DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 Proč právě já?

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4 ... 10 ... 17  Next
AutorSpráva
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   31.01.10 17:48

Dík za komentář, moc potěšil a tady je další část.

Bobby zastavil před nemocnicí a spěchal za Tomem. Ten se nejprve zeptal na Deana, a protože se Bobby nějak ošíval s odpovědí, uhodil na něho důrazněji ...... a on musel přiznat, že to asi nebyl nejlepší nápad, vzít Deana z nemocnice ...... nějak se to nechce lepšit a asi by potřeboval něco na bolest. Na Tomovi bylo vidět, že s ním lomcuje zlost, on jako lékař tohle nemohl snést.
„Co jsem ti říkal??? Při jakémkoliv náznaku zhoršení ho okamžitě přivezeš sem!!! A já tedy, pokud dobře vidím ...... a asi vidím ..... nebo spíše nevidím .... ty jsi ho nechal .... trpět!!! ..... a ani ses neobtěžoval nějakým zavoláním..... víš přece dobře, že bych hned přijel!!! Já to opravdu nechápu ..... Myslel jsem, že alespoň na to děvče bude spolehnutí a bude mít více rozumu.“ Jeho hlas zněl opravdu nazlobeně, sáhnul po svém lékařském kufříku a zvedal se k odchodu, pokynul Bobbymu, aby udělal totéž, ten ho zarazil pohybem ruky.
„No, víš Tome, ono to není tak jednoduché.“
„Tak mi to objasni,“ sednul si zpět na židli, založil si ruce křížem a čekal, co z Bobbyho vypadne, „snad mé vzdělání na to tvé vysvětlení bude stačit.“
A Bobby začal nejprve tím, čím se on a oba bratři zabývají – lovením duchů a démonů. Sledoval po očku Toma, jaká bude jeho reakce ...... zatím byl v pohodě. Bobby pokračoval nehodou v tom domě, jak se Dean hodinu od hodiny zhoršuje, nic nepomáhá, i ten podivný záchvat se změnou barvy očí a kůže Tomovi vylíčil a skončil citováním té kletby, která jim zatím nedává moc smysl, jen to, že Dean je tím posledním a pomalu a bolestně umírá..... a oni nevědí, jak mu pomoci.
Bylo ticho. Tom si sepjal ruce pod bradou a zamyšleně se díval na Bobbyho, ten čekal každým okamžikem výbuch smíchu a popřípadě zaklepání na čelo. Nic .... Tom na něho pořád jen vážně hleděl. Pak se podíval na hodinky.
„Končí mi služba, převléknu se a ty na mě počkej u auta. Pojedeme ke mně domů a něco ti ukážu.“
„Jó, až dojdu dolu, budou tam na mě čekat se svěrací kazajkou ..... já nejsem blázen, Tome.“
Tom se zašklebil: „Nic takového jsem neřekl. A snad mě znáš dost dlouho Bobby .... kdybych to chtěl udělat ...... zvednu telefon a nebudu to takhle obcházet .... nemyslíš??? Za pět minut jsem u tebe.“
Bobby tedy odešel a opravdu neuběhlo ani pět minut a Tom projížděl okolo Bobbyho a kynul mu rukou, aby ho následoval. O pár minut později oba zastavili před ne příliš velkou, ale pěknou vilkou. Na poštovní schránce, která byla věrnou miniaturní kopií tohoto domu, se dobře vyjímala jmenovka vyrytá do plechu - Tom Shephard.
Tom se chystal odemknout, ale již jim otevírala dveře dívka ......vypadala naprosto stejně jako Alex ... jen její oči byly temné, chladné, polodlouhé černé vlasy jako uhel....bylo to její dvojče.
„Ahoj táto ...... Bobby!!“ pozdravila odměřeně a chtěla odejít.
„Tess!!“ Tom radostně vykročil ke své dceři, ale hned se zarazil, „počkej, co tady děláš, ty nejsi ve škole??“
„Pchá .....ve škole,“ posměšně Tess, „vyhodili mě ........ jako ostatně z každé, na kterou jsi mě protlačil,“ řekla to tónem, že jí to je naprosto jedno.
„Tess, jsi to opravdu ty??“ překvapeně Bobby, „tak dlouho jsem tě neviděl!!“
„A koho jste čekali? Alex?? No jasně Alex .....Alex .....Alex .... všechno se točí jen okolo ní, jaká je úžasná, všichni ji mají rádi, jak pomáhá, chce být lékařkou ...... vezmi si ze své sestry příklad ....... to slyším pořád......“
„Přestaň Tess, měla jsi stejné možnosti jako ona ......všechno jsi zahodila, všeho jsi se vzdala ...... a pro co ..... pro nějaké pochybné známosti ...... a kam to až došlo!?“ Tom nakvašeně hodil klíčky od auta na stolek, jen to zařinčelo.
„A zabírala jsi tam místo ostatním, potřebnějším ..... to jsi chtěl říct, že??“ uštěpačně Tess.
S Tomem to již začínalo cloumat: „Ale ty, jak vidím stejně o žádnou školu ani nestojíš ......
a chceš se jen flák ...“ ,nedořekl, ovládnul se, „ ...... ale nechme toho, je to pořád dokola.“
Tess uraženě pohodila hlavou a odešla již bez dalšího slova do svého pokoje.
Bobby začal couvat ke dveřím, že by o ten malý domácí výstup zrovna stál ..... byl to trapas. Ale Tom byl jak vidno, na tohle zvyklý a rozhodně nezapomněl, proč sem přišli, zamířil ke své pracovně a Bobbymu dal pokyn rukou k následování.
První, co Tom udělal, nalil oběma skleničku whisky. Viděl Bobbyho rozpaky, smutně se usmál.
„Mrzí mě to ..... před chvílí, že jsi to musel slyšet, ale už nevím, co s ní mám dělat? Nějak se mi to vymklo .... z tou její výchovou ..... Asi bude nejlepší, když zůstane doma, snad na ni budu mít více času a dohlédnu na ni .... tak strašně jí chybí matka,“ Tom se zadíval na obrázek své ženy na stole, otáčel skleničkou v ruce, ale nenapil se, „ Alex a Tess jsou stejné a přitom tak rozdílné, jak je to možné Bobby, že dvě sestry, dvojčata mají tak rozdílné povahy, můžeš mě to říct??“
Bobby již do sebe obrátil tu svoji skleničku, trochu ho ten výstup vyvedl z míry.
„Koukám, že se nic nezměnilo. Je pořád stejně zatrpklá a veškerou vinu hází na tebe, na Alex, na rodinu. Opravdu nevím, co ti na to mám odpovědět, co chceš slyšet ...... v tobě ta chyba nebude, ty jsi dělal co mohl, staral jsi se o obě děvčata stejně, dal jsi jim všechno....zvrtlo se to asi někde jinde .....možná špatní kamarádi ..... jak jednou zapadne do takové společnosti, těžko z toho ven ..... musí chtít ona sama, mít pevnou vůli.“ Bobby tím chtěl Toma trochu povzbudit a pokračoval, „víš, ti moji synovci taky zůstali jen s tátou a to ti povím, ten jim tedy vládnul tvrdou rukou ...... až mně jich bylo někdy líto. Po většinu času se o Sama staral Dean, protože John nebýval často doma ..... a to věčné stěhování a útrapy ...... a jací z nich vyrostli chlapi .... když jde to tuhého, nikdy tě nezklamou ...... jeden za druhého by položili život,“ Bobby si rukou zakryl ústa, vzpomněl si co Dean provedl pro záchranu Sama, „jen se někdy chovají ztřeštěně a mají dětinské nápady, zvláště Dean, ten v tom opravdu vyniká ......a to bych je pak s chutí zabil.“
„No vidíš, Dean ...... my tady probíráme to, co již pravděpodobně nezměníme a jemu jde o život,“ Toma ty Bobbyho slova opravdu vrátila zpět do reality a ze zásuvky stolu vytáhnul jakýsi starý deník v černých odřených deskách a podal ho nechápavě hledícímu Bobbymu.
„Najdi si podzim 1709 a čti ...... a pozorně!“ Tom mu nalil další skleničku .....věděl, že ji bude potřebovat. Deník byl Tomova prapředka, který byl tenkrát v této osadě mastičkářem (takový předchůdce dnešního lékaře). Bobby nalistoval příslušnou stránku .... písmo bylo kostrbaté, místy rozmazané ....dalo mu dost práce některá slova přečíst. A s každým přibývajícím slovem se mu rozšiřovaly oči údivem a hrůzou.
--------------
Sam zaparkoval Impalu v jedné z postranních uliček a na náměstí došel pěšky, Alex tam již čekala. Jejich hnědé oči (Samovy o odstín tmavší) se znovu setkaly. Bylo to tak zvláštní, jak se tito dva lidé, ještě před třemi dny si navzájem cizí, přitahovali. A Sam ......takového ještě nikdy nic nepocítil k žádnému děvčeti. Vzal ji za ruku a lehce políbil na tvář .....začervenala se. Ona na tom byla podobně jako Sam. Také jí ten vysoký, urostlý mladý muž učaroval (kromě toho jejich prvního setkání v nemocnici u jeho bratra, to byl trapas, teď se na to již dívala s humorem). Jeho ne příliš krátké tmavě hnědé vlasy mu rozevlál vítr ....a když se na ni usmál ..... měl nádherný úsměv .....ohromně mu to slušelo.
„Co Dean?? Jak mu je??“ otázala se Alex.
Sama to trochu překvapilo, on jde na rande (pokud se tomu tak dalo říct) a její první starost je Dean ...... možná se i trochu zamračil. Alex to postřehla.
„Promiň ..... u mě je to asi profesionální deformace, on je pacient, já ošetřovatelka .... zajímá mě to ...... a hlavně ......je to tvůj bratr,“ nechápavě zavrtěla hlavou a pak se začala smát, „no snad nežárlíš ....,“ rukou mu prohrábla jeho rozevláté vlasy (musela si přitom stoupnout na špičky), ..... „blázínku,“ a taky ho políbila na tvář.
Samovi bylo tak trapně .....Alex měla pravdu, ono mu to opravdu proběhlo myslí. Jak ho tohle mohlo vůbec napadnout ..... Dean je rád, že je rád, on vůbec neví, co se s ním děje .... a myšlenky na holky!! No to už vůbec ne ..... Sam se opravdu zastyděl.
„Já se omlouvám, nějak to na mě všechno dolehlo .... a Dean no, pořád je to stejné,“ Sam měl na paměti Bobbyho slova a opravdu se přemáhal, aby to Alex hned teď nevysypal, nevykřičel na celou ulici, že mu umírá bratr a on si neví rady .....a všechno je to jeho vina.
V očích Alex viděl mírné zděšení a hned ji začal uklidňovat ...... ale spíše hlavně sebe.
„Bobby je právě u tvého táty ......pro nějaké léky ...... na bolest.“
„Neboj, dopadne to dobře .....uvidíš,“ Alex vzala Sama za ruku.
„Kéž bys měla pravdu,“ zašeptal ještě Sam a pak již vyrazili do ulic města.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ettie
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1500
Age : 27
Bydlisko : in the arms of the angel
Nálada : falling out of a perfect dream coming out of the blue..
Registration date : 13.01.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   01.02.10 9:59

Shocked oooooo chudata
hmmm sam a alex parik Very Happy alex ma dvojca Very Happy to mi dakoho pripomenulo Very Happy:D:D:D ona ma toto a ja toto a blaaablaaablaaaa bounce no ale sranda Smile
ja pevne verim ze sa z toho deano dostane 603
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://modrestuhy.blog.cz/
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   03.02.10 20:18

Ďakujem .

Dúfam, že sa tu tak skoro aj ďalšie časti budú objavovať . Hehe, tá Tess sa mi začína páčiť, snáď bude nejaký ten ostrý slovný fght s Alex . Ale ja som pacifistka.

Takže Tom má denník, hm, čo v ňom bude? Ja len dúfam, že to pomôže pri záchrane Deana. Ja nechem, aby zomrel , nie. Takže ho pekne zachráň, ok? No jo, už sa teším na pohľad do roku 1709 .
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   07.02.10 19:33

Ettie, JMMM - díky za komenty.
No nevím, nevím, jestli se Samovi a Bobbymu podaří Deana zachránit, oni zatím vůbec netuší jak. Další část snad něco objasní a ten deník jim pomůže.

Výňatek z deníku Toma Shepharda
Podzim 1709 – Obvyklá rutina - zlomeniny, nachlazení, odřeniny, bolavé zuby, narození dětí, úmrtí. Až na ten divný konec října. V našem kraji začal řádit nějaký šílenec, nikdo nevěděl, odkud přišel a co je zač. Rozneslo se, že v záchvatu pomatenosti zabil svoji ženu a tři děti a to tak strašným způsobem, rozsekal je sekyrou a jejich těla pak spálil zároveň se svým domem. Kdo mu vstoupil do cesty, toho ubil stejným způsobem – sekyrou. I naše vesnice zaplatila daň - překvapil tři muže, kteří pracovali zrovna na poli - znal jsem je dobře. Po jednom zůstala vdova se dvěma dětmi. Ohledal jsem jejich těla, byla k nepoznání - otřesné.
Blížil se Halloween, všichni se na tento svátek těšili a události posledních dnů by jim to měly zkazit?? Vesničané narychlo pohřbili těla těch mužů, smuteční obřady můžou proběhnout až po halloweenském svátku. Všichni s tím souhlasili. Veselí mělo vždy přednost před smutkem.
Moji přátelé Jack, Billy, Mick se rozhodli, že tu stvůru ještě do Halloweenu najdou a zabijí. Prý, abych šel s nimi ..... moje žena čekala každým dnem dítě, nechtěl jsem ji nechat samotnou a ani jsem neměl moc chuti se zúčastnit takové akce.
K večeru přišli ke mně domů, aby mi vyprávěli o svém díle. Obklíčili toho vraha na vyvýšeném kopci za osadou a setnuli mu hlavu jeho sekyrou. Tělo pak zakopali pod jediným stromem, který tam byl - borovice. Přece jenom to byl člověk, tak alespoň takhle mu prokázali poslední poctu. Pořádně jsem jim vyčinil ..... chtěl jsem se ujistit, že je opravdu mrtvý a oni nepohřbili někoho zaživa .... moc jsem tomu setnutí hlavy nevěřil. Ošívali se, dívali se jeden na druhého a když jsem stále naléhal, aby mě tam zavedli, Billy vyšel ven, něco sebral ze země .... v ruce měl mokvající pytel ...... pytel nasáklý krví. S hrůzou a vírou, že to není to, co jsem si myslel, jsem mu jej vyrval z rukou a třesoucími se prsty rozvázal provaz .... byla v něm hlava toho šílence. Již jsem měl jistotu, že je mrtvý..... ale toto neměli dělat, to nevěstilo nic dobrého!!!! Křičel jsem .... již ani nevím co, snad aby mi nechodili na oči. Až jsem se uklidnil, přesvědčoval jsem je, aby i hlavu vrátili tam, kam patří – ke svému tělu – do hrobu .... a raději se o tom vůbec nezmiňovali. Ale Mick ještě ten večer trochu přebral a všechno vyžvanil. Místní obyvatelé mu dali pěkně do těla ..... také věřili, že tím oddělením hlavy od těla na sebe a možná na celou vesnici přivolají trest. Chtěli po něm tu hlavu ..... nevím, jak je přesvědčil ..... asi, že byl opilý ..... byl to jen výmysl a nic takového neudělali. Uvěřili mu. Jen já jsem věděl svoje a pevně doufal, že mě poslechli a v hlíně již spočívá celé tělo.
Druhý den se na tomto čerstvém hrobě objevil záhadný nápis vyrytý do plochého kamene, který ti samozvaní vykonavatelé spravedlnosti ještě položili na navršenou hlínu, aby měli jistotu, že odsud nic neunikne. Nikdo tomu nápisu nevěnoval pozornost, spíše to každý považoval za nějaký hloupý žert.

Ti, jenž se smrtí toho zde pohřbeného co dočinění měli,
do jednoho týdne na slabost svou z tohoto světa sejdou.
A ten poslední, kterýž to vše ukončí, byť staletí přešla,
než znovu luna na obloze se zaskví v celé své černé kráse,
zhyne zdlouhavou a bolestivou smrtí …..
a znovu povstane, však s duší již dávno mrtvého,
by pokračoval v odkazu toho, jehož zkázu zapříčinil.

Blázni, mysleli, že je po všem, ale to byl jen začátek .....začátek jejich konce.
Jack byl odjakživa slabý na srdce – čtvrtý den po této události, ráno po Halloweenu, se neprobudil – jeho srdce to nevydrželo. Již jsem nemohl nic dělat.
Následující den Billy opravoval střechu svého domku, zatékalo tam, musel tam vylézt - měl takový strach z výšek – uklouzla mu noha a spadl dolu – zlámal si vaz.
A Mick, ten samý den večer šel do lesa na dříví. Uprostřed lesního jezírka byl obrovský leknín, větví si ho chtěl přisunout, byl by to nádherný dárek pro jeho Sáru, asi se příliš naklonil - neuměl plavat a utopil se.
Byla to další tři úmrtí. Takový strašný Halloween tady nikdo nepamatoval, jako nějaká noční můra. Považoval jsem to všechno jen za náhodu, ani tomu verši jsem nepřikládal velkou váhu. Ale mezi lidmi se začalo šuškat .... je to trest, trest, Boží trest ..... a nyní stihne celou vesnici. Všichni se s hrůzou dívali na ten proklatý vrch. Našlo se několik odvážlivců, šel jsem tentokrát s nimi .... bylo nutno rozkopat hrob a přesvědčit se, zda je tělo i s hlavou. Naše nejhorší obavy se naplnily .... byl tam jen trup. A hlava? Kde je?? Mlčel jsem. Co jiného mi také zbývalo? Přiznat se, že já jediný jsem tomu mohl zabránit?? Nepřesvědčil jsem se, že opravdu udělali to, co mi slíbili. Ne, nemohl jsem .... lidé by mě ukamenovali .... a co moje žena a dítě?? A teď již nic nenapravím, svoje tajemství si vzali všichni tři do hrobu. Ostatní urychleně zaházeli hrob a kvapem opustili toto místo, ani tu kamennou desku nedali zpět. Chtěl jsem to napravit .... něco mě na ní upoutalo ..... očistil jsem ji od hlíny ….. byl tam také nějaký nápis, vypadalo to jako pokračování předešlého verše.

Avšak pokud znovu mysl s tělem v celek splyne,
dříve, než tím černým hávem luna zastře se,
než znovuzrozený zavládne ještě mocnější silou,
by utrpení, bol a smrt rozpoutal kol sebe …….
překonána bude kletba, kterouž na něj uvrhnul ten,
jehož duše pak konečně spočine po staletí v pokoji.

Další hádanka!!! Ne tohle není trest, je to kletba .... kletba toho šílence!!! Zatím se vyplnila. Všichni mí přátelé „sešli z tohoto světa na slabost svou.“ Ale co ta další slova??? Kdo je ten poslední??? Koho mám varovat??? Co to všechno znamená??? Pečlivě jsem si zapsal tyto tajemné texty, abych mohl pak v klidu doma nad vším bádat. Vrátil jsem desku zpět, tím již známým nápisem nahoru a zničeně se vrátil do osady.
Každý den, každou hodinu a minutu se mi vracela ta slova, již jsem je znal zpaměti, ale kromě toho začátku o smrti mých přátel, jsem dále nic nechápal. A v příštích dnech se nic nestalo. Žádná záhadná úmrtí. A tak se pomalu zapomnělo na těch pár strašných dnů a život v osadě se vrátil do svých zaběhlých všedních kolejí.
------------
Tom vzal Bobbymu, který měl výraz vyplašeného zajíce, deník z ruky a ponoukl ho, aby se napil a konečně tu svoji skleničku také vypil. Přešel až na poslední stránku v deníku a četl: „Moje dny se již chýlí ke konci, ale pořád musím myslet na ta proklatá slova. Předávám tento deník další generaci, aby ho uchovala opět pro další a další pokolení. Snad bude nápomocen, až nastane ten okamžik, který tato kletba popisuje a pomůže k záchraně toho „posledního“. Tom pomalu zavřel desky a tázavě se podíval na Bobbyho.
„Tak co na to říkáš, kamaráde?“ ten jen nepřítomně a beze slova civěl a Tom pokračoval,
„my jsme již o kousek dále. Víme, že tím „posledním“ je tvůj synovec Dean a umírá. Musíme přijít na to, co znamenají ta ostatní slova .... a hlavně, jak ho zachránit.“
Teď teprve Bobby jako kdyby procitnul z nějakého snu. Uvědomil si, že Tom to nebere na lehkou váhu, ale naprosto vážně a chce jim pomoci...... jako opravdový přítel.
„Když tady čtu, že ti tři umřeli na svoje slabosti ..... a co je Deanova slabost? Vždycky jsem si myslel, že to jsou holky, pití .... ostatně to ho spíš posílilo,“ Bobby nechápavě pokrčil rameny.
„A když já nad tím tak přemýšlím,“ Tom nalil další skleničky .... usoudil, že budou potřeba.
(Pozn.autora: V tomto případě jsou to skleničky se širokým dnem a asi půl centimetru whisky. Takže nehrozí, že se Tom a Bobby opijí. To Dean by se s takovou trochou nespokojil, pro něj to znamená – plná. Není sklenička jako sklenička, každý má jinou představu).
„Dean je zraněný ...... a to je teď jeho největší slabostí, je vysílený, zesláblý ..... nemůže se bránit. Když jsem ho ošetřoval, také jsem si myslel, že do týdne bude na nohou, tak zlé to zase nebylo. Ale podle toho, co mi tady vykládáš ..... jak se to zhoršuje ...... kdyby se v tom domě jen škrábnul, umíral by pravděpodobně na nějaký hloupý škrábanec a ....“
„No právě,“ skočil mu do řeči Bobby, „už byl na tom mnohem hůře, co kulek schytal a bodných ran ...... otřepal se a byl zase v pohodě, ale tohle ..... to se mi vůbec nelíbí.“
„Všimnul jsem si ..... má jizev, jako nějaký barový rváč,“ Tom sepjal ruce a založil si je pod bradou, „prozraď mi něco Bobby, tohle dělají ti hoši normálně, že pořád strkají nos tam, kam nemají? A pak to takhle dopadne?!“
„Je to jejich práce, zabíjet zlo, zachraňovat lidi ..... sám jsem je to učil,“ pronesl Bobby hrdě, „obětovat se jeden pro druhého .... Dean už byl skrze to v pekle, prodal svoji duši, aby Sam mohl žít,“ Tom polkl naprázdno, „a teď když Sam rozpoutal apokalypsu,“ nešťastně a smutně pokračoval Bobby, Tomovi málem vypadly oči z důlků, „je na Deanovi záchrana světa, tak mu to přikázal Bůh,“ Tom do sebe rychle obrátil svoji whisky, tohle bylo už na něj trochu moc a opravdu již začal pochybovat o lovcově zdravém rozumu. Ale Bobby, jak si předtím umínil, že o tomto rozhodně mluvit nebude, najednou to ze sebe všechno vysypal ..... vůbec nevnímal okolí a úplně Toma dorazil tou poslední částí, „a proto ho andělé z pekla vytáhli.....“
„Přestaň, už nechci nic slyšet .... nebo .....,“ Tom zvýšil hlas a nějak divně se na něj podíval.
Bobby se vrátil zpět do reality, zachytil ten divný pohled: „Promiň, nechal jsem se unést .... já fakt nejsem blázen ..... všechno je to pravda,“ hlesl ještě tiše, Tom jen mlčel a kroutil hlavou.
„Tak abych už raději jel, brzy se setmí, Ellen a Jo tam jsou s Deanem samotné .....“ hned se zarazil. Tom neví, že Sam je v tuto chvíli s Alex a baví se, asi by Samovo jednání nepochopil .... rychle tedy pokračoval, „můžeš mi půjčit ten deník? Sam je taková chytrá hlava, snad mu nějak pomůže.“ Tom mu jej naprosto nepřítomně a beze slova podal přes stůl ..... Bobby do sebe v rychlosti kopnul tu whisky a měl se k odchodu.
„Počkej!!“
V lovci hrklo ...... a teď se Tom zeptá, proč není Sam se svým bratrem, když je to s ním tak nahnuté ..... musel by mu to vyklopit a ještě to schytá Alex. Ale on ze svého kufříku vyndal nějakou lahvičku.
„Dám ti pro Deana něco na bolest, když bude nejhůře .... alespoň nebude tak trpět ....já jako lékař v tomto případě už stejně nejsem nic platný,“ dodal smutně.
„Dík,“ Bobby strčil léky do kapsy, „ven již trefím sám,“ viděl, že Toma to všechno nějak sebralo, seděl za stolem naprosto zničeně.
Za lovcem se zavřely dveře .... Tom zašeptal: „Teď už je to na vás hoši, Bůh vám pomáhej!!“
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   08.02.10 21:13

Kde je tá hlava ? Chudák Tom, ale asi ich rodina má divnosti v krvi, rovnako ako Winchesterovci, takže ani sa nejako neprekvapil. Janka, len prosím rýchlo ďalšie časti, lebo toto je návykové .

A aby som nezabudla .
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   14.02.10 19:03

Správná otázka - kde je hlava? Tu samou otázku si budou klást i Sam a Bobby. Question

Sam s Alex pomalu obcházeli celé náměstí, povídali si, chvílemi se zastavili u nějakého stánku s halloweenskými předměty, z postranních uliček na ně vyjukla občas nějaká maska .....vůbec nevnímali jak čas ubíhá ..... začalo se šeřit a citelně se ochladilo. Alex se otřásla zimou, Sam ji přivinul k sobě. Oba chtěli vydržet až do konce na závěrečný průvod masek – byl velkolepý. Po celou dobu je provázely oči .... oči závistivých děvčat, taková puťka a jakého má fešáka, kde k němu asi přišla?? V nemocnici?? Nějaký pacient?? Alex se ještě pevněji, teď již nejen zimou, ale trochu s obavou .....ty pohledy jí nebyly dvakrát příjemné ...... přitiskla k Samovi. V jeho blízkosti se cítila tak bezpečně..... s úlevou si vydechla, ale přesto ......
„Same, měla bych už jít domů, ráno musím brzy vstávat, tak .....“
„Jasně, já už taky pojedu,“ Sam byl docela rád, že to Alex navrhla jako první, měl by opravdu jet a jak slíbil Bobbymu, se raději věnovat záchraně Deana.
Loudali se zavěšeni do sebe k Impale.
„Máš super auto .... všimla jsem si, když jsi přijel pro bratra,“ obdivně Alex, opřela se o Impalu a zadívala se na pomalu tmavnoucí oblohu, „ podívej, Měsíc ..... až minou dva dny, zahalí se do černého závoje,“ probudil se v ní básnický duch.
„Je Deanovo,“ Sam již otevíral dveře ..... pohyb nedokončil a zůstal civět na Alex, „co .... cože jsi to říkala??“
„Bude zatmění …. je to vzácný úkaz ….jen musí být jasno, aby ….. “
„Já vím, co je zatmění,“ přerušil ji Sam, „ale co jsi to říkala prve o té černé zácloně??“
Alex se rozesmála „závoji ne zácloně, to mě jen tak napadlo,“ otočila se na Sama ….i přes to šero viděla, jak je bledý a má vytřeštěné oči. Rychle oběhla auto.
„Same, je ti něco?? Vypadáš, jako kdybys viděl ducha!!!“ s obavou se mu podívala do očí.
Ale Sam jako v transu opakoval pořád dokola stejná slova, kterým Alex vůbec nerozuměla. „Než znovu luna na obloze se zaskví v celé své černé kráse …… luna se zaskví v černé kráse …..v černé kráse….“
A najednou vyhrkl, „ano, to je ono ...... já blbec, vždyť je to naprosto jednoduché ..... díky Alex,“ a ze samé radosti ji políbil na ústa, vzápětí s takovým omluvným výrazem odvrátil tvář, „promiň, ale tak mě to rozrušilo …… musím se rychle vrátit,“a již sedal do auta a Alex nechal stát překvapenou vedle dveří. Nastartoval …… a kdyby rychle nenasedla, asi by jí ujel.
V Impale si ho zkoumavě prohlížela, v jeho tváři se nyní mísila radost, smutek, nedočkavost, odhodlání, strach. Jen ho navigovala „doleva – doprava – rovně“, Sam se automaticky řídil jejími pokyny a jiná slova mezi nimi nepadla. Přemýšlela, zda ona je příčinou toho náhlého zlomu v Samově chování, ale nebyla si ničeho vědoma ….. že by ho ta poznámka o zatmění natolik rozhodila? ……nechápavě zakroutila hlavou. Před jejich domem jí to přece nedalo a zeptala se.
„Same, něčím jsem tě naštvala??? Myslela jsem ….. že my dva …..“zašeptala smutně, a protože Sam nic neříkal, se slzami na krajíčku vystoupila z Impaly. Teprve, až Sam uviděl před kapotou její záda, vyskočil jako když do něho střelí.
„Alex, počkej ..... promiň ..... jsem z toho celý jakýsi zmatený .....promiň,“ chytil ji za ruku a otočil proti sobě. Oči se jí leskly, políbil ji na tvář..... měla je vlhké od slz. Přitisknul ji k sobě.
„Promiň ..... promiň.....ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tady se mnou .... ale ......“ polohlasem a přitom ji líbal na hebké, voňavé vlasy.
„Tak už se neomlouvej ..... a jeď ...... chápu, chceš být s bratrem .... pak mi zavolej,“ stoupla si na špičky a lehce ho políbila na tvář .... drželi se přitom za ruce. Pomalu se od něj vzdalovala a při každém jejím kroku vzad se jejich ruce rozpojovaly,až se oba dotýkali jen konečky prstů. „Dobrou noc,“ zašeptala Alex ......cítila, že napětí, které mezi nimi tak náhle nastalo, stejně
tak rychle pominulo. Již nepřemýšlela nad důvodem .... jí úplně stačilo ke štěstí, že Sam o ni má stále zájem.
„Dobrou ..... Alex,“ Sam pozpátku došel k Impale a nastoupil ...... ještě jí zamával a odjel.
Alex setřela poslední slzu z tváře a radostně se rozběhla k domu.
-------------
Sam vytočil Bobbyho číslo ...... nemohl to vydržet ..... byl jako na trní, musel mu to sdělit. „Bobby, máme dva dny!!!“
„Co?? .... na co??“
„Na záchranu Deana ...... je to zatmění Měsíce ...... „luna se zaskví v černé kráse“ ..... že mě to nenapadlo ...... přišla na to vlastně Alex ....“
„Takže to zatmění bude za dva dny??? ........ to máme sakra málo času ......nebo spíš Dean již nemá čas,“ Bobby ta poslední slova jen zašeptal.
„Máš také něco? Zjistil jsi něco??“ Sam úplně nedočkavě.
„No, mám od Toma deník ..... popisují se v něm ty události z roku 1709, třeba z .......“
„Co .....tak hovoř....“ přerušil ho Sam a vzápětí si uvědomil, co právě řekl ......„proboha, už mluvím jako Dean,“ zamumlal si pro sebe, a protože na druhé straně bylo ticho, pokračoval.
„Promiň Bobby ..... co jsi říkal??“
„Mám deník Tomova prapředka, který by nám mohl .... a víš co? Raději šlápni na plyn, probereme to doma,“ Bobby zavěsil ...... usoudil, že po telefonu toho moc nevyřeší ..... lepší to bude v klidu a za stolem.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   21.02.10 20:24

Tady je další část, snad se bude líbit. Smile

Dakota – Bobbyho dům - o pár minut později
Bobby zrovna dojížděl k domu, když dokončil hovor se Samem. Pomalu vkročil dovnitř. Ellen a Jo něco připravovaly v kuchyni .... byly nějak podivně zticha. Položil na židli velkou tašku s veškerým nákupem ..... divil se sám sobě, že si na to po odjezdu od Toma vůbec vzpomněl. Ještě vtisknul Ellen do ruky ty léky.
„Jak je na tom??“ a nakouknul do pokoje ...... Ellen jen pokrčila rameny .....nemusel se ani ptát ...... žádná změna ..... Dean ležel stále bez hnutí a vypadal ještě hrozněji, než když se Samem odjížděli ...... ale byl při vědomí a z jeho výrazu byla patrná velká bolest. Bobby s povzdechem sedl za stůl, položil na něj deník, našel tu příslušnou stránku ..... počká na Sama a pokusí se společně na něco přijít. Ale jakmile Sam vkročil do dveří, ukázala Ellen rukou na Deana a pak na dveře koupelny. Její gesto a pohled byly naprosto výmluvné a nepřipouštěly žádných námitek. Oba lovci odvedli nebo spíše odvlekli Deana do koupelny, museli využít toho, že byl zrovna při vědomí. Všechno potřebné jim tam již Ellen nachystala. Co se dělo za těmi zavřenými dveřmi, to raději Ellen s Jo nechtěly vědět, úplně stačilo slyšet ty Samovy hlášky a Deanovo naříkání – obrázek si každá udělala svůj.
„Deane, dej tu ruku pryč!! ..... Že ti jednu vrazím!! ......Přestaň!! .....No tak Bobby, podrž mu ty ruce! ...... Nech toho kňučení! ...... Chceme ti pomoct ...... Páchneš jako skunk.......“
Chvílemi se ozýval Samův a Bobbyho lehký smích, místy zněl Samův hlas prosebně a nakonec i trochu nazlobeně. Do toho Dean slabým hlasem protestoval proti všemu, co musel v koupelně a na toaletě vytrpět ..... z jeho strany padly i nějaké nadávky na adresu obou lovců ..... tolik síly v sobě našel..... ale stejně mu to nebylo nic platné, ti dva byli silnější.
Jo se nejprve usmívala, ale pak to psychicky neunesla, nahrnuly se jí slzy do očí a odešla z místnosti. Když se asi tak za půl hodiny vrátila, celá místnost byla provoněná čerstvým, provětraným vzduchem a Dean již znovu ležel na čistě převlečené posteli, oblečen ve sněhobílé košili, do půl hrudi rozepnuté (Ellen to připadalo takhle více kulturnější). Jen ty fixační obvazy na jeho hrudi a noze zůstaly původní .... jejich odstraněním a převázáním by mu mohli ještě více ublížit.
Jo si sedla na okraj postele a pozorovala ho .....jak namáhavě oddechuje ..... pootevřené, popraskané rty odhalovaly jeho skvělé zuby, zářící bělostí (chlapi byli opravdu důkladní, nezapomněli na nic). Modřiny, které utrpěl, se začínaly ztrácet, kromě té na levé tváři, ta právě vynikla na jeho teď již hladké tváři. Připadalo jí, že barva jeho obličeje je bělejší než ta košile ..... ještě více se zvýraznily temné kruhy pod očima. Vypadal tak zuboženě, bezmocně ..... nedalo se poznat, zda spí nebo je při vědomí ..... Jo mu přejela rukou po jeho krátkých, již na omak příjemně jemných vlasech a pak se mu špičkami prstů lehce dotkla tváře. Ten dotek způsobil, že znovu pootevřel oči .... vždycky tak jasně zelené, ale teď ..... teď naprosto bez jiskry. Přes rty mu přešlo bolestné zasténání ...... již se nemohl přemáhat ....neměl sílu.
------------
Zatímco Jo dávala pozor na Deana .... během těch pár dnů k němu hrozně přilnula ....Sam, Bobby a Ellen si sedli ke stolu nad deník. Samovi zacukaly koutky úst, když si mimoděk vzpomněl na tu tahanici s Deanem v koupelně. Na to, jak na všechno říkal: „Ne! ..... Nechte mě! ......Ty vole! .....Já vás oba zabiju!!“.... oháněl se přitom rukama, naštěstí ho jeho chabé síly brzy opustily a zůstalo jen u těch slovních protestů a pak se již nezmohl vůbec na nic.
Ne, nezazlíval mu to ...... muselo to být pro něj hrozné, trapné, ponižující...... ale nedalo se nic dělat. Jen ho zajímalo, zda si to vůbec uvědomoval a až mu to někdy připomene, jestli to nezapře .......no, jen aby měl možnost mu to připomenout. V jeho kůži by tedy být nechtěl a nejhorší na tom bylo, že do této situace ho dostal prakticky on sám ..... víceméně to bylo jeho vinou.
„Same ...... Same ..... halóóó .....my jsme tady!!!“ někdo mu mával před obličejem rukou, byl to Bobby, „Alex ti tedy pěkně pomotala hlavu,“ usoudil tak ze Samova usměvavého výrazu.
„Co??...... promiňte ...... ne to s Alex nemělo nic společného, opravdu,“ rychle se vrátil do reality, „takže lidi co víme?“
Každý si k tomu řekl svoje. Sam také přispěl a přitom pročítal ty příslušné stránky v deníku, pak ho zaklapl a .....„tak abych to shrnul.“
„Všichni tři, kteří toho zmetka tenkrát zabili, zemřeli do týdne na nějakou nemoc, neznalost, strach, fóbii – to je vcelku jasné z toho deníku. A dál. Nikomu se nepodařilo zabít jeho ducha, až Deanovi,“ Sam si smutně povzdechl, „a stal se tak tím posledním, ukončil jeho řádění po třech stoletích .... padla na něj kletba, umírá pomalu na svoje zranění, která vůbec nejsou smrtelná,“ a jako důkaz se ozvalo z pokoje bolestné zasténání ...... Sam se mimoděk podíval na Ellen a ta jen mlčky přikývla .... o tom dalším Deanově záchvatu, při kterém se mu opět obnovily rány (a bude to čím dál horší), jim před chvílí řekla....... a pokračoval, „na jeho záchranu máme dva dny, než nastane zatmění Měsíce a pak .....“ Sam se odmlčel ..... najednou to všechno do sebe zapadalo, jako nějaká skládačka, jen bylo třeba ji pochopit a on už to pochopil .... ta druhá část kletby a úryvek z deníku mu k tomu dopomohl .......neměl odvahu jim to říct ......bylo to tak strašné ..... sám se toho děsil.
„Co bude pak??“ tiše se otázala Ellen i Bobby se na něho díval s otázkou v očích.
Sam přivřel bolestně oči, přejel si rukou po obličeji, nadechl se a třesoucím hlasem dořekl.
„Dean, tak jak ho známe, zemře ...... a vrátí se mezi živé ....... jako zrůda, zabiják, monstrum. A bude stokrát silnější, mocnější a mám takové obavy, že i nesmrtelný...... nemilosrdný, bez soucitu, nic ho nezastaví ...... kolem sebe bude rozsévat jen smrt ...... stane se noční můrou,“ Samovi klesla hlava do dlaní.
„Ach Bože, ne! ..... to přece nedopustíme! ....... Same! ..... musí být nějaká cesta k záchraně!“ zoufale Ellen ...... Bobby ten neříkal nic, jen bezmocně hleděl před sebe.
Sam zvedl hlavu, oči měl vlhké, ale zračilo se v nich odhodlání, pokračoval již pevným hlasem.
„Jak už jsem říkal, máme dva dny .... nejprve musíme najít ten hrob a pak tu hlavu.... to bude horší ..... jsou to přece jen tři století.....“
Bobby mu skočil do řeči: „Třeba ti tři chytráci poslechli a vrátili ji zpět.....“
„To si nemyslím, uvažuj Bobby ..... kdyby to opravdu udělali, skončilo by se všechno v tom domě, zabitím ducha a nebyla by žádná zasraná, zkurvená kletba,“Sam už začínal být sprostý.
„Asi máš pravdu,“ odevzdaně vzdychnul Bobby.
„A když se nám to nepodaří?? Co pak? Necháme Deana změnit ve zrůdu??“Bobby nakousnul otázku, která zákonitě musela přijít. Sam jen nešťastně pokrčil rameny.
------------
Jo si nevšimla, že její matka stojí již chvíli za ní a také se dívá na Deana. V ruce měla talíř s drobně nakrájeným ovocem. Pohledem naznačila, že jí chce něco říct. Jo se k ní naklonila.
„Zkus do něho něco dostat ...... posílí ho to ..... alespoň doufám .... a nejprve tady ty tři kousky ...... je v nich rozdrcena tableta proti bolesti,“ zašeptala ještě a odcházela.
„Díky,“ zašeptala Jo také. Byl to jen mžik, co měla odvrácenou hlavu ..... a opět takový zvrat v Deanově stavu .....vyděšeně na něho hleděla.
„Deane, tobě je zima?“
„Ne.“
„Tak proč se tak třeseš??“
„Nnnnevím,“ úplně mu drkotaly zuby.
Rychle položila talíř na stolek, vzala ho za ruku a snažila se ho uklidnit. Po chvíli opravdu ten třes pominul a Jo mohla pár kousků ovoce vpravit Deanovi do úst ... žalostně málo ....otočil hlavu na stranu ...... odmítal všechno, veškerou pomoc ....
Jo se neubránila a přes rty jí přešlo: „Proboha, je to s ním čím dál tím horší .....zatracená kletba!!“ i když to bylo jen polohlasem a pusu si hned zakryla rukou ..... pozdě ..... slyšel ji.
„Něco ....tajíte!....Same .....Same ..... zavolej ho,“ již téměř šeptem Dean, ta předchozí očistná procedura jej naprosto vyčerpala, přitom ho to nestálo žádnou námahu.
Jo odešla do kuchyně a Samovi, který s Bobbym seděl stále nad deníkem, řekla, že Dean si ho přeje mít u sebe ...... a ještě mu pošeptala, že asi něco tuší a na vině bude ona .... prořekla se.
„Stejně jsem se chystal, že mu to řeknu, nemůžu ho takhle nechat v nevědomosti .....obzvlášť teď, když nás tak tlačí čas ..... musí vědět pravdu ......“ chlácholivě jí položil Sam ruku na rameno, nadechl se a pomalu šel za Deanem.
Sedl si k němu na postel a spustil .... Dean mlčky poslouchal. Po několika minutách Sam vstal, chtěl odejít, ale Dean mu pokynul, aby si znovu přisedl a něco předlouze povídal on ..... časté pomlky střídal dusivý kašel. Sam jen občas něco dodal ......chvílemi se musel hodně sklánět k jeho ústům, aby vůbec rozuměl ...... najednou prudce vyskočil a s takovým odmítavým postojem vztáhnul ruce proti Deanovi .....pak jen odevzdaně sklopil hlavu a zdálo se, že přikyvuje. S naprosto zničeným výrazem vešel do kuchyně.
„Jak to přijal?“ zeptal se Bobby ustaraně ..... Samův obličej byl stejně bledý jako uplakaná tvář Jo ...... Ellen jí právě sdělila veškeré skutečnosti ohledně té kletby.
Sam jen zavrtěl hlavou, beze slova a kvapem opustil místnost, aby nebylo vidět slzy, které se mu draly do očí. Potřeboval na vzduch ..... před domem se opřel zády o Impalu, chvíli tak stál a pak se pomalu sesul s hlavou v dlaních až na zem ...... to co mu řekl Dean, ho naprosto sebralo ......znovu se mu celý jejich rozhovor promítnul v hlavě.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Soniq
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 2126
Age : 22
Nálada : :)
Registration date : 24.03.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   23.02.10 21:24

fakt výbornééé celá poviedka je super , plná torturingu a úžasný dej samozrejme len tak ďalej
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   24.02.10 10:45

teda páni....pěkná povídka - chtělo by to co nejdříve pokračování... 603 prosím prosím..... 704
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   25.02.10 20:13

Nemix, Soniq - díky moc a samozřejmě díky všem, které to zajímá.
A tady je další pokráčko.

Bratrský rozhovor
Nejprve Sam začal rozvláčně (nebyl si jistý co si jeho bratr z té noci pamatuje) od jejich vstupu do toho domu, jak se dostali do poschodí, Deanův pád, chlapa se sekyrou, který ohrožoval Sama a jehož se Deanovi posléze podařilo zničit. Nemocnici raději vynechal. Pokračoval tím, že jeho zranění se nechtějí hojit a jde to s ním od desíti k pěti a je to důsledek nějaké staré kletby, která na něho padla právě zabitím toho ducha. A všechno co ohledně té kletby zjistil .......všechno mu řekl ......nic neskrýval. Dean ho nepřerušoval, celou dobu se na něj mlčky díval, jen při té zmínce, kolik mu zbývá času a o zrůdě, v kterou se pak změní ..... se smutně usmál a bolestně zavřel oči. Sam to chápal jako další nával bolesti, zvednul se, že ho nechá v klidu, ale Dean mu rukou naznačil, aby si opět sednul.
„Same, počkej ……musím ti něco ří ....“
„Řekneš mi to potom, teď odpočívej,“ přerušil ho Sam
„Třeba už žádné potom nebude. Myslel jsem ..... že ti to nikdy nebudu muset říct, ale co si budeme nalhávat ...... jde to se mnou s kopce…….. možná je tohle poslední příležitost, kdy si spolu můžeme promluvit a já ..... já toho mám tolik na srdci,“ sípavým hlasem Dean.
„Brácho, to neříkej!!“
Sam vzal jeho bezvládnou ruku do svých dlaní. Dean namáhavě pokračoval.
„Pamatuješ na ten loňský Halloween?“
Sam neurčitě přikývnul, teď dost dobře nechápal jeho otázku. Za ten rok se toho tolik událo, skoro na to zapomněl ……znovu se mu to vybavilo. Jak jeho bratr téměř přišel o život, kdyby on včas nezasáhl a Dean pak z nějakého důvodu celou tu záležitost „pohřbil.“ A teď ji znovu vytahuje. Ale né……. už mu bylo jasné proč!! Vpálí mu to s plnou parádou ….. jak mu prorokoval, aby se mu stalo něco hodně zlého a musel zůstat ležet ….. pamatoval si, že byl trochu rozohněn a jen to tenkrát plácnul ….. přesně o rok se to vyplnilo. Ale takhle to nechtěl, ví Bůh, že ne ..... a s takovými hroznými, strašnými následky.
„Jmenoval se Warrick.“
„Kdo??“ hlesl tiše Sam.
„Ten démon ......poznal jsem ho v pekle, byl to parchant, jeden z nejhorších .....mučil mě ..... a když mě pak andělé zachránili,“ každé slovo dělalo Deanovi obrovské potíže, „nepřestal mě hledat, aby dokončil, co tam dole začal ....... jen díky tobě mě nedostal,“ a Dean pomalu, s přestávkami ..... doprovázené hlasitým kašlem ..... Samovi řekl o té pro něj tak strašné noci.
Na Deana to byl dlouhý proslov ......musel si odpočinout.
Sam svíral jeho ruku a již chápal, proč se mu nechtěl svěřit. Využil této chvíle k přemýšlení.
„Ano, to je celý Dean, nechtěl mě tím zatěžovat ..... a určitě by se mu ulevilo, takhle ho to pronásledovalo celý rok. Tušil jsem, že ho něco trápí a když jsem se zeptal ...... raději se utápěl v alkoholu. Ano on měl strach, aby se jeho starosti, noční můry nepřenesly na mě. Nebo měl snad Dean obavy z toho, abych si to nekladl za vinu?? Když se on za mě obětoval, skončil v pekle a všechno, co potom následovalo, Warrickovo mučení, jak v pekle, tak té noci ...... je toho jen důsledek?? Dean mě celý život ochraňoval a udělal ten pro mě naprosto nepochopitelný krok a obětoval se. Vyčítal jsem mu to při každé příležitosti, ale on argumentoval tím, že bych pro něj snad udělal to samé. Co se na to dalo říct? ..... Měl pravdu .....Měl pravdu?? Udělal bych to také? Nejsem si vůbec jistý, zda bych to dokázal. Možná až taková situace nastane ....... ale ta teď již nastala. Loni na jaře, když mi umíral v náručí ...... nedokázal jsem tomu zabránit a nyní ho vidím umírat znovu ....... udělám cokoliv, aby se to neopakovalo ..... cokoliv,“ bratrova ruka se mu v dlaních slabě zachvěla a Sam se vytrhl ze svých myšlenek a Dean jako by mu je četl.
„Ptáš se proč? Proč teď??“ zase dlouhá pomlka, „jestli tohle má být můj konec .....chci abys věděl, co je to za parchanty, čeho jsou schopni. Možná po tobě půjdou, budeš pro ně hrozba .... že zastavíš apokalypsu ......,“ Sam překvapeně zamrkal očima.
„Třeba převezmeš tu moji úlohu ...... Winchester jako Winchester ...... ostatně ty jsi to začal, tak si to taky pěkně ukonči,“ Dean se chtěl zasmát, ale místo toho se jen dusivě rozkašlal.
„Blbče, copak jsem to chtěl??“
„Já vím, promiň ....... sranda néé,“ Dean hluboce oddechoval, chvíli mlčel a znovu pokračoval.
„A pak v tom hotelu ..... jak jsi se na mě vyjel .....,“ přerývaně Dean.
„Tak přece,“ pomyslel si Sam, „teď to přijde a pak bude určitě na programu ten barák a můj blbej nápad ..... ,“ ale Dean žádné z těchto témat dál nerozváděl a namáhavě pokračoval.
„V tom hotelu jsem poprvé zjistil, že se s tebou něco děje,“ Sam překvapeně vykulil oči,
„myslel jsem, že jen potřebuješ vybít vztek, zlost, za to moje peklo, za tvoji samotu..... a pak budeš v pohodě ..... ale to tvoje nekontrolovatelné chování bylo čím dál častější a horší, nechápal jsem to ..... stával jsi se agresivní ..... schopen ubližovat nevinným lidem,“ Sam se chytl za hlavu při představě, co mohl kdy spáchat.
„A pak ...... pak jsem tě přistihnul nad tím démonem s pusou od krve,“ další záchvat kašle ..... Sam již oči vytřeštěné hrůzou, „nedalo se to zvládnout .... musel jsem tě postřelit do ruky ..... namluvil jsem ti, že to bylo při lovu..... sežral jsi mi to jako vždy,“ Dean se opět odmlčel, aby nabral síly, mluvil příliš dlouho a Sam nechtěl věřit vlastním uším a s obavou očekával, co ještě bude následovat.
„Dost mě mrzelo, že jsi se spřáhl za mými zády s Ruby,“ Sam se zarytě díval do podlahy, tohle tedy Dean připomínat nemusel, „jak jsi se v noci ztrácel a vracel úplně rozhozený, mimo ...... jako feťák .... dal jsem si dvě a dvě dohromady, došlo mi, že jsi závislý na té démonské krvi ..... a trochu jsem tu děvku přidusil....... kápla božskou,“ Dean se zase rozkašlal, „omotala si tě okolo prstu hned po mé smrti ....... po celou dobu, co jsem byl v pekle tě přesvědčovala, že jedině cesta, kterou ti ukázala, je ta správná ......s mým návratem ale nepočítala ..... ale i tak proti tomu nic nezmůžu ...... ty již jdeš tvrdě za svým cílem ...... vysmála se mi do očí. Když viděla, že jí jde o krk, zalekla se ..... prý jenom ona ví, jak zastavit apokalypsu,“ na Deanovi byla vidět velká únava, „já blbec jsem ji nechal jít,“ hořce se usmál, „samý kecy.“
Sam už slyšel dost ....ano jenom „kecy“, bylo to právě přesně naopak, jen Ruby věděla, jak apokalypsu rozpoutat ..... a on jako poslušný pejsek plnil její rozkazy a ....... udělal to, zatloukl ten poslední pomyslný hřebík do rakve lidstva. Již ani nevěděl, co učinil, bylo to jako v transu ..... jen si pak pamatoval její příšerný, rozléhající se smích. O to s větší chutí jí potom za přispění Deana podříznul hrdlo.
Samovi už z toho šla hlava kolem, ale to ještě zdaleka nebylo všechno.
„Ale zapomněla, že jsme Winchesterové,“ Dean se zašklebil, „nevzdal jsem to, hlídal jsem tě,“ Dean si musel znovu odpočinout, „společně jsme docílili toho, že ta touha po krvi tě opustila..... ale bylo to dost kruté pro oba .... věř mi. Ty si toho asi moc nepamatuješ, ale nějak podvědomě jsi cítil, že je to pro tvoje dobro ...... a pomáhal jsi mi, vlastně sám sobě.“ Sam zavřel oči a chtěl si i zacpat uši ..... nic dál nevidět, nic neslyšet, ale Dean zadýchaně pokračoval dál.
„A ty tvoje záchvaty nepříčetnosti ..... nejsou už tak časté a intenzivní..... ale máš to již v krvi .... musíš se to naučit ovládat, potlačit!! Teď víš, proč jsem měl tak často rozbitou hubu ...... raději jsem nastavil svou vlastní než tvoji .... schytal jsem to všechno za tebe...... jen jednou to byla tvoje pěst ..... ta teda sedla, to ti povím,“ Dean se nevesele usmál, zavřel oči, otočil hlavu na stranu a namáhavě oddechoval a pak upřel na Sama svoje, již nezářící zelené oči, na tváři měl takový potměšilý výraz a ...... obrátil list.
„A co jste mi s Bobbym provedli ...... to mělo znamenat co??“ vyštěkl.
„No, potřeboval jsi umýt, oholit, trochu zkulturnit,“ opatrně Sam ..... nechápal ..... ještě za to dostane vynadáno.
„Aha ...... abyste pak už se mnou neměli žádnou práci ..... ještě by to chtělo černý oblek a jsem komplet ......do rakve .....,“ Dean se chtěl zasmát, ale vzešel z toho opět jen dusivý kašel. Že si Dean dokáže dělat legraci sám ze sebe, to bylo o něm všeobecně známo, ale teď v této situaci ...... takový černý humor!!
„Ty jsi ale vůl,“ neodpustil si Sam až ten záchvat kašle přešel.
„Děkuju za upřímnost ..... to potěší,“ chrčivě Dean a tiše pokračoval, „a jestli jsem tam něco řekl .... omlouvám se ...... jsem debil, já vím.“
„Ne, nejsi ..... neomlouvej se, to je v pořádku ..... a už nemluv,“ viděl na bratrovi, že je na pokraji svých sil. Je opravdu neskutečný, kdo jiný by se dokázal v takovém stavu a situaci omlouvat ..... nikdo ...... jen on.
Ale Dean si ještě neodpustil tu oblíbenou poznámku o svém již nepříliš dlouhém životě.
„No, stejně to mám spočítané, co si budeme povídat ....myslel jsem si ..... než se znovu octnu na onom světě ...... ještě trochu vyčistím svět od těch parchantů ......ale takhle jsem to opravdu nečekal,“ povzdychnul si Dean, „a že by mě někdo opět oživoval??? To asi ne ......
já to hned říkal, že si měli tam ti nahoře,“ zvednul oči směrem k nebi, „najít někoho jiného, lepšího,“ ušklíbl se ještě. Sama pokaždé ty jeho řeči pořádně naštvaly, ale tentokrát to přešel jen nechápavým zavrtěním hlavy.
Chvíli mlčeli oba. Na Deanovi se začínaly projevovat účinky toho léku proti bolesti, napětí ve tváři mu polevilo, celkově se zklidnil, Samovi se zdálo, že i zavírá oči ....... proto se znovu zvedal k odchodu, ale Dean mezitím nabral síly na poslední a nejhorší část svého proslovu.
„Sammy ..... zastřel mě!“
„Prosím!!?“ zděšeně Sam.
„Pokud se ti to nepodaří zastavit .... zastřel mě,“ Dean již ospalým, ale důrazným hlasem.
Sam prudce vyskočil a vztáhnul proti Deanovi obě ruce: „Nééé .....to po mě nemůžeš chtít!!“
„Jedno monstrum můžeš zastavit ...... zcela určitě .......,“ opět dlouhá pauza, „až zemřu a než se začnu měnit ...... bude to tvá jediná šance ...... nesmíš jí propásnout .....,“ další záchvat kašle, „ a s tím druhým zlem ..... uvnitř tebe ..... musíš bojovat,“ zašeptal Dean, „dokážeš to Sammy ..... obojí .......musíš ...... věřím ti,“ další pomlka, „nebo chceš, aby po světě běhaly dvě zrůdy?“ zašklebil se Dean ...... a nadechl se ještě k jedné větě.
„Chci, abys to byl ty .......kdo jiný by to měl udělat, než můj vlastní bratr ...... slib mi to .... prosím ...... prosím,“ poslední slova byla již sotva slyšitelná, „a Sammy, udělej to mojí pětačtyřicítkou, ta tě nezradí......“
Sam na něho smutně hleděl ...... věděl, že Dean má pravdu, tak krutou pravdu. Teprve nyní pochopil pravý význam Deanova bolestného úsměvu ..... jemu bylo hned jasné, co musí Sam udělat, když se mu nepodaří zlomit tu kletbu.
Teď to byl Sam, kdo bolestně přivřel oči a mlčky přikývnul. Pomalu vycouval z pokoje a vůbec nevěděl, jak se ocitnul u Impaly.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   26.02.10 8:22

super pokračko Wink koukám, že si kluci tak trochu vyměnili role....teď jsem zvědavá, jak z toho Sammy dokáže Deana vysekat....a ať tě ani nenapadne nechat Deana umřít
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   01.03.10 21:41

Nemix díky. A jestli Dean umře? No, moc dobře to s ním tedy nevypadá, nevím, nevím. Mozek rodiny - Sam je taky na tom nějak špatně, uvidíme.
Zatím je tady další část, rozuzlení se již blíží.

Sam zvednul hlavu a díval se na potemnělou oblohu plnou hvězd, které byly svědkem slz, jež se mu kutálely po tváři ....... ani je neskrýval, nikdo tady nebyl, nikdo ho neviděl, i kdyby ano .....nestyděl se za ně. Proč taky? Byly to slzy lítosti, bezmoci, vzteku, beznaděje .....
Zpoza jediného mraku, který na obloze byl, vykoukl Měsíc a jakoby se Samovi vysmíval za jeho bezmoc .....Měsíc, který za dva dny měl rozhodnout o Deanově zkáze nebo životě????
Ne .... tak to ne!! ......Sam setřel slzy z tváře a rozhodným krokem se vrátil zpět do domu ..... nevzdá to, bude bojovat do poslední minuty, vteřiny a teprve pak .... jeho pohled padl na tašku se zbraněmi, kde byla i bratrova pětačtyřicítka ...... sáhne po té nejkrajnější možnosti.
Sam beze slova sedl za stůl, prostřený k večeři ...... neměl hlad, neměl na nic chuť, vzal si jen bezmyšlenkovitě krajíc suchého chleba a znovu pročítal ten deník. Bobby ani Ellen se neodvažovali zeptat, co bylo příčinou toho překotného odchodu ...... z jeho ztrápeného výrazu bylo jasné, že něco hodně nepříjemného. Zatím to nechali být ...... až bude sám chtít, svěří se.
-------------
Jo si hned po odchodu Sama sedla opět k Deanovi. Na čele měl krůpěje potu ....... asi z té námahy z rozhovoru ...... lehce mu je otřela ..... horečku neměl, byl spíše studený, přímo ledový, Jo nevěděla, zda je to dobře nebo špatně. Usoudila, že spíše dobře ..... konečně bez horečky .....možná je to náznak zlepšení (netušila, že pravý opak). Oči jí padly na tu příjemně vonící mast a teď, když byl Dean umytý, jí připadalo velice vhodné ho natřít. Začala u spánků a čela, přes tváře na krk, paže ....... a pak mu nechtěně zavadila o jeho zraněné koleno...... trhnul sebou ..... i když byl zase v tom polospánku .... ten lehký dotek i přes obvazy ucítil.
„Deane ......,“ zašeptala, otevřel oči ...... zračila se v nich nesmírná únava .... Jo se zdálo, že ta smaragdová zeleň, kterou si zamilovala hned při jejich prvním setkání..... se téměř vytratila, „nechceš něco ...... třeba napít??“
Dean otočil hlavu stranou: „Nech mě být ......,“ nebylo to vůbec nevraživé, úsečné, znělo to spíše odevzdaně, prosebně ..... skoro již nepohnul rty .......oči se mu znovu zavíraly ...... ty léky proti bolesti byly dost silné ..... ulevily mu, ale taky ho přiváděly do hlubokého spánku. Jo počkala, až usne ...... opatrně se rozhlédla kolem, nikdo nebyl nablízku ..... pohladila ho po tváři a lehce políbila na čelo ..... ještě pomohla mámě v kuchyni a šla spát. Sam odešel již o trochu dříve i s deníkem a velkou lahví minerálky ..... bylo jasné, že u něho s tím spánkem to bude k ránu nebo vůbec...... on po tom návratu do domu vypadal tak odhodlaně, neústupně ...... Sam když se do něčeho „zažral“..... nemusel jíst, pít ani spát.
Ellen s Bobbym se dohodli, kdo si vezme první službu u Deana a celý dům upadal do ticha.
--------------
Hned s ranním rozbřeskem scházel Sam z podkroví. Musel se usmát ..... Bobby seděl na židli vedle postele a spal ..... stejně tak Dean. Noc asi proběhla v klidu, díky těm lékům, kterým ještě napomohla Deanova velká vyčerpanost ....... ten dlouhý spánek mu prospěl ......i barva jeho obličeje se zdála o něco výraznější ......působil celkově takovým klidným dojmem, ale pořád nadmíru unaveným.
Na Samovi, který na rozdíl od svého bratra celou noc nezamhouřil oko a opravdu na chvíli zdřímnul až k ránu, nebyla znát únava žádná. Dal si sprchu .....chladnější, aby byl svěží po celý následující den. Mezitím vstala i Ellen a Jo .... nikdo nemohl dospat ...... čemu se taky divit. Ten ruch po domě vzbudil i Bobbyho, který se cítil trochu provinile, ale omlouvat se nebylo za co ..... Dean opravdu spal celou noc.
Sam i při snídani pořád listoval v deníku. Všichni byli zvědaví, zda ta probděná noc přinesla nějaké výsledky. Sam mlčel, ale netvářil se už tak zoufale, jako ten předchozí večer.
„Co Castiel?? Co tak zkusit jeho?“ pronesl najednou Bobby do ticha.
„To bych raději nedělal,“ Sam to ještě zdůraznil zavrtěním hlavy.
„Proč??“ překvapeně Bobby a Sam ve stručnosti vyprávěl.
„Když jsme se setkali naposledy ..... shodou okolností také u snídaně ..... a byl tam i Zach.
No a zase ta „stará písnička“....... Dean příliš hazarduje se svým životem, proto ho z pekla nezachránili, není zodpovědný a bla, bla, bla ..... však to znáš. Dean je nejprve s úsměvem poslouchal .... on přece nebude zalezlý sto sáhů pod zemí, klepat se strachy a čekat až nastane ten rozhodující okamžik ...... to tedy né........ a jestli Bůh určil jeho, jako poslední naději lidstva, tak ať to nechají na nich dvou ....... a pořád se nestarají. Mávnul rukou a obrátil se zpět ke svému hamburgeru. Ale oni zase začali, tak je Dean poslal ..... do prdele.
A když pořád mleli svou ...... častoval je takovými nadávkami ..... některé jsem opravdu slyšel poprvé v životě ......... až jsem se za Deana styděl. Pak teprve oba zmizli. Já jsem již nemohl pozřít ani sousto a Dean ..... v klidu sedl za stůl a pokračoval tam, kde přestal. To jsem ho tenkrát obdivoval, jaký je kliďas .... jemu stačí si sprostě zanadávat ..... a pro něho to tím byla uzavřená záležitost.
„Ale zkusit bychom to mohli ..... né??“ zase Bobby, trochu se usmál, když si představil Sama,
jak se asi tvářil a cítil trapně při těch Deanových sprostých výlevech ..... a že to jeho bratr dokáže!! ..... tak jako nikdo jiný!! ..... úplně to živě viděl a slyšel.
„Myslím, že by to fakt nebyl dobrý nápad,“ Sam znovu odmítavě zavrtěl hlavou, „a když teď nad tím přemýšlím , něco pravdy na tom bude ...... víš, když si Bůh vybral Deana jako svoji prodlouženou ruku k záchraně lidstva .... vždyť proto ho zachránil z pekla, tak ho snad nenechá zase zemřít!!! ..... nebo ano??..... nezdá se mi, že by ho chtěl pořád oživovat dokola (vzpomněl si na ten večerní rozhovor) ...... třeba mi vnukne nějakou myšlenku, jak ho dostat z té bryndy ..... nebo se stane zázrak,“ Sam už jen špitl s takovou naději v hlase.
„A Cas??.... Ten se po tom posledním výstupu s Deanem neobjevil ….. a nebude mít moc chuti do jeho záchrany …. se asi urazil …..,“ intonace jeho hlasu se během vteřiny k údivu všech změnila, „možná ještě pořád „tráví“ ten Deanův slovník,“ Sam se uchechtl, „třeba to má právě proto zakázané a on je tááák poslušný,“ ještě si musel rýpnout Sam. Bobby po něm loupl očima ….. divil se, co to do něho najednou vjelo.
„Máš pravdu,“ ozvalo se ......okamžitě se podívali tím směrem ....... stál tam Castiel.
Sam k němu hned přiskočil a pěkně zblízka mu zasyčel do tváře: „A v čem? V čem mám pravdu?? Ve všem???“.....ostatní tři byli trochu překvapeni Casovou nenadálou přítomností (jen Sam byl na to zvyklý) a raději se ani nehnuli z místa.
„To nevím ...... ale zachránit tvého bratra nemůžu.“
„Nemůžeš .... nebo nechceš?? .... Jsi tak ješitný .... zabedněný ..... poslušný......nebo.......já nevím, co si mám o tobě myslet!!? My jsme tě měli za přítele, kamaráda, bratra. Když jsi potřeboval pomoc ...... vykašlali jsme se na tebe někdy?? ..... no řekni ...... vykašlali???“
Castiel se díval zarputile do země a mlčel. Sam ho chytil pod krkem a přitisknul ke zdi .... také mlčel ...... jen se na něj díval přimhouřenýma očima ...... čekal nějakou odpověď.
„Same, co to děláš ..... přestaň!!“ křiknul Bobby, ihned si dal ruku na pusu, jakoby měl strach, že vzbudí Deana. Ellen a Jo se na Sama dívaly trochu překvapeně, tohle by do něj neřekly.
„Nech mě!!...... Ať mi to řekne do očí ...... no, podívej se na mě Casi!! ........ Chci to slyšet!!!“
Sam zvyšoval hlas a začínal se dostávat nějak podezřele do varu, ale včas si to uvědomil (zase mu vyvstal ten rozhovor), zhluboka se nadechl, zavřel oči a chvíli nemyslel na nic ...... pomohlo to, alespoň trochu. Pustil Castiela, až teď mu došlo, co on je zač, mohl se Sama zbavit pouhou myšlenkou. Neudělal to ..... asi měl pro to důvod. A Sam takovými hloupými, omluvnými gesty …… jako oprašování kabátu, narovnání kravaty, poplácání po tváři, psí oči, zkroušený výraz ….. se to snažil „vyžehlit“. Bobby jen obracel oči v sloup, bylo mu jasné, od koho to má odkoukané.
Castiel pokročil doprostřed místnosti, s rukama svěšenýma podél těla .....se podíval na Sama.
„Ne, nikdy jste mě nezklamali …. já vím,“ odmlčel se ...... jako kdyby hledal vhodná slova.
„Věř mi Same, tak rád bych mu pomohl, ale nemůžu …… nesmím,“ Sam se zamračil.
„Pokleknul jsem před Bohem a zeptal se, co bude, když Dean Winchester zemře, kdo zastaví apokalypsu?? A on mi odpověděl přesně jako nedávno tvůj bratr - To není tvoje starost!!
A ještě velice důrazně dodal - Nech tomu volný průběh …….ať uděláš cokoliv, nezachráníš ho ...... ty ne!! v tvé moci to není,“ Cas se podíval zkoumavě na Sama.....ten nereagoval .....tak pokračoval.
„A jakkoliv jsem byl rozhodnut překročit práh mezi poslušností a přátelstvím .... i zatracení bych riskoval ..... tón hlasu mého Pána mě přesvědčil, že by má oběť k ničemu nevedla ...... je mi to líto ..... promiň,“ svůj smutný pohled stočil na ležícího Deana.
V zápětí opět svěsil hlavu k zemi a tichým smutným hlasem: „Vím, co musíš učinit v případě neúspěchu ..... vím také, jak tě to bude bolet ...... dlouho bolet ...... ale to co budeš nucen udělat, je nezbytné,“ a odmlčel se.
„Casi a ...... to před chvílí ..... nějak mě ujely nervy,“ zakoktal Sam, nevěděl jak svoje chování ospravedlnit ...... říct pravdu? Ne!! Castiel chápavě přikyvoval ...... alespoň to tak vypadalo a Sam bleskurychle přemýšlel: „Ví to nebo neví? Tváří se vždy tak neutrálně, nikdy nepoznám co myslí.“
Castiel jako kdyby mu četl myšlenky ..... se na něj zadíval právě tím svým zvláštním, divným, nezúčastněným výrazem a velice tiše zašeptal ..... aby to slyšel jen on.
„Je to všechno ve tvých rukou Same ...... všechno, věř mi ...... vím to,“......vzápětí zvýšil hlas, „a pro tvou informaci, ten Deanův slovník jsem již „strávil“, ale Zach ne ....ten to ještě dodnes nepřekousnul, asi mu to bude dlouho ležet v žaludku,“ uchechtl se a zmizel.
Bobby měl co dělat, aby zadržel smích ..... přece na Castielovi čas strávený s bratry něco zanechal a pochytil od nich ..... hlavně od toho jednoho ..... trochu té jejich mluvy.
Sam zůstal stát uprostřed místnosti ....učiněná „hromádka neštěstí“ a přebíral si to všechno v hlavě. Ostatní tři z toho jejich rozhovoru moc neslyšeli ..... byl veden příliš potichu. Sam ucítil jejich pohledy v zádech a zprudka se otočil. V očích měli rozpaky a rozčarování.
„No, co jéé!! ...... nakrknul mě,“ rozmáchnul se rukama a začal pochodovat po místnosti.
Bobby ho chvíli pozoroval a pak to již nevydržel.
„Hele, Same ...... zklidni se. Nejmenuješ se náhodou Winchester a nejsi úplně čirou náhodou bratr támhle toho člověka??“ ironicky Bobby a ukázal rukou na Deana ...... Ellen a Jo se začaly uculovat, tušily, kam tím míří ..... jen Sam, jak byl v tom svém rozpoložení ..... to nechápal.
„To ses tedy předvedl!! Kdo tady před chvílí říkal něco o stydlivosti? Vždyť vy jste oba stejní ..... není divu, jste bratři,“ kousavě Bobby, „jen s malým rozdílem ..... u Deana to většinou skončí těmi nadávkami, dokáže to ukočírovat ......ale ty?? Měl jsem jednu chvíli strach, že snad Case uškrtíš!!“ opět zakroutil hlavou starší lovec, „a to se přátelům nedělá!!“ ještě si neodpustil jízlivou poznámku ..... Sam stále hleděl, jako kdyby „spadl z višně“....... Bobby nad ním mávnul rukou takovým gestem jako „to nemá cenu“.
Sam nemohl přiznat (alespoň zatím), že se s ním něco děje a je to způsobené tou démonskou krví .... neví zda to zvládne .... sám ...... sám bez Deana. Ten ohýnek zla, který v něm začal plápolat, se již zadusil ..... zatřepal hlavou a jakoby se probral z těžkého snu ...... vrátil se konečně nohama na zem.
„Tak, že bychom se vrátili k našemu hlavnímu problému ..... co říkáš, Bobby??“
Ten na něho nevěřícně hleděl, přišlo mu trochu divné, jak Sam zapomněl na předchozí nepříjemnou a trapnou situaci a bez mrknutí oka a nějakého slůvka omluvy, přešel k jinému tématu ..... v tomto případě přednostnímu. Ani netušil, že právě toto „obrácení listu“ platí na Sama, když to s ním začíná cloumat, nejlépe.
„Takže .....fakta jsou taková ...... najít hrob.....lebku...... spojit dohromady .... je po kletbě,“ Sam se vítězoslavně podíval po všech přítomných, ale ti jeho nadšení nesdíleli ...... to jim nemusel říkat..... to snad věděli. Bobby usoudil, že ještě moc střízlivě neuvažuje .... nechal ho, aby si to urovnal v hlavě a odešel nachystat potřebné nářadí, Jo pomohla sklidit se stolu a pak , jako vždy, se usadila k Deanovi, Ellen se také někam ztratila.
Sam osaměl ...... pořád mu nešla z hlavy ta Castielova slova....a najednou: „Casi, ty parchante ..... celou dobu ses mi to snažil říct ....... a já jako kdybych si stál na „vedení“. Já, který to začal, mám zachránit spasitele světa ..... to je ale ironie,“ Sam se zašklebil, ale hned zvážněl.
„Ale musím uznat, že je to chytře vymyšlené, velice chytře ...... pokud neuspěji, všechno to padne na mou hlavu ...... lidé mě budou proklínat ..... podívejte on začal apokalypsu a mohl zachránit toho, který by ji dokázal ukončit ...... a nic pro to neudělal. Začnou mě honit, pronásledovat ..... to zlo ve mně bude sílit ..... nezvládnu to sám ..... vlastně mě budou zatracovat a nenávidět dvojnásob ...... nakonec mě zabijí nebo to udělám sám,“ chytil se zoufale za hlavu, „pořád jsem čekal nějaký trest za to, co jsem spáchal ....... a jestli je pravda, že „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“ – tak u mě to platí stoprocentně ...... tam nahoře,“ zvednul oči tím směrem, „umějí tedy trestat, jen co je pravda ......horší než vězení, horší než cokoliv jiné ...... ale co, zasloužím si to......pykej Same Winchestere,“ dokončil svoji samomluvu.
Na nějaké další rozbory neměl již čas. Bobby mezitím všechno přichystal do svého auta a doufal, že se Samem bude již rozumná řeč ........ netrpělivě ho popoháněl k odjezdu.
-------------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   06.03.10 21:19

Vyvýšený vrch – kousek z městem
Míjeli ten prokletý dům, Sam raději otočil hlavu, vůbec nechtěl vidět objekt jejich potíží ..... velkých potíží. Kousek za domem byla právě ta vyvýšenina, kde se měla tehdy odehrát poprava. Stromů tam bylo dost, ale ať se dívali sebevíc pozorněji, po nějaké třísetleté borovici ani památky.
„Do prdele práce!!! Co teď budeme dělat???“ Bobby vztekle rozhodil rukama.
Tentokrát Sam zachoval chladnou hlavu ...... již si ji vyčistil, urovnal myšlenky ...... měl na paměti Casova slova ......má to ve svých rukou.
„No, když jsem v noci nad vším přemýšlel,“ a chodil s rukama za zády v půlkruhu sem a tam, pak zůstal stát před Bobbym, který si mezitím sednul u auta na zem, „vzal jsem v úvahu i tuhle možnost ..... a z deníku jsem pochopil, že tohohle místa se lidé dost báli, neodvažovali se zde zasahovat do přírody, ani vkročit ..... kromě výjimek ...... které na to šeredně doplatily ..... nemusím chodit daleko, že???“ Bobby jen přikývnul, Sam smutně také.
„Takže ten strom .... a musel být již mohutný jak na výšku tak na objem, vhodný na trámy, prkna ..... pokáceli až někdy v minulém století ..... všimnul jsem si, že ve městě je pila,“ Bobby tiše souhlasil, ale moc nechápal, jak jim to pomůže v nalezení toho správného místa. Sam tedy pokračoval dál.
„A po takovém obrovském stromu zůstane i velký pařez ...... pochybuji, že si někdo dal práci s jeho vykopáním. Jdeme hledat!! ....... No tak, zvedej se!! Už jsme téměř u cíle!!“ Bobby vzal lopatu a krumpáč a šel Samovi v patách. Chvíli bloudili dokola, Bobby už to pomalu vzdával ...... až Samovi padly oči na obrovské mraveniště, okolo kterého byla taková malá mýtina.
A vítězoslavně: „To je ono ..... moc toho sice o mravencích nevím, ale jsem si jistý, že svoje obydlí postavili právě na tom pařezu.“
„A to jako tady celé rozkopeme, až narazíme na kosti?? ..... to zabere tak týden a ten my nemáme ..... a ještě sem pošlou šerifa, cože tu vyvádíme,“ z Bobbyho se stával pesimista.
„Uvažuj Bobby, tenkrát tady byla holá pláň a kdybys chtěl něco zakopat ..... kde to uděláš?
Na odvrácené straně od vesnice ...... a to je támhle,“ a Sam ukázal rukou, kde by měli kopat.
Začali ...... asi po půl metru narazili na tu kamennou desku s již známým nápisem .... všechno nasvědčovalo, že jsou na správné stopě ...... Bobby pochvalně zamručel, přece to Samovo ponocování k něčemu bylo ...... nezklamal se v něm. Sam kámen ještě podrobně prozkoumal ..... nic jiného, co by mu napovědělo dál, tam nebylo.
Po chvíli nalezli několik kostí, ale lebka, jak Sam správně předpokládal, tam nebyla. Dřív než Bobby začal zase lomit rukama a propadat beznaději, zazvonil mu mobil ...... byla to Ellen a vzrušeným hlasem oznamovala: „Okamžitě se vraťte ..... s Deanem je zle.“
Urychleně zaházeli kosti i desku hlínou ...... teď již vědí, kde kopat .....nasedli do auta a odjeli.

Mezitím
Jo seděla u Deana a Ellen něco chystala v kuchyni, jen se každou chvíli nakoukla ..... moc se jí nelíbilo, jak se na něj Jo upnula ......kdyby to s Deanem nedopadlo dobře .....jak těžce by to asi nesla? A když to přežije? ...... Nebude to ještě horší? Jo si možná dělá plané naděje .... on takový sukničkář ...... i kdyby nebyl ...... má před sebou těžký úkol – apokalypsu ......věděli to všichni obyvatelé tohoto domu ..... ale raději o tom nemluvili. Co kdyby to celé nepře .........
je to samé .... kdyby ...... kdyby......
Z myšlenek ji vytrhl výkřik: „Ne, nééé ....... už zase, Deane ..... uklidni se .....prosím!!“
Rychle vběhla do pokoje. Zase dostával ten záchvat .... a teď již mnohem ..... mnohem silnější.... šeď nejen v obličeji, ale po celém těle, zuřivě blýskající se tmavé oči, pravou ruku zaťatou v pěst takovou silou, až mu vystoupily žíly na té ruce a na krku...... žádná zubožená troska, ale jako netvor chystající se k útoku. Ta předchozí klidná noc bez horečky, byla poslední předzvěstí před nadcházející „bouří“ a jeho velkého utrpení. Obě ženy ho za ramena tiskly vší silou do postele, i přes košili cítili ten chlad, co z něho vyzařoval ..... vytrhnul se jim ...... a jako smyslů zbavený se oháněl rukama, kdyby měl cokoliv nebo kohokoliv v dosahu, špatně by to dopadlo ...... Ellen také včas uskočila, jinak by obdržela pěknou ránu ......pak ještě zařval jako raněné zvíře a ....... zhroutil se na polštář. Ta nepřirozená šeď se ztratila ..... záchvat pominul.
Tak jak byl před minutou ledový …… nyní opět rozpálený ….. a jako nikdy před tím ……přímo z něho sálalo horko ….. chrčivě něco šeptal: „Ovládni to ...... musíš ..... dokážeš .... neubližuj,“ zase ta stejná, nepochopitelná (jen pro Sama by již nebyla), noční můra. Obvazem na levé ruce znovu prosakovala krev, Ellen mu ji jen pevně stáhla dalším obinadlem. Najednou se Dean zcela nečekaně dusivě rozkašlal a z úst se mu vyhrnula tmavá, téměř černá krev ....Jo se ji snažila nějak zastavit ….. přes slzy v očích téměř neviděla ..... rozmazávala krev po přikrývce, Deanovi po obličeji, krku ..... vypadal jako kdyby mu někdo podřezal hrdlo. Ellen zrovna skončila s obvazováním ruky …… odstrčila ji ……protože při pohledu na krev začala Jo opět nějak blednout. Ellen otřela Deanovi alespoň tváře ….ten jen sípavě oddechoval ......byl tak rozpálený, vyšší horečka snad již neexistovala …… vyděsilo jí to.
„Přines led!!“ přikázala dceři ……. ta se již vzpamatovala …… mžikem byla zpět a led nasypala do mísy se zteplalou vodou. Ellen začala hned přikládat ledový ručník Deanovi na čelo, krk, hruď. Po chvíli ustalo i to chrčivé dýchání, mimoděk jí sjely prsty k jeho krční tepně.
„Má hrozně slabý puls ..... Deane, Deane,“ lehce s ním zatřepala, „proboha, je v bezvědomí,“ rychle sáhla po mobilu a volala Bobbyho ..... na ten vrch to nebylo od domu daleko ..... Bobby šlapal pěkně na plyn, takže oba byli zpět během pár minut. Právě vcházeli dovnitř ...... Ellen se opětovně snažila probudit Deana ...... marně ...... Jo stála za ní s vyděšeným pohledem.
„Co se mu stalo??“ vyhrkl Sam …… Dean a všechno kolem něj bylo od krve.
„No, co asi,“ podrážděně Ellen, měla nervy na pochodu ...... znovu kontrolovala Deanovi tep, „skoro již nedýchá ......musíte ho odvézt do nemocnice ..... hned!!“ vykřikla téměř hystericky.
O pár minut později
Sam, Bobby a Jo ..... ta i přes protesty Ellen jela také ..... čekali na chodbě před nemocničním sálem, kde svítilo červené světlo NEVSTUPOVAT. Bobby pocházel nervózně sem a tam, Jo tekly po tvářích slzy, jen Sam byl kupodivu klidný, vyrovnaný, zamyšlený. Ano, on od toho ranního setkání s Casem neustále přemýšlel ...... čas ho neúprosně tlačil.
Asi za hodinu vyšel Tom ...... Bobbymu pokynul, aby si sednul a sám si stoupnul před ně.
„Udělali jste dobře, že jste ho přivezli ...... téměř mu zkolabovaly plíce,“ Sam jen přivřel bolestně oči, nechtěl si připomínat tu divokou jízdu do nemocnice, při níž se Dean v Impale skoro udusil vlastní krví.
„A podle toho jak byl zakrvácený........“ Sam se nadechnul, chtěl se omluvit, že na nějaké omývání a převlékání nebyl čas, ale Tom ho chápavým gestem zarazil, „.......ztratil asi dost krve a nejen z té znovu otevřené ruky, že??“ dořekl a podíval se na Jo, ta ještě pořád svírala v ruce krví nasáklý ručník, jak ho přidržovala celou cestu Deanovi u pusy ..... už se jí ani nedělalo mdlo ..... překonala to ..... nic jiného jí nezbývalo.
Tom pokračoval: „A vůbec mi nejde na rozum, že mu popraskaly ty stehy??“ nechápavě zavrtěl hlavou, „znovu jsem musel celou ránu zašít ..... a má tam parádní zánět, a stejně tak v koleni,“ zase zakroutil hlavou, „to vás nikoho nenapadlo od čeho má tu vysokou horečku .... a nechali jste ho takhle trápit?“podíval se po nich zkoumavě, „vy jste mu vysadily ty léky!! Proč? Tím ho zabíjíte ..... místo, abyste jeho utrpení oddálili ..... víte to?“ žádná odpověď, jen oči sklopené k zemi.
„Asi to byla moje chyba,“ povzdechl si Tom, „když jsem říkal, že medicína v tomto případě je bezmocná .... to neznamenalo, že přestanete .....špatně jste si to vyložili ...... no teď už je to jedno ..... já si ho pohlídám ..... nasadil jsem hned antibiotika ......zítra by už asi bylo pozdě!!“ Sam chtěl namítnout, že by ho rád viděl na jejich místě ...... dostat do Deana nějaké léky byl problém normálně, natož teď ..... a co bude zítra ..... na to ani nemyslel!! Ale než se k tomu dostal, ozval se za dveřmi řev, řinčení skla, silné rány ...... a pak jen sípavý kašel. Všichni tři se po sobě podívali ......jim bylo jasné co to znamená .... byl to Dean .....probral se z bezvědomí do té své strašné reality .... nepříčetnosti.
Tom se okamžitě vrátil na sál. Ten příšerný rámus neustával ...... záchvat střídal záchvat. Jo si zacpala uši .....nemohla to slyšet .... z očí jí tekly proudy slz. Po další slabé hodině a již za naprostého ticha, vyšel Tom ..... byl poněkud neupravený a za ním dva urostlí ošetřovatelé ...... vypadali, jako po nějaké rvačce .....jeden měl monokl pod okem, druhý rozražený ret a modrající tvář ......jejich bílé pláště zdobily krvavé skvrny. Bylo to všechno Deanovo dílo i ta krev byla jeho. Tom počkal až odejdou a pak se zprudka otočil k Bobbymu, který se již chystal vysvětlovat, ale překvapený, nyní i rozezlený Tom mu naznačil, aby mlčel a obořil se na něho.
„Ty....ty na mě vůbec nemluv!! Ještě nikdy jsem nic takového neviděl!! On má obrovskou, přímo nadlidskou sílu …..jak je to možné?......jako nějaké zvíře ......co zvíře!! ...... nestvůra!! Před chvílí téměř umíral a teď jednou rukou zvládne dva silné chlapy!!! A opět začal krvácet!! Nejenom z plic, ale i z té ruky .....sotva jsem udělal jeden steh, vedle prasknul druhý!! Nemohl jsem to vůbec zastavit!! Co se to tady probůh děje? Má to co dělat s tou kletbou? Je něco, co bych měl vědět??“ Otázka střídala otázku.
„Tak odpovíš mi ...... slyšíš?“ Tom zatřásl s Bobbym, ten svěsil hlavu a mlčel, „ty jsi mi neřekl všechno, že??“ znovu zahartusil ..... Bobby mu tedy pokynul ..... odešli na konec chodby. Podle gestikulace a jak se Tom chytá za hlavu, bylo naprosto jasné o čem hovořili.
Zanedlouho se vrátili zpět .... vyříkali si to .... Tom již pochopil ten hrozný Deanův osud a čas, který neúprosně ukrajoval jeho život .... a že veškeré skutečnosti vyplývají na povrch velice pomalu a jen díky Samovi .......v jeho očích byla vidět lítost, soucítění a omluva za to, jak před chvílí vybuchnul.
Mlčky se odebrali do pokoje, kde již ležel Dean ..... převlečený, umytý od krve, obvazy zářily bělostí ..... hrozivé ticho rušilo jen pípání přístrojů. Tou neustálou ztrátou krve nebyla jeho tvář bledá, ale téměř průsvitná. Horečka již trochu klesla ...... ale stále se chvěl, trhal sebou.
V obou rukou měl něco napíchnuté ......asi nějaké léky a výživu, které ho udržovaly v tom relativně klidném stavu. Jo se při pohledu na něj znovu rozplakala. U Deana stála Alex a kontrolovala mu puls ...... usmála se na Sama, trochu ji udivilo, že její úsměv neopětoval .....spíše se tvářil vyděšeně, tak jako všichni ostatní ..... nechápala proč ..... zatím.
Když jí táta oznámil, že opět dovezli Deana ..... přitížilo se mu ...... na jednu stranu se tomu potěšila, znovu uvidí Sama ..... na druhou tomu nebyla ráda ......připadalo jí, že veškerou bratrovu bolest jakoby prožíval s ním ..... dost na něm lpěl ..... i nyní upíral svůj pohled na něj.
„Je v umělém spánku,“ tiše řekl Tom, „jinak to bohužel nešlo .....jen s obtížemi se mi podařilo ho uvést do klidu,“ a přejel si po pravém rameni a syknul bolestí ...... Dean mu ho téměř při té předchozí potyčce vykloubil. Alex k němu hned s obavou přistoupila, až teprve nyní si všimla tátova neupraveného vzhledu a tázavě se na něho podívala, ten ji vzal za loket a něco šeptal ...... překvapeně se podívala na Deana, zakroutila hlavou ...... a vrátila se ke své práci.
Bylo jasné, že jí celou pravdu neřekl.... nebyl zatím důvod ..... to by se tvářila trochu jinak.
„A vy tři byste měli jít domů a vyspat se ....potřebujete to,“ ano, vypadali unaveně, ale spíše po psychické stránce, „tady stejně nejste nic platní,“ dořekl ještě Tom.
„No, víš je to asi ironie osudu,“ začal nesměle Bobby, „ale právě minulá noc byla od té doby první klidná, pro nás všechny, vyspali jsme se ...... a to jen díky těm tvým posledním lékům,“ a vylíčil, jak si Ellen poradila .... Tom se usmál nad její šikovností....a Bobby ještě smutně dodal, „vypadalo to tak nadějně, jako zlepšení ..... takový zvrat jsme nečekali.“
„To asi nikdo,“ dodal zamyšleně Sam ..... a podíval se konečně na Alex ...... kontrolovala přístroje ...... jejímu tátovi ten jeho zálibný pohled neušel, ale nic neříkal. Jo si mezitím sedla k Deanovi, úplně ho hypnotizovala očima. Tom vzal oba lovce kolem ramen a odváděl je pryč, ve dveřích se tázavě podíval na svou dceru ...... pochopila a pokývla hlavou .... ještě chvíli Jo nechá a pak ji také odvede. Sedla si vedle ní ..... obě dívky byly přibližně stejného věku i postavy ..... jen vlasy a oči měly rozdílné ..... když Jo zvedla hlavu se svými do půl zad dlouhými, mírně vlnitými blond vlasy ..... dívala se Alex do dvou zoufalých modrých studánek, které se nyní utápěly v slzách. A Jo mezi vzlyky něco povídala, Alex tomu vůbec nerozuměla, ale velice ji to rozrušilo.
---------------
Před nemocnicí se Sam najednou zarazil..... chytil Bobbyho za loket a .......
„Počkej ...... musím ti něco říct ...... včera ten rozhovor s Deanem,“ a ve stručnosti mu vyložil co mu sdělil Dean ......jen to, jak ho ovládá démonská krev, to vynechal ..... vůbec nevěděl proč to udělal? Měl strach, že by ho Bobby odsoudil? Nepochopil ho, nepomohl mu .... tak jako Dean?? Zabředával se do toho bahna lží čím dál víc ...... jednu lež překrýval druhou ...... v tuhle chvíli si myslel, že dělá dobře, ale zanedlouho měl zjistit, že opak byla pravda. S Bobbym to zjištění, co má Sam udělat, docela otřáslo.
„Same, pokud k tomu dojde a ty se na to necítíš ......tak já .....“
„Ne ....,“ přerušil ho Sam, „Dean si to přál ...... já jsem mu to slíbil ..... a svůj slib dodržím!!!
Přicházela Jo .... modré oči měla rudé od slz ....nasedli do auta, Sam mlčky nastartoval .......
Alex se dívala z okna za mizející Impalou a pak vrazila do tátovy pracovny.
„Řekneš mi, co to má všechno znamenat??? Jo říkala něco o nějakém tvém deníku, kletbě a že Deanovi zbývá jeden den!!!“ upřela na otce dychtivě oči a čekala odpověď.
Tomovi nezbývalo, než ji zasvětit. Asi v půli vyprávění si musela sednout ..... zeslábly jí nohy.
„A co se stane, když se jim to nepodaří zastavit?“ nečekaně a tiše se otázala.
„Nevím děvče ..... opravdu nevím,“ Tom pokrčil rameny, „podle té kletby se z Deana má stát nějaká zrůda ..... a v tu se již asi pomalu mění.“
Alex vstala a špitla: Vezmu si službu .....i zítra, na ten poslední den .....než to všechno skončí.“
„Právě o to jsem tě chtěl požádat ..... díky.......víš, nechci, aby do toho pokoje chodil ještě někdo další ..... prostě oznámím, že je to pacient s nějakou ...... třeba nakažlivou nemocí.“
Tom obešel stůl, objal Alex: „Je dobře, že jsi u toho nebyla, něco tak příšerného jsem ještě neviděl..... chudák ..... nebyl to pěkný pohled, věř mi ....... Kdyby ti cokoliv připadalo zvláštní ..... v žádném případě se k Deanovi nepřibližuj ...... mohl by tě i zabít,“ vytřeštila hrůzou oči, „a raději mě zavolej.“ Alex přikývla, sklopila hlavu a odcházela.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   08.03.10 12:32

Teda páni - já nemám slov....je to super 704 už se těším na pokračko - tak rychle sem s ním - chudinka Dean - takhle ho nechat trápit hi hi hi....
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   09.03.10 20:42

Nemix - jsem ráda, že to čteš. Díky. A jdeme do finále.

Dakota - Bobbyho dům
V Bobbyho domě zatím zavládl takový divný, relativní klid ...... ubyla jim sice starost o Deana .....a právě proto byli více nervóznější ..... všude na ně padal strach ....strach z nadcházejícího dne. Připraveného jídla se skoro nedotknuli .....Ellen jim to neměla za zlé. Nikdo neměl na nic náladu ... dokonce ani na návštěvu koupelny, Sam vzal jenom deník ..... a všichni mlčky odešli do svých pokojů .... Spát? Přemýšlet? Plakat? Modlit se?......Svědkem byly jen stěny tohoto domu. Sešeřilo se.....další den se chýlil ke konci .... zbýval jen jeden a pak.... pak se rozhodne.
----------------
Nádherné, bezmračné, ale chladné ráno přivítalo čtyři obyvatele domu. Stejně tak chladná nálada panovala i uvnitř. Jeden po druhém se mlčky trousili k již prostřenému stolu. Poslední přišel Sam. V rychlosti něco snědl a zase listoval v tom deníku.
„Musím do města, za Tomem ...... mohl by nám pomoct,“ zničehonic pronesl.
„Počkej, počkej ... to mi vysvětli ..... jak???“ ptal se právě do koupelny odcházející Bobby.
„Nejde mi z hlavy ta Sára,“ Bobby se díval trochu nechápavě.
„Přece Sára z toho deníku.....co když jí ten Mick do všeho zasvětil a řekl jí, kam dali tu hlavu?“
„Ta už je snad mrtvá .... skoro tři století! Duchy zabíjet umím, ale vyvolávat z hrobu, tak to jsem ještě nezkoušel,“ znělo to jaksi, i přes vážnost situace, ironicky ....... Samovi to asi leze na mozek, ani se mu nedivil.
Sam ten posměch v jeho hlase vycítil, ale přesto pokračoval: „Třeba si také vedla nějaký deník ....a pokud něco věděla ..... mohla to tam zapsat .... nebo si to předávali jen ústně z generace na generaci, jako velké tajemství ..... nebo .....“
„Nebo také nic,“ dořekl Bobby a Sam smutně přikývnul.
„Ale pořád nechápu ..... i kdyby to byla pravda ..... jak se chceš dopátrat potomků té Sáry??“
„No, v každém pořádném městě mají kroniku ..... tak snad i tady nějaká je ..... a Tom to bude vědět. Třeba tam najdeme zmínku o Sářiných potomcích .... každopádně to musíme zkusit.“
Bobby si myslel, že má až příliš velkou fantazii, ale nechal ho ..... měl vlastně pravdu, je třeba vyzkoušet všechny možnosti. Sam již byl ve dveřích, Bobby ho zarazil.
„Nikam nechoď, zavolám Tomovi, ať to nejprve zjistí a pak se uvidí,“ vzal mobil a volal. Jo si stoupla před Bobbyho se sepjatýma rukama na rtech ..... bylo jasné na co se má také zeptat.
„Dean?.....žádná změna, alespoň ne k horšímu. Ty noční můry a záchvaty prožívá naštěstí pro něj i pro své okolí v tom hlubokém spánku, ani ta rána na ruce se mu již neotevírá, jen mírně krvácí ......“ krátká pomlka, „na tu kroniku se hned podívám ..... a dám vědět.“
Čekali ...... každý ten čas využil po svém.
Sam si dal nejprve pořádnou sprchu ..... a zase brouzdal po internetu ....... chvílemi naprosto bezúčelně. Ellen něco uklízela v kuchyni.... všechno jí padalo z rukou ..... bylo slyšet i řinčení rozbitého talíře. Bobby nosil do kuchyně ke kamnům neustále dřevěná polena .....za chvíli je již nebylo kam dát. A Jo, že půjde umýt zakrvácený vnitřek Impaly ..... co by řekl Dean, až se vrátí domů a našel by ji v takovém stavu!? Spíše chtěla být sama, nebo v blízkosti auta cítila i jeho přítomnost?
Tom se neozýval ...... nervozita stoupala ...... připálený, přesolený oběd, špatně zabrzděné jedno z aut, naštěstí si toho všimnul z okna lelkující Bobby a zastavil ho těsně před Impalou (ještě že tak), Samovi se téměř podařilo vymazat nějaký důležitý soubor z počítače. Všichni se tvářili tak provinile, jako kdyby na něčem z toho záleželo .... proti tomu, co je ještě čekalo, to bylo nepodstatné, bezpředmětné, naprosté „prkotiny“. Jak by řekl Dean „pokud nejde o život, jde o hovno“. A jemu o ten život právě šlo.
Konečně!! ...... Bobby dal telefon na hlasito (kdyby věděl, co Tom bude říkat, nedělal by to) a položil ho na stůl ..... všeho nechali a jejich oči se dychtivě upřely na mobil.
„Kamaráde, promiň, že to trvalo tak dlouho, nemohl jsem toho kronikáře zastihnout. Kroniku sice ve městě máme, ale špatná zpráva je .... datuje se až od roku 1800. Samozřejmě, pokud Sam chce ...... domluvil jsem to s ním ..... umožní mu její přečtení. Strašně bych si přál, aby to nějak pomohlo, ale upřímně ...... velké naděje si nedělám. Raději přemýšlejte, co uděláte, když se z Deana stane ...... však víš co?“ Bobby se rychle natáhnul pro mobil a zase ho ztišil ...... stejně už bylo pozdě ...... všichni to slyšeli a výraz jejich obličejů mluvil sám za sebe, hlavně Jo .....ta její bledost a uplakané modré oči se ještě zvýraznily. Bobby už jen poděkoval Tomovi za jeho ochotu a díval se na Sama, který nelenil, vzal klíče od Impaly, svoji bundu a rychle odcházel ......... znovu ho zastavil.
„Řekni jim to!!!“
„Co??“ Sam se nechápavě otočil na Bobbyho.
„To, co musíš udělat dnes v noci, pokud ....... musíš jim to říct!!“ Ellen a Jo se podívaly na Sama a očekávaly další „jobovku“..... a ta přišla v zápětí!!! Jo se rozplakala novou intenzitou, pak se rozběhla k Samovi, začala do něj bušit pěstmi.
„Ne, to neuděláš ..... nesmíš!!!“otočila se zoufale na mámu a Bobbyho, „vy mu to dovolíte??“
Ellen ji objala .... ona to pochopila ..... je to jediná možnost, jak ukončit Deanovo trápení ..... cítila společně s Jo ten obrovský smutek, lítost, bezmoc.
Sam se ještě na okamžik vrátil, sáhnul do tašky pro Deanovu pětačtyřicítku ......zkontroloval zásobník, zajistil .... a strčil do kapsy. Pozorovali ho .....již ne s hrůzou, ale s pochopením ..... Jo se ještě více přitiskla k mámě .....neplakala, nemohla.... neměla slzy.
--------------
Sam se ve městě doptal, kde bydlí místní kronikář, ten ho bez okolků přijal a dal mu k přečtení kroniku. Tom měl pravdu, začala se psát až téměř sto let po tom osudném roku. Byla tam zmínka z roku 1809 a 1909, ale nic nového, než již Sam znal z internetu. Ale i tak pročítal celou kroniku ..... jak dlouho mu to zabralo, nevěděl. A nakonec zjistil, že nezjistil vůbec nic, co by mu dopomohlo dále. Tak ho to naštvalo ...... začal cítit uvnitř sebe nějakou změnu ...... potřeboval na vzduch. Urychleně poděkoval a vypadl ven ....... opřel se rukama o Impalu, vzrušeně dýchal a jen si pořád opakoval „KLID ....KLID ....KLID“!!! Pomohlo to ....teď byl docela Deanovi vděčný za to, co mu řekl .......snad dokáže v sobě zlo rozpoznat a utlumit hned na začátku. Do tváře mu zasvítily zapadající sluneční paprsky, podíval se na hodinky ..... propána....... úplně ztratil pojem o času.
Zavolal Bobbymu, že ta poslední šance, do které vkládal své velké naděje, ho také zklamala. Sejdou se na tom zatraceném kopci. Bobby hned vystartoval ...... vyložil Jo v nemocnici, ani Ellen jí nemohla zabránit...... chtěla být v těch posledních okamžicích u Deana.
--------------
Sam byl již na místě. Znovu vykopali tu kamennou desku a kosti a Sam s vírou, že „naděje umírá poslední“ očekával snad nějaké znamení shůry, jaký krok má nyní učinit k záchraně svého bratra. Nic ...... jen to zlověstné ticho, tmavnoucí obloha plná hvězd a ten zatím ještě jasně zářící Měsíc, který na ně „posměšně“ shlížel.
Rukama a čelem se Sam opřel o chladnou střechu Impaly .....Deanovy Impaly .... smutně se pousmál ....... vždy, když chtěl řídit, musel se zeptat Deana o dovolení, většinou ho stejně nedostal...... strašně ho to štvalo ..... a teď!!..... teď už žádné dovolení potřebovat nebude.
Ale takhle ne! Ne takovým způsobem!! Sam přejížděl rukou po Impale a na mysl mu přišlo, že Dean při tom jejich posledním rozhovoru neříkal tu svou oblíbenou větu: „Kdyby se mi něco stalo, Impala je tvoje a běda jak se o ni nebudeš starat, tak tě budu chodit strašit.“ Sam se ušklíbl ..... hlavně, že on o ni tak pečoval!!
Opět opřel hlavu o Impalu a pak se podíval nepřítomně někam přes auto a nahlas řekl.
„To je pravda, proč bys mi to pořád připomínal, je přece samozřejmé, že se o ni budu starat, jako o všechny tvoje věci .... nebo ..... počkej, ty věříš, že tě .......“
Bobby stál kousek za ním a při těchto slovech se zamračil, vzal ho za rameno a otočil k sobě.
„Same, s kým mluvíš, nikdo tady není ..... jsi v pořádku??“ Vůbec by se nedivil, kdyby mu z toho všeho přeskočilo.
„Bobby.......on mi věří ...... věří, že ho nezklamu,“ vzrušeně Sam.
„Kdo? ..... Dean? Ano, on ti věří ...... že budeš bojovat dál ...... i bez něho a nevzdáš to......“
„Ne ..... on věří, že ho z toho dostanu,“ přerušil ho Sam.
Bobby se mu podíval do očí a zatřásl s ním: „Ne, to ty tomu věříš , chceš tomu věřit ..... i já bych chtěl, strašně moc. Ale Same, je konec......konec......podívej se,“ a oba zvedli hlavu k obloze, Měsíc se již začínal skrývat, „běž chlapče ..... víš, co musíš udělat!!“
„Máš pravdu .... musím jít,“ Sam sáhnul do kapsy a stisknul v dlani studenou rukojeť pistole, „už z toho začínám bláznit ...... mluvím s Deanem ......není tady ......a tak jsem věřil, že se mi to podaří,“ padnul Bobbymu kolem krku a on cítil jeho vlhkou slanou tvář. Pak ho od sebe jemně odstrčil se slovy, „jeď už!!!“ Sam nasednul do Impaly a odjel směrem do města. Bobby teď dal průchod svým slzám, které stěží před Samem skryl.
V autě Sam pořád myslel na Casova slova, že to záleží na něm.... zkusil snad již všechno, nebo něco opomněl?? Podíval se na sedadlo spolujezdce ...... a zase začal mluvit s Deanem.
„Ne, ne ...... tenkrát byli tak pověrčiví, nevěřím, že tu hlavu ukryli někam jinam..... ale proč tam tedy není?? No jasně ..... máš pravdu!! Možná to byla právě ta Sára, našla uťatou hlavu u Micka doma, dostala strach a odnesla ji v noci na ten vrch, ale nevěděla přesně, kde leží tělo.
Co bys dělal ty na jejím místě?? Jak tě znám, moc by ses s tím nepáral, prostě hlava by skončila v tom mraveništi,“ Sam se uchechtnul, „....... no ty vole!!“ Šlápnul tak zprudka na brzdu, že málem čelem narazil do skla .... vzpamatoval se a smutně zjistil, že je v Impale sám ......ale ta samomluva přinesla své ovoce ...... znovu v něm vzplála jiskřička naděje. S očima upřenýma na již způli zakrytý Měsíc volal rozradostněně Bobbymu a s takovým nádechem mírného bláznovství.
„Povídal jsem si s Deanem,“ Bobby jen protočil oči, „a společně jsme na to přišli!!“ Sam se docela bavil, při představě jeho obličeje a vůbec si neuvědomoval, že mu tím způsobuje velkou bolest na duši. Na druhé straně byl klid. Bobby se už smiřoval s tím, že ztratí hochy oba - jeden v hrobě a druhý v blázinci.
„Rozkopej to mraveniště!!“
„Cože?? Same, tobě fakt přeskočilo!!“
„To se mně teprve stane, když nebude pravda to, co si myslím!! ...... Ale teď vážně Bobby, jsem si jistý, že ta lebka je v tom mraveništi, řešení jsme měli celou dobu před sebou .....bylo to tak jednoduché .....stačilo jen trochu přemýšlet. Celá staletí byla lebka tak blízko zbytku kostry, ale nikdy se nedotkla jediné ostatní kosti z těla, proto ta kletba pořád účinkovala.“
Sam vycítil, že Bobby je pořád nějaký zkoprnělý a aby ho trochu popostrčil ......pokračoval.
„Teď není vhodná doba na vysvětlování ..... udělej to!!.....prosím ......už nezbývá moc času!!“ Měl pravdu, Měsíci zbývala poslední čtvrtina, „a volej v každém případě ..... já jedu do nemocnice ....... kdyby náhodou,“ šlápnul znovu na plyn.

Zatím v nemocnici
Tichou místností se nesl jen zvuk monitorů. Jo seděla na posteli u Deana .... vypadal naprosto klidně, již se ani netřásl a jakoby ani nedýchal ....... držela ho za ruku a jen na něj mlčky a naprosto zničeně hleděla. Alex se hlavou opírala o rám okna a dívala se smutně na pomalu se zakrývající Měsíc. Z okolních pokojů se ozývalo nadšení nad tímto přírodním úkazem .... jen v tomto vládl smutek. Alex si otřela z tváře slzy. Vůbec nechápala proč pláče, se smrtí se v nemocnici setkávala dost často a nikdy ji to tak nedojalo. Dean byl pro ni cizí člověk, prakticky ho vůbec neznala, tak proč ty slzy? Nebo to bylo tím, že se smrtí Deana ztratí i muže, do kterého se zamilovala. Sam má svého bratra příliš rád, je na něm přímo závislý a jak se vyrovná s jeho ztrátou (netušila, že něco takového neprožívají oba bratři poprvé). Asi nezůstane tady, kde si na každém kroku připomene tragédii, jíž nedokázal zabránit. Znovu se jí po tváři kutálely slzy. Měsíci zbýval do úplného zatmění jen nepatrný kousek, Deana dělily od smrti pouhé vteřiny. Stejný nemilosrdný čas ukrajoval jí a Samovi.
„Same, musíš to dokázat ….. prosím ….. prosím...... už skrze nás dva,“ zašeptala Alex.
Z pochmurných myšlenek ji vytrhl ten nepříjemný monotónní zvuk, který ohlašoval jen to jediné …… konec ...... a pak ...... srdcervoucí výkřik: „Néééééé!!!!!“
Otočila se ....... Jo svírala v náručí Deanovo bezduché tělo, hladila ho po tváři, po vlasech.
Alex bolestně přivřela oči .... nedokázal to! Dívala se na Jo, jak objímá Deana a uvědomila si
strašnou pravdu .... to není přátelství ......Bože, ona ho milovala ..... s ní si tedy osud zahrál mnohem, mnohem krutěji .... milovaná osoba jí umírá v náručí ..... jak mohla být tak sobecká a myslet jen na sebe, na svoje štěstí??? I když Sam odejde, ...... bude to pro ni bolestné, ale časem se s tím určitě smíří ..... alespoň ji bude hřát vědomí, že žije.
Alex potichu došla k Jo, položila jí ruce na ramena, s očima upřenýma na monitor, na kterém běžela jen ta rovná čára, přemáhajíc slzy, tiše zašeptala.
„Nech ho...... nech ho jít.“
Jo položila Deana opatrně zpět na polštář, levou rukou se chytila pevně Alexiny dlaně a pravou pořád lehce hladila Deanovy vlasy a její horké slzy dopadaly na jeho již pomalu chladnoucí tvář.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   10.03.10 12:36

teda holka co mi děláš přivádíš mě do velice pesimistické nálady - tak takhle teda ne koukej si vymyslet nějakej hezkej konec - vždyť bych z toho mohla mít taky smrt.... ale jinak opět super
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ettie
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1500
Age : 27
Bydlisko : in the arms of the angel
Nálada : falling out of a perfect dream coming out of the blue..
Registration date : 13.01.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   10.03.10 20:11

nieeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee 602
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://modrestuhy.blog.cz/
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   16.03.10 21:11

Tak dobrá, pokračujeme.
A děkuji za ohlasy. Díky moc.

Sam kráčel rozhodným krokem po nemocniční chodbě, nevnímal okolí, v kapse svíral pětačtyřicítku. Rázně rozrazil dveře od pokoje. Alex se právě chystala Deana odpojit od přístrojů. Obě děvčata sebou škubla. Sam namířil na bratra jeho vlastní pistoli ....odjistil.
„Jo ...... ustup stranou .... prosím,“ ta se s uslzenýma očima postavila mezi něj a Deana.
„Néé ...... já ti to nedovolím!!“
„Prosím ......Jo,“ zašeptal Sam.
Alex se dívala vyděšeně a nechápavě střídavě z jednoho na druhého. Pak vzala Sama za ramena a zatřásla s ním.
„Je mrtvý Same ...... rozumíš tomu, co ti říkám...... tvůj bratr je mrtvý .... tak proč ještě tohle,“ zvýšila hlas a ukázala rukou na pistoli.
„Ty to nechápeš, Alex .......uhni mi z cesty,“ tiše Sam a sklopil pistoli.
„Tak mi to vysvětli!!“ téměř na něho křičela.
„Teď ne!!“ sykl tvrdě ...... levou rukou ji odstrčil a znovu namířil na Deana.
Naprosto nic nechápající Alex odvedla zdrcenou Jo stranou a obě s hrůzou očekávaly, co se bude dít. Samovi se napětím začala chvět ruka s pistolí .......stisknul ji ještě pevněji .... prst na spoušti.To hrozivé ticho přerušilo zvonění Samova mobilu ..... byl to Bobby.
„Zadrž Same ...... měl jsi pravdu ......právě pálím kosti,“ a bylo slyšet praskot a syčení ohně.
Sam sklonil zbraň, ale pořád byl připraven. Všichni tři upírali oči plné naděje na Deana.
Nekonečně dlouhé vteřiny čekání přetnul Deanův hluboký, bolestný nádech a na monitoru znovu naskočila křivka života. Měsíc za oknem právě dokončil poslední fázi zatmění.
Dean pootevřel oči, které již zase svítily tou jasně smaragdovou zelení ...... jeho pohled pomalu bloudil po celém pokoji ..... zastavil se u Jo a Alex ...... až zaostřil na Sama.
„Sammy, co to děláš s mojí pistolí ..... sakra?“ zašeptal hrozně slabým hlasem.
Sam stále v jedné ruce pistoli, v druhé mobil a na jeho druhé straně dychtivě čekající Bobby.
„Bobby, povedlo se ..... je zpátky ...... je zpátky ......je to on,“ Sam se až zalykal ...... překotně schovával pistoli do kapsy, aby ještě v tom rozrušení náhodou nezpůsobil někomu zranění.
Jo a Alex si padly kolem krku a slzy, které jim kanuly po tvářích, byly již slzy štěstí.
Alex volala tátu ..... vyděšeně přiběhl ...... očekával to nejhorší, ale když viděl jejich radostné obličeje, oddechl si. Zběžně zkontroloval Deanův stav ...... byl uspokojivý, rychle mu z levé ruky vytáhnul jehlu .... to co mu přes ni proudilo do žil, co ho udržovalo v tom hlubokém spánku ...... již nebylo potřeba. Využil toho, že Jo k Deanovi ihned sedla, něco mu povídala a tím ho zabavila, k podrobnějšímu vyšetření. Alex mezitím odvedla Sama do rohu místnosti.
„Tak a teď mluv ...... co to mělo znamenat??“ Sam jí řekl pravdu ......ohromeně zírala.
„A ty bys to udělal? ..... řekni!! ......udělal!?..... byl bys schopen zabít vlastního bratra??“ vzala ho za ruce a přitom se mu dívala do jeho čokoládových očí, Sam pokrčil rameny.
„Nevím ......asi ano ..... když by to bylo nutné ...... musel bych ..... slíbil jsem to ..... ale jsem hrozně rád, že k tomu nemuselo dojít,“ načisto z toho koktal.
„Já taky ..... ani nevíš, jak,“ špitla Alex a jejich hnědé oči se opět setkaly .....stále se držíce za ruce ..... nebezpečně blízko sebe a pak se trochu vyplašeně a stydlivě podívali kolem sebe.
Nikdo si jich nevšímal ..... Tom byl natolik zaměstnán vyšetřováním svého pacienta a Jo měla oči jen pro Deana .....tu okolní svět vůbec nezajímal. Ostatně oba hnědovlasí mladí lidé si to již vyjasnili a vrátili se zpět k lůžku. Jo právě otírala Deanovi obličej, zastavila se udiveně u jeho pravého spánku ..... prsty mu přejela po vlasech v těchto místech.
„Co to tady máš??“
„Kde ......co?“ zasípal .... chtěl se tam tou již osvobozenou rukou dotknout, ale byl příliš slabý.
Alex pohotově podala menší zrcadlo, které bylo v každém pokoji a Jo ho s úsměvem postavila před Deana: „Tady, podívej se.“
Nejprve se zašklebil nad svým vzhledem.......bledý, zničený, kruhy pod očima a jasně, že i za ten týden byl trochu pohublý ..... všimli si jeho úšklebku. Sam se začal usmívat ....... tak zlé to s ním zase nebylo a při jeho „žravosti“ bude v kondici za pár dnů, znal ho velice dobře.
Pak se Dean zaměřil na ten objekt jejich mírného rozčarování – na pravé skráni měl pramínek ..... ne šedivých, ale jasně zářících bílých vlasů, byl to důsledek a památka na jeho nesmírné utrpení. Odvrátil tvář ...... každý pohled do zrcadla mu tu bolest připomene.
„Mně to náhodou připadá hrozně sexy,“ uklouzlo Alex .... Sam po ní zamračeně loupl očima, Jo měla podobný výraz a Dean se na ni také zaškaredil ..... každý měl k tomu svůj důvod.
„Já jen, že ......“ Alex se začervenala a chtěla to zahrát nějak do autu, když viděla, jak se všichni tváří, „.....druzí chlapi si to nechají schválně nabarvit a on to má přírodní,“ na tváři Sama a Jo se opět rozhostil úsměv. Jen Dean se stále tvářil jako kakabus.
„A to mě má jako uklidnit?? Vždyť je ze mě stařec!!“ vyštěkl co nejvíc to šlo .....zakuckal se, hlasitě oddechoval, zavřel oči a když je po chvíli znovu otevřel, v jeho zelených očích plály plamínky radosti .... radosti vítězství nad smrtí .... i tu svoji nechtěnou okrasu bral spíše s humorem. A že i pod těmi obvazy to nezůstane bez následků ...... to mu bylo jasné už z těch několika prožitých bolestných okamžiků uplynulých dnů, kdy byl při vědomí. Ale jak by určitě opět řekl, „pokud nejde o život, jde o ho....“, a teď už mu o ten život nešlo .... alespoň zatím.
Tom při své práci poslouchal debatu těch čtyř, vykouzlila mu úsměv na tváři, ale jen na malou chvíli ......ten záchvat kašle způsobil Deanovi zrychlení tepu .... měl orosené čelo , tváře ..... jasné známky horečky a oči se mu již únavou zavíraly, Tom ty dva, Sama a Jo pakoval ven z pokoje.
„Už ho nechte ...... potřebuje klid ...... však si ho ještě užijete, až vás z něj bude brnět hlava,“ pronesl to s takovou samozřejmostí, jakoby ho léta znal, Sam také zůstal ve dveřích civět dost překvapeně. Tom je oba šel vyprovodit až k Impale ...... právě přijížděl Bobby, chtěl alespoň na chvíli k Deanovi, ale dostalo se mu od Toma rezolutního zamítnutí.
„Je unavený, určitě již spí, však zítra je také den,“ a všem třem, vlastně čtyřem (i Ellen) doporučil spánek ..... s povděkem to přijali a velice rádi i splní ...... teď již ano. Chystali se nasednout do auta, Tom ještě chytil Bobbyho za rukáv.
„A kamaráde, tentokrát se nenechám přemluvit a toho tvého hocha si tady pěkně nechám, než se dá trochu do pořádku ...... ne, nic na mě nezkoušej .......ne!!!“ Sam se chystal k nějaké námitce, ale Tom ho rukou zarazil, „nebudu opakovat tu stejnou chybu .... já vím, byla to jiná situace ...... ale i přesto, ne,“ nahodili mrzuté obličeje a Sam se pro sebe musel zachechtat, „no, jsem zvědav, po kolika dnech to vzdáš, dávám ti maximálně tři,“ nasedli a odjeli.
------------
Alex se v té rychlosti ani nestačila rozloučit se Samem, pokrčila rameny, sedla si k Deanovi a lehce mu otírala jeho horečnatý obličej ...... uvědomila si, že je nikdo zatím nepředstavil.
„Jsem Alex,“ zašeptala.
„Já vím, kdo jsi ..... číst ještě umím,“ Alex se nejprve zarazila, ale neznělo to nepřátelsky ...... no jasně, jméno má na visačce na plášti a Dean se zašklebil, „ a mě už určitě vypodobnili v těch nejhorších barvách, takže se představovat nemusím,“ přikývla a usmála se, to málo, co o něm slyšela od Sama, jí stačilo .... měl pravdu, nebude to s ním asi tak jednoduché.
Protože on bez okolků začal tak familiárně ...... ona taky.
„Víš, Deane ....... já a tvůj bratr .....,“ přerušil ji.
„Ano, vím to, i když jsem byl většinou mimo, neznamená to, že jsem ledacos neslyšel, Sam o nějaké Alex mluvil v jednom kuse,“ zadívala se do země, „a před chvílí jste támhle cukrovali jako dvě hrdličky ..... dobře jsem vás viděl .....to jsou docela lehké počty,“ zrudla až po uši.
Tom právě vcházel zpět do dveří, Dean zachytil ten její prosebný pohled, usmál se a zašeptal,
„neboj, budu mlčet,“ otočil hlavu stranou, zavíraly se mu oči ..... bylo toho na něj dost. Ještě zaregistroval Toma, jak se nad ním sklání s injekční stříkačkou ..... pocítil lehké bodnutí do levého předloktí a během pár vteřin usnul normálním, posilujícím spánkem.
Do pokoje nahlížel již opět jasně zářící Měsíc, Alex si znovu opřela hlavu o rám okna a již s radostným úsměvem se dívala na tu oblohu plnou hvězd.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   20.03.10 22:29

Následující dny v nemocnici
Dean se uzdravoval zázračně rychle. Hodinu od hodiny byl na tom líp. Vyčerpanost ze ztráty krve již pominula. Vysoké horečky také ustoupily, jen občas se objevila nějaká slabšího rázu.
Pomalu se mu vracela barva do obličeje i ty kruhy pod očima a modřiny po těle se ztrácely. Byl docela poslušný pacient, léčbu neodmítal, vlastně by byl sám proti sobě ..... jen by si prodloužil pobyt zde a on chtěl co nejdříve vypadnout.
A aby náhodou Deana nenapadla nějaká hloupost, Tom si ho pojistil a Dean tomu ihned po svém probuzení nebyl moc rád. Ale co mohl dělat! Pravou nohu a levou ruku měl upevněnou stejným způsobem jako před týdnem (o tom tehdy nic nevěděl). Prakticky se nemohl hýbat
o všechno si musel říkat a to ho tak štvalo ....a když bylo nejhůř, chtěl u sebe Alex, zajímavé, že před ní necítil takový ostych a ona si na ty jeho průpovídky, hlouposti a zvláštní styl jednání .... ale vůbec ne hrubý ..... začala zvykat. Ta nemohoucnost byl důvod jeho stále se stupňující špatné nálady, naštěstí se dokázal před ostatním personálem ovládnout, jen před Alex a Tomem se „vykecal“ bez nějakých okolků a neustále si stěžoval. Tom z něj byl brzy na mrtvici, tak jak správně předpokládal Sam.
-------------
Jo chtěla být u Deana každý den i za cenu toho, že bude někdy spát. Přemlouvat Sama k návštěvě bratra moc nemusela, on se této příležitosti velice rád chopil, aby jí využil k setkání s Alex a před Bobbym a mračící se Ellen to zdůvodňoval tak, že Dean potřebuje společnost, nemůže ho nechat bez dozoru (jako kdyby mu ještě hrozilo nějaké nebezpečí),
nějak se do toho začínal zamotávat a tak to prostě přiznal.... chce vidět Alex .... což každému bylo jasné. Bobbymu bylo jasné i to, proč Jo pokaždé doprovází Sama, ale Ellen ..... ta mlčela, jakoby rezignovala ..... nebo to její mlčení mělo znamenat něco naprosto jiného?
Deanova pohublost Jo dost vadila ..... prý si ho vykrmí a už teď mu nosila samé pamlsky. Pokaždé se u jeho lůžka setkala s Alex, ta se pak vždy někam vytratila se Samem .... na malou procházku, projížďku, ale většinou mu pomáhala nakoupit (místo Jo, aby ta měla více času pobýt s Deanem), k tomu té jejich cesty zase využila Ellen.
Obě děvčata se velice sblížila ...... věděla o sobě prakticky všechno, jen když přišla řeč na jejich soukromý život ..... Alex neskrývala, že se jí Sam líbí ..... ale Jo zrudla a jen se mlčky dívala na zrovna spícího Deana.
Alex vzala Jo za bradu, podívala se jí do očí: „Řekni mu to, proč mu to neřekneš?“
„Co??? A komu???“ stydlivě Jo a sklopila oči.
„No, co asi,“ Alex začala chodit po pokoji, „ty si myslíš, že nevidím .... že ho máš ráda!!“
„Jsme jen přátelé,“ špitla Jo stále s očima upřenýma na zem.
„Aha,“ Alex si před ní stoupla s rukama v bok, „tak já ti něco povím,“ začínala mírně zvyšovat hlas ..... Jo si dala prst na rty, aby Alex ztichla a neprobudila Deana.
„No vidíš, tohle je přesně ono .... a neboj, on se neprobudí,“ nadechla se, musela jí to říct, „jsi tady každý den, pečuješ o něj ..... jak jsi plakala, když umřel ...... to není jen přátelství, to je něco víc .... ty ho miluješ, tak mu proboha řekni, co k němu cítíš!“ Alex se do ní pěkně „obula“ ...... Jo zvedla hlavu, oči měla plné slz.
„Nemůžu, bojím se ....... bojím se, co když se mi vysměje, bude mě nenávidět a pak už nebudeme ani přátelé, takhle mám pořád malou naději, třeba on sám, někdy ....chápeš?“
Alex pokývla hlavou jako na znamení souhlasu, ale v duchu to moc nechápala. Ona by dala přednost jasnému vyříkání si to z očí do očí, aby věděla na čem je, ale když Jo to chce takhle!
„Sam si toho již také všimnul i můj táta a to je co říct!!“ Alex dále popichovala.
„Opravdu?? To je tak vidět??“ nesměle se otázala Jo.
„Ano ...... už si o tom cvrlikají i ptáci na střeše!!“ naoko tvrdě Alex, chtěla Jo nějak zviklat, ale ta jen sklopila cudně oči k zemi ..... zabít nějakého démona i někomu dát pořádně co proto, to jí problém nedělalo, jen jednomu člověku by nedokázala ublížit žádným způsobem.
Alex si povzdechla, vzdala to .... zatím.

Třetí den - po vizitě
„Tak poslouchej,“ Tom automaticky přešel na tykání, tak jak u Sama a Jo, „už se nemůžu dívat na ten tvůj kyselý obličej, volám Bobbymu, ať si tě odvezou.“
No, to byla změna ....... Dean pusu od ucha k uchu, samý vtip. Tom si k němu přisedl.
„Slyšel jsem o tobě, že jsi pěkný tvrďák, co se týká snášení bolesti, takže když ......“
„No, to je pravda, alespoň jsem věděl, že žiju,“ skočil mu do řeči Dean, „a když už se to fakt nedalo, sáhnul jsem raději po láhvi než po nějakém léku .....“
„To právě nesmíš,“ přerušil zase Tom jeho, „žádný alkohol!!! s těmi léky dohromady ...... zabilo by tě to. A kdyby opravdu bylo nejhůř, jen jednu tabletu z té lahvičky ...... Jo by již věděla,“ Dean si povzdechl a obrátil oči v sloup .... Tom pokračoval.
„A žádné vylomeniny,“ lehce mu poklepal na koleno, „nechci tě už tady ani vidět!!“ přísně, „jestli se tady octneš ještě jednou, můžeš do konce života chodit o berlích nebo skončit i hůř ...... a Deane .....ani kapku!!“ zdůraznil znovu, ten chápavě přikývnul.
Trochu ho zaskočilo, že se Dean tvářil, jakoby se ho to ani netýkalo ..... vůbec se nevyděsil a měl zase na jazyku tu svou frázi o svém již stejně krátkém životě, ale kousl se do rtu a mlčel ..... Tom by to asi nepochopil, když právě utekl „hrobníkovi z lopaty.“
Krátce po poledni se Dean dočkal, přijel Sam s Impalou a konečně ho z té nemocnice odvezl.
Celou cestu se Sam uchechtával, znovu si vybavil Toma, jak jim dával rady ohledně domácího léčení, dávkování léků a už vůbec netrval na Deanově pobytu v nemocnici a docela s úlevou si vydechl, když oba nastoupili do Impaly. Samovi ta jeho předpověď tří dnů tedy vyšla dokonale, znal bratra jako svoje boty.
Tomovi neušly ty pohledy, které si jeho dcera vyměňovala se Samem. Nijak to nekomentoval ..... úplně stačilo jak se Alex dívá za odjíždějící Impalou ......vše bylo jasné. Teď mu také došlo, že pokaždé během těch tří dnů, když Sam přijel s Jo navštívit svého bratra, měla Alex službu ....že by jen náhoda? Opravdu zvláštní náhoda. Usmál se ...... nyní už znal příčinu její náhlé včerejší večerní procházky.....byla po službě tak utahaná a najednou má elánu na noční výlety. I ten Halloween! Nikdy ten svátek moc nemusela .... přemohla se a šla tam jen kvůli němu, aby ho viděla! Takové náhlé vzplanutí své dcery k úplně neznámému člověku ...... nečekal by to od ní. Vždy ctil její soukromí ....a srdci se poroučet nedá. Osobně proti Samovi nic neměl, nebyl jako místní mladíci ..... z něho i z jeho bratra vyzařovalo něco zvláštního. Ale po právě prožité zkušenosti se smrtí a zmrtvýchvstáním ...... začínal pomalu věřit všemu, co mu Bobby o obou bratrech nedávno prozradil ..... a způsob života, jaký oni vedou, to asi pro Alex nebude, ale je to jen a jen její volba ....nebránil by jí.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   21.03.10 20:31

Další kousek, snad se bude líbit Razz

Dakota - Bobbyho dům
Že by ho vítali s otevřenou náručí, to ani nečekal . Jo špitla něco jako „ahoj“, Ellen ho jen lehce objala a Bobby mírně poplácal po rameni a pak ...... pak to byl docela trapas, oba nemohli odtrhnout oči od jeho, ani ne tak vzhledu, ale bílého pramínku vlasů ..... i když je Jo na to předem upozornila, úplně je to fascinovalo, přitahovalo jako magnet, civěli na něj jako na exotický druh. To bylo tedy uvítání!! Dean se jen unaveně usmál a sedl si na postel, Sam mu pomohl vyzout, svléknout jeho koženou bundu (perfektně očištěnou od prachu z toho domu), víc toho nestihli .... ta cesta i když krátká, ho natolik unavila, že usnul téměř v sedě .... v košili a riflích ......pomalu ho položil na postel, levou ruku mu dal nad hlavu a ještě přes něj přehodil přikrývku.
Poté si k němu sednul a pozoroval ho, jak neklidně, trhavě spí .... a tak těžce dýchal, přímo chroptěl, přičítal to jeho poraněným plícím .... čelo se mu lesklo, z té cesty mu opět vyskočila horečka, přesto vypadal mnohem lépe. Zase něco mumlal, Sam zaslechl svoje jméno ..... ničemu dalšímu se nesnažil porozumět, nyní již věděl o čem blouznil .....chápal i ty jeho noční můry, všechno to bylo určené jemu.
„Ani nevíš brácho, jak jsem rád, že jsi zpátky ...... že jsi tady se mnou. Vůbec nevím jak to budu zvládat, už to snad díky tobě rozpoznám, ale přece ..... budu se cítit jistěji, když mě budeš nablízku a pomůžeš mi,“ někdo mu položil ruku na rameno ..... Sam se vytrhl ze svého snění, byla to Jo a prosebnýma očima ho žádala, aby jí uvolnil své místo .... rád jí vyhověl.
Její city byly tak patrné, úplně z ní křičely, Sam byl docela zvědav, jak se k tomu postaví Dean.
--------------
I v příštích dnech se Dean zlepšoval přímo závratnou rychlostí ....cítil se docela v pohodě, dopomohl tomu spánek, poctivé dodržování léků, vydatné jídlo ..... na to všechno dohlížela Ellen s Jo. Bolest opravdu dokázal ovládat velice dobře (druhý na jeho místě ..... ), žádných jiných léků nebylo třeba, ani toho alkoholu (z toho měl Sam největší strach) se netknul ..... odolal. Samozřejmě měl již na krku svůj přívěšek a pravou ruku mu zdobil náramek a stříbrný prsten – to byla jedna z prvních věcí, co udělal.
Pomalu pocházel po místnosti, ze začátku ne bez doprovodu ..... mohl si již dojít všude, opláchnout se v koupelně, na toaletu ......to byla pro něj největší úleva, nemusel se cítit tak trapně. Jen při oblékání a obouvání potřeboval pomoc ..... hlavně při natahování riflí požádal Bobbyho nebo Sama .... nedokázal si u toho představit Ellen a Jo už vůbec ne.
Sam postupně odpovídal na jeho ještě nezodpovězené otázky ohledně té kletby a nyní mohl také konečně vysvětlit ..... a na to byli zvědaví všichni .....to mraveniště. Jeho teorie začala tu noc takovou zoufalou samomluvou, ale pak docela logicky usoudil, že Sára našla hlavu u Micka doma a ze strachu z pomsty obyvatel osady nebo spíše Božího trestu, ji odnesla na to místo popravy. Byla tma, možná se i někdo blížil, uviděla mraveniště a tu uťatou hlavu strčila do něho. A Sam si honem vybavil, co o těchto obyvatelích lesa četl. Obydlí těchto mravenců zůstává po staletí většinou na stejném místě, jen posuvy půdy nebo zásah člověka mohou způsobit stěhování mraveniště a to pouze v malém okruhu .... a stejně tak lebka, mravenci již dávno vybělená, putovala také, ale nikdy se nedostala do kontaktu s druhými kostmi. Teprve až ji Bobby hodil (ti mravenci ho tedy pěkně doštípali, Samovi v tu chvíli za ten nápad nadával) do rozkopaného hrobu, kosti posypal solí a zapálil ...... zlomila se kletba a duše toho nešťastníka konečně došla pokoje ..... a bylo to tedy „za minutu dvanáct“.
Uznale se na Sama podívali. Dean se trochu pyšně rozhlédl kolem sebe a jeho pohled říkal: „To je můj chytrý bratříček Sammy,“ a druhý pohled, již vděčný věnoval jemu.
Sam se ještě s velkou úlevou přiznal, že nemusel splnit Deanovo přání – zabít ho. A vzápětí měl docela strach, aby Dean nezačal vytahovat podrobnosti z toho jejich téměř posledního rozhovoru ..... pohled do bratrových zelených očí ho uklidnil ..... pochopil jeho obavy a Sam v nich naprosto jasně četl, „nejprve to bylo moje tajemství, nyní nás obou a tak to i zůstane.“ Cenil si toho, že se o tom nezmiňoval před ostatními ..... jak by se na něho asi dívali?!

--------------
Deana úplně nejvíce přivádělo k šílenství, že se nemohl vysprchovat ..... a to on tak miloval ..... bránily tomu ty zatracené obvazy. Ale to by nebyl Dean, aby si neporadil. Za čtyři dny po návratu z nemocnice měl nařízenou kontrolu. A tak docela logicky usoudil, že obvazy půjdou stejně dolů .... využil toho, že byl zrovna sám, vzal nůžky a odebral se do koupelny. Když se vrátil zpět do místnosti, Sam a Jo již na něj čekali ..... zůstali vcelku ohromeně zírat. Dean vysprchovaný, hladce oholen, rozzářený široký úsměv odhaloval jeho bělostné zuby ..... byl jako sluníčko ...... oblečený jen v riflích (to zvládl již sám) a na jeho nahé hrudi se rýsovalo tetování – hořící pentagram.
„Co ..... co jsi to provedl?“ překvapeně začal koktat Sam.
„No, co ...... potřeboval jsem se už konečně pořádně umýt nebo bych zbláznil a víš brácho, jak je mně fajn?!“ slastně se usmál.
„Ty blázen už jsi a já zblázním z tebe ..... troubo ....vždyť sis mohl ublížit!!“ vyjel na něho Sam, „a když už, měl jsi něco říct, pomohl bych ti,“ zabručel ještě a pořád na něho zamračeně hleděl, „nechci slyšet Toma, co ti řekne si asi za rámeček nedáš!!“
„Ale, prosím tě,“ Dean ledabyle mávnul rukou, „.... je to už čtrnáct dnů a těch pár minut bez obvazů mě snad nezabije ..... jedeme do nemocnice nebo snad ..... nejedeme?“ podíval se na něho zkoumavě a teď i trochu vystrašeně. Sam souhlasně přikývnul a Dean proto rychle pokračoval, aby si to náhodou nerozmyslel a nebyla to z jeho strany taková malá odveta.
„Tak tam nestůj a pojď mi pomoct oblíknout košili,“ měl ji přehozenou přes levou ruku ..... Sam se ani nehnul, „tak přece, naštval se,“ pomyslel si Dean.
Šla tedy Jo, vzala košili ..... odhalila se mu krvavá, šeredná jizva na ruce. Jo odvrátila pohled a stydlivě pomáhala Deanovi do košile, neobešlo se to bez dotyku jejích prstů na jeho těle ..... úplně se rozechvěla, ale s ním to evidentně vůbec nehnulo ....uvítala by jediný pohled jeho zelených očí, lehounký dotek jeho prstů na své tváři nebo alespoň ruce .....nic .... spíše ji ještě poháněl k většímu spěchu. Sam je chvíli pobaveně pozoroval, tu předchozí nechuť pomoci bratrovi jen předstíral, chtěl dát prostor a příležitost těm dvěma, aby si to vyjasnili ...... již se měl dokonce k odchodu, ale Dean byl buď natvrdlý nebo to dobře hrál ..... vždy dokázal svoje city dobře skrýt, to o něm Sam věděl. Aby ukončil to trápení Jo, raději mu obul boty, hodil přes ramena bundu a mohli konečně odjet. Přesto nemohl odolat a po očku je pozoroval ve zpětném zrcátku, na Jo bylo vidět, že je zklamaná. Sam měl sto chutí zastavit, vytáhnout Deana z auta a dát mu přes hubu, aby se konečně vzpamatoval a začal normálně žít, ale pak si řekl, že mu dá ještě trochu času a pak si ho podá a vytmaví mu to.

Za pár minut v nemocnici
Tom nevěděl, jestli má na Deana řvát, rovnou ho praštit nebo se celé té situaci smát. Podrobil ho důkladné prohlídce ....čisté obvazy (již ne v takové míře) byly k velké nelibosti Deana opět na poraněných místech ..... pak se odebrali do lékařovy pracovny. Sam s Jo zatím nervózně pocházeli po chodbě, již jim to připadalo příliš dlouhé ….. byla tam s nimi také Alex (jak jinak), Sam ji proto vyslal, aby něco vyzvěděla, mžikem byla zpět, prý to bude ještě nějakou dobu trvat. Nervozita rostla.
Tom nejprve pročetl výsledky vyšetření, naštěstí si Dean žádné zhoršení nepřivodil, poté přisedl k němu na pohodlnou pohovku a docela smutně se na něj podíval.
„A teď zkus hýbat prsty,“ položil mu levou ruku dlaní dolu na stolek .... třemi to šlo docela dobře, ale těmi dvěma posledními, ať se snažil sebevíc, nepohnul.....zůstaly mu dokonce mírně zakřivené.
„Toho jsem se bál,“ řekl Tom, „některé šlachy se přerušily již natrvalo, dost tomu napomohla ta neustále se rozevírající rána, po které zůstane dost výrazná jizva ....... ani nevím, kolikrát jsem ti ji zašíval, přestal jsem to počítat.“
Přišlo mu, že se Dean na tu svou zchromlou, zjizvenou ruku dívá docela nešťastně, on to ale bral spíše odevzdaně, smířen s osudem.
„Jestli by ti to mělo nějak vadit, tak dnešní medicína ......,“
„Ne, dík, to přežiju,“ přerušil ho Dean, už jen představa nějaké operace a následného dalšího zdlouhavého pobytu v nemocnici, ho přiváděla k šílenství.
„No uvidíme, co budeš říkat dál,“ pomyslel si Tom a pomalu pokračoval, „víš, asi se to stalo hned při prvním silnějším záchvatu ..... to jedno zlomené žebro se trochu hnulo a pak špatně srostlo, muselo se ti hůře dýchat a taky to asi dost bolelo,“ Dean přikývnul, ani na to nechtěl vzpomínat, chvílemi se málem udusil ....ještě, že to většinou prožíval v tom svém polospánku a rychle Toma přerušil: „A to pro mě znamená co??“
„Buď nechat být, ale budeš mít občas problémy s dýcháním nebo ......“ krátká pomlka.
„Nebo co??“ upřel na něho pronikavě svoje zelené oči.
„ .... zlomit a znovu nechat srůst,“ dořekl Tom ....... Dean jen zalapal po dechu.
„Tak to beru tu první možnost,“ vyhrkl překotně, „však nebudu běhat maraton,“ zašklebil se.
„Kdybych to včas podchytil, ještě by se to dalo napravit nenásilnou cestou, ale přiznám se, že před týdnem mi na tom snímku nepřipadalo nic tak zvláštního a teď už je dost pozdě,“ Tom takovým omluvným tónem.
Chvíli mlčeli oba ...... přemýšleli ..... každý po svém, až Dean znovu navázal rozhovor.
„Já jsem si hned říkal, že by mě ten parchant pustil ze svých pazourů jen tak??“ Tom se asi podíval trochu nechápavě a Dean hned doplnil, „i když se kletba zlomila a nestala se ze mě ta zrůda, tak alespoň něco mě musel nechat na památku .....třeba i tady to,“ usmál se a přejel si rukou přes pramínek bílých vlasů.
„Ale co! Znáš to ne? Když nejde o ži....“ kousl se do rtu, nějak mu v zápalu rozhovoru začal tykat, podíval se na Toma, ten nereagoval a Dean pokračoval, tak jak se sluší ke staršímu.
„Vy se nemáte za co omlouvat, udělal jste všechno, co se dalo, to já bych se měl omluvit za ty nepříjemnosti, které jsem Vám způsobil .... promiňte,“ Dean sklonil hlavu.
Tom překvapeně zamrkal očima, ještě nikdy se s nikým takovým nesetkal, je tak mladý a již zažil tolik utrpení......bolesti a podle Bobbyho jsou oba bratři takto těžce zkoušeni od dětství.
A to jeho zvláštní tetování! Určitě ho nemá jen pro okrasu, bezdůvodně....hraje v jeho životě nějakou roli. A omlouvá se za něco, co nemohl ovlivnit .... je neskutečný. Ale ten svůj úděl nese opravdu statečně a asi i s dávkou humoru. Musel se pousmát při pohledu na Deana, který opět hlavu vztyčenou, očima bloudil po obrazech na stěnách s takovým zaujatým výrazem, jako kdyby z nich chtěl snad uspořádat výstavu a byla to pro něj životně důležitá věc....a ne jeho zdraví. Zakroutil nad ním hlavou.
„Tak abychom to nějak shrnuli, při každé změně počasí to pěkně pocítíš a pak možná přijdou na řadu ty léky proti bolesti,“ Dean nesouhlasně zavrtěl hlavou, „chození po schodech ti bude dělat problémy, po třech je už taky brát nebudeš .....a skákat nebo běhat?..... no možná jen za děvčaty a abys nemusel chodit moc daleko, měl by ses porozhlédnout ve svém okolí,“ měla to být narážka na Jo, ale Dean nic ..... mlčel a najednou vyděšeně vyhrkl.
„A budu ji moct řídit??“
„Koho?? ..... proboha!!“ stejně tak zděšeně Tom.
„Svého miláčka .... Impalu přece!!“
Tom si oddechl, už si myslel, že Dean má nějaké zvrhlé choutky .... on má opravdu schopnost
těmi svými řečmi přivést druhého do trapné situace a z vážných věcí udělat komedii....Alex už ho před ním varovala, proto rychle navázal, aby se nezačal smát.
„Když budeš trénovat ...... a žádný systém brzda – plyn ...... pěkně piánko,“ Dean už otevíral pusu k námitce, že on takový není, Tom ho rukou zarazil, „mlč, vy mladí jste všichni stejní, já vás znám, pak to podle toho na těch silnicích vypadá, ostatně to vidím denně v nemocnici.“ Dean chtěl oponovat, že řídí již polovinu svého života a nikoho na silnici nezabil ..... ani sebe
i když loni tomu moc nechybělo, ale to nebyla jeho vina ......raději mávnul rukou.
„Nechtěl jsem to všechno říkat před tvým bratrem a hlavně před tím děvčetem, již tak je dost vystrašená ..... jak že se jmenuje??“ podíval se významně na Deana ... ten jen suše řekl „Jo“ a dál si prohlížel obrazy. Tom nevěděl, co si má o něm myslet, buď to jenom hraje nebo
to opravdu z jeho strany nebude takové žhavé, jak by si to představovala Jo ..... je to ostatně jeho věc a v žádném případě mu nechtěl zasahovat do jeho soukromí (nedělal to ani u své dcery), bylo mu jen trochu líto toho děvčete, které si dělá pravděpodobně plané naděje ......
a dokončil předešlou řeč.
„Záleží jen na tobě, zda to řekneš a v jakém podání. Já jsem vázán lékařským tajemstvím a tato složka bude uzamčená v tomto stole,“ což také ihned udělal.
„A na to koleno si dávej velký pozor, však to už jsem ti říkal...... ještě jednou a poležíš si tady pěkně dlouho. Stačí i špatně šlápnout, upadnout a nedej Bože silou uhodit.“
Dean se již zvedal, moc mu to nešlo, Tom mu pomohl a než vyšli ze dveří na chodbu podíval se mu znovu do jeho zelených očí ..... ne, ty neznaly žádnou faleš, podlost .....ano, teď to jasně viděl a pochopil, on měl strach, že by mohl ublížit, způsobit bolest někomu blízkému, proto ten jeho odmítavý postoj, odvádí řeč jinam, všechno hned převrací ve srandu.
Usmál se na něj: „Deane, před chvílí ..... to tykání, mi nevadí,“ ten na to nestačil nic říct jen se překvapeně zašklebil ..... a vyšli na chodbu k těm třem nedočkavcům.
Sam, Jo a Alex na ně dychtivě upřeli oči, ale Dean jen mávnul rukou.
„Je to v pohodě ....,“ s tímto se nespokojili a dívali se, stále čekajíce odpověď, „no, řeknu vám to asi takhle, barometr můžeme v klidu vyhodit, já budu spolehlivější ...... a pojeďme již domů, mám hlad a chce se mi spát,“ opřel se pravačkou o bratrovo rameno (Sam se nad tím nepozastavoval, pochopil ihned) a pomalu kráčeli k Impale. Jo a Alex se na sebe podívaly, nechápajíc v první chvíli, co to mělo znamenat .... ale pak se rozesmály a Jo utíkala za bratry.
Tom se za nimi díval: „Tak to tedy bylo od tebe dost dobré, Deane, přímo diplomatické.“
Obloha potemněla ..... schylovalo se k bouři a nejen venku.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   22.03.10 10:02

díky za pokračování Smile ani nestíhám odpovídat. teda je mi líto Jo - naprosto jí chápu....to by mě zajímalo, jestli je Dean tak natvrdej nebo to na ní jenom hraje confused no ale zranění Deana - au au - a ta narážka na barometr - hodně vtipný Laughing
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   27.03.10 21:46

Doufám, že mi nebudete moc nadávat, v této části je trochu násilí. Evil or Very Mad

O dva dny později
Stůl byl plný lákavého jídla a pití ... i oku to lahodilo .... stačilo jen natáhnout ruku a ......
„Deane......Deane, vzbuď se,“ někdo s ním lomcoval, byla to Jo.
Spal v přízemí.... i přes den (nechali ho odpočívat, spánek ho jen posiloval) – ty schody by asi těžko zvládnul a kdyby potřeboval jít dolů, hlavně v noci a nikdo nebyl nablízku, špatně by to mohlo dopadnout ..... chtěli ho mít prostě ještě nějaký čas na očích. Jo tomu byla na jednu stranu ráda, všechno v tom pokoji na ni dýchalo jeho přítomností, ale bylo jasné, že jednou k tomu musí dojít a ona jej bude nucena vyklidit, již se o tom, kde bude spát, bavila s mámou a Bobbym .... ten naprosto klidně: „To budeme řešit, až k tomu dojde.“
„Co je, co se děje?!“ neurvale na ni vyštěkl Dean .....docela ho to naštvalo, právě se mu tak dobře spalo, možná poprvé od toho svého pádu, zamračil se.
„Co je tak důležité, že mě budíš?“ bručel pořád stejně podrážděně, ještě stále před sebou viděl prohýbající se stůl s jídlem......alespoň ve snu, když ne ve skutečnosti.
„Sam a...a.... Bobby,“ zakoktala Jo.
„Co, Sam a Bobby?“zavrčel zase Dean a nejraději by pokračoval v tom svém přerušeném snu.
„Hádají se ......mám strach,“ byla opravdu vyděšená a to Deana konečně vyburcovalo.
„Ó né, Sam,“ proběhlo mu myslí, ztěžka se zvedal z postele, Jo mu pomáhala, vytáhla ho za ruku tak rychle, že byl nucen došlápnout na tu zraněnou nohu, usykl bolestí.
„Auuu ..... dávej pozor!!“ škaredě se na ni podíval.
„Promiň,“ omluvně Jo ....... mávnul rukou a dokulhal k oknu, to co viděl, ho nepotěšilo.
Oba lovci stáli proti sobě. Bobby vzrušeně rozhazoval rukama, jeho hlas zněl vztekle a čím dál víc nabíral na intenzitě. Samovi se díval Dean přímo do obličeje, i když ten stál relativně klidně, tiše, poznal na něm změnu .... začínala ho ovládat zlost.
„Same, bojuj s tím ..... bojuj, sakra ......chlape .... já ti asi tentokrát nepomůžu ..... musíš to zvládnout,“ mumlal si pro sebe Dean, ale i tak se hrnul ke dveřím, vůbec mu nevadilo, že je venku dost chladno a on je jen v riflích, tričku a naboso, musel zastavit Sama, všechno ostatní šlo stranou. Jo mu chtěla přes ramena přehodit alespoň koženou bundu, otočil se na ni. „Zůstaň tady!“ přikázal docela hrubě ..... vyděšeně na něho pohlédla ..... tvrdý výraz jeho obličeje zjihnul, trochu se i usmál a již mnohem mírněji, „ať se děje cokoliv, nechoď ven, nechci, aby se ti něco stalo .... prosím,“ přikývla a oběma rukama přitiskla k sobě jeho bundu.
Dean dokulhal před dveře, opřel se o stěnu, ten silný studený vzduch ho téměř porazil.
Bylo mu jasné jedno ....pokud Bobby nepřestane řvát, nezklidní se ani Sam a dojde k neštěstí a bude to jen a jen jeho vina.
Už pochyboval o tom, zda udělal dobře tím zatajováním, neměl to Samovi říct již dávno?? Bobbymu, Ellen a Jo také? A jaká by byla jejich reakce? Mohli Samovi společně pomoci, nebyl by na to celou dobu Dean sám!! Nebo právě naopak?! Báli by se ho? Opovrhovali by jím? Zavřel oči ......teď už je pozdě přemýšlet, co bylo správné a co ne ..... jestliže se Sam okamžitě nezklidní, propukne to v něm plnou silou ...... musí bratra zastavit všemi možnými způsoby,
i kdyby to měla být poslední věc v jeho životě. To se lehko řekne, ale hůř udělá .... sotva stojí na nohou nebo spíše na jedné .....Sam s ním skoncuje jedna dvě, pak i s Bobbym a bude hledat další oběť a ......probůh to bude Jo!! Ne, to nesmí dopustit. V minulosti se mu bratra vždy podařilo zastavit v začátcích, jen jednou to prošvihnul ......to tedy dostal od Sama pěkně po hubě. Tentokrát to vypadalo ještě hůře, Sammy to nechal zajít příliš daleko ..... Dean mu nebyl mu nablízku a Sam si s tím nedokáže poradit a nejhorší na tom je, že způsobí bolest svým blízkým a pak si, jako pokaždé, nebude nic pamatovat. To už bude pozdě na nějakou lítost z jeho strany. Jediný reálný způsob, jak tuto situaci zvládnout, byl podle Deana nenásilný ....prosit, mluvit, najít v Samovi to dobro a pokud zaútočit, tak jedině na jeho city. Moc tomu nevěřil, ale za pokus nic nedá ...... maximálně svůj krk a ten nastavuje za Sama stále (tentokrát s tím krkem to sedělo do písmene).
„Bobby ...... prosím, nech toho,“ polohlasem Dean ...... teprve nyní ho oba zaregistrovali.
„No, ty jsi tady ještě chyběl,“ zle se na něho osopil Bobby, „ztrať se ..... buď tak laskav!!“
„Jeden mně lže do očí a druhý mi bude poroučet v mém vlastním domě ..... já se o ně starám jako o vlastní,“ lovec byl rozezlen na nejvyšší míru, „jen až se dá on trochu dohromady,“ ukázal prstem na Deana, „potáhnete mi z očí ..... oba!!!“
Dean viděl, že je zle, dvojnásob zle. Jak Bobby používá oslovení on – ten, jeden – druhý, to je špatné, velice špatné ..... byl tak rozzuřen, že vůbec neviděl, co to dělá se Samem. Bobby se vztekal čím dál víc, až zrudnul v obličeji, Sam také, ale na rozdíl od něj jen klidně stál ..... zlověstně klidně, z toho nekoukalo nic dobrého. Z jeho zúžených očí začínaly vyšlehávat plamínky zla. Kdyby Dean alespoň tušil, čím ho ten osel Sam tak naštval.... zkusil to ještě jednou.
„Bobby, přestaň ... prosím,“ již slabým hlasem, kdyby nebyl opřený o zeď asi by se sesunul k zemi .......stál prakticky na jedné noze.
„Drž hubu,“ zařval Bobby, „s tebou si to také ještě vyřídím,“ a otočil se zpět k Samovi.
Deanovi se udělalo mdlo, „tohle nedopadne dobře“, pomyslel si, už mu začínalo být i zima, hlavně od těch bosých nohou. V zápětí se jeho obavy naplnily. Sam prudce odstrčil Bobbyho, až zavrávoral a pronikavým, zlým pohledem si změřil Deana, vykročil směrem k němu. Bobby překvapen jeho troufalostí, ho chytil za loket, otočil proti sobě ….. z jeho očí čišela nenávist, zlost ……díval se na naprosto cizího člověka..... a dál to nestačil domyslet, na nějaké úvahy, chápání bylo již příliš pozdě ..... Sam ho chytil pod krkem a odmrštil asi pět metrů od sebe do rázu dřeva, který se na něj sesypal …..Bobby zůstal otřesen ležet a Sam se opět zaměřil na objektu svého zájmu ...... na Deana, ten nebyl schopen jakéhokoliv pohybu, sotva stál…..a utíkat, to už vůbec. Jeho bratr se k němu přiblížil, jednou rukou ho přirazil tak prudce ke zdi, až ho v té ještě nezhojené hrudi bolestně bodlo a druhou mu šel ihned po krku, Dean se snažil jeho ruku odtrhnout ..... za normálních okolností by se snad Samovi ubránil, ale levačkou vůbec nevládnul a pravou …..byl ještě příliš slabý ….. stisk na jeho krku sílil, podlamovaly se mu kolena, ale Sam mu nedovolil upadnout.... držel ho silou při zdi.
„Same , nedělej to …. bojuj s tím .....ty to zvládneš,“ díval se mu přitom do jeho hnědých očí a někde hodně hluboko viděl svého bratra, ale to zlo nad ním pomalu přebíralo svou moc.
„Sammy …... nepoznáváš mě? Jsem tvůj bratr, vzpomeň si ...... prosím,“ Dean již jen sípal, docházel mu dech.
Sam uvnitř sebe cítil, že je něco špatně, viděl bratrovy blednoucí, prosící smaragdové oči, jak něco šeptá ..... ale mnohem mocnější síla mu našeptávala, „zabij ho, zabij ho!!“ Snažil se své prsty odtáhnout z jeho hrdla, avšak znovu nějaký impuls z jeho hloubi šel přímo do ruky a místo, aby povolil, ještě více zesílil svůj stisk.
Dean už viděl rozmazaně .... nedokázal tomu zabránit, z jeho bratra se stane zabiják, poslední co si pamatoval byl Samův šklebící se cizí obličej .....zašeptal, „Sammy ......Jo ..... neubližuj jí.“
Mezitím se Bobby vzpamatoval, Sam byl k němu otočen zády a Dean ....hlava mu visela na bratrově ruce .... dlouho se nerozmýšlel, musel jednat rychle, nebyl čas ..... tady opravdu šlo o život a pokud Deanův už bude zmařen, jsou tady ještě Jo a Ellen, nemohl připustit, aby Sam ublížil i jim a pak možná odešel odsud neznámo kam a spáchal další hrozné zločiny. Nahmatal poleno, přiskočil k Samovi a vzal ho tím dřevem po hlavě .... šel ihned k zemi, ocelový stisk na Deanově krku povolil .... sesunul se podél zdi bezvládně vedle svého bratra.
Jo tohle celé hrůzostrašné divadlo sledovala za oknem (poslechla Deana), stále svírala křečovitě jeho bundu, až teď jí vypadla z rukou a vyběhla ven, poklekla k Deanovi, vzala jeho hlavu do dlaní, otočila obličejem k sobě, byl hrozně bledý a studený, nejevil známky života.
Ani mu nemohla zkontrolovat tep ..... krk mu začínal nebezpečně otékat a zbarvoval se do modrofialova. Zatřásla s ním.
„Deane, Deane, prober se ..... prosím,“ nic, žádná reakce ..... oči se jí zalily slzami, naprosto živě před sebou viděla tu stejnou scénu jako před deseti dny ....znovu jí umíral v náručí.
Bobby ji vzal za rameno: „Pojď, pomoz mi s ním .....odneseme ho dovnitř,“ položili ho na postel, Bobbymu se podařilo nahmatat velice slabý tep, oddechl si.
„Žije??“ ustrašeně se ho zeptala Jo .... přikývnul, úplně slyšel ten kámen, co jí spadl ze srdce.
„A Sam?“ nesměle zašeptala.
„O toho se neboj, ten bude v pohodě .... alespoň doufám,“ dořekl spíše pro sebe Bobby, ještě pořád měl před očima ten jeho nenávistný výraz, moc nechybělo a uškrtil by vlastního bratra .... co se to s tím hochem stalo??“ nechápavě zakroutil hlavou, „musíme si o tom promlu....“
Sam již vcházel vrávoravě do dveří, držel se za hlavu. Jo před ním vyděšeně couvla, Bobby vypadal, že každou chvíli vyskočí a jednu mu vrazí a Dean ...... ležel bezvládně na posteli, mrtvolně bledý. Došlo mu, že se něco stalo a vina bude pravděpodobně na jeho straně.
Rychle přikročil k bratrovi: „Proboha, snad jsem ho nezabil?“
„Ne, alespoň zatím, ale když v tom budeš takhle pokračovat, brzy k tomu dojde, můžeš mně vysvětlit, co to mělo znamenat?“ Sam pokrčil nešťastně rameny, Bobby na něho vyvalil oči.
„Neříkej mi, že si nic nepamatuješ!! Jsi snad náměsíčný?? Ale je den a ne noc! Byl jsi jako někdo úplně jiný, cizí,“ krátká pomlka, „co to do tebe vjelo, najednou taková agresivita, proč jsi ho chtěl zabít, myslel jsem, že tě dobře znám ..... vždyť já vůbec nevím, co ty jsi zač!“ Bobby to všechno říkal důrazným, ale tišším hlasem, nechtěl riskovat, že by se to opakovalo, pochopil, že to zlo v Samovi rozdmýchávala jeho neustále se zvyšující zuřivost .... ale proč??? Není to přece poprvé, co hochům nadával a bylo to mnohdy i horší. Je pravda, že poslední dobou to byl pokaždé Dean, kdo situaci, když už se začala vyhrocovat, uklidnil. On před chvílí vlastně dělal to, co pokaždé, chtěl jen uklidnit jeho a následně svého bratra a ne jak si Bobby v návalu zlosti myslel, že ho okřikuje a poroučí mu.
Sam sklopil hlavu a zničeně sedl za stůl. Bobby mu mlčky podal ručník, druhý si přitisknul na bouli na hlavě a doprostřed stolu přistrčil mísu s ledovou vodou ..... díval se na něj, evidentně vůbec neměl potuchy, co to před chvílí provedl a jediný, kdo by mohl podat vysvětlení, ležel támhle a kdoví, zda vůbec ještě někdy bude schopen ...... věděl, že takové přidušení může způsobit i trvalé následky ..... raději tu myšlenku zavrhl.
Venku práskly dveře od auta, Ellen se vracela z nákupu, zakopla o Deanovu bundu, ta se pořád povalovala po zemi, Bobby a Sam proti sobě držíce si na hlavách ručníky, Jo seděla u Deana na posteli. Nejprve si myslela, že se oba lovci porvali mezi sebou, zamračila se, pak si všimla, že Dean je zakrytý huňatou dekou až po bradu (Jo připadalo, že se třese zimou) a hlavně bylo nějaké podezřelé ticho, přímo dusno.
„Co se tady stalo??“ žádná odpověď, jen mlčení. Odstrčila Jo ..... Dean byl nepřirozeně bledý, odhrnula kousek deky a zhrozila se, „proboha, ten je zase zřízený, co jste vyváděli??“ otočila se na ty dva, „můžete mně to někdo říct?“ opět nic ..... mlčeli.
Ellen jen zakroutila hlavou, „to vás nemůžu nechat ani chvíli o samotě, byli byste schopni se povraždit navzájem,“ spíše to myslela s nadsázkou, vůbec netušila jakou má pravdu a co se tady za její nepřítomnosti odehrálo za drama. Začala Deanovi promakávat zduřelý, zmodralý krk, chrčivě slabě vzdechnul, popleskala ho lehce po tváři.
„No tak .... prober se .... no tak,“ jakoby ji slyšel, otevřel oči....byl to nepřítomný pohled, Ellen ho vzala za bradu a otočila k sobě ..... nic .....nereagoval, zamávala mu dlaní před obličejem, zase nic ......svoje zelené oči upíral bez mrknutí na jedno místo.
„Ne, ne.....jen to ne!!!“ zoufale se podívala na svou k smrti vyděšenou dceru ...... pochopila to, chytila se za hlavu a pak zcela nečekaně přiskočila k Deanovi a začala s ním zuřivě třást, políčkovat ho a pěkně zostra, dostávala hysterický záchvat ......Ellen ji musela násilím od něho odtrhnout ...... rozplakala se a padla své matce kolem krku. Přes záplavu slz uviděla Sama za stolem, oči se jí zúžily hněvem.
„Co jsi to provedl, zničil jsi mu život ...... zničil jsi mně život!!!“ chystala se k němu vykročit, možná ho i bít ..... za jejími zády se ozvalo zasípání, otočila se ...... ty facky pomohly, byl to naštěstí jen takový chvilkový zkrat, ale vyděsil ji tedy pořádně. Deanovi se z očí vytratil jeho nepřítomný výraz .... chtěl něco říct, nemohl .... přes rty mu přešlo jen nějaké chrčení.
Jo k němu ihned přiskočila, začal před ní uhýbat ..... neměl kam, tak si alespoň stáhnul přes obličej deku..... čekal další facky, nějak si to podvědomě pamatoval. Jo mu tvář odkryla, usmála se na něj .... opětoval jí lehký úsměv. Cítil se strašně unavený, zavíraly se mu oči.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   28.03.10 14:11

nadávat Ti - to vůbec....vždyť to do téhle povídky patří....jsem zvědavá, co z toho bude dál Shocked rychle další pokračko Twisted Evil Twisted Evil
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   05.04.10 17:56

Tak přidávám další část, snad se to bude líbit. Smile

O pár minut dříve
Sam čistil kufr Impaly, rovnal zbaně ..... až ho Dean otevře, aby zase nemusel poslouchat ty jeho řeči: „No to je ale bordel, nikdy nic neuklidíš ...... co si neudělám sám, to nemám!!“
Bobby právě vystupoval ze svého auta, vypadal dost nazlobeně, práskl dveřmi a ihned si to zamířil k Samovi.
„Tom mi volal, že se ten dům hrůzy bude bourat, nyní snad již úspěšně. Pořád mi něco vrtalo hlavou, nebylo mi jasné, jak jsi se dostal tam nahoru .....vlastně oba ....odkud Dean spadnul?“ Bobby zvyšoval hlas, „nebyl jsem tam od té doby co se ..... neměl jsem náladu ani čas, ale teď jsem si ten čas udělal a víš na co jsem přišel?? Nebo mi sám k tomu něco řekneš??“ Sam by se nejraději schoval do toho kufru, myslel si, že se už na to po těch více než čtrnácti dnech ptát nebude, co mu má na to říct? ...... jen mlčel.... zase chyba, měl přiznat ten svůj hloupý nápad, dostal by asi po hubě.....a vyřízeno. Přitom věděl velice dobře, že Bobby nesnáší lež a hrozně se rozzuří a to netušil, jak to zamává s ním ..... a nemuselo dojít téměř k tragédii.
Lovec znal Sama dost dlouho na to, aby poznal, že něco zapírá .... a pokračoval s nasupeným výrazem: „Přeskočit? Bez rozběhu ...... těžko!! Vyšplhat .....příliš vysoko a nebylo po čem!! Mimochodem žádných šest metrů, ale bezmála deset!! Tom měl pravdu, když se mu ta zranění nezdála,“ Sam zaklapl mlčky kufr a dlouhými kroky si to namířil k domu, Bobby ho nestačil následovat, mluvil mu do zad.
„A pak jsem našel to prkno, nebylo zase tak staré, ale dost slabé, někdo ho tam donesl asi za stejným účelem,“ Sam se zastavil, Bobby čekal konečně nějakou rozumnou odpověď ..... nic, pokračoval zase o něco zvýšeným hlasem, „ten lom byl docela čerstvý.....čí to byl nápad, se ani ptát nemusím, že? Toho blbce Deana!!“
„Ne, můj,“ špitl Sam, Bobbymu se rozšířily oči údivem a ještě větší zlostí, „Dean nechtěl, já jsem ho k tomu prakticky vyprovokoval,“ Sam to drmolil se sklopenou hlavou a opět vykročil. „Cože .....tvůj??“ zuřivě rozhodil rukama Bobby, „nemůžu uvěřit, že i ty máš takové dětinské nápady, jak jsi starý, tak jsi blbý, čemu se taky divím, máš zářný vzor ...... myslel jsem, že tvůj bratr je v tomto nepřekonatelný, ale ty jsi ho ještě trumfnul ...... a zastav se laskavě, mluvím s tebou,“ chytil ho za ruku, Sam se mu vytrhnul, Bobby už pěkně pěnil ..... docházeli k domu
a to je již slyšela Jo ....... budila Deana.

Opět v reálném čase
Jo litovala, že Deana vzbudila, nemuselo k tomu všemu dojít, ale Sam ji vyvedl z omylu.
„Ne, jenom jemu vděčíte za svůj život,“udiveně a nechápavě se na Sama podívali, pokračoval skleslým hlasem, „kdyby to neudělal, neodpoutal pozornost ..... nejprve bych zabil Bobbyho, pak tebe Jo a potom Deana ve spánku ..... jak jednoduché ..... neodolával by mi tak dlouho,“
Sam samovolně stisknul prsty v pěst a bolestně zavřel oči. Bobby se zděsil, snad to nebude pokračovat!!! Ale Sam to už naštěstí dostal pod kontrolu a uvědomil si, co se stalo a co se mohlo stát.
Bobbymu to teď docvaklo, pochopil konečně o čem Dean mluvil, ty jeho prosebné pohledy, on to věděl, celou dobu to věděl ..... se Samem něco není v pořádku a nikomu to neřekl. Kdoví, kdy o tom řekl bratrovi ..... a jak Deana znal, nechal to, až nebylo vyhnutí, tipoval by to na ten jejich rozhovor, Sam byl tenkrát pěkně vyděšený. Dean se ho snažil celou tu dobu brzdit sám a byl pravděpodobně pokaždé úspěšný ...... jen dnes se to vymklo ......a pořádně.
Vstal, mrsknul ručníkem o zem, opřel se rukama o stůl, pronikavě upřel na Sama oči.
„Tak a teď mluv, jestli je něco, co bychom měli vědět, okamžitě to vysyp, než bude pozdě a stane se další a ještě horší neštěstí!!!“
Sam se nešťastně podíval po těch třech ..... s napětím očekávali odpověď, nadechl se a ...... vlastně neměl co, nic si nepamatoval ..... jen, že byl potom jako v transu, probuzený ze zlého snu, Dean stále s rozbitou hubou a že mu to jeho bratr řekl až nedávno (tak jak správně předpokládal Bobby). Je to způsobené démonskou krví, kterou ho ta mrcha Ruby donutila pít ......a má to v sobě, nezbaví se toho, musí to jen dostat pod kontrolu. Podrobnosti ví pouze Dean a teď když už je to venku, nemusí nic tajit .... bude to tak lepší ......mohou se na to připravit, když opět k něčemu takovému ...... ne, Sam si předsevzal, že k tomu již nesmí dojít, musí to včas rozpoznat ...... Napřímil se a hrdě oznámil, že to již dvakrát zvládnul bez Deana, včas si to uvědomil a ztlumil to v sobě – výstup s Casem, pak ještě při odchodu od kronikáře. Bobby a Ellen se zatvářili docela uznale, ale Jo ho přejela takovým pohledem, který jen tak neodpouštěl a naprosto jasně říkal, „a tím chceš omluvit to, co jsi provedl Deanovi??“
Uvelebila se opět u Deana na okraji postele, dekou ho zakryla zase až po bradu, pořád se třásl.... zimou a šokem, občas sebou trhnul a něco šeptal .....ne, byl to spíše chrapot, ve který ten jeho pohmožděný krk všechno změnil .... nebylo mu vůbec rozumět. Oči jí padly na tu osvěžující mast ..... přejížděla mu prsty čelo, spánky....cítil to, slastně vzdychnul, usmála se znovu nad tím bílým pramínkem vlasů, docela mu slušel. Ráda by mu natřela i tu zraněnou nohu, ale měl rifle, tak zůstalo jen u obou kotníků. Na jeho krk se neodvážila sáhnout vůbec.
Bobby přivřel dveře...... ty dva nechali být a obrátil se opět k Samovi.
„A to jsi držel celou dobu hubu,“ Sam chtěl oponovat, že to přece nevěděl, Bobby ho zarazil, „teď nemám na mysli co tě ničí tady uvnitř,“ přiložil si ruku na hruď, „to je trochu složitější,“ po malé odmlce pokračoval „.... ale to tvé lhaní .....jsi jako malý kluk, který rozbil talíř a bojí se to přiznat. Vždy jste mi říkali všechno na rovinu, tak nevím o co ti šlo!“ Bobby zakroutil nechápavě hlavou.
„Deana z toho vynechávám, byl prakticky celou dobu mimo hru, myslím, že si toho moc nepamatuje ..... a když byl trochu při smyslech, neměl určitě myšlenky na to, co se stalo, ale co je a bude. No i tak jsem zvědav, co mi k tomu řekne,“ Bobby se nadechl a pokračoval.
„Takové zapírání a v tomto případě naprosto bezdůvodné, nepochopitelné, přímo nesnáším. Tohle mě vytáčí a to ty dobře víš! A k tomuhle všemu vůbec nemuselo dojít, kdybys mi to vyklopil hned, když se to stalo .... zcela určitě bych zuřil a jednu ti vrazil, ale tím by to bylo uzavřené,“ říkal to spíše lítostivě než naštvaně.
„Nebo jsi ......,“ přimhouřenýma očima se podíval na Sama, „..... to bylo úmyslné, ty jsi se chtěl dostat do takového rozpoložení, abys mohl Deana zabít!!!!! .....Proč??“ Bobby ho přes stůl chytil za ramena a zatřásl s ním, Sam jen tupě civěl, „a pak až bude po všem, v klidu řekneš - já nic, já muzikant??!!“
Ellen oči rozšířené hrůzou ..... nechtěla věřit vlastním uším, z čeho Sama obviňoval. Ale na Bobbym bylo také vidět, že tu svoji předešlou myšlenku vyslovil dost neuváženě a těžko ji přijímá ..... zblízka se podíval Samovi do tváře.
„Ne .....ne ..... proboha ne!!! Slyšel jsem ho .... někde tady uvnitř,“ a tou stále zaťatou pěstí se začal bušit do hrudníku, „jak na mě mluví, prosí .....Sammy, bojuj s tím ...... ale bylo to silnější než já,“ Sam přemáhal slzy, „díval jsem se, jak svojí rukou ukončuji život vlastního bratra a ..... a nemohl jsem přestat,“ pohledem zabloudil na dveře do místnosti s Deanem.
Bobby si přejel dlaněmi po obličeji a smutným hlasem se Sama otázal.
„Co s tím hodláš dělat??“ Sam jen pokrčil rameny.
„Tak přemýšlej.... já volám Tomovi, ať se mu na ten krk raději podívá,“ vytáhl z kapsy mobil. Ellen ho zarazila: „A co mu chceš říct?? Že ho vlastní bratr málem uškrtil ...... a důvod??“
„Pravdu .... když to bude nevyhnutelné, řeknu mu pravdu .... proto volám jemu, když už jsme ho do toho zatáhli,“ a Bobby vytočil Tomovo číslo.
-------------
Tom seděl ve své pracovně, něco si četl, ozvalo se lehké zaklepání, byla to Alex.
„Tati, večeři máš v ledničce, jdu ven ..... nevím, kdy se vrátím,“ čekala co na to její táta, ten mlčel, pokrčila rameny, brala za kliku dveří.
„A řekni Samovi, ať mi vrátí ten deník, už mu k ničemu není, já bych o něj nerad přišel,“ otočila se a překvapeně zamrkala očima, „No co je? Když jsem starý, nejsem přece slepý??“
Alex k němu se smíchem hned přiskočila a začala ho objímat: „Ale tatínku, ty a starý, jsi v nejlepších letech, dobře jsem si všimla v nemocnici, jak se za tebou jedna doktorka otáčí.“
Tom se naoko zamračil: „Ty lichotnice jedna..... a běž už, je to vcelku milý hoch, tak ať nečeká (kdyby mu někdo řekl, že svůj názor na Sama brzy změní, asi by ho poslal do háje, nevěřil by), usmál se na ni, již byla ve dveřích ...... zvonil mobil ...... byl to Bobby.
Tom poslouchal, pak se zamračil, „hned jsem tam,“ vzal svoji lékařskou tašku a suše oznámil, „jedu k Bobbymu.“ Alex zasvítily oči, už otevírala pusu, že pojede také, když ten vztah mezi ní a Samem je prozrazený. Ale Tom jí docela přísně přikázal: „Zůstaň doma a nikam nechoď,“ nechtěl, aby jela s ním (udělal dobře)..... proč jen z toho měl nepříjemný pocit? Brzy se to dozvěděl.
------------
Připadalo mu, že ho opět někdo škrtí, prudce otevřel oči ..... nad ním se skláněl Tom.
„To už jsem zase v nemocnici?“očima bloudil po pokoji, oddechl si, byl u Bobbyho doma.
„Co na mě všichni čumíte? Nesahej mi na krk!!“ snažil se uhýbat Tomovým prstům, které při každém dotyku na těch bolavých místech pěkně cítil.
Snad to říkal dost důrazně, ale Tom pokračoval, jakoby nic ..... a bylo to čím dál bolestivější.
„Ty vole, nech toho!!“ chtěl zařvat, místo toho se ozvalo jen zachroptění, vytřeštil oči a teprve nyní Tom odtáhnul své prsty, přestal mu působit bolest a jaksi omluvně.
„Promiň, já vím, že to bolí .... ale proč nic neřekneš?“
A Dean zase: „Vždyť o tom melu celou dobu, ale je to jako kdybych neřekl nic.“
On také nic neřekl, bylo to všechno jen v jeho hlavě, přes rty mu nepřešla ani slabika, nemohl vůbec mluvit. Tom mu ještě jednou lehce prohmatal ten opuchlý krk, hrající všemi barvami, prakticky s ním nemohl hýbat, tak pro komunikaci s ním se uchýlil k jednoduché, osvědčené metodě: jedno mrknutí – ANO, dvakrát – NE.
„Kdo mu to udělal??“ rozhlédl se po těch čtyřech, Dean nechtěně stočil svoje oči na Sama, pak rychle ucuknul, nic tím nezachránil, na Samovi už stejně visely pohledy ostatních. Tom teď vypadal jako Dean, jen tupě civěl .... nemohl ze sebe vydat ani hlásku. „Ty Same?? Proč??? Můžeš mně říct, proč??“ Sam jen nešťastně pokrčil rameny. Bobby se podivil, Tom si kladl naprosto stejnou otázku jako on před několika minutami, docela měl obavy, co na to Sam, chystal se zasáhnout, kdyby ho napadlo začít o té démonské krvi.
Ale Sam mlčel, Tom si stoupnul před něj, zády k Deanovi, nechtěl, aby slyšel, co bude říkat.
„Já vím, on dokáže člověka pěkně vytočit těmi svými kecy, že bych ho s chutí na místě zabil, je to komediant, sám jsem to zažil. Vy jste nikdy takový pocit neměli, někoho roztrhnout??“ podíval se po nich, přikývli, „ale to je jen takový řečnický obrat .....to přece není důvod k tomuhle,“ a ukázal na Deanův krk, aniž by se otočil.
„Znám ho jen pár dnů, ale vím, že má dobré srdce, nikdy by nikomu vědomě neublížil,pokud ho okolnosti nedonutí. A v hloubi duše je hrozně nešťastný, něco ho trápí. Tak se ptám znovu .....proč??“ Sam seděl za stolem s hlavou v dlaních ..... neodpovídal, copak mohl říct tátovi
své dívky, co je zač? Zapíráním příhody z toho domu téměř vlastní rukou zapříčinil smrt Deana a teď už ví, co to s ním udělá, když to nedostane včas pod kontrolu ...a opět mlčí. Kupil jednu chybu na druhou. Docílil jen toho, že se na něj dívali jako na zrůdu, Tom snad ještě hůř.
„Počkej ..... on tě něčím naštval?“ zkoumavě se podíval do Samovy tváře. „Ne, tím to nebude ......to ho tak nenávidíš?? Za to, jak tě pořád ochraňuje, jak se za tebe obětoval, že je lepší než ty? To tě žere?? A čekal jsi na příhodnou dobu, jako je tahle ..... neubrání se ti, bylo to docela jednoduché, že?? ..... Dříve sis na něj netroufnul ...... jsi jako zbabělec,“ Tom se do Sama pěkně obul...... Zůstali na něho civět, Jo vyděšeně, Bobby a Ellen spíše odevzdaně.... opět podobná myšlenka a jen oni věděli, že tomu tak není ......nemá pravdu. Bobby viděl na Samovi, že se již chystá i před Tomem přiznat barvu, nebyl si jistý, zda je nyní ta vhodná chvíle, a proto ho umlčel pohledem.
Tom nyní již věděl, co mu přišlo na Samovi divné, zvláštní ....dobře skrytá násilnická, podlá, zlá povaha (alespoň on si to myslel), naprostý opak svého bratra ..... hned měl na mysli Alex, asi jí poprvé v životě zasáhne do jejího soukromého života, tohle tedy nepřipustí, aby ji snad mlátil a možná i zabil.
Znechuceně mávnul rukou a otočil se zpět k Deanovi. Otevřel svůj kufřík a do injekční stříkačky natáhl nějakou tekutinu, naklonil se nad Deana, ten chtěl také něco říct na bratrovu obhajobu, ale nemohl, jen měl vytřeštěné oči, kterými signalizoval NE, NE. Tom si myslel, že skrze tu injekci, povzbudivě se na něho usmál, vzápětí se opět zamračil.
„Ten tvůj bratr,“ procedil naštvaně mezi zuby, „ti pěkně pochroumal hlasivky, celý krk i jazyk máš napuchlý, nemůžu riskovat, že se začneš dusit. Tak máš na výběr,“ ukázal na injekční stříkačku, „ale upozorňuji tě, aplikuje se přímo do centra nejhoršího zranění a to je jak koukám na třech místech,“ otáčel mu lehce hlavou, „a ještě ke všemu na krku .... bude to dost bolestivé, nezávidím ti. Dean jen trpitelsky čučel a čekal na druhou možnost, „nebo méně drastické, ale pomažeš zpátky do nemocnice,“ ani se ho ptát nemusel, Dean upřel pohled na jeho ruku s tou věcí, kterou už delší dobu nesnášel a jedním mrknutím dal souhlas.
Bolelo to opravdu hodně, Deanovi se po každém vpichu protočily oči, pravačkou křečovitě svíral deku, levou by v tu chvíli nejraději Tomovi jednu vrazil, naštěstí v ní neměl tolik síly, trochu vzdychnul, nechtěl dát najevo slabost. Jo tu bolest prožívala s ním, chtěla brečet místo něho .... zase vidí svého milovaného (alespoň v duchu si Deana takto přivlastnila) trpět. Na Sama se vůbec nedívala, kdyby byl k ní blíže, schytal by pravděpodobně nepočítaných.
Tom se měl k odchodu: „Až to začne zabírat, napětí na tom oteklém krku mu povolí.... usne. Zítra zase přijdu a to už bude snad trochu mluvit, tohle je jako s neandrtálcem,“měli co dělat, aby přes vážnost situace nevybuchli smíchy. Dean si ho měřil škaredým pohledem, ale jen se Tom otočil zády, začaly mu taky cukat koutky úst.
„A Bobby, kdyby se cokoliv ...... tak volej,“ ten přikývnul.
„A ty!!“ ukázal rukou na Sama, „se k mé dceři nepřiblížíš ani na krok ..... rozuměl jsi mi??“
Sam se sklopenou hlavou mlčel, co na to mohl říct?? Nic. Tohle by na jeho místě udělal každý ....... chránil by své blízké před takovou .....takovou ...... ani sám sebe nedokázal pojmenovat.
Kdyby to tak mohl vrátit, nejen ten dnešní okamžik, ale tu největší chybu ve svém životě,
když následoval tu prolhanou, ďábelskou Ruby.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   05.04.10 18:22

páni....super pokračování jen se po této části nemůžu rozhodnout, jestli je mi víc líto Deana nebo Sama confused .....ty si toho tolik zkusí....Bobbyho naprosto chápu, já bych je za ty jejich věčný lži taky nejraději pořádně propleskla.....ale ten doktor to fakt přehání....torturing Dean
doufám, že další část bude co nevidět 704
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   Today at 10:38

Návrat hore Goto down
 
Proč právě já?
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 3 z 17Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4 ... 10 ... 17  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Seriál :: Fanfiction :: Rozpísané poviedky-
Prejdi na: