DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 Proč právě já?

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : Previous  1, 2, 3 ... 9 ... 17  Next
AutorSpráva
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   18.10.09 20:17

Po tom výstřelu Sam čekal, co se bude dít, jestli zase ten duch najednou nevyleze z nějakého kouta a nezaútočí. Zatím ….. byl klid. Ale už ne takový klid „jako před bouří“, ale klid a ticho úplně normální. I ten vzduch se rázem oteplil a Sam si už byl téměř jistý, že je opravdu po všem, stříbro asi zapůsobilo. Deanovi se podařilo toho ducha zabít. Sam si až teď vlastně uvědomil, že Dean žije (kdo jiný by střílel) ……. oddechl si, alespoň nějaká pozitivní zpráva. Ale že se Dean vůbec neozývá, nenadává, po tom výstřelu byl prostě zticha, to ho znepokojovalo. Že by zase nějaký jeho vtípek, aby ho vystrašil?
„No, to bych ti teda brácho nedaroval, já se tady o něj strachuju a on si ze mě dělá snad ještě prdel !!!!“
„Deane, Deane !!“ zavolal polohlasem Sam. Nic, bylo ticho. „Brácho to už není sranda, tak se konečně ozvi!!“ Zase nic, jen ticho. To začínalo být na pováženou. Sam chodil po tom balkóně zuřivě sem a tam a pak pěstí vztekle udeřil do zdi a ještě přidal kopanec. Ničemu to nepomohlo, jen ho zabolely všechny prsty na té ruce a noze.
Neozvalo se ani to, co by teď strašně rád slyšel: „Ale Sammy, sranda nééé !!“ Jen pořád to strašné ticho. Sam se opřel zády o zeď, pomalu s hlavou v dlaních se svezl na zem a do očí se mu tlačily slzy …..slzy zoufalství, vzteku, bezmoci. Ale všechna ta zuřivost, která v něm v těch posledních minutách vřela, zase rychle odezněla, všechno si uvědomoval, neměl žádný výpadek paměti, byl úplně při smyslech. Asi to bylo tím napětím, tím strachem o bratra.
„Promiň Deane, to jsem opravdu nechtěl, proč jsem tě neposlechl, nemuselo to tak dopadnout.“ Samovi se po tváři přece skutálela jedna slza, ale vůbec se za ni nestyděl, setřel ji prstem a pak …. už zcela pevně rozhodnut, že to riskne a skočí dolu, vstal a přiblížil se zase k okraji balkónu. Vzal brokovnici a hodil ji přímo pod sebe, ozval se dutý zvuk, jak dopadla na podlahu.
„Když se mně podaří dopadnout na to místo, mohlo by to vyjít a ……Same ty ses zbláznil, asi už ti to leze na mozek, taková hloupost, takové praštěné nápady měl vždycky jen ……proboha už o něm mluvím jako v minulém čase…… takové praštěné nápady má vždycky jen Dean, ačkoliv dnes „vyjímka potvrdila pravidlo“, ty si musíš zachovat chladnou hlavu Same Winchestere.“ Sam už zase trpěl samomluvou.
Zůstal stát na okraji a ještě jednou se podíval dolu a zaposlouchal se do ticha, jestli náhodou něco nezaslechne ……….
„Same, Deane, kde jste, ozvěte se!“ Tmu rozčísl kužel světla z velké svítilny a za ní byl ……
„Bobby, díky Bohu, tady jsem, tady nahoře!“ Sam byl tak rád, že vidí Bobbyho, nepřišlo mu to v tu chvíli vůbec divné, kde se tady vzal. Důležité bylo, že je tady, konečně záchrana.
Bobby posvítil směrem nahoru do patra: „Toho Boha budete potřebovat oba dva, to si teda piš, ale moc vám nepomůže, protože jak já s vámi zatočím !!!!“ Bobbyho hlas zněl v tu chvíli hodně naštvaně.
„A polez dolu nebo tam chceš strávit zbytek života?“ bručel ještě pořád Bobby, ale napětí v jeho hlase však již značně polevilo.
„No, já bych rád, ale nevím jak? Nejsou tady jaksi schody.“
Bobby znovu posvítil nahoru, znaleckým okem prozkoumal ten balkón, ušklíbl se a pro sebe zamručel: „A jak ses tam tedy dostal ty vole?“
Nahlas ale Samovi přikázal: „Ty Same, chyť se těch dveří a pořádně dupni na ten balkón.“
Sam se na Bobbyho nevěřícně podíval: „Děláš si snad srandu, vždyť to spadne i se mnou!!“
„Proč jsem ti asi říkal, aby ses chytil těch dveří? Vidím, že to stejně drží už jen silou vůle, pořádná rána by to mohla zlomit a hned budeš mít kus žebříku.“
Sam uznal, že Bobby má pravdu, za pokus to stojí. Pevně se chytil dveří a co největší silou dupl na ten balkón. Při první ráně to jen zapraštělo, při druhé už se to začínalo chvět a do třetice všeho dobrého ……… balkón se s praskotem přelomil a zůstal viset asi tak čtyři metry nad zemí. Sam rychle sešplhal dolu (musel rychle, ono se to mohlo každým okamžikem zřítit celé) a poněvadž sám měřil skoro dva metry, tak mu na zem už moc nezbývalo, seskočil na podlahu. Hned padl Bobbymu okolo krku, ten mu to tak pět vteřin opětoval, ale pak ho prudce odstrčil se slovy:
„Tak vy neumíte poslechnout, i malé dítě ví co to znamená, když se řekne - nechoď tam - jen pánové Winchesterové to neví. A kde je vlastně Dean, toho si podám ještě zvlášť, za to jeho lhaní ??“
Sam se kousl do spodního rtu a mlčel. Bobby mu posvítil do obličeje.
„Tak kde je …… Same?“ Bobby už tušil něco zlého, když viděl ten jeho vyděšený výraz v obličeji, vytřeštěné oči. Vzal ho druhou rukou za rameno a zatřásl s ním, protože Sam stál jak solný sloup: „Same, co se stalo …… slyšíš?“
Sam začal koktat: „Víš Bobby ….. byli jsme …..támhle nahoře….. a on…..on spadl někam …. někam tady ….. dolu,“ a rozhodil neurčitě rukama kolem sebe.
„Co??? Cože !!!! Nahoře …… dole, co to meleš?“ Bobby na něho jen vytřeštil oči.
„…….A to mě teď říkáš jen tak?! A nic jsi neudělal, nechal jsi ho tady někde ležet?“ Bobby udělal to samé gesto rukama, jako předtím Sam a zakroutil jen nevěřícně hlavou.
„Ale Bobby, sám jsi viděl, že …..,“
„Mlč Same, ono to tak složité nakonec nebylo, dostat se dolu, že? Ty génie??“ Bobby už začínal pěnit. Pak mávl jen rukou a začal svítit kolem sebe, Sam mezitím sebral brokovnici a baterku, která ležela hned vedle a šel Bobbymu v patách.
„To je ale bordel,“ Bobby při každém kroku nadával a odkopával před sebou kusy dřeva.
„A kruci,“ zaklel najednou, kužel světla narazil na tmavou skvrnu – byla to krev, Deanova krev. Samovi se zatmělo před očima a úplně se celý rozklepal. Bobby si toho všiml, protože světlo z jeho baterky poskakovalo bezúčelně sem a tam, sykl na něho, aby se vzpamatoval a zklidnil se. Sam ale neudržel nervy na uzdě a jeho vztek vyvrcholil tím, že zařval: „Do hajzlu se vším,“ a vztekle mrsknul tou baterkou někam před sebe. Bobby jen obrátil oči v sloup a nechal ho, až ten náhlý záchvat histerie přejde (a měl pravdu, Sam si tím ulevil a byl zase v pohodě) a sledoval raději tu krvavou stopu. A asi po čtyřech metrech narazil na Deanovo zhroucené tělo. Byl mírně opřený zády o nějakou starou skříň, hlava mu bezvládně visela k pravému rameni. Bobby k němu rychle poklekl a zkoušel mu pulz.
„Žije“ oddechl si, „ale má velice slabý tep.“
Bobby zvedl Deanovi hlavu a lehce ho poplácal po tváři.
„No tak Deane, prober se …..no tak.“ Dean jako kdyby ho slyšel, trochu sebou trhl, jenom zachroptěl, hlava mu přepadla na druhou stranu a z koutku úst mu vytékal pramínek krve.
„Bože, chlapče ……. má asi nějaké vnitřní zranění….. musíme ho odsud dostat a co nejrychleji do nemocnice.“ Bobby přejížděl světlem Deanovi po těle, aby zjistil případná další zranění, to ostatně za chvíli našel.
„Proboha, co …. co to je? Same, rychle něco na zavázání, prostě něco, jedno co nebo vykrvácí!!“ Sam se nechápavě podíval na Bobbyho, ten posvítil na Deanův levý bok, „podívej se tady !!“
Sam zůstal jen civět na to místo kam dopadalo světlo. Dean měl celý levý bok i rifle nasáklé svou vlastní krví a co hůř, jeho levá ruka byla ošklivě rozříznutá přes celou dlaň i celé zápěstí a pod ní se tvořila kaluž tmavé krve.
To už Sama vyburcovalo k nějaké činnosti, shodil bundu, rychle vysvlékl košili a podal ji Bobbymu, ten vrazil svítilnu Samovi do ruky a jeho košilí zavázal Deanovi ruku. Za jiných okolností by to vypadalo směšně, protože tu ruku měl teď Dean tak obrovskou, jako kdyby snad chtěl trénovat nějaké bojové plemeno psa. Ale teď to bylo spíš k pláči a k vzteku.
Teď už byla Bobbymu jasná i ta Deanova mdloba, byl příliš vyčerpaný tou ztrátou krve. Zraněn byl již vícekrát, ale nikdy nebyl tak mimo.
„Pistole,“ hlesl najednou Sam.
„Co??“ nechápal Bobby.
Sam ukázal světlem na Deanovu pravou ruku, která ještě pořád svírala pistoli.
„Hmm, máš pravdu, co kdyby se náhodou probral, nebude vědět „která bije“ a může nás ještě postřelit,“ a Bobby mu křečovitě sevřené prsty násilím vykroutil a pistoli podal Samovi. Ten ji zajistil, znova si oblékl bundu a do kapes nastrkal obě zbraně.
„No nevím Same, ale asi ho budeš muset vzít jen ty sám. Nemůžeme si dovolit vyrábět nějaká nosítka, tlačí nás čas a někdo musí taky svítit na cestu, tady v tom hrozným bordelu.
Sam položil svítilnu na zem a Bobby mu pomohl dát opatrně bratra do náruče, Sam pod jeho tíhou jen hekl a pomyslel si, „proč pořád máš takovou chuť k jídlu, kdo se s tebou pak má tahat,“ a pomalu šli ke dveřím, Bobby mu svítil pod nohy. U Impaly prohledal Deanovi kapsy a klíčky tam našel (neztratil je při tom pádu), kdyby ne museli by jet jeho autem. Impala byla ale v tomto případě lepší, prostornější. Už začínalo svítat. Bobby hodil do Impaly svítilnu, otevřel zadní dveře a pak vzal Deana za nohy (Sam ho držel za ramena) a přitom si všiml, že se Deanova tvář bolestivě zkřivila.
„Tak ještě aby toho nebylo málo, máš asi zlomenou nohu.“
„Říkal jsi něco, Bobby??“
„Ale nic,“ byl rád, že to Sam neslyšel, zase by šílel.
A společně Deana uložili na zadní sedadlo s levou rukou za hlavou, aby se mu odkrvila a tolik nekrvácela, stejně už Samovou košilí krev opět prosakovala. Oba pak nasedli do aut a vyrazili směrem k městu. Bobby jel první a už v autě telefonoval svému známému lékaři do nemocnice. Sam kontroloval ve zpětném zrcátku každou chvíli Deana, ten ležel zatím v klidu na zadním sedadle, do nemocnice už to nebylo daleko, tak Sam už byl celkem bez obav. Pak najednou se trochu Dean zavrtěl něco zamručel a rozkašlal se …… z pusy mu začalo vytékat množství krve, dusil se. Sam dupl na brzdu. Bobby, protože kontroloval Impalu ve zpětném zrcátku, hned viděl, že není něco v pořádku a okamžitě vzal mobil a volal Samovi.
„Same, co se děje, proč jsi zastavil???“
„Dean ……. Dean asi ……. asi umírá,“ začal blekotat Sam.
„Co to zase meleš ……. jak …. umírá?? Mluv Same, sakra!!“ Ale protože slyšel v telefonu nějaký divný chrapot a Sam ten už nemluvil vůbec (byl blízko nervovému zhroucení), došlo mu, že asi tak moc nepřehání, křikl do mobilu: „Tak šlápni na plyn chlape,“ a pro sebe ještě dodal, „jen aby fakt nebylo pozdě.“
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Soniq
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 2126
Age : 22
Nálada : :)
Registration date : 24.03.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   18.10.09 21:13

OMG!!OMG!! To je napínavé áááááá Shocked 602 kokos asi skolabujem do ďalšej časti !!! Úplne AWESOME poviedka !! Viem , že som to písala už asi milión krát ,ale proste to sa nedá to je taaak skvelé omg!! Každou novou časťou ma zabíjaš 704 je to tak úžasnéé pri čítaní ani nedýcham , ani srdce mi nebije len som nalepená k obrazovke a čítam ako o smrť taak moooc milujem torturing!Deana drool a v tvojej ff ho je neúrekom Twisted Evil som unesená z tvojej tvorby affraid ten dej je geniálny vždy len čumím ako to máš dokonale premyslené Twisted Evil áááá ja sa tak teším na new časť to není snáď možné dance , aká som zažraná do tejto ff rýchlo píš , bo to bude mať smrtelné následky pre mňa kks patrí ti mega poklona Januška
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   19.10.09 6:33

Soniq: vďaka, ale teraz nemam toľko času, ďalšia časť bude o niečo dľhšie.
Komenty píšeš iba ty, tak neviem, páči sa to aj nekomu inému, ten moj štýl pisania? affraid
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   22.10.09 11:35

Tak přece jenom další část.
---------------
Před nemocnicí Bobby vyletěl z auta a jakmile Impala prudce zabrzdila, okamžitě otevřel zadní dveře a kontroloval Deana. Nebyl na tom nejlíp, ale nejhůř taky ne. Sam mezitím vystoupil a Bobby ho chytil za ramena a zatřásl s ním.
„Co to mělo znamenat, ty teda dovedeš člověka vyděsit, já už fakt myslel na nejhorší, chováš se jako nějaká hysterka!!“ Sam stál jako hromádka neštěstí, polkl jen naprázdno a nevydal ze sebe ani hlásku. Bobby se ještě nadechoval, ale už neřekl nic, protože se rychle blížil tým zdravotníků. Ihned Deana přenesli z Impaly na nosítka a postarší, usměvavý lékař mu hned kontroloval pulz a vzápětí zavelel: „Okamžitě na sál !!“
Sam s Bobbym šli za něma a až na přímém nemocničním osvětlení bylo teprve vidět, jak Dean hrozně vypadá. V obličeji byl bledý, ne on už nebyl ani bledý, neměl vlastně barvu žádnou. Krev, která mu vytékala z bezbarvých úst přes bradu na krk, už začínala zasychat, tričko a košile v těch místech byly nasáklé krví. A až teď bylo vidět i krvavý flek na hrudníku, asi od zlomeného žebra nebo žeber. Nejhůř na tom byla ale jeho levá ruka. Samova košile už nebyla hnědá, ale tmavě červená a stejnou barvu měl i Deanův celý levý bok. Nehledě na to, že byl celý špinavý a jeho oblečení bylo potrhané. Byl na něho tak strašný pohled .…… jen ho položit do rakve ……. a Sam už to taky v duchu viděl, v těch nejčernějších barvách ……hřbitov, květiny, smuteční hosté …….. pak se otřepal a rychle vrátil do reality. Ten pohled na Deana ho tak sebral, že se musel opřít o Bobbyho a přitom zjistil, že je asi sám, komu se jevila ta situace tak černě. Bobby vůbec nebyl nějak vyděšený, on byl hlavně naštvaný i celý zdravotnický personál byl poměrně klidný. Sam chtěl na všechny křičet, pohánět je, nemohl pochopit jejich klid, když jeho bratr může každou chvíli…… , už to ani nedomyslel, všichni i s Deanem zmizeli za dveřmi, nad kterými se okamžitě rozsvítilo červeně „NEVSTUPOVAT“.
-----------
Sam chodil po nemocniční chodbě jako „lev v kleci“ od jednoho okna k druhému, od jedněch dveří ke druhým. Bobby ho chvíli pozoroval a pak už nemohl snést to jeho pochodování, rozhlédl se a když nikdo nebyl nablízku, zasykl na něj a trochu i zvýšil hlas: „Same, sedni si, sakra ……. ty teda dovedeš vynervovat …..oni se o něj postarají, neboj.“
Sam si tedy sedl vedle Bobbyho, ale stejně zase bubnoval prsty do stehen, Bobby mu tu ruku připlácl a zmáčkl v dlani a přitom cítil, jak se Samovi ta ruka chvěje. Ani se mu moc nedivil po tom všem. Však sám se ještě trochu klepal z toho, co Sam před chvílí předvedl v tom autě.
„Prosím tě už toho nech nebo z tebe fakt vyletím z kůže, klídek ……. jasný….. jasný !!!“
„Kdyby byli i oni tam“ a Bobby udělal gesto rukou směrem ke dveřím s výstražným nápisem, “takoví nerváci jako ty, tak bys mohl už teď rovnou říct – operace se zdařila, pacient zemřel.“
Byl to spíše takový černý humor, Bobby už opravdu nevěděl, jak Sama uklidnit, tak to zkusil, zabralo to. Na Samově tváři to vykouzlilo slabý úsměv a přestal se klepat. Konečně taky pochopil, proč byli všichni tak klidní, oni musí, nemůžou si dovolit nějakou nervozitu a pomyslel si: „Tohle bych teda dělat nemohl, takhle ještě zabít nějakého démona, to jo, ale tohle ne,“ a složil si s povzdechem hlavu do dlaní.
„Bobby, díky, že tady seš se mnou, já bych se asi z toho zbláznil,“ špitl ještě.
Bobby mu stiskl ruku, podíval se na něho a jeho pohled říkal „to je přece samozřejmost“.
Pak chvíli mlčeli oba dva.
Najednou se Bobby začal ušklebovat, hrozně ho zajímala jedna věc, přímo hořel zvědavostí, ale doposud na to nebyla vhodná chvíle a situace byla příliš napjatá. Teď bylo relativně času dost, aby dostal od Sama odpověď.
„Ty Same, v tom baráku, …….,“ v Samovi hrklo, teď to přijde, ten nešťastný Deanův pád, myšlenky se mu začaly v hlavě honit sem a tam, jak z toho jen vybruslit, Samova utkvělá představa byla zatloukat, zatloukat, ……… co ten váš duch??“ pokračoval Bobby trochu ironicky, aby si do Sama zarýpal. Ani za mák totiž nevěřil, že tam vůbec nějaký byl. Hoši prostě dopadli tak jako všichni ostatní, kdo tam vlezli. Starý, prohnilý barák, šlápli někde vedle a neštěstí je hotové. A to ještě měli kliku, že nějaký jim podobný cvok si to o té legendě nenašel na internetu a nepobíhal tam jako nějaký maniak se sekyrou. Ale třetí osobu tam Bobby nikde nezaregistroval, tak to byli jen oni dva, kdo měli tak hloupý nápad a lézt tam.
Jen na to Bobby pomyslel, na to jak je právě před tímto varoval, jak neposlechli, a jak taky dopadli, hlavně Dean, začal se mu zase zvedat adrenalin v krvi. Ale vzhledem k nastálé situaci se rozhodl, že si to nechá na pozdější dobu a hochům ještě pořádně vyčiní.
Sam pořád s hlavou v dlaních, ani ji nezvedl (aspoň nebylo vidět jeho úlevu v tváři, že Bobby nezavedl řeč na to ošemetné téma, kterého se tak bál) a zamumlal: „Dean ho zabil.“
„Cóó !?“ zalapal po dechu Bobby.
„Říkám, že ho Dean zabil …..aspoň doufám.“
„No to jsem ti rozuměl………. já jen ……on tam fakt nějaký byl, to si snad děláš srandu!!“
A Sam mu v krátkosti vylíčil ty svoje „trable“ s tím duchem a jak ho Dean zlikvidoval. A ten pád? Použil Bobbyho vlastní slova „dům je starý, rozpadlý, prohnilý.“ A tu pasáž
s přemostěním balkónu, tu jaksi radši vynechal. Byl hrozně rád, že se Bobby neptal na to, jak se nahoru dostali a doufal, že už ani nikdy nebude. Bobby jen mlčky poslouchal, pokyvoval hlavou a pak to uzavřel slovy: „Tak to vypadá, že se vám to hoši opravdu povedlo, proto ta pistole v Deanově ruce. Alespoň ten dům už není prokletý, no my se to vlastně už nedozvíme, dalších sto let čekat nemíním,“ uchechtl se Bobby a Sam se taky pousmál, ale on z jiného důvodu, že už snad do toho Bobby dál nebude šťourat. No kdyby Sam neměl pořád tu hlavu v dlaních a podíval se mu do obličeje, poznal by z jeho výrazu, že tomu asi tak nebude a bude to mít ještě dohru, Bobbymu se prostě na tom jeho vyprávění něco nezdálo, ale zatím to nechal být, teď měli přece jiné starosti.
Pozn. autora: Ta „bouřka“ nebo spíše „zemětřesení“, které pak následovalo, si Sam pamatoval hodně, hodně dlouho a litoval té hloupé dětinské lži a zapírání. Ale nebudeme předbíhat.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   28.10.09 22:05

Asi o dvě hodiny později
Ze dveří sálu vyšel ten přívětivý lékař, Sam i Bobby ihned vyskočili a šli k němu.
„Jak je na tom?“ vypálili oba naráz stejnou otázku. Lékař jim oběma mlčky pokynul, aby ho
následovali do jeho pracovny, sedl si za stůl, oni dva proti němu a chvíli se na ně zamyšleně díval, nevěděl jak začít, aby toho mladšího ještě víc nestresoval.
„No,Tome?“ Bobby upřel na lékaře pohled, „známe se přece léta, můžeš to říct na rovinu !!“
„No právě, že se známe už léta Bobby, nechci ti v žádném případě lhát, obzvláště tady….“, podíval se tázavě na Bobbyho.
„Á, promiň, to je Sam a ten druhý Dean, jsou to moji…….. synovci.“
„Tak tví synovci!!“, sjel ho velice škaredým pohledem Tom. „Nemůžu uvěřit Bobby, že jsi je tam pustil …… nemusím se snad ani ptát, kde byli, že?!, přece dobře víš, jak je ten dům nebezpečný! Když tam lezou malí kluci, to se dá ještě pochopit,“mávl rukou, „ale tohle snad jsou dospělí chlapi, co jste tam proboha vůbec hledali?“ a zvědavě se podíval na Sama, ten mlčel, tak ten samý pohled upřel na Bobbyho, také mlčel. Ještě jednou nevěřícně zakroutil hlavou, nevěděl co si o tom má myslet a vrátil se k původnímu tématu, k Deanovi.
„Z jaké výšky to vůbec spadl?“
„Asi tak šest metrů,“ špitl Sam.
„No podle toho, jaká zranění utrpěl, bych to tipoval na víc ………no to teď nechme stranou.“
Vzal do ruky nějaké papíry a pomalu z nich předčítal.
„Otřes mozku a šok z toho pádu, ze zranění a poměrně dost velké ztráty krve. To je to nejmenší.“ Sam zamrkal vyděšeně očima, co tedy bude ještě horší??!
„Zlomená dvě žebra, propíchnutá pravá plíce a to způsobilo vnitřní krvácení a jedno z těch žeber,“ na chvíli se odmlčel a zakroutil hlavou, „no to se fakt málokdy vidí……. se prořezalo přes kůži na povrch. Vůbec nechápu jak se mu to stalo, při pádu by měl obě žebra dovnitř, muselo pak na něj ještě něco spadnout a tím se to jedno jakoby vzpříčilo ……že by nějaký trám?“ podíval se na Sama a Bobbyho, oba jen pokrčili rameny. Jen Samovi oči se rozšířili ještě víc a očekával další „jobovku“.
„No a ta jeho levá ruka, jak vám to mám jen ……..,“ lékař si sepnul ruce, nadechl se…….. „no zkrátka nějaký ostrý předmět, asi sklo, mu přeťalo žíly na zápěstí. Mimochodem, to jste udělali moc dobře s tou košilí, jinak nevím, nevím, jak by to dopadlo,“ Bobby se otočil na Sama a lékař pochvalně pokývl hlavou. „ Ale ještě tady máme tu rozříznutou dlaň, tam má bohužel přerušené šlachy a nervy, které umožňují hýbat prsty. Pokud se to dobře zhojí a bude poctivě cvičit, snad se mu citlivost do prstů vrátí. Přesto mu tam zůstane pořádná jizva, měl to pořádně rozšvihnuté, takže míň než třicet stehů ………. ale na to ženské letí, na jizvy,“ pokusil se o vtip, vzápětí viděl, že asi nebyl na místě. Sam už byl totiž načisto na mrtvici z toho, co do teď uslyšel, jen naprázdno polkl. A to netušil, že to nejhorší ještě přijde.
Tom si znovu sepnul ruce a zkoumavě se na oba díval, jako by chtěl zjistit, kolik toho ještě snesou, obzvláště Sam, ještě jedna taková zpráva a už to s ním asi sekne o zem. Ale bohužel musel jim sdělit všechno.
„Nejhůř je na tom jeho koleno,“ Sam otevřel v údivu pusu a jeho oči teď málem vypadly z důlků, lékař pochopil, že o tom asi nic nevěděl, podíval se na Bobbyho, ale ten se tvářil jaksi chápavě (on něco tušil).
„Víte, lidé při pádu se snaží dopadnout na nohy, to právě je ta chyba a na to taky Dean doplatil. Snažil se to asi ustát, ale dopadl na tu nohu tak nešťastně, celou váhou těla a žádný drobeček to není a ještě z té výšky,“ přitom se zase zatvářil nějak divně,“ koleno to prostě nevydrželo, je vykloubené a co hůř, zpřetrhaly se v něm kolenní vazy.“ Sam už byl blízko nervovému zhroucení. I Bobbyho to trochu šokovalo: „Doufám, že to neznamená, že už nikdy nebu ..…,“ nedořekl, protože Tom ho hned zarazil.
„Ne, to ne ……… ale asi už bude do smrti kulhat.“
To neměl před Samem vůbec říkat, vyskočil a chtěl jim říct, že je to jen jeho vina, že bude z Deana mrzák, ale jen bezmocně otevřel pusu a civěl, před očima se mu zatmělo a nebýt Bobbyho, o kterého se opřel, asi by se zhroutil. Jen on sám věděl, proč ta náhlá slabost.
Bobby a Tom (protože tu pravou příčinu neznali) to ale pochopili úplně jinak. Bobby vždycky věděl, že Sam je trochu slabší povahy, ale že to nechá dojít tak daleko, že to s ním bude tak cloumat, to si opravdu nemyslel a bylo mu za něj trochu trapně. Ale pak si uvědomil co minulou noc prožili, ten strach o bratra…….. no, docela to i chápal.
Tom si pomyslel téměř to samé: „No chlap jako hora, sám nemá ani škrábnutí a stačí, když se mluví o zranění, málem tady zkolabuje“, ale vzápětí se za to zastyděl, „čemu se vůbec divím, je to jeho bratr, má o něj strach, vždyť já to znám moc dobře.“
Nahlas pak řekl: „Tak abychom to shrnuli, Dean může mluvit o štěstí, že vůbec žije. V nejhorším případě bude trochu kulhat, ale je to chlap, zvládne to, když mu pomůžete…..mnohým stačí i míň a nepřežijí to,“ dodal s takovým smutkem v hlase.
„Můžeme ho vidět?“ zeptal se Bobby.
„Jistě,“ a pokynul jim, aby šli za ním.
Vešli do pokoje. Bylo slyšet jen pípání přístroje na monitorování srdce (předpis nemocnice , raději se takhle pojistí u každého pacienta). U Deana seděla mladá sestřička a otírala mu čelo a tváře, ihned se zvedla, na Toma a Bobbyho se usmála a odešla. Bělost Deanova obličeje, na kterém se mu perlily kapičky potu způsobené horečkou, si nic nezadala s bělostí polštáře. Stejně tak bělostné obvazy na levé ruce a hrudníku. Jak na tom byla jeho noha vidět nebylo, tu měl pod přikrývkou, ale byla mírně zdvižená a zavěšená v jakýchsi popruhách, stejným způsobem byla upevněná i jeho zraněná ruka. Strašně těžce a tak chrčivě dýchal. Až teď, když byl umytý, odhalily se mu na těle modřiny a podlitiny, jednu měl na levé tváři. Celkově byl na něho žalostný pohled. Samovi se tlačily slzy do očí, ale překonal to, Tom si těch slz stejně všimnul.
„Nebojte se Same, teď je pod sedativy, necítí bolest,“ a pokračoval dál, “naštěstí nebyla třeba zatím žádná operace, jsou to taková zranění, která potřebují hlavně klid na lůžku, všechno má pouze pořádně zafixované a když bude léčba probíhat jak má, příroda si pomůže sama. Tak asi týden si poleží tady a pak se uvidí, když nebudou komplikace a pokud mi slíbíte, že na něho dohlídnete, může ležet i doma.“
Sam a Bobby se na sebe podívali. Bobby pokrčil rameny, postavil se proti Tomovi a něco mu polohlasem říkal. Sam nerozumněl, ale za chvíli pochopil o co šlo.
„No tobě asi přeskočilo, kamaráde. Vám nestačí, že je tak zřízený, chcete ho asi dorazit úplně,“ Tom trochu zvýšil hlas, ale vzápětí se začal usmívat, vzal Bobbyho kolem ramen, „víš co, pojď se mnou, promluvíme si.“
Sam si sedl k Deanovi a jen na něho hleděl. Až teď si všiml, že má v pravé ruce něco napíchnutého, „asi nějaké vitamíny nebo výživa nebo co to těm pacientům tady dávají,“ pomyslel si, „no jo, vlastně spí a nemůže nic jíst, alespoň trochu zhubneš brácho,“ škodolibě se ještě uchechtl. Ani si nevšiml sestřičky, která se vrátila a kontrolovala Deanovi teplotu. Asi se na ni nějak divně, nevraživě podíval, proč vůbec vyrušuje, protože ona z toho znervózněla a ihned odešla. Samovi to za chvíli došlo, že se zachoval jak idiot, přece to je její práce a šel ji hledat, aby se jí omluvil. Stála hned za dveřmi na chodbě a očividně nevěděla, co má dělat. Ona přece chtěla jen zkontrolovat Deanův stav a ten chlap co tam byl, ji tím svým pohledem úplně drtil a málem ji vynesl v zubech. A teď rozrazil dveře ……. asi jí chce ještě vynadat, je to blázen …….začala se bát. Naštěstí z protilehlých dveří už se k nim blížili Tom a Bobby.
„Tak Same, s vaším strýcem to není vůbec jednoduché, ono to není jednoduché ani s jedním z vás, něco mi o bratrovi prozradil, jaký je pacient. Moc se mi to nelíbilo, ale nakonec jsme se dohodli na kompromisu. Deana si tady nechám den na pozorování a pak si ho můžete vzít domů. Ale při jakémkoliv náznaku zhoršení jeho stavu …… okamžitě, slyšíte okamžitě ho tady chci mít zpátky. Já tě znám Bobby, zase nějaké to tvé pokoutné léčitelství, tak na to zapomeň příteli, ještě bys mu pohoršil.“ Bobby jen souhlasně pokývl hlavou.
„Alex,“ otočil se Tom k sestřičce, „dnes mě doma nečekej, zůstanu tady a možná ještě celou noc.“
„Dobře, tati,“ špitla Alex.
Sam by se nejradši neviděl, to byl teda trapas, začal cosi blekotat: „Promiňte …… já jsem …..já jsem nechtěl …. promiňte ……. děkuji vám, že se …….. o bratra …… staráte.“ Bobby a Tom se začali uchechtávat a nevěděli kam se mají dívat, jestli na podlahu nebo do stropu.
Nakonec to byla Alex, která tu trapnou situaci ukončila.
„Přiznám se, že jste mi trochu nahnal strach,“ měla takový nádherný sametový hlas, který se perfektně hodil k její drobné postavě, přistoupila k Samovi a vzala ho za ruku …….bylo to jak výboj elektřiny, který mezi nimi přeskočil……..,nebojte se, postarám se o něj.“ Sam měl teď příležitost si ji prohlédnout zblízka. Bylo jí asi tak 25 let, polodlouhé rovné hnědé vlasy, stejnou barvu měly i její oči, rudé pěkně tvarované rty při řeči odkrývaly bělostné zuby.
„Tati, asi tady zůstanu taky, co bych ostatně doma dělala sama.“ Všichni tři se na ni s uznáním podívali, Sam přímo s obdivem.
„A vám dvěma, bych doporučoval spánek, tady už stejně nejste nic platní. Zvláště vy Same, jak se na vás dívám, usnul byste ve vteřině ve stoje,“ Tom jim ještě pokynul a zmizel za dveřmi Deanova pokoje. Alex se otočila, usmála se na Bobbyho a Sama (na toho trochu víc) a také zmizela za těmi dveřmi, aby dokončila svou práci.
„Tys to věděl Bobby, že je to jeho dcera?“ procedil skrze zuby Sam.
„Ano, znám ji od narození,“ Bobby se viditelně výborně bavil na tom Samově trapasu.
„No, teď mě má asi za pěknýho debila.“
Bobby měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Sam se tvářil jako …… ani se ten jeho výraz nedal definovat.
„Ale no tak Same, je to chápavé děvče a už se setkala i s horšími „cvoky“ než jsi ty …… neber si to tak……. a pojď už,“ vzal ho za paži, přitom se pořád uškleboval, „ale je hezká viď?“ neodpustil si ještě poznámku Bobby.
„Ani nevím, neměl jsem čas si ji pořádně prohlédnout,“ zabručel Sam.
„Kdybys nekecal,“ pomyslel si Bobby a nahlas řekl, „být na tvém místě Dean, tak už ji má proskenovanou skrz naskrz,“ a ještě tak ledabyle prohodil, „Alex s ním teď bude pořád, bude ho ošetřovat, je to hezkej chlap, ona je taky pěkná a ……..“ Sam ho umlčel svým pohledem.
Bobby si chtěl ještě zarýpat, protože Sam na rozdíl od Deana, byl takový nesmělý, co se děvčat týče, ale pak si to rozmyslel.
Když došli ke svým autům, zazvonil Bobbymu mobil, Sam rozhodně poslouchat nechtěl, ale stejně konec rozhovoru zaslechl.
„………promiň, že jsem nezavolal sám …….. jsem v nemocnici …….nééé, neboj se nic mi není. Musím ti ale něco říct …… budou u nás nějaký čas bydlet i Sam a Dean. Vysvětlím ti to doma, za půl hodiny jsme se Samem tam………Proč jen se Samem? No, to je na dlouho, pak ti to řeknu,“ a zaklapl mobil. Protože Sam se na něho díval s otázkou v očích, co to jako mělo být, rozhodl se, že mu to vyklopí.
„Radši ti to řeknu hned, abys pak nebyl překvapený. Víš už asi dva měsíce u mě bydlí Ellen a od minulého týdne i Jo.“ Sam jen překvapeně zamrkal očima. „Co se tak díváš? Přece víš, že jim shořel dům, neměly kam jít, to jsem je měl vyhodit!! Ostatně teď se bude ženská ruka hodit, když tam budete ještě vy dva a obzvlášť Dean bude potřebovat trochu jinou péči než chlapskou.“
Samovi už bylo jasné, proč nechtěl Bobby poslední dobou, aby ho navštěvovali a měl výmluvy typu: mám tady nepořádek (na to oni byli zvyklí, jako kdyby měl někdy uklizeno), teď musím odjet (však věděli, jak se dostat do domu i bez jeho vědomí), jsem nachlazený (to měl strach, že je nakazí nějakou nemocí?), až vlastně tuto noc jim skoro vynadal, proč spí v motelu a ne u něj. Asi mu Ellen promluvila do duše, ušklíbl se pobaveně. Přišlo mu to v tu chvíli opravdu směšné, jak Bobby zapíral, jako nějaký puberťák. Ale už se na tím nechtěl pozastavovat, byla to ostatně Bobbyho věc. Chtěl se doopravdy trochu vyspat, nastoupil bez dalšího komentáře do Impaly, nastartoval a vyrazil. Bobby vzápětí udělal to samé.
---------------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   29.10.09 22:26

Dakota – Bobbyho dům – asi o půl hodiny později
Když vystoupili před Bobbyho domem, Sam se schválně loudal, nechal jít Bobbyho napřed, aby viděl Elleninu reakci. Ale ta ho prozatím zklamala, z Bobbyho telefonátu vycítila, že se něco stalo, zvláště, když přišli bez Deana. Krátce se přivítala se Samem a mlčky vybídla Bobbyho, aby už začal mluvit. Všichni tři si sedli ke stolu, mezitím odněkud přišla i Jo, pokynula Bobbymu i Samovi na pozdrav a přisedla si také. Většinou mluvil Bobby, Sam ho jen doplňoval. Ellen se tvářila docela klidně, zato na Jo bylo vidět, zvláště když přišla řeč na Deanova zranění, že ji to nějak sebralo a bledla samovolně ve tváři.
Až skončili, Ellen vstala od stolu, pořád ještě klidně, ale pak se nadechla a spustila, dalo se to ostatně čekat, jestli si někdo myslel, že to nechá jen tak, byl na omylu.
„Já nemám slov, co jste si vůbec mysleli, že děláte …….. jako děti ……..co děti, jste horší jak……,“rukama se chytla za hlavu, „nasekat vám na holou by bylo málo,“ přistoupila k Samovi a střelila mu takovou facku, že Sam jen zalapal po dechu, to tedy nečekal, Bobby a Jo se na sebe v úžasu podívali, „a Dean má štěstí, že tady není, taky by to schytal, vůbec bych se s ním nemazlila!!“ pokračovala ještě Ellen a jak byla v ráži, bylo jasné, že by to zrealizovala.
Sam se mezitím trochu vzpamatoval a nesměle polohlasem zašeptal: „On už je potrestaný dost, nemyslíš??“
Jeho slova ji trochu vrátila zpět na zem, ale stejně si neodpustila ještě poznámku: „Ale ty ne …… tak sklapni laskavě,“ pak pokračovala už mírnějším hlasem, „proboha, vždyť se mohl zabít a tebe mohl zabít ten šílenec se sekyrou,“ zakroutila nechápavě hlavou a pak odešla do kuchyně se slovy: „Jdu raději udělat něco k jídlu, musíte mít hlad, Jo pojď mi pomoct.“ A jak šla kolem Bobbyho: „A ty, jestli jsi o tom všem věděl a nezabránil jsi jim v tom, tak to si spolu ještě vyřídíme,“ zasyčela mu do tváře. Bobbymu se jen protáhl obličej.
Po jídle, které všichni chválili (i kdyby to nebyla pravda) a tím si trochu Ellen udobřili, Sam odešel do svého pokoje (oba měli u Bobbyho v podkroví malé pokojíky, pro případné přespání). Teď v tom Deanově bydlela Jo, měla na výběr, ale vybrala si jeho, alespoň se teď nemusela stěhovat z jednoho do druhého. Sam si stačil jen vyzout boty, padl na postel, vůbec mu nevadilo, že je ještě světlo a okamžitě usnul.
---------------
Probudily ho přímé sluneční paprsky, podíval se na hodinky, bylo deset hodin ráno. Proboha…… měli být už v nemocnici u Deana …… a on si tady v klidu spí, nikdo ho nevzbudil.
Rychle se obul a seběhl po schodech dolu. Bobby seděl u stolu a četl si nějaký časopis.
Sam na něho vyhrkl: „Bobby musíme už jet.“
„Dobré ráno, vyspal ses dobře? Dej si sprchu, snídani ……“, když viděl ten jeho nechápavý pohled, jak vůbec mu může tohle v klidu říkat, odložil časopis, „uklidni se, teď jsem mluvil s Tomem, všechno je v pohodě, ještě musí udělat nějaká vyšetření, můžeme přijet až odpoledne.“ To Sama uklidnilo, vzal si z tašky, kterou mezitím donesl Bobby z Impaly, čisté oblečení a odešel do koupelny. Sprchu si pořádně vychutnal a když vycházel, Jo na se na něho zálibně podívala a usmála, ten úsměv jí opětoval. Měli oba štěstí, že tam nebyla Ellen, ona nerada viděla, když si kterýkoliv z bratrů Winchesterů k Jo dovolil nějaké důvěrnosti. Osobně neměla nic ani proti jednomu, byli jí stejně tak blízcí jako Bobbymu, také s nimi tak jednala, jako s vlastními (viz ta facka Samovi), ale Jo byla prostě TABU. Sam si dal vydatnou snídani a šel se podívat na Impalu, určitě bude potřebovat vyčistit interiér od krve. Už z dálky se Impala v slunečním svitu leskla a když nakoukl dovnitř zjistil, že i ten úklid na sedadlech udělal někdo jiný. Byl rád, protože si představil, jak by Dean zase vyváděl (i když to byla jeho vlastní krev), že se mu o jeho miláčka nepostaral. Vrátil se zpátky do domu a jen tak prohodil: „Dík za Impalu,“ usadil se do křesla u televize, ani moc nevnímal jaký pořad tam běží a čekal na odpoledne.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   01.11.09 14:58

Toto je poslední část z uplynulých tří dnů a pak už se vrátíme do současnosti.
----------------
Asi tak ve dvě hodiny odpoledne zavolal Bobbymu jeho kamarád Tom, že i když s tím jejich nápadem pořád nesouhlasí, můžou si Deana odvézt. Jo si vymínila, že pojede také. Bobby tedy zůstal s Ellen doma, připravit všechno potřebné.
Sam byl jak na trní, aby už konečně zase mohl být u bratra, ale taky v skrytu duše tajně doufal, že uvidí znovu Alex. V nemocnici chtěla Jo nejprve vidět Deana, Sam ji od toho zrazoval, nedala si říct, pak jí bylo do pláče. Raději ji odvedl na chodbu a šel hledat lékaře …… najednou ji uviděl, stála tam, Alex. Jejich pohledy se setkaly, zase přeskočila jiskra, hned se k Samovi skoro rozběhla. Ale až se setkali z očí do očí, sklopila zrak, zůstalo jen u pozdravu. Sam udělal to samé. Věděla, proč přišli a mlčky je odvedla do tátovy pracovny.
„Zdravím vás Same, už jsem vystavil potřebné propouštěcí dokumenty, a tady vám dám ještě léky, které bude bratr poctivě brát a na to VY (velmi důrazně !!!) osobně dohlédnete nebo tady slečna,“ Sam představil Jo jako rodinnou přítelkyni. Když jim dával instrukce, jak mají léky aplikovat, v jakých dávkách a hlavně na co jsou, zatvářil se Sam nešťastně a Tom zase nechápavě.
„No víte pane doktore …….“
„To oslovení nemám moc rád …….. jsem Tom“, přerušil lékař Sama mávnutím ruky.
Sam přikývnul: „Takže Tome, on už vám to asi říkal Bobby, Dean nesnáší nemocnici, injekce a jakékoliv léky, vždycky byl problém je do něj nějakým způsobem dostat. Když mu bylo opravdu zle a měl na výběr, raději sáhl po whisky. Vy mi tady dáváte tři druhy, tak si vůbec nedokážu představit jak ……..“
Tom si jen vzdychnul a ze skříňky za sebou vybral nějakou lahvičku s tabletami.
„Aha, takže bratr je tvrďák ……..Raději pověřím vás Jo. Tyhle léky jsou na to, aby nedostal nějakou infekci a zánět, jsou to zároveň i mírná sedativa, ale od bolesti mu nepomůžou, jen trochu utlumí ……. No chraň vás i jeho Bůh, aby po té láhvi opravdu sáhnul, nesmí ani kapku, pokud bude brát ty léky. Jsou dost silné a v kombinaci s alkoholem ……… to by ho zabilo. Nemusel by se taky jednoho krásného dne probudit, kdyby to takhle smíchal!!“ Oba se na něj podívali poněkud vyděšeně. „No jen doufám, že není nějaký alkoholik – závislák??“ Zavrtěli záporně hlavu.
„Tak to je OK. Ty začátky budou pro vás i pro něj dost nepříjemné a někdy i kruté, ale chtěli jste to tak …… tak se s tím musíte poprat. Teď ještě bude nějakou dobu spát, ale až se probere, musíte mu ty léky hned dát.“
Lékař ještě poučil Jo, jak má Deanovi srážet horečku a jiné věci, v čem si sám ze začátku nepomůže, poděkovala mu s tím, že máma si určitě už bude vědět rady. Tom si hlasitě oddechl: „No sláva, aspoň nějaká zodpovědná osoba, na kterou bude spolehnutí, pardon, kromě vás Jo. Už jsem fakt měl strach, že bude v péči jen těch dvou ztřeštěnců.“
Sam se naoko urazil a už jen podotkl, že přijeli Impalou (na což souhlasně Tom přikývl) a zvedal se k odchodu, a proto už neslyšel co Tom ještě Jo říkal a jak divně, vyjeveně, přímo pohoršeně se zatvářila a jak pobaveně se zase zatvářil Tom.
U Impaly byla i Alex, dohlížela na to, aby Deana dovnitř pořádně uložili, stála těsně vedle Sama a špitla: „Uvidíme se ještě?“ - „Já bych rád,“špitl stejně tiše Sam a následně ucítil v dlani nějaký kousek papíru, bylo na něm telefonní číslo. Ještě se na ni jednou podíval a pak už nasedli s Jo do auta a odjeli. Za další půl hodinu už s Bobbym odnášeli Deana do domu a ukládali ho do připravené postele.
Jo šla hned za mámou a něco jí šeptala, ta jen pokývla chápavě hlavou a spolu odešli k Deanovi a zavřeli za sebou dveře. Po půl hodině vyšla Ellen, vzala měkký čistý ručník, do mísy napustila ledovou vodu a vrátila se zpět do pokoje, dveře už nechala otevřené. Sam s Bobbym vstoupili také. Sama poněkud překvapilo, proč už Dean není v tom nemocničním oblečení, jen v obvazech a lehce zakrytý. Vždyť už je docela chladno, je říjen, bude mu zima, nechápavě se podíval na Jo.
Ta s úsměvem ve tváři: „Řídím se jen radou doktora Toma, bude mu líp jen tak, bez ničeho.“ Sam se zatvářil pohoršeně, načež Jo málem vyprskla smíchy ……. „Néé, úplně nahý není, neboj. Ale má třetinu těla v obvazech, nepotřebuje být ještě oblečený a ta horečka k tomu, teplo mu je určitě dost, možná až moc.“ Sam se podíval na Deana a musel dát Jo za pravdu.
Po tvářích mu z čela stékaly pramínky potu, měl očividně vysokou horečku. Asi mu ten převoz moc nepřidal. Ale pořád spal, pokud se tomu dalo říct spánek, každou chvíli se mu tvář zkřivila bolestí, pravou ruku křečovitě zatínal do matrace postele. Ellen mu začala otírat obličej, krk, hrudník, aby trochu srazila teplotu. Po pár minutách se již zdálo, že horečka trochu opadla. Ellen vstala, podívala se tázavě na Bobbyho, ten jen přikývl a oba se hrnuli ke dveřím s tím, že musí ještě odjet do města, do tmy budou zpátky.
„A vy dva z Deana nespustíte oči, rozumíte!!!“, houkli ještě ve dveřích na Sama s Jo, kteří na ně zůstali civět s otevřenou pusou. Pak už bylo jen slyšet prásknutí dveří od auta a odjezd.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Soniq
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 2126
Age : 22
Nálada : :)
Registration date : 24.03.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   01.11.09 15:52

Jee suprové časti hltám ich a prežívam a všetkooo nebudem sa opakovať ,veď vieš, ako túto ff milujem Twisted Evil zbožňujem a všetko I love you , takže už sa mooc teším na ďalšiu časť super prááca
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   05.11.09 13:49

Dakota – Bobbyho dům – současnost
„Same, Same ……. Same slyšíš??“
„Co, cože?“, až na třetí oslovení se Sam probral z toho svého, jak rád by věřil, jen strašného snu, ale byla to krutá skutečnost.
„Pojď se najíst a řekni Jo ať jde taky ………však nemusí u Deana pořád sedět,“ ty poslední slova si Ellen spíš bručela pro sebe. Viděla dobře jak se Jo tváří, její špatně skrývané slzy. Nechtěla aby se v ní probudily nějaké emoce a začala k Deanovi cítit něco víc, než jen přátelství. I když dobře věděla, že by tomu nezabránila ani po dobrém, ani po zlém. Jo na Deana nezapomněla, ani po té dlouhé době odloučení. Vybavil se jí před očima ten její pohled, když ho poprvé viděla. Ale naštěstí Dean její city neopětoval, život, který se Samem vedou, jim to ani nedovoluje, pořád jsou jednou nohou ve vězení nebo v hrobě. Ellen tomu byla na jednu stranu ráda, že mezi nimi nevzniklo nějaké hlubší pouto. Nechtěla, aby Jo byla nešťastná, kdyby jí jednou někdo v noci oznámil, že se Dean už nikdy nevrátí domů a ona zůstane s dítětem nebo s dětmi sama. Ellen tohle znala velice dobře. Hoši vlastně taky, vyrůstali bez matky a John už taky nežije. Jo je na tom o trochu líp, ona ještě mámu má.
Po večeři Ellen oznámila: „Mládeži, vy sklidíte se stolu a umyjete nádobí a pak půjdete spát,“ viděla, že Jo chtěla něco namítat, rázně ji umlčela, „už jsem řekla, spát!! Já zůstanu vzhůru, když bude potřeba, vzbudím Bobbyho.“ Načež se Sam a Jo začali nějak divně ušklebovat.
„No, co je ……co se tak díváte?“, zaškaredil se na ně Bobby.
„Ále nic,“ Sam si musel dát před pusu ruku, stejně bylo vidět, jak se uculuje. A jestli čekal ještě nějakou dohru (vzpomněl si na tu Elleninu poznámku zda o tom všem Bobby věděl), tak se spletl, z jejich chování bylo jasné, že si to vyjasnili, když byl s Jo v nemocnici.
Ellen už pochopila, kam ty jejich pohledy míří: „Jestli to má být nějaká narážka na ten náš náhlý odjezd, tak abyste věděli, byli jsme jen nakoupit, je nás o dva víc. A nějaké masti a čisté obvazy a jiné vě …..,“ nedořekla, jen překvapeně zamrkala očima, „co jste si mysleli, že jsme tam dělali, no to snad není pravda….. a kdyby, tak vám po tom nic není,“ uzavřela tuto diskuzi Ellen, bylo vidět, že se už o tom nechce dál bavit a ukázala výmluvným gestem na stůl plný špinavého nádobí. Sam a Jo tedy udělali co měli, osprchovali se a odešli do podkroví. Bobby prakticky udělal to samé.
Ellen se rozhodla neponechat nic náhodě (aby to nedopadlo jako odpoledne). Na stolku vedle postele rozsvítila lampičku, v jejímž světle se zablýskl Deanův stříbrný prsten, vedle ležel jeho amulet i kožené náramky, které nosil na ruce stejně jako Sam. A Sam mu tam ještě položil hodinky a mobil, prý co kdyby chtěl někam volat. Ellen se trochu usmála, všichni komu by mohl zavolat, jsou okolo něj a kolik je hodin a jaký je den, to mu určitě bude nějakou dobu úplně fuk.
Vzala z police knížku a sedla si k Deanovi, až teď vlastně měla možnost si ho pořádně prohlédnout. Modřiny na jeho těle už hrály všemi barvami a tu na levé tváři začínalo zakrývat mírné strniště. Černé kruhy pod očima kontrastovaly s jeho křídově bílou tváří.
„Vypadáš teda opravdu hrozně …. proboha co vás to vůbec napadlo, tam lézt …..udělali jste sice tomu řádění konec, ale proč zrovna vy a proč jsi to zase musel odnést ty?“ Byla to snad nějaká ironie osudu?? Vždycky, když se něco semlelo, odskákal to nejvíc on. Přejela mu rukou po čele a po jeho krátce střižených vlasech, usmála se, „no Deane, potřeboval by ses pořádně vykoupat,“ vlasy měl slepené potem z té neustálé horečky i tváře a vlastně celé tělo měl takové lepkavé, jak to vypadalo pod těmi obvazy, na to ani nechtěla Ellen pomyslet, „ale zatím to budeš muset nějak vydržet, než ti to sundají.“ Vlastně to všechno jen šeptala, jako kdyby se bála, že Deana vzbudí, ale toho by v tuto chvíli neprobudilo nic, ani rána z jeho pětačtyřicítky. Znova ho celého otřela mokrým, chladným ručníkem, pak ještě tou osvěžující mastí, jako Jo odpoledne. Vzala do své dlaně jeho pravou ruku, cítila jak se chvěje a pak se začetla do knížky. V tom tichu bylo slyšet jen Deanův přerývaný dech. Ale i na Ellen se brzy podepsala únava a netrvalo dlouho …….. oči se jí zavřely a……. usnula.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ettie
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1500
Age : 27
Bydlisko : in the arms of the angel
Nálada : falling out of a perfect dream coming out of the blue..
Registration date : 13.01.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   05.11.09 19:03

citácia :
Mládeži, vy sklidíte se stolu a umyjete nádobí a pak půjdete spát,

som zvadava na dalsiu cast!Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://modrestuhy.blog.cz/
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   06.11.09 21:43

-------------
Probudily jí nějaké zvuky, nějaký dusivý chrapot. Byl to Dean, visel z pravé strany postele hlavou dolu, obě ruce také, celý se třásl. Rychle vyskočila, knížka jí sklouzla na zem. V duchu si začala spílat, jak mohla usnout, jak to mohla dopustit !!! Vzala Deana za ramena a nadzvedla ho …… zhrozila se. Z pusy mu pomalu kapala krev na dřevěnou podlahu, do které se ihned vsakovala i obě ruce už měl zakrvácené. Položit ho zpět na postel jí nedalo moc práce, byla to silná žena a Dean byl jak bez života. Byl celý zpocený, ale jako kus ledu, jeho obličej už nebyl bílý, ale popelavě šedý, strašně rychle a chrčivě dýchal.
„Proboha Deane co je to s tebou??“ Ellen trochu vyděšeně vyjekla. Chtěla zavolat Bobbyho, ale ten už stál ve dveřích (asi to nějak vycítil, že se něco děje).
„Co je, co se stalo??“ Bobby přišel blíž, „a proč je od krve?!“
„Podívej se sám …… asi dostal záchvat kašle, mohl se udusit ….. usnula jsem Bobby, moc mě to mrzí,“ Ellen už otírala Deanovi krev z obličeje a ruk, „ a ta barva obličeje a jak je ledový, je to jako smrtelný pot, vůbec se mi to nelíbí,“ zašeptala ještě s obavou v hlase.
Dean začal něco vzrušeně mumlat, Bobby a Ellen rozuměli jen nějakým útržkům „Same, Sammy ….nesmíš, prosím ……neubližuj, prosím ……jsou nevinní ……. musíš to potlačit…….. spolu to zvládneme.“ Nechápali, co to znamená, ale bylo jasné, že Dean prožívá nějakou hroznou noční můru.
Najednou zprudka otevřel oči, nebyly smaragdově zelené, dostaly nádech ocelově šedé oblohy před bouří, tak nějak zlověstně se v nich i zablesklo. Ellen mu chtěla položit ruku na čelo, ale on ji chytil za zápěstí a stiskl tak silně, že to by od člověka v jeho stavu nečekala, za pomoci Bobbyho se jí podařilo z jeho sevření vykroutit.
„Bobby, co to je ……. není posedlý? Víš v tom domě, nemohlo se něco stát?“
„Nemyslím, má přece tetování, to ho ochrání, asi to je všechno jen z těch zranění.“
„Snad máš pravdu,“ povzdechla si Ellen a třela si zápěstí.
„A měl by zase dostat léky, snad ho to trochu uklidní …….. vidíš, je vlastně jen o vodě a práškách, asi proto je v takovém stavu, zítra do něho musíme za každou cenu dostat nějaké jídlo.“
Bobby došel pro lahvičku s léky a ve skleničce měl vodu.
„Pro jistotu,“ řekl Bobby a ukázal na sklenici s vodou. Ellen pochopila o jakou vodu se jedná. S aplikováním léků měli podobné problémy, jako Sam a Jo, tak už je vůbec neobviňovali, že něco zanedbali.
Čekali …. nic se nedělo, nic co by nasvědčovalo, že by Dean byl posedlý …… oba si oddechli. Svěcená voda je o tom spolehlivě přesvědčila.
Než léky Deanovi zabraly, stačila Ellen převléknout polštář, byl taky od krve a celý propocený.
Pak donesla čisté obvazy a opatrně mu odmotala ten zakrvácený na levé ruce.
„Bože,“ zašeptala a přivřela oči. Nebyl to hezký pohled na tu krvavou, sešitou kůži s těmi dost viditelnými stehy, a k tomu ta zelená barva - dezinfekce, kterou natírají v nemocnici veškerá zranění. Bylo to ještě příliš čerstvé, ale už teď bylo jasné, že ta jizva bude „parádní“. Znovu ruku lehce převázala a dala mu ji nad hlavu, aby se odkrvila a tím mu vlastně trochu uleví od bolesti.
Dean mezitím upadl do toho svého podivného polospánku, už se tolik netřásl a obličej zase nabyl jeho obvyklé bílé barvy. Ellen přemýšlela, zda také ve spánku cítí bolest? Když ho však pozorovala, že každou chvíli se mu zkřiví tvář bolestí a stejně tak bolestně vzdychal, odpověď na svou otázku už měla. Vzala zase jeho tentokrát již bezvládnou ruku do své, aby cítila každou změnu a pozorovala jeho bledý obličej, jeho popraskané rty něco pořád neslyšně šeptaly.
Bobby mezitím setřel tu krev z podlahy a pak si sedl z druhé strany postele, podepřel si rukou bradu …….. přece jen mu to vrtalo hlavou a rozhodl se, že hned ráno Samovi řekne, aby se na ten případ ještě jednou pořádně podíval, co když něco přehlédli? Co když se tam Dean nakazil nějakou nemocí ducha? Jednou se mu to už stalo, tenkrát se ta kletba zlomila zabitím toho parchanta. V tomto případě je taky už po něm, ale mohl na něho před tím, než ho Dean poslal ke všem čertům, něco přenést, něčím ho nakazit, něco jako infekci!! Raději Ellen o tom nic neříkal, než si to všechno ověří, zbytečně by se stresovala. Zvedl hlavu a zadíval se na Deana. Přistihl se, že na něho dívá stejným způsobem, stejně tak jak se vždycky díval John, když se chlapcům něco stalo nebo když byli jako děti nemocní a on seděl u jejich postelí. Myslel na to, že teď je táta obou hochů vlastně on, i když s nimi má někdy velké trable, někdy ho pořádně štvou přímo se….. Jako zrovna s tímto podělaným případem, to si to teda pěkně nadrobili, zvláště Dean ……. on je, vlastně vždycky byl, jako magnet na průsery.
Přivřel oči ….. na to, co by se stalo, kdyby se jeho obavy vyplnily, raději vůbec nechtěl ani pomyslet a doufal, že to pravda nebude, že to náhlá změna Deanova stavu byla způsobena jen tou horečkou, vyčerpáním a hlavně hladem. Věděl co Dean dokáže spořádat a v jeho případě, když už skoro dva dny nejedl, to byla přímo katastrofa ….. musel se tomu usmát.
Do rozednění zbývalo jen pár hodin, Bobby ani Ellen by v žádném případě už neusnuli, ale do rána byl už Dean klidný ….. zatím.


Naposledy upravil janča dňa 13.11.09 13:56, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   10.11.09 20:43

Bylo asi sedm hodin ráno, do pokoje začal pomalu vnikat první ranní svit. Ellen již v kuchyni připravovala snídani, Bobby otevřel okno, uvnitř byl takový těžký vzduch, smísený s potem a krví. Proti oknu stála nablýskaná Impala, Bobby se na ni chvíli smutně díval. Na jak dlouho bude asi opuštěná svým majitelem? Bude ji Dean ještě moct řídit? Pravá noha, brzda-plyn, pro Deana ty nejzásadnější pedály v autě. A volant? Pokud v té levé ruce nebude mít cit, jak zvládne jednou rukou řídit a přitom řadit? Jenom sedadlo spolujezdce, to by byla pro Deana hrozná pohroma a potupa. Sam by to uvítal, ale na jak dlouho, takhle by to určitě nechtěl?! Bobbyho roztřásla zima, raději okno zavřel, prošel kolem Deana, kterému se na čele perlil pot ….. zase měl horečku……. ne, on ji vlastně má pořád …… a šel za Ellen.
„Mně se to vůbec nelíbí, neměly by se projevit nějak ty léky, neměl by se alespoň trochu zlepšovat??“ Bobby se s otázkou podíval na Ellen, „je to pořád stejné, možná ještě horší, ani ta horečka mu neklesla.“ Ellen souhlasně pokývala hlavou.
„Já jsem takový starý blbec, nechám se vždycky ukecat. Tom měl pravdu, měli jsme ho nechat v nemocnici. Prý ……. Dean bude strašně vyvádět, až zjistí kde je ……. tak ať si vyvádí a zuří, oni by si s ním už poradili,“ Bobby při jídle pořád brblal a nadával, bylo to z větší části na Samovu adresu, což Ellen pochopila a hned ho trochu uzemnila, „Sam to myslel dobře Bobby, to přece nemohl vědět, že na tom bude takhle, nikdo to nevěděl.“
„Však já vím, ale mám z toho takový špatný svědomí a divný pocit, že něco není v pořádku, tak jak má být. Dean na tom přece už kolikrát byl dost bledě, ale nikdy ne tak jako teď. Prakticky už druhý den leží v horečce a ten divný noční záchvat, jestli se to bude opakovat, odvezu ho do té nemocnice sám a nechci slyšet žádné protesty nebo výml…….,“
nedořekl, z pokoje se totiž začaly ozývat bolestné vzdechy.
Oba hned vyskočili a běželi do pokoje. Bylo vidět, že Dean je při vědomí, bolestí se zkroutil a převrátil na levý bok, přičemž si přilehl tu svou sešitou ruku. Oblbováky, kterými měl ruku nadrogovanou, již přestaly působit, tak to pěkně pocítil, až bolestí vyjekl a zase se rozkašlal.
Bobby ho položil zpět na polštář. Ten záchvat se sice neopakoval, byl normálně bledý, horečku měl jako vždy i jeho oči byl zelené, ale nechtěl se jaksi uklidnit. Hrozně sebou házel a pořád něco šeptal, bylo to čím dál víc hlasitější a vzápětí i srozumitelné.
„To bolí …… hrozně to bolí …….. už nechci, prosím ….. už ne …… pomozte ….. prosím,prosím.“
Tentokrát to nebyla žádná noční můra, ale jen velké bolesti. On, který zažil za svůj život tolik utrpení a snesl tolik bolesti, už to dál nemohl skrývat. Tohle se prostě už nedalo, bylo to tak zničující, ta bolest mu procházela a pulzovala celým tělem, jako kdyby mu uvnitř těla hořel oheň, tak ho to spalovalo, tak ho to mučilo.
Ellen a Bobby se na něho útrpně dívali, nevěděli jak mu mají pomoct. Od bolesti žádné léky neměli a ani nevěděli, jak by je do něj dostali, už se jen bolestí kroutil a vzdychal i zuby měl teď křečovitě zatnuty. Ellen by přísahala, že dokonce zahlédla v jeho očích slzy, slzy bolesti.
Zrovna scházel ze schodů Sam, hned přiskočil a když viděl v bolestech svíjejícího se bratra a bezradné pohledy těch dvou, ve vteřině se rozhodl. Rozpřáhl se pravačkou a než mu v tom mohl kdokoliv zabránit, dopadla tvrdě na Deanovu bradu, ten se okamžitě odebral do říše snů. Oba zůstali na Sama nevěřícně hledět.
„No, co je …. co na mě koukáte? Jinak to nešlo a není to vlastně poprvé. Takhle to děláme vždycky, když je nejhůř ….. pokaždé to fungovalo a koukám, že to funguje i teď.“
Bobby musel uznat, že Sam to vyřešil úplně jednoduše, asi to opravdu chlapci mají již vyzkoušené, pochvalně ho poplácal po rameni a pak mu ukázal směrem do kuchyně ke stolu, ale spíš s ním chtěl probrat ten Deanův noční záchvat. Ellen zůstala u Deana a snažila se mu srazit horečku. Když mu otírala obličej, jen zakroutila hlavou ……. po tom Samově rychlém zásahu mu teď přibyla na tváři další ozdoba, rozražený ret a modřina na bradě (obojí se mu vlastně jen obnovilo, už to samé utržil v té restauraci před třemi dny). Pozitivní na tom bylo, že Dean se opravdu přestal svíjet bolestí, jen výraz jeho tváře nasvědčoval, že někde uvnitř pořád trpí.
Ellen si uvědomila, že to je podruhé, co byl trochu při vědomí (ten noční záchvat nepočítala) a co cítil, byla jen bolest. Naštěstí Sam věděl co má dělat a rychle ho té bolesti zbavil, alespoň částečně. Ale to není řešení. Nemůže ho pokaždé zmlátit !!! To odpoledne, kdy chtěl Dean vstát (to byl tedy nápad !!!) a pak se málem udusil, se přece obešlo bez takového zásahu. Pokaždé ale Dean tu bolest nezvládne a takhle ho nechat se trápit? Asi by to v nejkrajnějším případě opravdu chtělo nějaké prášky na bolest. Ellen jen bezradně pokrčila rameny a pak se rozhodla, že Bobbyho vyšle do nemocnice za Tomem. Byla to jen chvilka, co nad tím přemýšlela ….. a Dean ….. zase jen hořel.
„Ta neustálá horečka a bolest tě strašně vysilují. No, Deane, až se znova probudíš, budeš se muset najíst ….. a jsi tak zesláblý, že určitě neudržíš ani lžíci …. budu tě muset nakrmit jako malé dítě ……. už vidím ty tvoje protesty…… ale stejně ti to nebude nic platné,“ Ellen se usmála při té představě, jak Dean odvrací tvář, bude prskat a nebude chtít, aby ho někdo krmil. Znovu mu otírala obličej, po kterém opět tekly pramínky potu.
----------------
Bobby mezitím Sama obeznámil se situací. Sam ho poslouchal, moc se na to netvářil, kousal namazaný chléb a myslel si, že Bobby už nějak moc fantazíruje, ale aby měla jeho dušička pokoj, našel si na internetu příslušnou stránku a začal hledat. Pod článkem, který již oba znali, byla spousta dobových obrázků. Sam znuděně přecházel jednu stránku za druhou a už byl pevně rozhodnut, že při další stránce zaklapne počítač a konečně se pořádně nasnídá.
„A sakra!!!“
„???“ Bobby na něho upřel pohled s otázkou v očích.
Sam nevěděl, jak začít. Byl tam ještě takový kratičký text, který oba již tu noc nedočetli. Sam, že byl rozhozen těmi Deanovými hloupostmi a Bobby jak byl vytočen tím, že ho neposlechli.
„Zní to jako nějaký starodávný text, jako nějaký verš, jako nějaká …..“
„ …… jako nějaká kletba ???“ dořekl Bobby.
Sam jen pokýval souhlasně hlavou. Moc smysl mu to na první pohled nedávalo, ale už věděl ze zkušenosti, že právě takové nevýrazné texty, schované až někde úplně dole, zamotané mezi obrázkami, jsou ty nejhorší, málokdo si jich všimne a pak už je pozdě.

Ti, jenž se smrtí toho zde pohřbeného co dočinění měli,
do jednoho týdne na slabost svou z tohoto světa sejdou.
A ten poslední, kterýž to vše ukončí, byť staletí přešla,
než znovu luna na obloze se zaskví v celé své černé kráse,
zhyne zdlouhavou a bolestivou smrtí …..
a znovu povstane, však s duší již dávno mrtvého,
by pokračoval v odkazu toho, jehož zkázu zapříčinil.

Sam dočetl a s napětím se díval na Bobbyho, co na to řekne. Ten nic, jen civěl na Sama a spíš čekal od něj nějaké rozumné vysvětlení. Sam si ten text přečetl ještě jednou, dvakrát a pořád se mu vracelo před oči „A ten poslední….“, nešla mu ta pasáž z hlavy, měl pocit, že to je tam zásadní, klíčové. A pak mu to najednou docvaklo.
„Do hajzlu, Bobby,“zaklel Sam, ale už ne šeptem, jak se bavili doposud, aby je Ellen neslyšela.
Ten na něho jen zamrkal očima, nevěděl o co kráčí, která bije.
„Přemýšlej Bobby, „A ten poslední, kterýž to vše ukončí …..“, kdo je ten poslední, Bobby?“
Jejich oči se setkaly a pak pohledy obou se s hrůzou stočily na ……Deana.


Naposledy upravil janča dňa 13.11.09 13:54, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   13.11.09 13:51

Ellen zaslechla, že Sam něco hlasitě pronesl a otočila se. Oba dva se dívali, oči vytřeštěné, jako kdyby viděli nějakého ducha ……jejím směrem. Začala se rozhlížet, stejně tak vyděšeně, kolem sebe. Nikde nic. A protože ti dva pořád zírali, trochu ji to pohoršilo, zvedla se, postavila se před oba lovce s rukama v bok a s otázkou: „Tak co je to s vámi??“
Bobby jí mlčky ukázal na židli, dvakrát se nadechl a se Samovým tichým souhlasem spustil.
Ellen jen poslouchala, vůbec ho nepřerušovala a pak si s povzdechem dala hlavu do dlaní.
„Ach Bože, co se to na toho hocha sesypalo? Proč si s ním osud pořád tak krutě zahrává??
Máte nějaké řešení, jak z toho Deana dostat? Co to všechno vůbec znamená? Jak se to dá zlomit? Same, Bobby, přece to tak nenecháte? Musí být nějaké východisko!“
Ellen chrlila jednu otázku za druhou a myslela si, že Sam ji uklidní něčím jako: „Hned se na to s Bobbym vrhneme“ nebo „Najdeme kosti toho ducha a spálíme“ nebo (a v to doufala nejvíce) „Klídek, tady je to všechno popsané, jak tu kletbu zlomit.“
Ale Sam nic, jen se díval střídavě do počítače, na Bobbyho, Ellen, přes otevřené dveře na Deana a pořád tak dokola. Myslel na to samé jako Ellen. Ale ono tam už kolem tohoto tématu opravdu nic nebylo. Nic, nic, nic. Sam vztekle zaklapl počítač a chtěl to zpestřit nějakou nadávkou, ale zrovna scházela ze schodů Jo, tak se ovládl.
Jo se nejprve zastavila u Deana, něco zašeptala (snad pozdrav), viděla, že se nic nezměnilo, ani ta opuchlá pusa ji moc neudivila, asi zase chtěl vstát, pomyslela si. V kuchyni si sedla ke stolu, pozdravila přítomné docela zvesela …. nikdo neodpověděl, pokrčila jen rameny a teprve, až se zakousla do housky, si všimla, že jsou nějak divně zamlklí.
„Stalo se snad něco?“ otázala se a klouzala pohledem z jednoho na druhého.
Bobby a Sam se podívali na Ellen takovým prosebným pohledem …..bylo jí to jasné, má to říct ona. Moc se jí do toho nechtělo.
„Tak řekne mi už někdo, co se děje? Něco s Deanem, že? Tak mluv, mami?“vyděšeně Jo.
„Ano …… Dean je prokletý,“ konečně odpověděla Ellen.
„Cóó, cože,“ Jo vyskočila od stolu, jen naprázdno polkla, udělalo se jí mdlo. Bobby byl k ní nejblíže, hned ji zachytil a znovu posadil na židli. A aby to měla všechno z jedné vody, ještě jí Ellen řekla to, co se stalo v noci a proč má Dean zase rozbitou pusu. O Jo se znovu pokoušely mdloby, skoro byla blízko nervovému zhroucení.
„No to by tak ještě chybělo, abys i ty zkolabovala,“ Ellen se k ní nahnula a ne obzvlášť šetrně ji poplácala po tváři, zabralo to. Bylo vidět, že i ona tohle nedělá poprvé. Sam a Bobby byli překvapeni, že ty zprávy Jo tak sebraly. Ale Ellen věděla svoje a nebyla tomu vůbec ráda.
„A to jako Dean …… umře? Nedá se s tím něco dělat? Ne, to přece není možné! Proboha Bobby, Same …… musíte ho nějak zachránit !!!!“ Jo byla stejná jako její matka, bombardovala otázkami oba lovce.
Sam, který celou dobu mlčel, jen poslouchal, ale přitom také přemýšlel, konečně promluvil. „Situace je taková, na Deana padla nějaká kletba, jak se dá zlomit se už tady bohužel nepíše,“ o Jo se teď už pokoušel infarkt, „nevím přesně co znamenají jednotlivá slova v tom textu, možná v něm je ukryto něco, co nám pomůže při zdolání té kletby, potřebuji na to víc času. A Bobby, ty znáš místní lidi, možná se najde někdo, kdo by nám do toho případu vnesl víc světla,“ Bobby se na něho nějak nechápavě podíval, „poptej se, určitě někdo má staré knihy, zápisky nebo prostě něco …..však víš. A lidi ještě …….. Deanovi zatím ani slovo!!“
Po Samových slovech napětí v místnosti trochu povolilo, jen Jo tou svou bledostí mohla konkurovat Deanovi. Sam se pokusil o úsměv, ale spíš to vypadalo jako nepovedený škleb.
„Neboj, neumře (ale asi bude hodně trpět – to si pomyslel jen pro sebe) …… žádná kletba nepůsobí hned, na něco přijdeme, slibuji,“ snažil se, aby jeho hlas zněl pevně a nechvěl se, chtěl ji trochu uklidnit, ale sám se uvnitř klepal strachy o bratra. Co když selže, nedokáže to ……. nedokáže ho zachránit?
Jo si znovu sedla, i přes matčinu nevoli, k Deanovi, jen na něho mlčky a se slzami na krajíčku hleděla a držela ho za ruku. Bobby se hned chystal do města, aby něco zjistil. Ellen řekla „až po obědě“ ale už teď mu napsala, co má ještě přikoupit a hlavně, aby donesl od Toma nějaké léky na bolest.
„Jasně, jen doufám, že se propletu tím davem, všimla sis včera té výzdoby …. je Halloween.“
To neměl říkat. Samovi zasvítili oči a hned se nabídl, že mu pomůže s nákupem a při pátrání a že by se taky rád podíval a hlavně si potřebuje provětrat hlavu, aby se mu líp přemýšlelo. Bobby se ušklíbl, věděl dobře co v tom je ….. Alex ……ale taky ho to trochu překvapilo, místo, aby se staral, jak z toho Deana dostat, je pro něj přednější zábava. Pak si vzpomněl na Samova slova, „ žádná kletba nepůsobí hned,“ tak nějaká hodina zábavy …..no snad se nic nestane, Sam se také potřebuje odreagovat a Halloween byl pro něj a v této situaci jako stvořený. Ani nemělo cenu mu oponovat, on Sama znal, jak se jednalo o Halloween, vždycky si prosadil svou (na rozdíl od Deana, tomu by vůbec nevadilo, kdyby tuto tradici zrušili).
Jo se nikdo nemusel ptát, zda se nechce také trochu povyrazit, to by i slepý viděl, že ne.
Ellen to v první chvíli trochu vadilo, ale pak usoudila, že zatím to tak nechá. Pokud Dean spí, je v horečce a v zajetí té kletby, všichni v tomto domě se o něj starají, mají o něj strach. Nebylo by to v této situaci ani moc moudré, kdyby Jo od Deana odehnala, teď je každá ruka dobrá. Až kdyby se z jeho strany k Jo také projevily nějaké city ……. teprve pak by ……..
----------------
Krátce po obědě Bobby odešel k svému autu a pohledem ponoukl Sama, aby ho následoval. Ten na sebe hodil bundu a ještě se zastavil u Deana, Jo už u něj seděla a otírala mu obličej …. …… opět jen hořel a bylo vidět v jeho tváři, že zase trpí. Sam přivřel bolestně oči a v duchu si pronesl.
„Já tě v tom nenechám brácho. Celý život se o mě staráš, obětuješ se za mě, dohnal jsi to až do krajnosti, šel jsi za mě do pekla. Teď mám konečně možnost ti to splatit. Udělám všechno, všechno, abych tě z toho dostal, to ti přísahám.“
Ještě se na něj chvíli díval a pak odešel za Bobbym, který už netrpělivě přešlapoval u auta. Sam na něho mávl, aby jel sám, on pojede Impalou. Než nasedl, vzal mobil a někomu volal, Bobby jen zaslechl konec hovoru: „…… tak za půl hodiny, ahoj,“ bylo úplně jasné s kým mluví. Potom již nasedli oba do svých aut a odjeli.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   18.11.09 12:41

--------------
Jo se zasnila a představovala si, jak s Deanem sedí v Impale, poslouchají jeho oblíbené kazety a když se na ni otočil, dívala se do jeho smaragdově zelených očí…… ona se do nich opravdu dívala, byl vzhůru.
„Deane,“ vydechla a radostí mu stiskla v dlani jeho ruku.
Zamžoural očima, asi si myslel, že zase blouzní a má vidiny. Ještě jednou zavřel a otevřel oči, nebyl to sen, Jo seděla proti němu.
„Co tady … děláš, Jo?“ ztěžka a přerývaně mluvil.
„Bobby nás s mámou nechal bydlet u sebe, však víš, náš dům už jaksi není. Alespoň se o tebe můžu starat ….. to by dopadlo, jen Bobby a Sam,“ usmála se a pokrčila rameny.
„Je ….. hrozný ….. horko,“ zašeptal Dean a po jeho tváři opět tekly pramínky potu.
„Ne, není, to jen ty máš horečku,“ snažila se ho přesvědčit Jo, ale pak vstala a otevřela okno. Dovnitř proudil chladný říjnový vzduch. Bylo to velice osvěžující a Deanovi by to takhle vyhovovalo natrvalo, ale Jo mu ten ochlazující příliv brzy utnula a okno zavřela, měla strach, aby se nenachladl, nebyl prakticky oblečený. Raději mu znovu otírala obličej a celé tělo vlhkým ručníkem. Když se dotkla rozbitých úst, Dean sykl a přejel si po tom místě jazykem.
„Hmm, dostal jsem …. přes hubu……to Bobbby ….. za ten barák?“ ale vzápětí v duchu tu myšlenku zavrhl. Bobby by si počkal, až bude při síle a plném vědomí, aby mu to dal „sežrat“ se vším všudy, takhle by z toho neměli nic ani jeden.
„Ne, to Sam …… a nemluv tolik, máš poraněné plíce a zlomená žebra, tak ne, aby tě napadlo zase vstávat …… kdybys náhodou potřeboval …..Bobby nebo Sam ti pomůžou, ale sám ne!“ Protože na ni zůstal civět, vyjmenovala mu raději hned všechna zranění co utrpěl, aby věděl na čem je a taky jak chtěl hned první den vstát a napít se. Ještě teď se klepala strachy. Pomyslel si: „No jasně Sam, ale tohle děláme jen když .…proboha snad jsem …..,“ a trochu nesměle zašeptal, „neublížil jsem někomu?“
„Néé, měl jsi jen velké bolesti a Sam tě ….. víš bylo to jako v ringu, byl jsi prý hned K.O. …. já jsem u toho nebyla, tak nevím,“ Jo takovým výrazem, jako kdyby se chtěla za Sama omluvit.
„A už jsi měl dávno dostat léky, tak neusni, hned jsem zpátky.“ Jo odběhla do kuchyně pro trochu vody a zpět s ní šla už i Ellen, v ruce držela misku s polévkou. Sedla si s úsměvem k Deanovi, protože jí bylo jasné, co teď bude následovat, bude protestovat.
Jo mu podložila záda několika polštáři (byly naskládány na vedlejší židli)a Ellen přiblížila lžíci k jeho ústům. Jen to ucítil, zvedl se mu žaludek, odvrátil tvář a zamručel, „ne ….. nechci.“
„Musíš něco jíst, jsi hrozně vysílený a sám to nezvládneš, neudržíš ani párátko, tak žádné odmlouvání,“ Ellen naoko přísně.
Deanovi ta změna polohy neudělala dobře, celá místnost se s ním začala točit, otevřel pusu a chtěl jí říct, že nechce odmlouvat, ale že se při prvním soustu asi pozvrací. Ona to pochopila jinak, hned toho využila a začala ho nekompromisně krmit, Deanovi nezbylo nic jiného než polykat ….. nepozvracel se, alespoň zatím. Po chvilce otočil obličej na druhou stranu a už odmítal. Ellen usoudila, že pro začátek to stačí a s úsměvem mu řekla: „No vidíš a jde to.“
Ještě do něho dostali, už sice s obtížemi, léky a Jo ho znovu pomalu položila na polštář. A kupodivu, bylo mu docela dobře. Po těle se mu rozlévalo takové příjemné teplo, ne to strašné horečnaté horko …. bylo to tím jídlem.
Ellen odešla do kuchyně a Jo si šla do lednice pro pár ledových kostek na ochlazení vody. Dean byl vcelku rád, že osaměl. Ten předešlý příjemný pocit trval jen chvíli. Bolest a to hrozné horko, to bylo vlastně všechno, co si po celou tu dobu uvědomoval a teď ta bolest znovu propukla plnou silou, bolestí se zkroutil, pokud mu to vůbec jeho zranění dovolilo.
A ještě s ním začala třást zimnice a bylo mu znovu na zvracení. Myslel si, že je to jeho poslední hodina. Nechtěl to dát před ženami najevo, hlavně před Jo, ta už se ostatně vracela.
„Co je Deane?“, pokud si nechtěla připustit to, co slyšela dopoledne, teď viděla, že na té kletbě něco pravdy bude. Jeho stav se během té chvilky tak neuvěřitelně rychle změnil.
Bylo jí ho líto. Otočila hlavu, aby skryla slzy.
„Hrozně mě … bolí noha ……hlava ….. asi se ….. rozskočí,“ mluvil čím dál tím tišeji a pomaleji.
Jo stočila jeden polštář, podložila Deanovi nohu, aby ji měl trochu výš (vzpomněla si, že to viděla v nemocnici).
„Je to lepší?“
„Hm, dík.“
Na čelo a spánky mu položila studený ručník, „měl jsi otřes mozku, proto ta hlava……dobrý?“
„Dík.“
„Nemusíš mně pořád děkovat,“ usmála se Jo, vzala jeho levou ruku a dala mu ji nad hlavu.
„Dík.“
„Jseš fakt hroznej, víš to?“
„Vím …..dík,“ hlesl skoro z posledních sil.
Teď už to Jo nevydržela a vyprskla smíchy (alespoň ty slzy vypadaly jako slzy smíchu a ne lítosti). Dean se chtěl taky zasmát, ale jeho zraněné plíce mu to nedovolily, zakuckal se. Jo mu hned dala ruku na pusu a zklidňovala ho.
Dean měl pocit, že ze sebe nevypraví ani slovo, už prostě neměl sil, ale jednu věc potřeboval nutně vědět, kde je Sam? Byl to takový jeho ochranářský instinkt, musel vědět kde je, kdyby to náhodou na něho zase přišlo, aby mu pomohl …… no to asi těžko, seš fakt blbej chlape, ty nepomůžeš ani sám sobě, natož bráchovi.
Zmohl se jen na ...... „Sam?“……., Jo to pochopila.
„Sam odjel s Bobbym do města nakoupit ……. a Sam, že tam zůstane na Halloween,“ špitla Jo a čekala na Deanovu reakci, jestli bude zuřit, ale on nic, už opravdu nebyl schopen ze sebe vydat ani hlásku, jen zavřel oči a přemýšlel, mozek bylo to jediné, co mu ještě fungovalo.
„No jasně, Halloween. Když jsme lezli do toho pitomýho baráku, bylo tak tři dny před ním….. to znamená, že už tady celý ty tři podělaný dny ležím a místo, aby se to zlepšovalo, je to do prdele horší a horší a jak je mně blbě …… to zranění přece není tak vážné, vždyť jsem chtěl i vstát a byl jsem na tom mnohdy i hůř, ale tak mizerně mně fakt ještě nebylo.“
Naštvaně a trochu moc zprudka si povzdechl ….. jeho plíce mu to daly hned znát. Raději se okamžitě se zklidnil a myšlenky pokračovaly.
„Sam a ten jeho Halloween. Kdyby se dělo nevím co, Sam si vždycky najde nějaký argument, aby mohl ten pitomý Halloween slavit. Ne, nemůžu to do dneška pochopit, co na tom má, co na tom vidí. Oba celý život honíme a lovíme nestvůry, duchy, někteří se dokonce podobali těm maskám, co si lidi na sebe navlíknou, tak nevidím důvod, proč bych se ještě měl bavit. Já tady ležím skoro na smrtelný posteli …. a Sam, ne fakt ho nechápu. Ale zase na druhou stranu, tam ho nikdo nevytočí, je to jeho oblíbená zábava a tu on si nenechá zkazit. Já ten hloupý svátek nemám rád a nikdy jsem neměl, nesnáším ho a po tom loňském, který se málem skončil tragicky pro mě i pro mou černou krásku, ho přímo nenávidím.“
V Deanovi se to všechno bouřilo, pěnilo, nadával na sebe, na celý svět, vybíral ty svoje nejlepší nadávky …. docílil jen toho, že se horko v jeho těle zvýšilo o další stupně.
Najednou ucítil něco velice příjemného, Jo ho znovu natírala tou mastí, líp se mu dýchalo i ten pocit zvracení ho přešel, bylo to celkově takové zklidňující, jen od té zatracené bolesti, která mu zase procházela celým tělem, nepřicházela žádná úleva. Pouze mu ta bolest připomněla a to dost krutě, že je při vědomí a stále žije. (Jeho heslo “Dokud cítím bolest, žiju“). Jo myslela, že spí, vstala a odešla za Ellen do kuchyně. Ale Dean nemohl skrze tu bolest usnout a vybavil se mu ten loňský Halloween.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   19.11.09 21:54

HALLOWEEN 2008 - hotel v jednom městečku kdesi v Kansasu
„Ty Sammy, nemohli bychom letos zůstat tady!! Sedneme k televizi, zkoukneme nějaký film, otevřeme lahvinku (to udělal Dean raději hned), kopneme do sebe pár panáků, pokecáme, vždyť jsme ještě neměli mož ……“
„Ne, nemohli,“ odsekl Sam a ani nenechal Deana domluvit.
„No, víš, myslel jsem, když už jsem se dostal z toho pekla,“ a už naléval whisky do skleniček, „mohli jsme to trošku oslavit, trochu se rozšoupnout, trochu srandy néééé,“ zkoušel to Dean znovu a už do sebe obrátil jednu skleničku a druhou přistrčil Samovi.
„Tak pojď se mnou do města, tam to můžeme probrat,“ zahučel Sam a kopl do sebe whisky.
„Né, tak na ten tvůj Halloween mě nedostaneš ani párem koní,“ a Dean naléval další rundu.
„Ty nevíš co chceš!! Jestli chceš zábavu, za chvíli odcházím …. tak se pohni. Nebo si zůstaň tady a opij se, ale beze mě!!“ Sam zamyšleně točil skleničkou, Dean už tu svou stačil vypít, znovu si nalil.
„Same, abys nekulhal, ještě do druhé nohy, nějak zaostáváš,“ a hned mu šel příkladem, to už měl v sobě třetí skleničku.
Sam se pořád na něj díval a pak mu to došlo, „on ho chce Dean za každou cenu opít, aby nikam nešel, tak to se ti brácho nepovede.“ Ale nedal na sobě nic znát, nechtěl bratra naštvat a snažil se to zahrát do autu.
„Ne už nebudu, víš, že toho moc nesnesu,“ a odsunul skleničku směrem k Deanovi, „na rozdíl od tebe,“ zabručel ještě tak, aby to Dean neslyšel.
Dean se kousl do rtu … tak tohle mu nevyšlo, ale jaksi nemohl poznat, jestli ho Sam prokoukl nebo opravdu nechtěl. Obrátil do sebe další whisky.
„Tak jdeš se mnou nebo ne??“ Sam se zvedl od stolu a oblékl si bundu.
„Aby ses z toho svýho Halloweenu neposr….,“ ty poslední slabiky už Dean jen zamumlal, ale bylo na něm vidět, že ho to začíná štvát.
„Deane!!! …… abych ti nedal přes držku, dej si bacha na jazyk!!“ Sam začínal zvyšovat hlas, „a už nepij, sakra, “ protože mezitím si všiml, že Dean vypil i tu jeho skleničku.
Sam se na něj nevěřícně podíval a jen zakroutil hlavou.
„To je neuvěřitelný, co ten člověk toho dokáže vypít a jakou rychlostí!! To tedy je skóre 1:5, ale v čí prospěch? Mně už to stoupá do hlavy po té jedné, a jemu se jazyk vůbec neplete, nemotá se tady, uvědomuje si co říká, nikdy mu není blbě (jen ho někdy bolí hlava) o řízení a střílení ani nemluvě. Mně připadá, že čím víc pije, tím líp řídí a s pistolí se nikdy nemine, ruka se mu vůbec nechvěje. U Deana začíná opilost v tom okamžiku, kdy já po tom samém množství alkoholu bych měl otravu krve, byl bych prakticky mrtvej. Ale on ne, je úplně v pohodě, on tu skleničku vypije každý den (většinou ráno) a zdůvodňuje to tím, že je potřeba obrnit tělo proti všemu, co ho ten den čeká. Asi na tom něco je. Dean musel vždycky udělat tu „špinavou práci“ (hrabat se v takových nechutnostech) za mě, já bych se asi poblil, pozná to a raději mě odstrčí a udělá to sám. Nějaké lezení v kanálech, nebo když jsme spadli do té ledové vody, já to odnesl alespoň rýmou, kašlem a on do sebe kopne whisky a je OK. Je proti tomu už imunní. Už jsem si kolikrát říkal, že bych to měl zkusit taky …… ale jestli už není trochu pozdě ….. spíš by se ze mě stal alkoholik,“ takové myšlenky se Samovi honily hlavou.
Dean se po celou dobu díval někam za Sama, pak vstal, opřel se rukama o stůl a upřel na něho svoje zelené oči.
„Tak víš ty co? Já tě tentokrát poslechnu a opiju se tady v tichosti a sám, udělám si pěkný večer i bez tebe …… běž si kam chceš, je mi to fuk,“ natáhl se po láhvi, ale Sam byl o zlomek vteřiny rychlejší a sebral mu ji. To Deana nakrklo už pořádně, uhodil vztekle pěstí do stolu.
Sam očekával rvačku, už se na ni i připravoval, ale Dean jen mlčky sebral svoji koženou bundu a klíčky, zamířil si to ke dveřím, u kterých se otočil a s takovou výčitkou v hlase řekl.
„Nechtěl jsem, aby to zase tak skončilo, opravdu jsem si myslel, že bychom tento večer mohli strávit spolu. Jsem sotva měsíc z pekla, mám toho tolik na srdci, chtěl jsem i od tebe něco slyšet a ….. no nic, však on se někdo najde, kdo mě vyslechne …… vrátím se až ráno nebo nikdy!“ a se svou oblíbenou nadávkou „kurva“ práskl dveřmi.
U Impaly se opřel rukama o kapotu začal si v duchu nadávat do idiotů a blbců. Zase se to skončilo hádkou, ostatně jako každý rok, ale tentokrát to bylo dost ostré. Tohle nechtěl, ví Bůh, že to nechtěl. Chvíli stál tak opřený a pak …. už byl pevně rozhodnut, že udělá on ten první krok, usmiřující krok, přemoct se a jít s ním na Halloween, otočil se ….. a nic. Podíval se směrem k hotelu a zamyslel se.
„Proč já …… proč já mám ustupovat? Já mu ustupuji celý život a co z toho mám …. hovno. Žádný vděk! A ústupek z jeho strany? Toho se nedočkám ani do smrti …….do mé další smrti,“
zašklebil se, „jaká bude ta další smrt a kolik jich ještě bude?“ Nastoupil do Impaly a vyrazil.
Úplně stejné myšlenky probíhaly v tu dobu hlavou i Samovi.
„Do háje, zase hádka, ale dnes to teda bylo …. už jsem čekal, že mně jedna přiletí. Promiň brácho, to jsem netušil, že sis chtěl povídat o pekle a …. prostě o všem …. myslel jsem, že o tom raději vůbec nechceš mluvit,“ vzal mobil, už měl na displeji „Dean“ a chtěl číslo vytočit …. a taky nic, „ne, měl jsi možnost jít se mnou, bavit se, (uslyšel odjíždějící Impalu), ale tobě je milejší chlast, tak si běž, no běž si.“ Zaklapl mobil a odešel z hotelu směrem do města.
Oba věděli, jak dnešní večer dopadne, tak jako vždycky.
Sam se bude bavit na nějaké párty, během které na všechno zapomene, tam do sebe hodí nějakého panáka a ráno bude mít hlavu jako střep, dá si studenou sprchu, počká na Deana, pojedou dál a všechno bude v pohodě.
A Dean si najde osamělou hospodu se stejně osamělým majitelem, ve kterém najde spřízněnou duši, navzájem si vylijí srdce, pak budou chlastat až do rána. Dean se trochu prospí (buď v té hospodě nebo v Impale) a během dopoledne je zpátky jako kdyby se nic nedělo. V nejhorším případě (taky se už stalo, že žádný takový příhodný motel nenašel), zaparkuje někde v lese, pustí si svoje oblíbené kazety, vyžahne nějakou tu lahvinku whisky a pak usne na zadním sedadle.
Ale dnešní večer měl skončit trochu jinak, jak to ani jeden netušil.
Zima si trochu přispíšila, hlavně v horských oblastech a nadělila už v tu dobu místy na silnici trochu sněhu a náledí. Deanovi to ale vůbec nevadilo, plně spoléhal na svou černou krasavici, měl ji pevně v rukách a pak, jeho řidičské schopnosti i po těch pěti skleničkách nijak zvlášť neutrpěly (plynový pedál měl sešlápnutý skoro až na podlahu) i jeho myšlenky byly úplně jasné. Ještě pořád měl na mysli ten výstup ze Samem, vztek ho už přešel, nevěděl však co má dělat, pokračovat v cestě nebo se vrátit? Jeho dilema se vzápětí samo rozřešilo. Najednou se před ním zjevila obrovská, osvětlená, vyřezaná dýňová hlava.
„Blbče, málem jsem tě přejel,“ zasyčel Dean a ladným obloukem to zjevení objel, vůbec ho to nerozhodilo, to přece pro něj nic nebylo, „nejseš nějak daleko od skutečného dění, tady na silnici a sám?“ zabručel, podíval se do zpětného zrcátka, nikdo tam nebyl, pokrčil rameny a....
ona se ta hlava objevila před ním zase a jako kdyby se zlověstně smála. Dean strhl řízení zase na opačnou stranu, teď už trochu znervózněl, Impala se dostávala do smyku (čemu se divit při té rychlosti), naštěstí byl dobrý řidič, ještě to na té silnici ustál. Měl sto chutí zastavit, vystoupit a tomu debilovi rozbít hubu. Nedošlo k tomu. Ta protivná, hnusná hlava se na něho šklebila zase a tancovala mu před předním sklem.
To už Dean nevydržel: „Ty ….. ty kreténe, ty si ze mě budeš dělat prdel, či co?! Já ti ukážu!!“ a sešlápl plyn až na podlahu. To neměl dělat, nevšiml si, že už najíždí do zatáčky a Impala se na přimrzlé silnici začala nebezpečně natáčet na jednu stranu. Nepomohlo ani Deanovo řidičské umění, tohle by nezvládl nikdo, Impala se po zledovatělé vozovce bokem řítila někam do tmy. Dean stačil jen zaklít a pak se ozvala rána a ta tma se rozprostřela i v jeho hlavě. Na silnici v té tmě poskakovala jen ta jasně zářící hlava a příšerně se chechtala.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   05.12.09 21:23

Probudila ho palčivá bolest hlavy a chlad, který s ním už začínal lomcovat. Vůbec nechápal, co se stalo, kde je. Začalo mu být špatně od žaludku. Nějak podvědomě sáhl na kliku dveří u auta (aniž by si to vůbec uvědomoval, že je v autě), otevřel a spíš vypadl než vystoupil. Chladný vzduch ho hned srazil na kolena do namrzlého, mokrého listí a ten pocit zvracení se tím ještě zdvojnásobil ......obrátil se mu žaludek.
„Vidět mě teď Sam, měl by škodolibou radost, že mně je konečně blbě ...... jak on to vždycky říkal – kéž by ses z toho chlastu pořádně poblil a bylo ti tak týden zle ........ Ale vždyť jsem toho tolik nevypil...... to není z pití ...... to je ...... tady je Impala, nejsem ani na silnici, ale někde v lese ........ty vole, ty ses vyboural, máš otřes mozku“ mumlal si pro sebe, sáhl si na hlavu, měl tam pořádnou bouli a z rozraženého levého obočí mu tekla krev přes oko na tvář. Chlad, který mu začínal pronikat celým tělem, ho vrátil do reality, naráz si všechno uvědomil. Hádku se Samem, svůj odjezd, rychlou jízdu (pravda byla trochu rychlejší – ušklíbl se), tu tančící zářivou hlavu, skřípění pneumatik, brzd a pak …….. nic, jen tma.
Propadl panice ..... „pryč, pryč“..... ani nevěděl proč to musí udělat, byl to nějaký instinkt, reflex, jako kdyby snad měla Impala po té nehodě vybuchnout a začal se od ní úplně nesmyslně vzdalovat někam do tmy. Každou chvíli uklouzl nebo zaškobrtl, dlaně už měl celé zkrvavené i jedno koleno rozedřené až do krve. Asi po třiceti metrech a dalším uklouznutí zůstal klečet na tom mokrém listí, chytl se za hlavu, která mu třeštila o poznání víc.
„Co blbneš Deane, nic ti vlastně není, kromě té hlavy a.......“ rozkašlal se a chytil za hrudník,
„pěkně jsem se narazil na volant, může to být i zlomené žebro .... paráda. A co moje kráska? Nechal jsem ji na pospas nějakým zlodějům ..... určitě to byli zloději, šli po Impale, dostali mě ze silnice a teď ji .....“ to pomyšlení, že by v ní seděl někdo jiný než on, ho úplně přivádělo k nepříčetnosti. „A já místo, abych tam zůstal a bránil ji, tak tady bloumám po lese, válím se po zemi a ještě si ke všemu můžu zlomit nohu ..... sakra,“ zaklel a vstal ....všechno se s ním točilo, připadalo mu, že i ta tma se točí. Chvíli se motal dokola a pak tam jen bezradně stál, tma byla jako v pytli, nevěděl odkud přišel a kterým směrem se má vydat, jednoduše ztratil orientaci. Bylo mu z toho všeho zase na zvracení. A ještě ke všemu začalo pršet. Ten ledový déšť ho znovu roztřásl zimou a tím i trochu vzpamatoval. Začal si prohledávat kapsy od bundy ..... sláva, zapalovač .... no moc světla mu to nedalo, neviděl stejně na krok, vztekle a se svou oblíbenou nadávkou na rtech, s ním mrsknul do tmy. Už si začínal zoufat.
„Same, proč jsem to nepřekousnul a nešel s tebou na ten pitomej Halloween, nemuselo se mi to stát .......... no jasně Sam, já jsem ale trouba ..... zavolám Samovi,“ a s takovou úlevou nahmatal mobil a krvavými, roztřesenými, zmrzlými prsty vytočil jeho číslo.
„Sammy, měl ..... měl jsem nehodu,“ už i ten hlas se mu třásl.
Na druhé straně telefonu bylo slyšet hudbu, hlasitý hovor, Sam byl na nějaké párty a asi se dobře bavil. Když viděl na displeji „Dean“, ne moc ochotně to zvedl, protože neměl náladu poslouchat ty jeho bláboly, zvláště po tom jejich vzájemném výstupu.
„Dovedu si představit jakou ..... byla aspoň pěkná?“ Sam se uchechtl.
„Ne, byla hnusná .... celá svítila ....... byla to dýně ...... a vytlačila mě ze silnice.........“, Dean byl tak rozrušený, hlavu měl jako střep, dělalo se mu zase špatně, vůbec nevnímal co říká. Kdyby se slyšel, jak Samovi odpovídá na otázku, asi by vyprskl smíchy stejně, jako to udělal Sam. Ono to znělo opravdu legračně, ale ne teď a za těchto okolností.
„Co je .... na tom směšnýho?“ vůbec nechápal ten Samův výbuch smíchu, on je v takové situaci a brácha z toho má ještě srandu, „byla to fakt ..... dýňová svítící hlava,“ už mu z té zimy úplně drkotaly zuby.
„Tak pokud ti to ušlo milej bratříčku, tak je Halloween a takové hlavy potkáš na každém rohu,“ Sam se podíval na hodinky a zakroutil hlavou, „no, to ti teda gratuluji, tohle je tvůj osobní rekord, takhle rychle ses snad ještě nikdy opít nestihl,“ na vteřinu se odmlčel, zamyslel se a pak na něho vyjel pěkně z ostra ...... „ty vole, ty chlastáš v autě a za jízdy, to teda už vážně přeháníš Deane! Okamžitě zastav a .....“
„Už se stalo,“ přerušil ho tiše Dean.
„No alespoň že ti zůstalo tolik rozumu v tý tvojí palici!!“ Sam si s úlevou oddechl, „tak až se trochu vzpamatuješ, hned se vrátíš do hotelu, rozumíš?? ....... slyšíš mě Deane?“
„Jó, slyším ...... Sammy ......ono to....není tak jak......“ snažil se mluvit normálně, moc se mu to nedařilo, ta zima ho roztřásla novou intenzitou.
Sam ještě procedil mezi zuby „ožralo jeden“, zaklapl mobil a bylo jasné, že se s ním už nehodlá bavit.
Dean zůstal překvapeně civět. Že mu Sam vynadá, to ještě chápal (ani se mu nedivil, měl na to právo), ale že ho tady nechá v lese v té zatracené tmě a zimě a ten svůj zadek nezvedne, nepomůže mu ..... čekal všechno možné, ale toto tedy ne. Zavřel oči a chvíli tak stál. Co teď? „Musím zpátky...zpátky k Impale,“ řekl si pro sebe a udělal dva kroky prostě někam .... narazil do stromu.... „do prdele!!!“ zařval a vzápětí toho litoval, rozbolelo ho na prsou a rozkašlal se.
V hlavě jako kdyby se mu rozdrnčely nějaké struny, pokoušely se o něj mdloby, po tváři a co hůř i do oka, mu znovu z toho sotva zaschlého obočí, stékala teplá krev, v momentě viděl rudě i v té tmě. Sáhl si na obličej a začal potichu nadávat, „pitomej, blbej strom ......určitě je široko daleko jediný a já se trefím přímo do něj,“ že je v lese a asi těch stromů tady bude trochu víc a při dalším kroku narazí na jiný, to mu v té chvíli v jeho bolavé hlavě nedošlo.
Sáhl znovu pro mobil v naději, že Sama přesvědčí o tom „nejsem opilý, není to z mé strany žádná - Sranda néééé, ale opravdu jsem boural.“ Třesoucími prsty vytočil číslo, byla tam hlasová schránka, „ne, to ne!! ..... Sammy tohle mi nedělej, prosím!!“ Takto dával Sam Deanovi pokaždé najevo, že už ho nechce ani slyšet. Ale přesto mu Dean namluvil zprávu.
„Sammy, moc mě to mrzí .... ta naše hádka, víš. Tak moc jsem se chtěl vrátit, věř mi. Šel bych s tebou i na Halloween .... opravdu,“ přerývaně Dean a znovu ho roztřepala zima, „najednou byla přede mnou taková divná zářící dýně, jako maska ...... byla prostě všude, všude ..... nemohl jsem se jí vyhnout .... a pak jsem dostal smyk a havaroval,“ v jeho hlase bylo znát zoufalství, nasucho polkl a pokračoval, „vůbec nevím kde jsem ..... jak dlouho jsem byl v bezvědomí a už vůbec nechápu proč ..... proč jsem nezůstal u Impaly a šel jsem .... šel jsem pryč .... asi šok. Teď tady bloudím po lese, je hrozná tma ......prší ..... je mi zima ..... mám možná zlomené žebro ...... třeští mně hlava a je mi blbě ......,“ otočil se na druhou stranu a zvracel. Začaly se mu zavírat oči i přesto, že byla taková zima, to nebylo dobré. Zvedl obličej a nechal si na něj dopadat ledové kapky deště, trochu mu to pomohlo, aby se probral. „Nevím co mám dělat Same, kterým směrem je Impala, je tma jako v prde....,“ nedořekl, věděl, že brácha ten jeho slovník nemá moc v oblibě (a když se Sam snížil k takovým slovům, musela se stát opravdu mimořádná událost). „Počkej .... támhle je nějaké světlo, ne dvě světla... ty krávo, to budou oni, ti zloději. No, já si je teda podám .... na to nezapomenou do smrti. Alespoň mně ti blbci sami ukázali směr ...... já jim ukážu, ze mě si nikdo blázny dělat nebude a sahat mi na moji Impalu !! To byl jejich nejhorší nápad v životě!!“
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Soniq
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 2126
Age : 22
Nálada : :)
Registration date : 24.03.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   06.12.09 9:34

Januškaaa úúžasné poviedočku čítam pravidelne ,ale na komentáre čas vôbec nemám prepáč mrzí ma to Rolling Eyes lebo toto dielko by si zaslúžilo aj milioon krásnych komentov jee to úplne perfektné ten torturing vtom si proste macher milujeem tvoj torturing som z neho hotová príbeh je super a teraz tá havárka je tiež bombová ako Sam naňho kašle lebo si myslí , že je opitý a tak je to super už sa tešíím na pokrááčko dúfam , že bude čoskoro milujeem túto ff 704
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   11.12.09 11:16

Vďaka Soniq a tu je pokráčko.

Dean vztekle zaklapl mobil, rázem ho to vzpružilo, nevnímal bolest na prsou ani třeštící hlavu. Ale ono to tak jednoduché nebylo, nohy se mu podlamovaly, zase jenom klopýtal a padal, ale ta světla viděl naprosto jasně a úplně ho přitahovala jako magnet. Když dobrkal za vybraných nadávek k Impale, naštěstí si je říkal v duchu (musel se přece přiblížit co nejtišeji), obě ty plamenné koule v klidu spočívaly na střeše jeho auta, jako kdyby na něj čekaly. Bylo mu to trochu divné, zloději by se přece schovali. Měla to snad být nějaká Halloweenská sranda? Jestli ano, tak tedy pěkně blbá. Už toho začínal mít opravdu plné zuby. Jeho jediným přáním bylo vrátit se do hotelu, umýt se a hlavně jít spát ..... zase se mu začala točit hlava. Chtěl to už nějak ukončit, jedno jak ..... rozkročil se, dal si ruce v bok, nedbal té veškeré bolesti a zařval.
„Slezte okamžitě dolu a rozdáme si to!!!“
Jak to chtěl udělat, když sotva stál na nohou, to sám nevěděl, v tuto chvíli nad tím vůbec nepřemýšlel. Ale stejně se nic nedělo, žádná odpověď, žádná reakce. Zamračil se a chystal se k další ostré výzvě, doprovázené nějakou šťavnatou nadávkou.
„Deane, Deane, všechno je to jen iluze ..... jen iluze, nevěř všemu co vidíš,“ ozval se za ním nějaký skřípavý hlas.
Dean se bleskurychle otočil. Díval se do tváře muže asi tak padesátiletého, vysokého jako on, oblečeného do tmavého dlouhého kabátu, ale jeho oči ...... jeho oči byly stejně černé jako ta tma kolem. Deanovi bylo hned jasné, s kým má tu čest.
„Ty parchante jeden,“ a udeřil ho pěstí do tváře .....jako kdyby narazil na kámen, ruka ho pěkně zabolela ale s démonem to ani nehnulo. On sám se musel opřít zády o Impalu.
„Je to jako scéna z nějakého špatného filmu,“ ušklíbl se Dean, „já vs démon, místo reflektorů toto ponuré místo osvětlují dvě zářící dýně a všude kolem hluboká tma, ještě diváci chybějí, aby tleskali, až tě pošlu tam, kam patříš ....... ty.....ty.....“,nemohl rychle najít nějaké vhodné oslovení, „......ďábelská bestie“, dokončil s takovým zadostiučiněním v hlase.
„No ano, stále stejně neodolatelně vtipný Dean Winchester a jeho vybraný slovník ..... ale nakonec se budu smát já,“ démon se zachechtal, „a pořád stejně nepoučitelný, jako kdyby jsi to nevěděl, mě a mým bratrům takovým způsobem neublížíš,“ zakroutil démon nechápavě hlavou a začal si ho prohlížet od hlavy směrem dolu. „No koukám, že ti ta havárie dala pěkně zabrat, nevypadáš vůbec dobře.“ Asi na něj opravdu nebyl pěkný pohled, zaschlá krev na tváři, rozedřené dlaně a koleno, potrhané, špinavé, zakrvácené oblečení. „Víš, mohl jsi tomu nechat volný průběh, zítra by tě našli v nějaké strži se zlomeným vazem nebo roztrhaného vlky, .... ale ty néé? ..... musel jsi se vrátit .... no tím hůře pro tebe .... a ten humor tě taky brzy přejde,“ démon se viditelně bavil na jeho slabosti, bolesti a obavy z toho neznáma, což Deana pěkně vytáčelo.
A démon pokračoval tím svým monotónním hlasem : „Vy lidé jste tak slabí .... tak strašně slabí, když se jedná o bolest .... raději sáhnete po nabízené možnosti .... ukončit utrpení ..... a věř mi, všichni, které jsem tam dole mučil, všichni podlehli ...... někteří dříve, někteří později ...... jen ty ne!! Mohl jsi být jako já, mým bratrem ..... nebýt toho zatraceného anděla,“ přiblížil se k Deanově tváři, on ucítil jeho horký páchnoucí dech, „už jsem byl tak blízko vytouženého cíle, chtěl jsem ti dát pocítit to, na čem jsem pracoval léta a najednou si přijde nějaký zmetek tam odtud,“ ukázal prstem směrem nahoru, „a moje nádherné dílo zůstalo tebou nedoceněno. Ani si nedokážeš představit ta hrozná muka a pak ..... pak by ses zlomil,“ zasyčel mu do obličeje.
Deanovi se dělalo zase zle, ale teď víc z toho co slyšel a zavrčel mu stejně nenávistně do tváře, „nezlomil ......... a co ty jsi vůbec zač??“
„Ale zlomil .... zlomilo to každého, už jsem to vyzkoušel a jací to byli tvrďáci!“ uchechtl se démon, „a kdo jsem? Přemýšlej i když ta tvoje hlava už dneska moc nebere, co?“ posmíval se démon a provokativně přecházel před Deanem sem a tam.
„Warrick,“ hlesl najednou Dean a začal ho polévat ledový pot. Tento démon byl vyhlášen svou obzvlášť nesmírnou a vynalézavou krutostí, s jakou mučil tam dole své oběti.
„Bingo!!“ zakřičel démon, „a teď pokud dovolíš, předvedu ti svoje dílko, když jsi o to potěšení tenkrát přišel a pak s tebou skončím jednou provždy. Budeš se přede mnou plazit, svíjet se bolestí, prosit o slitování, abych tě zabil ......“
„Toho se nikdy nedočkáš,“ přerušil ho Dean, „a stejně mě zabiješ, tak proč to prodlužovat .... ztrácíš svůj i můj čas,“ pokusil se znovu o vtip.
„Máš pravdu, nakonec tě zabiju .... musím .... ty jsi pro nás hrozba. Ale na to je času dost ....
nemůžeme se připravit oba o tu zábavu,“ posmíval se Warrick, „a nepřerušuj mě pořád ....“
Deanovi se zatočila hlava, z té bolesti ji měl už tak otupělou, bylo mu to vcelku jedno, co s ním démon udělá, stejně to bude asi jeho konec ..... opřel se odevzdaně o Impalu.
Warrick to pochopil jako výzvu k pokračování, dal si ruce za záda, rozkročil se a zadíval se na Deana takovým pohledem, jako by ho litoval,“ ani nevíš, jak dlouho mi trvalo, abych vytvořil takovou sílu, která je schopna vysát veškerou lidskou energii a to způsobem, že mučení co jsi již zažil v pekle, je proti tomu procházka rajskou zahradou ...... trochu té síly jsem vložil do .... no teď se zrovna hodily dýně .... a tito moji služebníci tě perfektně svedli z cesty, to musíš uznat,“ rozchechtal se démon.
„A jak jsem ti již řekl .... je to jen a jen iluze, nic není pravda,“ ukázal rukou na střechu Impaly, Dean otočil trochu hlavu, ničeho jiného už nebyl schopen, obě koule zmizely, byla jen ta tma .... démon opět mávnul rukou a ty hlavy se znovu rozzářily na střeše auta. Dean zavřel oči, přál si, aby to byl všechno jen sen ..... stačí se probudit a ......ne, nezdálo se mu to, ta ďábelská držka byla zase před ním a takovým posmutnělým, lítostivým tónem na něho mluvila.
„Mohl jsi být tohohle všeho a hlavně toho co bude následovat ušetřen, stačilo tenkrát jen přikývnout, všeho se vzdát, své duše, víry, lidskosti, stát se jedním z nás...“
„To nikdy,“ zašeptal Dean a sykl bolestí, ten naražený hrudník se začínal pěkně ozývat.
„.....pak by ti ani ten tvůj andělský kamarád nebyl nic platný a my bychom měli o jednu starost míň,“ pokračoval Warrick a když viděl Deanův udivený pohled, „někdo velice vlivný tam nahoře, určil právě tebe k záchraně světa .... takovou bezvýznamnou nulu,“ démon si ho změřil pohrdavým pohledem a ušklíbl se, asi nad tím jeho zbědovaným vzhledem. „No ano, ty o tom víš sotva měsíc, ale my,“ a přitom si hrdě poklepal na hruď, „my vyvolení o tom víme již dlouho, ale vás Winchestery je tak těžko najít a ještě těžší zabít. A když jsi se obětoval za svého bratra ....... kde je vůbec Sam?“ Warrick se začal rozhlížet kolem sebe, jako by ho hledal, „ano Sam, ten se někde baví a o tebe .... ty chudinko .... nemá vůbec, ale vůbec zájem .... o takového věčně opitého budižkničemu,“ posmíval se mu démon a bavil se na tom, jak Deanovi sršely z očí blesky a nejraději by mu skočil po krku.
„Kde jsem to skončil?“ Aha .... jak jsi se obětoval za Sama. Velký Dean Winchester, spása lidstva, v pekle. No uznej, takovou příležitost, jak se tě konečně zbavit, jsme nemohli nechat proklouznout mezi prsty .... chopili jsme se jí všemi deseti,“ s Deanem začal zase třást chlad, zatnul zuby, aby to Warrick nebral z jeho strany jako známku slabosti, strachu. Ten si ničeho nevšimnul, byl tak zabrán do svého vlastního monológu, jako kdyby opravdu čekal nějaký aplaus za svůj předvedený výkon a zase pokračoval, „a kdyby tě ten anděl nevytáhnul ven ..... nikdo by našeho pána už nezastavil, až nastolí na zemi vládu temna. No, vlastně ty už to stejně neuděláš ..... ty už neuděláš vůbec nic, toto jsou tvoje poslední okamžiky na zemi.“
Dean z těch jeho slov nabyl dojmu, že může očekávat opravdu něco zlého a vzápětí se jeho obavy také naplnily.
Warrick luskl prsty a ty dvě démonické hlavy zazářily ještě větším, ale chladným světlem a rázem se ocitly vedle Deana, každá z jedné strany a nějakou neviditelnou, elektrizující silou ho úplně znehybnily. Warrick si stoupl přímo před Deana, vztáhl ruce k jeho hlavě, ten chtěl uhnout, nešlo to ...... a pak mu démon dal obě dlaně na spánky ..... to co následovalo, to by Dean nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Bylo to tak hrozné, strašné, bolestivé, byl zvyklý na ledacos, ale toto .... jako kdyby mu tělem procházely elektrické výboje .... na ta muka, co prožíval, snad ani neexistovalo příhodné slovo. A co bylo nejhorší, nepřicházela žádná mdloba, žádné bezvědomí. Síla těch dvou pekelných hlav ho neustále držela na nohou a při vědomí ...... musel tu bolest snášet pořád a pořád dokola. Mysl byla to jediné, co mohl ještě ovládat a teď mu v ní kolovala jediná myšlenka, „nesmíš podlehnout, nesmíš, nesmíš ..... jsi Winchester.....a ti se nevzdávají .... raději zemřu!“ Neměl ponětí, jak dlouho to mučení trvalo, úplně ztratil pojem o čase. Pak najednou napětí a bolest povolila, začínal padat na kolena, Warrick ho chytil pod krkem a vytáhl zpět na nohy.
„A to je všechno?“ procedil Dean mezi zuby, „ses teda moc nepředvedl,“ provokoval ho dále.
Warrick tohle nepředpokládal, tak dlouho čekal na ten okamžik, kdy ho uvidí zlomeného a „na kolenou“, bude skučet, naříkat, prosit o milost a nakonec řekne to vytoužené ANO ..... Dean mu zase zhatil jeho skvělý plán. Přitáhl si jeho obličej ke svému a nenávistně zahučel.
„Ještě nikdo to nevydržel ..... co ty jsi za člověka? Jsi vůbec člověk, nejsi už jako ti tvoji andělští přítelíčkové?“ znechuceně a silou třískl jeho hlavou o střechu Impaly. Dean se bezvládně svezl na zem vedle svého miláčka. Démon do něho vztekle kopnul a zařval.
„Už mě to přestává bavit .... tohle není žádná legrace .... ať je tedy po tvém, skončíme to!!!“
Znovu luskl prsty a ty dvě svítící hlavy se jakoby přisály k Deanovi, postavily ho na nohy a nedovolily mu upadnout zpět na zem. Byl nucen dívat se na tu odpornou démonovu tvář, zkřivenou zlobou a neúspěchem. Posléze Warrick sáhl do kapsy kabátu a vytáhl velký nůž, jehož čepel se v té záři nebezpečně zaleskla. Dean vytřeštil hrůzou oči, proboha on ho chce podřezat!!
Warrick ho v návalu vzteku znovu stiskl pod krkem, Dean sotva popadal dech, už se loučil se životem. „Mohl jsem pokračovat v tom mučení tak dlouho, než bys přikývnul (Dean se jen pohrdavě zašklebil) nebo padnul mrtvý k zemi (souhlasně pokývnul hlavou Dean) ..... ani nevíš, jak bych si to vychutnal,“ s takovou nenávistí v hlase démon, „ ale ty Winchestere jsi takový nezdolatelný, nezlomný ..... nikdy bych si nemyslel, že existuje někdo takový, takový ......,“ Warricka ta Deanova vnitřní síla a výsměch z jeho neúspěchu přiváděly k nepříčetnosti a v té své nenávisti ještě více zesílil svůj stisk na jeho krku, „mohli bychom tady být třeba do soudného dne, ale ty ..... ty jsi mě přinutil k té rychlejší, pro tebe méně bolestivé variantě,“ Warrick již úplně šílel. „Bude to alespoň vypadat přirozeně, jako kdyby tě někdo přepadl a tvůj vzdělaný bratříček nic nepozná a už tě ani nezachrání,“ přirazil mu hlavu k Impale, napřáhl ruku s dýkou směrem k jeho srdci. Deanovi docházel vzduch v plicích, rozkašlal se sípavým, dusivým kašlem a znovu se mu rozdrnčela jeho hlava ...... poslední co viděl, byl záblesk té dýky a pak .....padal někam dolu, stále níže a níže, do nějaké propasti, do hluboké černé tmy ........
Už ani neuslyšel, že se za Warrickem ozval jemu důvěrně známý hlas.
„To ses šeredně spletl, ty zrůdo!!!“
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ellen
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 694
Age : 46
Bydlisko : SR
Nálada : hope never dies...
Registration date : 23.03.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   16.12.09 21:59

janča napísal:

„To ses šeredně spletl, ty zrůdo!!!“
Ha! Stavím sa, že je to Sam! Mám pravdu?

A keď už spomínam Sama, čo je to s ním? Naprvv má akési výpadky pamäte, potom je rozklepaný ako stará tetka.

Inak Deana v tejto poviedke ľutujem zo celého srdca. Väčšinu času prežíva nejaký torturing a keď náhodou nie, má na krku Sama, ktorý je horší ako malé decko. To je teda fakt prekliaty..čia smola, čia? Tvoja Dean, tvoja... Laughing

Janča, skvelá poviedka, píšeš pútavo, dobre sa to číta.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   18.12.09 21:18

Áno je to Sam, on je jeho zachránca a nie len vtedy i teraz to vlastne všetko závisí na Samovi či Deana zbaví preklatia. Zachráni ho lebo nie ???
S tou pamaťou - to vie iba Dean čo sa to s ním robí. Exclamation
Sam urobil jednu velkú chybu, nemal to od začiatku zatlkat - to čo spravili v tom dome. A teraz sa do toho zamotal a nevie ako z toho von.
Klepe sa strachy o brata, o jeho život, ale viac sa bojí toho až keď pravda vyjde na povrch. Čo na to Bobby, Ellen a Jo a hlávně, ako sa k tomu postaví Dean - bude ho za to nenávidieť? Skrze jeho hlúpy nápad bude teraz chromý!! Pokial to ále prežije. No uvidíme. Question
Ellen, jasne je to len Deanova smola, že on bol ten, kto to skoncoval s tým duchom, máš pravdu. Mad
A ďakujem, že sa ti to páči. cheers
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   23.12.09 21:30

O nějakou hodinu dříve
Sam automaticky dal hlasovou schránku, dělal to tak vždycky, aby ho Dean už neotravoval těmi jeho přiblblými opileckými žvásty. A jak ho znal, stejně mu tam toho nakecá .... poslechne si to někdy později. Chtěl znovu zapadnout do reje zábavy, ale už se nedokázal veselit jako doposud, musel pořád myslet na bratra, co kdyby ho zase napadla nějaká šílenost ....... na to on byl expert. Byl takový nesvůj, nervozní, raději se rozloučil a odešel z pěkně rozprouděné zábavy ..... docela ho to mrzelo, až do té chvíle se dobře bavil a kvůli tomu pitomci už to nebylo ono.
Pomalu se loudal rozveseleným městem zpět do hotelu a cestou přemýšlel, kde mohl mít Dean schovanou tu láhev, asi pod sedadlem řidiče, to místo bylo pro Sama téměř tabu ..... jen vyjímečně mohl řídit .... to když byl Dean pořádně zmlácený, unavený nebo si víc přihnul.
„Tohle si s tebou stejně ještě vyřídím .... až vystřízlivíš .... co ti řeknu, si za rámeček nedáš, to si teda piš brácho.“ A takové podobné řeči, adresované Deanovi, vedl Sam celou cestu, ale nějak si přitom neuvědomil, že na ulici není sám, zvlášť potichu to také neříkal a lidé se po něm otáčeli a měli ho buď za blázna nebo za totálně opilého, ale on okolí moc nevnímal, byl zabrán do té své samomluvy.
Sam pevně doufal, že si Dean vzal ta jeho slova o rychlém návratu k srdci a že před hotelem bude již zaparkovaná Impala ..... no nebyla. „Asi mu došel benzín a už to musel dobrkat pěšky nebo ho ta spásná myšlenka, projít se na čerstvém vzduchu, napadla hned,“ pomyslel si Sam, otevřel dveře do pokoje a rozsvítil v naději, že Dean bude již chrápat na posteli, možná na zemi ..... nebyl tam.
„No nic, počkám, snad se objeví ....... když ne, tak mu zavolám,“ zabručel Sam a lehnul si na postel, zavřel oči a asi tak půl hodiny čekal na zaskřípění brzd Impaly a Deanův vpád do pokoje ...... nic se nedělo.
„On ten blbec asi usnul v autě nebo ....... přece někam dojel a teď tam chlastá, jako obvykle, já tady trnu strachy a on .... škoda slov,“ Sam se natáhnul pro mobil do kapsy u bundy a byl rozhodnut, že Deanovi zavolá, „doufám, že už nejsi úplně namol a zvedneš ten telefon.“
„No jasně, to se dalo čekat, copak to zase bude za bláboly,“ Sam jen zakroutil hlavou, když nejprve otevřel hlasovou schránku, i přesto se pohodlně se usadil na postel, že si poslechne, co mu jeho ctěný bratříček chce sdělit a zprávu si přehrál.
„Sammy, moc mě to mrzí .... ta naše hádka, víš. Tak moc jsem se chtěl vrátit, věř mi. Šel bych s tebou i na Halloween .... opravdu,“ při těchto slovech se Sam začal usmívat – ha, ha, to určitě, „najednou byla přede mnou taková divná zářící dýně, jako maska ...... byla prostě všude, všude ..... nemohl jsem se jí vyhnout .... a pak jsem dostal smyk a havaroval,“ Sam
nevěřícně hleděl na mobil, „vůbec nevím kde jsem ..... jak dlouho jsem byl v bezvědomí a už vůbec nechápu proč ..... proč jsem nezůstal u Impaly a šel jsem .... šel jsem pryč .... asi šok,“ to již Sam vyskočil na nohy a pořád civěl na mobil. „Teď tady bloudím po lese, je hrozná tma ......prší ..... je mi zima ..... mám možná zlomené žebro ...... třeští mně hlava a je mi blbě ......,“ to bylo vzápětí v telefonu i slyšet a následovala taková delší pauza, jen s Deanovým hlasitým, přerývaným dýcháním. „Nevím co mám dělat Same, kterým směrem je Impala, je tma jako v prde....,“ zase pauza. „Počkej .... támhle je nějaké světlo, ne dvě světla... ty krávo, to budou oni, ti zloději. No, já si je teda podám .... na to nezapomenou do smrti,“ Deanův hlas nabíral na intenzitě. „Alespoň mně ti blbci sami ukázali směr ...... já jim ukážu, ze mě si nikdo blázny dělat nebude a sahat mi na moji Impalu !! To byl jejich nejhorší nápad v životě!!“
Sam zůstal jako opařený. Jestli by někdo čekal, že se na závěr ozve – „Ale Sammy, sranda nééé“ (aby ho trochu potrápil a vystrašil), tak Sam rozhodně ne. Natolik znal svého bratra, z jeho hlasu vycítil, že je to opravdu vážné, Dean se zase tak dobře přetvařovat neuměl.
Zmateně začal pobíhat po místnosti, přehrával si ten hovor znovu a znovu, snad tam bude nějaký náznak něčeho ..... ne, nic z čeho by se dalo poznat, kde Dean je. Vytočil jeho číslo ... nedostupné. Samovi probleskla myslí poslední Deanova slova před jeho odchodem, „vrátím se až ráno nebo nikdy!!“
NIKDY....NIKDY ..... NIKDY.....to se odráželo v Samově hlavě jako nějaký bumerang, tímto slovem měl zaplněnou celou mysl, jinak nic ..... prázdno. Chytil se za spánky, „ne, ne, to ne ...... soustřeď se Same Winchestere ..... soustřeď se, musím Deana najít .... musím,“ chvíli tak zůstal stát a přemýšlel, pak na sebe hodil bundu, vzal tašku se zbraněmi „ještě, že Deana občas neposlechnu a veškeré zbraně a vybavení jsem si tentokrát vzal s sebou. Zrovna včera, Dean se na nic neptal a kompletně všechno zamknul do kufru Impaly, tam je to prý nejbezpečnější, no teď by to bylo fakt bezpečně zavřené a já ..... já bych si mohl akorát uříznout nějaký klacek, divím se, že nevyžaduje, abych i ten nůž měl zavřený v kufru,“ bručel si Sam pro sebe. Vyběhl před hotel na parkoviště, vytipoval si auto, které tam již určitě stálo nějakou dobu a jeho majitel ho nebude ještě nějakou dobu postrádat. Jak během několika vteřin otevřít jakékoliv auto, to už se od Deana naučil, teď se jen modlil, aby se nespustil alarm ..... bylo ticho. Nastartovat .... také hračka.
Od hotelu vyjel hned na křižovatku a měl dilema: „Kterým směrem asi mohl Dean jet?“
Napravo? Do centra města, přímo do středu veselí a reje? Asi ne.
Nalevo? Byla to sice výpadovka z města, ale i odsud vylétaly světlice ..... tam by taky nejel, už jenom z principu, co kdyby potkal byť i jedinou masku ....
Přímo? To již vypadalo nějak osaměle, opuštěně ..... tohle bude ta správná cesta.
Sam šlápnul na plyn a vyrazil po té zatemnělé silnici.
„Opravdu, jako stvořené k přepadení,“ myslel si a každou chvíli čekal, že se před ním objeví také nějaká svítící hlava, aby ho svedla ze silnice, ale na rozdíl od Deana nejel jako blázen a byl připraven na cokoliv. Na sedadlo spolujezdce si vytáhnul z tašky nabitou brokovnici a vlastně pořád na ní držel pravou ruku. Jel čím dál tím pomaleji,aby náhodou něco nepřehlédl. Každou chvíli se zkoušel dovolat Deanovi, ale marně ......pořád byl nedostupný. Ani nevnímal čas, připadalo mu to jako věčnost, to hledání ve tmě, už i začínal prosit Boha, aby mu dal nějaký náznak, nějakou naději a pak .... to uviděl. Stopy pneumatik, jak Impala „gumovala“ silnici .... Samovi se zatajil dech ..... přeražená svodidla ...... zastavil, chtěl vystoupit a běžet k tomu místu a řvát Deanovo jméno. Něco ho zarazilo ... v té tmě kus před ním se zableskla nějaká světla, „ to jsou ti lupiči, o kterých se zmiňoval Dean ....... a jestli se mu něco stalo ......tak.... tak vás zabiju,“ Sam vzrušením, vztekem a strachem nemohl ani mluvit.
Vzal z tašky ještě bratrovu pětačtyřicítku (a udělal dobře), ta byla vždy nabitá stříbrnými kulkami, jak říkal Dean, „pro jistotu, nikdy nevíš koho potkáš,“ a potichu vystoupil z auta. Vybaven brokovnicí a pistolí v kapse pomalu, velice pomalu postupoval za tímto světlem. Čím více se přibližoval k tomu místu, tím jasnější tvar nabírala ta světla.
„No páni, on fakt nekecal, jsou to dýně,“ zamumlal si pro sebe Sam a již viděl Impalu, Deana na zemi a před ním nějakou postavu, která něco řvala a pak do něho ještě vztekle kopla. Sam pevněji stisknul brokovnici a odhodlaně vykročil, aby si toho bastarda podal. Každým krokem slyšel a viděl jasněji. Dean už zase stál ...... byl opřený o Impalu a z obou stran jako kdyby ho podepíraly ty zářící hlavy. Ten člověk, nebo co to bylo zač, ho držel jednou rukou pod krkem a druhou ...... druhou se napřahoval ke smrtící ráně. Sam teď zaslechl i jeho poslední slova ..... hned mu bylo jasné o koho se jedná ..... byl to démon. Přendal brokovnici do levé ruky, sáhnul do kapsy pro pistoli a několika rychlými kroky se ocitl za démonem, který si naštěstí ve své zlosti a nenávisti vůbec nevšímal okolí a věnoval se jen své oběti ..... Deanovi. Sam na něho namířil se slovy, „to ses šeredně spletl, ty zrůdo!!“
Warrick se nasupeně otočil, kdože se to opovažuje jej rušit ...... a zůstal překvapeně zírat na Samovu tvář a do ústí pistole toho, kterého se právě chystal sprovodit ze světa. Povolil stisk na Deanově krku, který se mimovolně svezl po své černé krásce na zem.
„Sam Winchester!!!“ zasyčel nenávistně, více toho již nestačil říct, Sam zmáčknul spoušť a stříbrná kulka mu provrtala čelo. Warrick padl jako podťatý, jeho oči naposledy temně zableskly, zem se začala chvět, celé okolí se na okamžik rozzářilo, ty dvě svítící koule se rozprskly na milión částí a pak byla jen tma a ticho.
(Pozn.autora: v této povídce se dá zabít zlo – démoni, vlkodlaci, upíři a jiná havěť, kromě Lucifera, stříbrnými kulkami. Železo, sůl, svěcená voda, ďáblova past a různé pentagramy slouží jen k dočasnému zastavení tohoto zla).
Sam se ujistil, že je po démonovi, dal pistoli zpět do kapsy a v ruce se mu objevila baterka (pamatoval na všechno), poklekl k Deanovi, posvítil mu do obličeje ..... úplně se ho zhrozil.
„Ty teda vypadáš,“položil brokovnici a trochu ho propleskl po tváři, Dean jen něco zamumlal, Sam si oddechl, „tak zlé to s tebou asi nebude, hlavně, že jsem nepřišel pozdě.“
„A teď, jak to vypadá s tebou?“ Sam klepl rukou do dveří Impaly, položil bratra zpět na zem, do toho mokrého špinavého listí ...... on už byl tak doválený, že trocha špíny navíc....
Sam vstal a obešel s baterkou v ruce Impalu, ta to schytala nejvíce na pravou stranu, tam se pěkně opřela o nějaký mohutný strom.
„No brácho, měl jsi docela kliku ..... kdyby ti nestál v cestě tady ten strom, tak nevím, nevím, kam bys zahučel,“ ještě jednou si Sam posvítil na černou krasavici - blatník, světlo, dveře, nárazník – to byly zevrubně ty její největší bolesti, „alespoň máš pro příští dny o zábavu postaráno,“ prohodil Sam na Deanovu adresu.
Protože Impala byla předními koly docela zahrabaná v hlíně, rozhodl se, že hned ráno pro ni pošle odtahovku. Zamknul dveře, kufr (ten arsenál, co tam Dean ještě navíc vozil a co se nevešel do tašky, rozhodně přetahovat z auta do auta nemínil), ještě do kufru přihodil svoji brokovnici, teď už ji nepotřeboval a doufal, že po dnešní Halloweenské noci do těchto míst nikdo nepřijde.
Postavil Deana na nohy, opřel o Impalu a snažil se ho vzbudit .... nic, nepomohlo ani jeho lehké propleskávání. Začalo zase pršet nebo spíše sněžit i Sama již roztřásla zima, ale s Deanem už ani ty ledové kapky nehnuly, byl jako v nějakém hlubokém transu, jen pořád něco breptal, „ty zrůdo ... já tě zabiju ...raději umřu.“
Sam to, že by Dean odešel po svých, po chvíli vzdal a nějakým způsobem ho dotáhnul do auta na silnici. Šlápnul na plyn, aby již byli co nejrychleji v hotelu.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ellen
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 694
Age : 46
Bydlisko : SR
Nálada : hope never dies...
Registration date : 23.03.2008

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   27.12.09 1:45

Prečítala som si ďalšiu časť a som zvedavá ako ten Halowen z r.2008 zapadá do súčasného príbehu.... a prečo Warrick považuje Deana za hrozbu...?
Inak si ma touto poviedkou inšpirovala k zaujímavej zápletke, takže ti posielam SS.
Zatiaľ ti skladám poklonu

A teším sa na ďalšiu časť. Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   30.12.09 10:56

Ellen: On to Warrick hovorí, Dean je vyvolený, by zastavil apokalypsu, Lucifera a čo keby sa mu to podarilo to zlo zastaviť?? Preto po ňom všeci démoni idú a Warrick bol tak blízko už v pekle a pák přišiel anjel. A teraz mal druhú příležitosť, on chcel, aby sa Dean zlomil a navždy prepadol peklu, ále zasa to nevyšlo, ták ho chcel alespoň zabiť, ale prišiel Sam. K tomuto tématu sa eště dostanem a objasním v dajakej budúcej časti.
A ako súvisí Halloween 2008 so súčasnosťou? Možno ti trocha napovie táto posledná časť. I k tomu sa postupne dopracujeme a bude objasnené.
"Všechno souvisí se vším" - dočkejte.
Děkuji za komentář.
Tak tu je poslední část loňského Halloweenu.

Asi o pět hodin později – v hotelu
Sam seděl u počítače, po očku pozoroval Deana, ten spal na posteli, občas se zavrtěl a něco zamumlal ...... konečně se po několika hodinách (Samovi to připadalo jako věčnost) probral.
„Jak ti je??“ hned se ptal se zájmem Sam, vstal od stolu a postavil se nad bratra.
„Až na tu hlavu ...... docela dobře,“ odvětil mu Dean, odhrnul přikrývku, chtěl vstát, ale se zaúpěním mu spadla hlava zpět na polštář. Všimnul si, že má jen rifle, pravou nohavici rozstřiženou nad koleno, byl tak vidět bílý obvaz ..... přitom bylo v místnosti docela chladno ...... nebylo mu tedy dost jasné, proč je svlečený. Uvědomoval si, že po tom plahočení v lese byl asi dost špinavý, ale s tím by Sam určitě problém neměl, nechal by ho klidně „jako prase.“
„Doktor říkal, že máš ........“
„Cože? On tady byl doktor?“ skočil mu do řeči Dean a zatvářil se dost nazlobeně a již mu bylo také jasné, proč nemá alespoň tričko a „klepe tady kosu“...... „vždyť ti říkám, že jsem v pohodě ..... ten „felčar“ se sem plahočil zcela zbytečně.“
„To bude asi proto, ty blbče, že ti ten doktor něco píchnul proti bolesti,“ myslel si Sam pro sebe, „a o té injekci, to mu už vůbec nemůžu říct, řádil by zase jako tornádo,“ dokončil myšlenku a sedl si na okraj postele k bratrovi a zase ho přikryl.
„Tak, když už se ten „felčar“ obtěžoval kvůli tobě až sem, nech mě laskavě ti říct co naznal.“
Dean jen odevzdaně vzdychnul a díval se otráveně do stropu.
„Nic zlomeného nemáš, jen pěkně naražená žebra ..... takže budeš v klidu, roztržené obočí ..... dva stehy to spravily, pár oděrek a pořádný otřes mozku.“
„Na to jsi nemusel volat doktora, to bych ti řekl taky a nějaký steh bys snad zvládnul, néé ..... však něco takového neděláme poprvé,“ zhurta vyjel na bratra Dean.
„A jak jsem to asi měl poznat, já žádný doktor nejsem a ty jsi celou zpáteční cestu v autě zvracel,“ Sam trochu uraženě, on chtěl pro něho to nejlepší a ještě za to dostane nadáno.
„Ne neboj, Impala to neodnesla,“ když zaregistroval bratrův vyděšený pohled, že si zaneřádil interiér svého miláčka, ale vzápětí se hned pousmál při představě, jak se asi bude tvářit majitel toho vypůjčeného auta, až uvidí ten vnitřek. Protože Dean na něho upřel zvídavě svoje zelené oči, mávnul jen rukou a znovu se usmál.
„Ále, pak ti to řeknu ....... a když už je řeč o Impale, tak jsem ji nechal hned odtáhnout k Bobbymu ...... a ty až se dáš do kupy, tak dáš dohromady i Impalu .......ještě, že je to stará, poctivá práce a ne jako ty dnešní „plechovky od sardinek“...... to i ty bys dopadl mnohem hůře .......budeš mít alespoň co dělat ..... stejně si za to můžeš sám,“ poslední slova si Sam pomyslel jen v duchu.
Chvíli bylo ticho, Dean si prohlížel svoje ruce, měl je celé zelené od nějaké dezinfekce, pěkně ho to pálilo a pořád čekal, kdy se Sam zeptá na to hlavní ..... jako kdyby to přivolal.
„Co to bylo vůbec za parchanta??“
„Kdo??“
„No ten démon, co jsem ho zastřelil??“
„Jaký démon?“
„Deane, ty si nic nepamatuješ?“ zkoumavě se Sam podíval na bratra, „nebo si nechceš nic pamatovat??“
„Hele Same, měl jsem bouračku ...... opil jsem se a naboural ...... jako kdybys mě neznal, tohle tě přece nemůže překvapit,“ Dean to řekl takovým tónem „přes který nejede vlak“ a otočil hlavu na stranu.
Tento jeho odmítavý postoj Sam dobře znal ..... nechtěl o tom vůbec mluvit. Musel to být pro něj tak nepříjemný zážitek, že ani vlastnímu bratrovi se nechtěl svěřit (a určitě by mu to pomohlo). Vzal to tedy na vědomí a zůstalo u té havárie (zatím). Zase bylo pár minut ticho.
Sam vstal, začal se procházet po místnosti .... chtěl „obrátit list“ a mluvit o něčem jiném, ale
na jazyk se mu drala následující poznámka, kterou si nemohl odpustit i když ho něco v jeho nitru nabádalo k potlačení ..... začínal mít takový nějaký divný pocit (ten už na sobě shledával delší dobu) ..... prostě musel to ze sebe dostat za každou cenu, i když tušil, že je něco špatně a neměl by to říkat ..... a jaká asi bude Deanova reakce ..... raději se vzdálil tak na dva kroky od něho.
„Víš Deane, někdy tě fakt nechápu, každý normální člověk se nechá po bouračce vyšetřit od doktora ...... jen ty vyvádíš,“ a Sam raději ještě o krok ustoupil.
Deanovi chvíli trvalo, než mu došlo, co Sam právě řekl, nadechl se a ......
„No dovol!!! Tak .....tak já jsem podle tebe nenormální, jóó,“ každým slovem přidával na intenzitě, „to ti tedy pěkně děkuju ..... bratře!!“ dodal trochu jedovatě a ušklíbl se, chtěl to prostě přejít bez nějakého dalšího komentáře a vzít to spíše z té humorné stránky.
Ale Sam to zjevně nepochopil: „Někdy ano, fakt jsi,“ utrousil a teď tomu ale nasadil korunu.
„Sameeee!!!!!“ to už Dean zařval a chtěl vyskočit a možná mu jednu vrazit. Ale ozvalo se jen nějaké zakvílení, jednou rukou se chytil za hlavu a druhou za hruď, padnul zpět na postel, zavřel oči a jen prudce oddechoval. Pak prstem ukázal na Sama ..... i přes zavřené oči trefil správný směr.
„Ty zneužíváš toho, že jsem teď poněkud indisponován, to by ti strach nedovolil, tohle říct!!“
„Ale dovolil ...... klidně ti to zopakuji a klidně bych risknul i to, že mě dáš po hubě, protože takhle to s tebou už nejde dál, paličáku jeden!! Doktor se na tebe ani nemůže podívat, natož se tě dotknout, hned bys mu ruce urazil,“ Sam se začínal rozpalovat, Dean otevřel v úžasu pusu, chtěl něco namítnout, aby ho nějak zklidnil, ale on pokračoval dál a jako kdyby přestával vnímat okolí.
„Víš co ty bys potřeboval, aby se ti něco stalo, třeba .......“ jeho pohled utkvěl na Deanově obvázaném koleni ........ „ne jen odřené koleno, ale něco mnohem horšího a ty jsi musel zůstat ležet na fleku a v nemocnici a hodně dlouho a jen v péči doktorů .......oni by tě z toho tvého odporu ke všemu bílému vyléčili ...... a jak rychle .... to bys koukal,“ on Dean už koukal teď, cože mu to přeje za hrůzy.
(Pozn. autora: Sam ani netušil jakým dobrým prorokem je, že o rok se má toto všechno do puntíku vyplnit a ty následky, které s sebou tato nechtěná věštba přinese, pěkně zamotají a poznamenají život obou bratrů a jejich blízkých).
Sam to ze sebe vychrlil takovou rychlostí, že ho Dean nestačil přerušit a jen na něho civěl s otevřenou pusou a když se jeho bratr zase chystal k dalšímu proslovu .... pěkně se už dostával do varu ...... Dean ho předešel.
„Dobře, dobře ....... tak už toho nech Sammy,“ zabručel, viděl na bratrovi, že začíná trochu nad sebou ztrácet kontrolu a bylo třeba ho včas zarazit, než mu to přeroste přes hlavu .... on sám teď zrovna nebyl ve stavu, aby ho zvládnul. Takhle ho doteď neznal …. že ho taková malichernost (Dean to alespoň tak bral) dokáže vytočit až k nepříčetnosti. Pravda, připadal mu nějaký divný, jiný ..... za ten měsíc, co byl zpět z pekla, pozoroval na Samovi určité změny, ale přikládal to tomu, že byl jeho bratr dlouhou dobu sám, nešťastný, bezradný. Kdyby jen věděl, že v tomto se velice spletl, Sam si společnost (a moc špatnou) našel – Ruby, pak toho litoval, ale to už bylo příliš pozdě – apokalypsa!!!!
„Mám hlad,“ změnil najednou Dean úplně téma ...... zkusil to a vyšlo to.
Sam jakoby se probudil z nějakého snu a úplně klidně bez nějakého náznaku rozčílení, emocí mu odpověděl, že tady nic není a musí jít něco koupit.
Dean jen pokrčil rameny a pomyslel si: „Hmm .... tak tohle si musím pamatovat, stačilo jen stočit rozhovor jinam a Sam je v pohodě ...... jsem zase o něco chytřejší, ale pokaždé to nemusí fungovat. No snad tohle byl jen nějaký úlet a už se to nebude opakovat! A kdyby to přece na něj zase přišlo, musím to poznat včas a rychle a hlavně správně zareagovat .... (mýlil se v krátké době už podruhé - kdyby tušil, kolikrát tohle ještě budou oba absolvovat a v mnohem horší míře).
Sam se opravdu začal natahovat po bundě a byl ochoten pro něco zajít do obchodu, Dean ho zarazil pohybem ruky, on vlastně neměl na jídlo ani pomyšlení, měl žaludek jako na vodě.
„Počkej Same, přece se tady nebudu válet ...... najíme se cestou k Bobbymu ...... no doufám, že už jsi půjčil nějaké auto, když Impala je ...... však víš......?!“
„Jasně,“ pochopil Sam, „ale ty se nejdřív ještě trochu prospíš, pak vlezeš do sprchy a dáš se do pořádku,“ přejel ho zamračeně očima od hlavy až k patě, „a pak teprve vyrazíme.“
„Ano .... mami,“ zabručel ještě Dean a obrátil se na posteli do své oblíbené polohy (přitom zahlédl na židli svou koženou bundu, již perfektně očištěnou od bláta)– na pravý bok, levou ruku pod polštář, pravou volně podél těla, stejně tak levou nohu pokrčenou a pravou někam do strany, prakticky se roztáhnul po celé posteli a za chvíli usnul. Sam se jen usmál nad tím jeho oslovením .... takhle mu Dean svým způsobem dával občas najevo, že si váží jeho starostlivosti ....... a znovu se zahleděl do počítače.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   15.01.10 19:41

Bobbyho dům – současnost
„Taková sprcha, ta by teď bodla ..... prvně horká, potřebuju už ze sebe dostat všechen ten hnus ..... a potom ledová, ten žár již dál nesnesu,“ Dean si to živě představoval, „a pak spát a spát a spát ...... třeba i týden, měsíc“ ale ten slastný, normální a bezbolestný spánek nepřicházel a nepřicházel. To nevyspání se na něm také podepsalo, tmavé kruhy pod očima, malátnost, nechutenství, nevolnost. Prakticky se od toho pádu pořádně nevyspal, jen se potácel mezi bezvědomím, polospánkem, horečkou a neustále se zvyšující bolestí.
I teď byl zmítán tak silnou bolestí, že ho přiváděla téměř k šílenství ..... podvědomě slyšel, jak někdo v jeho blízkosti naříká .... nikdo však kromě něho v místnosti nebyl ..... byl to on sám, kdo tak bolestně vzdychal a pak ...... pak upadl do toho podivného polospánkového transu.
Ty jeho vzdechy přivolaly obě ženy. Strašně rychle a hlasitě dýchal..... rozkašlal se, z pravého koutku úst mu vytékal tenký pramínek tmavé krve ..... házel sebou z jedné strany na druhou .... na jeho tváři se rozprostřela opět ta hrozná šeď ...... měl zase záchvat. Jo okamžitě přiskočila, Ellen ji chtěla zadržet, aby se k němu raději nepřibližovala, mohl by jí nechtěně ublížit (zapomněla jí sdělit, jak může být Dean agresivní, sama to již poznala), ale Jo byla příliš rychlá. Snažila se vtlačit Deana za ramena zpět do polštáře a překvapilo ji, jak je ledový a přitom z něho tekly pramínky potu a hlavně kolik síly je v jeho zuboženém těle ......nemohla ho udržet. Otočil k ní hlavu a ona se dívala do jeho ..... už ne smaragdových, ale tmavě šedých očí, které na ni zle a cize hleděly. Jo se zalekla, chtěla ucuknout .... pozdě, Dean její ruce pravačkou takovou silou strhnul ze svých ramen a pak ji surově odstrčil, až upadla přes židli za sebou.
„Co je to s ním??!“ vykřikla vyděšeně Jo, když se postavila zase na nohy.
Ellen chvíli trvalo, než se vzpamatovala ..... z předešlé zkušenosti pochopila, že Deana musí přidržet za ruce tak dlouho, než záchvat pomine .... naštěstí trval jen chvíli (stejně jako v noci) a Deanovi se zase vrátila do obličeje bílá barva, zklidnil se ...... pustila ho.
„Doufala jsem, že se ten záchvat již nebude opakovat. Ale ono se to vrátilo a moc brzy a asi to bude čím dál horší,“ vzdychla nešťastně Ellen, přitom otírala Deanovi z tváře krev ..... s ním teď již lomcovala horečka, sálalo z něho horko, byl úplně lepkavý od potu .... a již to bylo i cítit ..... ten pach.
„No, až se vrátí chlapi z města, hned si tě vezmou do parády ..... vypadáš opravdu strašně,“ pronesla tichým hlasem směrem k Deanovi a trochu se usmála při představě, jak to asi bude probíhat.
Jo byla z Deanova nenadálého útoku trochu vystrašená ..... pozorovala mámu, jak mu přikládá mokrý ručník na čelo, obličej a pak její pohled sjel až k jeho levé ruce ...... vyjekla.
„Jeho ruka!!!“
„Co je, co se děje?“
„Podívej se,“ a roztřeseným prstem ukazovala Jo na Deanovu levačku.
Obvazem začala prosakovat krev, Ellen ho okamžitě odmotala a zůstala nevěřícně hledět ...... první dva stehy praskly a jizva se začínala rozevírat, jako zip u bundy .... přitom si ani jedna nebyla vědoma toho, že by se do té rány nějak uhodil.
Ellen okamžitě sáhla po čistých obvazech na vedlejší židli, „podrž mu tu ruku!!“ křikla na Jo, ta stála jako zařezaná, „tak co je to s tebou .... slyšíš?“
Teď se konečně Jo probrala a uchopila jeho ruku .... teplá krev z té rozevírající se rány stékala po jeho předloktí, mezi jejími prsty, byla již prakticky všude .... na přikrývce, na polštáři, na zemi. Jo se dělalo při tom pohledu mdlo, krev nesnášela ....zavřela oči ..... a jen ještě víc a křečovitě stiskla tu bezvládnou, zakrvácenou ruku ..... a otevřela je, až máma řekla, „hotovo.“ Dean měl levačku pevně staženou bílým obvazem, stejně takovou barvu měl i jeho obličej, chvěla se mu víčka ..... třásl se vlastně celý ..... to ta horečka a ztráta krve ..... byl zase v tom polospánku a asi vůbec nevnímal, co se to teď s ním dělo. Jeho rty něco šeptaly, Ellen sklonila hlavu a rozuměla jen: „Ne, ne ...... ne ...... Sammy ...... to nesmíš .....jsme bratři ...... prosím, nedělej to .... prosím,“ Dean zase prožíval nějakou noční můru.
Ellen s povzdechem vstala a při pohledu na Jo jen zakroutila hlavou, ta byla bledá jako křída ..... raději ji poslala pro čisté povlečení a vodu, musela umýt všechno, co bylo od krve, včetně Deana. Když se Jo vrátila, měla již trochu lepší barvu v obličeji, Ellen toho hned využila a ukázala na postel, aby ji převlékla ...... myslela si „jen si zvykej holka, možná bude i hůře.“
O tu krev se postarala sama ..... a přitom přemýšlela, jak se to mohlo stát? Jako kdyby se mu ten úraz stal před pěti minutami a ty rány byly úplně čerstvé!! A nejvíce ho asi trápí ta noha, na ni neustále naříká. Že by to mělo něco společného s tou kletbou? Znovu si ji v mysli opakovala slovo od slova.
„Ten poslední ........ zhyne zdlouhavou a bolestivou smrtí ...... zdlouhavou a bolestivou smrtí,“
a toto se jí vracelo pořád a pořád dokola a pak .... pak jí to najednou dávalo všechno smysl.
„Proboha,“ vykřikla polohlasem .... hned si zakryla ústa rukou s obavou, aby ji někdo neslyšel, ale Jo již odešla do koupelny a Dean ..... ten byl úplně mimo. Hadr, kterým stírala krev ze země, jí vypadl z rukou. Posadila se na kraj postele a dívala se zoufale na ležícího Deana.
„Ano, při každém záchvatu se ti otevřou rány a pokaždé hůře, bolestivěji. Proto ti ty léky nezabírají, jen to trochu utlumí, na to prostě není léku ..... jen jediného ..... zlomit tu zatracenou kletbu, ale jak ... jak ....jak??? Same ty musíš na něco přijít .... musíš ..... nebo je s ním konec,“ mluvila přitom k Deanovi, držela ho za ruku a ani si neuvědomovala, že ji stejně neslyší. Ellen stékaly po tváři slzy ......slzy bezmoci.
--------------
Bobby si za jízdy pořád opakoval tu hroznou kletbu, již ji znal nazpaměť, ale jednotlivá slova stejně dost dobře nechápal a koho se má na to zeptat, za kým jít? Nejprve musí za Tomem pro léky ...... a co tak zkusit jeho? Jejich rod tady již žije po staletí, snad by mu mohl pomoci!!
Podíval se do zpětného zrcátka, Sam jel za ním v těsném závěsu a .....zase telefonoval. Bobby zajel ke kraji a zastavil, Sam udělal totéž. Starší lovec mu pokynul rukou, aby přišel k němu, pak mu ukázal na sedadlo spolujezdce, Sam čekal výčitky ohledně Deana, že se spíš nezajímá o tu kletbu .... ale toto nebylo hlavním tématem.
„Ty Same, tohle bych teda do tebe nikdy neřekl,“ trochu s údivem v hlase Bobby.
„Co??“
„No, co, co ...... nějak moc rychle ses zakoukal do Alex a upozorňuji tě, že je to slušné děvče, znám ji dost dobře, tak si dávej velký pozor ..... jestli se něco stane a ty jí zlomíš srdce, tak zapomenu, že jsme skoro příbuzní a pak .... ať ti je Bůh milostiv,“ z Bobbyho hlasu bylo cítit, že to myslí vážně.
„Ty jsi zapomněl co je pro nás teď prioritní?? ..... tvoje milostné avantýry snad můžou počkat ...... chápu, chceš na chvíli vypadnout z domu a trochu se pobavit, přijít na jiné myšlenky, bylo toho poslední dny na tebe poměrně dost,“ a po krátké pomlce, „ale proboha Same, je to tvůj bratr a moc času mu asi už nezbývá,“ povzdechnul si Bobby a podíval se nešťastně na Sama, ten civěl před sebe a nevěděl co na to namítnout ...... „on pan bratr počká že? ještě chvíli vydrží! a nějaká kletba taky!!“ dodal ještě kousavě Bobby.
Tohle Sama vyburcovalo konečně k odpovědi: „Ty si myslíš, že jsem na Deana zapomněl nebo se na něho vykašlal?? Chtěl jsem se zeptat Alex, jestli o někom náhodou neví, kdo ......“
„No snad jí to nechceš vyklopit? ..... měla by tě jenom za blázna,“ Bobby nevěřícně zakroutil hlavou. „Ostatně já teď jedu za jejím tátou, chci ho nenápadně oťuknout ...... ten by spíše mohl něco vědět ...... tak s Alex na to raději zapomeň, myslím tu kletbu i to druhé,“ a na to poslední slovo položil zvlášť důraz.
„A neříkej mi, že to byla náhoda......najednou jsi chtěl do města, nakupovat, pomáhat .....vy jste to již měli domluvené, že?? A kde jsi vůbec vzal její číslo??“
„Ano, volal jsem jí hned ráno, jak se má a tak .... Alex mě přemlouvala na Halloween, to je pravda ......já jsem to původně neměl v úmyslu a argumentoval jsem tím, co kdyby se Deanovi přitížilo a bla, bla, bla ..... asi mě to nesežrala a spíše byla naštvaná, ještě jsou přece v domě další tři, kteří se můžou o něj starat. Ale pak jsem si přečetl o té kletbě a když tě Ellen vyslala do města, chopil jsem se příležitosti, jak spojit příjemné s užitečným .... brnknul jsem jí ......mohla mě odmítnout .... pochopil bych to .....ale ne, byla hrozně šťastná. Za chvíli máme sraz na náměstí. Slibuji .... jen se trochu projdeme, pročistím si hlavu ..... ve vší počestnosti odvezu Alex domů a já se taky hned vrátím a pak snad na něco přijdu.“ Sam už bral za kliku u dveří, „a to číslo mně dala sama v nemocnici ......no, snad si nemyslíš, že jsem si o ně řekl nebo bych jí nutil svoje .....to bych opravdu neudělal, nejsem přece Dean........Asi to bylo opravdu kouzlo osobnosti, nemusí se vždycky všechny holky točit kolem něho, taky snad můžu mít nějakou známost ..... nebo né?“ Sam se trochu samolibě usmál.
„Aha,“ Bobby mávnul rukou, „prosím tě, nech toho, Dean je sice děvkař, ale aspoň v tom má vždycky jasno, ale ty?? Pokud si dobře pamatuju, pokaždé z toho vyšel pěkný trapas. Měl by ti tvůj bratr v tomto směru dát nějakou lekci ....... jen jestli k tomu bude mít ještě příležitost,“ zamumlal Bobby, ale hned by si za ty pohřební řeči nafackoval ..... otočil se na Sama, naštěstí to neslyšel, už otevíral dveře od auta .... starší lovec se otočil zpět k volantu a zahučel.
„A padej už, nenech dámu čekat,“ ještě stočil okno, křiknul, „a pamatuj na dobré vychování!“
Sam to již neslyšel nebo dělal, že neslyší ...... nastartoval Impalu, brzdy jen zaskřípěly, jak měl napilno s odjezdem.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   29.01.10 16:52

No, Jani Wink, musím ti povedať, že sa mi to ozaj páči. Len neviem, ako to vydržím, kým budú ďalšie pokračovania. . Pekné gradovanie, tajomno, nič nedávaš zadarmo, jedno odkryješ, ďalšie dve zatvorené komnaty sa objavia. Som skutočne zvedavá, čo a ako nakoniec bude. Ale epka by sa z toho spraviť nedala, to rovno film , lebo je tam toho skutočne veľa. Takže, poďme, poďme do práce .

PS: Že Alex nebude nejaká normálna milá baba? Na to, že ju skoro prebodol Sam očami pri prvom stretnutí, čo je dôvod minimálne pre to, aby sa s ním už nikdy nerozprávala, nie ešte aby bola vôbec naštvaná, že nechce na nejakú párty? No, jo, myslím, že Sammy má blbý vkus na ženské a nenapravil to ani teraz. Sa teším, čo z toho nakoniec bude .

PS2: Milujem Warricka, snáď ešte zohrá nejakú úlohu, aj keď po smrti (ďalšej ).
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   Today at 15:17

Návrat hore Goto down
 
Proč právě já?
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 2 z 17Choď na stránku : Previous  1, 2, 3 ... 9 ... 17  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Seriál :: Fanfiction :: Rozpísané poviedky-
Prejdi na: