DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 Vidma

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : Previous  1, 2
AutorSpráva
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   25.09.13 13:44

Já dekuji tobe a tady je další čast:)

Volejbalový zapas, byl v plném proudu. Protistrana měla více fanoušku, ale to Sarah a spol to nevadilo, Jess se ukázala být dobrou hráčkou.
Při jednou výskoku při snaze poslat míč na druhou stranu se její ruka střetla s Jeremyho.
Sarah se zatajil dech, sejme tak Stacy, obě dvě na několik vteřin ztuhly.
Jack se na ne nechápave podíval, poté si i on všimnul Jeremyho a Jess a stiskl rty.
Jess vytřeštila oči, během jejich spojení se před jejíma očima objevil obraz.
Viděla nějakou ženu jak se sklání nad kolébkou, ve které se spokojeně vrnělo miminko.
Tu ženu někdo zatahal za sukni, shýbla se, vzala malého chlapečka do náručí.
„Podívej Jeremy, to je tvá sestřička Jessica,“ chlapeček k miminku natáhl své ruce, obraz se rozplynul, Jess odskočila, dopadla na zem, lehce si odřela loket, ozval se pobavený smích.
Stacy k ní chtěla přiběhnout, ale Jess se rychle zvedla a rozeběhla se pryč.
„Jess! Počkej! Jess! Stacy se za ní rozeběhla.
„Hej!“ zavolal za ní Jack, ale Stas se nezastavila.
„Možná, že jí ten dotek příliš rozrušil,“ ozvala se posměšně blonďatá dívka, Jack šáhl po kameni, ale Sarah mu v tom zabránila.
„To by byl hloupý nápad,“ zašeptala.
„Co na tom sejde, stejne nemůžeme pokračovat.
„Já se k vám přidám,“ ozval se Jeremy, který těsně poté, co se Jess rozeběhla pryč, zlostně škubl rukou.
„To nemůžeš,“ ozvala se nesouhlasně blonďatá dívka.
Jack chtěl také protestovat, ale Sarah po něm šlehla varovným pohledem.
„Žádosti se vyhovuje,“ promluvil rozhodčí, blonďatá a zrzavá dívka zlostně zasyčely, Jeremy přešel k Sarah a Jackovi, který se odtáhl o kousek dál.
Stacy se podařilo Jess po chvilce najít, opírala se o okno a zhluboka dýchala.
„Jsi v pořádku?“ otázala se jí Stacy zadýchaně.
„Chtěla bych být sama.
„Ne dokud se neujistím, že jsi v pořádku, co se stalo, byl to kontakt rukou, to se stává.
„O to nejde.“
„Tak o co jde? Lidé jen tak neutíkají ze hřiště.
„Já nevím…“
Stacy se k ní přiblížila.
„Když ses ho dotkla, cítilas, vidělas něco?“
„Jak to myslíš?“
„No jestli jsi něco cítila či Viděla?“
„Nechci o tom mluvit, už je to pryč.“
„Jsi si tím jistá,“ Stas se lehce dotkla její ruky, tělem jí projel záchvěv.
„Jo. Jsem v pohodě, měly bychom se vrátit,“ jakmile to dořekla, dolehl k nim vítězní jásot.
„Myslíš, že jsme vyhráli?“
„To za chvíli zjistíme,“ odvětila Stacy a obě dvě uslyšely.
„Jo a máte to, jo a máte to, jsme nejlepší, jsme nejlepší.“
„Jo řekla bych, že jsme vyhráli,“ zamumlala spokojeně Stacy.
„Měly bychom se k nim připojit, pronesla, nepřišla žádná odpověď.
Jess, jsi tady?“ rozhledla se kolem sebe, ale nikde ji neviděla.
„Vždyť tady ještě před chvilkou bylo,“ blesklo jí hlavou.
„Pořádně si to vyžer, Jakeu, pořádně si tu porážku vychutnej,“ doléhal k ní Jackův hlas.
„Jacku přestaň,“ napomínala ho Sarah, ale ten nechtěl přestat.
„Myslel sis, že ty a ty hloupé mrchy nás můžete porazit, co?“
Jacku,“ blesklo Stacy hlavou a poté začala volat Jessicu.
„Jessico jsi tady, jessico?“
„Kde jen může být, přece se nemohla dostat daleko, jessico?“ zavolala znovu, opět žádná reakce, ale dolehl k ní nejaký zvuk, přicházel z chodby před ní.
Vydala se tam a spatřila, jak se stěna rozestoupila a za ní byly pozlacené dveře.
Protřela si oči, ale ty dveře tam stále byly a kousek před nimi stála Jess a natahovala k nim ruku.
„Jess!“ zakřičela, ta sebou škubla a před dveřmi se opět objevila neprodyšná stěna.
„Jess! Co tady děláš?“ přistoupila k ní.
„Já nevím, musela jsem sem jít.
„To kvůli tem dveřím?“
„Jakým dveřím?“
„Dveřím, ke kterým si natahovala ruku.“
„O tom nic nevím.“
„Vždyť si to přece musela…,“ obě dvě uslyšeli Sarah hlas.
„Jake on to tak nemyslel, Vždyť ho znáš, Jakeu nedelej to…,“ obě dvě se za jejím hlasem rozeběhly, doběhly tam ve chvíli, kdy Jack stál u schodiště, ve tváří posměšný výraz, Jake který stál kousek od nej měl zajaté pěsti.
„Tohle odvoláš Borgene!“
„To si nemyslím.,“ mávl rukou Jack a otočil se.
Jakeovi se změnily oči a zchlupatěla tvář.
„Jacku pozor!“ vykřikla Sarah, ten se otočil, ale rozběhnutému Jakeovi se nedokázal vyhnout, ten do něj tvrdě narazil a oba dva se zřítili po schodišti, na jehož konci zůstali oba dva bezvládně ležet.
„Jacku!“ zaječela Sarah.
Stacy, Sarah seběhly po schodech.
„Jacku? Jacku slyšíš me, no tak prober se, prober se!“ Jack ani Jake se však nehýbali.
Jess chtěla také seběhnout, ale Jeremy jí zadržel.
„Myslím, že bychom si měli promluvit, ty jim stejne nepomůžeš.
To si nemyslím,“ jess se mu vyškubla.
„Patří to oběma,“ zamumlalo několik dívek a mladíků a většina se rozešla.
„No tak Jacku, Jakeu, proberte se, no tak se proberte!“ oběma zatřásly, ale bez úspěchu.
„Co se tady deje?“ ozval se mohutný hlas, objevil se u nich zástupce řediteli.
„Jack, ani Jake nedýchají,“ strýčku…“
„Co se stalo?“
„Uklouzli,“ odvětila Stacy.
Muži se ve tváři zračily pochyby, ale vzal nejprve Jacka do náruče, položil ho na blízkou pohovku a poté to samé udělal s Jakem na další pohovku.
„Dokážete jim pomoct, budou v pořádku?“ dorážela sarah na toho muže, ten místo odpovědi, udeřil nejprve Jacka pak Jakea do hrudi, nic se nestalo, oba dva tam leželi bez hnutí.
Sarah si rukou zakryla ústa, Stacy se dotkla její ruky.
„Co když…,“ zahuhlala Sarah přes ruku.
„Na to nemysli, strýček ví, co dělá, teda myslím si to.“
Muž znovu udeřil a po několika vteřinách oba dva prudce vydechli.
Jacku ty Idiote!“ vykřikla Sarah a přiběhla k němu.
„Co je, co se stalo, proč me bolí hrud?“
Sarah zaváhala, ale poté řekla.
„Zakopli jste a zřítili jste se ze schodiště.“
„Vážné? Nějak si na to nemůžu vzpomenout.“
„Je to tak Jakeu?“ obrátil se muž na Jakea, který se pokusil vstát, ale zatočila se mu hlava, tak zůstal sedět.
„Jo je,“ zabručel a vrhl nenávistný pohled po Jackovi.
„To jsem přehnal co?“ zamumlal tiše ke své sestře.
„Rozhodne si tomu nepřidal,“ odvětila stejne tiše.
„Mel bych vás vzít na ošetřovnu,“ promluvil muž.
„Jen to ne, smilování,“ vyhrkl Jack.
„Je očividně v pořádku, stejne tak já,“ ozval se Jake a postavil se, tentokrát bez závratí.
„Myslím, že byste měli jít do svých pokojů.
Blonďatá dívka pohodila vzdorné hlavou.
„Vy na tohle nemáte právo.“
Blbá či šílená,“ uchechtla se Stacy.
Muž se k blondýnce otočil,
„Opravdu ne?“ blondýna hleděla na jeho černé oči, připadala si, jako by se v nich odráželo nekonečno, polkla.
„Jsem nějaká unavená, pojď,“ prohodila k zrzce, která věnovala skupince opovržlivý pohled a následně, obě dvě zmizely v chodbě.
„Skvěle se doplňuji, ťukneš jednu, ťukneš druhou,“ poznamenala Stacy.
„Au nejspíš jsem si něco pohmoždil, ale určitě to nebude tak Vážné.“
„Vypadá to, že se ošetřovně nevyhneš,“ popíchla ho Sarah.
„Děsná švanda, ale vážné, co se stalo potom, co jsem to s tím výsměchem přehnal?“
„Na tom nesejde, hlavně, že žiješ.“
„Jasně, že žiju, jsem inkuba, Inkuba s naraženým žebrem.,“ Sarah do nej lehce šťouchla.
„Jasně jen si dobni.“
„Padavko,“ otitulovala ho Stacy a poté se obrátila k jess.
„O co šlo mezi tebou a Jeremym?“
„O nic.
„Měla jsem pocit, že si chce s tebou o něčem promluvit.
„Na tom nesejde, odsekla Jess.
Promiň. Nemůžu se dovolat tátovi, něco se mu muselo stát, mela bych kontaktovat policii.“
„S tou policii počkej, nebývá to s ní zrovna snadné, pozeptám se tati, třeba bude mít nejaký další kontakt.
„Dobře, ale pokud by ho mel, proč bych ho nemela já?“
Stacy pokrčila rameny.
„To nevím. Měly bychom si jit zaplavat do bazénu, uvolní nás.“
„Není v něm nudistická hodinka? Tohle je vskutku ta nejpodivnější akademie.“
„Vážné? Na to jsem si vůbec nevzpomněla.“
„Půjdu se vyspat, díky za vyslechnutí.“
„Beze všeho,“ a když ji Jess zmizela z očí, vynadala sama sobe.
„blbá Stacy, vážné blbá,“ kolem ní prošel Jake, který měl po pádu opět normální oči i obličej, hrubě do ní strčil. Nereagovala na to a pomohla Sarah dotáhnout Jacka na ošetřovnu.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   11.10.13 15:52

A tady je další: mala reference na spn:)

Zástupce ředitele vstoupil do ředitelny.
„Volal jsi me bratře?“
„Posad se Simone,“ vyzval ho jeho bratr.
„Myslím, že postojím.“
„Jak chceš.“
„O co tady jde Gregu?“
„Myslím, že to víš moc dobře.“
„O tom pochybuji,“ Simon si založil ruce.
Greg si povzdechl.
„Co mi můžeš říct o tom konfliktu mezi Jackem a Jakem?“
„Ono k nějakému konfliktu došlo?“
„Tohle je vážná věc Simone.“
„Stejne jako správný přístup ke své rodině Gregu.“
„To není tvá věc, soustřeď se na tuhle akademii.“
„Já se soustředím, ale do téhle akademie chodí má neteř.“
„Co s tím má Stacy společného?“
„Nebylo by na škodu ji občas naslouchat.“
„Já jí naslouchám, ale ona má…“
„Ona má co?“
Stacy je v pořádku, soustřeď se na svojí práci Zástupce.“
„Samozřejmě pane řediteli. Byl to jen malý incident, nic s čím byste se musel ve svém drahocenném čase zabývat.“
„Simone! Jsi můj bratr a máš u zdejších studentů respekt, ale pořád jsi můj podřízený.“
„To jsem, potřebuješ ještě něco dalšího?“ otázal se Simon svého bratra nevyrušené. Ten chtěl něco říct, ale nakonec mávl rukou.
„Můžeš jít, byl bych rád, kdyby ses pokusil zajistit, aby se to neopakovalo, vím, že někteří z nich nemají mezi sebou dobré vztahy, ale tahle akademie se potřebuje…“
„Řádně prezentovat, jako dokonalé akademie pro trochu problémové studenty, kteří jsou tak trochu výjimeční.
„Přesne tak. Příště by sis mohl odpustit kousavý tón.
„Zajímavé je, že si to neřekl otci té nové dívky Gregu.
„Nebylo to podstatné.“
„Nebylo to podstatné, takže podle tebe to je regulérní ničím nevybočující studentka, jako třeba Kathryn dcera jednoho z naších největších sponzoru, že ano?“
„O to tady vůbec nejde.“
„Neodpověděl si mi na mojí otázku?“
„Nemám důvod.“
„Jsi ředitel,“ Simon se obrátil, přiblížil se ke dveřím, když ho Greg zastavil.
„Přestaň jí v tom povzbuzovat.“
„Netuším, co máš na mysli,“ odvětil Simon aniž by se otočil.
„Ty její představy, chce to čas a ona si uvědomí, že tradiční rodinné hodnoty jsou pro ní ty pravé.
Simone, sevřel ruku v pest.
„Tak jak je to u všech co?“
„Tak jako je to téměř u všech.“
Simon se otočil.
„Samozřejmě v každé rodině musí být černá ovce, že?“
„Nemusela by, už několikrát jsem ti nabízel možnost si o tom s někým promluvit.
Simon se rozesmál.
„Co je tady k smíchu?“ nechápal Greg.
„Nic absolutně nic, rád jsem si s tebou popovídal a co se týče Stacy, je to její věc,“ Simon vyšel ze ředitelny, Greg si povzdechl a očima zalétl k blízké soše Ježíše.
Simon si to rázným krokem zamířil protějším dveřím, když ho zarazil šepot.
Přicházel odnikud.
Pozorné se kolem sebe rozhlédl, ale nikoho neviděl, šepot se ozval znovu a on zaslechl Stacy, ta se objevila ve dveřích, do kterých se chystal vejít.
„Je všechno v pořádku, mluvil si s tátou, řekl si mu to?“
„Až tak moc ho to nezajímalo, měli byste být opatrnější, příště by to mohlo být horší.“
„Jo. Je dost těžké uhlídat někoho jako je Jack.
„Ty si poradíš tak jako vždycky,“ Stacy se usmála, Simon chtěl kolem ní projít, když znovu zaslechl, Stacy, znělo to syčivě.
„Deje se něco?“
„Ne. Všechno je v pořádku,“ odvětil Simon a vešel do toho pokoje.
Stacy se za ním dívala a poté si vzpomněla, jak jí Jack držel za ruku a žádal ji, aby neodcházela, protože nesnáší noci o samotě a znovu se pousmála.
Jack se na tom lůžku převalil, dostal to, na kterém ležela Sarah, poznal to ze zbytku vůně i když mel za to, že to lužko bude obsazené, alespoň to mu tvrdila ta milá ošetřovatelka, když vyházela Sarah z postele.
Alespoň že na vedlejší posteli už nebyl ten uknouránek Timothy, to by bylo k nevydržení.
Nedaleko se ozvalo zasténání, poté znovu, převalil se, ale to nepomohlo, sténání se ozvalo znovu, zakryl si uši polštářem, ale nebylo mu to nic platné.
Nakonec se posadil, postavil se, musel přitom stisknout zuby a popošel několik metrů a přiblížil se ke dvěma bratrům, kteří se stále nebyli schopni vrátit k normálu, tak trochu je podezříval, že se jen snaží prodloužit tohle nic neděláním, ale jakmile přišel, bliž, uvědomil si, že oba dva mají zmodralou kůži.
„Co to sakra je.
Pomož nám,“ natáhl k němu jeden z nich své ruce,“ Jack uskočil a vzápětí toho zalitoval, naražené žebro zaprotestovalo.
„Jste tady?“ rozhlédl se kolem sebe, ošetřovatelku nikde neviděl.
„Pomož mi,“ zaúpěl mladík znovu a posadil se.
„S tímhle ti nepomůžu, někoho seženu,“ Jack chtěl vypadnout, tahle ošetřovna byla vážně divná, když se někdo dotkl jeho zad, tělem mu projelo horko.
Otočil se a hleděl na druhého mladíka, který byl obklopen modrým plamenem.
„Co to sakra…,“ na více se nezmohl, jelikož mu ten mladík vnořil svojí ruku do hrudi.
Prudce se posadil a zhluboka oddechoval, byl zpocený přesne jako Sarah. Ošetřovatelka nikde, štípl se do tváře, bolelo to, snad to znamenalo, že je naživu.
Postavil se, žebro ho zatím nezlobilo, přešel k těm dvěma, vypadali, že spí, chtěl se tedy vrátit do své postele, když koutkem oka zahledl nějakou dívku, jak se jí nad rukou vznáší modrý plamínek.
„Hej počkej!“ vykřikl a chtěl se za ní rozeběhnout, když mu tělem projela bodavá bolest a on klesl na kolena.
„Co tady děláš, máš být v posteli?!“ uslyšel ženský hlas, někdo ho vytáhl na nohy, bolest byla pryč.
„Co tady děláš?“ zopakovala ošetřovatelka znovu otázku
„Já jsem chtěl…, chtěl jsem…, zjistit jak jsou na tom.“
„Mají se fajn, ostatně od toho jsem tu já, vrat se do postele.“
„Samozřejmě, ale předtím bych si chtěl vyměnit pyžamo.
„Proč?“
„Protože je…,“ jeho pyžamo bylo čisté.
„To je jedno, už jdu, ale…“
„Ale co?“ otázala se netrpělivě žena.
„Kdo byla ta holka?“
„Jaká holka? Tady žádná není.“
„Musí být. Ta holka s bílými vlasy.“
Žena se na neho pohledla pohledem, ze kterého ho zamrazilo.
„Nikdo takový tady není.“
„Vždyť jsem jí viděl, nad dlaní se jí vznášel modrý plamínek.“
„Nikdo takový tady není a nikdy nebyl a vrat se hned do postele,“ ozvalo se zasyčení, její vlasy se zavlnily.
„Fajn, fajn,“ Jack se vrátil do své postele
„Copak se mu taky zdála? Koukala na něho, přisahal by, že se jí na rtech utvořil škleb, což nebylo moc sexy, ale přesto.
Přetáhl přes sebe peřinu a po chvilce usnul.
Ošetřovatelka zaťukala na stenu, ta se rozevřela a jí se naskytl pohled na kostru, která mela na lebce bílé vlasy.
„Holka s bílými vlasy, nikdo takový nikdy neexistoval,“ zabručela žena a ta stěna se opět zavřela.
Dívka s bílými vlasy se objevila u Jacka, lehce se dotkla jeho tváře, ten se převalil na druhou stranu, dívka se rozplynula.
Jackovi se zdálo o dvou dívkách, jedna měla vlasy bílé a druhá vlasy černé jako uhel, hádaly se spolu, dívka s černými vlasy, tu druhou dívku přitiskla ke zdi, znemožnila jí jakýkoliv pohyb a její prsty se obtočilo kolem krku té druhé.
Ta měla v očích prosbu, ale to tu druhou nezastavilo
Začala jí škrtit, ta druhá zasípala, ale černovláska nepřestala, naopak její stisk zesílil, v očích se jí odrážela nenávist, dívka s bílými vlasy znovu zasípala a poté jí poklesla hlava, černovláska od ní odstoupila a tělo mrtvé dívky se svezlo k zemi.
Jack prudce otevřel oči.
„Musím odtud vypadnout,“ vyrazil ze sebe, postavil se, ošetřovatelku neviděl, vyrazil ke dveřím, otevřel je a rozeběhl se směrem ke svému pokoji, nedbaje toho, že jeho naražené žebro hlasité protestuje.
Když doběhl ke svému pokoji, stala před nim nějaká dívka.
„Hej tady nemůžeš…,“ Dívka se otočila, byla to ona dívka s bílými vlasy, ve tváři bledá, oči mrtvolně vpadlé.
„O můj…,“ dívka se rozplynula a on na dveřích uvidel naškrabané jméno Stacy
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   29.10.13 13:04

„Duch? To je trochu přehnané i na tebe Jacku.“
Říkám pravdu. Proste se mi zjevila na ošetřovně a poté znovu před mým pokojem.
„Na dveřích bylo napsáno moje jméno?“ otázala se Stacy pochybovačně.
„Jo. To ale není všechno.
„Opravdu, co ještě?“
Jack pohledl na svojí sestru.
„Je mi jasné, že ty jsi skeptik, ale říkám vám pravdu, navíc jsem mel sen.
„No jasně.
„Zdálo se mi o dvou dívkách byly stejne staré jako ty a jedna za bila tu druhou a…“
„Tohle nebudu poslouchat,“ přerušila ho Sarah.
„Musíš mi věřit. Ta holka tu skutečně někde je, navíc má bílé vlasy.
„Sarah mávla rukou a namířila si to ke třídě.
Jack se obrátil k Stacy.
„Vím, jak to zní a vím taky, že si občas vymýšlím, ale ta holka existuje věř mi., na tech dveřích bylo napsala tvé jméno.
Stacy si pročísla vlasy.
„Já nevím, všichni víme, že se na téhle akademii dějou zvláštní věci, ale duch.
„Je to tak. Ten nápis zmizel, ale byl tam.
„ok ok, dejme tomu, že ti věřím, že si skutečně viděl nějakou mrtvou holku, která napsala mé jméno na dveře tvého pokoje, otázka zní proč, chce mi ublížit, varovat, vystrašit?“
Jack pokrčil rameny.
„Ta vražda se odehrála tady Stas, někde v téhle akademii, ale řekl bych, že to byla jiná doba, mely jiné oblečení i nábytek byl jiný.
„Ponižování, napadání, vysmívání to je tu celkem běžné, ale vražda?“
„Bylo to jako bych u toho byl.
„Možná to byl jen sen, hodně intenzivní sen.
„Možná, možná, že se mi to zdálo celé, nejspíš má Sarah pravdu, klidně jsem si to mohl představovat, abych se zbavil z nepříjemného pocitu, že jsem na ošetřovně.
„Nějak se mi nezdá, že by sis vysnil mrtvou dívku, co na dveře napíše mé jméno.
„Ani me ne, ale co…,“ kolem nich prošla skupina šesti dívek, které se huhňaly.
„Co to do vás vjelo?“
„Koukni se sám Borgene, pokud to nebude příliš,“ prohodila jedna z nich a ostatní se zasmály.
„Co to má znamenat?“
„Nástěnka ti to vysvětlí," znovu se ozval smích.
„Kašli na ne Jacku,“ pokusila se ho zastavit Stacy, ale on k té dívce přiskočil a jejich rty se spojily.
Ostatní vyjekly, ale zůstaly na místě.
Dívka, se kterou se líbal, rozevřela oči, Jack se od ní odtrhl a ona se sesula k zemi.
„Pojďme,“ prohodil ke Stacy, která tam stála s otevřenými ústy.
„Něco ti do nich vletí,“ probral jí Jack, ona ty ústa zavřela.
„Co to mělo být?“ vyhrkla po chvilce ze sebe.
„Co máš přesne na mysli?“
„To jak si tu holku políbil, ty jí znáš?“
„Téměř ne.
„Tak proč si to udelal?“
„Proč by ne? Moc mluvila.“
„Nemůžeš přece každého políbit, když podle tebe moc mluví…,“ Stacy udělala krok dozadu.
„Co je?“ nechápal Jack.
„Tvoje oči, jako by se v nich odrážel modrý plamen.
„Uvidíme se později,“ Jack se vydal do třídy, do které před několika minutami vešla jeho sestra, cestou narazil na nějakou studentku, než se ta na něco zmohla, přitáhl jí k sobe a jejich rty se spojily, když se od ní odtrhl, dívka se svezla k zemi.
„Jsi v pořádku,“ přiběhla Stacy k té dívce.
„Je úžasný,“ zamumlala ta dívka.
„Vy spolu něco máte?“
„Ne střetli jsme se poprvé, ale to nic nemění na tom, že je úžasný.
„Tobě přijde úžasný?“
„Nemáš ani ponětí,“ zamumlala ta dívka nepřítomné, zatímco hleděla před sebe.
„Vnímáš me?“ Stacy jí zamávala rukama před obličejem, dívka nezamrkala a Stas si uvědomila, že se jí v očích odráží modrý plamínek.
„Co to sakra…,“ zatřásla s tou dívkou, ta sebou škubla a následně jí od sebe odstrčila.
„Co děláš?!“ dívka se postavila.
„Kolik vidíš prstů?“
„Přestaň být blbá"dívka si to namířila do třídy.
„Já, že sem blbá, já, že jsem blbá?!“ Stacy vstoupila do třídy a to co tam uviděla, jí na několik vteřin paralyzovala.
Z patnácti dívek jich pět leželo na zemi a všechny slastně vzdychaly, pohledla na Jacka, který pravě políbil další a ta se též sesunula k zemi, zahledla Sarah, tvářila se stejne nechápave, zamířila k ní, ale cestu jí zahradil Jack.
„Jdeš někam Stacy?“ otázal se hlasem, který zněl divné.
„Co se tady deje Jacku?“
„Co máš na mysli?“
„Co ty holky, nemůžeš se s nimi jen tak líbat.
„Žárlíš snad, taky tě můžu.,“ pokusil se k ní přiblížit, ale ona ho odstrčila.
„Vzpamatuj se Jacku, uvědom si kdo jsi a kdo jsem já.“
„Já vím, kdo jsem a moc dobře vím, kdo jsi ty, Stacy,“ zašeptal její jméno rozechvěle, zhoupnul se jí žaludek a znovu ho od sebe odstrčila.
„Vždy jsem chtěl zjistit, jak líbáš.“
„To tedy nechtěl.“
„To tedy chtěl.
„To víš, že nechtěl.“
„Nech mě se o tom přesvědčit,“ Jack se k ní znovu přiblížil, cítila jeho nezvykle horký dech, bylo na něm něco divného, skoro jako by se jí snažil omámit, jeho rty se k tem jejím zas o kousek přiblížily, ale těsně před jejich vzájemným spojení Stacy uskočila a vzápětí mu vrazila pěstí, zasvítily jí oči, Jack se zapotácel, několik dívek zasyčelo, mezi nimi i Sarah.
„Doufám, že jí…,“ blesklo Stacy hlavou.
„Omlouvám se, nechtěla jsem to udělat, jen jsem nevěděla, jak to…“
Jack se pomalu dotkl tváře, do které ho udeřila.
„Libí se mi, jak umíš být rázná, co kdybych ti ukázal, jak něžný umím být…,“
„To bezpochyby umíš být, ale co kdybys to předvedl někomu jinému.
„Já to chci předvést tobě, nemusíš se bát Stacy, bude to úžasné.“
„Vážně si nemyslím, že je to dobrý nápad…“
„Pššt,“ Jack jí položil prst na ústa a poté se dotkl jejich rukou, Stacy projelo zamražení a ona se mu vyškubla.
„Promiň,“ zašeptala a poté mu uštědřila silnou ránu do žaludku,“ Jack se bolestně prohnul.
„Co se tady deje, co to děláte, slečno Verová?“ uslyšela přísný ženský hlas.
Přitiskla ruce k tělu.
„Není to, tak jak to vypadá.“
„Jak to vypadá? Uštědřila jste ránu do břicha panu Borgenovi.
„Ano, ale ne, že bych…“
„Že byste, jste co slečno?“
„No já jsem… já jsem…, nic jí nenapadlo.
„Pomáhala mi zbavit se kousku jídla, který se mi zasekl v krku,“ paní profesorko,“ promluvil Jack, který mel zase normální oči.
„Ránou do břicha?“
„Ano. Víte me to pomáhá spíše než rána do zad, takže proto to udělala a…“
„To stačí Borgene, sednete si,“přerušila ho žena s brýlemi a zamířila ke svému stolu.
„Co se stalo, ty holky jsou moje práce?“
„Asi. Pokud ten druhý neproskočil oknem, aniž by ho nezničil.
„Nějak si na to nepamatuji, mluvil jsem s tebou, ale zničehonic jsem začal mít divný pocit a poté se mi všechno zamlžilo.“
„Takže nevíš, že jsi políbil cizou holku?“
„Vážné?“
„Pane Borgene mohl byste se soustředit.“
„Samozřejmě paní profesorko.
Řekne mi někdo, co se tady stalo?“ otázala se žena přísně, když hleděla na tech šest dívek, jak se pomalu zvedají ze země a zmateně se kolem sebe rozhlížejí.
„E.. em.. eh…“
Žena poklepala ukazovátkem na tabuli.
„Plně se všichni soustřeďte a otevřete si učebnici na straně 24.
„Jacku. Nelíbal si se doufám s…“
„S kým…se Sarah, myslíš, že ano?“ obličej se mu zkřivil odporem.
„Doufám, že ne, ale přijde mi trochu divná.“
„To by byl hnus, olízl se, myslím, že ne, její rtěnku necítím.
„Necítíš ty snad víš…“
„Hele každý z nás má jistá období…“
„Ok, ok, to se mi ulevilo.“
„Me taky a Sarah je v pohodě, v tenhle den je vždycky divná.“
„Pane Borgene!“ profesorka ho lehce klepla ukazovátkem přes prsty.
„Už mlčím, už mlčím.“
„Ať vám to vydrží,“ profesorka se vrátila k tabuli., několik dívek se zasmálo.
„Ticho všichni se soustředíme,“ okřikla je žena, ve třídě ihned nastalo hrobové ticho.
„Takže kapitola 3 politická zodpovědnost je velice důležitá a přináší…,“ Stacy se klížily oči, až je nakonec zavřela.
„Někdo se jí dotkl.
„Já nespím!“ nebyla to však profesorka, ale dívka stejne stará s bílými vlasy.
„Kdo jsi, kde to jsem?“
Dívka na ní beze slova hleděla.
„Řekni něco, umíš mluvit, že jo?!“
„Musíš zemřít Stacy,“ pronesla dívka téměř neslyšně, Stacy prudce otevřela oči.
„Omlouvám se paní profesorko,“ zahuhlala a poté vystřelila k nejbližšímu záchodu, nesešlo na tom, že je klučicí.
„Musíš zemřít, Stacy,“ problesklo ji, zatímco se skláněla nad toaletou.
Dovnitř vešel nejaký kluk, ale okamžité odtamtud vypadl.
O několik minut později se tam objevil Jack.
„Víš, že jsi na špatném záchodě.
„Stacy začala znovu zvracet.
„Hej, hej, co se deje, tady podal jí jemný ubrousek, Stacy se na nej tázavě podívala, ale poté si utřela ústa.
„Nejsi, však víš…“
„Věnovala mu mrazivý pohled.
„Tak jestli je ti špatně…“
„Není mi špatně.
„Nejsi těhotná, není ti špaitne, tak proč zvracíš?“
„Já nevím, ale už je to pryč.
„To jsem rád, ošetřovatelku vehementně nedoporučuji.“
Stacy se slabě usmála.
„Měli bychom se vrátit do třídy.
„To je dobré,“ ozvalo se zaklepání a dovnitř vešla Sarah.
„Proč klepeš, když stejne vejdeš?“ otázal se Jack.
„Klepu, abych dala šanci na reakci, Stacy jsi v pohodě, co se stalo?“
„Nevím a než se zeptáš, nejsem a nejsem.
„To první me ani nenapadlo, ale jestli ti není špatně, tak proč….“
„Nevím proste to přišlo, ale nebylo mi špatně.“
„Holky, holky!“
„Co je?“
Jacka ukázal ke dveřím, kde na miste poskakoval mladík.
„Promiň, Promiň,“ Stacy se zvedla, snažila jsem se…“
Jack tam vystříkal sprejem.
„Já o ničem nevím, pojďme,“ všichni tři ten záchod opustili, za což byl ten mladík nesmírně rád.
„Mela by sis jít odpočinout,“ vybídla jí Sarah.
„To je v pohodě, je mi fajn a navíc nás teď čeká předmět strýčka.
„To je fakt, bude to určitě lepší než politická zodpovědnost, politická zodpovědnost je…, je za mnou, že jo?“ Jack se pomalu otočil.
„Vaše hodiny nás vždy naplní, paní profesorko.
„Dávejte si pozor Borgene, cítíte se lépe slečno Verová?“
„Ano. Už je to dobré, moc se omlouvám.“
„To se stává,“ profesorka odešla.
„Omlouvám se, jestli jsem ti přišla trochu divná,“ promluvila Sarah.
„To nic, hlavně, že jste v pořádku.“
„To jsme, že ano? Tak pojďme, tvůj strýc je sice lepší, ale kdo ví, čím by nás chtěl švihat on, pokud bychom dorazili pozdě.
„Strýček nešvihá, on smýká po podlaze.
„Vtipný, fakt vtipný, ty to myslíš vážné?!“
Stacy pokrčila rameny.
Říká se to,“ pousmála se, ale hlavou se jí honila vzpomínka na slova té dívky.
„Musíš zemřít Stacy,“ zachvěla se.
„Opravdu jsi v pořádku?“
„Jo jsem, vážně,“ odvětila Stacy a vešla do třídy.
Jack a Sarah na sebe ustarané prohledli a poté jí následovaly, jakmile ty dveře zavřely, objevila se u nich ta dívka s bílými vlasy, nad dlaněmi se jí vznášel slabý modrý plamínek.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   24.11.13 0:19

Jess jako již několikrát vytočila číslo svého otce.
Zprvu ho nikdo nezvedal, ale poté se zvalo zapraskání.
„Tati jsi to ty?“
Jediné co slyšela, byl praskavý zvuk.
Zklamaně chtěla ten telefon vypnout, když se ozval tichý mužský hlas.
„Jsi to ty jessico?“
„Tati jsi v pořádku?“
„Přijdu si pro tebe.
„Tahle akademie je sice zvláštní, ale zvládnu to.
„Přijdu a zabiju tě," poté se ozval chraplavý smích, Jess upustila telefon.
„Jsi v pořádku?“ uslyšela klučicí hlas.
Otočila se a hleděla na Jeremyho.
„Jsem, jsem úplně v pořádku,“ zamumlala a shýbla se pro telefon, ale jakmile se ho dotkla, tělem ji projelo několik voltu, cukla sebou, Jeremy k ní přistoupil.
„Jsi si jistá?“
„Jo… jasně, že jsem,“ opatrně se toho telefonu dotkla, tentokrát se nic nestalo.
Jeremy se na ní ještě jednou podíval a poté odešel.
„Nevěděla, co si má o tom myslet, ten hlas rozhodne, nepatřil jejímu otci, tělem jí projelo zamražení.
Kolem ní prošly dvě dívky z nich jedna do ní lehce strčila loktem.
Zdejší studenti rozhodne nebyli přátelští, možná by mela jít za ředitelem a požádat ho, aby se mohla za svým otcem podívat.
Pohledem zaletěla k ředitelně, po tele jí vyrazil pot, setřela si ho.
„Tohle místo bylo vážně divné,“ kolem ní prošli dva mladíci, kteří jí věnovali úšklebky, ignorovala je a pomalým krokem se vydala k ředitelně, předtím, než se mohla dotknout kliky, se za ní ozvalo.
„On tam v tuhle chvíli není.
Otočila se a hleděla na vysokého zástupce.
„Nevíte, kdy se vrátí?“
„Nejspíš za několik hodin, odjel řešit nákup nových věci, co potřebuješ?“
„Já… já…já,“ navzdory tomu, že jí tenhle muž několikrát pomohl, měla pocit, že by mu neměla nic říkat.
„Nic. Přijdu později,“ prošla kolem neho, David jí sledoval, dokud mu nezmizela z očí.

Jack, Sarah a Stacy vyšli ze třídy.
„Konečně trochu volna, nevím co vy, ale já si půjdu na chvilku lehnout,“ ozval se Jack.
„Vždyť proležíš půlku dne.“
„A co je na tom špatného.“
„No když je o tom řeč, trochu pohybu by ti neuškodilo.
Ha,ha Jack se na svojí sestru zašklebil a poté se obrátil na Stacy.
„Co máš v plánu tu?“
Ta ho však nevnímala, protože téměř každý, na koho se podívala, pronesl.
„Musíš zemřít Stacy, musíš zemřít Stacy!“
Stacy vnímáš me?“ Jack jí lehce položil ruku na rameno, ona sebou trhla a z hrdla se jí vydralo zachrčení.
„Klídek, klídek, možná, že tobě by se trochu odpočinku hodilo.“
„Promiň, promiň, jsem v poho.“
„Když to říkáš, takže se mějte holky….,“ Jack se od nich chtěl odpojit, když se k nim doneslo.
„Dej ji, dej ji! Dej ji!“ všichni tři se tam rozeběhli, spatřili, jak se dvě dívky navzájem tahají za vlasy.
„Konečně pořádná podívaná,“ poznamenal Jack.
„Blbče,“ zpražila ho Sarah a poté se k těm dívkám prodrala.
„Nechte toho, no tak nechte toho, ignorovaly jí a nadále se snažily navzájem vytrhat si vlasy.
„Přestaňte s tím!“ Sarah se jich dotkla, tělem jí projelo několik desítek voltu, zapotácela se.
„Sarah!!“ Jack se k ní prodral skrz nesouhlasující studenty.
„Jsem v pohodě, co se stalo?
„Dostala si šlupku,“ Jack tem dvěma dívkám přistoupil.
„Ať jde o cokoliv, rozhodne to nestojí za škubání vlasů
„Nepleť se do toho Borgene,“ zavrčela jedna, přesne tak,“ přidala se druhá.
„Já jsem chtěl jen…,“ jedna z tech dívek do neho strčila, tělem mu projelo přes sto voltu, před očima se mu zajiskřilo.
Co se to tady deje?“ objevila se tam nějaká profesorka.
Absolutně nic,“ odvětily svorně ještě před chvíli hašteřící se dívky.
Profesorka na ne upřela pohled, ale poté se otočila a odešla, rozešli se i studenti, nakonec tam zůstali jen Jack se Sarah.
„Mám místu vlasu vrabčí hnízdo,“ postěžoval si Jack.
„Alespoň někdo bude mít z tvých vlasů užitek, kde je Stacy, Vždyť tady ještě před chvíli byla
„Nemám zdání.

Stacy se náhle ocitla na opuštěné chodbě.
„Můžu ti pomoc,“ ozval se za ní Jeremyho hlas.
Otočila se.
„Nejsi skutečný.
„Opravdu ne?“ lehce se dotkl její tváře, byla teplá, ucukla dozadu.“Vím, jak se tomu můžeš vyhnout.
„O čem to mluvíš?“
„Zjevila se ti dívka s bílý,i vlasy, která ti řekla, že musíš zemřít.“
„Jak o tom můžeš vedet?“
„Jsem student mnoha talentu. Vím také jak se tomu můžeš vyhnout.
„Jak?“ otázala se.
„Stačí, když proměníš Jessicu.
„To nikdy neudělám!“
„Poté se tedy pokochej večerními červánky, protože budou tvé poslední.
„Já ti nevěřím!“
Jeremy pokrčil rameny.
„Nemusíš, ale ta dívka se ti nezjevila bez příčiny, udělej to a ještě si užiješ mnoho červánků, nech to být a…,“ Jeremy se chystal odejit, když ho Stacy zadržela.
„ještě nikdy jsem nikoho nepřeměnila.,“ zašeptala.
Jeremy se jí znovu dotkl, nechápala proč, ale jeho dotek jí pronikal do celého těla.
„V tom nevidím problém,“ pronesl tiše a poté odešel.
Stacy měla pocit, jako by s ní někdo třásl, chodba kolem ní se rozplynula a ona uslyšela.
„Stacy prober se,“ otevřela oči a hleděla na Sarah a Jacka.
„Co se stalo?“
„Někdo to zřejmě omráčil.
„Viděli jste ho?“
„Koho jsme měli vidět?“
„No přece Jeremyho, odešel před pár vteřinami.
„Titanovce ten tady nebyl, jak by taky mohl, když je támhle,“ Jack ukázal na vzdálenou chodbu, po které šel Jeremy.
„To není možné, byl tady, Vždyť jsem…“
„Vždyť jsi co?“
„Nic. Musel to být jeden z tech snů.
„No nejspíš, jeden z tech extra snů.
„Co se ti stalo s vlasy?“
Jack se zamračil.
„Byly neplánovaně upraveny, tak se zvedej,“ jack pomohl Stacy se postavit.
Ta zahledla na vzdálené chodbě Jess, která mířila ke koupelně, ucítila jak se jí vysouvají tesáky, silou vůle je zatlačila zpátky
„Myslím, že si všichni zasloužíme trochu medoviny, nemyslíte?“ nahodil Jack.
„Nejsem proti Sarah, ani já ne,“ připojila se Stacy, která znovu zahledla Jess, jak vstupuje do koupelny.
„Nejdřív se však trochu upravím,“ zamumlala a poté zamířila ke schodům.
„Koupelna je tamhle,“ zavolal za ní Jack, ale ona pokračovala po schodech a následně vešla do té samé koupelny, co Jess
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   13.12.13 23:03

Jess vyšla z kabinky a chtěla si umýt ruce, když spatřila Stacy.
Měla divný výraz.
„Jsi v pořádku?“ otázala se jí, Stacy nic neřekla, jen na ní hleděla.
„Z dovolením,“ chtěla kolem ní projít, ale Stas jí uchopila za zápěstí.
„Au to bolí!“
„Podívej se na mě,“ promluvila Stacy tichým hypnotickým hlasem.
Jess sebou škubla.
„Podívej se na mě“ zopakovala Stacy a svůj pohled vpíjela do Jessininých očí, ta sebou znovu škubla, ale s menší silou.
Dívej se na mě, jsi naprosto klidná, na nic nemyslíš,“ šeptala Stacy, zatímco držela Jess ruku.
„Jsem naprosto klidná, na nic nemyslím,“ promluvila slabým hlasem Jess.
„Tak je to správné,“ zamumlala Stacy, pohledem zaletěla ke dveřím a ty se zavřely a vzápětí se jí vysunuly tesáky a ona se naklonila k Jess, tesáky se dotkly jejího krku, ale těsně před tím než se jí zahryzla do krku, si Stacy vybavila, jak se ona a Sarah nedávno bavili o tom, že nikdy nepodlehnou své touze.
Stiskla ruce b pest a lehce se svými tesáky dotkla jessinina krku.
„Musím to udělat, musím, nechci zemřít,“ zašeptala a poté se znovu pokusila Jess zahryznout do jejího krku, ale ani tentokrát se jí to nepovedlo, vzpomněla si, jak jí jednou její strýc říkal, že se nemá bát toho co je, že nemá dbát na svého otce, protože jen ona je zodpovědná za své činy.
Odskočila od s Jess a prudce oddechovala.
„Nejde to, nejde to…“
Ozvalo se zabušení.
„Stacy si tam, Stacy?“
„Ted ne Sarah.“
„Co se děje, je tam s tebou Jess?“
„Říkám, že teď ne, musím něco udělat!“
„Co se deje Stacy?“ Sarah zalomcovala dveřmi.
„Ted ne!“ Musím něco udělat!“
„Ty to dokážeš, je to jediná možnost, ty to zvládneš, musíš to udělat, je to tvá jediná šance,“ hecovala sama sebe, zatímco tam Jess nehybně stála
Jack se objevil vedle Sarah, nevšímal si nevraživých pohledu okolostojících dívek.
„Co se děje?“
„Nevím, nelíbí se mi to, Stacy je tam uvnitř a Jess taky.“
„Třeba je to jen komplikované, to se občas stává.“
„Tak to není, něco se deje, chová se divně a narozdíl od někoho není posedlá duchem.
„Nepřipomínej mi to, je to…,“ oba dva zaslechli dušený výkřik.
Dojdu pro někoho.“
„Ne! Na to není čas, musíme ty dveře vyrazit.“
„To jako já, vypadám snad jako svalovec?“
„Nevypadáš, ale máš vetší šanci, no tak to udelej!“
„Ok, ok,“ Jack se nadechl a poté do tech dveří narazil, nic se nestalo.
„Udelej to znovu, dělej!“
„Tobě se to snadno řekne,“ Jack do těch dveří udeřil znovu a ty se otevřely a nejen oni spatřili Stacy s krví na svých rtech a opodál stojící Jess, které stékala krev z krku.
„Stacy co si to udělala?!“
Několik dívek začalo křičet.
„Postarej se o ně, já se postarám o ne,“ řekl Jack a rozeběhl se k těm dívkám.
„Všechno je dobré, všechno je v pořádku, neviděli jste nic zvláštního,“ zatímco mluvil, postupně se dotýkal každé té dívky, až se všechny uklidnily.
„Proč si to udělala Stacy, co se to s tebou deje, řekni mi to?“
„Musela jsem, já nechci zemřít!“
Zemřít o čem to mluvíš?“
„To ten duch, duch holky, o které mluvil Jack, zjevila se mi a řekla mi, že musím zemřít.“
Sarah si pročísla vlasy.
„To ona ti řekla, že máš kousnout Jess?“
„Ne. To byl Jeremy.“
„Jeremy vždyť jste spolu nemluvili.
„Mluvili těsně předtím, než jste me našli.“
„Nemohla si s ním mluvit, byla si v bezvědomí a on byl na druhé straně.“
„Mluvila jsem s ním, řekl mi, že se tomu můžu vyhnout jen tehdy, pokud jí proměním.“
„Jak hluboko jsi jí kousla?“
„Já nevím, ale musím to dokončit, musí se napít mé krve.“
„Tak to v žádném případě!“
„Jestli to neudělám, tak zemřu!“
Sarah s ní zatřásla.
„Ty nezemřeš, slyšíš me?!“
„Co když ano, co když je to pravda?!“
„Není! Nemůže být!“
„Nemůžu riskovat, musím to dokončit!“
Sarah jí přitlačila ke zdi.
„Nemůžeš!“ Přeměnit někoho je zločin, vyloučili by tě a někam tě zavřeli!“
„Byla bych naživu, já… já…“
„Budeš naživu i tak, to ti slibuji.
„Nemůžu to riskovat,“ Stacy odstrčila Sarah a rozeběhla se ke stojící Jess, Jack pochopil, co má v úmyslu a byl u ní dřív.
„Uhni!“ přikázala mu Stacy a oči jí rudě zasvítily.
„To neudělám, měla jsi nám to říct, jsme tví přátelé.
„A co byste udělali, vůbec nic, jen tak budu moc dál žít, já proste, nechci…“
„To nikdo z nás, ale co když je to lež a i kdyby nebyla, opravdu si myslíš, že dokážeš žít s faktem, že si jí přeměnila anebo snad dokonce zabila, ne všichni zvládnou tu přeměnu!“
„Musím to risknout, uhni mi z cesty!“
„To neudělám!“
„Zabiju tě, jestli budu muset!“
„Nezabiješ taková ty nejsi, my na něco přijdeme, tohle není správné, tohle nejsi ty!“
Stacy zaječela, udeřila Jacka tvrdě do obličeje, ten se skácel k zemi, ona ho přeskočila a ocitla se před Jess, která tupě zírala před sebe.
Olízla krev z jejího krku a poté do ruky uchopila žiletku a chtěla se s ní říznout do zápěstí, ale tu žiletku jí někdo vyrazil z ruky, byl to její strýc.
„Proč si to udělal, já to musím udělat!“ strčila do nej, ale on zůstal na místě a beze slov jí k sobe přivinul.
„My na něco přijdeme, tohle by bylo nerozumné,“ zamumlal.
„Tohle je jediná možnost,“ pronesla Stacy ve vzlykotu.
„Ne není,“ zašeptal její strýc a pohladil jí po vlasech.
„Jsi v pořádku?“ Sarah pomohla svému bratrovi na nohy.
„Jo jsem, jen mi přijde, že poslední dobou nějak často končím na zemi.“
„Možná by to chtělo přestat s tím alkoholem.“
„Děsná švanda, proč nám to sakra neřekla?!“
„Já nevím, možná proto, že bychom ji nevěřili anebo hůř, nemohli s tím nic udělat.“
„Netušil jsem, že to v sobe má, co budeme dělat?“
„V prvé řade odtud musíme dostat Jess.“
Sarah si jí prohlédla, zdálo se, že kousance nejsou příliš hluboké, z kapsy vytáhla kapesník, se kterým setřela krev.
„Musíme jí nějak probrat.“
Řekla bych polibkem, ale to asi nezabere.“
Myslíš, že je to možné, že může Stacy zemřít?“
„Nevím a nezajímá me to, protože Stacy nezemře!“
„Jak to víš?!“
„Vím to!“ prohlásila Sarah rozhodne, ale v duchu si nebyla vůbec jistá.
Stacy od svého strýce pomalu odstoupila, setřela si slzy z očí.
„Omlouvám se…“
„Bude pořádku, kousnutí není tak hluboko“
„Jsem zbabělec, ve snaze zachránit si život, jsem byla ochotná riskovat život někoho jiného…“
„Pud sebezáchovy je velice silný, ty neumřeš.“
„Já sem, nepatřím, jestli to zjistí táta….“
„Nezjistí, nikdo nemusí vědět všechno.“
„Ty mu budeš lhát svému bratrovi?“
„Lhal bych mu jen tehdy, pokud by se zeptal, ale on se nezeptá.“
„Někdo mu to řekne, vidělo to spoustu studentek.“
„O to se neboj, běž si na chvilku odpočinout.“
„Co když už se neprobudím?“
„Na něco takového nemysli, ale myslím, že by dnes měla Jess spát někde jinde a s tebou bude Sarah.
„To je dobrý nápad,“ její strýc přešel k nehybné Jess a luskl prsty, Jess zmateně zamrkala, Jack se Sarah se na sebe podívali a poté Sarah odvedla Stacy.
Jack chtěl také odejít, když ho David zarazil.
„Postaral si se o všechny?“
„Ano pane. Opravdu si myslíte, že jí hrozí smrt a pokud ano, jak to odvrátíme?“
David se na Jacka podíval, ten couvl, Davidovi oči byly vážně pronikavé.
„Pokud to nevím teď, do večera to budu vedet určité.“
Jack polkl, přikývl a poté odešel.
David se sklonil k zemi, kde bylo několik kapek krve, položil na ne ruku a kapky byly pryč.
„Neumře, Karino,“ zašeptal a vytahl medailon, rozevřel ho, byla na něm vyobrazená mladá žena, která držela v náručí miminko holčičku.
Prstem se dotkl její tváře, poté ten medailon zaklapl a opustil toalety.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   05.01.14 13:20

Sarah dovedla Stacy do svého pokoje. Ta se nechala jen hleděla před sebe.
Sarah ji opatrné posadila na postel.
„Měla si nám o tom říct,“ Stacy nereagovala.
„Určitě bychom na něco přišli,“ opět žádná reakce.
„Stacy mluv se mnou, co přesne ti ta mrtvá holka řekla?“
Stacy pohnula hlavou.
Že musím zemřít,“ promluvila a její hlas byl tichý.
„To je vše, neřekla ti, že musíš kousnout Jess?“
Stacy pomalu zavrtěla hlavou.
„Tak jak si na to přišla? Mohla si jí ublížit anebo hůř, mohou tě vyloučit…“
„Na tom nesejde.“
„Jak to myslíš, kdo ti řekl, že jí musíš kousnout, kdo?!“
„Na tom nesejde,“ zamumlala téměř neslyšně Stacy a poté si sundala boty.
Sarah si povzdechla, ale už na ní nenaléhala, podstatné bylo, že to kousnutí není příliš hluboké, takže by mela být Jess v pořádku.
„Odpočin si,“ zašeptala a poté vyšla ven.
Stacy se posadila, pohledem zaletěla k oknu, slunce již pomalu zapadalo, nebude trvat dlouho a na obloze se objeví červánky.
Samozřejmě Jeremy mohl lhát, možná má Jack pravdu a je to blbec, co si rád zahrává s ostatními, ale nemohla se zbavit pocitu, že to tak není, cítila se divně, slabá.
Chtěla se postavit, ale nedokázala to, její ruce jí neposlouchaly, procházelo jimi slabé brnění.
Udělala to, do někoho se zahryzla, cítila krev, byl to velmi zvláštní a rozhodne ne odporný pocit, Jess jí byla vydána napospas, mohla si s ní dělat co chtěla, ale než to mohla dokončit, objevili se tam ti dva a překazili jí to, mimoděk zatnula ruce v pest.
Zhluboka se nadechla a zapřela své ruce o postel, ale nepostavila se, protože se jejího břicha najednou zmocnila křeč.
Obličej se jí zkřivil, chtěla zakřičet o pomoc, ale nešlo to, nedokázala ze sebe vydat jediné slovo, okem sledovala, jak slunce zapadlo a obloha se zbarvuje do oranžova.
„Ne!“ vyrazila ze sebe a skutálela z postele.
Sarah, která si odskočila na záchod, se vracela ke svému pokoji, když jí cestu zatarasily tři dívky.
„Teď na vás nemá náladu,“ chtěla kolem nich projít, ale ony jí to znemožnily.
Stacy, u které se ke křeči přidala i bodavá bolest, se pokusila plazit, ale musela to po chviličce vzdát, bolest byla příliš veliká, před očima se jí zatemnělo, zmocnil se jí pocit na zvracení.
„Sarah…, Sarah…,“ zaúpěla několikrát, ale ta jí neslyšela.
„Říkám vám to naposled, nechte me projít!“
„Jedna z těch dívek na ní upřela pohrdlivý pohled.
„Nám se nechce, máme právo být na téhle chodbě.
„To si ho klidně mějte, ale ne před mým pokojem,“ Sarah se je pokusila odstrčit, ale nepovedlo se jí to, jedna z nich do ní strčila.
„To je všechno Borgenová, navíc nemáš?“
„Nechte me projít.“
„Nenecháme, co s tím uděláš?“
Stacy se mezitím malinko pohnula dopředu, pak znovu, ale každý pohyb ji působil neskutečnou bolest a k tomu všemu jí začala třeštit hlava.
„Sarah! Sarah!“ zasípala několikrát.
„Nevím, o co ti jde Kathryno, ale nemám o tvoje hrátky zájem.“
„Možná by si mela mít, možná, že si tenhle pokoj vezmu.“
„Na to zapomeň, vrat se do toho svého apartmá.“
„Tenhle pokoj se mi libí mnohem víc.“
„Fajn řekla sis o to,“ chtěla se jí dotknout a nechat na ní působit sucubí vliv, ale někdo ji lehce odstrčil, uvědomila si, že je to Jeremy.
Všechny tři dívky zaprskaly, ale to ho nezajímalo, jednu po druhé odstrčil od těch dveří.
„Jak se opovažuješ?!“ vyjela na něho Kathryna, nevěnoval jí pozornost a otevřel dveře, Sarah si všimla na zemi ležící Stacy, která měla tvář zkřivenou bolestí.
„Tohle si odskáčeš,“ Kathryn se k nemu chtěla přiblížit, ale on nejprve nechal projít Sarah a poté vstoupil do pokoje a zabouchl Kathryne dveře před nosem, ta vztekle mávla rukou do vzduchu a všechny tři odešly.
Sarah se sklonila k Stacy.
„Co se deje, proč jsi na zemi?!“
„Já hořím, já hořím,“ vyrazila ze sebe Stacy.
„O čem to mluvíš, nemůžeš přece…,“ pak se jí Sarah dotkla, musela s tou rukou ucuknout, Stacy byla rozpálená.
„Je to ve me, je to ve me, stravuje me to…“
„Musíme někoho zavolat,“ Sarah chtěla zakřičet, ale Jeremy jí v tom zabránil.
„Než by sem někdo přišel, bylo by pozdě.“Co tím myslíš, musíme jí pomoct!“
„Taky pomůžeme, ale čekat na někoho, nemá smysl.
„Ty snad víš, o co tady jde?!“
„Vím dost na to, abychom začali hned jednat!“
„Já umřu, já umřu,“ šeptala Stacy, která byla víc a víc teplejší, horkost z ní přímo sálala.
„Tak dělej něco, na co čekáš?“ vyštěkla Sarah na Jeremyho.
„Musíme počkat.“
„Počkat na co, vždyť si sám řekl, že může zemřít!“
„Co se tu deje?“ ve dveřích se objevil Jack.
„Stacy? Stacy? Co se deje, proč leží na zemi, co tady dělá ten titanec, proč je tu takové vedro a…“
Sarah vyskočila na nohy a vlepila mu facku.
„Au… dík, co je s ní?“
„Já nevím celá hoří, říká, že jí to spaluje zevnitř!“
„Tak na co čekáme, musíme někoho zavolat!“
Jeremy ho stáhl dolu.
„Na to není čas!“
„Co ty o tom můžeš vědět a co tady děláš?!“
„Co děláš ty?“
„Já jsem tu za sestrou.“
„Zmlknete,“ přerušila je Sarah poté, co Stacy zastenala.
„Musíme něco udělat, je úplně horká, jak je to vůbec možné, jako by jí spalovalo slunce, ale žádné tu není a…,“ všichni viděli jak Stacy na tváři vyskákaly pupínky.
„To je h…, Sarah po svém bratrovi vrhla pohledem, to je hrozné…“
„Musíme počkat.
„Počkat na co?!“ Sarah byla na pokraji hysterie.
„Na tohle,“ červánky zmizela a jak se to stalo, Jeremy Stacy políbil.
„Co si ten zatracený titanec myslí, že dělá?!“
„Myslím, že jí zachraňuje,“ zašeptala chvějícím hlasem Sarah a sledovala, jak Stacy mizí z obličeje ty pupínky a navrací se jí barva.
„Tohle, že jí má vyléčit?!“ Jack chtěl jeremyho odtáhnout, ale Sarah mu v tom zabrala.
„Nevím jak, ale ano,“ Jeremy od Stacy odstoupil, na její tváři nebyla ani stopa po bolesti, kterou ještě před několika okamžiky zažívala.
„Co jsi zač?!“ vyjel na nej Jack.
Jeremy se beze slova postavil, trochu se zapotácel.
Jack má pravdu, ty nejsi to, co jsme si mysleli, že jsi.“
Jeremy opět nic neřekl, zamířil ke dveřím, Jack se ho pokusil zastavit, ale musel ucuknout, protože byl Jeremy rozpálený.
„Co si k sakru zač?!“
„Bude v pořádku, ať hodně pije,“ bylo jediné, co řekl a poté opustil pokoj.
„Co to mělo být, jak je to vůbec…,“ Sarah však jackovi nevěnovala pozornost, když se dotkla Stacy, teplota jejího těla byla normální.
Stacy pomalu otevřela oči, bolest, křeče, vlastně všechno zmizelo.
„To díky vám?“ otázala se tiše.
Oba dva na sebe pohledli.
„Dá se tak říct.“
„Co se vlastně stalo?“
„Ty jsi na to nepamatuješ?“
Stacy zavrtěla hlavou.
„Vím jen, že jsi me položila na postel a odešla pryč a me se udělalo špatně a potom už to mám zamlžené.
„Hlavně, že si v pořádku,“ Sarah jí objala.
„ To jsem, ale to, že jsem ublížila Jess.“
„Bude v pořádku.
„Já bych se měl raději vytratit,“ Jack se zvedl.
„Nevím, co se dělo, ani co jste udělali, dekuji.
„Jsi naše kamoška, pro příště před námi něco takového netaj.
„Nebudu,“ Jack došel ke dveřím, když se Stacy zeptala.
„Vy jste me líbali?“
„Cože ne, jasně, že ne.“
„Ok jenom jsem se zeptala, půjdu si lehnout, dobrou a ještě jednou dekuji,“ Stacy během chvíle usnula.
U dveří se Jack zastavil.
„Co se pravě stalo?“
„Já nevím, ale zachránil jí život.“
Jo, ale polibkem, když jsem se ho dotkl, byl rozpálený, jako by to snad od ní převzal, já vím, nejsme obyčejní studenti, ale…“
„Hlavně, že je v pořádku, objevila se tu Kathryna a její posluhovačky.
„Chtěly provokovat anebo si myslíš, že o tom mohly vedet?“
„Já nevím, ale to, že se tam postavily ve chvíli, kdy se to dělo Stacy, nemůže být náhoda.
„Mluvíme tady o Kathryn.
„Jo. Ale Je na ní něco…“
„Narušeného jen to řekni, dobrou sis,“ Jack odešel.
Jeremy došel do svého pokoje, zamířil k záchodu, kde se vyzvracel, cítil přitom, jak ho opouští horkost.“
„To nebylo to, na čem jsme se dohodli Jeremy,“ ozval se za ním mužský hlas.
Utřel si ústa a pomalu se otočil a hleděl na muže po čtyřicítce, který mel vyholenou hlavu a po celém tele zlaté střípky.
„Udelal jsem, co jsem udelal,“ promluvil nevyrušené, ale uvnitř neho kypěla zlost.
Muž se k němu přiblížil.
„Jenom říkám, že to nebylo moudré synovče.“
„Toho jsem si vědom strýčku. Muž se lehce dotkl jeho ramene.
„Doufám, že nezapomínáš, proč tu vlastně jsi.“
„Vím přesne proč tu jsem,“ odvětil Jeremy chladne a setřásl jeho ruku ze svého ramene.
Začínám mít pocit, že se ti někteří zdejší studenti a studentky dostávají pod kůži.
„Možná bys měl své pocitu přehodnotit.“
„Ti dva vědí, že nejsi to, za co se vydáváš.“
„Poradím si s nimi.“
„To bys měl, naše rodina čekala dlouho,“ po těchto slovech se ten muž otočil, dotkl se zdi, ta se rozevřela, Jeremy bez zájmu hleděl na dva polonahé muže, kteří se rozestoupili, otevřely pozlacené dveře, holohlavý muž do nich vstoupil.
„Zabiju té, jen co se naskytne příležitost,“ zašeptal Jeremy a poté opustil pokoj.
„Já to věděl!“ zavrčel Jack a sevřel ruce v pest.
„Musím to…,“ objevila se za ním holohlavá žena pokrytá třípky a dotkla se jeho temene, Jack se svezl k zemi.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   30.01.14 21:55

Někdo s Jackem zatřásl.
„Vstávej,“ uslyšel hlas své sestry.
Otevřel oči.
„Co se stalo?“
„To mi řekni ty, ta podlaha není zas tak čistá.“
Jack se zašklebil a pomalu se postavil.
„Nemám ponětí, sledoval jsem tita…Jeremyho a potom…, co chtěl jsem vedet, co je zač.“
Sarah potřásla hlavou
A zjistil si něco, když už si tedy ignoroval fakt, že si ho neměl sledovat.“
Jack se zamračil, promnul si spánky.
„Něco jsem viděl, vím, že jo, ale nemůžu si to vybavit.“
„Jak to myslíš?“
„Tak jak to říkám, nemůžu si vzpomenout.“
„Na tom nesejde, hlavně, že jsi v pořádku.
„Tak nějak, mám pocit, jako by me někdo uhodil Thorovým kladivem.
„Přestaň číst ty komiksy.“
„Možná, že to byl Loki, třeba se doslechl, že jsem hrdým stoupencem Thora.
Sarah mávla rukou.
„Doufám, že jí nevyloučí.“
„Řekl bych, je to její otec, ale to jí spíš uškodí, vzhledem k tomu, že náš ředitel striktně odděluje profesní a soukromý život.“
„To co udělala, bylo špatné, ale udělala to, protože cítila, že nemá jinou možnost, navíc se jí do toho hrdla zakousla jen lehce takže…“
„Mě o tom nemusíš přesvědčovat… furie na třech hodinách,“ kolem nich prošla Katharina a několik dalších dívek, všechny jim věnovaly pohrdlivý pohled.
„Možná bych se měl překonat a vlepit jim polibek, třeba by jim ten úšklebek povadl.
Sarah mu položila ruku na rameno.
„Prostě je ignoruj, Stacy bude v pořádku, ale vrtá mi hlavou, jak se o tom mohl ředitel vůbec dozvědět.“
„Musel jsem někoho vynechat, bylo jich tam docela dost.“
„Mohla stát opodál, dobře to dopadne.“
Jack si sáhl na hlavu a obličej se mu zkřivil.
„Co se stalo?“
„Mám na hlavě bouli, jako by mě někdo praštil.“
„Jeremy to být nemohl, viděla jsem ho, jak jde k ruským kuželkám, vypadal dost naštvaně.
„Třeba ho štvalo, že jsme zjistili, že není to, za co jsme ho dosud považovali.“
„Za co si ho ty dosud považoval.“
„Snad do nej nejsi stále zamilovaná?!“
„Já do něj, nejsem zamilovaná, je trochu zvláštní, ale to co udelal pro Stacy.“
„Fajn. To co pro ni udělal, bylo něco neskutečného, to jak to od ní převzal, ale to nic nemění na tom, že se mi nelibí a skutečnost, že mě někdo praštil, tomu moc nepomáhá a i když to nebyl on, musel to být někdo kdo je s ním.“
„Nevím, jestli sis toho všimnul, ale Jeremy má ještě méně přátel než my, pokud vůbec někoho.“
„Tak s jeho přístupem se nedivím a co myslíš tím, má ještě méně přátel než my, já mám spoustu přátel, jen se neradi ukazuji.“
Sarah mu zabodla prst do hrudi.
„Jo Kapitán Amerika, Iron Man, Hulk a jim podobný.“
„Ha!“ Já věděl, že ty komiksy čteš!“
„Nečtu jen do nich občas nahlédnu, abych věděla, o kom to vlastně blábolíš.“
„Jasně, že jo, pojďme, další hodina čeká.“
Stacy seděla naproti svému otci, jehož výraz byl sice nečitelný, ale ona moc dobře věděla, že se jen snaží maskovat svůj hněv, její otec byl vychován tak, aby pokud to bylo možné, nedával najevo své emoce, jeho matka mu vždy říkala, že je zbytečné se rozčilovat, že ty co zhřeší, potrestá pán a on si tak bude moci ušetřit přival stresu a dožít se dlouhého věku, sama zemřela v době, kdy byla Stacy ještě holčička, krátce po její matce, což byla pro jejího otce další rána.“
Vždycky se o ní staral, dbal aby měla všeho dostatek, ale emociálně se projevoval minimálně, v podstatě své narozeniny neslavil a kdyby nebylo Davida jeho bratra, nikdy by nepoznala Sarah a Jacka, to on je přivedl na jednu z jejich poměrně tichých oslav narozeninách a teď tu před nim seděla a hleděla na jeho kamennou tvář.
Nadechla se, to ticho bylo nesnesitelné, ale neodvážila se promluvit.
Její otec náhle vstal, přešel k oknu.
„Je mi lito,“ zamumlala, nereagoval.
„Je mi to líto,“ zopakovala.
„Slyšel jsem tě,“ promluvil bezbarvým hlasem.
Chtěla se postavit, ale on jí rukou naznačil, ať zůstane sedět.
„Nechtěla jsem to udělat, ale udělala jsem to, protože jsem cítila, že to…“
„Nepotřebuji nic slyšet.
Stacy polkla a pomalu se postavila.
„Prosím vyslechni me.“
„Vše podstatné mi bylo řečeno.“
„Nevím, co ti ta holka řekla, ale já to neudělala proto, že bych jí chtěla ublížit, udělala jsem to proto, že…,“ její otec zvedl ruku, zaváhala, ale pokračovala.
„Idělala jsem to, protože to byl jediný způsob jak se vyhnout smrti,“ poslední slovo vyslovila tiše.
Její otec se k ní otočil, jeho tvář byla stále bez výrazu, ale koutky úst mu cukaly, rozhodne ne úsvěmem.
„Prosím, otče., pane řediteli.“
„Měl bych tě vyloučit, porušila si jedno z nejdůležitějších pravidel.“
„Já vím, ale jak se ti snažím vysvětlit.“
„Nepotřebuji to slyšet.“
„Tati prosím, kdybych nemusela, neudělala bych to, Jess se zdá být v pohodě a já….“
„Dočasně bych tě vyloučil, ale to nemohu, žijeme tady.“
„Dekuji,“ zašeptala Stacy.
„Neděkuj mi, musím tě potrestat, jaký signál by to vyslalo, kdybych to neudělal.
„Už se to nikdy nestane, Jess bude v pořádku.“
„Myslím, že bude pro všechny nejlepší, když se přestěhuješ.“
„Přestěhuji?“ opakovala Stacy.
„Ano. Myslím, že do bloku, kde je Kathryna bude nejlepší.“
Stacy se zatočila hlava, musela se posadit.
„Ty me chceš přestěhovat ke Kathryn? Sarah přece neudělala nic špatného.“
„Dle mého si s Borgenovými trávila příliš moc času a Kathryn je koneckonců tvoje sestřenice, alespoň budete spolu lépe vycházet.“
„Já s ní nechci vycházet.“
„Už jsem se rozhodl, přestěhuješ se k ní dnes večer, můžeš jít.“
Stacy se pomalu postavila, zdálo se, že chce něco říct, ale nakonec zamiřila ke dveřím, u kterých se zastavila.
„Když se Přestěhuji k ní, tak se její spolubydlící přestěhuje…“
„K Borgerové.
„To nemůže, ona je…“
„Její otec se na ní přísně podíval.
„Ona je co?“
„Ona je přece…nashle pane řediteli,“ Stacy opustila ředitelnu, David, který stál na chodbě, vrhl na svého bratra nesouhlasný pohled, ten na to nereagoval a zavřel dveře.
„Vím, že si se snažil,“ zamumlala k němu a poté pokračovala dál.
Sarah se po skončení hodiny vracela ke svému pokoji, když se překvapeně zastavila.
Viděla totiž vysokou rusovlasou dívku, jak vstupuje do jejího pokoje.
Zamrkala a poté k ní rychlým krokem přešla.
„Nespletla sis pokoj?“ vyjela na ní.
Rusovlasá dívka se k ní otočila a na rtech jí pohrával úsměv.
Na něco jsem se tě ptala?“
„Klídek Borgenová ty a já teď spolu strávíme nejaký čas.“
„Co tím chceš říct, má to snad znamenat…“
Dívka si prstem zaťukala na čelo.
„Tušila jsem, že oba dva Borgenovi nemůžou být tupý, užijeme si spolu spoustu zábavy spolubydlicí,“ jakmile to dořekla, zvedl se slabý vítr, který Sarah pocuchal vlasy, dívka jí poslala vzdušný polibek a vešla do pokoje a zavřela dveře, zatímco tam Sarah stála, neschopná jediného slova.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   07.03.14 11:38

Jess se posadila na postel.
Nedokázala si vzpomenout, jak se do té postele dostala.
Posledních několik hodin měla nějak zamlžené.
Uvědomovala si, že šla na záchod, narazila tam na Stacy, ta se chovala trochu divné a poté si už nedokázala vybavit.
Dveře se otevřely a dovnitř vešla nějaká dívka.
„Kdo jsi?“ zeptala se jí Jess, dívka k ní mlčky přistoupila.
„Kdo jsi?“ zeptala se Jess znovu, po zádech jí přejel chlad.
„Neboj se,“ promluvila ta dívka a posadila se k ní.
Jess pocítila touhu se odtáhnout, ale neudělala to.
„Chci ti pomoct,“ promluvila dívka tichým hypnotickým hlasem.
„Chceš mi pomoct?“
„Přesne tak. Ráda bych ti něco ukázala,“ dívka se lehce dotkla jejich vlasů, Jess zamrazilo, ale přesto jí neodstrčila.
„Ano. Chtěla bych ti něco ukázat.“
„O čem to mluvíš?“
„Jenom klid, všechno se dozvíš, věříš mi přece, že ano?“
„Jak ti můžu věřit, když tě neznám?“
„Ale ano znáš me, známe se už dlouhou dobu, jsme nejlepší kamarádky.“
„Já nevím…“
„Jistě, že víš, poslední dobou sis leccos prožila, ale Jistě si na svojí nejlepší kamarádku vzpomínáš, vždyť jsme toho spolu prožily tolik, jenom si vzpomenout,“ znovu se dotkla jejich vlasu a Jess před očima vyvstaly obrazy, jak jsou ona a ta dívka na pouti, na diskotéce v kině.
„Vidíš, co jsem ti říkala, hodně jsme toho prožily, takže mi můžeš zcela věřit,“ pokračovala dívka tichým hypnotickým hlasem.
„Zcela ti věřím,“ zamumlala Jess.
„To je to, co chci slyšet a teď se na me podívej a řekni mi, kdo byl ten muž?“
„Muž o jakém muži to mluvíš?“
„O muži, který vás přišel několikrát navštívit tebe a tvého otce.“
„Já nevím.“
„No tak si vzpomeň, je to důležité, pamatuješ, me můžeš věřit, no tak si vzpomeň, ty to dokážeš.“
„Muž co k nám chodil, muž co k nám chodil…“
„Ano! Pokračuj za chvíli si na nej Jistě vzpomeneš, no pokračuj.
„Viděla jsem ho, panenka mi spadla ze schodu, dokutálela se až k nemu a on jí zvedl.
„Ano jak vypadal, bylo na něm neho zajímavého, pokračuj.“
„Byl vysoký, neměl žádné vlasy, jeho oči byly…“
„Byly, jaké? Pokračuj.
„Jeho oči měly zvláštní barvu, stejne jako jeho telo, které bylo pokryté…“ dívka jí silněji stiskla ruku, ale Jess již neřekla, co se chystala říct, ve dveřích se totiž objevila Stacy.
„Vypadni od ní!“
Druhá dívka se usmála, nebyl to přátelský úsměv.
„Nevim, proč bych měla,“ zaryla své nehty do Jess dlaně, ta vykřikla, ale neškubla svou rukou.
„Tohle nesmíš dělat!“ Stacy se k nim chtěla přiblížit, ale ta dívka na ní upřela pohled a ona se nemohla hnout.
„“Nemůžu to dělat? Proč protože to zakazují předpisy?“ dívka se rozesmála, její smích byl slyšet daleko, ale přesto se žádný student či studentka nezastavil.
„Nech jí být, co po ní vůbec chceš?!“
„Třeba to samé, co si ty chtěla po ní?“ dívka odhrnula Jess vlasy z krku a Stacy tam Viděla dvě tečky.
„Jestli se nemýlím, je to tvoje práce, jaký to byl vlastně pocit, bylo to příjemné, ráda by sis to někdy zopakovala, co kdyby to někdo jiný za tebe dokončil, když se na to podívám, musím říct, že je to dosti odfláklé, ale musím to brát tak, že si v tom byla v podstatě pannou, tak jako ve všem, že?“
Dívce vyrostly tesáky.
„Nedelej to, nevíš, co to s ní udělá!“
„To by mě mělo zajímat? Počkat ty si to vlastně udělala jen proto, že si se bála umřít a i přesto si odvedla tak mizernou práci, ale žádné strachy, já tvé selhání napravím, přiblížila své tesáky k Jess krku.
„Nedělej to, prosím.
„Prosíš ty mě prosíš, jsi upírka, měla bys bát krvelačná nelítostná bestie, která si bere, co se jí zachce, ale ty me místo toho prosíš, jak ubohé, sleduj a uč se, „chystala se do Jess zakousnout, když jí trefilo cosi do hlavy, dívka se zapotácela, peřina se zbarvila do ruda a ona se svezla k zemi, o kus dál ležel kámen velký jako dvě lidské pěsti.
Bariera kolem Stacy polevila, ona se otočila a hledela na Jacka, na Jacka, který se chvěl.“
„Nechtěl jsem, ale nemohl jsem jí to dovolit.
„Kde si k němu vůbec přišel?“
„Vzal jsem ho kvůli, to je jedno, myslíš, že je…,“
Stacy k ležící dívce přišla, na spánku měla několika centimetrovou ránu.
„Je?“ Jack vstoupil do pokoje.
Stacy se pomalu postavila.
„Je mrtvá,“ oznámila mu přidušeně.
Jack se zapotácel, musel se chytit stolku.
„Nechtěl jsem jí zabít, chtěl jsem jí jen zabránit, za tohle me vyloučí, skončím ve vezení, na křesle nebo co se dnes používá, Sarah me však nejdřív zabije…!“
Stacy k němu přiskočila a zatřásla s ním.
„Vzpamatuj se, hysterie nám teď nepomůže!“
„Jí nic nepomůže, protože jsem jí zabil!“
„Chystala se jí proměnit anebo hůř, slova by na ní nezabírala.“
Jack se několikrát zhluboka nadechl.
„Co budeme dělat? Řediteli to říct nemůžeme, dokonce ani zástupci, já nechci dostat křeslo!“
„Uklidni se!“
Ve dveřích se objevila Sarah.
„Co tady děláte, proč má Jess zas ten divný vyraz, Stacy…?!“
„Díky za projevem důvěru, moje klanová příbuzná chtěla proměnit Jess a tak jsme…, jí zastavili,“ dořekl to za ní Jack a ustoupil stranou a Sarah spatřila na zemi ležící dívku, které ze spánku stékala krev.
„Vy jste jí…,“
„Hodil jsem po ní kamenem, zřejmě mnohem prudčeji nežli jsem chtěl a teď dostanu křeslo.
„Křeslo se už dávno nedává a navíc není mrtvá.“
„Není mrtvá?“
„Není. Tyhle mají tuhý kořínek.“
„Není mrtvá,“ vydechl s ulehčením Jack.
„Pořád je ale zraněná.“
„To vypadá jako by si jí litovala, ještě předtím nežli se jí pokusila kousnout, to vypadalo, jako by se jí s pomocí hypnozi snažila k něčemu donutit,, možná aby jí něco řekla.“
Dívka slabě zasténala.
„Co budeme dělat, jestli jí takhle někdo uvidí.“
„Já to zařídím, Sarah a co tady Stacy děláš?“
„Chtěla jsem se jen přesvědčit, že je v pořádku, tahleta mrcha me paralyzovala, nemohla jsem se hnout.“
„Tohle dokážete?“
„Pokud se hodně soustředíme anebo to hodně trénujeme.“
„Tím trénujete, máš na mysli?“
„To, že se to testujeme na lidech, pravděpodobně si ze své spolubydlící udělala pokusné morče.
„To je ale zakázané.“
„Není první, co se mi vysmála, protože až na výjimky následuji pravidla,“ Stacy sklonila hlavu.
„To byla jiná situace, navíc to dopadlo dobře, tahleta to myslela vážně, udělala by to.“
„Díky Jacku, hned se cítím lépe.“
„Promiň nic lepšího me nenapadlo.
„Ne máš pravdu, a kdybys jí nezastavil, Jess mohla umřít.“
„Tak už jdete,“ pobídla je Sarah, která se sklonila k té dívce a ruku jí položila na spánek.
„Ta otevřela oči a pokusila se jí vyškubnout, ale Sarah jí držela pevně.
„Co chceš dělat borgenová, dokončíš, co začal tvůj bratr?!“
„Mohla bych, ale myslím, že me napadlo něco lepšího,“ a po těchto slovech nejprve té dívce nacpala do úst ponožku a poté prstem zatlačila na zraněný spánek, ozvalo se huhlání, dívka kolem sebe začala kopat, ale nebylo jí to nic platné, protože Sarah zatlačila znovu a poté tu ponožku vytáhla, otevřela jí ústa a následně do nich foukla, ta dívka sebou škubla a následně znehybněla.
„Nejsi jediná, co tady trénuje,“ zašeptala Sarah, chytla tu dívku za ruce a odtáhla jí do jejího pokoje, cestou potkala několik studentu, ale nikdo na ní nereagoval, nakonec jí nechala u postele, otočila se a chtěla odejít, ale u dveří se zastavila.
„Co od ní mohla tak chtít?“ přemítala a zamířila k jejímu stolku, chvilku se v něm přehrabovala a nakonec narazila na fotku.
„Co ta tady dělá?“ vytáhla jí, byla na ní ona Jack, jejich rodiče a ještě nějaký muž.
„Proč má naší fotku a co je zač ten chlap?“ blesklo jí hlavou.
Zaváhala, ale nakonec se prstem toho muže dotkla, před očima se jí zajiskřilo, jakoby jí tělem projelo několik stovek voltu, ten muž se změnil, ztratil vlasy, zmizelo mu oblečení, zbyla na něm rouška zakrývající partie a celé jeho tělo se obsypalo zlatými třpytky.
Muž otevřel oči a rty se mu roztáhly v mírný úsměv, Sarah tu fotku upustila a rychlým krokem opustila pokoj
Vběhla do svého pokoje a vytáhla všechny fotky, na každé z nich byl ten muž, na každé.
Jack se jí vždy dobíral, proč tu má jejich rodinné album, ale teď byla ráda, že na nej nedala.
„Ten muž byl všude, na každé fotce, vždy stejný oblek, stejný postoj, stejný vyraz a pokaždé kdy se ho dotkla, projel jí výboj a ten muž se změnil.
Posadila se na postel, kde zprudka oddechovala, šáhla po jedné fotce, byla na ní ona a Jack když jim bylo osm, byli v bazéně a za nimi tehdy nikdo nebyl, cítila se nesvá, když za ní někdo stál, ale přesto ten muž tam byl, úplně stejný jako na každé fotce.
„Jak tam můžeš být, kdo jsi, proč si tam byl?!“
„Trpíš samomluvou, ty malá chudinko?“ ozval se za ní dívčí hlas.
Lehce sebou škubla.
„To není tvá starost,“ odsekla.“
„Jistěže ne, jen vyjadřuji svojí lítost nad tvým stavem.“
„Táhni někam,“zavrčela Sarah a poté opustila pokoj, ta dívka jí zamávala a poté jí pohled padl na ty fotky.
„Hnus,“ okomentovala to a poté se šla osprchovat, ani na jedné z nich neviděla toho muže.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   02.06.14 14:48


Sarah se vracela z hodiny, mířila ke svému pokoji, přestože se jí vůbec nelíbila myšlenka, že tam bude společně s tou furii, ale neměla na výběr.
Došla až téměř k tomu pokoji, když se zastavila.
Měla pocit jako by slyšela sténavé zvuky.
„To snad nemysli vážné, nebude mi z mého pokoje dělat žádnou…,“ vešla dovnitř, ale neviděla tam, co si představila.
Na její posteli sice seděla nějaká dívka a do úst si strkala papíry a vydávala u toho zvuky rozkoše, přestože její oči, prosily o pomoc.
Rusovlasá dívka, která stála u okna se k Sarah otočila a na rtech jí hrálo pobavení.
„Jsem ráda, že si se k nám připojila spolubydlo, ty žvýkej dál a tvař se, že si to užíváš.“
„Řekla jsem, aby si pokračovala, rusovlasá dívka se dotkla hlavy té dívky a té z očí vyrazily slzy a ona znovu začala ten papír žvýkat.
„Nech jí na pokoji!“ přikázala jí sarah.
Dívka se k ní otočila.
„Co prosím?“
„Řekla jsem, abys jí nechala na pokoji.“
„Nebuď protivná, my se bavíme, že ano Jenny?“
Jenny chtěla zavrtět hlavou, vyplivnout ten papír, ale nedokázala to, hlava jí znovu rozbolela.
„Vidíš libí se jí to.“
„Jsi, zvracená Sandro, nech jí na pokoji,“ Sarah přešla k Jenny.
„Už to nemusíš dělat, vyplivni to.“
„Opovaž se, jen dál hezky žvýkej!“
Jenny hleděla na Sarah.
„Nekoukej na ní a žvýkej, no tak, tak špatné to určitě není,“ začala jí ten papír strkat do úst.
Jen se do něj pořádně zakousni, jednou za tatínka, podruhé za maminku, potřetí za bratříčka.“
„Nech jí být!“ Sarah od ní odtrhla Sandru, ta zaprskala a nehtem lehce škrábla Sarah do tváře.
„To od tebe nebylo hezké „kamoško“ zasyčela Sandra a poté Sarah foukla do obličeje, té se v uších rozezněly desítky hlasů, které se navzájem překřikovaly.
„Nech toho!“ Sarah Sandře uštědřila pěst do břicha, ta se překvapeně zapotácela, hlasy zmizely.
„Tos neměla dělat,“ Sandra vyrazila nehty na její obličej, Sarah uskočila a poté rychle vyndala papíry z Jennyných úst, nebylo to moc příjemné, ale tak nějak pochybovala, že by si je Jenny dokázala vyndat sama.
„Utíkej pokus se najít zástupce, rychle,“ Jenny se rozeběhla, dveře se s praskotem zavřely.
„Není slušné odcházet uprostřed večírku.
Jenny s těmi dveřmi zalomcovala.
„Zbláznila ses? Ona je člověk.“
„No a? Proto tady studujou, aby nám pomohli zkrátit dlouhé chvíle, udeř loktem do tech dveří,“ přikázala Jenny, ta tak učinila, obličej se jí znovu zkroutil do bolestné grimasy.
„Ted se do nich uhoď hlavou.“
Nestalo se tak, protože Sarah srazila Sandra k zemi.
„Slez ze me!“ vykřikla Sandra a chtěla jí do oka zabořit nehet, ale Sarah jí obě dvě ruce přitlačila k zemi.
„Veděla jsem, že to v sobe máš, dost dlouho jsi to v sobovi držela.“
„Já nejsem lesba, a i kdybych byla, tebe bych se nikdy nedotkla.“
Sandra vztekle zaprskala a nohou jí udeřila do zad,“ Sarah projel, přival bolesti, ale nepolevila.
„Co se to s tebou stalo? Na zakládce si byla v pohodě.“
„Možná je lepší otázkou, co se stalo tobě?“
„Uklidni se a já tě pustím.“
„Já jsem klidná,“ Sandra vyrazila hlavou vpřed a lehce kousla Sarah do ucha, ta vykřikla a pustila jí ruce, čehož Sandra okamžitě využila a uštědřila Sarah dvě rány do obličeje a následně jí ze sebe shodila, Jenny vyběhla ven.
„Vidíš ty blbko, vidíš?!“ Sandra se postavila a kopla Sarah do boku, ta se pokusila vstát, ale Sandra jí zatahala za vlasy a Sarah se v uších opět rozezvučely hlasy, ale tentokrát se nepřekřikovaly, ale všichni křičeli to samé, ubožačko, ubožačko, ubožačko!
Sarah se vrávoravě postavila.
„Jak ti to zní, hm?“
„Nech toho, můžeme spolu vycházet.
„Možná, ale já o to nestojím, vytrhej si několik vlasů!“
Sarah tak učinila.
„Hodná holka a teď se uhoď hlavou o zeď.“
„To neudělám.
„To víš, že uděláš,“ Sandra si otřela ruce, hlasy v Sářině hlavě zesílily a ona se potácivým krokem vydala ke stene
„Ještě kousek a nezapomeň se uhodit silně, bude fajn, když bude vidět krev.“
„Nedelej to!“ zasípala Sarah, která byla od té stěny pár centimetrů.
„Dost keců, udělej to, udeř se pořádně, dělej, pust se do toho!“
Sarah se to chystala udělat, udělala by cokoliv v naději, že ty hlasy zmizí i přesto, že v nitru věděla, že ona to neovlivní, v okamžiku, kdy její hlava mířila ke zdi, hlasy zmizely a ona nad sebou opět měla kontrolu.
Otočila se a viděla, jak sebou Sandra škube, jak se smaží dost z Davidova sevření, ale ten jí držel pevne.
„Jsi v pořádku?“ otázal se Sarah klidným hlasem, jako by mu nedělalo téměř žádný problém udržet vzpouzející Sandru.
„Pusťte me!“ zavřískla znovu Sandra.
Do pokoje vstoupila ošetřovatelka s velkou injekcí v ruce.
„Co tady děláte, co tu chcete?“ Sandře se změnil hlas.
„Je očividně, že potřebuješ uklidnit,“ odvětila ošetřovatelka a přiblížila se k ní.
„Už jsem v klidu, už jsem v klidu, nic jsem tím nemyslela, všechno je ok, nikomu jsem neublížila, nedelej to prosím,“ Sandra byla náhle krotká, ale nic to nezměnilo na ženině úmyslu.
„Varovala jsem tě, řekla jsem ti, ještě jednou tohle uděláš a půjdeš na oddělení.
„Prosím ne, vždyť to nic nebylo, řekni Sarah, jen jsme se blíže seznamovaly, prosím řekni to!“
Sarah se po kratkém váhání otočila.
„Prosím ne!“ vyrazila Sandra ze sebe a poté jí to ošetřovatelka vpíchla, Sandra během chvíli usnula.
„To byl nápad, dat jí sem, odnesete jí na ošetřovnu, přijdou si pro ní,“ obrátila se k Davidovi, Sarah a její škrábance ignorovala a vzápětí opustila pokoj.
„Jdi za Lenní, ta se ti na to podívá.“
„To nic není,“ zamumlala Sarah, přestože jí ty škrábance pálily.
„Přesto za ní dojdi.“
„Tak dobře…, co s ní bude?“
„Vrátí se na lužko, její epizody zřejmě ještě neskončily.“
„ještě, že vás tak rychle našla,“ řekla místo dotazu, jaké epizody.
„Našla, co tím myslíš?“
„Ta dívka. Jedna z těch běžných studentek.“
„Na nikoho jsem nenarazil, procházel jsem kolem, když jsem vycítil vibrace.
„Kdy to bylo?“
„Před dvěma minutami.“
„To jste na ní musel narazit, vždyť vyběhla ze dveří krátce předtím, než jste vešel, aspoň myslím.“
„Nikoho jsem neviděl, popiš mi ji.“
„Sarah mu jí popsala.
David potřásl hlavou.
Nikdo takový tu není.“
„Přece jsem si jí…,“ Sarah si vybavila, že něco ucítila na svém krku, nevěnovala tomu pozornost, šáhla tam prstem a ucítila tam škrábanec, musela jí škrábnout nějaká furie, proto jí viděla, proto byla tak náchylná.“
„Jsi v pořádku?“ otázal se jí David.
„Jo v pohodě, ještě jednou děkuji.“
„Mrzí me, že te tomu můj bratr vystavil.“
„Nejspíš to myslel dobře.“
„Nejspíš. Nezapomeň zajít za Lenní,“ doporučil jí a poté opustil pokoj.
Sarah se posadila na postel, zatnula ruku v pěst a zhluboka si vydechla.
„Po chvilce se zvedla a přešla k oknu, kde zašeptala.
„Jedna pryč, dalších sedm zbývá.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   27.06.14 14:54


„Sarah jsi v pořádku?“ zeptala se jí Stacy druhý den.
„Jo jsem. Nebýt tvého strýce mohlo to být horší.“
„Ty zatracené furie, nejraději bych je zakousla.“
„To bys jim jen udělala laskavost,“ ozval se Jack, který se k nim připojil.
„Jak to myslíš?“
Jack se ušklíbl.
„Některé z nich mají představu, že kdyby je kousl upír, stane se z nich něco víc.“
„To je nesmysl, alespoň myslím.“
Jack pokrčil rameny.
„Jejich kamarádky to neudělají, podstatná otázka je, udělala to, protože jí v tu chvíli přeskočilo anebo to již nějakou dobu plánovali?“
„Co tím myslíš? Jako, že věděli, že jí můj táta přeloží?“
Jack se kolem sebe rozhlédl.
„Tím myslím, že k tomu tvého tátu přesvědčili.“
„To by si nedovolili!“
„Vážně? Možná, že sis nevšimla, ale pravidla je zrovna nevzrušují, vlastně je vzrušují jiné věci, například…“
„Děkujeme, máme představu,“ utnula ho jeho sestra.
Jack se zašklebil.
„Ne, že bych s nimi měl nějaké zkušenosti, jen co jsem slyšel.“
„Ty si nedáš pokoj?“
„Ne doufám v lepší,“ Sarah ho udeřila do paže.
„Hele vím, jak to zní, ale Vážně by to bylo až tak nepředstavitelné?“
„Já nevím, to že škrábnou mě, tebe nebo Sarah fajn, jsou to mrchy, ale ředitele, mého tátu?“
„Na tom volejbalovém turnaji měli jedinečnou příležitost, všichni byli fascinovaní mými úžasnými výkony.“
„Blbče,“ utrousila Sarah.
„Každý jsme nejaký, Vážně si viděla holku, jak pojídala papír?“
„Nechci o tom mluvit, ale bylo to tak skutečné, nechápu jak to, že jsem to neprohledla.“
Museli to připravovat nějakou chvíli, navíc se spoléhali na psychologický efekt.
„Z tebe je teď odborník?“
„Ne jen se hodně naučíš, když studuješ pod sukněmi.“
„Jsi nechutný.“
„Nemůžu si pomoc, navíc většina z nich to má rada.“
„Už raději nepokračuj, co budeme dělat?“ otázala se Sarah Stacy.
„Já nevím. Přece nemůžu přijít k tátovi a zeptat se:
Hele tati, můžu se ti podívat na krk, jestli tam nemáš škrabanec od furie?“
„Něco udělat musíme? Jestli ho skutečně škrábli, můžou ho přinutit k čemukoliv, třeba aby zavedl nějaká nová pravidla.
„Jack má pro jednou pravdu,“ za“mumlala Sarah.
„Cože? Zopakuj to prosím.“
„Možná to byla jen má představa, ale Sandra říkala něco ve smyslu, proto tady ti lidští studenti jsou, aby nám posloužili.“
„Něco takového by nedovolil!“
„Proč ne? Vsadím se, že by byly telefony náhle nedostupné a obě dvě moc dobře víte, že se z téhle akademie nedá snadno dostat.“
„Možná bych o tom mela říct strýčkovi.
„I kdyby nám uvěřil, co udělá, přirazí svého bratra ke zdi?“
„To jsem zrovna neměla na mysli, i když by to nejspíš zvládnul, vzhledem k tomu, že byl u speciálních jednotek.“
„On byl…, proč si mi to neřekla?“
„Abys ho otravoval nesmysly, to určitě.“
„No dovol, to bych si…,“ ze strany k nim přiběhla malá holka a hodila na Sarah houbu plnou vody. Se smíchem se rozeběhla pryč.
„Počkej ty malá…,“ Jack se za nich chtěl rozeběhnout, ale Sarah ho zadržela.
„Tohle jim musíme vrátit.“
„Ne my je jen musíme ignorovat.“
„To nemyslíš Vážně!“
K Sarah zezadu přistoupil mladík a vymačkal nad její hlavou mokrý hadr, několik okolostojících studentu se zasmálo, Jack po něm chňapnul, mladík rychle uskočil.
„To ti patři, mrcho,“ pronesl a poté se rozeběhl pryč.
„Kašli na neho. Chtějí nás jen vyprovokovat.“
„To se jim taky povede, pokud me pustíš.“
„Ignoruj je.“
„Oni tě takhle poničí a já to mám ignorovat?“
„Zbavení se Sandry za to stojí, nech je být,“ Sarah se odešla usušit a převléknout.“
„Co to s ní je?“
„Nevím, ale má pravdu.“
Ty taky? To vám někdo zmrazil emoce?“
„Uklidni se Jacku. Jestli jim to oplatíme, vyloučí nás a jenom nás, pokud je pravda, že mají tátu pod kontrolou.“
„Takže to mám ignorovat, nevšímat si tech šklebících ropuších xchichtu?“
„Jo. Aspoň do chvíle než zjistíme, jak je to s tátou, pokud bychom se nechali vyloučit, ti lidští studenti, kteří nemají o ničem ponětí, by se mohli ocitnout v nebezpečí a…“
„Ok, ok, Vážně bys měla uvažovat o právnické škole, ukecala bys i sochu.“
„Proč bych to…, to je jedno. Ignoruj je a tentokrát to prosím dodrž.“
„No jo. Člověk jednou uklouzne a všichni mu to vyčítající.“
„Jednou porušíš to skoro pokaždé, my jim to vrátíme, jenom ne teď,“ Stacy odešla a ignorovala přitom neslušná gesta okolostojících studentu.
„Jack zaskřípal zuby.
„Nechápal, jak to můžou ignorovat, on nebyl typem, který by něco takového přešel, ale uvědomoval si, že obě dvě mají pravdu, jestli ho ty furie kontrolují, snaží se dat řediteli záminku,pro jejich vyhození.
Když procházel kolem studentů někteří z nich mu na tělo nanesli bláto, hlínu, něco slizkého, sevřel ruce v pěst a v duchu počítal ovečky, vždycky to zabralo.
Jedna holka mu něco hodila do vlasů, když si na to sáhl, uvědomil si, že je to lepkavé, většina z nich se rozesmála.
„No tak Borgene tohle si nemůžeš nechat líbit, nebuď kvočna, klidně nám to oplat, tamhle máš žele,“ vyzval ho jeden z mladíků.
Byl to jeden z Jakových poskoku.
„No tak na co čekáš, oplať nám to,“ Jack se k tomu žele shýbnul, vzal ho do ruky, otočil se k dívce, která mu to napatlala na vlasy.
„Jen do toho Borgene,“ vyzvala ho ta dívka, Jack svou ruku přiblížil k jejím vlasům, byl si jistý, že by se dostavil skvělý pocit, přiblížil tu ruku ještě víc, koutkem oka postřel, jak někteří ze studentů drží v rukou telefony.
„No tak Borgene udělej to, vím, že to chceš udělat?“ vyzvala ho znovu ta dívka.
To žele by na jejich vlasech nadělalo pořádnou paseku, mnohem horší než na jeho vlasech.
„Berani, berani, berani,“ zamumlal několikrát, studenti se na sebe podívali, Jack svojí ruku přiblížil k jejím vlasům, ale těsně před položením si to rozmyslel, stáhl tu ruku k sobe a to žele si vložil do úst.
„Mňam mňam,“ zamlaskal a poté odešel a zanechal je tam s nevěřícným výrazem.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   23.09.14 14:29

„Fuj to bylo něco,“ brumlal Jack zatímco si vyplachoval ústa.
„Nikdo neříkal, že to máš sníst.“
„A co jsem s tím mel jako dělat, hodit to na zem.
„Nejspíš, ale to bys nemohl být ty.
„Tak promiň, že jsem jim to nemohl dopřát a protože jsem jim to nemohl oplatit, tohle bylo jediné řešení, je to sice hnus, ale za ty jejich výrazy to nejspíš stalo, no fuj, co to…,“ vytahl si z úst černý vlas.
„Bylo to opravdu nutné?“
„Bylo opravdu nutné dělat mi stínového strážce, navíc na klučicím?“
„Měla jsem tě snad hlídat na dívčím?“
„To by šlo a proč vůbec hlídat?“
Sarah otevřela ústa, ale v tom se ozvalo zaklepání.
„Můžu dovnitř?“ otázal se nejaký chlapec.
„Ne,“ odvětili oba svorně.
„Tak já přijdu později“
„Sarah protočila oči a vyšla ven.
„Jenom u umyvadla,“ prohodila k tomu chlapci.
„Ten ustrašeně přikývl a poté vběhl dovnitř.
O několik vteřin později ze dveří vyšel Jack.
„Co hodláte dělat teď?“
„Měli bychom se postarat o Jess.“
„Teda je trochu divná, ale není to trochu drsné ségra.“
„Ne takhle. Myslím, že by jí mohli chtít zneužít.“
„Jako tu její schopnost. Je to klidně možné, ale co chceš dělat, přijít k ní a vybalit na ní.
„Jess nechceš se pohybovat po tenhle akademii s námi, vzhledem k tomu, že je tu pár narušených studentů, kteří by se tě mohli pokusit využít.
„Co tím myslíš?“ ozval se za ním její hlas, on sebou škubl a vrhl na Sarah vyčítavý pohled.
„Co? No nevím, jestli sis všimla něčeho podezřelého
„Co tím myslíš?“
„Nějakého divného chování.“
„Myslíš kromě tebe?“
Sarah se ušklíbla.
„Co se můj středně zatvrdlý bratr, hej, snaží říct je to, že tu jsou studenti a studentky, především studentky, které nejsou úplně v pořádku.“
„Tím myslíš, jako, že jsou blázmivé?“
„To je ta mírná skupina, skupina, do které patří i můj bratr Jack.“
„Hej!“
„Jsou většinou neškodní,“ ignorovala Sarah jeho nesouhlasnou reakci.
„Pak tu jsou všem takové, které se rady vyžívají v ubližování, především psychické teroru.“
„Když to všechno víte, proč to nenahlásíte?“
„To není vůbec lehké, abychom mohli někoho z něčeho takového obvinit, museli bychom mít pořádný důvod a ten se těžko shání a…,“ všimla si, že se Jack sklání a něco sbírá ze země.
„Mohl bys nám laskavě věnovat pozornost?“
„Co? Jasně, že jo,“ Jack se narovnal, ruce měl za zády.
„Proč máš ty ruce takhle?“
„Proč bych je mít nemohl? Už nám není pět a ty nejsi naše Guvernantka slečna cukr a bič.
„Fajn,“ Sarah se otočila k Jess.
Kde jsem to byla? Takže si myslím, že…,“ seshora se k nim začaly snášet kousky fotografii.
Jack se je snažil pochytat, ale byl to nadlidský úkol, několik kousku přistalo v Sarah dlani.
„Byly to fotky z jejich dovolených, jejich narozenin.
„Začala zrychlené dýchat.
„Běž za Stacy, ta ti řekne víc,“ prohodil Jack k Jess a poté přiskočil ke své sestře.
„Hej klídek, pamatuješ cos mi řekla, nesmíme se nechat vyprovokovat, klídek, hej řekl jsem kladek,“ Sarah obličej začal získávat jasnější červenou barvu.
„Oni zničili naše fotky,“ zašeptala Sarah a Jack cítil, jak se její ruce stávají teplejšími.
„Jo já vím, ale náš plán zůstává stejný.“
„Oni nám zničili naše fotky,“ zopakovala Sarah.
„Já vím, ale uděláme nové, žijeme přece ve 21 století.
Sarah ho od sebe odstrčila.
„Některé fotky nemám uložený, Některé byly naší babičky.
„Já vím, ale musíš se ovládnout, no tak, přesne kvůli tomu to udělali!“
„A já jim dopřeju dostatečné zadostiučinění,“ Sarah se vydala na cestu k pokojům, kde bydlely furie, Jack jí chytil za ruku.
„Jasně. Ty fotky byly cenné, ale nech to být, pamatuješ, jestli mají Stacynina tátu pod kontrolou, on nás vyhodí.“
„To je mi jedno, za tohle mi zaplatí!“
„Uklidni se!“ Sarah do Jacka strčila tak prudce, že ten narazil do steny a na chvíli si vyrazil dech.
Jess vyjekla.
„Chceš me také zastavit?“ otázala se jí Sarah hlubokým hlasem.
„Ta rychle odstoupila.
„Sarah se rychlým krokem vydala k jejich pokoji.
„Jsi v pořádku?“ Jess pomohla Jackovi vstát.
„Máš jemný dotek, promiň mi to.“
„Co tím myslíš?“
Jack si jí k sobe místo odpovědi přitáhl a jejich rty se spojily.
Nestalo se však přesne to v co doufal, její síla přecházela k němu, ale s ní i taky něco jiného, něco, co nemělo.
Odtrhl se od ní, Jess se svezla k zemi.
„Cítil se silnější, věřil, že teď bude moct Sarah zastavit a zabránit jí tak v nějaké hlouposti, když však udelal krok, hlava se mu zatočila, žaludek se mu zhoupnul, před očima se mu začaly delat mžitky.
„Co to k sakru…,“ zahuhlal následně se zapotácel, rukou se dotkl stěny, ucítil něco lepkavé, viděl, jak po stěně stéká nějaká tekutina.
„Ta tam před chvilkou ještě nebyla,“ zahuhlal a pokusil se udělat krok, ale nohy se mu zapletly a všechno kolem něho bylo náhle rozostřené.
„Co se to deje, co to má…,“ mumlal zmateně, místnost kolem něho se roztočila ještě rychleji, vzdáleně vnímal, že má v puse sucho, skoro nemohl polykat a poté všechno zčernalo a on klesl k zemi
O několik vteřin později se tam objevila Stacy.
„Jacku?! Jacku?!“ bleskově k němu poklekla.
„Jacku slyšíš me, Jacku prober se, no tak,“ několikrát s ním zatřásla, ale bez úspěchu.
Povšimla si  o kousek dál ležící Jess.
„Co se tady stalo?“ blesklo ji hlavou a přešla k ní, zatřásla s ní, ale stejne jako u Jacka to bylo bezvýsledné.
„Pomožte mi někdo! Musíme je dostat na ošetřovnu, pomozte mi někdo!“
Stacy se u jednoho z nich ocitla, vyjely ji tesáky, ale před tím než cokoliv podnikla, všimnula si jejich oči, už je ovlivnil někdo jiný.
„Sakra přece…,“ na chodbě se objevil její strýček.
„Strýčku musíš mi pomoct!“
„Co se stalo?“
„Nevím našla jsem je takhle, nemůžu je probudit, pokoušela jsem se požádat o pomoc jiného studenta, ale všichni jsou…“
„Ovlivnění já vím.“
„Ty víš?!“
„Už to pozoruji delší dobu, postarám se o ne a Stacy?“
„Ano?“
„Měla by sis zasunout tesáky.“
„Stacy zrudla a tesáky zasunula.
„Myslíš, že je táta…?“ nahodila tiše.
„Ti dva budou v pořádku,“ řekl místo odpovědi.
„Jak to víš?“
„Neboj se. Inkuba polibek brzo vyprší.“
„I kdyby to byl Inkubí polibek, Jacka by to přece neovlivnilo, proč to vůbec udělal a kde je Sarah?“
„Jistě v pořádku,“ David naložil Jacka a Jess na lehátka
„A Stacy?“
„Ano strýčku?“
„Bud opatrná,“ a poté začal ty pojízdná lehátka tlačit dopředu.
„Kam si mohla jít? Stacy se kolem sebe rozhledla a poté ji padl pohled na roztroušené kousky roztrhaných fotografii.
„Zvedla několik kousku, byly poměrně horké.
„Uvědomila si, že jsou to roztrhané fotografie Sarah a Jacka.
„To ne, to ne, Sarah to neuděláš, to nemůžeš, musím rychle,“ chtěla se rozeběhnout k pokojům Furii, ale v tu chvíli si povšimla muže kolem čtyřiceti let, který byl obklopen zlatými třpytkami, byl na každém kousíčku, většinou v nepatrné velikosti.
„Kdo to k sakru je, jak se tam dostal, jak tam muže být?!“
Vzala do ruky malý kousek, na kterém byla část ruku, byl to opravdu malý kousek, ale ten muž byl i tam.
Hlavou ji bleskla vzpomínka na jejich sedmé narozeniny, slavili to u bazénu, ona byla tehdy trochu nastydla, takže se s nimi nefotila.
Nikdo za nimi nebyl, oba dva se jako obvykle šklebili, Jack víc, pak kýchla a toho muže uviděla, věnoval jí úsměv, ze kterého ji zamrazilo, kýchla znovu a ten muž nikde.
„Co si zač, co s nimi máš společného?!“ otázala se do prázdna a poté se rozeběhla, zahýbala do chodby, když tu protnul pronikavý dívčí jekot, jekot, který nepatřil Sarah.
Přiběhla k jejich pokojům, bylo před nimi několik studentek, všechny jako by byly ztuhlé, jedna z nich ležela na zemi a z nosu jí tekla krev.
Sarah stala nad ní pest sevřenou, ve tváři rudá a chystala se tu dívku znovu udeřit.
„Sarah!“ zakřičela na ní Stacy, ta jí ignorovala a její pěst mířila na dívčinu tvář.
„Sarah!“ zakřičela Stacy znovu a chtěla se k ní přemístit, ale nemohla se pohnout.
Ze zdi se vynořil Jeremy a Sarah pěst ho zasáhla do obličeje, Jeremy stiskl rty a následně se otočil k ležící dívce, která měla vytřesené oči.
„Zmiz odtud!“ přikázal jí, ta hned vyskočila na nohy a rozeběhla se pryč.
„Později si promluvíme,“ uslyšela Stacy ve své hlavě a poté vstoupil zpět do zdi.
Stacy potřásla hlavou a v okamžiku, kdy ucítila, že může, rozeběhla se k Sarah, která měla zas normální barvu.
„Sarah jsi v pořádku?“
„Myslím, že jsem, přišla jsem si sem něco vysvětlit, kde je?“
„Myslíš ta holka, které tekla krev?“
„Zasloužila si to.“
„Možná, ale co když to řekne tátovi?“
„Na tom nesejde, pokud ano, vyloučí jen me a vy dva tu zůstanete.“
„To nemyslíš vážně.“
„Zasloužila si to.“
„Možná, ale…“
„Žádné ale. Tohle jsem proste nemohla nechat být, ale jak mohla utéct, vždyť jsem se jí chystala udeřit.
„Já nevím, když jsem sem dorazila, tak pelášila pryč.“
„Divný, ale dobrá, myslím, že zprávu pochopila, kde je Jack?“
„On je…,“ Jack se probral skrz zmatené studenty, kteří se kolem sebe rozhlíželi.
„O co jsem přišel?“
„Jsi v pořádku?““
„Jasně proč bych nebyl?“
„Myslela jsem, že…“
„Že co?“
„To je jedno, dobrou,“ Stacy odešla.
„Co je to s ní?“
„Sarah pokrčila rameny.
„Myslíš, že má nějaké další…,“
„Určitě ne a má pravdu, dobrou,“ Sarah odešla.
Jack se chtěl otočit, ale v tom si povšimnul krve na zemi.
Otevřel ústa, ale rozmyslel si to, poklekl k ní a lehce se jí dotkl, před očima se mu nejprve zatemnělo a následně se před ním odehrála celá rvačka mezi Sarah a tou Rusovlasou dívkou.
Bleskové se postavil.
„Co to sakra,“ po kratkém váhání se té krve znovu dotkl a spatřil to samé.
Postavil se a několikrát se zhluboka nadechl.
„Hustý zamumlal, fakt hustý,“ a poté odešel do svého pokoje a cestou si pobrukoval ústřední melodii Rockyho filmů.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   10.04.15 13:47

Rusovlasá dívka udeřila do zdi.
„Au! Je to její vina.“
„Uklidni se,“ napomenula jí blonďatá dívka, která si v klidu četla na posteli nějakou knížku.
„Uklidnit se? uklidnit se! Vždyť me chtěla zabít!“
„Myslím, že trochu přeháníš.“
„Na čí si straně?“
„Na té mojí,“ odvětila blondýna klidně a otočila stránku.
„Já vím, že se je snažíme vyprovokovat, ale tohle jsem nečekala, ne od ní.
„Možná si jí neměla roztrhat ty fotky.
Rusovláska zaskřípala zuby.
„Nic takového jsem neudělala.
„Jisté. Ty fotografie se přemístily z jejího pokoje do tvé kapsy a dokonce se i samy roztrhaly.
„Já nevím kdo to udelal, ani jak se dostaly do mé kapsy, ale já to nebyla.
Přiřítila se ke mne jako šílená a pustila se do me a…,“ uvědomila si, že jí blondýna nevnímá.
Dupla nohou a kniha se zavřela.
„Nebuď jak malá, mohla si dopadnout mnohem hůř a navíc máme to, co jsme potřebovali,“ blondýna tu knihu opět otevřela
„Vážně? ale za jakou cenu?!“
„Přestaň fňukat, není to nic, co by tě mělo doživotně poznamenat,“ blondýna otráveně položila knihu na stůl a přistoupila k ní.
„Co chceš dělat?“ otázala se jí Rusovláska nejisté.
„Snad se me nebojíš?!“
„Jasně, že ne, jenom…“
„Jenom co?“ Vzala do ruky pramínek jejich vlasů, ten se změnil v led.
Rusovláska od ní odskočila.
„Proč to děláš?“
„Proč ne? Alespoň přestaneš fňukat nad tím, že ti Borgenová trochu upravila obličejíček.“
Rusovláska se zamračila, ale raději to nikterak nekomentovala.
„Mely bychom jít za ředitelem a nechat jí vyhodit,“ zamumlala po několika minutách ticha.
„Ještě ne.“
„Jak to myslíš, po tomhle jí vyloučí.“
„S tím co jsme udělaly, by to nebyl problém, ale Ještě ne.“
„Na co čekáš?“
„Na šanci vyloučit všechny tři.“
„Proč? Abys to pak měla s tou novou snazší?“
„Žárlíš? Já myslela, že té zajímají kluci, speciálně Jake.“
„To jo, ale ta nová je divná, divná i na naše poměry.“
Blondýnka k ní přistoupila a než mohla Rusovláska zareagovat, jejich rty se lehce spojily, rty té druhé lehce zmodraly, blondýna od ní s úsměvem odstoupila.
Říkala jsem ti snad tisíckrát, abys tohle nedělala.“
„A já tě tisíckrát ignorovala, nemrač se, rychleji zestárneš.“
„Jak bys je vůbec chtěla přimět? Borgen se zřejmě dokáže kontrolovat víc než jeho sestra a Stacy si bude dávat pozor, potom, co chcete vycucnout tu novou?!“
„Stacy? Ty jí říkáš jménem?“
„No byla to moje kamarádka.“
„Jsi si tím jistá? Netoužíš se k ní čas od času přidat a zavzpomínat si na všechny ty radostné chvíle, které jste spolu zažily?“ zatímco blondýna mluvila, upravovala si své husté vlasy.
„Stacy je minulosti, ona se tak rozhodla, když se dala do kupy s těmi dvěma, ale stejne si myslím, že bys měla na tu novou zapomenout, je nebezpečná, něco na ní je…“
Blondýna ji přiložila, prst na ústa, dívčiny rty se semkly a ona začala zděšené huhlat.
„Ty nemysli, nejsi tady kvůli myšlení,“ zašeptala blondýna a poté dala svůj prst pryč a dívčiny rty byly zase normální.
„Dobře, dobře, jen už to nedělej.“
„Dělej, co máš a nebudeš se muset bát,“ blondýna opustila pokoj
Rusovláska se zhluboka nadechla, stejne hluboce vydechla a poté i ona opustila pokoj.
Jakmile zavřela dveře, vybavila se jí scéna, jak jí Sarah sráží na zem a poté jí udeří a pak Ještě jednou, ona se jí marně snaží vysvětlit, že ty fotky neroztrhala, proč by taky mela, ale Sarah byla nepříčetná a kdoví, co by jí Ještě udělala, kdyby se nezastavil čas, všichni čumilové i Sarah ztuhly, měla pocit, že v tom bylo víc, jako by se tam někdo odněkud objevil, ale nedokázala si nic vybavit.
„Hej Eriko, můžu se k tobě připojit?“ vyškubl jí číši hlas s přemítání.
„Jakeu co tady děláš?“
„Máme zakázáno vstoupit dovnitř, zaostalci, ale nic o veřejné chodbě, jsi v pořádku? Slyšel jsem o Borgenové, jsou to magoři, ale víc bych čekal, od toho blbečka Jacka.
Jsem v pohodě, musím na matematiku.“
„Stejně tak já, jestli neva, můžeme jít spolu.“
„Jasně, že neva.“
„To je dobře,“ Jake se k ní přitiskl a ruka mu sjela na její zadek.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   08.06.15 16:33

„Jacku řekneš mi, co se stalo?“
„Řekl bych, ale stále nemám tušení o čem to mluvíš.“
Stacy si povzdechla.
„Jacku tohle je vážné. Jak jste se z toho dostali?“
„Dostali, z čeho jsi ok?“
„Pamatuješ si přece, jak Sarah zjistila, že jí někdo roztrhal vaše rodinné fotky?“
„Jasně, že jo a pokud by ne, podlaha by mi to prozradila.“
„Cože?“
„To neřeš. Trochu vyváděla, ta holka si to ale zasloužila.“
„To si nemyslím, ale o to nejde, pamatuješ, co se stalo poté, co se Sarah vydala k pokojům Furii?“
„Já nešel za ní?““
„Ne to si nešel.“
„Jak to můžeš vedet, tys tam nebyla.“
„To ne, ale když jsem tam přišla, tak si ty a Jess…“
„Tak jsme se co, vášnivě líbali?“
„Ne ty blbče. Tys jí zřejmě…, vybavila si slova svého strýce, já se o ne postarám,.
„Tak jsme tedy co?“ vytrhl jí ze vzpomínek netrpělivý Jack.
„Zapomeň na to, musím s někým mluvit,“ Stacy rychlým krokem odešla pryč.
Jack zavrtěl hlavou a poté přistoupil ke zdi a lehce se jí jedním prstem dotkl.
Před očima se mu nejprve zatemnělo a poté se před nim objevil nejaký muž a žena, oba dva byli poměrně mladí, oba dva měli na sobé bílé tógy a svá těla pokrytá zlatými třpytkami.
Muž měl v očích děsivý pohled.
„Víš, že mi nemůžeš ublížit,“ promluvila žena pevným hlasem, ale v očích se jí odrážel strach.
Muž tvrdě přitiskl její dlaň na zeď.
Řekni mi kdo je otcem?!“
„Ty víš, že ty to neřeknu.“
Řekni mi jeho jméno!“ jeho hlas zněl mrazivé.
Žena zavrtěla hlavou.
„Nech me jít.“
„Chci vedet, kdo je jeho otcem!“
„Je to ona a neřeknu.“
Muž vztekle udeřil do zdi, ve zdi se objevily praskliny.
„Jacku? Jacku?! Vnímáš me?!“
„Co co je?!“
„Co je to s tebou?“
„Nic co by bylo, ty si nebalíš kufry?“
„To bys chtěl co?“
„Navzdory všeobecnému přesvědčení, si snesitelné dvojče, ale jsem překvapen, že te nenahlásili, za tu hloupost tě mohli klidně vyloučit.“
„To nebyla hloupost, ale očividně to neřekli ani řediteli ani jeho zástupkyni.
„Zřejmě nás chtějí vyšoupnout všechny tři.“
„Jak to můžeš vedet?“
„Je to celkem jednoduchý Watsone, ty narušené furie a další poddruhy mají s Jess něco v plánu a jak jinak ho uskutečnit, než bez žádného dozoru či někoho kdo by jim to mohl překazit a tím někým myslím nás.
„To jsem pochopila. Takže se vás pokusí donutit k něčemu, kvůli čemu pak budou moct vyhodit všechny tři?“
„Přesne tak. Chytrá hlavinka.“
Sarah chtěla reagovat, ale pak mávla rukou.
„Tak zatím segra,“ Jack se vydal ke svému pokoji, když ho Sarah zastavila.
„Cos dělal u té steny?“
„Meditoval,“ odvětil pohotové.
„Cos tam dělal doopravdy?“
„Nic důležitého, uvidíme se na hodině temného zaklínání a po těchto slovech zrychlil krok a brzo ji zmizel z očí.
„Sarah se té stěny dotkla, ucítila něco lepkavého.
„Co to…,“ zadívala se na tu stěnu, nic na ní neviděla, když se ji znovu dotkla, tentokrát nic neucítila.
„Co se tu deje, přece jsem si to nepředstavovala?“
„Možná se jen potřebuji vyspat, když je ta mrcha pryč,“ zamumlala a poté odešla, směr svůj pokoj
Po stěně seshora začala dolu stékat zlatá barva, v okamžiku, kdy se na konci chodby objevila studentka, barva zmizela, studentka zamrkala, otočila se a namířila si to k Jackove pokoji

Jack si srovnával postel, když se ozvalo lehké zaskřípění.
„Myslel jsem, že se vrátíš později, prohodil dozadu aniž by se otočil.
Dveře se zavřely, to ho přimělo se otočit.
Nestal tam ten koho čekal, místo jeho spolubydlící tam stala dívka, dívka, která měla na sobe jen spodní prádlo.
„Ehm…, jsi si jistá, že si ve správném pokoji?“ otázal se ji, když se vzpamatoval.
Před ním stala jedna z nejhezčích holek jen ve spodním prádle.
„Jsem si tím více než jistá,“ přišlo mu, že její hlas zní divně, ale faktem bylo, že se k němu obvykle chovala jako by neexistoval anebo byl obtížný hmyz a teď tu před ním stala ve spodním prádle a její hlas zněl roztouženě.
Protřel si oči, bylo klidně možná, že se mu to zdálo, párkrát se mu to již přihodilo.
„Deje se něco Jackie?“ otázala se a přiblížila se.
„Jen přemyslím, jestli je to další sen, ale pokud by to byl sen, proč bych si sakra ustýlal postel?“
Udělala k němu další dva kroky a ocitla se téměř u něho, ruku mu položila na tvář, bylo to skutečné.
„Věř tomu je to skutečné,“ zašeptala a počechrala mu vlasy.
Měl by být vzrušen, přesne o tom snil, ale místo toho ho po celém tele zamrazilo a on od ní o krok odstoupil.
„Co se deje, nelíbím se ti?“
„Jasně, že jo jsi úchvatná, já jen…“
„Jen co?“
„Ještě včera si se ke mne chovala jako k odpadkovému koši, dokonce si po me hodila zmuchlaný papír a bylas zklamaná, že ses netrefila do úst.“
„Opravdu? Na nic takového si nevzpomínám,“ chytla ho za triko a přitáhla si ho k sobe.
„Nechápal to, ale tělem mu znovu projel ledový záchvěv.
Proč? Vždyť před nimi stala krásná holka, která ho očividně chtěla a že se mu to nestávalo nikdy, občas přemyslel, že by to zkusil na Stacy, ale vždy to zavrhl, protože se mu vybavil, jak se jako malý koupou v bazénku, byla mu sestrou.
„Na co myslíš Jackie?“ otázala se ho ta dívka a jazykem se přiblížila k jeho uchu, ucukl a to i přesto, že to byla jeho oblíbená fantazie.
„Není nutné se ostýchat,“ šeptala mu dívka, zatímco mu rozepsala knoflíky u košile.
„Jsi fakt kus, ale já nemůžu,“ dívka nereagovala a pokračovala v rozepínání.
„Slyšela si me? Fakt bych tímhle zaskóroval, byt by mi to nikdo nevěřil, ale nemůžu.“
Dívka mu tu košili sundala, netušil, co má dělat, měl by jí od sebe odstrčit, ale fakt, že ho svlékal někdo takový, mu to nedovolil
Dívka klekla na kolena.
„Co chceš dělat?“
„Myslím, že je to jasné, zabere to jen chviličku,“ divka mu rozepnula knoflík u kalhot a vzápětí mu je sundala.
„Měl bych tomu zabránit, měl bych tomu zabránit,“ zamumlal několikrát, ale nezastavil ji, nechal ji, aby svými prsty vzala za okraje jeho boxerek a nejspíš by ji nechal je sundat, kdyby se neozvalo zaklepána.
„Ted na to není vhodná doba,“ vykřikl, ale toho kdo byl za dveřmi to nezastavilo a dveře se otevřely a dovnitř vešla Stacy.
„Doufám, že nejsi, chci si jen…, co to tady děláš?!“
Jack od té dívky odstoupil a natáhl si své boxerky, jak to jen šlo.
„Zbláznil si se? Víš, co by to byl za průšvih, kdyby se to táta dozvěděl a ona? Ta co te ještě včera nesnášela, tos jí…?“
„Já? Ona sem přišla takhle.“
„Jo a ty sis sundal oblečení, abyste ladili, i když to vypadalo, že by tě rada viděla nahého.“
„Nevím co to do ni vjelo, proste mě začala svlékat a já jí nemohl zastavit.“
Stacy se ušklíbla.
„Jasné, že nemohl, byl si úplně paralyzovaný a…,“ Stacy si všimnula, že dívka pohybuje rukama doprázdna
„Vrhla po Jackovi pohled a pak se k té dívce sklonila.
„Amando jsi v pořádku?“
„Musím ho vysvleknout,“ zamumlala Amanda.
„Cos ji to udelal? Jestli si na ní použil…“
„Cože? Hele. Hodně holek se na me lepí, protože jsem, co jsem, tedy pohledný, zčásti inteligentní, ale ne taková, ale to neznamená, že bych na ní použil inkubí vliv, zvlášť poté, co…“
„Zvlášť poté, co…“
„Po ničem, co s ní je? I když by si chtěl lichotit, očividně není sama sebou.“
„Děláš dobře,“ Stacy Amande zvedla hlavu, její oči byly vpadlé.
„Přesne jak jsem si myslela, někdo ji ovlivnil.“
„Co? Jsem hluboce uražen.“
„Musím ho vysvleknout,“ zopakovala nepřítomným hlasem Amanda, Stacy si povšimla, že má něco ve vlasech, vypadalo to jako mimi kamera.
Škubla s ní a vytrhla ho i s několika vlasy, Amanda nereagovala.
„Někdo jí ovlivnil, aby sem přišla a udělala co?“
„Hrála si s panenkami představ si to.“
„Proč by si měla hrát…, oni mě chtěli nafilmovat, jak si s ní…“
„Pochybuji, že by to nechaly dojít tak daleko, vsadím se, že jí vsugerovaly, že poté co te svlékne, usne.
„A měly by me nahraného nahého a navíc by me mohli obvinit, že jsem ji ovlivnil, protože každý ví…“
„Každý ví, že tě nesnáší a k něčemu takovému bys jí mohl jen donutit a to je hrubé porušení.“
„Fakt díky moc.“
„Nemáš za, co a oblékni se.“
„Jasně.“ Jack se během chvíle oblekl.
„Co s ní budeme dělat, přece jí nenecháme takhle, a proč si vůbec přišla a porušila si pravidlo, opačné pohlaví se nesmí v tuto dobu navštěvovat“
„Protože…, to je jedno, musíme to nějak zvrátit.“
„Neměla by to byt tvoje práce?“
Stacy si povzdechla.
„Nevím, jestli to dokážu zvrátit.“
„Děláš si srandu, tvrdíš, že je nějaká mrcha silnější než ty?“
„Ne to ne, ale…?“
„Ale co? Ty si jediná, kdo to může udělat, přece ji nemůžeme poslat do pokoje, aby těmi rukama dělala tohle.“
„To máš asi pravdu,“ Stacy Amande znovu zvedla bradu a zadívala se jí do očí.
„Už si vykonala, to cos měla vykonat, ale teď se ti nechce spát, teď se ti chce jít do svého pokoje a teprve tam usnout, rozumíš mi?“
Amanda na ní hleděla, Jack si uvědomil, že si málem kouše nehty, ihned dal ruku k tělu.
„Proč to tak dlouho trvá?“
Říkala jsem ti, že nejsem…,“ Amanda se zvedla.
„Musím si jit do svého pokoje lehnout.“
„Nemůžeme ji nechat takhle jít.“
„Takhle sem přišla.“
Jack vykouknul ven, nikdo tam nebyl.
„Co když nebude to samé štěstí, možná me nesnáší, možná me v hloubi miluje, tak či onak, ji nehodlám vystavit ponížení.“
„Tak ji něco dej.“
„Neřekl jsem pravě cituji „ nechci jí vystavit ponížení“.
„Je snad jiná možnost?“
„Myslím, že je.“
„Na to zapomeň. Pod tím trikem mám jen podprsenku.“
„Však už jsem te viděl.“
„To tedy neviděl.“
„Ok tak tedy ne, ale dej ji ho.“
„Fajn udělám to, ale otoč se.“
„Jack se tedy otočil, ale okem pošilhával, sám nevedel proč, ale faktem bylo, že se mu teď Stacy zdála mnohem hezčí.
Prudce zavrtěl hlavou.
„Blbče ona je na holky!“
„Říkal si něco?“ otázala se Stacy zatímco Amande navlékala své dlouhé triko a sama se navlékla do Jackova trička.
„Nic absolutně nic, můžu se už otočit?“
„Jo už jo,“ Jack se otočil a znovu měl ten vyjev Stacy byla krásná i v tom strašném svetru, co měla na sobe.
Prudce zavrtěl hlavou.
„Děje se něco?“
„Nic. koukám, že je pryč, díky za pomoc, ale už bys mela jít,“ začal jí strkat ke dveřím.
„Ale já s tebou potřebuji mluvit.“
„Proberme to zítra, teď musíš jít, no tak,“ když jí vystrnadil, zavřel dveře opřel se o zeď a nechápave zamumlal.
„Co se to k sakru děje a poté rozšlápl sponu, ve které byla ona mini kamera
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   27.10.15 16:44

„Tohle je neskutečné!“ zrzavá divka udeřila nohou do židle.
„Klídek,“ napomenula jí blonďatá dívka, která si četla nějakou knihu.
„Klídek? Jak mohu být klidná, když jsme byly tak blízko, ten nadrženec by se nechal svléknout a my bychom ho měly.
„Dostaneme další příležitost.“
Zrzka cosi zachrčela a chystala se znovu kopnout do té židle, když na sobe ucítila lehký dotek a její vlasy zmodraly.
Škubla sebou do strany.
Říkala jsem ti, ať to neděláš.“
„Tak přestaň kopat do nábytku, jednak nám to neprospěje a navíc, jak víš, že nesplnila, to co měla?“
„Protože jsem ji našla jak leží ve své posteli a v Stacynine tričku.
„Stacy byla v jeho pokoji?“ hlas blondýny zněl nevyrušené a velmi pomalu otočila na další stránku.
Zrzka znovu zaskřípala zuby, ale tentokrát se vyhnula násilnému projevu.
„Jo. Musela být, když měla na sobe její tričko, těžko se potkaly na chodbě a Stacy jí řekla.
„Čau Amando, nevyměníme si trička?“
„Jeden nikdy neví,“ odvětila blondýna a otočila na další stránku.
„Jsi neskutečná a co to vlastně čteš?“
„Jen takovou maličkost, Amanda na sobe triko neměla, že?“
„Jasně, že ne, snažila jsem se to Borgenovi co nejvíc ulehčit, přece jen má jednoduchou mysl."
„A když ji Stacy dala svoje, Borgen jí musel vidět ve spodním prádle?“
„Asi jo, předpokládám, pokud se Stacy nestala tou holkou, co má na sobe několik vrstev oblečení, ale co to s tím má společného?“
„Nic absolutně nic- Řekla bych, měla by ses trochu zchladit, ale takhle alespoň budeš Jakea víc rajcovat.“
„Co tím chceš jako…,“ zrzka mávla rukou.
„Jak nám jakákoliv akce s Jakem pomuže zbavit se Borgenu a Stacy?“
Blondýna zavřela knížku, zvedla se a přistoupila k ní, zrku zamrazilo, ale neopovažovala se pohnout.
„Jejího otce máme pod kontrolou, stejně tak i pani rakosku, jediný kdo by nám mohl dělat problémy je její strýc.
„Víš stejně dobře jako já, že už jsme se k němu pokoušely několikrát dostal, ale pokaždé se tomu vyhnul, jako by měl radar či co!“
„To proto, že to byly všechno náhodné pokusy a jak si řekla, jako by je čekal.
„Ty máš snad nějaký plán?“
Blondýna jí pohladila po tváři, zrzku znovu zamrazilo.
„Jediná šance, jak ho získat, je upoutat jeho pozornost."
„A čím chceš upoutat jeho pozornost?“
„Já? To ty. Dostaneš Jakea k místu, kudy ten chlap obvykle chodí, zřejmě mají v jejich rodině rádi zavedou rutinu, necháš Jakea aby tě začal oblizovat a v okamžiku kdy ho uvidíš, ho od sebe odstrčíš a začneš ječet, že se tě pokusil znásilnit.“
„To by Jake nikdy neudělal, to po mě nemůžeš chtít!“
„Opravdu ne? Je prchlivé povahy navíc vlkodlak, úplněk bude za pár dní."
„To neudělám, sice se občas chová jako pitomec, je sprostý stejně tak jeho kamarády. ale jsem si jistá, že by nikdy nikoho neznásilnil a jestli ho takhle obviním, bude mít problémy.“
Blondýna na ní několik vteřin hleděla a nakonec řekla.
„Máš pravdu něco takovému mu nemůžeme udělat."
„Vážně? Já věděla, že..,“ ruka dívky naproti ni vystřelila dopředu, prsty se obepnuly kolem krku zrzavé dívky a pořádně stiskly, zrzavou dívku začal obrůstat led.
„Uděláš to tak, jak jsem řekla, je to jasné, bude stačit jen pár minut, klidně si potrhej své oblečení, to je mi jedno, rozumíš mi?!“
Zrzavá dívka horlivé zakývala a blondýna stáhla své ruce zpět ke svému tělu, led kolem zrzky se rozplynul a ona se rozkašlala.
„Proč mi to děláš?!“ zasípala.
„Když budeš poslušná, nebudu mít důvod cokoliv ti dělat a teď jdi, Jake se tě jistě nemůže dočkat a nezapomeň být správně emoční, na to její strýc David slyší.“
zrzka beze slova vystřelila z pokoje, div se nesrazila s Jakem.
„Hej jsi v pohodě?“
„Jo jsem. Jsem připravená.“
Jake bez ostychu nahlédl do jejího volného výstřihu.
„To vidím. Kam půjdeme, na verandu? Tam bychom mohli mít trochu soukromí.“
„Možná později, ale nejprve bych se ráda napila.
„To nemáte vodu na pokoji?“
„Máme, ale raději bych se napila čerstvé.
„Jake pokrčil rameny.
„Nevidím jediný duvod proč ne, dnes vypadáš skvěle.
„Díky,“ zamumlala a ohledla se k pokoji, svou spolubydlící neviděla, ale byla si jistá, že jí pozoruje.
„Jsi v pohodě?“
„Jo jsem, Jen se nemůžu dočkat, až ze sebe ty šaty sundám.
„To já taky ne,“ zamumlal Jake,
Zrzavá dívka se zhluboka nadechla a stejně zhluboka vydechla a následně se s Jakem vydali k čerstvé vodě.
„David ve stejné chvíli opustil svou kancelář a pomalým krokem mířil ke stejné pitné vodě.
Cestou minul Stacy, která byla skryta ve stínu, ta chtěla vystoupit, ale zavčas si uvědomila, že i když David není táta, to Jackovo tričko by muselo vyvolat nějakou tu otázku a ona nechtela žádné takové otázce čelit tudíž ho nechala projít a sama se plížením poděl steny dostala do svého pokoje.
Již tam téměř došel, když se dalekosáhle rozlehlo.
„Nech mě Jakeu, to nemůžeš, nech toho, Jakeu! Jakeu!“
Zrychlil krok, vyšel zpoza chodby a spatřil zrzavou dívku jak se tiskne ke stene, tváře má rudé, její oblečení bylo lehce potrhané.
Jake na ní nechápave hleděl, ještě před chvíli mu strkala jazyk do úst a teď tohle.
„David to vycítil, ale tentokrát vzhledem k faktu, že hleděl na ty dva, tomu nedokázal zabránit, ucítil na své paži lehký dotek, když se otočil, viděl prchat sotva osmiletou dívenku.
„Věděl, že by se za ní měl rozeběhnout, ale nemohl tady ty dva nechat.
Jeho těla se zmocnila horkost, silou vůle jí potlačil a poté upřel pohled na ty dva
„Co se tady děje?“ otázal se jich a snažil se přitom nevnímat bodavý tlak na svých prsou
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Vidma   Today at 12:33

Návrat hore Goto down
 
Vidma
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 2 z 2Choď na stránku : Previous  1, 2

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Ostatné :: Off topic :: Poviedky-
Prejdi na: