít se do němoty, ale pak poslouchat ty Samovy řeči - jaký jsem ožrala, co komu udělal a za co ho Bůh trestá, že má takového bratra a bla, bla ...... znáš to ......tak jsem vymyslel tohle,“ Deanovi se zdálo, že Tom nad něčím přemýšlí .......a aby, propána, nedostal nějaký „vynikající“ nápad ....... rychle vyhrkl.
„Ale kámo, nikomu to nepředepisuj na recept, ono to není tak jednoduché,sám jsem na tom pracoval dost dlouho, je to vlastně můj vynález ....... asi si ho dám patentovat,“ a s takovým šklebem ve tváři pochvalně pokýval hlavou.
Alex, která pomáhala Deanovi obléknout a obout (tu pomoc potřeboval minimálně i tohle si již během svého pobytu natrénoval) ...... vyprskla smíchy a její otec zase jen kroutil očima.
Venku zabrzdila poněkud prudce Impala. Dean přimhouřil oči a nahodil vražedný výraz.
„Já snad toho Sama zabiju,“ pronesl polohlasem, „no, pro začátek mu schovám klíčky,“ brblal si dál ....... pak nahlas vykřikl, „a už si ani neškrtne ...... nemůžu se dočkat, až ji budu mít ve svých rukách ..... jak já se s ní budu mazlit a hýčkat ji,“ zasněně, ale vzápětí se zakabonil, „kdoví, co s ní prováděl, když byli sami takovou dobu,“ zahučel ještě a vypadalo to, že nad tím přemýšlí.
Alex na něho zůstala civět s otevřenou pusou, samozřejmě ji okamžitě napadla Jo a Sam, přes obličej jí přelétl chmurný mrak. Jen zasvěcený, jako Tom, věděl o čem Dean mluví a při pohledu na zkoprnělou Alex pochopil, co se jí honí hlavou ..... poznal to okamžitě.
A protože strůjce tohoto nedorozumění byl v myšlenkách někde na cestě v Impale (ano, on mluvil o své černé krasavici), naklonil se Tom ke své dceři a jednou větou jí to objasnil.
Oddechla si ..... a to už se vrátil zpět do reality i náš řidič, Alex mu pohrozila se šibalským úsměvem prstem.
Dean potřeboval Tomovi a Alex něco říct, chystal se na to již delší dobu ..... nějak nenašel odvahu, až nyní při odchodu. Nechtěl se jich nějak dotknout, oba je měl rád a oni to určitě mysleli dobře, ale musel jim to říct ....byl prostě takový, měl rád jasno. Jak dlouho trvá cesta od Impaly do pokoje, to již propočítal ..... nesměle začal.....
„Mohli byste pro mě něco udělat?“ oba přikývli, „nesnažte se mi mluvit do života ..... prosím ...... je mi třicet, tak snad dokážu sám o něm rozhodnout,“ popadnul hůl a zamířil ke dveřím.
„Aha ta kniha,“ Tom si vzpomněl, jak mu ji před týdnem podstrčil s úplně nevinnými úmysly a Deana se to asi dotklo „jen jsem chtěl, abys viděl, že i přes všechny útrapy, co prožívali oba
hrdinové, to mělo šťastný konec, opravdu v tom nic jiného nebylo.“
„Já vím .... pochopil jsem to. Že nemám žádnou školu neznamená, že jsem naprostý pitomec. Ale byl to jen příběh. V mém případě to dobře nedopadne a pak Jo ....“Tom se zatvářil trochu udiveně, Dean mávnul rukou, „...nedělej se, oba víme moc dobře o kom je řeč ...... by byla nešťastná a to já nechci,“ smutně dořekl Dean.
„Ty se zlobíš??“ hlesl Tom.
„Ne, copak na to vypadám?“ Dean se zazubil a aby se to těm dvěma náhodou nerozleželo v hlavě ...... stáli nehybně a nic neříkali, asi to vzali na vědomí, rychle otevřel dveře a odešel opíraje se o hůl, aby nebyla vidět na jeho tváři bolest, která se mu v duši opět probudila.
Alex se celou dobu dívala do země, bylo jí trapně. Dean měl samozřejmě pravdu, tak urputně ho nutila do nějakého bližšího vztahu s Jo, až z toho nic nebylo ....... jen kamarádství. On sám musí vědět, co je pro něj nejlepší.....samota, zatrpklost nebo život ve dvou .....láska, něha, cit.
Rozběhla se za ním nebo spíše za Samem, který už i s Jo jim kráčel vstříc, vzápětí se k nim přidal i Tom.
„A protože tenhle člověk,“ prstem ukázal na Deana, „ je hrozně nezodpovědný,“ ten otevřel pusu a chtěl mu něco nepěkného odpovědět, ale Tom ho umlčel gestem ruky, „dohlídnete na
něj vy dva, rozumíte? Žádné vylomeniny, už ho tady nechci vidět,“ Dean se na něj zamračil,
„myslím jako pacienta,“ s úsměvem se doopravil Tom, „a tu ortézu nesundáš, rozumíš?!“
„Nikdy???“ zděšeně Dean.
„Samozřejmě, že ano, ale až budeš naprosto fit, do té doby ..... bez diskuze.“
Dean se ještě více zakabonil: „A jak se mám podle tebe sprchovat?“
Tom ho škodolibě nechal minutku „dusit ve vlastní šťávě“, pak mu to vysvětlil.
„Klidně můžeš ..... je z takového materiálu, co se nenasákne vodou, nechal jsem ji pro tebe zvlášť vyrobit.“
„Dík ....a promiň .....jsem pitomec, teď už ano“ a pokrčil rameny .... Tom to už nekomentoval, ještě jednou zopakoval všechno potřebné a rozloučil se.
Ti čtyři stáli chvíli mlčky proti sobě, až to trapné ticho prolomila Alex.
„Budeš mi tady chybět a všem ..... co jsem se nasmála za těch pár dnů s tebou, nenasmála jsem se za celý rok,“ Alex ho vesele objala a lehce políbila na tvář.
„No vidíš!!! A Sam si dost toho neváží, že jsem s ním, jen mi pořád nadává,“ Dean nahodil ublížený, lítostivý pohled,“ následoval výbuch smíchu obou děvčat, „ a není všem dnům konec, myslím, že se uvidíme dost brzy ...... dávám ti tak jeden den a budeš u Bobbyho jako na koni,“ a mrknul šibalsky na Sama ...... další výbuch.
„Seš vůl,“ zabručel Sam.
„Proč mu pořád nadáváš? zastala se Deana Alex.
„No, proč mě pořád nadáváš?“ a Dean si stoupnul s takovým ustrašeným pohledem za Alex, použil ji jako štít a odtud dělal na Sama „ksichty a opičky“ ...... ten se poměrně dost mračil.
Jo nejprve v sobě smích dusila, ale pak se neudržela, ono to také nešlo, ten pohled na Deana byl prostě k nezaplacení ..... a začala se srdečně smát. Alex se zprudka otočila, Dean dělal jakoby nic, jen koutky úst mu cukaly a zelené oči radostí svítily ....... a s tím svým obvyklým,
„sranda .... nééé „...... se nevázaně rozesmál ..... vzápětí se přidala Alex, nakonec i Sam.
Dean s Jo nechali Sama a Alex, aby si pověděli, co potřebovali a oni odešli k Impale. Dean ji láskyplně přejel očima potom i rukou, nakouknul dovnitř ..... uznale zamručel (byla po všech stránkách OK). Okamžitě si sednul za volant.
„No Deane ....... ty chceš řídit? To snad nemyslíš vážně?“ ozvalo se ..... byl to Sam, „a nemáš klíčky ..... takže padej!“
„Klídek, brácho ....... skoro jsem zapomněl, jaké to je, načisto mě svrbí ruce ..... mám absťák, ještě vteřinku ..... prosím,“ škemral Dean i Jo se přimlouvala očima.
Sam rezignoval, Dean za chvíli s povzdechem vylezl a přesunul se na zadní sedadlo, aby pravé noze udělal pohodlí, Jo by nejraději k němu, ale on mlčky zavrtěl hlavou ...... pochopila, není potřeba zbytečně provokovat. Měl tak cestou možnost si Jo prohlížet z profilu ....... a jak rád.
Nikdo nepromluvil až ..... samozřejmě kdo jiný než Dean: „A ty klíčky nepotřebuju, myslíš, že
bych si neporadil?“ Sam se na něho zašklebil do zpětného zrcátka a všichni tři se rozesmáli ...... Sam šlápnul na plyn.
----------------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   22.06.10 9:11

no jo - to jsem si mohla myslet, že ta jeho ukecanost mu veškeré to utrpení usnadňuje i když já to teda rozhodně zavádět nebudu 601 já se raději budu i nadále spoléhat na spolehlivé medikamenty Very Happy

tak Deana máme už doma - hurrááá - tak teď jsem zvědavá s čím přijdeš a jestli se vůbec chudák těch vánoc dočká - něco mi říká, že to není náhoda, že budou zrovna vánoce, že Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   Today at 15:17

Návrat hore Goto down
 
Proč právě já?
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 4 z 17Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5 ... 10 ... 17  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Seriál :: Fanfiction :: Rozpísané poviedky-
Prejdi na: