DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 Proč právě já?

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : Previous  1 ... 5, 6, 7 ... 11 ... 17  Next
AutorSpráva
Anonymný
Anonymný



OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   13.08.10 19:47

704 704 704 704 704 dalšie skvelé pokračovanie janča Smile ako ja mám rada túto vianočnú časť Smile len tak dalej Smile už sa neviem dočkať na dalšie pokračovanie Smile ako ja mám rada tvoju poviedku Smile dúfam, že nás, dychtivých čitatelov nenecháš dlho čakať Smile Smile
Návrat hore Goto down
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   16.08.10 13:22

jančo já prostě nemám slov - je to náááádherné Shocked 702 702 702 to se tak dobře čte....a ten příběh je tak poutavý 704 704 704
Dean a mléko - to se bavím - to mi vůbec nejde dohromady
a Jo a Dean - ta pusa v závěru - no prostě paráda....

už se strašně moc těším na pokračování
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   16.08.10 19:56

Satu, Nemix: díky za krásné komentáře.
No jo, Dean to říkal, měl dost času na přemýšlení sám nad sebou a stává se z něho téměř abstinent. Ale nebojte, takový magor zase není, aby si ani kapičku nedal. Prostě teď není podle něho ta správná příležitost ani chuť. I v tom jídle se přeorientoval - zelenina, ovoce, šunka, zkouší žít zdravě. Možná tomu opravdu napomohla jedna osoba a jejich vzájemné zatím nenaplněné city. Kdo ví?! Wink
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   28.08.10 21:36

A je tady poslední vánoční část. Bude to z větší části takové vysvětlení něčeho z minulosti a hlavně Samovo "šlápnutí" vedle. Nechybí ani malá bratrská roztržka. A Dean dokáže, že je naprosto normální člověk, příležitost byla, tak "hřešil" (v jídle i pití), jen v té lásce si pořád neví rady. Takže příjemné počtení. Very Happy


I další dny byly nádherné, počasí docela přálo, lákalo k vycházkám, bylo sice dost mrazivo, ale to vůbec nevadilo ....... jen sněhu moc nepřibylo ..... a pomalu se blížil konec roku.
A tak si to všichni užívali a oddávali se tomu ..... procházkám, jídlu, lenošení, koukání na televizi, chlapi samozřejmě nezapomínali na každodenní trénink.
Jak Bobby vyhrožoval Deanovi, že se jeho zásluhou rapidně tenčí zásoby mléka, nebyla to tak docela pravda, měl ho ve sklepě dost a dalších základních potravin také, ale před posledním dnem v roce se oba hoši dobrovolně vydali na nákupy, prohlásili, že tahle hostina bude výhradně v jejich režii o všechno se postarají - oplatí vánoce. Bobby s Ellen rádi souhlasili.

A nyní je čas na malé objasnění
Bobbymu sice jeho živnost – vrakoviště moc nevynášela, ale uživila ho, příležitostně i něco spravil, s bratry na lovu nouzi o peníze neměl, Dean se vždy postaral ..... raději ho to ani nezajímalo, jak k nim přišel. A když u něho občas pár dnů bydleli, Dean hned při příchodu položil na stůl tlustou obálku s penězi ..... bylo to hodně přeplaceno, nikdy to neprojedli a nepropili. Bobby peníze schoval a jak říkávál: „Na horší časy.“ A ty teď nastaly. Ellen ani Jo zatím práci neměly a cítily se trapně, že jsou Bobbymu na krku, i když on tvrdil, že mu to nevadí, alespoň má společnost a Sam s Deanem u něho bydleli již dva měsíce, takže ušetřené peníze se teď náramě hodily ..... ale nic netrvá věčně, povážlivě se tenčily.
Pro Ellen s Jo svitla naděje, když Alex o vánocích, než odjela, přišla s nabídkou: „Budeme v nemocnici někdy od února rozšiřovat nové oddělení, tak pomoc by se hodila, to víte, nikdo se do toho moc nehrne ..... úklid pokojů, chodeb, toalet .....převlékat postele, pacienty ....krev, zvratky. Vám dvěma to až takový problém nedělá, že?? Samozřejmě nechci nikoho nutit.“ Ellen souhlasila hned, Jo při slově krev zbledla, ale snad by si zvykla ..... moc ráda tomu nebyla, nebude moci být celý den s Deanem. Ten sklopil oči, nechtěl jí říct, že má stejně v úmyslu odejít, buď se Samem a pokud bude on chtít zůstat ....nebude mu bránit ..... takže v tu dobu už pravděpodobně bude na míle daleko a Jo může začít nový život, práce v nemocnici ji natolik zaměstná ...... potká tam i ve městě spoustu jiných mužů ..... zapomene na něj (kdyby tak tušil, co je nejtajnějším přáním a snem Jo)!!!
A odkud bratři měli peníze, z čeho celá léta žili?? Sam se často ptal Deana, kde bere na benzín, hotely, jídlo a spoustu dalších věcí. Dean mu s úsměvem předložil několik kreditek a hned mu také nějakou nutil. Sam se nejdříve zdráhal, tušil v tom nějaký podvod, bylo mu to proti mysli, oni vlastně vykrádali banky, sice ne s maskou na obličeji. Dean pochopil o co mu jde a ujistil ho, že kapsy obyčejných lidí nevyprazdňují, tohle by přece nikdy neudělal, na jednu stranu je zachraňuje a na druhou okrádá??? Velké společnosti, vlivní politici, majitelé obrovských nemovitostí ..... to jsou ti praví zloději. Přesvědčil ho ..... i okolnosti Sama nakonec donutily ..... vzal si dvě kreditky a hned byl od bratra poučen, jak má postupovat.
„Nejprve natrénuješ ve volném čase podpisy, které jsou na kreditkách uvedeny,“ Sam se zatvářil nechápavě, „no, většinou si při platbě ověřují podpis, tak to musíš mít zažité a nespleť to,“ protože se Sam stále mračil, Dean ho trochu povzbudil, „jsem na tom úplně stejně brácho, také musím trénovat podpisy i když jsem sám nějakou podepsal, už si ta jména nepamatuji,“ Sam s mírně otevřenou pusou zíral a Dean ho ještě dorazil, „a ty ostatní
podpisy?? Raději se neptej koho jsem musel přemlouvat, někdy i s pistolí,“ uchechtl se. „K placení ji použiješ maximálně třikrát, v hlavě si přepneš na to správné jméno ......a pak už je to brnkačka,“ Sam obrátil oči v sloup, „a protože máš tu hlavu dobrou, naučíš se PIN k těm příslušným jménám, alespoň nemusím mít po kapsách plno papírků, jen řeknu jméno, ty nahlásíš číslo a je to,“ a Dean mu hned dával nějaká čísla, „jo, a málem bych zapomněl na to nejhlavnější, než se té kreditky zbavíš, vybereš z ní pěknou sumičku, ale do banky k přepážce s ní v žádném případě nechoď, pokaždé jen bankomat!!!“
Sam se po bratrovu přednášku nezmohl na jediné slovo, čeho se ještě po jeho boku dožije! V duchu se pokřižoval. Faktem ale je, že nikdy žádný průšvih při placení neměli. Sam dodnes nepochopil, jak to Dean dělal, jak se nabourával do těchto bankovních kont ...... občas celý den civěl do počítače a pak se někam vytratil a při návratu třímal v ruce vítězoslavně vějířem kreditek. Až jednou se Samovi ve slabé chvilce, to když byl naprosto namol, svěřil, že ho to naučil táta.

Současnost
I nyní Dean zastavil u bankomatu, Sam dělal, že nic nevidí, jeho bratr se za chvíli s úsměvem vrátil, odhrnul bundu a z kapsy mu čouhal „pakl“ peněz. Rozcupovaná kreditka letěla z okna.
„Ty Deane, jak to dě ....“ spolknul konec slova a hned vztáhnul proti bratrovi ruce a s takovou nechutí a odporem, „ne, ne, ne, nechci to vědět.“
„Já bych ti to ani neřekl, jeden podvodník a padělatel v rodině stačí,“ se smíchem Dean,
„i když jsem si kolikrát říkal, že bych tě to měl naučit, kdyby se mi něco stalo, abys měl peníze na školu......,“ Dean prudce zajel ke kraji a ještě prudčeji zabrzdil, Sam to nečekal a málem vrazil čelem do předního skla.
„No, počkej .... počkej, snad jsme se tak dohodli, když jeden z nás zemře, druhý nechá lovení a bude žít normální život .... v tvém případě dokončení školy, rodina, kariéra nebo z toho chceš vycouvat??“
„Ne, nechci ...... samozřejmě to udělám a na studia si budu klidně vydělávat poctivou prací,“ pomalu se na bratra otočil, „a v tém případě to znamená co???“
„To sem nepleť .....ostatně ty neumřeš, takže já takový problém nemám,“ušklíbnul se Dean.
„Aha, to je zajímavé,“ rozčertil se Sam, „to jak mě ten démon zabil se nepočítá?? A ty místo toho, aby ses na všechno vykašlal a konečně žil, jsi mě vrátil mezi živé a sám ses upsal peklu!“ naštvaně mávnul rukou.
To bylo něco pro Deana, jeho zelené oči zle zajiskřily: „Ty máš co povídat, co jsi udělal ty, když jsem zemřel?? Místo školy jsi se spřáhnul s tou děvkou Ruby a podívej co z toho vzešlo .... a co se s tebou stalo!?“
„Deane!!“ výhružně Sam ..... z jeho čokoládových očí začínaly vyšlehávat blesky .... barva se podezřele měnila na jiný odstín.
Dean viděl, že malinko přestřelil: „Já vím, hnala tě pomsta, Ruby ti nakecala, že vinu na mé smrti nese nějaký Damian a že je příliš silný .... nikdy jsem o něm tam dole neslyšel. Nutila tě pít tu démonní krev, abys ho byl schopen zabít, ale tím tě dostala jen tam, kde tě chtěla mít,“ díval se po očku na bratra, který pomalu začínal vychládat a byl zase sám sebou.
„Ano, zabíjel jsem je jednoho po druhém,“ Sam navázal na předchozí bratrovu řeč, „Ruby mě načisto ovládala, slepě jsem jí věřil, nesměl jsem ti nic říct ..... zastavil by jsi mě.....“
„To si piš, že zastavil,“ skočil mu do řeči Dean, „nebo bych se aspoň o to pokusil,“ pomyslel si a doufal, že to tím skončí, ale Sam měl asi potřebu se svěřit a konečně to ze sebe dostat.
„......a jednoho dne mi řekla, že jsem dost silný na zabití Damiana ...... konečně se pomstím,“
a Samovi se nyní naprosto zřetelně vybavoval každičký okamžik toho osudného dne.
„Byl to starý, rozbořený kostel, měl takové divné jméno St. Maur nebo St. Mormon nebo tak nějak,“ Sam zavřel oči, udělal pomlku, „byla tam dívka, nádherná, nechápavě jsem se otočil na Ruby, ale ona, že Damian je uvnitř toho těla .......,“ Sam těžce polknul, Dean napjatě poslouchal, „.......šel jsem blíž, její oči byly pronikavě fialovo žluté ..... uvěřil jsem, jen mocný démon může takové mít .....pak to bylo jako ve snu, za zády Ruby, která mě ponoukala - zabij ho, zabij ho - do ruky mi strčila nějakou starou, zakřivenou dýku, zdobenou ornamenty a já
...... já jsem ji vrazil až po rukojeť do srdce té dívky, vůbec se nebránila, jen se usmívala,
tenkrát mi to nepřišlo divné, byl jsem tak plný té pomsty, zloby, nenávisti,“ Samovi padla hlava do dlaní, Dean neříkal nic, nikdy nechtěl vědět, co tenkrát Sam učinil, nikdy ho k tomu nenutil ..... snad někdy on sám ...... no, vhodnější dobu než právě nyní o vánocích si vybrat nemohl.
„A pak ďábelský smích Ruby, která vytékající krev zachytávala do starodávného poháru s podobnými ornamenty jako na dýce, vysmála se mi ..... hlupáku, tohle není žádný Damian, ani nikdy žádný nebyl,“ Dean protočil oči na znamení, že měl pravdu a Samovi začala v mysli vyvstávat jednotlivá slova Ruby, která se mu drala nezadržitelně na jazyk.
„Ten tvůj hrdinský bratříček ...... takových tupých omezenců (Sam se omluvně podíval na bratra, opakoval jen slova Ruby, Dean chápavě přikývnul), kteří se denně obětují za někoho jiného, máme tam dole přebytek - znechuceně mávla rukou,“ Samovi se to říkalo hůř a hůř.
„O něho však projevil zájem sám Lucifer a to už je co říct. Ujal se ho jeden z našich nejlepších, jakou ten měl fantazii v mučení ..... vůbec jsem Deana nelitovala, sama jsem mu měla hned tam zakroutit krkem a bylo by po problému - zasyčela nenávistně - tím svým návratem mi to dost zkomplikoval, pořád tě hlídal ......ale neuhlídal - příšerně se rozesmála a pokračovala tím nenávistným tónem - Lucifer nám udělal z pekla peklo, když Dean unikl ..... ani si nedokážeš představit Same, jak se náš pán dokáže vztekat,“ Dean se zašklebil, Sam smutně přikývnul ......tu pravdu o šanci, o kterou peklo tehdy přišlo, znali už oba dva.
„A když Lucifer oznámil celému peklu, co je ten tvůj bratříček zač a co je jeho úkolem, všichni démoni se mohli přetrhnout, jen aby ho dostali ..... a i když mi to bylo proti srsti ...... snažila jsem se ho chránit ......ano Same, nedívej se tak překvapeně (Dean teď vypadal asi stejně, jako tehdy jeho bratr), ty by jsi jeho další smrt už neunesl a já tě tak strašně potřebovala. Člověk a démon v jedné osobě, plný nenávisti, zloby ..... z jedné strany dobro, z rubu zlo, jedině ten to mohl dokázat a taky dokázal – Ruby to říkala s lítostivým posměchem a zvedla nad hlavu pohár naplněný krví,“ Sam by nejraději zastavil proud slov ze svých úst, ale ono to šlo samo, „to je Cassandra a s pomocí její krve teď otevřu cestu tomu nejmocnějšímu ze všech, vládci temnoty a zla – Luciferovi .......“
Samovi před očima vyvstával ten strašný začátek konce světa, „Ruby začala tou krví čmárat na stěně nějaké obrazce a pronášet tajemné zaklínadlo ..... všechno se třáslo, zbytky skla v oknech se sypaly ..... utekl jsem!! Deane mohl jsem to ještě zastavit, zabít Ruby dřív než stačila Lucifera vyvolat ..... ale já,“ Sam se zajíkal, „já jsem zbaběle utekl,“ začaly mu téct slzy po tvářích. Dean si položil hlavu na volant, co mu na to měl říct?? To je dobrý Sammy?! Nic není dobrý, je to zlý, moc zlý. Po celém světě se šíří jedna katastrofa za druhou a bude to horší a horší .... Tak urputně celý život chrání svého bratra od nějakých špatných kroků a od toho nejhoršího ho neubránil .... nese na tom také vinu i jemu se draly slzy do očí.
„Už je ti líp??“ zeptal se tiše Dean po chvilce, „člověku se vždycky uleví, když se svěří.“
„Hmm,“ Sam stále posmrkával.
„Hele Sammy, řeknu ti to na rovinu, nebudu tě omlouvat ani litovat, to co jsi provedl je neomluvitelné a k politování jsi jen když takhle fňukáš,“ uchechtl se i Sam se trochu usmál, „nedá se to vrátit, změnit, bohužel .... musíme se teď dívat dopředu a musíme nebo spíše já zastavit Lucifera ..... pomůžeš mi??“
Sam si otřel vlhký obličej: „Ano máš pravdu, společně ho porazíme.“
„Ruku na to?“ Dean napřáhnul pravici ..... Sam mu ji pevně stisknul.
„A slib mi Sammy, že pak začneš normální život.“
Sam přikývnul: „A ty? Snad také né?“ otázal se bratra, vůbec si neuvědomil, že úplně jasně vyplynulo, který přežije, Dean si vlastně nad sebou vynesl ortel smrti ...... a místo odpovědi nastartoval Impalu, přišlápnul plyn a velice smutně se díval před sebe.
------------
Sam by se nejraději k bratrovi neznal, jaká kvanta mléka Dean nakupoval, ten zabručel cosi jako, „přece sem nepojedu zase zítra,“ na to už se nedalo nic říct. A nezůstalo jen u mléka, nakoupili toho požehnaně, prostě všechno, co je třeba k důstojnému zakončení roku.
A pak zastávka v nemocnici, Alex ani její táta zrovna neměli službu ..... byli doma, Sam tak měl důvod ukázat bratrovi Tomův dům. Návštěva bratrů Alex mile překvapila a ještě, když ji Sam pozval k Bobbymu na oslavu konce roku!! Dean se hned sháněl po Tomovi a to dost hlučně, aby učinil totéž co Sam ...... Tom za okamžik přišel ..... s díky odmítnul .... vzal si, tak jako každý rok službu. Ale svoji dceru ponoukal, aby nabídku přijala .... byla to přesila tři proti jedné. Nic jiného ji tedy nezbylo ...... ale upřímně, moc přemlouvat ji nemuseli.
------------
Na zpáteční cestě si Dean vyslechl kázání od Sama: „Doufám, že nehodláš zase dělat nějaké novoroční překvapení, to vánoční nám tedy vyšlo o vlásek. Teď mě napadá, to s tím mobilem nebyl moc dobrý nápad, stačilo, aby jedna z holek vytočila tvoje číslo a zvonil ti v kapse ..... nemám pravdu?“
„No, jó ...... máš ...... ale nenapadlo je to,“ zašklebil se Dean, „to je snad podstatné, né.“
„A co bys dělal pak??“ rýpnul si zase Sam.
„No, co? Úplně jednoduše ..... zvednul bych se, došel pro ty balíčky a dal jim je do ruky, té elegance překvápka by to sice trochu pozbylo,“ úkosem se podíval na Sama, „a pokud jsem si všimnul, tebe žádný nápad neosvítil, tak laskavě mlč.“
Sam se zase chystal něco říct, Dean zvedl varovně prst .... pozoroval zasněženou krajinu .....a najednou, „koukej brácho, tady je docela dost sněhu,“ Sam nechápal, ale brzy pochopil, zprvu tomu nebyl moc rád, Dean ho tahal z teplé postele brzy ráno ..... do mrazu, do tmy, ale ten výsledek .....mile překvapené a veselé obličeje ..... stál za to. Zkrátka ráno stál před okny sněhulák jak se patří ....mrkev, uhlíky, koště, starý hrnec na hlavě a kolem z uhlíků nápis „HAPPY NEW YEAR 2010“.
-------------
Poslední den roku byl opravdu velkolepý. Oba bratři, Jo i Alex se činili. Výzdoba uvnitř domu i venku (při té nechyběla koulovačka kolem sněhuláka), jednohubky, chlebíčky, spousta pití, různé druhy ovoce, cukroví ještě zbylo od vánoc a hlavně ....... hlavně veselá nálada, smích.
Jak měl Dean v úmyslu bratra zase ohlídat, tak neohlídal ..... už sám večer neodolal (nebo chtěl zamezit těm uštěpačným poznámkám?) a se všemi si poctivě přiťuknul a „nacpával“ se vším, co mu přišlo pod ruku. Na udivené pohledy reagoval větou.
„No, co??? Jednou snad můžu, né!!“ a přisunul si k sobě talíř se solenými arašídy.
Měl pravdu, tento večer by se měla tolerovat veškerá nestřídmost v jídle i pití .....a proto .....
Sam i Bobby se celkem brzy dostali do té správné nálady. Dean to komentoval takovým zvláštním výrazem, „máte ho oba, jako pes boudu,“ nikdo nechápal co to znamená, přikládali to tomu, že i on už měl nějakou skleničku v sobě, asi se mu trochu pletl jazyk a vymyslel zase nějakou hloupost. Ale i když dva měsíce neměl ani kapku a ještě odpoledne pil mléko a vypadal na zarytého abstinenta, kterému pak stačí docela málo a je „namol“ .... přesto toho snesl ze všech nejvíc, prostě dobrý trénink za celá ta léta. Vůbec se nemotal, neculil se přiblble (jako Sam), nepadala mu hlava (jako Bobbymu), neustále bavil všechny veselými historkami z lovu, některé schválně „opepřil“ pro větší legraci, někdy zašel až do intimností, hlavně Samových ...... jindy by mu to asi neprošlo, ale Samovi to bylo naprosto jedno, smál se úplně všemu i těm bratrovým výmyslům, kterými Dean nešetřil a ve kterých byl za blbce tentokrát Sam (nemusí to být stále Dean, že??).
-------------
O půlnoci nejprve velká láhev šampusu a pak přišel na řadu obrovský, barevný ohňostroj. Dean ho raději obsluhoval sám, bratra ani Bobbyho k němu neměl odvahu pustit, oba byli nějací „rozverní“.... ještě by podpálili dům!
A novoroční předsevzetí a přání?
„Ať je nový rok lepší, než ten předešlý,“ byla to taková obvyklá fráze, ale Ellen ji přesto řekla.
„Přestanu pít ...... tohle bylo naposled,“ zahučel přiopile Bobby.
„A já přestanu kouřit,“ Sam už blekotal nesmysly, nikdy nekouřil.
„Vdám se, za prvního chlapa, kterého potkám,“ přidala se Alex ....nikdo ji nebral vážně ......
Sam se nejprve zamračil a pak rozchechtal, ona vzápětí také.
Jen Dean s Jo ...... oni byli tak ještě nejvíc střízliví ..... neříkali nic, oběma hlavou proběhlo jejich vánoční přání a s tím se nehodlali svěřovat nikomu, ani navzájem, natož mírně opilé čtveřici, u které by to asi vyvolalo záchvat smíchu.
Sam házel po Alex sníh, ta mu to vracela ... Bobby uklouznul, Ellen mu pomáhala vstát, svalila se také, oba se vyváleli ve sněhu ...... zkrátka bylo veselo.
Pěkně přituhlo, těm čtyřem „sněhulákům“ začala být zima a za hlasitého smíchu se vrátili do domu. Dean sklízel do krabice zbytky od ohňostroje, Jo mu pomáhala, už také chtěla odejít, otřásla se zimou ..... Dean ji chytil za ruku.
„Počkej, tohle je jen pro tebe,“ zašeptal, přitisknul ji k sobě a odpálil poslední rachejtli.
Vodopád zlatavých hvězdiček se rozprostřel na tmavé obloze a pomalu padal dolu, Jo měla dojem, že přímo na ně, se strachem se přivinula pevněji k Deanovi, ale oči od té nádhery odtrhnout nemohla. Oba čekali ve vzájemném objetí a se zatajeným dechem, až dohasne poslední jiskřička ..... naprosto zřetelně cítili tlukot svých srdcí.
„Děkuji,“ Jo si stoupla na špičky a vtiskla Deanovi polibek na tvář.
V tu chvíli to v Deanovi všechno vřelo, křičelo, měl uvnitř sebe takový zmatek ...... něco mu našeptávalo vykašlat se na ty svoje zásady a sliby, zbourat zdi, překážky ..... začít nový rok novým životem ...... a žít ho naplno s někým, koho už dávno má rád .... teď si to konečně
přiznal ...... prožít velkou lásku ...... milovat,“ zvednul hlavu, oči mu padly na jednu jasně zářící hvězdu a ta jakoby říkala, „NESMÍŠ“, povzdechnul si, díval se smutně na Jo, která se mezitím vymanila z jeho objetí a sbírala povalující se kousky do krabice, pomohl jí ..... a pak mlčky odešli ..... do tepla.
Ostatní zatím statečně dojídali a dopíjeli zbytky, přidali se k nim a Dean brzy zjistil, že sedí u televizoru sám, všichni postupně odpadli. Přejel očima ten „binec“, pokrčil rameny a dal se do uklízení, včetně umytí nádobí, pak rychlá sprcha .....s bídou vylezl schody, měl toho za celý den dost ...... „bolel ho celý člověk“ ..... a zalehl také, hned neusnul, téma na přemýšlení měl.
„Někde jsem tohle již slyšel, jak promarňuji svůj život uzavřením se do sebe. Jasně!! Bylo to v nemocnici ...... Alex. Tam mně i Jo jasně naznačila, že by byla ochotná strávit se mnou zbytek života, ať už je jakkoliv dlouhý ..... a já blbec jsem trval na tom přátelství. Hmm, asi už se s tím smířila .....tak blízko u sebe a přesto nesmírně daleko ..... dobře ti tak, ty idiote ...... ano, odejdu a čím dřív, tím líp,“ uzavřel to usínající Dean.
Na ztichlý dům nahlížel měsíc ...... pomalu ho začaly zakrývat mraky a zanedlouho se z oblohy snášely obrovské vločky sněhu.


Naposledy upravil janča dňa 12.01.11 19:59, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   30.08.10 11:02

jančo opět krásná část....

chceš tím jako říct, že odchod Deana už se opravdu blíží Sad to zase bude slza v oku - já chápu, že se to musí dějově posunout - ale .....jak vlastně řekl Samovi, že to bude on kdo se normálního života nedožije tak to bylo na mě trošku moc .....chudinka Dean a co terpve Jo - je mi tý holky strašně líto.....

už aby tu byla další část
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Anonymný
Anonymný



OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   01.09.10 18:41

janča ... pekne prosím pokračko .... teda dalšie Smile musím ešte toto predýchať, to budú slzy ked dean odíde ach jaj Sad
Návrat hore Goto down
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   04.09.10 21:27

Díky za krásné komentáře.
Tak vánoce máme úspěšně za sebou, ale to Deanovo vykročení do nového roku příliš šťastné nebude, ostatně posuďte sami. Rolling Eyes

Dakota – Bobbyho dům – Nový rok 2010
Bylo téměř poledne ...... trousili se jeden po druhém, kdo chtěl „uzobl“ si něco ze zbytků, ale hlad ani nikdo neměl, někteří ani chuť ..... po té minulé noci tak bohaté na jídlo a pití. Ani si nikdo nestěžoval na Deanovo chrápání i když se celý dům zcela jistě otřásal v základech ...... tuto noc to nikomu nevadilo, byli tak „unaveni“. Ani do řeči nikomu moc nebylo. Trochu pookřáli a zapnuli mozky, když Ellen jednu chvíli jen tak mimochodem prohodila.
„A děkuji té dobré víle, která včera sklidila ten nepořádek,“ věděla velice dobře, kdo to byl, měla lehké spaní, probudil ji ten šramot, bez kterého se ten Deanův noční „dobrý skutek“ neobešel a přistihla ho, ale nevyrušila. Oči jí mimoděk zabloudily k němu, usmála se a z jeho zděšeného a zároveň prosebného pohledu pochopila, že si nepřeje být prozrazen. Ostatní se dívali jeden na druhého (i Dean se okamžitě přidal a dělal hloupého), nikdo si nepamatoval, kdo zůstal nejdéle vzhůru, kdo měl největší výdrž ..... natož, aby v takovém stavu uklízeli (asi by nadělali ještě větší bordel), až do tohoto okamžiku měli za to, že Ellen jako obvykle vstala nejdřív a stačila uklidit. A když se nikdo nepřiznal, přestali se tím zabývat (Dean si oddechl).
--------------
Sam si neustále držel na hlavě mokrý ručník, Dean rozvalený na pohovce, vždy při pohledu na něj málem vyprskl a stočil oči jiným směrem, ani mluvit nemusel, bylo to naprosto jasné: „Když neumíš chlastat, tak nechlastej!!“ Měl z něho zkrátka srandu. Sam si k němu přisednul a šeptem, aby ho nikdo neslyšel.
„Ty vole, jak mě drnčí hlava, asi se mi každou chvíli rozskočí,“ zaúpěl tiše.
Dean si až teď všimnul, že je Sam úplně zelený, asi ta noc nebyla moc v pohodě ..... ne jako on, když se opil, ale opravdu opil (to nespravila jedna láhev) spal potom jako zabitý, špatně mu nikdy nebylo ..... po očku se na bratra podíval, „stačil jsi to??“
„Co??“ pípnul Sam.
„Doběhnout přece,“ Dean už měl co dělat, aby se nerozesmál na celé kolo.
„Ani mi to nepřipomínej, bylo to jen tak, tak. Vole, to jsi mě nemohl brzdit!? Jestli jsem říkal
a dělal nějaké hovadiny ....... Alex si tedy udělala o mě pěkný obrázek.“
„No, chvílemi ses choval jako idiot, to je pravda,“ uchechtl se Dean, Sam se zatvářil ještě zkroušeněji, „neboj, měl jsem to všechno pod kontrolou, kdyby se to náhodou nějak zvrtlo .... to víš, alkohol je prevít, snadno mu podlehneš,“ Dean stále s pobaveným úsměvem.
„Né ..... probůh mě se to nikdy nestalo nebo snad ano?“ a lehce se zamračil, když viděl Samův zkoumavý pohled ...... ten pokrčil neurčitě rameny. Dean se na něho vteřinku díval, chtěl mu něco ostrého odpovědět, ale přešel to a vrátil se k jeho předešlé otázce.
„Hele brácho, chtěl jsem tě držet zkrátka, věř mi, ale pak jsem si řekl ...... dost, končím,“ Sam překvapeně hleděl, „prostě už ne ..... jsi dospělý, máš svůj rozum, musíš sám poznat svoji míru, nemůžu tě pořád kontrolovat,“ Sam sklopil oči a přikývnul, Dean měl pravdu, neustále na něho spoléhal, ve všem .....jen jednou chtěl něco udělat bez jeho vědomí a souhlasu.....a jak to dopadlo!!! Připadal si opravdu jako nesvéprávný idiot, za kterého musí někdo jiný dělat správná rozhodnutí.
„A ten včerejšek nech plavat, Alex je velice rozumné děvče, byli jsme všichni trochu opilí, ukaž mi člověka, který nebyl ...... však to bylo vyjímečně, jednou za rok ..... a pro mě možná naposled,“ ten konec si Dean pomyslel jen pro sebe a pak nahlas a vesele, „ostatně, mám žízeň, dojdi mi pro mlíko!“
„Aha, nemělo to všechno zase být to tvoje – jsem jiný člověk – změna je život???“
„Víš co Sammy ......??“
„Já vím ......polib mě prdel.“
„Tak vidíš, odpověděl sis sám ...... a pohni, jak dlouho budu čekat??“ počkal, až mu bratr donese jeho nápoj, zelené oči mu zajiskřily, nadechl se a ......
„Sammy, asi si koupím kameru, některé momenty byly opravdu k nezaplacení,“ houkl docela hlasitě za škobrtajícím bratrem s ručníkem přitisknutým na čele .....všechny oči se upřely na Sama, co on na to.
„Blbče!!“
„Sranda néé,“ zachechtal se Dean a Samovu tvář také rozehrál úsměv.
-----------
Ellen s Bobbym odjeli za nějakými známými, Alex ještě zůstala, má noční, takže času dost.
Jo přemluvila Deana k novoroční procházce, venku bylo sice mrazivo, ale nádherně, obloha vymetená ...... modrá, jako její oči ..... ještě si omotala krk tou novou šálou a mířili ke dveřím.
Sam urychleně obsadil uvolněnou pohovku a zahučel: „Bacha brácho, ať ti neujedou nohy!“
„Jak to myslíš??“ zakabonil se Dean a otočil se na bratra.
„Úplně tak, jak to říkám ..... neuklouzni,“ Dean se zamračil ještě víc, obě děvčata se na sebe podívala, cukaly jim koutky úst ...... ano, bylo to takové dvojsmyslné.
„Hele, nech si ti svoje poznámky ...... až se vrátíme, dáme si tak tři hodinky v posilovně, aby tě ten humor přešel,“ Dean znovu vykročil ke dveřím .....ale bylo vidět, že ho to také pobavilo a stejně si neodpustil, aby neměl poslední slovo, „tvoje starosti na mou hlavu ...... nevím teda jak ty, ale já jsem TO na sněhu ještě nezkoušel,“ kousl se do rtu, rychle se ohlídl kolem sebe, nebyl si jistý, zda to děvčata slyšela .....ale obě již byla venku, Alex se chtěla alespoň nadýchat čerstvého vzduchu, když se Samem na nějakou vycházku nebyla kloudná řeč a přitom by mu náramně prospěla.
-----------
Jo s Deanem zavěšeni do sebe se pomalu vzdalovali od domu ..... povídali si.
„Sluší ti ..... ta šála a jak krásně to všechno ladí do sebe ....ani jsem to netušil,“ Jo se na něho zvědavě podívala, Dean se zastavil, otočil k ní hlavu, „šála, obloha a tvoje oči ..... jsou jako ..... jako dvě chrpy na rozkvetlé letní louce, nic modřejšího už nemůže být,“ teď to zase všechno vřelo v Jo, tohle bylo tak ....tak nádherné přirovnání, úplně se jí tlačily slzy do očí ...... chtěla se mu vrhnout kolem krku, líbat ho a líbat .... vyznat mu lásku, jít s ním kamkoliv a už nikdy ho neopustit. Ale ten mráz v ní záhy to náhlé vzplanutí uhasil, uvědomila si tu jejich hloupou dohodu, kterou Dean určitě nikdy neporuší....nic z toho neučinila, jen sklopila mlčky oči dolu.
(Pozn. autora: A měla to udělat. Dean měl přece podobné myšlenky ten předešlý večer. Oni jsou v tomto oba stejní, ani jeden nechce porušit dohodu – slib. Stále na něco čekají, snad že jeden nebo druhý to konečně prolomí ....... jen aby pak tím věčným otálením nebylo už na všechno pozdě – věřme, že ne).
Dean její mlčení pochopil tak, že ji tím svým neumělým básnictvím rozhodil a teď si o něm možná myslí, že je trouba, který se chce „předvést“ a neumí to a chtěl tu mírně trapnou situaci zamluvit.
„Víš, že jsem měl docela strach, když jste s Alex hledaly ty šály.“
„Proč??“ Že se mi nebude líbit .... hlupáčku,“ znovu se k němu přitiskla, trochu jí už z toho postávání začala být zima.
„To taky, ale že jsem popletl balíčky, když jsem je popisoval,“ pravačkou kolem ramen ji přivinul ještě víc k sobě ...... cítil, že se otřásla i jemu už začalo být chladno. Jo se kousla do rtu a dívala se do země .....má mu to říct nebo ne??
„Co je?“
„Ale nic ..... a pojď už, nebo tady přimrzneme,“ Jo se mu vyvlékla a vykročila s hlavou stále sklopenou, Dean ji chytil za loket, otočil proti sobě, palcem zvednul bradu, upřel na ni svoje zelené zvídavé oči ..... těm nešlo odolat.
„Ty jsi je opravdu popletl,“ špitla.
„Fakt?? Néééé! Děláš si srandu ..... ale jak to, že jste je pak......“
„My jsme hned poznaly ...... že .....“
„..... že jsem pitomec?!“ přerušil ji Dean.
„Ale né, blázínku ...... že to bylo obráceně. Jen jsme si myslely, že schválně, aby bylo větší „vzrůšo“,“ rozesmála se Jo.
„Chytrý holky,“ pochválil je Dean, v duchu se usmíval, zbožňoval, když ho Jo oslovovala těmi zdrobnělinami (nebyla jediná i Alex občas tak nazvala Sama, bylo to stejné jako – miláčku), navenek se ale stále díval dost zaraženě.
„Neboj neřeknu to Samovi ani Alex...... a už o tom nemluv. Dopadlo to přece, tak jak mělo.“ To už se Dean také usmál ...... vykročili svižně dál.
----------
Slunce se opíralo svými paprsky do čerstvého poprašku sněhu, jen jiskřil ..... byla to nádhera. Uprostřed té bílé krásy se zastavili ...... Jo poodběhla před Deana a začala po něm házet sněhové koule, Dean je nejprve statečně odrážel dlaněmi, ale pak ho jedna zasáhla přímo mezi oči, Jo ztuhla ...... Dean si otřel mokrý obličej, „no počkej,“ křiknul vesele, sehnul se, nabral pořádnou hrst sněhu, rozpřáhnul se a ....... široko, daleko byla snad jediná zamrzlá kalužina a on si stoupnul přímo na ni (pod sněhem ji nebylo vidět) ....... podjely mu nohy a padnul celou váhou těla na záda, jen to zadunělo ...... zůstal bez hnutí ležet.
„Jejda,“ Jo si přitiskla na pusu dlaně, nechtěla se smát (i když to byla v prvním momentě dost komická situace), rozběhla se k Deanovi, jenže těsně u něho také uklouzla ..... bylo to měkké
„přistání“ ..... padla na něj. Teď už se neudržela a chichotala se s tváří zabořenou do jeho
kožené bundy.
„Promiň,“ omluvně Jo, v kleče ho tahala za ruku nahoru, „vstávej, raději se už vrátíme,“ smála se...... ale vůbec jí nepomáhal, neodpovídal, nenadával, prostě nereagoval, čekala, že na ni každým okamžikem vybafne to svoje „sranda néé“ ........ podívala se mu do tváře.
„Deane, proboha, co je ti?“ veškerá svěží, zdravá barva se mu z obličeje vytratila, měl stejnou barvu, jako okolní sníh ...... a lehce přivřené oči. Jo vzala jeho hlavu do dlaní, na prstech pocítila cosi teplého, lepkavého .....hrůzou se jí rozklepaly ruce ....byla to krev. Měl tak neuvěřitelnou smůlu, při pádu se ještě trefil hlavou na vyčnívající kámen. Tím dotykem jejích prstů Dean otevřel oči, ale upíral je strnule nad sebe.
„Tolik hvězd jsem ještě něviděl.“
Jo v ten okamžik nevěděla, zda si z ní nedělá blázny, ale měl takový nepřítomný pohled ...... vůbec se jí to nelíbilo ..... zatřásla s ním.
„Deane, žádné hvězdy tam nejsou, je den a ne noc.“
„Hmm, ale proč jich je tam tolik?“ mlel zase Dean, „a jak jsou nádherné, zajedu tam Impalou, natrhám je a celou ji zasypu, aby i ona tak zářila .....“ a stále blekotal takové nějaké nesmysly.
Jo si už nevěděla rady, jak ho přivést „zpět“, nepomáhalo mluvení ani lehké políčky ..... ze zoufalství mu strčila za košili hrst sněhu.
„Brrr,“ otřásl se .... jeho oči ztratily ten skelný výraz ..... už vnímal.
„Co se stalo? Proč jsem na zemi .....co tady vůbec děláme .....jak jsme se sem dostali ....a proč ...... proč jsi tak vyděšená?“ mluvil hrozně tiše a s obtížemi. Nic si nepamatoval, to nebylo dobré, pravděpodobně utrpěl nějaký lehký otřes.
„Uklouznul jsi a udeřil do hlavy ...... probůh, snad nemáš nic zlomeného ...... co koleno??“
„Nevím ...... bolí mě hrozně hlava a je mi zima,“ Dean začal mírně drkotat zubami.
„No, bodejť, ležíš na sněhu ...... musíš vstát. Zavolám Samovi, aby ......“
„Ne...... už slyším ty jeho řeči ...... dokážeme to sami,“ přerušil ji Dean.
„......nám šel naproti,“ dokončila větu Jo a už tahala Deana za ruce, ale ouha, jaksi to nešlo. Sotva se trochu nadzvednul, všechno se s ním zatočilo, nohy mu nějak odmítaly poslušnost, již byl i značně prokřehlý, těžce se pokaždé sesunul na tvrdou, zmrzlou zem. Jo také neustále klouzala po sněhu a hlavně byla příliš slabá na to, aby takového chlapa postavila na nohy ...... po chvíli to vzdali, sníh pod nimi byl už stejně jako „mýdlo“, nemělo to cenu.
„Zavolej mu,“ rezignovaně Dean, na modrém nebi se opět rozzářily hvězdy, okolí se začalo povážlivě zamlžovat a aby toho nebylo málo, zvedal se mu žaludek, zhluboka vdechoval ten mrazivý vzduch ......v duchu už vypočítával veškeré bratrovy výčitky, posměšky, narážky ..... jak ten bude mít navrch!!!
Jo si prohledala kapsy ..... udeřila se dlaní do čela, mobil neměla, zůstal ležet doma na stole.
„Vezmi si můj,“ vzdechl Dean.
Prohledala mu kapsy, on by ho nikdy nezapomněl, bez něj ani krok, mobil sice našla, ale ......
„To snad není pravda, všechno se proti nám spiklo!!!!! Podívej!!!!“ Jo přímo zaúpěla.
Jak Dean padal, mobil tu váhu jeho těla nevydržel, rozlomil se vejpůl.
Tak a teď už to opravdu přestávala být legrace, slunce pomalu zapadalo a na té pláni začal foukat pěkně ostrý ledový vítr a sprašoval okolní sníh.
„Co budeme dělat??“ Jo zoufale rozhodila rukama, už začala hysterčit.
„Běž pro Sama,“ zašeptal Dean se zavřenýma očima, strašně se mu chtělo spát i přesto, že mu byla taková „kosa“.
„Ne, nenechám tě tady samotného ..... usneš, nesmíš usnout ......zmrzneš!! Nebo ....proboha snad tady nejsou vlci!!“ Jo si už úplně vsugerovávala vytí vlků (jako scénář z nějakého filmu).
„Ano, zmrznu ......pokud hned nepůjdeš a neboj neusnu, budu si zpívat .....odradí to alespoň ty vlky, ti určitě něco takového ještě neslyšeli .... pokud tady nějací vůbec jsou,“ pokusil se Dean o úsměv (byl to chabý pokus). Už teď mlel z posledního a to ještě chce zpívat!!
Jo ho nerada opouštěla, ale bylo to nezbytné, sundala si šálu, přeložila ji na několikrát a
podložila mu s ní hlavu, ještě ho políbila na ledovou tvář a spěchala zpět k domu.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   05.09.10 10:34

affraid affraid affraid teda Jančo nádhera - ale koukej rychle přidat pokračování - já jsem napnutá jak kšandy - chudák jeden malej......
rychle piš piš piš... 704 704 704
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   12.09.10 20:38

Díky Nemix za slova pochvaly. Dean je fakt chudák, sype se to na něj ze všech stran.
Přidávám další kousek, ať se líbí. Razz

Mezitím u Bobbyho
Alex se podařilo Sama vytáhnout alespoň na koulovačku kolem sněhuláka. Sam si na čerstvém vzduchu provětral hlavu, přestala ho bolet, sednul si zase k počítači a hledal nějakou „práci“, Alex uklízela v kuchyni. Každou chvíli nahlížela do okna, na hodiny a zase do okna a stále tak dokola. Až už to Sam nemohl vydržet.
„Prosím tě, co je? Proč jsi tak nervózní? To kvůli těm dvěma? Jsou staří dost ....ostatně budou tady každou chvíli, citelně tam přituhuje,“ vstal a pořádně přiložil do kamen, „budou pěkně promrzlí,“ vrátil se k počítači .....natáhnul ruku, „pojď ke mně.“
Alex si přisedla k Samovi a sledovala, co prohlíží na Internetu. Sam cítil její nervozitu, už se přenesela i na něj .....uběhla další půlhodina.
„Fakt by už mohli být zpátky ..... jestli se ten osel někde natáhnul, tak ať si mě nepřeje,“ Sam začal pocházet po místnosti sem a tam, Alex ho následovala.
„Snad by zavolali, kdyby se jim něco stalo,“ v Samově hlasu byl náznak obavy.
„Jo asi dost těžko,“ Alex ukázala prstem na její mobil ležící na stole.
„Ale Dean ano, nešel by bez něj ....... zavolám mu ...... no, to si snad dělá kozy, on ho má vypnutý nebo co,“ zamračeně se díval na displej a ještě víc se zakabonil při pohledu z okna, za kterým se již sprašoval sníh.
„Dám jim ještě půl hodiny a pak je jdu hledat ....... a jestli je najdu v Impale a budou tam dělat bůhví co, tak ...... tak ho roztrhnu. My tady trneme strachy a oni možná ......mě by to vůbec nevadilo, jen ať si užívají, budiž jim přáno, ale může zvednout telefon a říct třeba –
už jsme se vrátili, ale jen tak hned nepřijdeme,“ Sam navenek docela pěnil, ale uvnitř cítil,
že to je jen takové „plácání do větru“, pravda to nebude ..... začínal mít nepříjemný pocit, který se za okamžik vyplnil.
------------
Jo vpadla udýchaná do dveří.
„Same, pojď honem ...... Dean ...... nemůže vstát .....a je to moje vina, neměla jsem ..... neměla jsem ho vůbec tahat ven,“ Jo plačtivě, přerývaně, nebylo jí téměř rozumět.
Alex s ní musela zatřást, aby to celé zopakovala a více srozumitelněji.
„Jestli se mu něco stalo s tou nohou, táta ho zabije,“ konstatovala suše Alex.
„Ne, zabiju ho sám,“ zavrčel Sam ...... obouval se, ale v jeho hlase nebyla zloba, spíše strach.
Hodil na sebe bundu: „Proč jste nezavolali?“
Jo sáhla do kapsy ....... vytáhla Deanův mobil (respektive zbytky) a položila ho k tomu svému na stůl. Nic dalšího nebylo třeba vysvětlovat.
„Kam jste vůbec šli? Dá se tam zajet autem? Jak je to daleko?“ bombardoval Sam otázkami Jo, ta jen krčila rameny, nedokázala ani na jednu odpovědět, neznala zdejší okolí a přitom jí Dean cestou všechna místa pojmenovával, ale byly to tak neskutečné názvy, některé v ní vyvolávaly smích, jiné hrůzu nebo znechucení.... nezapamatovala si je nebo spíš nebyla schopná si je teď vybavit. Neměla ani tušení, kolik času jí zabrala cesta zpět ......jí připadala jako věčnost.
Bobby měl naštěstí ve svém autoparku i jeden terénní vůz, teď se náramě hodil. Alex chtěla původně s nimi, ale nakonec ji Sam přesvědčil, aby zůstala, Jo potřebuje s sebou ...... musí ho nějakým způsobem navigovat a kdo se postará o teplo? (Dean ho určitě bude potřebovat), tak jen poučila Sama, jak má s bratrem zacházet, kdyby měl nějakou zlomeninu. Sam s Jo nasedli a vyrazili směrem, který ona určila.
----------
Daleko nedojeli, Sam si netroufnul, aby se ještě nezahrabali. Šli pěšky, Jo opravdu neměla orientační smysl a vítr už stačil její stopy téměř zamést ....... bloudili. Konečně!!! Jo se rozběhla ..... padla na kolena, Dean měl přes tvář přeloženou ruku (chránil si obličej před ostrým větrem) pomalu mu ji sundala i tak se mu na obočí, řasách vytvořila lehounká jinovatka, byl prakticky celý pokrytý slabou vrstvou navátého sněhu i rty měl bílé, stejně i obličej. Vzala jeho tváře do dlaní ...... byly jako kus ledu.
„Deane, Deane ...... vzbuď se ...... prosím,“ zašeptala zoufale.
Otevřel oči: „Nespím ..... neboj,“ odpověděl sotva slyšitelně, Jo ulehčeně vydechla.
Obličeje nad ním se vyměnily: „Á, Sammy .... měl jsi pravdu, uklouznul jsem ..... dávám ti malé bezvýznamné plus,“ přitáhnul prudce bratra za límec, „ty vole, vůbec si nepamatuju, jestli jsme TO fakt nedělali na sněhu ...... Jo mě asi zabije,“ vystrašeně se rozhlížel kolem sebe, už měl zase takové skelné oči, „i když ....... mohlo to být zajímavé ..... a ta kost vedle tebe by taky stála za hřích .......kde já jsem ji jenom viděl ..... to je tvoje holka?? A nebyla náhodou bruneta?? Proč je blond?......“
Sam mrknul na Jo, ta jednak nebyla v obraze a pak byla tak vystresovaná, vůbec nevnímala rozhovor obou bratrů. A než Dean stačil pronést další „košilatou“ neomalenost, Sam ho včas zarazil: „Moc kecáš brácho,“ viděl na něm, že vůbec neví co mluví ..... „musíš odsud, pojď,“ zvednul ho i on s ním měl co dělat, vůbec se Jo nedivil, že to nezvládla. Společně ho dovlekli k autu, Sam jel co nejrychleji to šlo, Dean se opíral o Jo a byl podezřele a nezvykle ticho .... najednou zařval.
„Zastav!!!!“
Sam se tak leknul, prudce zabrzdil, na přimrzlém sněhu dostalo auto pořádný smyk, otočilo se o stoosmdesát stupňů.
„Co děláš blbče!!!“ zařval zase Sam, „málem jsme hodili tlamu!!“
Ale Dean už otevíral dveře nebo je spíše vykopnul, Jo ho ani nestačila zachytit. Jak mu bylo po odchodu Jo zle, celou dobu to potlačoval i ten ledový vzduch mu to pomáhal překonat...... náhlá změna polohy, teploty a rychlá jízda...... dál už to nešlo udržet ....... téměř vypadl ven, padnul na kolena, opřel se rukama o sníh a vyprázdnil obsah žaludku. Někdo ho chytil za ramena, byl to Sam. Dean otočil ztěžka a pomalu hlavu, na Sama se upíraly dvě smaragdově zelené oči, plné bolesti ..... už to byl zase jeho bratr.
„Same, mě je tak ......tak blbě a je mi hrozzzzná zzzima,“ naráz se rozklepal, vůbec to nemohl zastavit, „ttto jje trrrapppný.“
„To bude dobrý Deane,“ chlácholivě Sam a pomohl mu zpět do auta.
----------
Jak Alex viděla třesoucího se Deana, poručila nejdříve horkou sprchu, nemohl si ani sám sundat bundu, natož další oblečení, očima pobídla Sama ..... chlapi zmizeli v koupelně.
Alex s Jo zatím donesly tu pro Deana snad začarovanou železnou postel. Alex si všimla, že Jo má na krku ledabyle přehozenou šálu se spoustou krvavých skrvn, stáhla ji a prohlížela.
„Tak tu můžeš zahodit, je zničená.“
„Nééé ...... je to dárek od něho!!“ zavřískla Jo, vytrhla ji z Alexiných rukou, přitiskla na hruď a
bázlivě ustoupila, když Alex znovu napřáhla ruku ..... nemínila se té šály asi vzdát.
„Tak dobře, pokusím se s ní něco udělat, v nemocnici se s něčím takovým potýkáme denně .... hlavně ji teď namoč do studené vody,“ usmála se na Jo, chápala ji, asi by reagovala stejně, kdyby jí někdo chtěl sáhnout na dárek od Sama, „a uvař grog, hodně silný, myslím, že ho Dean bude potřebovat,“ Jo přikývla a šla, „já jim tam hodím čistou košili a ....“ dál nebylo rozumět, Alex s prádlem v náručí spěchala ke koupelně ..... hned jak Sam s Jo odjeli, bez jakéhokoliv ostychu prohledala Deanův pokoj a vše potřebné donesla dolu .... byla praktická.
------------
Jo si přisedla k Deanovi, zakrytému až po bradu dvěma přikrývkami a nutila mu horký grog.
„Fúúúj ...... to je rum!!“ otřásl se Dean odporem, „to nechci.“
„A to ti máme svařovat mlíko, nebo co??“ zavrčel Sam.
„Chcetě mě ožrat ......dej to pryč,“ Dean stále odmítal.
„Že ti jednu fláknu!! hrozivě Sam, „pij a nemel!!“ Dean začal ustrašeně před bratrem uhýbat, až když se Jo na něho povzbudivě usmála ..... poslušně vypil půl hrnku, ale jaké u toho dělal „ksichty“, kdyby nebyla situace tak vážná, vyvolala by výbuchy smíchu.
Alex se Dean vůbec nelíbil, měl rozšířené zorničky, prohmatala mu zátylek, lebku proraženou neměl, jen parádní bouli a kůži rozraženou až na kost .... rána se již zatáhla a nekrvácela. Ale z toho co Sam s Jo vyprávěli ...... náhlé, nekontrolované zkratové myšlení, které přešlo až do blábolení naprostých nesmyslů, nepřítomný pohled a nakonec i zvracení ..... typické příznaky otřesu mozku. I teď, jakoby se zalekl Samova hlasu, roztěkaně se ohlížel kolem sebe. Aby se ujistila a pak se podle toho i zařídila, uchýlila se k jednoduché, osvědčené prstové metodě.
„Deane, kolik vidíš prstů?“
„Dva,“ špitl potichu.
„Dobře ..... teď??“
„Čtyři,“ ale moc přesvědčivě to neznělo, jako kdyby hádal.
„Ne ..... a teď?“
Dean zamžoural očima a zakňoural: „Deset??“ byla to spíše otázka než odpověď.
Alex vzdychla ..... měla zatnutou pěst: „Tak jinak ....... víš vůbec jak se jmenuješ??“
Dalo mu to chvíli přemýšlení, ale pak překotně vyhrkl....... „Impala!!“
To už se Sam neudržel, vyskočil a bojovně k němu vykročil, Dean si přitáhnul přikrývku ještě více na obličej a bázlivě se díval, čekal snad, že ho bude za ty jeho odpovědi bít??
„Přestaň si z nás laskavě dělat srandu!“ vyjel na něho Sam ostře.
„Myslím, že si nedělá,“ mírnila ho Alex a oběma objasnila Deanův stav, přitom se mu dívala do zelených ustrašených očí, které se pomalu klížily ..... začal účinkovat ten grog ....... usínal. Za hodinu byl úplně mokrý a v jednom ohni ...... celý hořel.
---------
„To se dalo čekat, má úplně zduřelý krk ...... to bude angína jako hrom,“ konstatovala Alex, s Jo převlékali Deana do suché košile a jí zcela automaticky zajely prsty na jeho krční tepnu, „jen aby se mu ještě nepřidal zápal plic, vůbec bych se tomu nedivila,“ Dean jakoby ji slyšel, začal chrčivě oddechovat a mírně pokašlávat.
„Tak abych jela, dokud je ještě krapet světla ...... za tři hodiny mám službu, trochu si doma zdřímnu“ Alex se chystala k odchodu, Sam s Jo na ni vyvalili oči.
„A to řekneš jen tak? Klidně nás tady necháš? Co s ním máme dělat?“ Sama to její rozhodnutí nemile překvapilo.
„Uklidni se.....pošlu sem tátu, Dean bude stejně potřebovat nějaká antibiotika, samo od sebe se to nespraví,“ dala Samovi letmou pusu a .......ve dveřích se zarazila, když viděla ty dva – učiněné hromádky neštěstí, „tak dobře, zavolám mu,“ Alex vzala mobil a vytočila tátovo číslo a vysvětlila mu, jak se věci mají ..... za okny se mezitím setmělo.
----------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   13.09.10 10:49

Jančo: mám otázku - proboha co ti Dean tak strašného udělal, že ho necháš takto trápit - když už je v relativní pohodě - tak zase na něj hodíš angínu a kdoví co ještě Shocked Laughing Laughing

néééééé jančo jenom takto klidně pokračuj - líbí se mi to - hlavně, že mi neumrznul Very Happy
mooooc se těším na pokračování
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   13.09.10 11:28

Nemix: díky za komentář, možná jsi už jediná, kdo to čte.
Já mám Deana taky moc ráda, je to moje oblíbená postava jak v seriálu, tak v povídkách, ale on je takový "trpitelský" typ, prostě si nemůžu pomoct, je to zkrátka chudák (a prozradím, že to ještě není všechno, ty rány na něho budou dopadat i nadále). Sad
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   13.09.10 11:34

Jančo: neklesej na mysli - určitě nejsem jediná, kdo to čte Very Happy
a neboj se - já ho mám ráda jako "trpitele" a proto se mi tvá povídka moc líbí a ráda jí čtu - takže ho nechej klidně dál trpět....
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   24.09.10 19:45

A další kousek, snad se bude líbit. Cool

Tom dorazil celkem brzo ...... když mu Alex volala, byl na cestě domů z nemocnice.
„Tak kdepak máme toho maroda?? ...... No ty jsi ale zřízený!!“ ujelo Tomovi, „proč já jen toho kluka vidím pořád v tak hrozném stavu? On se snad z těch sraček nikdy nevyhrabe!“ pomyslel si pro sebe ...... letmo ho prohlédl. Už nepomáhaly ani ledové obklady, měl stále vysokou horečku.
„Potřeboval bych, aby se mnou komunikoval,“ bručel si Tom.
„Žádný problém,“ a Sam už napřahoval pravačku k pořádnému úderu.
„To ať tě ani nenapadne,“ zarazil ho včas Tom, „chceš mu způsobit další šok??“ odstrčil ho.
Zajel rukou Deanovi na zátylek a lehce stisknul zraněné místo ....... Dean podvědomě sykl bolestí a Tom pokračoval v probouzení, opravdu věděl, jak na to ..... velice jemně Deana popleskával po tváři a on za několik sekund otevřel oči.
„Ahoj kamaráde, co jsi to zase vyváděl?“
Dean chtěl něco odpovědět.... z úst se mu vydralo jen chraptivé zasípání. Tom se za asistence Alex dal do důkladné prohlídky.
„Nic zlomeného nemáš ..... a to koleno? Chtěl jsem ti na vánoce dát dárek a sundat tu ortézu, ale zároveň mi něco říkalo, abych to nedělal ..... intuice mě nezklamala, dokážeš si představit, kdyby se ti to zranění opět obnovilo ..... konec s chozením bez hole a možná naprostý konec s chůzí.“ Dean se při každém Tomově slově víc a víc mračil ..... vnímal ho, to bylo dobré, alespoň se nevznášel zase někde „v oblacích“ a neplácal hlouposti.
Tom pokračoval: „Parádní angína, pár dnů se pořádně nenajíš (Dean se zašklebil). Zápal to není, ale plíce chycené máš ......jak dlouho venku na tom mrazu ležel?“ díval se z jednoho na druhého, Sam s Jo jen krčili rameny, pouze Alex měla trochu představu o čase.
„Něco přes hodinu,“ neurčitě hlesla.
„No, na umření to není, ale na pořádné prochlazení to stačilo ......hej, hej příteli, počkej, ještě chvíli vydrž, neusínej,“ Deanovi už padala hlava, Tom ho mírným proplesknutím probral. Alex pohotově podala tátovi sklenici s trochou vody, do které Tom rozpustil nějaké tablety. Jaké obtíže působil Deanovi každý doušek, si snad ani nikdo nedokáže představit. Všichni s ním cítili. A co teprve Jo?! Nemohla snést pohled na jeho trápení ...... musela se otočit.
Tom se podíval na hodiny: „Tak abychom jeli Alex, služba ti začíná za necelou hodinu.“
Alex vyděšeně koukla také na hodinky .....byla to pravda, čas uběhl jako voda. Tom nechal Jo veškeré potřebné léky a kdy je aplikovat, ta už seděla u Deana, otírala mu rozpálené čelo.
„A v příštích dnech, ale hlavně dnes v noci, trochu Deana pohlídejte, ten otřes mozku může způsobit, že nečekaně vstane a půjde třeba ven nebo do schodů, v jeho stavu si to vůbec neuvědomí a pak .... víte co se může stát?!“ Sam s Jo vystrašeně zavrtěli hlavou, jen Alex si to dokázala představit a Tom pokračoval zlověstným hlasem, „další otřes mozku, něco si zlomí, koleno bude v háji nebo nedej Bože, zůstane znovu ležet venku na mrazu ....to už by odskákal mnohem hůř,“ ti dva hlídali vyjeveně, Alex se v duchu usmívala, jak to její táta zbytečně dramatizuje ...... no, snad je tím přiměje, aby nic nezanedbali .....a Tom ještě dořekl, ale už mírněji, „na otřes mozku není bohužel žádný lék, jen klid na lůžku. Je vás tady dost, můžete se střídat ....moment, kde je Bobby a Ellen?“ až teď mu došlo, že je celou dobu postrádá.
„Odjeli, vrátí se až někdy zítra ..... bude to pro ně trochu šok, takové novoroční překvapení asi nečekali ..... možná nás zabijou všechny i s tebou,“ Sam dosednul na židli a ruce svěsil do klína, koukal tak nešťastně. Vzpomněl si na svoje slova, zda Dean zase nechystá nějaké překvapení ...... uchystal je parádní, jen co je pravda.
„No, tak tu dnešní noc musíte zvládnout jen vy dva,“ Tom pokrčil rameny, „a nenechávejte ho propoceného, musí být v suchu a teple a hodně pít, pokud to zvládne,“ pohled mu sklouzl na Sama, „ale Same, nevěš hlavu, tak zlé to zase není ..... mohl dopadnout i hůře ...... uzdraví se,“ snažil se ho Tom povzbudit.
„Myslíš??“
Tom si dobře všimnul (i Alex), že mu Sam začal nevědomky tykat ...... nevadilo mu to, už při poslední návštěvě bratrů to chtěl sám navrhnout, poplácal Sama přátelsky po rameni.
„To víš, že ano. I když správně by měl být v nemocnici, ale .....“
„Néé .... nemocnici néé,“ zaskučel chraptivě Dean.
„Vida, kdo se nám to tady ozývá,“ usmál se Tom, „koukám, že to slovo je přímo magické. Tak dobře, ale budeš sekat dobrotu!!“ Dean souhlasně zakýval hlavou .... léky začaly působit a během dalších okamžiků se mu zavřely oči.
Alex s tátou konečně mohli odejít, Tom se ještě ve dveřích otočil.
„Kdyby mě nechal domluvit ....... po těch minulých zkušenostech bych ho tam nechtěl ani náhodou ..... alespoň víme, co na něho platí, stačí se jen zmínit o nemocnici a dá pokoj,“ tiše se rozesmál, Sam s Alex také ....i Jo již překonala stres a s úsměvem hladila Deana po vlasech.
----------
A aby toho Dean neměl málo, přidala se mu ještě silná rýma. Nemohl dýchat nosem, jen otevřenou pusou a to se samozřejmě neobešlo bez chrápání, k tomu sípání z nemocných plic. Dohromady to dávalo tak strašlivý zvuk, že Sam, který odešel do podkroví si zdřímnout, než vystřídá Jo, přiběhl s vyděšenou tváří, zda se bratrovi nepřitížilo. Do rána pak zůstali oba u Deanovy postele ....již ani jeden nezamhouřil oka, ono se to ani při tom „rachotu“ nedalo ...... tak alespoň udělali všechny Tomovy příkazy, jehož předpověď se naštěstí nesplnila. Dean byl sice celou noc v jednom ohni, chvílemi i něco breptal, co vůbec nemělo s ničím souvislost .... prozradil na sebe i takové věci o kterých Sam neměl ani „páru“, některé i intimní ..... Sam se musel potají smát, Jo bylo trapně. Ale ta horečka Deana naprosto vysílila ...... na žádné noční
„vycházky“ se nevydal i když chabé pokusy o vstávání tam byly. Během krátké doby byl mokrý jako „myš“, při převlékání se trochu probral, využili toho a vpravili do něj čaj a léky.
------------
Očekávané „hromy a blesky“ se na jejich hlavy nesnesly, Ellen s Bobbym se zachmuřeným obličejem vyslechli, co se stalo a pak si šli po svých ...... oba asi uklidnilo, že mladí zachovali chladnou hlavu, měli tolik rozumu a zavolali Toma. Bobby nanosil pořádné zásoby dřeva ke kamnům a Ellen si dělala svoji práci v kuchyni a přitom přemýšlela, co bude chystat Deanovi. I když nemůže dost dobře polykat a malá „hladovka“ mu neuškodí, něco jíst musí, hlavně hodně vitamínů, naštěstí s konzumací ovoce on v poslední době problém neměl. Nikomu také neušlo, že se po Deanovi stále starostlivě dívá a jen trochu hlasitěji zavzdychal, hned se nad ním skláněla, prostě máma se v ní nezapřela. A Sam s Jo se mohli konečně jít vyspat, byli tak unavení, že ani jednomu nevadilo to strašné chrápání, chrčení, kašlání v Deanově podání.
-----------
Slunce se chýlilo k západu. Dean už spal mnohem klidněji, k večeru mu bylo líp i horečka trochu ustoupila ....... byl vzhůru a nadával si v duchu do blbců.
„Tak jsem ten nový rok začal opravdu jinak, ale ne, jak jsem chtěl .... ležím tady jako Lazar a to jsem měl v úmyslu co nejdříve odejít .....no, teď to asi na nějaký rychlý odchod nevypadá.“
Sam právě procházel kolem něj......
„Schováš ty ruce!!“ spustil zhurta, „a ty nohy taky!!“ ještě přísněji.
„Je mi hrozný horko,“ kňoural Dean, zkoušel bratra ukecat.
„To je dobře, jen buď pěkně zalezlý, musíš být v teple,“ Sam nekompromisně.
Dean všechny končetiny schoval a dál nasraně brblal: „Já tady můžu tím horkem zdechnout!“
Nebylo mu moc rozumět, chrčel, sípal, bránila mu ta rýma a oteklý krk, ale Sam dobře slyšel.
„Deane .... jedno slovo .... nemocn .....“
„Ne ...... neříkej to, já už budu hodný, slibuji,“ a že to myslí vážně, přitáhnul si přikrývku přes obličej, jen zelené oči mu svítily. Sam sklopil hlavu, aby bratr neviděl jeho úsměv, „to slovo je opravdu kouzelné, lepší než nějaké přemlouvání,“ pomyslel si a zapnul televizor, měli ji tak natočenou, že i Dean mohl koutkem oka sledovat, co tam běží. A za chvíli ......
„Same......“
„No?“
„Musím ......“
„Tak pojď,“ Sam pomohl bratrovi na toaletu, ten by bez jeho pomoci těch pár kroků těžko zvládnul ..... úplně se chvěl slabostí a zimnicí. Pak Deana opatrně položil zpět na postel a pořádně zakryl ..... třásl se pořád a zase mu vyskočila horečka.....ta cesta tam a zpět byla pro něj hrozná námaha. Ale i tak za další chvíli ....
„Sammy .....“
„Copak zase,“ Sam čekal, s čím Dean přijde tentokrát......televizor raději vypnul a sednul si do křesla naproti němu a pozoroval ho.
„Bolí mě ruka,“ udělal na bratra psí oči.
„Deane, přestaň ..... jestli si myslíš, že mě tím obměkčíš, tak zapomeň!“
„A nohy taky, mě bolí všechno, hlava ..... celý člověk ...... i vlasy,“ nešťastně Dean.
„Protože jsi nemocný, to bývá,“ nakláněla se nad ním Alex .....přijela hned jak mohla, aby se přesvědčila, zda dodržují tátova nařízení (ale taky, aby zase viděla Sama) ..... byla spokojená, důkazem toho byl Dean o poznání lepší.
„Alex, zachraň mě ..... prosím, mám dojem ...... že jsem zpátky v pekle,“ sípal Dean.
„Tam budeš, když nebudeš poslouchat, protože já ti je udělám,“ zavrčel Sam.
Alex se usmála, jak to takhle mezi bratry „jiskří“, už není důvod k nějakým obavám. Dala Deanovi levačku mírně nad hlavu a šikovně zakryla .... jen mu vylézaly špičky prstů (na
rozdíl od Sama věřila, že ho ta ruka trápí), Dean slastně vzdychnul.
„Ty jsi tam venku fakt zpíval?“ otázala se znenadání Alex.
„Proč bych měl zpívat??“ nechápavě zasípal Dean.
„Říkal jsi to.“
„O tom nic nevím,“ rozkašlal se, „možná ano, nepamatuju si to,“ zašeptal a dost nejistě.
„Ale neusnul jsi, tak jsi musel něco .....,“ vyzvídala dále Alex.
„Nevím ...... já fakt nevím, co jsem dělal,“ otočil hlavu na stranu, už se o tom nechtěl bavit, ta představa, že na té opuštěné pláni opravdu „hulákal“, se mu moc nezamlouvala.
Alex pokrčila rameny ...... teď přišla ta horší část ..... léky a něco na zapití.
„Je to horké,“ prskal Dean, „bude mi ještě větší teplo .... se mám snad uvařit?!“ stále brblal.
„Neboj, nebude ...... zkus to, věř mi,“ usmála se Alex.
Měla pravdu. Po těle se mu rozlévalo horko ...... nebylo takové horečnaté, sálající, ubíjející, ale příjemné, zklidňující, uspávající. I ten ucpaný nos a bolavý krk se mu uvolnil ..... usnul.
„Co jsi mu to dala?“ zvědavě Sam ...... vstal, objal Alex zezadu kolem krku a políbil do vlasů.
„Obyčejné bylinky ...... je to starý rodinný recept a pomáhá, jak vidíš ....... příroda je mocná čarodějka,“ Alex vzala Samovy ruce do svých dlaní a přitiskla k nim něžně svůj obličej.

Následující den
Dean se díval dost závistivě po Samovi, který se vracel propocený z jejch posilovny i z něho lilo, ale o takový způsob tedy v žádném případě nestál. Ví Bůh, kdy bude i on moci zase trénovat!! Počkal, až se bratr vysprchuje (to mu záviděl ještě víc), nesnášel, když byl „uleptaný“ potem ..... ještě, že měl tu rýmu, určitě by se i cítil. Sam sednul k počítači .... nikdo nebyl právě poblíž a tak Dean začal pozvolna „oťukávat“ bratra.
„Same??“
„Hmm??“
„Opravdu jsem se tam venku o nic nepokoušel?? Jo se mi nějak vyhýbá,“ vyzvídal opatrně. Sam musel sklopit hlavu, aby nebylo vidět, jak se usmívá, „vida jaký má bratříček strach“. Když si vzpomněl na jeho dřívější milostné aférky, nikdy se s nimi netajil a mnohdy vyprávěl až do těch nejintimnějších podrobností, až ho Sam musel zarazit, zase všechno slyšet nemusel. Měl sto chutí nechat ho chvíli „vydusit“ a tu jejich vycházku vylíčit co nejbarvitěji, že byl agresivní, že neuklouznul náhodou, ale Jo ho zmlátila, že ho tam nechala ležet a že ...... dokázal by si i něco vymyslet a nakonec to završit jeho vlastním úslovím – sranda nééé. Podíval se na Deana, jak se tím trápí, zda Jo nějakým způsobem neublížil, to prostě nešlo nechat ho v té nejistotě ...... musel mu říct pravdu hned.
„Můžu tě ujistit, že jste nic na sněhu neprováděli.“
„Jseš si tím fakt jistý?“ zase Dean.
„Naprosto,“ Sam doufal, že ho přesvědčil, ale Deanovy zelené oči byly stále plné obavy. „Brácho už neblbni .... něco tak praštěného se snad může zrodit jen ve tvojí hlavě, nikdo by tohle přece neudělal, jen nějaký úchylák a to ty snad nejsi nebo ano??“ Dean zavrtěl znechuceně hlavou,
„A už toho nech, nemluv o tom. Jo se ti vyhýbá z úplně jiného důvodu, dává si to všechno za vinu...... no páni,“ Sam se plácnul do čela, „vždyť vy jste úplně stejní, oba máte strach z toho co řekne ten druhý ...... Jo, pojď sem, Dean ti chce něco říct!!“ schválně hlasitě se dovolával její pozornosti. Dean se po Samovi snažil hodit polštář, aby ztichnul, ale i na ten byl příliš slabý, jen na něj odevzdaně padnul zpět.
Jo pamalu přikráčela k posteli, lehce si přisedla, nejprve se mračila, vzápětí se rozesmála a Sam slyšel jen „blázínku“, „hlupáčku“, pak něco povídala tiše ona, Dean ji pohladil po tváři a rozesmál se také nebo spíše rozkašlal. Sam nechtěl „šmírovat“, ale oči mu neustále odbíhaly od obrazovky počítače na ty dva. Co říkali, nerozuměl ....... ostatně nebylo třeba, jejich oči mluvily naprosto jasně a Sam jim z celého srdce přál, aby už konečně k sobě našli cestu. Ale co Ellen??? Zahleděl se před sebe, z myšlenek ho vytrhla až Jo.
„Spí,“ zašeptala .... uspala Deana obvyklým způsobem, hlazením bílých vlasů .....ještě jednou se otočila, usmála se ..... i Dean měl na tváři šťastný úsměv. Sam byl zase rád za oba, že si to vysvětlili.


Naposledy upravil janča dňa 08.10.10 19:28, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   25.09.10 21:56

tak Dean má strach, jestli si něco nezkusil na Jo Very Happy to je roztomilé Wink
jančo prozraď, až se teď uzdraví, tak už odejte nebo ne - já jenom jestli si mám chystat kapesníky na další pokračování Laughing
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   28.09.10 19:04

Nemix: Dean odejde už brzy, ale důvod k tomu mu zavdá úplně něco jiného a někdo jiný.
A jinak díky za komentáře.

O tři týdny později
Bobby s Ellen odjeli do města, Alex s Jo se také někam ztratili, bratři osaměli .....
Dean vzal z věšáku svoji bundu a šel ke dveřím.
„Kam si myslíš, že jdeš? Trénovat ti Tom dovolil až od příštího týdne a pod dozorem,“ spustil na něho Sam.
„Ven,“ odsekl Dean, „už to tady nevydržím ani vteřinu a nesnaž se mě zastavit!!!“ to znělo docela výhružně.
„Počkej, půjdu s tebou,“ Sam si na sebe hodil také bundu a vyběhl za bratrem, aby ho přece nenapadlo jít do kůlny.
Deana ten čerstvý, mrazivý vzduch málem porazil. Dostal takový záchvat kašle, předklonil se a rukama se opřel o kolena, ten kašel ho úplně dusil.
Sam ho chvíli pozoroval, pak k němu vykročil a natáhnul ruku, že ho vezme zpět do místnosti, ale Dean mu naznačil, že už je v pohodě.
„Jsem myslel, že se po .....,“ zachraptěl Dean.
„No, to já taky brácho,“ uchechtl se Sam.
„Hele, nech si to, jó,“ a Dean jak byl předkloněný, nabral hrst sněhu ...... trefil Sama přímo do rozhalené košile na krku, otřásl se ..... to tedy nečekal.
„Tak ty chceš boj?“ a hned zavalil Deana sprškou sněhových koulí. Ten je zprvu statečně odrážel a zasypával bratra stejnou dávkou, ale postupně jeho síly ochabovaly (není se čemu divit). Pak to vzdal úplně, otočil se, sklonil hlavu, rukou si víc přitáhnul bundu, aby mu sníh nepadal za krk.
„No, Deane, pěkně blbej nápad, ale byl tvůj ...... chtěl jsi jít mermomocí ven, tak to teď máš,“ myslel si pro sebe, nějak mu zeslábly nohy, po zádech mu tekly potůčky ledového potu, měl strach udělat krok, aby se nesvalil a tak jen stál a modlil se, aby Sama napadlo, že už toho bylo dost. Ale tomu se to nějak zalíbilo, vůbec si nevšimnul, že mu bratr „palbu“ neopětuje.
A najednou se ozvalo .....
„Tak ty takhle ...... troufáš si na slabšího a nemocného!!“ byla to Alex. Obě děvčata se po bratrech marně sháněla po domě, až je Jo zahlédla oknem a pak to vzaly útokem. Byla to obrovská legrace, až do té doby, než si uvědomili, že Dean se k nim nepřipojil. Ten se mezitím přece odhodlal k nějakému kroku a opřel se zády o zeď domu, byl bledý jako ta stěna ...... Sam mu pomohl dovnitř, posadil ho na pohovku.
„Táta ti dá pár facek, jestli se ti to zase vrátí,“ rozdurdila se Alex na úplně vyřízeného Deana, pomáhala mu sundat bundu, Jo boty .... Sam se jen potutelně usmíval, „a tobě taky, měl jsi mít víc rozumu, když ho tady ten nemá a stále si zahrává se svým zdravím,“ zvýšila hlas.
„On za to nemůže, Alex ....... to já chtěl na vzduch,“ slabě hlesl Dean, „nic mi není.“
„No, dobře, ale nemusel po tobě házet sníh.“
„On si začal ......,“ Sam ukázal prstem na bratra.
„Mlč!!“ okřikla ho Alex, „jste jako malí kluci a budete to svádět jeden na druhého,“ zakroutila nechápavě hlavou, „jako kdybys nevěděl, co dnes ......“ dořekla tišším hlasem a otočila se na Sama s takovým vyčítavým pohledem.
Ten jí pohled opětoval s pokrčením ramen, což znamenalo: „Já vím, ale co jsem měl dělat.“ Alex už jen mávla rukou, zakryla Deana dekou, kterou Jo pohotově přinesla a se slovy „pěkně zůstaneš ležet,“ se obě opět někam vytratily.
„Tak začni,“ Dean se zavřenýma očima.
„Co?“ nechápavě Sam.
„Že jsem pitomec.“
„Proč??“
„No, že jsem vám zase přidělal práci a ......“ Dean se zarazil.
„A .....?“ Sam byl docela zvědavý.
„ ....... kvůli mně se odsud nehneme, už tři měsíce jsme na nic nemákli.“
„Já vím ......“
„Kolik to muselo být případů, co nám uteklo ..... do háje...... a já tady jen ležím a ležím,“ skuhral zase Dean.
„Já vím ....... ne, ty za to přece nemůžeš,“ Sam se ho snažil povzbudit, ale Dean se tvářil stále stejně nasraně, „no, když to chceš slyšet, seš pitomec ..... už jsi spokojený?“
„Ne ..... ale i tak dík.“
Sam zakroutil hlavou: „Seš vůl.“
„Já vím ..... co naděláš.“
Na to už Sam raději neodpovídal, Dean měl určitě pohotově v záloze další průpovídku. Ale to se mu na bratrovi vždycky líbilo. Když svou hloupostí a paličatostí způsobil někomu potíže a nepříjemnosti a následně i sobě (jako nyní), dokázal to uznat a omluvit se za svoje chování.
Nějakou minutu mlčeli oba.
„Nechybí ti to?“
„Co ..... zase?“ Sam protočil oči, Dean měl tu vlastnost, znenadání začít rozhovor, aniž by ten druhý tušil o čem je řeč.
„Lovení, přece ...... mě tedy ano.“
„Mě taky, ale bez tebe nikam nejdu.“
„Ještě to tak, abys šel beze mě.“
„Tak se hleď dát do pořádku ...... ať nám všechno nevyfouknou druzí lovci ..... doufám, že nemíníš zase onemocnět?“ popíchnul ho Sam.
„Blbče ..... myslíš, že to dělám schválně?“ vyjel Dean zostra.
„Tak se nečil,“ Sam se začal uchechtávat, „donesu ti mlíko a trochu si zdřímni,“ tím si zase bratra udobřil a zasedl k počítači. Hledal nějakou práci, snad už to konečně klapne a budou moci vypadnout. Také už měl pocit, že to mezi stěnami Bobbyho domu dlouho nevydrží, všechno tam na něj „padalo“. Dean mezitím usnul.
-----------
Sněžilo. Dean stál u okna, smutně se díval na pomalu mizející nápis z uhlíků kolem sněhuláka.
„Deane!!“
„Hmm,“ zabručel Dean, aniž by se otočil, ani nevnímal co se za ním děje a čí hlas to byl.
„Všechno nejlepší!!“ ozvalo se sborově za jeho zády, cuknul sebou a otočil se.
Stáli tam v řadě vedle sebe Bobby, Ellen, Sam, Alex a Jo ...... usmívali se ..... měl narozeniny.
Sam si tu otřepanou, klasickou frázi „přání štěstí a zdraví“ trochu vylepšil.
„Ty bys opravdu potřeboval trochu víc štěstí, aby se ti to zdraví pořád tak nevyhýbalo.“
Byla to narážka na Deanův častý a dlouhý pobyt v posteli. Jindy by se asi Dean naštval.... i teď svraštil čelo, ale Sam to myslel upřímně a měl pravdu, to zdraví v poslední době opravdu trochu postrádal. Když Dean viděl, jaké veselé úšklebky ta Samova gratulace vykouzlila na tvářích ostatních, to by nebyl on, aby neměl poslední slovo.
„No počkej, tohle ti nedaruju,“ procedil sevřenými rty a vzápětí se mu pusa roztáhla do širokého úsměvu s jeho nádherně bílými zuby. Potěšilo ho, že nezapomněli ..... sám by asi svoje narozeniny přešel v tichosti.
Pětice se rozestoupila a na stole stál velký dort, Deanovi zasvítili zelené oči, měl radost jako dítě a hned se k němu hrnul, prstem si nabral trochu krému a olíznul ho ...... protočil oči na znamení spokojenosti.
Na Jo bylo vidět, že stále s něčím otálí, Sam i Alex ji ponoukali očima, až si toho všimnul i Dean, přestal jíst dort (a ukrojil si pořádný kus), upřel na Jo svoje oči a čekal.
Jo nesměle přistoupila k Deanovi, lehce ho políbila na tvář a do ruky mu vtiskla malou krabičku.
„Všechno nejlepší Deane. Na vánoce jsem ti nic nedala, tak se mi to teď docela hodilo.“
Dean velice pomalu balíček rozbalil ...... byl to mobil. Přesně takový, jaký měl, než ho rozbil.
Už pochopil. Ať žádal kohokoliv o koupi nového, všichni ho odmítali i Alex. Byly to výmluvy typu – nemám čas, zapomněl jsem, komu potřebuješ tak nutně volat? Domluvili se, že to
nechají až na tento den.
Trochu ho to celou dobu štvalo, byl bez mobilu jako bez ruky, prostě na něj byl zvyklý. Když si vzpomněl, co mu v nemocnici dalo práce přemluvit Alex, aby si alespoň jednou denně mohl zavolat a teď už téměř měsíc zase nic. Už byl pevně rozhodnut, jen co bude trochu schopný, skočí do Impaly (tak rád by už svíral volant) a koupí si ho sám, když nikdo není ochotný, copak to zabere tolik času ..... jeden blbý mobil? Ale nyní se vůbec netajil s tím, že ho tím dárkem mile překvapili a stále si s ním pohrával .... prozvonil Sama, ten reagoval poklepáním si na čelo, co jako blbne.
„Zkouška, néé,“ Dean si docela hlasitě oddychnul, pevně doufal, že použili SIM kartu z toho starého, nerad by o své kontakty přišel. Sam vlastně řekl nedávno něco v tom smyslu, aby pořád neotravoval, že všechno použitelné z toho jeho „šrotu“ vyjmul.
----------


Naposledy upravil janča dňa 24.11.10 11:38, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   29.09.10 14:29

jančo: jsem teda moc zvědavá, co to bude za důvod, proč odejde
jéééé to je tak hezké, že si vzpoměli na Deanovi narozky 702 a on chudák zase přecenil své síly Sad
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   08.10.10 19:25

Nemix: tak ještě to s tím Deanovým odchodem musíš nějakou chvíli vydržet. Pořád mě napadají další a další myšlenky a nedá mi, abych je nevložila do textu. Po této části bude následovat ještě jedna trochu lehčího rázu a pak už se přiostří. fish

Venku už byla naprostá tma. Alex měla do druhého dne volno, zůstala na noc.
(Pozn.autora: Po čas Deanovy nemoci přespávala Alex v domě dost často. A protože tu postel obsadil marodící Dean, nezbývalo než podkroví a jeho pokoj? Né ...... i když jí to tak trochu Ellen nakázala, bylo naprosto jasné kde a s kým bude Alex trávit noci. Nikdo se nad tím už ani
nepozastavoval, jak trefně podotknul Bobby „jsou dospělí, sice někdy s rozumem dítěte, ale jsou“. Dean se stejně vrátil do svého pokoje, jen co se mu udělalo lépe a o té posteli se vyjádřil asi tak nějak „jestli ji tady ještě jednou uvidím, tak ji někomu omlátím o hlavu“,myslel asi Bobbyho. Takže jiná možnost pro Alex již ani nebyla a ona ji velice ráda pokaždé využila.)
Dean seděl u stolu, vypadal svěže (odpolední spánek mu prospěl), četl nějakou knížku, držel v ruce velkou oříškovou čokoládu a ukusoval, jako by měl chleba, kdo to měl na svědomí, bylo jasné – Jo.
„Přestaň se cpát tím sladkým, budeš obézní, tobě nestačilo, že jsi sám sežral půlku dortu?“
Spustil na něho Sam, ale když se na něj díval, vůbec nebyl tlustý, na to, že téměř měsíc jen posedával, polehával a spal.
„Vlez mi na záda,“ zavrčel Dean, nevzrušoval se a pokračoval ve čtení.
„Raději si vem nějaké ovoce,“ zkoušel to Sam z jiné strany.
„Banány došly....“
„Cože, ty jsi je už stačil zládovat??“ přerušil ho Sam a nevěřícně zakroutil hlavou, „tak po .....“
„ .....a pomeranč se mi nechce loupat ..... a jablka nemáme,“ klidně dořekl Dean.
„Tak zeleninu, třeba si křoupej mrkev nebo chřest,“ Sam už nevěděl, co mu má vnutit, docela ho vytáčel bratrův ledový klid a ještě víc těžko zadržovaný smích všech ostatních.
Mávnul nad ním rukou, jako nad beznadějným případem: „Jdu si zacvičit ...už abys taky začal ..... jdeš Bobby?“ vzal z věšáku bundu, Bobby raději šel, když se podíval na Deana, ten se sice tvářil, že je „zažrán“ do četby, ale v jeho smaragdových očích už plály veselé ohníčky, byl na pokraji výbuchu smíchu. Však co se dělo za dveřmi, sotva za Bobbym a Samem zaklaply .... ten čtyřnásobný smích, kterému vévodil jeden hluboký, bylo slyšet až do kůlny.
---------
„Co to tady páchne?“ sotva Sam vstoupil do dveří, do očí se mu dralo něco štiplavého, byla tím prosycena celá místnost, ten zápach znal a k smrti ho nesnášel.
Alex pohodila hlavou směrem k Deanovi. Sam pomalu obešel stůl a nevěřil svým očím ......
Jeho bratr měl v ruce obrovskou cibuli a s jakou chutí ji chroupal.
No, Deane ...... když jsem říkal zeleninu ..... to musela být zrovna cibule?? ..... ty to snad děláš schválně ....... si ze mě děláš prdel,“ Samovi tekly slzy proudem, nemohl ani mluvit, vůně cibule už ho začala škrábat v krku.
„Ty taky nevíš co chceš ..... sladký nesmím, ovoce jsi nenakoupil,“ vrčel Dean „zelenina se ti nelíbí ..... můžu aspoň to mlíko??“
Sam automaticky se zavřenýma očima přitakal.
„Dík .....mami,“ uchechtl se Dean, Sam se nadechl k nějaké ostré odpovědi, nic ho nenapadlo.
A Dean pokračoval: „Myslel jsem, že ti udělám radost, žádný dort, čokol .....“
„Prosím tě, nemysli. Deane, ty radši nemysli, vidíš jak to dopadne, když ty myslíš!!!“ přerušil
ho rázně Sam a ukázal názorně na bratrovu ruku s tou zeleninou „ale proč zrovna cibule,“ prskal dál nešťastně a otíral si uslzené oči.
„Vždyť je dobrá ..... ochutnej,“ a napřáhnul Dean ruku směrem k bratrovi.
„Jdi s tím někam,“ Sam odtáhnul hlavu co nejdál mohl, už začínal pěnit, ale zhluboka se nadechl, ovládl se, „jdu se vysprchovat,“ zahučel ..... věřil, že proud vody mu zchladí hlavu.
Dean to také na bratrovi pozoroval a již chtěl sám stočit hovor jiným směrem, ale Sam to zvládnul. Dean uznale pokýval hlavou a znovu se zakousnul do cibule, jen z ní šťáva vystříkla.
-----------
Místnost byla vyvětraná, Dean se rozvaloval na pohovce u televizoru, jedl pomeranč (někdo se nad ním smiloval a oloupal mu ho – kdo asi?) a zapíjel mlékem, ostatní čtyři byli v kuchyni. Sam beze slova prošel kolem bratra, vzal počítač a vracel se zpět, zastavil se. Vypadalo to, že pozoruje běžící pořad, ale stále přemýšlel, čím si zasloužil, že je terčem Deanových legrácek a narážek, právě dnes, v den jeho narozenin? Ten jeho první „nájezd“ v posilovně už rozchodil.
„A ten osel začne znovu provokovat ..... moc dobře ví, jak tu hnusnou cibuli nesnáším!!“ zuřil v duchu, „že by pomsta za tu mou gratulaci??? Ale je pravda, že Dean ji má rád a to již od dětství, tak to možná z jeho strany zase zlý úmysl nebyl,“ obhajoval bratra vzápětí .... tak byl zabrán do vlastních myšlenek, že .....
„Sammy ..... Same, slyšíš?“ byl to Dean a jako sluníčko, pusu od ucha k uchu .....Sam se vrátil zpět do reality a na rozdíl od bratra se asi i hodně mračil.
„Ale brácho nebuď takový morous ...... vždyť to byla jen sranda nééé ..... mám narozeniny a oslavenci se má něco tolerovat,“ smál se Dean.
Sam přivřel oči, hlasitě vydechl a zakroutil hlavou: „Ty jsi ale blbec a já ještě větší, že jsem se nechal tahle tahat za nos, jako kdybych tě neznal,“ a pro sebe si pomyslel, „no jasně, právě proto si tohle dovolil, že má narozeniny,“ pohledem zabloudil do kuchyně, odkud nakukovali ti čtyři a usmívali se, „tak já jsem byl jediný, kdo to nepochopil!!“ dokončil tiše sebekritiku a pleskl se dlaní do čela.
Dean ho chvíli nechal, aby to rozdýchal, poznal o čem přemýšlí a pak ......
„Víš co?“ odsunul sklenici s mlékem, odněkud vytáhnul láhev whisky, dvě skleničky a nalil, Sam překvapeně zamrkal očima, ne nad tou lahví a že se chce napít ..... ale on to měl Dean připravené, počítal s tím ..... no, jak ten ho tedy dnes dostal, byl v tu chvíli za úplného vola.
Dean přisunul jednu skleničku k bratrovi se slovy: „ Dnes udělám vyjímku, když mám ty narozeniny ...... snad to přežiju,“ zašklebil se a přiťukli si.
„A Sammy, promiň tu cibuli, já vím, že ji nesnášíš, ale když byla zrovna po ruce ..... a jestli tě to potěší, ještě teď mě pálí huba,“ vyprskl smíchem, Samovi nezbývalo, než se přidat.
„No, počkejte, nemyslete si, že tu láhev vypijete sami!!“ ozvalo se z druhé místnosti a vzápětí se přihrnuli Bobby, Ellen, Alex a Jo také se skleničkami v rukách. Veselo bylo dlouho do noci.

Následující den dopoledne
Bobbymu zavolal jeden známý, také lovec, že potřebuje píchnout s nějakým případem, ale má strach nechat ženu a děti o samotě, tak se nabídla Ellen, s brokovnicí to docela uměla. Oba věřili, že to snad bude „rychlovka“, ale i tak se Jo s Alex mají postarat o oběd.
Dean seděl nemluvný u stolu a zabýval se skládáním papírových origami, měl jich už pěknou řádku. Samovi, který seděl naproti a jako obvykle surfoval po internetu, každou chvíli zabloudily oči na bratrovy hbité prsty ..... a že to Dean uměl!! Sam to o něm věděl již dávno, ale stále ho to jeho umění uchvacovalo i teď zíral, jak to bravurně zvládal i s pochroumanou rukou i když každou chvíli levačku opíral o stůl do svislé polohy a přivíral bolestně oči.
„Dlouho byl pokoj .... něco se bude dít s počasím a asi si zase užijeme toho jeho chrápání,“ pomyslel si Sam, ale nechtěl mu nic říkat a nutit nějaké léky už vůbec ne (opravdu si jich za poslední dobu užil až až), „musí sám vědět ..... aha, tím skládáním chce překonat bolest .... no, to tady ještě nebylo .......zase nová léčebná metoda!“
„Ty Deane,“ zašklebil se Sam přes obrazovku na bratra, „z tebe byl měl Tom určitě ohromnou
radost!!“ Sam si živě představoval Toma, jak neschopen slova zíra na Deana, pak si klepe na hlavu a možná na něho i řve.
„Proč?“ hlesl Dean.
„Bolí vás něco? Použijte novou převratnou léčebnou metodu Deana Winchestera! Skládejte origami!“ Sam to hlasitě vyvolával, jako nějaký pouliční prodejce novin a ohromně se tím bavil i děvčatům to připadalo vtipné. Sam čekal od bratra nějaké to jeho oblíbené oslovení nebo sprostou nadávku, ale nic .... Dean sklopil hlavu a zahryznul se do rtu, právě ho příšerně píchlo v koleni. Sam se zkoumavě na bratra podíval, to jeho mlčení chápal trochu jinak.
„Neříkej mě, že jsi v té nemocnici už zase kecal a kecal?!“ podíval se na Alex, ta přikývla, „ty jsi fakt ......“ a Sam si významně zaťukal prstem na čelo, „pro tohle asi ještě nikdo nevymyslel to správné slovo,“ zakroutil hlavou, „a mimochodem k tomu žvanění si na seznam léků proti bolesti připiš i skládání origami ...... čekám, co tě napadne příště,“ zahučel už téměř neslyšně a věnoval se opět surfování na internetu.
-----------
Dean se snažil umístit svoje papírové výtvory na horní okraj obrazovky počítače, samozřejmě popadaly a dobrá polovina do klávesnice. Sam je nejprve bez řečí odsunoval, ale pak už toho měl dost a ..... zcela nečekaně (pro Deana) spustil.
„Přestaň ..... jsi jak malej! Jak ty jsi mohl udělat maturitu? To tedy nechápu!“ zabručel, aniž by přestal hledět do počítače. Dean tak nechtěl, aby tohle o něm někdo věděl, raději ze sebe dělal blbce bez vzdělání, Sama vždy také prosil, aby držel hubu. Děvčata zbystřila pozornost.
„No teď ještě může začít s tou vysokou,“ pomyslel si Dean, přestal si hrát se svojí papírovou armádou a rozhlížel se, co po bratrovi hodí ..... Sam jakoby ho slyšel.
„A už vůbec ne, ty tvoje přijímačky na vysokou,“ po Samovi letěl časopis a několik skládanek, ale už bylo pozdě, Alex s Jo už zanechaly přípravy k obědu, přisedly si k bratrům a upřely dychtivě oči na Sama.
Ten dělal, že se až teď vzpamatoval, ale Dean dobře viděl, jak se uculuje.
„Odveta za ten včerejšek?“ problesklo Deanovi hlavou, „to ti tedy pěkně děkuju, bratře ...... zrovna dnes, jsem jak rozlámaný, cejtím každou ránu jako čerstvou ...... vůbec nemám na nic náladu, být to jiný den, tak ti ukážu,“ ale nahlas neřekl ani slovo.
Sam se nenechal děvčaty dlouho pobízet a začal .....
„To jeho maturitní vysvědčení jsem našel před rokem zcela náhodou v Impale a .....“ udělal významnou pomlku „hádejte s jakým výsledkem?“ děvčata zavrtěla hlavou, „vyznamenání.“ Dean už začínal rudnout, bylo mu to trapné, dal si před obličej časopis, který zrovna chmatl (a ještě ke všemu vzhůru nohama), to vyvolalo všeobecné veselí ..... Dean zrudl ještě více.
„Nemohl jsem pochopit, kdy a jak to stihnul ...... stále na cestách ......“
„To bylo v době, kdy byl Sam na vysoké,“ doplnil ho Dean, stále se zakrytým obličejem, „chtěl jsem tátovi a hlavně sám sobě dokázat, že nejsem tak blbej .....“
„Pak se mi přiznal, že potají „hltal“jednu učebnici za druhou,aby to táta nevěděl,“ pokračoval zase Sam.
„On zastával názor, že učení rozptyluje při lovu,“ v Deanově hlase byla znát trpkost.
„Ale Deanovi stačilo jednou si něco přečíst, tak lehce mu to šlo, že brácho!?“ Sam si znovu rýpnul do bratra. Alex se usmála ....okamžitě se jí vybavily ty stohy časopisů, které Dean v nemocnici přečetl i ta její oblíbená knížka ..... veškeré detaily si pamatoval ...... té jeho skrývané inteligenci již věřila na sto procent. Jo se v hloubi duše zastyděla, ona maturitu udělala s „odřenýma ušima“, přitom měla na učení lepší zázemí než on (neměla na to hlavu).
„Pak jsme řešili nějaký případ v ....... kde to bylo Deane?“ Sam schválně, že si to nepamatuje, jen aby se bratr zapojil do debaty.
„V Dallasu ......“ polohlasem Dean.
„..... na místní univerzitě probíhaly právě přijímačky, všichni vystresovaní, což Dean nemohl pochopit .....“
„A nechápu pořád,“ přerušil bratra Dean, „prostě přijdu, obkecám to a odejdu né ..... či co,“
již s odkrytým obličejem ..... zelené oči nechápavě vykulené, jakoby se to odehrávalo znovu.
Až se Sam musel usmát: „Tak jsem mu řekl, chtěl bych vidět tebe ......a co myslíte, že udělal?“ Alex s Jo opět zavrtěly hlavou, ale už tušily. Když už to Sam nakousnul a děvčata mu dychtivě visela na rtech ...... Dean prostě nechal bratra ať to dokončí a skládal si dál svoje origami.
„No, zkrátka řekl .... tak sleduj!! Večer přelouskal nějakou literaturu a ráno šel na univerzitu a fakt stylem – veni, vidi, vici. No co vám mám povídat ..... když se vrátil zpět do motelu, byl úplně na šrot ..... prý prohlídni si, jak vypadá student univerzity ..... no, takhle tedy v žádném případě, odpověděl jsem mu,“ zachechtal se Sam, „ráno jsme z města odjeli, asi ho tam dodnes vedou jako přijatého uchazeče.“
„Tak tohle je, milé dámy, náš Dean ..... on by nás strčil do kapsy všechny .....že bráško??“
Sam se zase zahleděl s úsměvem do počítače, děvčata se také usmívala, trochu překvapena tou nečekanou novinou.
„Byla to jen taková recese .......sranda néé,“ zamručel Dean, sklopil hlavu, nechtěl, aby viděli jeho rozpaky a smutek, ani ne tak nad tím, že to všechno vyšlo napovrch, ale nad Samovými posledními slovy ..... on vůbec netušil, jak Dean moc chtěl studovat a stejně jako Sam i on toužil po vzdělání. Tak ho to roztrpčilo ..... a v náhlém návalu bolesti, duševní i fyzické ..... všechny ty krásné origami během minuty zmačkal a smetl se stolu do koše.
(Pozn. autora: Ještě chvíli si počkáme na to, proč se Dean všeho vzdal).
-----------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   09.10.10 14:05

Jančo tak já si teda na odchod Dean ještě chvilku počkám Very Happy Very Happy Very Happy

teda Deana bych za tu cibuli taky zabila Twisted Evil ale to jsem netušila, že je takový chytrý - no jo Dean 702 a ještě skládá origami......šikulka I love you
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   09.10.10 22:00

No teda, janča, som teraz zopár príspevkov prebehla jedným dychom a vravím, dávaš tomu Deanovi zabrať . Ale tú pusu s Jo si mu mohla dovoliť 603. He, ale posledná vec, ktorú by som čakala je, že Dean bude tak inteligentný. Ako, nikdy by som sa neopovážila tvrdiť, že je blbý, ale toto 703, no proste, čo si viac môže baba priať.

Len tak ďalej, neboj sa, aj ja čítam, dávam si síce nárazovky, ale stále sledujem .
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   17.10.10 20:59

A přidávám další kousek. Smile Děkuji za komentáře. Laughing

Zvonil mobil, byl Alexin ..... potřebovali ji v nemocnici. Omluvně pokrčila rameny, teď to zůstane jen na Jo, která nešťastně hleděla na všechny ty nedotčené suroviny před sebou. Prakticky nic neudělaly, až příliš se zabývaly Deanovým vzděláním, než přípravě oběda. Jen polévka se vařila, vývar z masa a zeleniny.... dál nic.
Sam vyprovodil Alex a pak si půjde zacvičit, takže s jeho návratem hned tak nepočítali. Jo se s povzdechem pustila do práce. Dean chvíli pozoroval, jak se potýká se syrovým masem.
„Počkej, pomůžu ti,“ těžce vstal a dokulhal k ní.
„Ne, děkuji, není ti dobře ....... nějak to zvládnu,“ znovu si povzdechla Jo.
Dean se nenechal odbýt, vzal jí z ruky nůž a palcem přejel ostří, zakroutil hlavou, ze zásuvky vyjmul další nůž, pak ještě jeden ....... a všechny je hodil zpět.
„Ten Bobby by zasloužil .... to je tedy lovec k pohledání, nože má tupé jako prd .....,“ konec slova již spolknul. Sáhnul do kapsy pro svůj nůž, ten byl vždy ostrý jako břitva, opláchnul si ruce i nůž pod tekoucí vodou ...... a během chvilky měl maso naporcované na úhledné plátky, zaťatou pěstí je rozklepal (nepotřeboval ani paličku, kterou mu Jo podávala) a dal na pekáč. Zotvíral všechny skříňky a prohlížel co by tak mohl použít, najednou se otočil na Jo .....
„Brambory!!“
„Co ..... brambory??“ nechápavě Jo.
„Dej je vařit, syrové je přece nebudeme jíst a hlavně nezapomeň přikládat do kamen,“ usmál se na ni Dean a věnoval se dál masu, osolil je, okořenil, z ledničky použil veškeré zbytky, co tam našel, od hořčice počínaje, přes kečup, šunku a sýrem konče a celé to strčil do trouby. Jo se až zhrozila, co on na to maso všechno „naplácal“ ...... bude to vůbec k jídlu??
„Deane, neměla jsem ty brambory předem oškrábat?“ moc se jí nezdálo, že takhle ve slupce.
„Ne, až pak,“ odvětil Dean, opřel se oběma rukama o stůl a přeručkoval k židli, už si musel sednout. Všechny ty řezné rány, které nedávno utrpěl, ho pálily a ta rozříznutá levá noha přímo nesnesitelně, z kolene vystřelovala bolest až do hlavy a zchromlá ruka? ...... už ani ta svislá poloha nepomáhala. Tak jen od stolu uděloval rady Jo, jak má co udělat.
Do polévky (v jednom okamžiku do ní hodil feferonku, kterou náhodou našel mezi kořením) obrat maso z kosti a drobně nakrájet i s uvařenou zeleninou.
Oloupat (Jo musela uznat, že to bylo mnohem rychlejší, než se škrábat se syrovými), nakrájet uvařené brambory, pořádně osolit a zapéct, aby zrůžověly.
A jako přílohu rozkrájet zeleninu – rajčata, okurky, papriky, samozřejmě nechyběla cibule (ta byla pro Deana).
Maso se ještě dopékalo, Jo se právě chystala vyhodit brambory,které se již na pánev nevešly, Dean se nad něčím zamyslel, usmál se.....vstal, trochu mu bolest polevila. Zbytek brambor rozmačkal, přidal mouku, z těsta pak nadělal dlaní placky a naskládal je po okraji kamen a zase se „odplazil“ na židli. Jo měla už jen za úkol je za chvíli otočit, natřít džemem a srolovat.
„Díky za pomoc .... kde jsi se to .....?“ Jo až nyní došlo, že tohle Dean nedělá poprvé.
„Život mě naučil. Víš, pořád jsme nemohli chodit po hospodách, hledali nás démoni, policie i samotní lovci, museli jsme se často a dlouho skrývat. Tak co zbývalo, abychom neumřeli hlady? Jen stále hamburgery u nějakých pochybných stánků?? To se nedá do nekonečna vydržet ..... také se to přejí,“ Dean prudce přivřel oči a zasyknul ..... právě mu tělem projela nová vlna bolesti, ale hned navázal.
„Nejhorší jsou začátky, pak už to jde samo ..... jako vlastně ve všem. Samovi se to tak zalíbilo, byl ochotný i v přestrojení jít nakoupit .....i přesto, že jsme se klidně mohli jít najíst do hotelu .....ať raději něco uvařím,“ Dean se ještě po té době musel nad tím pozastavit, nemohl uvěřit sám sobě, že něco takového byl ochoten dělat a často ..... zakroutil hlavou.
„I to nejnutnější nádobí jednou donesl, abychom prý stále neztráceli čas kupováním nového a Impala je dostatečně prostorná, když tam máme tolik věcí, nějaký hrnec se mezi nimi ztratí. No, nezabila bys ho!?“ Dean se usmál, Jo také.
„Ale musím přiznat, že mě vaření docela bavilo, bylo to takové příjemné rozptýlení mezi lovem a zvláště, když jsem viděl, jak Samovi chutná ..... tím mě vždycky dostal. I když jsem se pokaždé zařekl, že to bylo naposledy......stejně příště, ani nevím jak, jsem zase stál u plotny,“ ztichnul, zahryznul se do rtu, sklopil hlavu téměř až na desku stolu.
„Měl by sis jít lehnout, v noci ses moc nevyspal, že?“ starostlivě Jo.
„Máš pravdu, spal jsem možná tak dvě hodiny a pak jsem se pořád převaloval ..... neustále se mi tam pletl Sam ..... já jsem na něho křičel, prosil ho, ať to nedělá ..... nevím co ...... ale on se mi jen vysmíval,“ Dean se opřel rukama o stůl, vstal, došoural se ke kamnům a veškeré jídlo patřičně dochutil, „já vím, byla to jen noční můra ....ale tak živá, strašná,“ prudce přivřel oči při té vzpomínce. Jo ho pohladila po vlasech, svádělo ji to k úplně něčemu jinému, k polibku a ne k jednomu ..... byla k Deanově tváři tak blízko ....blizoučko.... ještě kousíček....
----------
Dveře se rozletěly a v nich ....... rozesmátí Sam s Alex. Jo s Deanem na ně nehybně zírali, byli tak nebezpečně blízko sebe, jindy by to Sam asi pěkně „pikantně“ okomentoval, ale teď si jich ti dva vůbec nevšímali. Sam zavětřil a hned se hrnul ke stolu s těmi bramborovými plackami a okamžitě si jednu nacpal do pusy.
„Ona se situace změnila, byl to jen planý poplach ...... trochu jsme se prošli a pak jsem šla se Samem do kůlny a jaksi jsem zapomněla na vaření,“ chichotala se Alex, „promiň Jo,“ špitla ještě omluvně. Sam se zatím ztratil v koupelně.
„Ale koukám, že máš všechno hotové .....vypadá to úžasně a jak to krásně voní,“ Alex natáhla nosem, „a tvoje máma si pořád myslí, že to nedokážeš. Nejhorší je začít, něco se pokazí, ale pak to jde samo.“ Jo se podívala na Deana, ten se usmál, jako že, „a má pravdu.“
Alex sáhla po tom, po čem se Sam tak olizoval .......tohle ještě nejedla, napohled úplně jednoduché, obyčejné a přitom tak dobré, mimoděk si také olízla rty. Jo byla teď ještě více zvědavá, jak to chutná, když se oba tak rozplývali a asi to bylo až příliš viditelné ..... Dean ji ponoukl očima a dychtivě čekal, zda bude mít úspěch i u ní.....měl .....a bylo to nepředstírané, usmála se, ale jemu úsměv zkřivila bolest .... přeručkoval kolem stolu,těžce dosednul na židli.
----------
Sam vysprchovaný, otevřel počítač a přivlastnil si hned talíř se stočenými plackami a začal se jimi cpát ..... Dean se natáhnul přes stůl a talíř mu sebral.
„Nech něco druhým .....“
„Co blbneš? Víš, jak dlouho jsi je nedělal?? A tentokrát se ti povedly..... minule se připálily.“
„Protože jsi je nehlídal ..... a čuměl jsi jako obvykle do počítače,“ odsekl mu Dean, „nemám čtyři ruce ..... teď už ani ty dvě,“ oba ztichnuli, uvědomili si, že se prořekli a stočili oči k děvčatům. Jo krčila rameny a pobaveně se dívala z jednoho na druhého ... Alex překvapeně zamrkala očima, že by špatně slyšela?? Ale bratři ji svým ztuhlým výrazem utvrdili, že ne a hned upřela svoje hnědé oči ke své kuchařské konkurenci ...... on stále něčím překvapuje.
Dean zrudnul, chtěl to zahrát do autu, začal koktat: „To Jo, já ...... já jí jen pomáhal.“
Alex pokrčila rameny, usmála se, hned pochopila, že celý oběd bude v jeho režii: „No dobře, počkáme na Bobbyho a Ellen ...... za chvíli jsou tady. Mimochodem, Deane, ty máš zase něco s mobilem?“
„Proč?“ Dean ho vytáhnul z kapsy ...... měl tam zmeškaný hovor a přepnuto na tichý režim,
Sam na něho přes stůl syknul: „Hele brácho, co jste tady dělali??“ potměšile se uškleboval.
„No, co asi ..... oběd,“ Dean udělal takové rozmáchlé gesto kolem sebe, po stole, kamnech, ale Sam se uculoval stále ..... tak mávnul rukou a pak si dal hlavu do dlaní, už měl pocit, že se mu bolestí rozskočí. Ale to byl nebyl on, aby to Samovi neoplatil a také na něho syknul.
„A co jste dělali vy dva tam venku? Alex se pořád hihňá..... už zase,“ i přesto, že měl hlavu v dlaních ..... toto viděl.
„Co by? Trénoval jsem, jen .....
„Jen co? Hovoř!!“
„Ale nic,“ Samovi hrál na tváři provinilý úsměv.
„Jen mu to řekni ..... ty Tarzane,“ rozesmála se Alex, i když bratři mluvili tiše, slyšela je.
„????“ Dean upřel zvědavě zelené oči na uculujícího se bratra.
Alex ponoukala pohledem Sama, ale ten využil momentu bratrova překvapení a urychleně se zakousnul do další placky a tak ona sama: „Předváděl se ....houpal se na tom boxovacím pytli, až to provaz nevydržel a Sam žuchnul dolu a ....... ,“ Alex se dusila smíchy, Sam na ni dělal posunky, dál ať již mlčí, ale Jo a Dean jí viseli na rtech, „.... a spadnul do toho rozštípaného, srovnaného rázu dřeva,“ dořekla .... a bylo to venku. Deanův pohled byl probodávající a přející zároveň, jakoby jím říkal „dobře ti tak,“ a zamručel něco v podobném smyslu.
„Tak to si srovnáš a spravíš ...... dobytku jeden ..... je ti to jasné?“
„To víš, že jo,“ vážně Sam, ale pak vyprskl smíchy a ostatní také. Dokázali si představit, jak se Sam houpá na provaze a pak letí dolu a bortí to dřevo.
-----------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   18.10.10 21:38

Ty malá potvorka Wink ... takže Dean vie ešte aj variť, si ma poriadne vyškolila, že čo viac si ešte žena môže priať 702 ale dokonalo som si vedela tú situáciu predstaviť ako Jo a Dean pri sebe, už len kúsok, ty im nikdy nedopraješ, že? Ale dobre tak, aspoň ostane nám ostatným
A podobne aj Sam, ako na tom vreci sa hojdá, ty chceš, aby som sa zvalila z postele od toho smiechu, že?
Čo dodať, len že sa teším na pokračovanie
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   20.10.10 20:00

JMMM: No, to víš, sranda musí být. Ale neboj, po této kratší části už přitvrdím. Evil or Very Mad
A děkuji za komentář.

Bobby s Ellen opravdu za pár minut dorazili, mise byla úspěšná, zase o nějaké zlo méně.
Zasedli k obědu ...... Alex se hned přiznala, že ruku k dílu nepřiložila a to samé chtěla udělat i Jo, ale Dean jí naznačil, aby mlčela ..... a tak veškerá chvála padla na její hlavu ..... byla z toho celá nesvá, nebyla to přece pravda, nechápala, proč je Dean v některých věcech tak skromný, nejprve ta škola a teď, že se umí postavit k vaření a to nepočítala ty jeho papírové origami (jednu ne moc poničenou si schovala).
Sam okamžitě poznal bratrův kuchařský rukopis, ale nedal na sobě nic znát. Věděl dobře, že Dean nesnáší chválu, byť oprávněnou a klidně přenechá „slíznout smetanu“ někomu jinému (v tomto případě Jo). Ale běda, když si někdo přivlastnil jeho zásluhy a ještě se s tím veřejně chlubil, to se ten dotyčný se zlou potázal.
Všem ohromně chutnalo, jen Dean se v tom vrtal, neustále si podpíral levačkou hlavu, už se viděl v posteli ..... nikdo mu to nezazlíval.
Ellen se celou dobu dívala nějak podezřívavě a nevěřícně na svou dceru a pak střídavě na bratry..... jeden z těch dvou měl tady v tom prsty, ale který?? Když se jí vybavil ten novoroční úklid, tipovala by to na Deana, ale ten se sotva vlekl a Sam?? Byl schopen připálit i vodu.
Až došlo na bramborový zákusek, už to nevydržela ..... Jo se stejně pořád tvářila tak provinile, nejistě .... zeptala se přímo a po malé slovní tahanici ti dva kápli božskou.
Dívali se na Deana se smíšenými pocity, ale jedno měli ve tvářích všichni společné .....
„Ne, ne, ne ..... nemyslete si, že z toho uděláte nějaké pravidlo,“ Dean proti nim vztáhnul ruce a odmítavě zakroutil hlavou, „rád pomůžu, poradím, ale vůbec na to nespoléhejte, nejsem žádná kuchta.....to je váš problém, že ze mě děláte většího génia, než jsem,“ vstal a
stále brblal, „je dnes snad nějaký mezinárodní den pravdy? Je ještě něco, co o mně nevíte?
Co Same??...... Ostatně jdu si lehnout ..... a nechte mi něco, ani jsem pořádně neochutnal, co jsem si uvařil,“ uchechtl se smutně.
Byl si vědom toho svého chrápání a raději zamířil do podkroví, při každém kroku syknul bolestí, přidržoval se zábradlí ..... v půli schodů se zastavil a otočil.
„Nechci tě vyhánět Alex, bude sněžit, nebo pršet, možná přijde sněhová vánice ..... měla bys jet, pak se odsud nedostaneš,“ a pokračoval ve výstupu, nechtěl vidět jejich lítostivé pohledy.
„Raději opravdu pojedu,“ podívala se z okna, obloha se začala zbarvovat do ocelově šeda. Ten živý barometr - Dean, měl pravdu, ale za jakou cenu?? To mu nikdo nepřál. Dnes byl na tom hodně špatně .... bylo to mnohem horší než jindy.
-----------
Zkusil si lehnout do své oblíbené polohy .... na břicho, již tři měsíce tak neležel. Vždy si takhle odpočinul nejlépe a zapomněl na bolest, na starosti. Asi tak minutu to bylo v pohodě, pak pocítil nesnesitelný tlak na prsou .... dusil se. Převrátil se na pravý bok, moc si nepolepšil, to špatně srostlé žebro mu dalo ostrým bodáním pěkně najevo, že ani takhle to nepůjde. Otočil se na levý bok .....syknul bolestí, zapomněl na tu sešívanou ruku a přilehl si ji a pak nevěděl jak a kam ji má položit, jednu chvíli mu visela z postele, nahrnula se mu do ní krev, necítil ji. A žebro? Jakoby se chtělo prodrat na povrch kůže .... koleno se už snažil ignorovat. S tichými nadávkami se vrátil do jediné možné polohy ..... na záda a zhluboka, sípavě lapal po dechu.
„Deane, není ti něco?“ i poslepu poznal čí to byl hlas, vůbec ji neslyšel vejít, „klepala jsem,“ dodala ještě omluvně Jo, aby to uvedla na správnou míru.
„Není, jen se pokouším nějak usnout.“
„Ani se nedivím, že nemůžeš, máš tady zimu ..... zapnu ti radiátor.“
„Dík, jsi hodná,“ až doteď mu nepřišlo, že je v místnosti chladno, byl zvyklý ..... to Jo v něm probudila ten pocit ...... otřásl se.
„Vyděsil jsi mě ..... myslela jsem, že ......“
„ ......že jsem v posledním tažení? Ještě ne,“ Dean se pokusil usmát a teprve nyní otevřel oči, Jo na něho upírala vytřeštěně ty svoje modré.
Přisedla si k němu, v jedné ruce tabletu, ve druhé sklenici s vodou.
„Ne, říkal jsem, že nic takového nechci.....“
„Přece se nebudeš takhle trápit ...... hlupáčku,“
„Já to ale myslím úplně jinak, víš přece, jak to dopadlo minule?! Sam sice říkal, že by to nic nezměnilo, ale nechci být omámený nějakými léky ....“
„Blázínku ..... tohle už se podruhé nestane. Bobby hned všechny pasti obešel, prohlídnul, zdvojnásobil ..... nebylo mu jasné, jak .....“
„Já vím,“ přerušil ji Dean, „říkal mi to, ani mě pořád nejde na rozum, jak se dostali do domu a vůbec do jeho blízkosti,“ zakroutil nechápavě hlavou.
Jo znovu nastavila proti němu obě ruce.
„Nešlo by to jinak??“ zaškemral Dean, snažil se těm lékům vyhnout.
„Tentokrát ne ......opravdu ..... potřebuješ něco silnějšího a když nebudeš odmlouvat, možná tady chvíli zůstanu,“ Jo se na něho šibalsky usmála.
„Tak jo,“ Dean spolknul tabletu a pohodlně se uvelebil na posteli, až teď si všimnul, že má na krku přehozenou tu modrou šálu, „nezahodila jsi ji .... musela být zničená!!“ moc si toho z té jejich nevydařené procházky nepamatoval, ale že mu tou šálou podložila hlavu, to ano.
„To bych nikdy neudělala, je to přece dárek od tebe ...... Alex ji nechala vyčistit, málem ji zase odvezla, zapomněla na ni,“ usmála se Jo, přitiskla k té šále tvář a vypadala nesmírně šťastně.
Jo přejížděla Deanovi rukou po vlasech, pravém spánku s bílým pramínkem, po tváři jí prsty sjely až na jeho rty, připadalo jí, že na nich cítí lehké polibky ...... podívala se mu do očí, zda z nich něco nevyčte, ale Dean je měl zavřené, spokojeně oddychoval, pravděpodobně už spal ...... asi se jí to opravdu jen zdálo. Pomalu vstala, dívala na jeho klidnou, uvolněnou tvář a neodolala, aby ho nepolíbila na čelo, přehodila přes něj ještě deku, otočila se a potichu odcházela. Neviděla tudíž, jak se Deanovi po obličeji rozprostřel blažený úsměv, mimoděk si
olíznul rty, velice dobře cítil její chvějící se prsty na své tváři, bojoval sám se sebou, aby ji
nepřitáhnul k sobě a .....ne, nemohl, nesměl, jen vzdychnul...... pomalu ho přemáhal spánek.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   21.10.10 16:18

Už sa na tú akciu teším...však nebudeš predsa Deana šetriť tak dlho, nie?
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   21.10.10 23:20

taky si myslím, že Dean už je odpočinutý dostatečně Very Happy takže nás Jančo nešetři a hurá do akce Twisted Evil
ale ty bolesti při změně počasí mu teda rozhodně nepřeju Sad
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   29.10.10 19:26

Tak a konec srandy, přiostříme. affraid
JMMM, Nemix - díky za komentáře.

Déja vu
Za okny se rozpoutala sněhová vichřice i uvnitř domu se sešeřilo. Z venku se ozvala velká rána, asi se něco uvolnilo, Bobby na sebe hodil bundu a šel to zkontrolovat. Začalo blikat světlo, Sam se okamžitě rozhlížel ostražitě kolem sebe, pak zavrtěl hlavou, „bude to tím psím počasím,“ pomyslel si pro sebe a už tomu dál nevěnoval pozornost. Jo přecházela nervózně po kuchyni a stále pokukovala do poschodí a pak pod záminkou, zda jsou všechna okna zavřená, vyběhla schody. Potichu otevřela dveře Deanova pokoje, bylo tam pěkně teploučko a ještě tišeji přistoupila k jeho posteli, vůbec nemusela být tak ohleduplná, Deana by v tu chvíli neprobudilo nic ..... ani ten silný vítr, který tady nahoře pěkně svištěl, s ním nehnul ...... spokojeně spal, moc nechrápal. Jo musela sama sebe pochválit, že mu vnutila ty léky, bylo to pro jeho dobro (a pro jejich taky), pořádně se vyspí a bude v pohodě. Levačku měl kde jinde než nad hlavou, pravou ruku volně položenou na dece, stejně tak levou nohu (asi ho pálila), Jo mu ji stejně zastrčila pod deku .....trochu to s tou péčí přeháněla, Dean měl na sobě ještě tričko a rifle a hlavně byl zvyklý na tvrdé podmínky. I v tom šeru viděla, že se mu mezi prsty něco zamlelo, opatrně mu je odtáhla .... zůstala překvapeně hledět, Deanovi trůnilo v dlani jedno z koťat stříbřitě šedé barvy, asi sem vklouzlo, když před tím odcházela a na malý okamžik se mezi dveřmi zastavila. Dean něco zamručel a podvědomě, ochranářsky obepnul znovu prsty kolem toho malého stvoření....ani jeden se neprobudil. Jo s úsměvem vycouvala, přesvědčila se, že její Dean je v pořádku.
----------
„Co se děje, proč tak hlučíte? Jeden, vlastně dva, se tady nemůžou vyspat,“ mračil se Dean, v pravé dlani šedé kotě a už se nadechoval k nějaké nadávce .....zůstal s pusou dokořán .....nevěřil svým očím, na dvou židlích byly přivázané Ellen a Jo, u nich dva hromotluci zády k němu, při jeho slovech se otočili ......oči jim černě zasvítily. Sam ležel před nimi na zemi svázaný, ústa přelepená páskou, nehýbal se ..... v Deanovi se zatajil dech. Ale i na dálku cítil tlukot bratrova srdce ..... byl jen omráčený.
„To je snad zlej sen, jak se sem, do prdele, zase dostali?“ zařval nešťastně Dean, zůstal stát zcela nerozhodně na okraji schodiště, nevěděl co má dělat ..... svoji pistoli nabitou stříbrem měl dole v kožené bundě, ale v jeho pokoji byla pod postelí brokovnici se solí .... alespoň něco ...... začal couvat.
A pak ho uviděl ...vystoupil z poza dveří .... Jasper! Založil si ruce křížem na prsou a posměšně si Deana prohlížel. Jejich pohledy se zkřížily, Deanův nenávistný a démonův povýšený.
„Tak a teď jsem opravdu v hajzlu,“ problesklo Deanovi hlavou.
Jasper mu prstem naznačil ať sejde dolu .... Dean nereagoval ..... proto pokynul jednomu z démonů, ten přiložil nůž na krk Jo ..... vyjekla strachem. Dean se i tak nepohnul ani o píď. Jasper pokrčil rameny, jako že, „tak dobře, jak chceš,“ napřáhnul ruku a pod čepelí nože se objevily kapičky krve ......Jo bolestně zaskučela, ale přesto očima prosila Deana, ať neustoupí, nepovolí.
Bylo to pro něj těžké rozhodnutí. Ten parchant ho mohl se schodů smést jediným pohybem ruky, ale bylo jasné o co mu jde, chce Deana donutit hrát podle jeho pravidel, aby ukázal lidskou slabost, což démonům dělá nesmírně dobře a s velkým potěšením se na ní pasou.
Proto jediná Jo neměla pásku přes ústa, to aby mohla vyjádřit co nejhlasitěji své pocity hrůzy, bolesti, bezmoci. Pamatoval si to ten parchant od minule, jaký strach měla o Deana. Ale když neustoupí, podřízne Jo, pak Ellen a Sama a ...... nikde neviděl Bobbyho, pokud ho nezabili, bude spoléhat na jeho pomoc a zkusí hrát o čas ..... udělal první krok směrem dolu.
„Nech ji, nech je být všechny, chceš přece jenom mě,“ velice pomalu, schod po schodu, krok po kroku sestupoval, aby dal Bobbymu čas. I když měl sto chutí několika skoky překonat tu
vzdálenost ke své bundě, ať už to jeho koleno vydrží nebo ne, a ty parchanty zlikvidovat
třemi dobře mířenými ranami. A že se Dean dokázal trefit!!!
„Máš naprostou pravdu, jde tady jen o tebe, jestli se budou chovat rozumně, neublížím jim,“ přesvědčivým hlasem Jasper ...... Dean k němu mezitím těžce dokulhával (hrál to), „když nám to minule nevyšlo, musíme si to zopakovat a obecenstvo se bude hodit,“ dodal ještě démon.
Dean už byl téměř u něj, blesky z jeho zelených očí jen sršely: „A víš, že opakovaný vtip už nebývá vtipem ...... blbečku! Stejně mě zabiješ, tak proč to protahovat? Aha, zapomněl jsem, vy vylízaní démoni,“ Dean se posměšně uchechtl, „si potrpíte na divadlo,“ snažil se aby se mu netřásl hlas, ale uvnitř sebe se cítil hrozně, živě mu před očima začaly šlehat plameny, všude plno kouře, střepů .... mimoděk se podíval na svoje bosé nohy, „kruci, zase jsem se neobul,“ proběhlo mu hlavou.
„Však by bylo škoda znovu to zničit ......,“ Jasper se rozhlédnul kolem sebe, „..... máte to tady docela pěkné, malé, útulné ...... musím přijít na něco originálnějšího, lepšího,“ vysmíval se.
„Jsem zvědav, co se v té tvé podělané, zasrané, vygumované palici vylíhne,“ Dean už se přestával ovládat, vztek s ním lomcoval i když navenek zdánlivě vypadal klidně ..... Jo začaly po tvářích stékat první slzy, ne ze své vlastní bolesti, ale Dean zase začíná Jaspera provokovat a on si tohle dlouho nenechá líbit ..... měla pravdu.
Démon zlostně syknul, zaostřil na jeho pravou ruku .... Deana začala pálit ...... ač se bránil,
musel rozevřít prsty, kotě vypadlo a rozběhlo se přímo k Jasperovi, ten je vztekle odkopnul, vyděšeně zamňoukalo, to Deana rozzuřilo ještě víc. Takhle se vybíjet na bezbranném zvířeti!!
„Nedokážeš se postavit sobě rovnému?! Ty hnojná kryso!!“ zasyčel Dean.
„Stačí říct,“ a démon ho udeřil pěstí do obličeje, Dean odletěl na druhý konec místnosti, druhou ránu chytil o zeď ..... z levého koutku úst mu začal vytékat pramínek krve, setřel ho hřbetem ruky.
„Ty hajzle, já tě zabiju, i kdybych tě měl rozkousat a sežrat!“ zařval Dean, chtěl se na něho vrhnout, ale nemohl se odlepit od zdi, Jasper ho držel silou u stěny a kochal se jeho bezmocí.
„Deane, Deane, Deane ..... jen plané výhružky, směju se jim,“ hlasitě se rozchechtal, „a jestli spoléháš na pomoc toho starýho, neschopnýho dědka, ten je na tom stejně jako tvůj bratr,“ pohodil hlavou směrem k Samovi.
Deanovi neušlo, že Jasper s obavami pokukuje po Samovi, i nyní po něm sekl zkoumavým pohledem, jakoby se ho bál a nestačilo mu svázat ho ...... proto je v bezvědomí.....jak by to mohl o Samovi vědět?? Od koho??? Jediného démona, který to věděl – Ruby, vlastnoručně poslali k čertu. Tahle myšlenka mu zvedla adrenalin v krvi ...... zlostně sebou cuknul, docílil jen toho, že ho démon ještě víc „přišpendlil“ ke zdi...... Dean zasykl bolestí.
„Néé,“ vykřikla Jo, měla strach, Dean byl po těch přestálých zraněních a nemoci ještě dost oslabený. Ale větší strach měla ze Sama až se probere ..... určitě to alespoň zkusí a až pozabíjí démony, nemusí to tentokrát zvládnout a jak bude „v ráži“ zničí každého, kdo se mu postaví do cesty. Naprosto živě měla před očima scénu, kdy téměř uškrtil vlastního bratra.
Jasper mávnutím ruky pustil Deana ze své moci, ten měl co dělat, aby se nesesunul podél zdi k zemi, ale ustál to a vrávoravým krokem brkal trochu jiným směrem ..... ke své bundě. Démon to ale přičítal utrpěnému otřesu a silou vůle ho nasměroval zase k sobě ...... Dean to nemohl nijak ovlivnit a za chvíli stál opět před ním, ale z jiného úhlu ...... alespoň tak byl o dva metry blíž ke své pistoli. Jasper přešel ke skříni, z police vzal tu lahvičku s léky, chvíli si ji prohlížel, pak Deana a posléze se škodolibě ušklíbl.
„Prý už nepiješ ..... jen tohle,“ Jasper pohrdavě ukázal rukou na sklenici mléka na stole, Jo ji měla připravenou pro Deana, prstem ji převrátil a obsah nechal volně vytékat na podlahu. Z jiné přihrádky vzal láhev whisky, sklenici naplnil až po okraj, vysypal do ní půl lahvičky s tabletami a nakonec to všechno zamíchal svými hnusnými, kostnatými prsty.
Deana zamrazilo ....co ten zmetek má v úmyslu? Zase má pro něj připravenou nějakou strašnou smrt??? Jen si s ním pořád hraje!! Měl špatné tušení a vzápětí se potvrdilo ...... Jasper mu ten „koktejl“ přisunul.
„Pij!!“ rozkazovačným tónem démon.
„Naser si ...... ty blbý hovado,“ Dean přimhouřil oči ..... neposlechl.
„Pij!!!“ už výhružně Jasper, „nebo .....“ a napřáhnul znovu ruku směrem k Jo.
Dean uchopil sklenici ...... jen ta barva byla odpuzující, takový mléčný nádech..... pomalu si ji přiblížil k ústům a jak to páchlo po těch lécích ...... zhnuseně se odvrátil.
„Deane, nedělej to ..... zabije tě to!!“ zoufale vyjekla Jo.
„Neboj ..... alkohol mi nikdy neuškodil, tak mi neublíží ani teď,“ usmál se na ni Dean, těšila ho ta její péče o něj.
„Ale tohle je jed!!“ zavřískla Jo ...... za každou cenu se mu v tom snažila zabránit.
„Zavřeš už tu hubu, ty malá couro .....a ty pij!!“ démonovi zle zasvítily oči.
První doušek ...... Dean už pil ledasco, ale tohle předčilo všechno ..... vytřeštil oči a zbytek vyprsknul na podlahu. Démon se rozchechtal, ujistil se tak, že to co namíchal, přesně splňuje ty správné požadavky. Během okamžiku zase jeho rysy ztvrdnuly a rukou pokynul Deanovi, aby pokračoval nebo ...... jeho gesto proříznutí hrdla bylo dost výmluvné, ale tentokrát ukázal na Ellen, jeden z jeho přisluhovačů k ní také přistoupil a přiložil jí nůž na krk.
Dean se nadechnul, zavřel oči a na „ex“ vyprázdnil obsah skleničky ..... zůstal bez hnutí stát, aby překonal ten hnusný pocit v ústech i prsty měl křečovitě zatnuté, pak se znovu zhluboka nadechnul,napětí povolilo, sklenice mu vypadla z ruky a s třeskotem se roztříštila po podlaze.

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   Today at 9:35

Návrat hore Goto down
 
Proč právě já?
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 6 z 17Choď na stránku : Previous  1 ... 5, 6, 7 ... 11 ... 17  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Seriál :: Fanfiction :: Rozpísané poviedky-
Prejdi na: