DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 Deník jedné lásky....

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
AutorSpráva
tauria
Pocestný duch
Pocestný duch


Počet príspevkov : 100
Bydlisko : česká republika
Nálada : dreaming about green-eyed angel.....
Registration date : 18.11.2008

OdoslaťPredmet: Deník jedné lásky....   01.01.09 0:27

Rozhodla jsem se psát tento deník po tom, co jsem ho potkala. Zaujal mě natolik, že jsme se rozhodla si veškeré vzpomínky na něj uchovat na papíru.....


20. března 2008

Tak krásně se mi spalo, tak krásně se mi snilo o mém vysněném princi. Vysoký...vyšší než já při svých 180cm, do sněda opálený, pomněnkové oči a černé vlasy....Přesně můj typ. O tomhle muži se mi zdávalo už s jistou pravidelností. Neznala jsem jméno..nemusela jsem. Byl to ON! Ten pravý...ale bohužel taky jen vysněný....Ve svých 20 letech jsem byla svým kamarádkám pro smích pro svou naivitu v pravou lásku. Né že by se snad nikdy nikdo neobjevil,ale neuměla jsem milovat. Ne tolik, jak by si muž zasloužil. Což vedlo také k tomu, že ve svém zmiňovaném věku nebyl nikdo , kdo by mi mě zasvětil do všech tajů lásky. … A tak jsem se často uchylovala ke svým nenaplněným snům. Bylo tomu i v ten den, kdy mě ve snu „můj“ muž objímal a šeptal slova lásky. Ovšem jako vždy sen skončil příliš brzo a budík mě upozornil na to, že je čas vstávat a už není místo pro sny. S povzdechem jsem se vyhrabala z postele a zamířila do koupelny. Cestou jsem se podívala na Michaela, mého 5letého perského kocoura. Ten si bez nejmenších výčitek hověl přímo v koši nevyžehleného prádla. Jako by mě nenápadně upozorňoval, že tahle práce je už taky neodkladná. Zbystřil když mě viděl na nohou a začal se dožadovat snídaně....V koupelně jsem pak strávila notnou chvíli. Miluji ranní sprchu a dneska mi opravdu hodně přišla vhod. Naštěstí byla sobota a tak jsem se nemusela obávat pozdního příchodu do práce. „Co budu jen dnes dělat?“ Kolo?Kino? Nákupy? Nee..nic z toho. Vyhrála knihovna. .Dokázala jsem v naší městské knihovně být i několik hodin a domů se vrátit s hromadou knih, které po dlouhých večerech tak ráda čtu. Jak jsem si myslela, taky se stalo. Knihovna se otevírala v 9hod a zavírala v 10hod večer Samozřejmě jsem odcházela s knihovnicí, která zamykala. Vracela jsem se parkem, když slyším zvláštní zvuky. S rychle tlukoucím srdcem zrychlím krok...Ovšem zvuky byly stále za mnou. V tom se přede mnou objeví muž, ale podle smradu a oděvu jsem usoudila, že dlouho neviděl prchu a alkohol z něj táhl na míle daleko. Chtěla jsem ho obejít, ale v ruce se mu blýskl nůž a já pocítila záchvěv strachu. Vysvětlovat,že nemám peníze nemělo cenu. Měla jsem strach a z obavy, až se dozví, že nemám peníze, se mi dělalo poněkud nevolno. Už jsem si pomalu představovala svůj pohřeb, když se z poza stromu ozvalo hlasité „Hej!“ a k hlasu se objevila i postava muže. Tulák se zalekl výhružného hlasu mého zachránce, pustil rukáv mikiny za kterou mě držel a dal se na útěk. Při tom, mi však vypadly všechny knihy. Slyšela jsem, jak se muž blížil a já si připravovala děkovnou řeč. Pamatuji si tu chvíli jako včera....
„Pane, děkuji vám mockrát. Už jsem myslela, že...“
Zbytek jsem nedopověděla. Slova se zasekla v krku.Hleděly na mě totiž ty nejkrásnější zelené oči jaké jsem kdy viděla.
„To nic,šel jsem jen okolo. Ukažte, pomůžu vám sebrat ty knihy“
„Děkuji...“
„Slečno, neměla byste se tady jen tak procházet tak sama. Máte štěstí, že jsem šel okolo.“
Zase další z těch namakaných borců, kteří dělají z žen jen hloupé husy...pomyslela jsem si.
„No to opravdu měla“
Zřejmě poznal v mém hlasu nádech nevraživosti a tak se na mě zkoumavě zakoukal. Bylo nepříjemné sledovat ten rentgenový pohled. Cítila jsem, jako by mě obnažoval až na duši.Proto jsem se snažila posbírat všechny své knihy co nejrychleji a zmizet. Ovšem nestihla jsem sebrat všechny a jedna skončila v rukou toho frajera. Sakra! Zrovna tahle...Asi jsem se nezmínila, že mám ráda historické knihy z dob rytířů a jiných dobyvatelů, kde se na otázky sexuality klade velký důraz..Třeba si toho nevšimne...ovšem....všiml...
„Eh, to je zajímavé čtení.Koukám, že vás baví...hmm..historie?“
Kdybych byla hluchá a blbá, možná bych přeslechla ten náznak smíchu v jeho hlase.
„Víte co? Nestarejte se o to co čtu. Vraťte mi tu knihu a já půjdu domů. Děkuji za pomoc. Nashle“
Utla jsem náš podivný rozhovor a snažila se mu vyrvat knihu z rukou. Nedal se ale a dále ji přede mnou ukrýval za zády.
„Nemyslím, že by bylo pro vás bezpečné chodit takhle v noci sama po ulicích. Proto vás milerád doprovodím“
„No tak to ani náhodou. Vraťte mi tu knihu a to hned...prosím“
„Hmm...ne. Doprovodím vás“
Bože to je otrava!!zuřila jsem v duchu. Ale byla pravda, že jsme se po tom incidentu trochu bála, tak jsme mu to nakonec dovolila.
„No tak pojďte...“
„Bezva. Jsem Dean“
„Nepotřebuju znát vaše jméno...za pár minut se rozejdem a už se neuvidíme.“
Rozhodla jsem se být nepříjemná i přesto, že se mi líbil. Byl to ale tak namyšlený frajer, že čím dřív odejde tím líp....
„Ale no tak...Jak se jmenujete?“
Neodbytný trouba...
„Lusy“
„Můžu tě pozvat na panáka?“
„Nepiju“
„Na kafe?“
„Je pozdě, tak pozdě kafe nepiju“
„Tak si můžeme sednout jen tak...“
„Proboha , jsi vážně tak natvrdlý nebo to děláš schválně?“
„Tak promiň jen se mi líbíš a chci tě jen líp poznat...dokud můžu..“
Zarazila mě jeho slova. Jak dokud může?
„Ach jo...no dobře, můžeš mě pozvat na kafe...“
I ve tmě šlo poznat, jak se mu rozzářila očka. Svítily jako dva safírové kameny.Ve tmě vypadal tak spokojeně a sebejistě...
Došli jsme do mé oblíbené kavárny.Bylo ale vidět, že není zvyklý na podobná místa. Rozpačitě se rozhlížel dokola.
„Děje se něco? Nelíbí se ti tady?“
„Ne, v pohodě...jen jsem na takovém pěkném místě dlouho nebyl.“
Usmál se a šlo vidět, že jeho vzpomínky zaletěly někam do dávné minulosti.
Bylo to neskutečné,ale povídali jsme si už 3hod když už nás číšník vyháněl, že musí zavřít. Dean nebyl vůbec takový jak se zdálo na první pohled. Jen mě mátly jeho zvláštní řeči o tom, že už tady dlouho nebude a musí si stihnout užít obyčejného života. Nechápala jsem význam těch slov, ale taky jsem se dozvěděla, že jediná jeho rodina je jeho bratr Sam, kterého podle toho jak o něm mluví velmi miluje. Dost mě mátl. Většinou mluvil on. Povídal o svém životě, o Samovi, kterého nechal spát v místním hotelu, protože byl unavený z cesty.On sám sice nevypadal o moc čileji, ale říkal, že teď nemůže spát.Když nás číšník konečně vyhnal, byly už skoro 2hod ráno. Vůbec mi to ale nepřišlo, v jeho společnosti mi bylo moc dobře. Byl však čas se rozloučit. Opravdu mě doprovodil až ke dveřím.
„Tak děkuji za příjemný večer Deane, moc mě těšilo, opravdu“
„Mě taky Lusy...“
Stáli jsme proti sobě a nevěděli co teď.
„Dobrou noc Deane. Běž už spát, vypadáš unaveně.“
„Dobrou noc“
Viděla jsem , jak ke mně naklání hlavu. Trochu jsem sebou škubla a on poznal, že by to asi neměl a tak mě jen hřbetem ruky pohladil lehce po tváři.
„Dobrou noc...“
„Lus...promiň...“
Tvářil se hodně zoufale. Bylo vidět, že by potřeboval obejmout. Žádný soucit nebo lítost, jen náruč blízké osoby.
„V pořádku“
…...............................
Viděla jsem ho odcházet a cítila v srdci tísnivý pocit. Dlouho jsem nemohla usnout. Ped očima se mi zračil obraz Deana. Jeho zpočátku jiskřivé oči se během večera změnily na smutné a mi při té vzpomínce pukalo srdce. Jak je možné, že jsem se zamilovala na první pohled? Vždyť je to jako v nějakém romantickém filmu a já se však bála, že v našem případě to romantika asi nebude......
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ettie
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1500
Age : 27
Bydlisko : in the arms of the angel
Nálada : falling out of a perfect dream coming out of the blue..
Registration date : 13.01.2008

OdoslaťPredmet: Re: Deník jedné lásky....   01.01.09 0:45

citácia :
Hleděly na mě totiž ty nejkrásnější zelené oči jaké jsem kdy viděla.
702
pekny napad pisat to dennikovou formou..som zvedava ako to pokracovalo dalej ○)
aaaaaaaaaaaaaa kedze je to novorocna poviedka a prva Smile tak nech sa dari a vitaj na fore a stastnyyyyyyyyyyyyyyyyy novyyyyyyyyyyyyy rok Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://modrestuhy.blog.cz/
dion-fortune
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 12342
Age : 26
Bydlisko : saphire ocean :)
Nálada : k-popovská :D
Registration date : 01.12.2007

OdoslaťPredmet: Re: Deník jedné lásky....   01.01.09 11:30

Shocked no dobre, ja som sa zaprisahávala, že už žiadnu poviedku nezačnem čítať kým nebude dokončená, ale táto ma zaujala a OMG. akože ja nemám slov 702 to bolo tak krááásne.... no máš moju poklonu veľmi sa teším na pokračovanie.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
tauria
Pocestný duch
Pocestný duch


Počet príspevkov : 100
Bydlisko : česká republika
Nálada : dreaming about green-eyed angel.....
Registration date : 18.11.2008

OdoslaťPredmet: Re: Deník jedné lásky....   01.01.09 19:08

děkuji moc za pěkná slova 603 budu se snažit dodat další díl co nejdříve Wink
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Soniq
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 2126
Age : 22
Nálada : :)
Registration date : 24.03.2008

OdoslaťPredmet: Re: Deník jedné lásky....   20.01.09 19:10

OMG toto je úžasné Shocked úplne som sa do toho zažrala dokážeš neuveriteľne písať strašne sa mi to páči celý príbeh je úžasný a keď dorazil na scénu Dean no ja som nemohla dokonale si všetko opísala štýl akým píšeš je ja to neviem ani vyjadriť je to perfektné a už sa strašne moc teším na ďalšiu časť dúfam , že bude čoskoro lebo vidím , že pokračovanie tu už dlhšie nebolo tak budem rada , ak tu čoskoro bude
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Deník jedné lásky....   Today at 12:32

Návrat hore Goto down
 
Deník jedné lásky....
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 1 z 1

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Seriál :: Fanfiction :: Rozpísané poviedky-
Prejdi na: