DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 Proč právě já?

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6 ... 11 ... 17  Next
AutorSpráva
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   25.06.10 21:28

Nemix - doufám, že tě moc nezklamu, ale Dean se vánoc dožije a budou to jeho nejkrásnější vánoce a samozřejmě i všech ostatních. I když v části, která bude následovat (snad co nejdříve), to tak vypadat nebude. Velký dík za komentáře.
A všem ostatním, kteří to čtou také děkuji.

Dakota – Bobbyho dům – o půl hodiny později
Po požáru ani památky, všechno bylo spravené, nové, nic co by připomínalo tu strašnou noc. Jen ta postel tam zase stála, Dean ji probodával očima, bylo mu jasné, že na několik příštích dnů se mu zase stane jeho jediným místem odpočinku ..... rázem se mu všecho vybavilo, ta hrůza, kterou tehdy prožil .... trochu se mu zamotala hlava, přivřel oči, něčí silné paže ho podepřely (asi Samovy) ..... ani nevěděl, že již sedí na té, pro něj snad souzené posteli.
Jo chtěla nejdříve udělat to, co slibovala Deanovi v nemocnici ..... nechala ho pár vteřin vydechnout a ......
„Tak pojď, jdeme na to!“
„Kam? A na co?“ zatvářil se přitrouble, trochu ho to překvapilo, vždyť si to vyříkali.
„No, do koupelny přece, když ty tvoje vlasy tak dlouho neviděly nůžky,“ prstem mu naznačila
ten směr, „a přitom by ses mohl ......“ další gesto bylo také dost výmluvné, přejela si dlaní tváře ..... myslela, že se začne smát, Dean měl tak vykulený pohled i Sam s Bobbym nevěděli kam s očima, jen Ellen se mračila.
„Jsem unavený, chce se mi spát,“ nečekal, že Jo se chce do té jeho hlavy pustit okamžitě, vždyť se sotva po návratu rozkoukal.
„Nevymlouvej se, těch pár minut tě nezabije, však musíš být přespaný,“ přísným hlasem Jo, „a pojď už, pak si můžeš lehnout.“
Vstal a ...... „nemůžu chodit, bolí mě nohy ..... copak to musí být hned, zítra je také den,“ zkoušel to zase z jiné strany ...... chtěl se tomu za každou cenu vyhnout.
„Deane, nech toho, budou vánoce a to chceš mít na hlavě takové vrabčí hnízdo? A na bradě kartáč?? ...... a zítra tě bude bolet co??“ Jo se nedala tak lehce odbýt, bylo to neuvěřitelné, jak se tomu zuby – nehty bránil.
„Same, pomoz mu .... prosím,“ ten ochotně přiskočil, sundal bratrovi bundu ...... nechtěl se jí vzdát, tak ji prostě z něho strhnul (dost směšné) a odvedl ho, pak hned odešel ven, určitě telefonovat Alex, hrozně dlouho se neslyšeli (naposled tak před půl hodinou a to se i viděli).
V jednom musel Dean dát Jo za pravdu ..... byl přespaný, potřeboval tento čerstvý vzduch jako sůl a hodila by se i nějaká práce, aby se naprosto normálně unavil a pak stejně tak přirozeně zdravě usnul. Jinak ve všem ostatním docela kecal, nic ho nebolelo, při chůzi ničí pomoc nepotřeboval, vystačil si s tou jednou holí ...... tak se ptal sám sebe, proč se tomu brání „jako čert kříže“?! Dělalo mu dobře, když se Jo dotýkala jeho vlasů, již se na to těšil. V nemocnici se nabízely sestřičky, ale on prohlásil, „na vlasy mně smí sáhnout jen jediná osoba“ (určitě by ta „osoba“ byla štěstím bez sebe, slyšet tohle) a podobně se vyjádřil o svém zarostlém obličeji (když zjistil, že z lékařského hlediska to není nutné), „mojí huby se můžu dotknout jen já a můj bratr,“ úplně stačilo, když musel snášet cizí doteky na ostatních a někdy i dost choulostivých částech těla, alespoň něco si chtěl nechat nedotčené. Jediný pohled na zamračenou Ellen, když ji se Samem míjeli, mu dal odpověď na jeho otázku. Nelibě nesla to jejich blízké přátelství. Bál se ..... ne o sebe, ale o Jo. Ellen byla tvrdá žena, schopná všeho, když se jednalo o blaho její dcery ......psychický možná i fyzický nátlak, snad i Jo odsud odvézt, co nejdále od něho. Jo se na rozdíl od Deana nebála své mámy už vůbec .... dobře věděla, že něco tuší, že v nemocnici neseděla na židli v druhém rohu místnosti .....byla odhodlána se s ní i pohádat, kdyby ten jejich zvláštní přátelský vztah nepochopila.
Za Deanem a Jo se zavřely dveře ...... Dean asi zase pronesl nějakou hloupost, nesl se odtud hlasitý smích obou dvou. Ellen už měla vykročeno ke dveřím, Bobby ji chytil za rameno, jeho trpělivost měla také meze.
„Počkej! Kam jdeš? Snad řekli dost jasně, co tam budou dělat a kdyby chtěli dělat něco jiného, nepůjdou do koupelny, ale úplně někam jinam, né,“ Ellen se zarazila, stále se dívajíc
dost nevraživě na dveře koupelny, odkud se ozval další výbuch smíchu, Bobby pokračoval
naštvaným tónem, „a kdyby, tak co?? ..... nejsou to žádní puberťáci, ale dospělí lidé,“ dořekl
tiše, ale dost důrazně, Ellen se na něho otočila, v jejích očích už nebyla zloba a odhodlání na
ty dva „vlítnout“, ale lítost a odevzdanost. Ještě více se přiblížila k Bobbymu, zvedla k němu
oči plné slz.
„Já mám přece Deana ráda a chtěla bych, aby i Jo byla šťastná, ale nemů.....,“ Bobby jí položil prst na rty ...... hořce se usmál.
„Já to přece vím a vím taky moc dobře o co tady jde. Ale Ellen, proboha nebraň jim, nebo to bude ještě horší, budou tě nenávidět, vlastní dcera tě bude proklínat, to bys chtěla??“
„Ne“, zašeptala a sklopila hlavu. Z koupelny k nim dolehl zase srdečný smích Jo a Deana.
„Je to jenom jejich věc a oba dva si velice dobře uvědomují, co je čeká, když spojí svoje životy, to mi věř,“ Bobby vzal Ellen za ruku a odvedl ji ke stolu ..... seděli mlčky proti sobě.
Zanedlouho se otevřely dveře a v nich ...... nestáli ti dva takzvaní „milenci“, ale jen usmívající se Jo, od stolu si ji měřily dva páry očí.
„Sprchuje se,“ naprosto klidně Jo a opřela se o rám dveří.
„Co?“ oba dva vyhrkli naráz, každý s jiným smyslem ..... Bobby, že Dean může odpadnout a přivodit si nějaké zranění a Ellen, že ho Jo viděla nahého, možná se ho i dotýkala...... vyskočili od stolu a hrnuli se ke koupelně. Čí představa byla horší, těžko říct!!
„Ty jsi ho tam nechala samotného??“ vyhrkl na ni Bobby.
„A to jsem měla jít s ním? Co blázníš??“ Jo překvapená tou jeho reakcí, i když ta představa společného sprchování nebyla zase tak špatná, „právě jsem tě chtěla požádat Bobby, abys mu pomohl s oblékáním,“ ještě jednou nad tím zakroutila hlavou, „a neboj on to zvládne,“ křikla za ním a pak se obrátila k Ellen, která se stále dívala dost zlostně.
„Mami, co je? Co se tak díváš? Nic se nestalo ani se nic nestane. Jsme přátelé, tak jsme si to slíbili a tak to i zůstane. Za pár dnů budou vánoce, tak to prosím nepokaž.“
Ellen měla stále na rtech otázku, Jo to pochopila: „Jasně pomohla jsem mu vyzout a stáhnout tričko, ale do sprchy pak vlezl v riflích,“ na vteřinu se zarazila a pak omluvným, ale veselým hlasem pokračovala, „trochu mi je potom pozapomněl podat, tak jsou krapet namočené,“ (to byl jeden z těch výbuchů smíchu).
A již se ozýval zvýšený Bobbyho hlas: „Deane, ty idiote, to snad není pravda, ty se sprchuješ oblečený?? Že jsi se vůbec obtěžoval vyzout!!“
Co mu Dean odpověděl, nebylo slyšet ...... asi ne nic lichotivého, nikdy nechodil pro odpověď daleko a slova moc nevážil, to bylo i vidět na Bobbyho mírně rudém obličeji, který vzápětí
stál mezi dveřmi.
„Můžete mně některá říct, co mu mám tak oblíknout, když ......,“ v jedné ruce měl Deanovy rifle, v druhé tričko a z obou kapala voda.
„Tak krapet namočené?“ šeptem Ellen, podívala se na Jo, která v sobě dusila smích.
„Když on Dean pořád kecá, prostě chybička se vloudila, nedívala jsem se kam co házím,“ Jo už se nemohla udržet ..... začala se smát nahlas.
Ellen mávla rukou a raději podala naštvanému a nechápajícímu Bobbymu suché oblečení.
Netrvalo dlouho a oba vyšli ven, Bobby již uklidněný a Dean ...... no jako ze „škatulky“. Na hlavě opět slušivý krátký sestřih, hladce oholená tvář, při úsměvu, kterým obdařil obě ženy, se zableskly bělostné zuby.
Bobby držel Deana pevně za levou paži, Jo hned přiskočila a podávala mu hůl, poděkoval jí pohledem a pomalu (Bobbyho pomoc jemně odmítnul) pokračoval už sám, šlo mu to docela dobře ..... pod schody se zastavil, podíval se na ně, pak jen pokrčil rameny a kulhal zase k té nešťastné posteli ...... právě vešel Sam, postavil se mu do cesty a přeměřil si ho takovým znaleckým pohledem.
„No, už vypadáš jako člověk,“ uchechtl se a měl co dělat, aby se vyhnul holi, kterou se jeho bratr po něm ohnal. Dean zavrávoral a kácel se k zemi, ještě, že ho Sam pohotově zachytil a pomohl mu těch pár kroků k posteli.
„Blbče .... a předtím jsem vypadal jak??“ vrčel ..... lehnul si dost otráveně, oči mu padly na stolek, na kterém ležely jeho „šperky“, okamžitě po nich sáhnul a umístil je tam, kam patří.
„Jak .... jak .... já nevím, však nerozumíš srandě?!“ Sam nechápavě pokrčil rameny a pomáhal
mu s jeho pravou nohou ..... visela bezvládně dolu, s tou by si sám neporadil.
„To říká ten pravý, s tebou je někdy sranda jako v márnici,“ zahučel Dean a pak pravačkou vší silou udeřil do železného rámu, muselo to bolet, ale ani nepípnul.Sam odskočil, aby náhodou druhá rána nepatřila jemu, ale Dean jen rozhořčeně pokračoval.
„Já snad na té rozvrzané palandě strávím zbytek života, hned jak se budu moct vyškrábat do schodů, vyhodíte ji ..... rozumíte? Nebo to udělám sám i kdybych ji měl vynést v zubech. Kdyby tady nebyla, nemuselo se mi to všechno stát ..... a do prdele ...... proč pořád mně??“ To byl celý on ..... i když brblal, nadával, stále to bylo směšné, takhle perfektně zkloubit dva naprosto rozdílné pocity, zlobu a legraci, uměl asi jen on. Nikdo mu neodpovídal, dobře věděli (i Dean), že to mohlo dopadnout mnohem hůře, prostě se jen potřeboval vykecat a vybít zlost ..... naštěstí pouze na té neživé věci, která mimochodem za nic nemohla ..... tak ho nechali, dobře se i bavili, to bylo znát z jejich výrazů.
„To bylo řečí a nakonec jsi tam strávil .....“ Sam se podíval na hodinky, „.....no, do hodiny moc nechybělo.“
„Dej mi pokoj, jó,“ zavrčel Dean.
Ale Sam rýpal dál: „Smrdíš!“
„Od čeho?“ nechápavě Dean ..... když tenkrát spadnul do toho páchnoucího bahna, bylo to na místě, ale teď?? Vypadal čím dál víc naštvaněji a Sam zase jakoby se pásl na jeho bolesti, nemohoucnosti a měl z toho ještě srandu.
„Je z tebe cítit nemocnice,“ a Sam na důkaz potáhl nosem.
Dean na Sama vyvalil ještě více svoje zelené oči: „A že je Alex nasáklá dezinfekcí ...... to ti nevadí? A víš ty co? ..... polib mi ...... vole!!“
„Polib si ji sám ..... debile!“ houkl Sam.
Jo s Ellen se na oba dívaly poněkud zhrozeně, místo toho, aby byli rádi, že už je to všechno za nimi, tak si takhle nadávají a hádají se ..... proč? Na Ellen bylo vidět, že to dlouho nevydrží a oběma něco řekne, když Bobby se k tomu neměl, byl naprosto v klidu ...... ale pak přesto .....
„Hoši, hoši ..... mírněte se, jsou tady dámy,“ napomenul je Bobby.
„Tak mě nemá pořád provokovat!“ prskal Dean, „......blbec jeden,“ dořekl šeptem.
„Slyšel jsem to,“ uraženě Sam.
„No, a co, mám se snad po.....?“ jediný pohled modrých očí jedné osoby v místnosti ho uzemnil, „.....čtverečkovat??“ dořekl, mávnul rukou a otočil hlavu stranu.
Vypadalo to, že bude konečně klid ...... příměří mezi oběma .... ale asi měli oba svůj den D.
„Neměl sis začínat,“ zasyčel Dean, aniž by se na bratra podíval.
„Já ...... já jsem si začal? Co to meleš ty magore?“
„Ano začal ....... a vidíš, zase mně nadáváš ...... ty ..... ty ......“ Deanovi očividně došly nadávky.
A než přišel zase s nějakou originalitou, využil toho Bobby, aby se vmísil do hovoru: „Tak už toho bylo dost ...... nemyslíte??“
Oba se podívali na Bobbyho s takovým výrazem ..... jen skočit a zašlapat ho do země a Dean tomu nasadil korunu.
„Ty mně taky můžeš políbit pr .....“ tu poznámku o pozadí již nedokončil.
„Deane ...... to stačilo!!!“ bylo až k neuvěření, jakou magickou moc měl na Deana hlas Jo,
otevřená pusa, chystající se vypustit další sprosté slovo, mu sklapla bez dalšího hlesnutí.
„Už jste skončili .... pánové?“ ozval se najednou klidným hlasem Bobby do nastálého ticha.
„Ano tati,“ tentokrát svorně Sam s Deanem, podívali se na sebe a vyprskli smíchy.
Bobby tohle jejich „divadlo“ již zažil několikrát a oběma mračícím se ženám začal vysvětlovat.
Hoši nejprve ztropí takovou téměř bratrovražednou,nenávistnou scénu a to vesměs pokaždé, když z nich spadne napětí, stres a je všechno v pohodě a pak ...... to už viděly samy.
Sam se znovu přiblížil k bratrovi a takovým dojatým hlasem: „Deane, já jsem tak rád, že .....“
„Já taky brácho,“ přerušil ho Dean.
Objali se a chvíli tak ještě v tom bratrském objetí zůstali ....cítili navzájem tlukot svých srdcí....
těch srdcí, která byla vždy ochotná bít jeden pro druhého.
Ellen se mírně mračila, takhle si dělat legraci, ale Jo, ta by svému Deanovi odpustila všechno ...... při tom jejich objetí jí také stékala slza po tváři.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Macbeth
Nevinná obeť
Nevinná obeť


Počet príspevkov : 6
Registration date : 21.06.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   27.06.10 11:18

ÚŽASNÝÝÝÝÝ 704 704 Už se těším, co pro chlapce zase přiravuješ.

Když sem četla pasáž, jak Jo vysvětluje co se dělo v koupelně, přišel manžel a tak divně se na mě podíval a říká mi: "By mě zajímalo, čemu se tak debilně usmíváš" :-) A bylo z toho vysvětlování na půl hodiny :-)
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   28.06.10 12:11

Jančo jako vždy super
ta hádka mezi bratry - jo to se mi líbí - to jsou celý oni... Twisted Evil pošťuchují se, ale pak je vše OK 702
ani se mi nechce věřit, že ty je necháš v klidu prožít vánoce - vždyť zatím to vypadá tak, že ať Dean dělá co chce, vždy má z toho nějakou tu modřinu navíc 601 jsem na to moc zvědavá

jo a ta koupelnová scéna - fakt dobrý - taky jsem se usmívala jak idiot
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Anonymný
Anonymný



OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   28.06.10 14:53

Jani konečne som si našla čas aby som si tvoju poviedku vytlačila Smile chystám sa ju prečítať, ale pasáže čo som zatial čítala sú božské a úžasné Smile dievča ty by si toto poviedku mohla rovno vydať ako knihu Smile a verím že mnohí by si ju kúpili Wink
Návrat hore Goto down
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   28.06.10 14:57

Satu napísal:
dievča ty by si toto poviedku mohla rovno vydať ako knihu Smile a verím že mnohí by si ju kúpili Wink

jasně že koupily - přidávám se k Satu - je to fakt dobrá/ý povídka/romám
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   28.06.10 19:55

Jsem hrozně HAPPY, že se Vám to líbí. Budu se snažit co nejrychleji pokračovat, jestli se mně v tom horku, které nyní panuje, nezavaří mozek.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   29.06.10 15:04

Shame on me, shame on me, takto zanedbávať túto poviedku Evil or Very Mad, no pekne si sa rozpísala, len tak ďalej. Snáď budeš mať teraz trochu viac času, nie?
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   11.07.10 20:55

Tak konečně to slíbené pokráčko, kde všechno nasvědčuje tomu, že budou vánoce našich hrdinů asi pěkně "naprd", ale už jsem se i zmínila, že to budou nádherné vánoce, takže neklesejte na mysli. Laughing
Doufám, že nás atmosféra vánoc, sněhu, mrazu v těchto horkých dnech trochu ochladí - alespoň duševně. To horko je fakt neúnosné. Vůbec se mi nechce myslet.

Zbývalo několik dnů do Štědrého dne
Bylo to jako před měsícem, pomáhali mu při chůzi, s oblékáním, obouváním, ale Dean se snažil, nechtěl být nikomu na obtíž a opravdu zakrátko, dopomohl tomu poctivý trénink, se opíral jen pravou rukou o hůl a pak zahodil i tu a pokulhával naprosto bez nějaké pomoci po místnosti. Tomovy rady se moc nedržel a chtěl právě naopak co nejvíce strávit na čerstvém, ledovém vzduchu, aby se mu vrátila barva do obličeje, chuť k jídlu a hlavně zdravý spánek. Neodmítal tedy pomoc Jo, která se nabídla, že s ním tu malou procházku po dvoře absolvuje, aby se nesvalil .... a to mu ještě vždy vnutila hůl ..... obešlo se to bez jakéhokoliv komentáře z jeho strany. Moc si nepovídali, maximálně o počasí.....všechno už si řekli ......... ale byli sami a to stačilo ...... Jo určitě, ta byla za tyto okamžiky vděčná.
A když za nějaký další den s obtížemi „vyšmatlal“ do svého pokoje, všimnul si jakési úlevy na tvářích těch čtyřech, okamžitě se dovtípil .......věděl od Alex, že chrápe a jak přestal brát léky dalo se říct, že přímo příšerně ......ta se s ním vůbec nemazlila a řekla mu to na rovinu (možná kvůli Samovi), a protože ho únava přepadala i během dne, pro klid ostatních absolvoval ty schody raději vícekrát denně i když někdy se skřípěním zubů.
Relativně tedy vládla v domě pohoda před kvapem se blížícími svátky klidu a míru.
Přesto nebylo něco v pořádku ...... i sníh si dal tento rok načas ..... vypadalo to, že vánoce budou černé nejen venku, ale i uvnitř a vinou Deana. Opravdu jen jeho vinou? Uvidíme.
-----------
Celé město bylo vánočně vyzdobeno již delší dobu, jen v Bobbyho domě se finišovalo až na poslední chvíli. Obě ženy s úklidem, Bobby a Sam s výzdobou. Proč?? Původně chtěli svátky přejít jako kterýkoliv obyčejný den .....nikdy si nikdo vánoce nepřipouštěl, měli vždy jiné starosti, ale letošní konec roku byl nějaký jiný ...... celkově jiný, rozhodli se ho změnit od základů a oslavit se vším všudy, tak jako v každé druhé rodině. A proto se vším otáleli, chtěli, aby se Dean nevrátil do už nazdobeného domu a užil si také něco z té přeměny všedního na slavnostní a třeba i s nějakou maličkostí pomohl. Ale vypadalo to, že on o to vůbec nestojí a je mu jedno, jestli je pátek nebo svátek. Rozhodně nikdo nechtěl, aby to vyznělo jako jeho poslední vánoce i když Dean to tak mohl chápat ...... a upřímně ..... ono to tak vypadalo.
Takže po celém domě se uklízelo ....... Bobby úklidu také nikdy moc nedal a Ellen s Jo toho měly každý den plné zuby.
Deanův pokoj byl již „vygruntovaný“......nikde ani špetka prachu, byla to práce Jo, ale měla ji dost usnadněnou, vlastně nebylo téměř co uklízet ......za těch pár dnů, co tam Dean pobýval (před měsícem)...... i přes svoje zranění se snažil hledět si pořádku, byl tak naučený, celý život uklízel, nejen po Samovi a nejen „bordel“......prostě měl rád pořádek, čisto a hlavně jasno ...... ve všem.
Za to Sam měl ve svém pokoji pěkný „svinčík“ (Dean/máma - byl tentokrát mimo hru, měl co dělat sám se sebou) a Sam na to vyloženě kašlal. Ellen jednoho dne při kontrole podkroví, co kde ještě opomněla, zcela automaticky (ale nechtěně), otevřela dveře jeho pokoje ..... málem padla do mdlob (asi čekala, že to bude jako v Deanově pokoji ....... no, není bratr jako bratr) ....... nemohla se na ten „čurbes“ dívat, a protože v podkroví bylo docela chladno, pustila se do úklidu společně s dcerou ...... a tím bylo konečně hotovo.
(Pozn.autora: Bobbyho dům byl starý, obyčejný, neměl žádné ústřední topení, nikomu to nevadilo. Bratři byli zvyklí na tvrdé podmínky, spali ledaskde a ledasjak a tak jen při velkých mrazech si přitápěli v podkroví elektrickými radiátory, na celé přízemí stačila kamna v kuchyni, stejně se nejvíce všichni zdržovali tam nebo v sousední místnosti).
---------------
S přibývajícími dny byl Dean naštvanější, nerudnější .... atmosféra v domě houstla. Nikdo nechápal jeho špatnou náladu, obskakovali ho, chovali jako v bavlnce a on jen oplácel odsekáváním, hučením, jeho slovník se omezil na:
„Ano - ne, dobré ráno - dobrou noc, dík – nechci – nemám hlad“ a další kusé odpovědi. Naštěstí se neuchýlil k nějakým hrubostem a sprostostem, to si nezasloužil nikdo z obyvatelů domu .....toho si byl Dean vědom, ale také jim nedokázal rovně do očí říct, aby to o čem si mysleli, že mu tím prokazují službu, prostě už nedělali .... ta jejich někdy až přehnaná péče ......sotva lehce zavrávoral, hned někdo přiskočil ..... při chůzi do schodů ho s obavou pozorovali .....na každém kroku ho provázel alespoň jeden pár očí, zkrátka nebyl na okamžik bez dozoru .......i to, že tak chrápe, se mu báli říct .......lezlo mu to na nervy. Zkrátka to bylo na obou stranách stejné ......nikdo nechtěl nikomu slovíčkem ublížit. A jeho špatná nálada vyvrcholila asi šestý den po návratu z nemocnice.
--------------
Bobby se staral o teplo, Ellen vytáhla odněkud starý sešit s recepty a společně s Jo vybíraly, co dobrého by mohly na svátky připravit. ...... a Sam, mírně schován za počítačem, sledoval, kam směřuje jeho bratr (toho dne dost těžce kulhal) ....... vyskočil a chtěl ho na tu onu místnost doprovodit (vždy jen tam a pak čekal přede dveřmi ..... co kdyby náhodou odpadl!), ale se zlou se tentokrát potázal, Dean na něho téměř řval.
„Můžeš mě nechat aspoň trochu soukromí? Se nemůžu ani sám vychc .....“ vztekle mávnul rukou a byl dost zlý. A to nebylo ještě všechno, než za sebou zavřel dveře, nakvašeně brblal, „to, že mám chromý ruce ještě neznamená, že si ho .......“, už neslyšeli CO!? ...... prásknul dveřmi ..... ale domysleli si to. Tentokrát se tomu nikdo nesmál, jen se zkoprněle dívali na zavřené dveře (Sam mu přece jeho soukromí nikdy nenarušil ...... jen když to vyžadovaly okolnosti a nechtěl to udělat ani teď), odkud se stále neslo nějaké hudrování, nic lichotivého to asi nebylo .......ještě, že Dean neviděl ty jejich ještě více lítostivé výrazy, asi by pukl vzteky.
Je pravda, že až vyšel ven zamručel nějakou omluvu a pak se hned odbelhal do svého pokoje.
„Co mu přelítlo přes nos? Co se mu stalo?“ takové a podobné otázky si kladli všichni ostatní. Špatná nálada mu nikdy nevydržela déle než nějakou hodinu, dokázal si ji rychle spravit ..... skleničkou whisky, jízdou a hudbou v Impale, vymýšlením vtipů nebo originálních nadávek, děláním si legrace sám ze sebe. To Sam byl na tom hůře, on se tak lehce přes ty svoje pocity nikdy nepřenesl a Dean byl nucen v minulosti se dívat na jeho kyselý obličej a snášet blbou náladu třeba i několik dnů. Ale teď, v ten vánoční, pohodový čas byl na tom Dean úplně stejně jako jeho bratr ....... a bylo to právě o to horší. Nikdo se ho však neodvážil zeptat na příčinu z obavy, že by přilili „oleje do ohně“ a nic by se nedozvěděli.
TO BUDOU TEDY VÁNOCE !!!!
------------
Dva dny před Štědrým dnem byli oba bratři v místnosti sami. Bobby s Ellen a Jo odjeli dokoupit nějakou vánoční výzdobu a docházející potraviny na ty dobroty. Po domě se linula vůně čerstvě upečeného cukroví, ale nálada byla pořád „pod psa“. Dean jako obvykle nemluvný, četl nějaký časopis. Sam u počítače se chystal k rozhovoru mezi čtyřma očima se svým bratrem již od jeho návratu z nemocnice. Ale buď byl v blízkosti někdo třetí nebo nenašel odvahu ..... až teď se konečně odhodlal. Než však stačil říct jedno slovo, Dean se zvednul a pomalu dokulhal pod schody, udělal první krok směrem nahoru ...... ucítil v zádech zase ten Samův lítostivý pohled .... zprudka se otočil.
„Ty Deane .... jak jsi mi tehdy říkal, že tě můžu zchromit, já jsem to opravdu udělal .... mě to tak mrzí, kdybych nedostal ten blbý nápad, nemusel jsi na tom být takhle,“ a Sam se na bratra zadíval pohledem, který Dean tak nenáviděl ...... co nejrychleji, pokud mu to jeho koleno dovolilo, dobelhal k Samovi, opřel se rukama o stůl, podíval se nalevo a napravo, zda tam opravdu nikdo není ...... zelené a hnědé oči se setkaly.
„Přestaň se na mě takhle dívat!! Obviňoval jsem tě? Řekl jsem někdy půl slova?? Šli jsme do toho společně, nesu na tom stejnou vinu, byla to jen a jen moje volba,“ Dean se nadechl a pokračoval o stupeň zlostnějším tónem, „já se s tím musím naučit žít .... furt mě nelitujte, neobskakujte, chovejte se normálně, nechte mě proboha být ...... když budu potřebovat pomoc ..... řeknu si,“ zavrčel, přiblížil svou tvář ještě blíže k jeho obličeji.
Chvíli tak beze slova na sebe hleděli a pak se Dean otočil a opět si to zamířil ke schodům a docela v pohodě po nich začal vystupovat nahoru, možná, aby Samovi dokázal, že tu jejich přehnanou péči opravdu nepotřebuje. Asi si chtěl jít zase lehnout, jako téměř každý den po obědě, čemuž se všichni divili ..... jak může spát ještě během dne.
Sam se za nasupeně odcházejícím bratrem díval ..... rázem to pochopil.
„Tak tohle ti vadí bráško, ta starost a péče o tebe, to jsem netušil ....když chceš vojnu, budeš ji mít,“ řekl si v duchu a pak ...
„Deane ...... počkej ...... víš ty co?? Pojď se mnou ......,“ zaklapl počítač, vzal z věšáku svoji bundu, bratrovi tu jeho hodil ...... měl docela dobrý postřeh a cit v prstech.... až se tomu Sam podivil, „a pohni, neloudej se,“ křiknul ještě na Deana, ten se jen vesele zašklebil a pomyslel si, „konečně ..... jako za starých časů,“ a co nejrychleji následoval Sama.

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   12.07.10 11:57

Jančo opět nádherná část 704

já se Deanovi vůbec nedivím, mě kdyby někdo takto pořád obskakoval, tak ho za chvilku kopnu 601
jo teď už to chápu - kluci si to vyříkali, tak teď to bude zase v pohodě a Vánoce budou stát za to dance (i když na jak dlouho, že....)

a představa uklizeného Bobbyho domu - to snad ani nejde - to si holky musely pěkně máknout Laughing

doufám, že další část tu bude brzy a že tam bude hodně sněžit, protože alespoň ta představa zimy nás může v těchto dnech trochu zchladit 601 601 601
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   13.07.10 19:59

No, nevrlý Dean, si ma teda prekvapila Laughing, ale hlavne, že si povedali obaja, čo mali na srdci. Už sa teším na tie krásne sľubované Vianoce, ale zatiaľ ich u nás nechcem, ešte je toho veľa, čo musím dovtedy stihnúť.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   21.07.10 22:05

Tak ještě chvíli vydržte, než budou u Bobbyho vánoce, hoši si musí něco vyříkat. Na pokračování pracuji, také se mi píše lépe v noci než přes den. Very Happy

Za pár minut
„Já tě fakt nechápu,“ Sam se prudce zastavil a otočil k Deanovi, „nemůžeš spát, jsi protivný a svůj vztek si vyléváš na nás,“ zakroutil nechápavě hlavou, „proč si nevezmeš tu tabletu na bolest?“
„Leda tak ve snu. To už nikdy neudělám! Víš, jak to dopadlo minule!“rozhodným tónem Dean (Samův nechápavý pohled). „Kdybych si ten prášek tenkrát nevzal, neusnul bych, nemuselo
se to stát a mohli jsme ty parchanty zlikvidovat,“ už to byl zase ten starý, ukecaný Dean.
„Ne, jsi na omylu, pleteš se,“ Sam pokrčil rameny ...... „ale když myslíš!?“ a šel dál směrem ke kůlně na dřevo, nářadí a jiné harampádí.
„Ty o tom snad pochybuješ?“ Dean ho předběhnul takovou rychlostí, jako kdyby snad nic s tím kolenem neměl a nechtěl, aby jeho bratr pokračoval dál.
Sam chytil Deana za ramena a ...... nestačil se v duchu divit, „no páni, z druhého by byla tím dlouhodobým pobytem v nemocnici, věčným posedáváním, poleháváním, nicneděláním, cpaním se sladkého, zubožená troska, ale on ......má docela pevné svaly, jako z posilovny,“ myslel si Sam pro sebe a snažil se nedát najevo překvapení. Přesvědčil se tak, že ho oči neklamaly ..... Dean byl vždy ramenatější než on a za poslední týden mu přišlo, že snad ještě zesílel, zmohutněl. Na to se ho zeptá později, teď se na něho dychtivě upíraly dvě zelené oči.
„Hele, brácho, taky jsem nad tím přemýšlel, co bych udělal nebo co jsem mohl udělat, kdyby se dal ten okamžik vrátit ....ale můžu tě ujistit, že jsem je vůbec neslyšel, necítil ..... prostě nic, najednou se tam objevili ....... znáš přece démony,“ Dean musel ač nerad mlčky souhlasit.
„Takže suma sumárum ... ani ty bys na tom nic nezměnil, dopadlo by to stejně, možná hůře“,
uzavřel to Sam a očividně se k tomu nehodlal vracet, a protože mu Dean stál v cestě, jemně ho odstrčil a znovu vykročil k té kůlně.
Dean zůstal dvě vteřiny bez hnutí a ..... v mžiku byl opět před Samem, ten se již mírně mračil.
Nechápal, proč ho bratr nechce pustit dál a proč vůbec začal zrovna teď o té noci, o které se zase on nechtěl již více zdůvěřovat, ale Dean byl neoblomný a už se mu vrátila zase ta jeho „povídavá a zvídavá“ nálada.
„Ještě mě řekni, jak jsi je ....,“ Sam se zarazil, to čeho se obával je tady, Dean se bude vyptávat na podrobnosti ..... urychleně vymýšlel nějakou důvěryhodnou lež i když dobře věděl, že Dean u něho vždy rozpozná lež od pravdy a tentokrát se z toho tak lehce nevyvleče, jako při první konfrontaci, znal bratra dost dobře, on měl právě tu „špatnou“ vlastnost (špatnou pro Sama), neměl rád nejasnosti, tak lehce nezapomínal ...... vytahoval i několik měsíců staré záležitosti a rozpitvával je, aby si je ujasnil. Sam v skrytu duše doufal, že k tomu již nedojde a aby se tomu ošidnému tématu vyhnul, pokusil se bratra obelstít.
„Co je to s tebou, ty tam snad schováváš nějakou mrtvolu, či co?“ Sam ho odstrčil rázněji a otevřel dveře .....
Dean opravdu trošičku změnil téma, ale Sam si moc nepolepšil.
„Víš, nejraději bych toho zkurvysyna Jaspera zabil sám, ale když jsi to udělal za mě,“ Sam znervozněl a oči mu bloudily všude kolem, jen Deanovým se vyhýbal.
„????“ Deanův zvídavý pohled.
„Možná budeš mít ještě příležitost,“ zahučel Sam.
„Nechápu!! Objasni mi to!“
„Zdrhnul,“ procedil skrze zuby Sam.
Dean zalapal po dechu: „Cože??? Jak je to možný, že ti zdrhnul!! A to mi říkáš až teď!! Já žiju celou dobu v domnění, že je po nich!“ pokulhával sem a tam s rukama za zády.
„No, ti dva byli po ruce a on pak ..... on pak,“ koktal Sam.
„Co ..... pak?! Hovoř!!“ ponoukal ho Dean k odpovědi ..... zastavil se.
„No, jak ti to mám říct ...... prostě najednou byl fuč, jakoby se vypařil. Myslíš, že bych ho s chutí nechtěl ......,“ a Sam udělal rukou takové gesto, jako kdyby někoho škrtil.
„Tak jo, fajn, najdeme ho a podáme si ho ..... “ a udělal stejné gesto jako Sam a pak vyhrkl „ale vůbec nechápu, kam jsi dal rozum, proč jsi prvně nezakroutil krkem jemu, byl přece mnohem nebezpečnější než ti dva poskoci!“ oči se mu rozšířily hrůzou, „copak ti nedošlo, že po mně zase půjde, já abych fakt zalezl někam do protidémonského bunkru,“ Dean rozhodil nešťastně rukama, „víš ty co jsi?“ a upřel na bratra jiskřící zelené oči.
„Debil???“
„To je slabý slovo ...... Sammy,“ a bylo vidět, že přemýšlí nad nějakou originalitou.
Sam se zarytě díval do země a byl čím dál víc zkroušenější, ani ne z toho, že to nedotáhnul do konce, ale z obavy, že Dean se v tom bude „šťourat“ do hloubky a on se do těch lží zaplete .... neutají to před ním a pravda stejně vyjde najevo. A pak se Dean rozzuří a nezabrání mu ani jeho dočasná indispozice v tom, aby mu dal přes hubu ...... to už zažil před měsícem ...... mimoděk si sáhnul na bradu, využil toho trapného ticha a vyrukoval na bratra s další lstí.
„Tak pro začátek bys mohl rozštípat tu .....,“ rukou se rozmáchnul, „ .....hromadu dří.....,“ nedořekl a pusa mu sklapla naprázdno, zamračeně se podíval na Deana, ten pokrčil rameny a dělal, jako že nic. Sam to nekomentoval a začal se přehrabávat ve velké dřevěné bedně, alespoň se mu podařilo upoutat bratrovu pozornost jiným směrem.
„A teď je to v háji opravdu, jestli hledá, co si myslím, tak to praskne,“pomyslel si Dean ...... pokaždé všechno v kůlně uvedl do původního stavu, ale tu předchozí noc nějak nestíhal a hlavně nepředpokládal, že Sam bude mít ten stejný praštěný nápad ...... a zatím (opravdu jen zatím) vypustil z hlavy předchozí rozhovor a dělal různé grimasy, obracel oči v sloup ...... Sam otočen k němu zády tohle neviděl a dál bručel polohlasem.
„Pamatuješ, jak nám Bobby udělal ten boxovací pytel, abychom nevyšli ze cviku ...... někde tady musí být.“
Jakpak by se Dean nepamatoval...... co se tam nablbnuli, vždy byla hádka o to, kdo půjde boxovat jako první, pak si střihnuli a Dean jako pokaždé prohrál, celá léta dával automaticky papír ve víře, že jeho bratr bude symboly obměňovat, ale Sam to vypozoroval a bez nějakého přemýšlení dával nůžky ..... jasná výhra a Dean se skrze to čertil. Než na něho přišla řada, nikdy nezahálel, takových věcí k posilování tam bylo nespočet – dřevěné trámky, kusy železa.
„Podívej i ten terč tady je ...... tvoje oblíbená disciplína,“ Sam se usmál, v té byl jeho bratr nepřekonatelný, svojí pětačtyřicítkou zasáhnul střed z jakékoliv pozice a v jakémkoliv stavu (klidně po půl láhvi whisky), „ale ten pytel,“ Sam se stále, jako by tím byl posedlý, vrtal v té bedně, „že by ho Bobby vyhodil?“ otočil se na Deana a ...... podíval se stejným směrem jako on ...... nahoru, jen mu znovu spadla bez hlesu čelist. Přímo nad hlavami na trámu jim ten pytel visel. Bůh ví, jak ho tam Dean dostal, postavil se před bratra s rukama v bok a čekal vysvětlení. Nyní bylo na Deanovi, aby se cítil trapně. Ale vzápětí předvedl bratrovi, že má všechno promyšlené, jediným trhnutím uvolnil lano ze skoby, v ten správný okamžik je
zachytil a zručně připevnil ...... boxovací pytel byl v té odpovídající výšce a trénink mohl začít.
„Co si myslíš, že jsem dělal po nocích, když jsem nemohl skrze tu zatracenou nohu spát?
Tohle!“ a pravačkou vší silou udeřil do toho pytle ..... překvapený Sam měl co dělat, aby se mu vyhnul.
„Blbnul jsem i v nemocnici, co tam taky chceš celé dny dělat? Tak jsem boxoval ..... nejprve jen tak do vzduchu a když už jsem mohl vstát .... do polštáře,“ Samův zvědavý pohled,
„smotal jsem ho a napasoval do ...... já už nevím, co to bylo, to je jedno, ale svůj účel to splnilo,“ Dean se pověsil oběma rukama na ten pytel, „a to dříví jsem rozštípal minulou noc ......nudil jsem se ...... už mě nebavilo samotného boxovat,“ ozvalo se ještě sotva slyšitelným provinilým hlasem.
„Brácho, ty jsi totální magor,“ konstatoval suše Sam ..... Dean jen pokrčil rameny, mělo to znamenat souhlas?......asi ano.
Ze Samova stále zkoprnělého výrazu usoudil, že Alex dodržela slovo a neprozradila ho. Když se jí onehdá v nemocnici přiznal, co vyvádí po nocích, prosil ji o mlčení. Nechtěl se vytahovat, jaký je „machr“, spíše ostatní překvapit ...... a věřil, že snad příjemně.
„A teď už je to jedno, nemá cenu něco skrývat, Sam jazyk za zuby neudrží a určitě mě před ostatními pěkně ztrapní, takovou příležitost si nenechá ujít a pořádně si ji vychutná .....no co, za vola jsem stejně pořád,“ pomyslel si Dean, „......a nějak bylo, nějak bude,“ pokrčil rameny a stále objímaje boxovací pytel oznámil, „tak teď to tedy víš,“ a čekal, co na to Sam.
Ten se na něho beze slova díval ..... už to chápal, Dean měl obrácený den .....mylně si mysleli, že spal celé dny a noci jako nějaký „pecivál“, křivdili mu .... ta noha mu nedala spát a hlavně, když se mělo měnit počasí ..... to se pak ozvaly ještě ty další rány ...... proto přes den takový unavený, nevyspalý, protivný a znásobilo se to tou přehnanou péčí, obskakováním...... tak to se musí změnit!!!! Samovi se již v domě začal rodit v hlavě plán a teď viděl, že ho musí za každou cenu zrealizovat ...... dá bratrovi pěkně do těla ..... bude alespoň v noci spát a nebude otravný přes den.
Deanovo zapírání bylo naprosto nic proti té Samově další velké lži, která ho stahovala čím dál více k tomu pomyslnému dnu a ta minulá stála jeho bratra málem život. Sam to dobře věděl, ale nedokázal se s tím vypořádat a zatáhnul do osidel lží i Jo ..... až nyní si uvědomil, že to může rozbít jejich začínající křehký vztah. Někde v hloubi duše cítil, že by měl udělat to samé co Dean a kajícně všechno přiznat ...... néé!! Zase v něm zvítězil ten ...... strach to nebyl, ale divný pocit, prostě všechno odložit, odsunout na pozdější dobu ...... nějak se to „vystříbří.“ Ostatně budou vánoce a nechtěl, aby jeho vinou byly pokažené. Času dost po svátcích.



Naposledy upravil janča dňa 26.07.10 9:36, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Anonymný
Anonymný



OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   21.07.10 22:09

lol! janča ty si ako ja Very Happy ja tiež píšem radšej v noci, pretože vtedy ma napadajú lepšie dialogy a opisy Smile

dalšia úžasná časť kočka Smile nech už sú vianoce Wink
Návrat hore Goto down
Macbeth
Nevinná obeť
Nevinná obeť


Počet príspevkov : 6
Registration date : 21.06.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   22.07.10 9:50

704 704 Úžasný úžasný a ještě jednou úžasný, jako vždy.... 702

Takže šup šup šup a jdem na vánoce santa Very Happy
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   25.07.10 16:55

Tak intuitívne som si predstavila, ako Dean hopká za Samom Laughing, dosť srandovná predstava...no ale pekne, pekne, len tak ďalej, skvelá časť Wink
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   26.07.10 8:51

Jančo opět super pokračování 704 704 704 představa hopkajícího Deana je opravdu úsměvná Laughing tak on nám celé noci trénoval - tak to je ještě lepší představa Very Happy

jsem ráda, že si to kluci konečně vyříkali - no aspoň z Deanovi strany - ale na toho Sama taky určitě brzy dojde, že.....

ať už jsou Vánoce Laughing
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   26.07.10 9:39

Všem moc děkuji za komentáře. Pokračování už bude brzy, ještě jedno takové malé dovysvětlení a pak už konečně vánoce.
Fakt mě moc těší, že se vám to líbí.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   30.07.10 21:18

Tak ještě jeden kousek a pak už konečně vánoce. Laughing
Nemix - jasně, že na Sama musí dojít. Nadarmo se neříká "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne", však to znáte, že? Question
A ještě jednou díky všem.

Protože Sam stále mlčel, Dean se sbíral k odchodu zpět do domu a již také vykročil ke dveřím.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ naoko zhurta Sam, „ležet!? Dáme si pěkně trénink jako dřív.“
„Tak jo,“ přitakal Dean.
Jejich oči pár vteřin upoutal ten pohupující se pytel ..... a pak si zcela automaticky střihnuli.
„Deane, tobě se něco stalo?“ Sam zůstal překvapeně hledět.
„Né .... proč?“
„Vole, ty jsi dal kámen ...... vyhráls.“
Dean se podíval na svoji zatnutou pěst: „No jo, máš pravdu. Je ze mě jiný člověk,“ ušklíbl se. Sam se zamračil, nechápal, jak to myslí ..... Dean vzápětí zvážněl.
„Víš Sammy, když se tolikrát díváš smrti do očí ...... balancuješ na hranici se životem ..... ohlídnul jsem se zpět a přehodnotil svůj dosavadní život, měl jsem dost času v nemocnici na přemýšlení, možná více věcí nebude tak jako dříve, nějak to cítím v kostech,“ a šibalsky na bratra mrknul.
Shodili ze sebe bundy a pak se z kůlny ozývaly jen tvrdé duté rány, hlasité projevy námahy, veselý smích ..... a Deanův hluboký hlas, měl co vysvětlovat a hlavně chtěl vysvětlovat, bez ustání „mlel pantem“ a Sam za chvíli věděl všechno i podrobnosti, které zrovna slyšet nemusel .....nechal ho, alespoň zase nezačal o té noci. Tak se Dean přiznal, všechno tady uvnitř naplánoval a nachystal již po tom Samově „nezdařeném pokusu“ o škrcení, to na tom ještě nebyl tak zle, zlobilo ho jen koleno a zchromlá ruka, ale po útoku těch démonů je to mnohem horší ..... tak proto ty noční procházky, fyzické cvičení, trénink v Impale, musel rozhýbat svaly a cítil, že každým dnem je to lepší a lepší, jen když se mu připomněla všechna zranění naráz, bylo to k nevydržení.
-----------
Do domu se vrátili se začínajícím šerem ....... propocení, unavení ..... hlavně Dean. Přes ten
hluk co v „zápalu boje“ dělali, neslyšeli, že se ti tři už vrátili z města .....čekali na ně v kuchyni.
V očích měli velké otazníky, Sam si zdviženýma rukama vynutil jejich pozornost a začal ......
„Hele lidi poslouchejte! Můj ctěný bratr si z nás všech celou dobu utahoval,“ Dean se zašklebil, palcem a ukazováčkem udělal takové gesto, že jen trošičku, „kdyby vám připadalo, že je jako Rambo, tak vás oči neklamou,“ Sam poplácal bratra po ramenou, ten by ho za to nejraději něčím praštil, „a když teď sedne do Impaly a v pohodě odjede ..... nebude to nic překvapujícího, že Deane?“
Sam si to opravdu nenechal ujít a nezklamal, jak správně Dean předpokládal, přesně tohle od něj očekával ...... ale Deanovi nikdy nevadilo, že se ostatní bavili na jeho účet, byla alespoň sranda a tu on nikdy nezkazil a hned to bratrovi vrátil.
„Jasně, pořád boxovat mě nebavilo, dřevo taky došlo ..... no snad si nemyslíš brácho, že ti Impalu nechám jen tak, zatím dejchám, při troše dobré vůle se to dá zvládnout i s chromou rukou a nohou, jestli sis dělal nějaké naděje, tak na to rychle zapomeň.“
Sam si dal ruce v bok: „My se tady o něj strachujeme, aby se mu něco nestalo a on si v klidu po nocích běhá sem a tam ...... námraza – nenámraza ......“
„A stalo se mi snad něco?“ přerušil ho Dean.
„To je tvoje jediný štěstí, že ne ...... asi bych tě potom zabil.“
„Jak moc?“
„Úplně ..... natvrdo.“
Dean jen mávnul rukou: „No jo, vole, tohle jsem už slyšel kolikrát a skutek utek,“ a šinul se ke koupelně, bylo vidět, že toho má dost a touží po sprše a spánku, ve dveřích se ještě zarazil, v zádech cítil divné pohledy........ otočil se do místnosti, ale tentokrát to nebyly ty lítostivé.
Ellen, Jo i Bobby na ně celou dobu beze slova zírali, nevěděli co to všechno má znamenat, nějaké další jejich divadlo? Oběma hochům začali cukat koutky úst a po chvíli to už dál nemohli vydržet a vyprskli smíchy, napětí ve tvářích těch třech povolilo a připojili se k jejich srdečnému smíchu. Za Deanem se zavřely dveře do koupelny.
„Ty Same, nepřehnali jste to? Sotva leze!“ Bobby se díval s obavou tím směrem.
„Jen ho nech ...... sám to chtěl ...... a nebojte on taková chudinka není,“ když Sam viděl jejich nechápavé pohledy, dal se do vysvětlování ...... proč ponocuje a pak je ve dne naštvaný, jak překonává tu bolest, zkrátka všechny důvody, které mu Dean stačil během toho tréninku sdělit ...... a hlavně jak se mají od tohoto okamžiku k bratrovi chovat, aby nebyl popudlivý.
Sam právě dopovídal, když Dean vyšel z koupelny. Sednul si k mezitím prostřenému stolu a opatrně se rozhlédl, již žádné útrpné, lítostivé pohledy, pomáhání ..... nic, prostě ho nechali, asi je Sam přesvědčil (a už se to určitě obešlo bez ironie), že ničeho takového není potřeba, když bude nejhůře, sám řekne nebo to poznají.
V duchu si hlasitě oddechl, „no konečně,“ a pustil se s chutí do jídla a všechno k čemu je potřeba prstů levé ruky, těmi třemi šikovně zvládnul. Dříve ze samého strachu o něj se na tohle nikdo nezaměřil ..... o to bylo teď větší překvapení a příjemné (tak to Dean od začátku plánoval), no prostě zírali. A jak byl hovorný, sdílný, samý žert ..... zase z něho byl ten starý Dean, jak ho znali .......samá legrace, smích, průpovídky (i když někdy hloupé) i ta sprostá slova k němu patří ..... docela jim to chybělo. Toho večera se všem usínalo s dobrým pocitem.
-------------
„Dobré ráno,“ zahlaholil vesele Dean, scházeje se schodů, ty mu působily dost potíže, ale než došel ke stolu, neznalý člověk by sotva něco poznal ...... kulhání bylo nepatrné. Další důkaz,
že pomoc nepotřebuje.
„Snad večer,“ zamručel Sam za počítačem.
„Prosím?!“ Dean vykulil svoje zelené oči.
„Není ráno, ale večer.“
„Vážně?“ Dean se rozhlédl po ostatních, ti se jen uculovali a krčili rameny.
„Prospal jsi celou noc a celý den .... vole.“
„Fakt, jó ...... kecáš!“
Sam obrátil oči v sloup a otočil obrazovku počítače k němu, kde měl „černé na bílém“ datum a čas. Dean se podíval na hodinky, bylo asi sedm ...... a pak ven ...... v tuto roční dobu bylo šero ráno i večer. Jindy by to poznal hravě, ale ten den měl jaksi celý domotaný a stále nevěřícně hleděl na bratra, jestli si z něho nedělá legraci ...... pořád to nemohl pochopit.
„Ale je mi fajn,“ zazubil se ..... a po malé pomlce, „to znamená, že zítra je Štědrý den!!!“ všichni kývali souhlasně hlavami a měli co dělat, aby zadrželi smích.
„Ano, to znamená, že jsi dnes ráno měl jít na kontrolu k Tomovi,“ jízlivě Sam.
„Proč jsi mě nevzbudil .... vole!! Vypadám teď jako debil ..... hm, to já jsem stejně pořád.“
„Nevyšiluj brácho! Domluvil jsem to na ráno ....tak žádné vyspávání a nespleť si zase hodiny,“ vida bratrův probodávající zamračený pohled, „neboj, když tak tě vzbudím.“
Dean pokývnul hlavou na důkaz souhlasu a pak .....
„Sammy, pojď se mnou, je to naléhavé,“ znělo to nesmírně důležitě, načisto otázka života a smrti. Sam se neochotně a se strachem zvednul od počítače .....snad Dean nemíní pokračovat v tom rozhovoru ...... už by to asi nevydržel a „kápnul božskou“ i za cenu pokažených vánoc.
Bratři odešli na verandu a bylo slyšet jejich vzrušené hlasy, po chvíli se oba vrátili zpět ....... Bobby si docela oddechnul, překotný odchod a Deanova schopnost dramatizovat ... vypadalo to zase na nějakou hádku, ale podle jejich veselých obličejů šlo úplně o něco jiného.
Dean se v rychlosti vysprchoval, sebral se stolu nějakou housku a kráčel ke schodům.
„Kam jdeš?“ překvapeně Sam.
„Každý normální člověk má v noci spát, sám jsi mi to říkal, tak dobrou ......“
„Ty ještě můžeš sp ..... ale nic,“ mávnul rukou, „dělej si co chceš, hlavně nechrápej.“
Dean se v půli schodů otočil: „To je asi jediný, co nemůžu ovlivnit,“ přejel omluvnýma očima všechny v místnosti (u Jo se vteřinku pozastavil)...... uvědomil si, že bratr spí hned vedle a stěny nebyly moc silné, „zacpi si uši, brácho, nic lepšího mě nenapadá.“
„Zmizni,“ Sam se pousmál i když měl za souseda takového „hlasitého spáče“, poslední noci se vyspal, asi to bylo tím, že Dean nebyl téměř celou noc ve své posteli, ale „blbnul“ v té kůlně a vracel se až k ránu a to je podle statistik ten nejhlubší spánek, a proto ho bratrovo případné chrápání nevzbudilo. I ta minulá noc byla bez problémů .....první náročný pobyt v provizorní posilovně (musel uznat, že to měl Dean dobře zorganizované, nikdy si on nebo Bobby ničeho nevšimli), ho tak zmohl, že spal jako zabitý, nic neslyšel.
Díval se za mizejícím bratrem, najednou se zachmuřil: „Neupletl jsem si na sebe bič? Slíbil jsem sám sobě, že mu pomůžu vrátit se zpět do normálního koloběhu života, přes den bude sice vzhůru, něčím se zaměstná, četbou, pak trénink, nějaký případ .....a v noci?? Všeobecně známo, že unavení lidé chrápou ..... Dean dvojnásob....ne, je to desetkrát horší. Až odjedeme někam dál na lov, většinou spíme v jednom pokoji, „separé“ si moc dovolit nemůžeme ..... no, uvidíme, to budu řešit, až to bude aktuální, zatím to nechám být,“ Sam se vrátil do reality a začal na Internetu projíždět různé zajímavosti, co kdyby náhodou na něco natrefil, ta dvouměsíční odstávka mu začala pomalu lézt na mozek a věřil, že i Deanovi lovení chybí a uvítal by i malinkatý případ.
-----------
Dean už se nechtěl podruhé ztrapnit a vstal, jak se sluší ...... ráno a včas. Odjeli se Samem do města, a protože bylo již všechno prozrazeno vymínil si Dean, že bude řídit, přesvědčil tak bratra, že jeho cvičení a trénování nevyšlo naprázdno ..... sám byl zvědav, jak dopadne jeho
první jízda po tak dlouhé době a s tím handicapem ..... sem tam to Impalou cuklo, neměl
ještě takový cit v noze, ale jak sám řekl, časem to „vypiluje.“
Než před nemocnicí vystoupili, Sam se vyjádřil: „Na první jízdu docela slušný,“ vysloužil si za
to letmý pohlavek a oslovení blbče. Vůbec se skrze to nezlobil ..... viděl, že Dean měl z jízdy radost a pochvalná slova ho potěšila ...... prostě to byl Dean a jeho zvláštní projev díků.
Ve vánočně vyzdobené nemocnici bylo poloprázdno, každého jen trochu schopného, propustili na svátky domů. Deana čekala nejprve kontrola ...... dopadla dobře, všechny rány se dobře zhojily, jen ......
„Je ti jasné Deane, že to koleno už ti bude do smrti dělat problémy,“ ten odevzdaně přitakal, „a zhorší se to při každé změně počasí, kdy se ti bolestivě připomenou i ostatní rány,“ Dean se jen trpce pousmál, „neklidném spánku, plném nočních můr, zlých vzpomínek a špatná nálada bude jen důsledek toho všeho a“ ...... Tom mu jako lékař a přítel vyjmenoval všechny příčiny, které povedou k tomu jeho „hlasitému spánku, „tentokrát bys s tím měl obeznámit své blízké ..... já na tvém místě bych to určitě udělal, aby byli prostě připraveni a neděsilo je to, vždyť to není nic, za co by ses měl stydět.“ Dean celou dobu mlčel, ale až se Tom dostal k tomu hlavnímu, že již asi nikdy nebude moci spát ve své oblíbené poloze – na břiše, ani na boku, jen na zádech a jeho chrápání bude otřesné.... suše pronesl: „Do hajzlu.“
Chvíli mlčel ....... pravda, zatím neměl odvahu spát jinak, než na zádech, měl trochu strach, co tomu „řeknou“ jeho žebra a plíce, ale jednou to vyzkoušet musí .... a pak pokračoval.
„Už jsem poznal, co to se mnou udělá a věř mi, není to nic příjemného, jak pro mě, tak pro ně ...... a neboj, vědí to,“ když viděl jak na něho Tom zazíral, „ne všechno, co jsi mi teď řekl, ale na nějakou další případnou „jobovku“ budou snad připraveni.“
„Udělal jsi dobře,“ Tom pochopil, že ho není třeba vodit pokaždé „za ručičku“ a zásadní rozhodnutí opravdu udělá sám ...... zavolal Sama, ten si sednul k bratrovi .... původně jim chtěl popřát krásné svátky, ale pak, ani sám nevěděl proč .... začal vyprávět.

Příběh Toma Shepharda
„Připomínáte mi mě a mého bratra Jima. On byl také takový jako ty Deane, tvrďák každým coulem, nikdy jsem ho neviděl, aby si stěžoval, když se odřel, uhodil. To já jsem s každou maličkostí hned běžel za mámou. Poškleboval se mi za to, ale ne před druhými, vždy mě ochraňoval, nedopustil by, aby mi někdo ublížil,“ Sam se pokradmu podíval na bratra, ten byl zahleděn kamsi do dáli a jako duší nepřítomen a Tom pokračoval.
„Bylo mi tak deset a jemu čtrnáct. Hráli jsme si, jako již po několikáté, i přes přísný zákaz rodičů v tom proklatém domě ..... opravdu se mi ulevilo, že je konečně srovnán se zemí a už v něm nebude docházet k dalším tragédiím,“ povzdechnul si Tom, „vůbec nevím, proč nás to lákalo a přitahovalo jako magnet, možná proto, že ten dům byl opředen tou hrůzostrašnou legendou .... pro kluky našeho věku tak vzrušující. Přelézali jsme hromady starého nábytku, Jim byl stále přede mnou a pak .....,“ to už se k napjatému Samovi přidal i Dean a oba s mírně otevřenou pusou dychtivě čekali co bude dál, Tom nabral dech, „.....a pak se ozval praskot a ticho, dostal jsem strach, ale Jim už se vyškrabával celý od prachu z toho harampádí, zašklebil se na mě a zavelel k odchodu domů. Držel za levý bok a když jsem se zeptal, zda je OK, jen zamručel, že zakopl a narazil se ..... pak již celou cestu nepromluvil ani slovo a šel brzo a bez večeře spát. Tenkrát mi to ani tak divné nepřipadalo, ale když se mi to teď všechno vrací, skoro si to dávám za vinu, že jsem držel hubu a neriskoval nějaký nářez od táty za porušení zákazu, mohl být můj bratr ....“ Tom se odmlčel, Sam i Dean úplně civěli a viseli mu očima na rtech ..... nenechal se dlouho pobízet.
„Ráno ležel Jim ještě v posteli, což nebylo u něho zvykem, šel jsem k němu ..... byl tak bledý a studený ...... zatřásl jsem s ním ..... nic, vyděsilo mě to a utíkal jsem pro mámu a potom si toho už moc nepamatuji, jen hrozný mámin výkřik, přiběhl i táta, pak byla v našem domě spousta cizích lidí, všechno se kolem mě míhalo, bylo mi špatně, ani nevím jak jsem se ocitnul v mámině posteli ..... usnul jsem. Když jsem se k večeru probudil, nad sebou jsem
viděl tátu i mámu, nesměle jsem se zeptal na Jima, oba se rozplakali a přitiskli mě k sobě a
táta mi přerývaně sdělil, že Jimmy už není, umřel ..... tenkrát mi neřekli jak a na co, stejně
bych to nechápal, až později jsem se dozvěděl, že na vnitřní zranění, propíchnutou plíci a bez
pomoci do rána umřel. Na druhý den jsme Jima pochovali. Možná proto jsem se stal lékařem, abych odčinil to, čemu jsem tenkrát mohl zabránit,“ Tom bolestně přivřel oči a když se podíval na hochy, jeho oči se nějak divně leskly ...... byly to slzy.
-------------
Všichni tři zůstali nehybně sedět, první prolomil ticho Tom: „Omlouvám se, jestli jsem vám pokazil vánoční atmosféru tímto ponurým vyprávěním, musel jsem vám to říct, ani nevím proč, normálně se nesvěřuji se svým trápením, vědí to jen mí nejbližší přátelé a příbuzní.“
Oba hoši nic neříkali, Sam vstal ...... Dean natáhnul ruku, dlouho seděl a to se mu špatně vstávalo, zvláště z té pohodlné, měkké pohovky ...... Sam ho vytáhnul nahoru. Ve dveřích se Dean otočil na Toma a zazubil se: „Jsem rád, že nás pokládáš za svoje přátele možná i příbuz.......,“ už to nedořekl, jen zasykl, „auuu, co je vole,“ Sam ho štouchl loktem do žeber a sjel zamračeným pohledem.
„Že nám o tom Bobby nikdy nic neřekl!“ Dean se ve dveřích otočil na Sama, Tom to zaslechl.
„No, víte hoši on není starousedlík,“ oba přikývli a Deanovi se vybavil den (bylo mu asi pět), kdy je táta přivezl k Bobbymu, ten je uvítal se slovy, „tak toto je můj nový dům.“
„Bobby se přistěhoval právě, když jsem se měl ženit,“ pokračoval Tom, „tehdá se mu něco stalo s rukou, měl jsem v nemocnici službu a postěžoval jsem si, že nemůžu sehnat svědka, on se mi nabídnul ..... no a od té doby jsme přátelé a dá se říct, že dobří,“ usmál se.
„A vás jsem také poznal až teď, Bobby mi jen celá léta vyprávěl o synovcích, kteří jako malí ztratili matku,pak i otce a on je nyní jejich jediný příbuzný,“ Sam a Dean smutně svěsili hlavy.
„Často jsem mu vyčítal, proč vás nevezme do města, pobavit se mezi svými vrstevníky a víte, co mi odpověděl? Že prý na nějaké vysedávání nemáte čas,“ oba hoši se zašklebili, vlastně to byla pravda, nikdy se u Bobbyho dlouho nezdrželi.
Tom se usmál: „Teď už vím proč, místní lidé by asi nepochopili, co děláte a proč to děláte, také jsem to nemohl nejprve pochopit,“ a vida, že Dean se už příliš opírá o bratrovo rameno, ještě zodpověděl tu prvotní otázku, „a to s Jimem ..... samozřejmě Bobby ví.“
„Tak to mu vpálím, že to neřekl,“ procedil Dean mezi zuby, Sam ho zase dloubnul loktem a zamračenýma očima mu naznačil, aby držel hubu.
„Stejně mu to dám sežrat, tak co!“ neodpustil si Dean a uchechtl se.
Po vzájemném popřání krásného prožití svátků táhnul Sam Deana k autu, aby ještě nestačil vymyslet další hloupost. V očích mu poskakovaly veselé plamínky a jak Sam svého bratra znal, byla to známka toho, že by zase rozjel tu „mašinérii“ vtipů, hlášek, nesmyslů a domů by se dostali kdoví kdy.
Přes město jel Dean velice pomalu, až to Sama udivilo, myslel si, že si prohlíží vánoční výzdobu ...... a pořád čekal, kdy zrealizují to, na čem se večer dohodli. Ano Dean se díval po různých obchodech, ale ne skrze výzdobu ...... před jedním nenápadným zastavil, vystoupil, pokynul bratrovi, aby ho následoval, po půl hodině vyšli, oba se usmívali ...... pak Dean šlápnul na plyn a jeho zpáteční jízda byla mnohem plynulejší, už zase měl svou černou krasavici pevně v rukou.
--------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
JMMM
Lovec v plienkach
Lovec v plienkach


Počet príspevkov : 208
Age : 29
Bydlisko : Slovensko, Zem, Slnečná sústava, Mliečna cesta, Vesmír: Svet, kde nadprirodzeno má svoje čaro
Nálada : daždivá
Registration date : 21.11.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   31.07.10 10:05

Žeby nejaký darček? Shocked A pre koho? Pre JO? 702 Ale no, Janča, však nenapínaj 603.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   31.07.10 10:31

no Jančo udělala jsi mi radost - taková dlouhá část 702
já jsem tak ráda, že už je Dean víceméně v pohodě Very Happy
já už jsem tak na ty vánoce zvědavá - ty nám teda Jančo dáváš - jsem napjatá jak kšandy
takže hurrrá do pokračování 704
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   01.08.10 20:22

Dík holky za pěkné komentáře.
No, musím vánoce pořádně promyslet, aby se líbily nejen Deanovi, ale i vám. Wink
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   10.08.10 19:45

Tak tedy konečně máme vánoce (zatím jen první část), doufám, že se budou líbit. Very Happy

Dakota - Bobbyho dům - vánoce 2009
Sam s Deanem se vrátili krátce po poledni, k obědu nedostali téměř nic, k velké nelibosti Deana, ten zabrblal cosi ve smyslu: „Mám hlad, že bych kousal hřebíky.“
„Musíte vydržet do večeře,“ oznámila všem Ellen a tím to haslo. A tak zase klasika – Sam u počítače, Dean před televizorem, Bobby někde venku, Ellen pobíhala z kuchyně do komory a Jo ještě dozdobovala vánoční stromek.
„Deane!“
„Hmm,“zabručel Dean a dál napjatě sledoval co běželo v televizi ..... téměř nepřetržitě se něčemu smál, Jo nakoukla ..... byl to Pepek námořník.
„Nechtěl bys mi jít pomoct?“
„Nechtěl,“ další výbuch smíchu, byl tak „zažraný“ do děje, vůbec neposlouchal, co Jo říkala.
„Prosíííím,“ hodila po něm ozdobu, naštěstí umělou.
„Co jééé?“ až teď se vzpamatoval, uvědomil si, že Jo říkala něco o pomoci, „nemohlo by to počkat? Já bych rád viděl konec.“
„Nemohlo,“ oplatila mu Jo stejně, „a děláš, jako bys to v životě neviděl ..... jdeš už??“
„Tak jo,“ vypnul televizor a už se zvedal z pohovky, díval se, jak se natahuje na špičky. Rázem zapomněl na nějaký kreslený film a že neuvidí konec, tenhle program se mu začínal jevit mnohem zajímavějším.
„Promiň měla jsi říct, že ..... ty chceš ten stromek ozdobit nebo ho shodit na zem?“
„Proč bych ho měla shazovat?“ Jo se podívala na Deana ..... koutky úst mu cukaly a jeho smaragdové oči mluvili naprosto zřetelně, byla to narážka na její menší postavu.
Lehce se na něj zamračila: „Podávej mi ozdoby ..... ty .....ty mamute,“ nějak jí to vyklouzlo z pusy, rychle se ohlídla, co on na to. Dean se po sobě podíval a pak souhlasně pokýval hlavou, to oslovení (velikostně) docela sedělo. Nijak dál to nekomentoval a vybíral z krabice ozdoby, ale pořád se uculoval, měl očividně dobrou náladu a kdyby ho Jo lépe znala, věděla by, že on to tak nenechá a už se mu v hlavě rodí další plán.
„.......a teď tu hvězdu,“ Jo se marně snažila dosáhnout na špičku stromku.
Dean ji chvíli pobaveně pozoroval, jak se natahovala ..... nádherně tak vynikly křivky jejího těla, prohlížel si ji odspodu nahoru a pak zase obráceně. Konstatoval, že má pěkné dlouhé nohy, úzké boky .....trochu se jí vyhrnulo tričko a odhalilo ploché, pevné břicho a o něco výše obepínalo ...... dál se v rozboru nedostal, to už Jo zpozorovala, že objektem jeho zájmu není vánoční stromek, ale ona (potěšilo jí to) ..... nahlas však nedala znát jakékoliv polichocení, dala si ruce v bok a naoko pohoršeně.
„No, Deane Winchestere, ještě, že nemáš rentgenové oči!!“
„To je docela škoda, bylo by toho k vidění ještě víc, né??“
„Sprosťáku,“ hodila po něm jeden ze zlatých řetězů, Dean ho pohotově zachytil a jen se té její snaze usmál, „no, počkej, já ti ukážu!“ vykřikla Jo, její tvář už také nesla známky veselí a začali se za dosti silného smíchu honit kolem stolu. Dopadlo to tak, jak to zákonitě muselo dopadnout, asi při třetí otočce Dean zaškobrtl a natáhnul se jak široký, tak dlouhý podél stolu. Jo ztuhnul úsměv, okamžitě k němu poklekla.
„Deane, nestalo se ti nic?“
„Ale né, jsem prostě nemehlo ...... pomoz mi vstát, prosím,“ Jo ho začala tahat nahoru.
„Co to tady vy dva vyvádíte?“ ve dveřích stál Sam, ten smích, hluk a pak ticho, ho přilákal, viděl, jak Jo marně „zápasí“ s Deanem, pomohl mu tedy vstát, „jste jako děcka,“ zakroutil hlavou, mávnul rukou a odcházel ..... ještě se otočil, „doufám, že to do večera doděláte?!“
a prstem ukázal na stromek.
„Neměj péči, brácho,“ zašklebil se Dean ..... jen Sam zašel za roh, s Jo se na sebe podívali a ...... co nejtišeji vyprskli smíchy.
„Tak abychom to dokončili, né,“ Dean vzal tu hvězdu a obratně ji posadil za špici stromku, byl přece jen o dost vyšší než Jo a nedělalo mu to problémy. Pak ještě navěšeli zbytek ozdob, svíčky, zlaté řetězy ...... a bylo hotovo.
„Jsi opravdu v pohodě?“ otázala se Deana nesměle Jo, pokradmu na něho dívala, připadalo jí, že každou chvíli přivírá oči, asi bolestí ..... „snad se mu proboha něco nestalo s kolenem?“
„Ano, neměj strach ..... dík,“ zazubil se na ni, dělala mu ta její starost dobře.
Odešli do kuchyně, kde Dean nahlásil bratrovi vojenským stylem, ale tak neuvěřitelným způsobem, jak to dokázal jedině on, splnění úkolu. Sam měl co dělat, aby zachoval vážnou tvář, ale v duchu měl radost, že je to zase jeho bratr a se vším co k němu patří, ale přece jen mu to nedalo, aby ho maličko nepotrestal (alespoň fyzicky).
„Původně jsem ti na vánoce chtěl dát pokoj, ale již od včerejška máš skluz a jak koukám, tak překypuješ energií ...... tak pojď, pojď, dáme si tak hodinku, dvě, alespoň ti vyhládne,“ a už
mu podával bundu, Dean udělal kyselý obličej (už měl strašný hlad teď, tak jaký bude mít
potom?), ale bez připomínek šel.
Jo se přitočila k Samovi: „Nepřehánějte to, jak se před chvílí svalil, tvrdí, že je v pohodě, ale já nevím .....“, říkala to s obavou v hlase.
„Neměli jste blbnout,“ odvětil tvrdě a odcházel za Deanem..... Jo se za ním dívala zoufale.
Sam ten její pohled ucítil, zastavil se: „Poznám, kdyby se něco dělo a Dean je tvrdý chlap, on něco vydrží ..... neboj. Přece si nemyslíš, že bych vlastního bráchu hnal do extrému, kdyby na to neměl,“ usmál se a rychle odešel, protože z venku už bylo slyšet hudrování.
„Tak sakra Sammy, kde seš? Co tam děláš? Mě vyženeš do mrazu a sám tam klábosíš ..... do prdele.“
--------------
Vrátili se, jak slíbil Sam, za dvě hodiny ..... byla již tma, přišel s nimi i Bobby, kterého hoši přemluvili také k nějaké té „rundě“ v boxování ..... a za ním vešla do dveří Alex a hned začala vysvětlovat.
„Táta si vzal službu v nemocnici a Sam mě přemluvil ..... nechtěla jsem, ale pak se přidal ještě Bobby a Dean...... prý abych nebyla na vánoce doma sama ...... tak jsem tady,“ sklopila hnědé oči a čekala co na to obě ženy.
„To víš holka, že nevadí, jsi vítána, alespoň mi pomůžeš s večeří ..... já sama na všechno nestačím a tolik hladových mužských v domě,“ Ellen přejela pohledem svoji dceru, která byla celé ty dvě hodiny jako duchem nepřítomná, stále pokukovala ke dveřím, každou chvíli vyhlížela z okna, moc platná jí tedy nebyla i teď se dívala starostlivě jen po jedné osobě.
„Ráda pomůžu,“ Alex okamžitě podávala svoji bundu Samovi, s veselou tváří vzala Jo kolem ramen, něco jí šeptala, ta kývala hlavou .... a pak společně a za veselého smíchu dodělávaly poslední přípravy.
Hoši se zatím vysprchovali a .... nic se nedělo. Do večeře bylo ještě daleko. Pro Deana nastala muka, hladem by už ohryzával i rohy stolu, sednul si zase k televizi a začal si okusovat nehty. Jo se nemohla dívat na ten jeho nešťastný obličej. Donesla potají z komory talíř cukroví, sedla si k němu, s prstem na rtech naznačila, aby mlčel a tak oba dělali, že napjatě sledují přímý přenos vánočního koncertu. Ellen i Sam se divili, jak ty dva najednou zajímá komorní, vážná hudba, ale co jednou za rok můžou změnit repertoár.
Ellen nechala Jo být, vyjímečně jí to nevadilo, že je pořád s Deanem, měla je oba na očích a byly vánoce i ona chtěla být trochu tolerantní. A s Alex si tak padly do noty ......předháněly se, která co kdy uvařila a upekla dobrého, předávaly si recepty.
Jo zatím vybírala jeden kousek po druhém a strkala je Deanovi do pusy, ten byl v „sedmém nebi“, konečně nějaké jídlo i když sladké ........ hihňali se u toho jako děti.
„Ochutnej tohle, to je dobré,“ Dean ukousl půlku čokoládové tyčinky a druhou strčil Jo mezi rty, ani sama nevěděla, že je to opravdu tak lahodné, když mámě pomáhala, na nějaké ochutnávání nebyl čas a chuť už vůbec ne. A to už jí Dean podával další kousek, tentokrát nechal Jo, aby nejprve ona nakousla ...... jejich oči, zelené a modré, byly tak blízko .... téměř se dotýkali nosy. Dean viděl jako ve snu rudé rty Jo, tak je toužil políbit. I Jo by se nebránila, atmosféra vánoc vždy lidem brala poslední zábrany ...... a to se stalo i těm dvěma. Milimetr po milimetru se přibližovali jejich rty, téměř nedýchali a .... najednou se za jejich zády ozvalo.
„To snad není pravda!!“ až se Dean zakuckal, jak se lekl.
„Ještě se nám tady udav!“ Ellen s lehkou ironií v hlase, neviděla ty jejich zamilované oči a rty dychtící po polibku ....ale téměř prázdný talíř v ruce Jo.... ta se rychle od Deana odtáhla.
Ellen se naklonila a vzala dceři talíř z ruky ..... Dean ukořistil v rychlosti poslední dva kousky.
„Když ono je to tak dobré a já ..... já mám takový hlad,“ bleskově zahrál situaci do „autu“ a upřel na Ellen zelené psí oči.
„Ještě chvíli vydrž ...... nenasyto,“ usmála se Ellen, „s tebou bude mít jednou tvoje žena trápení,“ zašeptala si pro sebe ..... odcházela.
Teď Dean s Jo již opravdu sledovali ten vánoční koncert ..... nebo ne? Každý byl na jednom
konci pohovky a Bůh ví, co se jim honilo myslí. Ale podle toho, jak oba zrudli, sotva k sobě stočili oči ...... uvědomovali si, že moc nechybělo a téměř porušili vzájemnou dohodu o pouhém přátelství, ale v hloubi duše by nejraději pokračovali tam, kde byli vyrušeni.
Podobné to bylo i v druhé místnosti, Bobbyho by strašně zajímalo, zda Sam ví, jakou má v počítači otevřenou Internetovou stránku ..... stále pošilhával po Alex, která se tedy, a to musel Bobby uznat, dokázala v kuchyni otáčet. Od malička byla šikovná, to zdědila po své mámě. O domácnost se musela po její smrti starat ona, její sestra na to nikdy nebyla. Tess neměla z genů svých úžasných rodičů prakticky nic (dost zajímavé, dvojčata a každá jiná) nebo je ve svém vědomí zatlačila někam hodně hluboko a do popředí vyvolala jen zlobu a zášť (a zcela neoprávněnou) na otce, sestru, na celý svět. Již od jejích patnácti let s ní Tom nic nezmohl a jak dovršila plnoletosti, prakticky se doma nezdržovala, dělala si, co chtěla. Na školu kašlala, žádnou nedodělala, ani práci neměla, jen se poflakovala v různých partách, žila z kapesného a z peněz, co zdědila po matce, občas vyškemrala něco od Alex. Bobby ani nevěděl, proč se mu do mysli připletla Tess. Možná kvůli Alex, která zářila štěstím a byla by ještě šťastnější, kdyby její sestra byla s ní, právě nyní o vánocích. Ale tohle nebyly první svátky, co Tess netrávila doma .... Tom se mu často se svým trápením svěřoval.
„Bobby ..... Bobby ......haló!! Sedíš tady, jako kdyby ti „uletěly včely“ a kamna skoro vyhasla!“
Ellen mávala Bobbymu před obličejem rukou a důrazně se tak dožadovala jeho pozornosti. Bobby zatřepal hlavou a vrátil se zpět „na zem“...... příjemné teplo brzy prosytilo opět celé přízemí.
-----------

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   10.08.10 21:01

teda Jančo - já jsem naprosto v sedmén nebi - to je prostě náááádhera 702 702 702
je z toho cítit atmosféra vánoc a vztah mezi Jo a Deanem je prostě úžasně popsaný a vymyšlený..... cheers to jak jedli společně to cukroví

prostě krásná část a já už se nemůžu dočkat vánočného pokračování 704 704 704
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Anonymný
Anonymný



OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   11.08.10 7:35

skvelé pokračovanie janča som naozaj zvedavá ako to bude medzi Deanom a Jo pokračovať 702
Návrat hore Goto down
Macbeth
Nevinná obeť
Nevinná obeť


Počet príspevkov : 6
Registration date : 21.06.2010

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   11.08.10 12:53

Taky se přidávám ke všem chválám.... je to prostě úžasný!!! 704 704 704
Už se moc těším na další pokračování, tak šup šup šup :-)
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   13.08.10 19:17

Díky všem za ohlasy, moc mě potěšily. A tady máte další část vánoc.

Dlouho to netrvalo a Dean se konečně dočkal. Byly to hody se vším všudy. Nadívaná pečená krůta, zeleninový a ovocný salát, pivo, káva, limonády. A tak jak to vypadalo, že Dean „sežere“ všechno sám (jak byl hladový), zachoval se naprosto střídmě, ochutnal od všeho, chválou nešetřil (a bylo to upřímné), jen žádného alkoholu se ku podivu nedotknul, ale sáhnul po minerálce ..... nikdo by mu to přece neměl za zlé .....byly vánoce. I té černé kávy vypil jen jeden šálek ...... bez které dříve nemohl u něho začít den. Sam si kolikrát myslel, že snad má místo krve kofein ..... jaké množství dokázal během dne do sebe nalít. Všimnul si, že za ty dva měsíce spotřebu kávy omezil na minimum ..... v nemocnici nemohl, nebo mu ta spousta různých léků odebrala chuť na tu jeho „neřest“? Určitě i ta bolestivá zranění tomu dopomohla. Nebo šel tak do sebe?? Nechtěl se ho ptát, ale tušil jeho odpověď, „JSEM JINÝ ČLOVĚK.“ Ano změnil se, ale nebylo to pobytem v pekle, jeho osobnost zůstala, nezlomil se, tvrdý a neústupný byl stále stejně (možná si jen více rozšířil slovník „vybraných slov“),bylo to naprosto něco jiného nebo někdo jiný, co ho v uplynulých dvou měsících dost změnilo ..... k horšímu to nebylo, v žádném případě, spíše naopak.
Bobby rozsvítil stromek ..... pěkně ho Jo s Deanem nazdobili, sklidili pochvalu ...... nebyly pod ním žádné dárky, tak se dohodli, jen vánoční pohoda veselí, radost a žádná sprostá slova (to hlavně platilo na Deana). Sedli si k talířům s cukrovím, velké míse se šunkou, zeleninou a sýrem, na další bylo čerstvé ovoce, nechybělo pivo, káva i ta láhev whisky tam stála. Zapnuli televizor a střídavě se dívali na to, co tam právě běželo nebo si povídali.
Dean najednou vstal, opřel se rukama o pohovku a pěkně dlouhou chvíli se nehnutě díval na zářící stromek ...... ve třpytu světel se mu na prstu zableskl stříbrný prsten a na krku amulet. Pak se otočil a .....
„Dík ..... všem.“
„A za co?“ optala se Ellen i ostatní přestali rázem mluvit, překvapeně se po Deanovi podívali.
„Za ty nádherné vánoce, nikdy jsem nic tak krásného neprožil, ještě jednou díky,“ otočil se zpět, cítil, že se mu nějak lesknou oči. Bylo ticho, jen ta televize hrála dál. Sam nevěřícně kroutil hlavou a pak se Dean opět otočil do místnosti .... pusu od ucha k uchu a k velkému Samovu překvapení a možná i ostatních ......
„Já mám vánoce rád. I kdyby to měly být moje posl.....“ kousl se do rtu, „chci je prožít se vším
všudy, co k nim patří,“ upřel na přítomné smaragdové oči. „A že jsem byl v minulých dnech
nasraný!? Skrze ty vánoční přípravy? Nééé,“rozesmál se, „bylo to přece kvůli ..... ale to vám Sam už určitě řekl, že?“ obrátil se k bratrovi ..... ten se na něho stále díval překvapeně, myslel si celá léta pravý opak, a proto mu vánoce nikdy nevnucoval.
„No řekni Sammy, kdy naposled jsme je slavili, ani se nepamatuju.“
„Možná jako děti tady u Bobbyho, taky už nevím,“ zamyšleně prohodil Sam a vybavily se mu předchozí vánoce, „tak proto pokaždé ty tvoje rozzářené oči, když jsme projížděli kolem byť jen trochu vyzdobeného domu, v skrytu duše jsi záviděl těm za okny u slavnostního stolu, rozsvíceného stromku, pod kterým byla spousta balíčků, tu pohodu ...... ach, Bože brácho, proč jsi to nikdy neřekl???? Proč jsem to nepoznal .... měl jsem to poznat, ale já nejsem takový dobrý znalec lidských duší jako ty..... promiň,“ Sam sklopil hlavu, měl pravdu, nebyl takový jako Dean, všechno to probíhalo jen v jeho mysli, nahlas by tohle asi nikdy nevyslovil a slůvko omluvy – promiň ...... to už mu vůbec nešlo přes rty.
------------
Čas pokročil. Ellen a obě děvčata sklízely se stolu, chlapi zůstali ještě sedět, Bobby otevřel láhev whisky, nalil tři skleničky ..... Sam se jí hned chopil, Dean ji odsunul ještě dál od sebe.
„Co je chlape, ty se s náma ani nenapiješ?“ Sam vyzývavě točil tou svojí Deanovi před tváří.
„Ne, nemám chuť ....nezlobte se,“ usmál se ....ne na Sama, ale na Jo, která zrovna procházela kolem otevřených dveří, úsměv mu opětovala.
„Ale no tak ..... jedna sklenička tě nezabije,“ Sam provokoval dál, ale Dean se nenechal, „tak si vezmi pivo,“ a už před něho strkal jednu láhev.
„Já bych ..... já bych raději .....“ Dean nevěděl, jak to má říct, asi se mu budou všichni smát, ale tak ať (v duchu mávnul rukou), „......mlíko,“ dořekl tiše.
„Cože?“ Sam nevěřil vlastním uším.
„Říkal jsem ti přece, že jsem nad sebou přemýšlel ...... a to bylo pořád pivo – káva – whisky .... zkrátka změna je život. A cpal jsem se jen hamburgery s připáleným masem a kečupem, není tohle lepší?“ a jako na důkaz svých slov začal hned pojídat šunku s kopcem zeleniny.
Sam se nesmál, jen civěl, stejně jako Bobby, který se vzpamatoval celkem rychle a odešel do kuchyně (ani odtud se neozýval žádný smích na Deanovu adresu) a vrátil se z krabicí mléka. Dean si mezitím stačil oloupat a sníst banán ..... a pak se šťastným výrazem hned polovinu mléka vypil.
(Pozn.autora: Té Deanově změně v životosprávě napomohla částečně i Jo, jen si vzpomeňte, jak mu podstrojovala, když za ním jezdila denně do nemocnice!!)
„Se z toho posereš,“ neodpustil si Sam jízlivou poznámku.
„Možná ...... ale nebude mě bolet hlava,“ vrátil mu to Dean zpět, protože Sam již stačil vypít tu jeho whisky, třetí si nestačil nalít .... Dean ho v tomhle směru měl „přečteného“ a proto láhev stáhnul k sobě a postavil ji vedle pohovky na zem, nebyla na očích a Sama nesváděla. On Sam když se „rozjel“ (je pravda, že se to moc často nestávalo) nevěděl, kdy má přestat, moc toho nesnesl a dopadl pokaždé špatně ..... a teď o vánocích by pokazil tu nádhernou atmosféru a ještě, když tady byla Alex, nedělalo by to dobrý dojem. Dean se zpříma podíval bratrovi do očí, Sam v těch jeho tohle všechno četl ..... poděkoval mu pohledem.
-----------
„Hoši, nechtěli byste se jít projít??“ ve dveřích stála Alex, „čerstvý vzduch vám jenom prospěje,“ když viděla na stole poloprázdné talíře, vypité láhve od piva a minerálek, šálky od kávy a ještě ta krabice s mlékem, kterou Dean právě úspěšně vyprázdnil.
Oba přikývli, hodili na sebe bundy, Dean si stačil strčit do pusy pár plátků šunky....Sam obrátil oči v sloup ..... děvčata již oblečená čekala u dveří.
Ellen dělala takové posunky jako, „a kdo bude uklízet?“ Bobby se usmál, vzal jí kolem ramen.
„Nech je ..... a pojď si taky na chvíli sednout, dáme si skleničku,“ dobře viděl, kam tu láhev Dean schoval, „pak ti pomůžu.“ Ellen přikývla, měl pravdu...... tolik se naběhala, aby všechno klaplo a podle spokojených tváří snad ano .....tak si přece zaslouží chvilku té vánoční pohody s blízkým člověkem ..... úklid počká.
-----------
Venku zatím obě děvčata lákala za veselého smíchu oba bratry blíž a blíž k sobě a ........ najednou se na ně zcela nečekaně snesla odněkud shora sprška sněhu, otočili oči směrem nahoru ..... stáli pod stromem a Alex s Jo znovu zatřásly větvemi ..... další lehounký sníh jim dopadl na obličeje.
„Veselé vánoce,“ dvojhlasně obě děvčata.
Dean se podíval na bratra: „Odveta??“
„Odveta,“ souhlasil Sam.
Přece jenom nebyly vánoce černé, mírný poprašek sněhu ležel jak na zemi, tak i na tom stromě, koho by napadlo, že si toho Alex všimne, když šli před několika hodinami do domu.
Oba se bleskurychle sehnuli a několik sněhových vloček přistálo Alex a Jo ve vlasech. Děvčata jim to vracela, ale hoši byli v tomto směru šikovnější ..... a v bojovém zápolení a za velkého smíchu se k sobě přibližovali a přibližovali.
Alex najednou vykřikla: „Podívejte, padá hvězda,“ okamžitě zanechali koulování a všichni čtyři upřeli oči na oblohu a co si asi přáli???
Alex – ať ten úžasný muž, který stojí vedle mě, nikdy neodejde, neopustí mě. A Tess, moje nešťastná sestřička, aby byla zase jako dříve a vrátila se domů.
Jo – aby Dean porušil ten slib přátelství, já ho porušuji pokaždé, když se na něho podívám
a miloval mě, půjdu s ním kamkoliv a ...... a chtěla bych s ním mít dítě, spoustu dětí.
Sam – jsem beznadějně zamilován do Alex, snad i ona mě má ráda i přes to, co ve mně je ..... mým velkým přáním je naučit se to ovládat ..... musím ...... kvůli ní, bratrovi, kvůli sobě. Kdybych ji měl ztratit ..... ne, na to vůbec nechci myslet.
Dean – nevím co mám dělat, asi jsem se „zabouchnul“, tak bych si přál žít s Jo, mít rodinu. Ale co moje poslání? Možná bude pro oba lepší, když odejdu. A jestli si mám něco přát ...... nesmím v ten osudový den zklamat.
Zůstali tak stát a dívali se stále na tmavou oblohu s jasným měsícem a zářícími hvězdami.
Alex se pomalu otočila k Samovi, stoupla si na špičky a políbila ho, Sam nejprve trochu překvapen, ale pak ji objal a přisál své rty na její a vůbec jim nevadila přítomnost Deana s Jo ....setrvali ve vášnivém objetí s ještě žhavějším polibkem poměrně dlouho ..... oni mohli.
Jo se přitulila více k Deanovi, bylo jí už chladno, Dean ji vzal kolem ramen .....smutně se podíval na štěstím překypujícího bratra, trochu mu i záviděl .....lehce políbil Jo do vlasů, cítila to, chtěla mu to oplatit na ten pramínek bílých, ale byl na ni příliš vysoký (nevšimla si, že zrovna stála v nějakém dolíku) ..... tak jen přitiskla tvář na jeho ruku na svém rameni ..... nic víc nemohli ...... a pak zavěšeni do sebe, odcházeli do domu, ty dva tam nechali.
---------
Sam s Alex venku dlouho nezůstali, docela mrzlo. Cestou do domu ji Sam přemlouval, aby zůstala do rána, dům je velký, nějaké místečko na spaní se najde, třeba u něj ..... moc s tím nesouhlasila a raději se hned ve dveřích začala se všemi loučit.
„Nikam holka,“ rezolutně Ellen ..... Sam v duchu zajásal, ale s tím plánem, že noc stráví spolu, mu hned „sklaplo“, Ellen mu udělala čáru přes rozpočet, „budeš spát s Jo, Bobby ti tam už připravil postel,“ a byla to ta Deanem nenáviděná, Bobby ji nevyhodil, jen ji šikovně v domě schoval a jak se teď hodila (a ještě bude)!!
„Nechci překážet, však je to do města jen kousek,“ zkusila ještě namítnout Alex.
„Nevíš, co se může stát, dostaneš smyk, někdo tě přepadne, zabloudíš,“ Sam se hned chopil situace a plácal, co mu „slina na jazyk přinesla“, hlavně, aby to zabralo a Alex zůstala do rána. Můžou tak s Deanem dotáhnout ten jejich plán, který nazvali „VÁNOČNÍ PŘEKVAPENÍ“ až do úplného konce.
Alex to vzdala, zvláště, když se přidali i ostatní, jen to sdělila tátovi a ....... chystali se spát.
Dean otevřel ledničku a zcela automaticky sáhnul po další krabici s mlékem. Bobby se na něho nevěřícně díval...... na jednu stranu měl radost, že nepropadl alkoholu, dokonce ho i obdivoval .....jak to zvládal, každý druhý na jeho místě by se již psychicky zhroutil, ale on s tím svým nenapodobitelným, neúnavným humorem se přes všechno dokázal přenést. Jako v té kůlně odpoledne, kdy „valil“ ty svoje nesmysly, nemohli chvílemi trénovat, jaké záchvaty smíchu je popadaly. Ale pravdu, k jakému účelu je mléka neustále v ledničce dostatek, musí znát, to se nedalo nic dělat ...... Bobby si stoupl před něj s rukama v bok.
„Ty, Deane, mimochodem, to mlíko je pro kočky (pár se jich po vrakovišti potulovalo a bylo jich i třeba, krysu tam nikdo zatím neviděl), bylo mě divné, že se nějak zvýšila spotřeba, ale myslel jsem si, že je krmí ještě někdo z vás ..... a on mi zatím na mlíko chodil tady ten dvounohý kocour,“ překvapený Dean se tvářil jako přistižen při těžkém zločinu, Bobby si ho přeměřoval a bylo mu naprosto jasné, že to rozhodně nebylo poprvé, co vyměnil pivo za mléko.... a vzápětí se Dean s mírným koktáním přiznal.
„No, víš .....když jsem chodil k ránu z té kůlny ..... měl jsem žízeň ...... v ledničce bylo sice pivo, ale i mlíko, neodolal jsem a ochutnal ....... bylo celkem dobré a tak jsem ....“
„..... a tak jsem na ně chodil každý den, že?“ dořekl za něj Bobby.
„Hmm,“ stál tam s takovým provinilým výrazem, jako prvňáček, kterého kárá paní učitelka.
„Nech si něco na ráno,“ už mírnějším tónem Bobby, „a zítra pěkně zajedeš dokoupit nebo nám kočky pochcípají hladem a bude se to tady hemžit krysami,“ pohrozil mu Bobby vážným hlasem ..... to na Deana platilo, samozřejmě přitakal, jen představa té odporné havěti mu naháněla husí kůži, pomalu dal krabici zpět a sáhnul po minerálce.
Teď už se ozval pětinásobný výbuch smíchu ..... po celý dialog, který mezi sebou vedli ti dva, měli co dělat, aby nevyprskli (i Bobby se musel kousat do rtu), ale dál už se to prostě nedalo .....veselý smích se rozléhal po celém domě ..... teď již byl šestihlasný.
A dům se pomalu pohroužil do tmy. Oblohu mezitím pokryly mraky, ze kterých se snášely lehounce sněhové vločky a zakrývaly celé okolí bělostným rouchem.
--------
Ráno probudila obyvatele domu nádherně zasněžená krajina, která ještě více podtrhovala vánoční atmosféru.
Dean nemohl dospat, vstal jako první, někdo přece musel udělat ten poslední „krok“ v jejich plánu .....a trochu ho i trápilo koleno (změnilo se počasí), ale tentokrát byla zvědavost silnější než bolest, nechtěl si nechat ujít ohlas na to překvapení, těšil se jako malé dítě. Ellen ho našla v kuchyni, jak okrajuje krůtu od večeře, vedle talíř se zbytkem šunky a zeleniny a zapíjel to ..... jak jinak než mlékem.
Sam byl na tom podobně, také vstal nezvykle brzy, v rychlosti odbyl koupelnu a přidal se k Deanovi v dojídání zbytků, nad tím mlékem zakroutil hlavou, asi to jeho bratr myslel vážně, nebyl to z jeho strany jen takový „úlet“.
Oba byli jako na trní. Ellen a Bobby se po nich dívali, že by zase nějaká „kulišárna“? Pak přišla děvčata .... nejprve koupelna a pak si také sedly ke stolu a snažily se za všeobecného veselí „urvat“ poslední zbytečky před těmi dvěma „žrouty“. Sam dělal celou dobu na bratra takové divné obličeje, Dean mu je oplácel, oba krčily rameny a pořád nic ..... Alex s Jo se nechystaly k odchodu od stolu ...... Dean už byl značně nervozní a pak ho napadla spásná myšlenka.
„Holky, mě včera někde vypadnul mobil, asi jak jsme seděli na pohovce ..... nemohly byste se podívat, mě se skrze to koleno špatně ohýbá,“ ochotně šly, vůbec je nenapadlo, že by v tom bylo něco jiného a proč vlastně nepožádal Sama?
Sam udělal na Deana takový obličej jako, „cože je to za blbost,“ mobil neztratil ani při těch nejdivočejších akcích a teď najednou ano?? Dean jen pokrčil rameny, prostě to zkusil a kupodivu, fungovalo to ...... děvčata statečně hledala ...... hoši si oddechli a pokračovali v ohryzávání kostí.
Z pokoje se dlouho nic neozývalo a pak ...... dvojhlasné: „Jéééé,“ Sam s Deanem se na sebe podívali ...... pochvalně pokývali hlavami .... vyšlo to!!!
Alex s Jo se také vzápětí objevily ve dveřích a obě měly na krku huňaté šály, každá v barvě svých očí. Jo jasně modrou, jako letní obloha a Alex nádherně čokoládově hnědou. Oběma zářily oči, rozběhly se k hochům.
„Díky,“ Alex políbila Sama, vůbec jí nevadila jeho umaštěná pusa.
„To Dean, byl to jeho nápad,“ zablekotal Sam, Dean po něm sekl dost výmluvným pohledem, který říkal, „ty taky musíš všechno vyžvanit,“ ale nijak se na něj za to nezlobil.
Jo byla trochu zdrženlivější, přitočila se k Deanovi úplně se zalykala štěstím, zašeptala.
„Moc děkuju ..... já pro tebe nic nemám.“
„Nevadí, mě stačí, že se ti ta šála líbí .... a že jsi šťastná,“ zašeptal také.
Byl tak neuvěřitelně milý, nejraději by ho celého zulíbala ...... proč jen souhlasila s tím přátelstvím, i když dost blízkým. Ale pak se odhodlala ..... políbila ho přede všemi a na ústa, byly vánoce.
---------
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Proč právě já?   Today at 7:01

Návrat hore Goto down
 
Proč právě já?
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 5 z 17Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6 ... 11 ... 17  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Seriál :: Fanfiction :: Rozpísané poviedky-
Prejdi na: