Na tváři popálený muž pomalu přistoupil k muži v černém plášti.
„kde je ten kámen?“ zeptal se ho ten muž, aniž by se na neho podíval.
„omlouvám se můj pane, opravdu jsem se snažil, ale něco se stalo a..,“ nemohl to dokončit, jelikož se kolem jeho krku obtočila velká ruka, ozvalo se zakřupnutí, mužova tvář se zkřivila.
„Jak je to možné?“ muž v černém vyslovovoval svá slova pomalu s velkým důrazem.
„Já nevím, můj pane, myslel jsem si, že od nej ten kamínek získám.“
„Tak tys myslel?“ hlas muže v černém byl tichý, ale mrazivý.
„Velmi se omlouvám, můj pane…,“ ruka, která byla přitisknuta k jeho krku, zvyšila svůj stisk, ozvalo se křupnutí, muži se vypoulily oči, škubly mu ruce, ale byl stále naživu.
„Oprav me, ale pokud se nemýlím, mela se o neho postarat Iriana.“
Nemylíš můj pane, asle ona byla v té chvíli zaneprázdněná a já jsem myslel, že bych…“
„Že bys sis mohl tak trochu přilepšit, že ano?“ otázal se ho muž v černém nezvykle vlidne.
Muž před ním zavahal, tohle mohlo být dobré znamení, možná, že jeho pán ocení jeho snahu.
„Je to tak můj pane, chtěl jsem jen.,“ dost bylo řeči,“ přerušil ho jeho pán a pustil mu jeho ruku.
Ten muž malinko ustoupil. Intenzivne si rukama masíroval svůj krk.
„Děkuji ti muj pane, přísahám, že svojí chybu napravím.“
„Ne to nenapravíš,“ hlas muže před nim byl mrazivý, stejne jako jeho oči, muž si povšimnul dvou velkých černých psů, kteří stáli nedaleko a tiše vrčeli.
„Můj pane…?!“
„Máš na vyber. Bud tu zustaneš stát a necháš se jimi roztrhat hned anebo se pokusíš utéct, volba je na tobe, muž v černém se otočil a odcházel, druhý muž se ho pokusil chytit rukou za plášt, ale dostal do rukou pomerne silnou ránu, na chvíli ztratil vedomí.
Když se po několika minutách probral, s hrůzou si uvědomil, že u neho stojí ti dva velcí černí psi.
„Můj pane!“ zakřičel, zvedl ruce na obranu, ale nebylo mu to nic platné, ti dva ho zaživa roztrhali.
Mladá žena přistoupila k muži v černém.
„Volal jsi me můj pane?“ Slyšela křik muže, ale ignorovala ho.
„Mám pro tebe malý úkol Iriano.“
„Cokoliv můj pane.“
„Pokusis se je najít a ten kamínek jim sebrat dřív, než se jim podaří najít další.“
„Cokoliv si přeješ,“ iriana se uklonila a chtěla odejit, ale on jí zastavil.
„Vezmeš si sebou toho Michaela.“
„Můj pane. Je to jen člověk a navíc není při sobe.“
„To ani není potřeba, mohl by ti však pomoct, donutit svojí sestru, aby ti ten kamínek vydala.“
„Jak si přeješ,“ Iriana se obrátila a namířila si to k ubikacím, pro kontrolované.
Přiliš se jí nelibila představa, že by se s ním mela tahat, obzvlast, když jsi nebyla jistá, kde můžou být, mela se o toho Kevina postarat sama, ale někdo musel dohlednout na spravné seskupení kamenů,“ telem se jí prohnal ledový vítr, ale ona jej necitila, došla k té ubikaci, Michael stál před ní a prazdným vyrazem hledel před sebe.
„Ty půjdeš se mnou, ale nejprve se řadne obleč, Michael se beze slova otočil a zašel dovnitř.
Když po několika minutách vyšel, mel na sobe teplé oblečení a teplé boty.
„Iriana se ušklíbla. S temi botami bude dělat ve snehu značný hluk, ale možná , že je to to, co její pán,ů pohledla na oblohu na pomalu se vaslicí temné mraky, ješte dva dny, dva dny na to, aby našli všech pet malých kamínků, kamínků, z nich každý představuje klíč k zapovezené síle, klíč k ovladnutí strážců.
„Jdeme a zkus se neloudat.“
„Michael nic neřekl, jeho pohled byl stále prázdný, vydal se na cestu, jeho nohy došlapovaly do několikacentimetrové vrstvy snehu.
Ten křupavý zvuk jí byl nepříjemný, nedovedla si představit sama sebe v takovém oblečení či v takových botách, ona sama byla oblečená jen do lehkého letního oblečení a její nohy byly bosé.
„Tudy!“ nasměrovala ho do nedalekého lesa, Michael sdo něho vstoupil, ozvalo se krkavčí krákání, na jejich rtech se zvlnil úsmev a ona následne vstoupila za Michaelem.

Kdo teď bude rychlejší? Iriana a sebere jim kamínek nebo se podaří našim hrdinům najít zbytek kamínků??

„Kde to jsme, co je to za místo?“ chtěla vedet Melinda, která se procházela kolem stromů. Na první pohled to vypadalo na obyčejný les, ale z obyčejného lesa jí nemrazilo a nemela z neho divný pocit.
Při pohledu na Adama jí bylo jasné, že takové pocity nemá sama, u Briana jí nepřekvapilo, že na nem nevidí žadnou reakci, stál nezučastneene na míste a v naručí držel spící Alex, jako by mu její váha nečinila žadné problémy.
„Co je to za místo?“ obratili se Melinda a Adam na Kevina.
Ten pokrčil rameny.
„Chceš nám tvrdit, že nemáš tušení, jak je možné, že se ti ten les doslova zjevil střed očima, zatímco nám ne?“ vyjela na nej ostře Melinda.
„Přesne to tvrdím, já to fakt nevím,“ odsekl a poté mu pohled padl na vzdálenější na iniciály v nem vyryté.
„Vidíte to? Vidíte ty Iniciály?!“
„Nic nevidíme, ledajak na některých stromech popraskanou kuru.
„Copak nevidíte tadfy ty Iniciály? Vždyt jsou vyrytý hluboko do stromů!“ Kevin přešel k jednomu takto označenému stromu, na kterém jasne videl iniciály K-C, ale ani Mel ani Adam je nevideli, hledeli na nepatrne odlouplou kuru.
„Na tohle nemáme čas!“ zavrčela Mel a odvrátila se od toho stromu.
„Já to myslím vážne! To musíte videt, všechny ty iniciály tady, tady a tady!“
„Nic tam není, jdu se podívat na druhou stranu.
Bud opatrná Mel,“ ozval se Adam a poté vrhl na Kevina pohrdavý pohleed a odešel hloubeji do lesa.
„Ty! Obrátil se Kevin na Briane, ty je vidíš, že ano?“
„Brian je videl, ale řekl.
„Ne. Nic nevidím,“ a poté odešel k nedalekému parazu, na který posadil pomalu se probouzející se Alex.
„To není možné! Přece nejsem blázen!“ zamumlal Kevin, ale ty iniciály tam byly stále vyryté. O pár vteřin pozdeji se ozval houkavý zvuk a on nadskočil.
„Nejsem blázen, nechápu, proč je ostatní nevidí, ale já nejsem blázen, ty písmena tam jsou a oni je musí videt, jen mi lžou, mstí se mi za to, co jsem udelal, já jsem chtěl jen z toho všeho pryč, ty písmena tam jsou,“ přesvědčoval sám sebe.
Adam kráčel po vyšlapané pešince, což mu přišlo trošku podivné, na ten stopách, které mijel bylo cosi divného, cosi známého, ale po chvilce zakroutil hlavou, zastavil se a pohlédl vzhuru do koruny stromu.
Zpočatklu nevidel nic víc než jen vetve plné lístí, ale v okamžiku kdy chtel sklonit svojí hlavu, mu do očí cosi zasvítilo, slunce to být nemohlo, jelikož bylo od mrakem, znovu mu něco zasvítilo do oči, rukou si nepatrne zakryl výhled.
Nemohl být si přesne jistý, ale at tam nahoře bylo cokoliv, bylo to pomerne malé a vydávalo to zařivou barvu.
Rozhledl se kolem sebe, nikoho z ostatních nevidel, ale to nic neznamenalo, ten les byl očividne značne rozlehlý, takže doleze pro tu svitící věc a poté najde ostatní.
Vyhrnul si rukávy a dál se do lezení.
Už to bylo pár týdnu, co naposled lezl po nejakém stromu a tamten strom nebyl, rozhodne tak mohutný jako tento a ani ne tak lepkavý.
Nadechl se a pokračoval v lezení, míza, co se mu lepila na ruce byla nějaká jiná a dokonce i jinak vonela tak nejak násládle, zakuckal se, ale pokračovasl dál v lezení, po několika minutách se mu podařilo dolézt a s uzasem si uvědomil, že ta blýštivá věc je malý drahokam.
Uchopil ho do jedné ruky, rozhlédl se kolem sebe, jestli neuvidí ostatní, Kevina spatřil stát u nejakého stromu, Alex s Brianem sedeli na pařezu, Alex se zdála být klidná, jen Mel se mu nedařilo najít, drahokam v jeho ruce začal zářit, nevšímal si toho, pořádne napnul své oči a podařilo se mu naslézt Mel, stála u toho posledního stromu a nebyla tam sama, byla tam s nejakým mladíkem, který mel ve tváři jí podobné rysy, za tím mladíkem se objevila nejaká žena, Mel chtěla uskočit, ale ta žena byla rychlejší, chytla jí za ruku, oči jí zčernaly, kamínek v jeho ruce nyní hřál mnohem více intenzivneji, Adam to začínal pocitovat. Mel!“ vykřikl a poté se toho stromu pustil a sletel dolu na zem, při dopadu ztratil vedomí, kamínek se mu vykutalel z ruky.
„Adame! Adame! Melinda se vší silou vyškubla té ženě a rozeběhla se k nemu, žena chtěla jít za ní, ale at se snažila sebevíc, nemohla do toho lesa vkročit.
Vztekle udeřila nehybne stojícího Michaela do tváře a poté ho začala táhnout pryč.
„Adame! Adame!“ Mel s ním několikrát zatřásla, ale nereagoval.
„Co se stalo, co tady tak ječíš?“ chtel vedet Kevin, který tam přibehl.
„Adam nehýbe se, je v bezvědomí!“
„Co se stalo?!“ Kevin na něco šlapnul, když se proto shýbnul, zjistil, že je to malý drahokam.
„To je neuveřitelné!“ zamumlal.
„Adam ho našel, ale pak musel uvidet…“
„Uvidet co Johnsonová?!“
„To je jedno, musel nejak ztratit rovnováhu, pustit se a potom sletet z toho velkého stromu.
„Kvůli tomuhle?!“ Kevin ten drahokam položil Adamovi na hruď, kamínek se rozzářil, oba dva si museli zakrýt oči, když záře zmizela, videli jak se Adam pohnul.
„To je neuveřitelné?“ zašeptal Kevin a udelal krok dozadu.
Jak se citíš Adame?“ zeptala se ho tiše Melinda.
Ťřestí me hlava, ale jinak myslím, že jsem v pořádku, cos tam delala, vždyt te ta ženská mohla dostat.“
„Já vím, ale je to můj bratr, myslela jsem, že mu mužu pomoct, myslela jsem, že…,“ Adam jí jemne stisknul ruku.
„Nemůžu ti to vyčítat, hlavne, že jsi zas tady, ona mu neublíží…,“ po těchto slovech mu klesla hlava zpět na zem a opet omdlel.
„Žije, ale nedivil bych se, kdyby mel otřes mpozku,“ ozval se Kevin.
„Co budeme delat? Nemocnice muže být kdekoliv a navíc jsme v tomhle lese.
„Do nemocnice nemůže, můžou tam být ti, co se nás snaží zabít, odvléct či co vlastne.“
„Máš pravdu, ale musíme něco udelat, nemůžeme ho tu přece takhle nechat.“
„Tady v lese je docela teplo, což je celkem divné, vzhledem k tomu, že venku je pomerná zima, ale krome toho tu není nic…“
Melinda ho poslouchala jen na půl, pohled jí padl na sedícího Alexe.
„Alex pojd sem, prosím,“ zavolala na ní.
„To není dobrý nápad?“ ozval se nesouhlasne Kevin.
„Ona mu muže pomoct.“
„Možná, ale zapomnělas na to, že se nás tak nejak snažila zabít?“
„To byl někdo jiný a navíc nemáme na výber!“
„Já nemužu Mel, nechci to znovu použit.
„Prosím! Jsi jeho jediná nadeje Alex!“
„Já nevím, co když se to zvrtne, nebo se to dostane mimo kontrolu, nechci vám ublížit.“
„Ty nám neubližíš, ty to zvládneš, jen ty mu mužeš pomoct, prosím Alex…“
Alex pohlédla na Briana, ten naznačil souhlas.
Zhluboka se nadechla a přistoupila k ležícímu Adamovi.
„Všichni ustupte,“ vyzvala ostatní, když tak učinili, položila své ruce na jeho hruď, cítila slabý tlukot jeho srdce.
„Já to nedokážu,“ zamumlala po chvilce a chtěla dát své ruce pryč, ale Mel jí je tam přidržela.
„Ty to dokážeš, dokážeš mu pomoc,“ zašeptala prosebne a pak dala své ruce pryč.
Alex se znovu nadechla, zavřela své oči a plne se soustředila.
Její ruce se začaly malinko chvet, brnit, ale ona se nepřestávala soustředit, po zádech jí přeběhlo mrazení, ostatní až na Briana to pozorovali se zatajeným dechem, Mel začínala být nervozní, ale zlatavé svetlo se pod Alexinimi rukami přece jen objevilo a pomalu se začalo rozlévavat nad celým Adamovým telem.
Mel se zrychlil puls a stejne tak dýchání, záře kolem Alex začala zesilovat, Mel s Kevinem ustoupili dozadu, Alex se zbortilo čelo potem, začala vnímat, že se ta zář začíná vymykat, zář ješte více zesílila, obe dve ruce se jí začaly chvet, ale nic dalšího už se nestalo, jelikož jí Brian navzdory záře kolem a horkosti jejího tela odtáhl od Adama, zařež pohasla, Alex se přestala třást, Adam nejprve zamrkal očima as poté je otevřel.
„Co se stalo?“ zeptal se nechápave.
„Adame! Mel ho objala.
Brian dovedl Alex k pařezu. Myslela jsem si, že to nezvládnu, začinalo to jít mimo me, dekuji, že jsi me od neho odtáhl.
„Rádo se stalo,“ odvetil tiše Brian a sklonil popálené dlane.
„Máme druhý kamínek. Měli bychom opustit tenhle les, jestli to tedy bude možné.
Kevin se otočil, pohledem zavadil a vyryté iniciály a potom vykročil vpřed.
„Kam si myslí, že jde?“Melinda pomahla vstát Adamovi, Brian zase Alex.
„Pojdme za ním, beztak nemáme na výber.
„Ta představa se mi vůbec nelíbí!“ zavrčela Mel, ale poté Kevina stejne jako ostatní následovala a ten je do dvou minut vyvédl z toho lesa, aniž by sám vedel, jak.
Do jejich oblečení se zahryzla zima, ale oni jí až tak nevnímali, byli rádi, že jsou z toho lesa venku.

Adam je zpět, mají druhý kamínek a co bude dál???

To je dobrá otazka. Přiznam se, že nic dalšího zatím napsané nemám.