DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 Vidma

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : 1, 2  Next
AutorSpráva
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Vidma   18.01.13 13:48

Napadl me nový přibeh, třeba se bude nekomu libit, komentaře uvitám:)

Vidma

Před rozlehlým Viktoriánským domem zastavilo auto-
Vystoupili z něho muž a mladá dívka, která se na ten dům dívala s nedůvěrou.
Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ otočila se k tomu muži.
„Věř mi. Tohle místo je teď pro tebe nejlepší.
Dívka se ušklíbla.
„Přestaň se ušklíbat jessico, víš moc dobře, že doma teď zůstat nemůžeš.
„Protože moje máma zešílela anebo snad proto, že bych byla vystavena posměchu mé úžasné školy?“
„Věř mi. Tohle místo tě naučí nové věci, najdeš si tu nové přátelé a hlavně tě tady nikdo…“
„Hlavně mě tady nikdo nezná, jo já vím,“ přerušila Jessica svého otce.
Ten se smutně pousmál.
„To víš, že bych tě mel raději doma, ale tady to bude zcela určité dobré, jen tomu místu musíš dát šanci.
„Šanci, šanci, mám z toho domu divný pocit, ze všech viktoriánských domu mám divný pocit.
Já vím, ale to přejde,“ otec Jess k sobe přitiskl, ta se po chvilce odtáhla.
„Vždyť je to jen internátní škola, proč se chováš jako bychom se už neměli vidět?“
„nechovám. Jenom se mi těžko zvyká na myšlenku, že je moje malá holčička už připravená na samostatný život.
„Tati. Už nějakou dobu nejsem malá holčička.
„Já vím, já vím, pojď už na nás čekají,“ Jess si uvědomila, že ve dveřích stojí nějaká žena a muž, žene bylo kolem 60 let, muži tak něco přes třicet.
Nemohla si vzpomenout, jestli už tam byli před chvíli a nebo se tam objevili ve chvíli, kdy jí otec objímal.
„Budu v pořádku, stejně tak máma, hlavně už žádné objímání.
„Neboj se. Mám tě rád a jsem na tebe hrdý.
„Já tebe taky, ale ještě jsem nic nedokázala.
To víš, že ano, už svým narozením.
Chtěla se ho zeptat, co tím myslí, ale nakonec to potlačila.
Pravda bylo, že se její otec několik posledních dní choval trochu divně, ale nejspíš to bylo tím, že se její máma zničehonic zbláznila, prostě se jednoho dne probudila a začala téměř každého napadat s tím, že je to mytologická nestvůra…, jess potřásla hlavou.
Jsi v pořádku?“ otázal se jí ustaraně její otec.
„Jsem v pohodě. Jen přemýšlím, co se máme stalo, proč začala mít ty představy, proč je viděla u každého kromě mě?“
Její otec pokrčil rameny.
„Však na to doktoři přijdou, nemysli na to, dám ti ihned vědet, jakmile se něco změní.
„Já vím, že ano.“
„Bude se ti tady líbit," její otec se chtěl dotknout jejich vlasů, ale ona lehce ucukla.
„Kolikrát ti mám říkat, aby si to nedělal?“
„Promiň. Síla zvyku.
„No už nejsem ta copánková holčička.
„Já vím, já vím,“ zamumlal její otec a poté jí znovu objal.
„Možná bych s tebou měla zůstat, s těmi imbecily ve škole si nějak poradím.
„Budu v pořádku, budu v pořádku, tak už jdi,“ její otec postavil kufry před toho muže, podíval se na ní a poté se vydal k autu.
Jess se nemohla zbavit pocitu, jako by v jeho očích zahledla smutek.
Zatoužila se k tomu autu rozeběhnout, obejmout ho, ale neudělala to, už jen proto, že si v několika oknech všimla holek, které mely na tváři uškleb. Oplatila jim ho, závěsy se zatáhly.
S pocitem uspokojení se vydala k tem dvou, jakmile se však ocitla těsně naproti nim, pocit uspokojení se vypařil.
Zena mela ve tváří kamenný výraz a z toho muže jí mrazilo po zádech.
Vítáme tě na naší akademii,“ promluvila ta žena.
Jess se zježily všechny chloupky na tele
Tato akademie je velmi prestižní, studují tu jen ti nejlepší,“ pokračovala ta žena, husí kůže zesinala.
„Bude se snažit zapadnout.
„Zapadnout? To není slovo, které zde používáme.“
„Není? Takže včlenit se, adaptovat se, přizpůsobit se?“
Žena se na ní zadívala.
„Tohle místo je velmi seriozní slečno Hopleová.
„Ano. To už jste zmínila, nechci být neomalená, ale tady venku to trochu fouká, tak jestli bych mohla dovnitř?“
Ženina tvář se zachmuřila, ale muž jí předešel.
„Samozřejmě. Vaše kufry na vás budou čekat ve vašem pokoji.
Jess se chystala překročit práh, když jí zastavila ženina slova.
„Nezapomeňte si důkladně přečíst, interní řád slečno Hoplyová.“
„To je má oblíbená činnost,“ odvětila Jess s úsměvem.
Ženina tvář se ještě více zachmuřila.
„Prestižní škola? Spíš škrobená škola,“ prolétlo jí hlavou a vzápětí se její oči střetly s mužovými a tělem ji projelo zvláštní zachvění, mela pocit, jako by v ní ten muž četl jak v otevřené knize.
Zhluboka se nadechla a následně překročila práh.
Jakmile její nohy dopadly na pevnou zem, zmocnila se jí bolest hlavy, před očima se jí na okamžik zatemnilo.
„Jste v pořádku?“ uslyšela mužský hlas, bolest zmizela a obraz mela opět jasný.
„Ano jsem. Nechtěla jsem se té ženy nějak dotknout.
„To nic. Je to zástupkyně ředitele a na každého je taková, kdyby bylo po jejím, v tomhle internátu by se žilo Viktoriánským stylem.
„To jako, že by tu byly jen samé holky, nejsou tu jen samé holky, že ne?“
„Ne. Vládnou tu však přísná pravidla.
„Jak moc přísná pravidla?
„Pokud nejsou dívka a chlapec příbuzní, nesmí se k sobe přiblížit na vzdálenost menší než je pět metrů.
„To nemyslíte vážně.“
„Naše zástupkyně by si to přála, pochopitelně k sobe mohou ještě blíže, ale ne až tak blíže,“ poznamenal muž, jako by jí četl myšlenky.
Jess malinko zrudla.
„To je pochopitelné, kde tady máte toalety?“
„Z úsporného důvodu používáme jen nočníky, nahoře doleva na konci chodby,“ dodal, když viděl její vyraz.
„Vy tady učíte?“
„Dalo by se tak říct. Můžu ti dát radu?“
Jess se koukla do internátního řadu.
„Myslím, že můžete.
„Nenech se ničím rozhodit.
„To u mě nehrozí,“ Jess začala stoupat po schodech.
„O tom se přesvědčíme,“ zamumlal muž a jeho oči změnily svou barvu.
Po dvou minutách se konečně dostala nahoru, nemohla uvěřit, že je to schodiště tak dlouhé, jak potom mohl kdokoliv chodit.
Rozhledla se kolem sebe.
„Takže říkal doleva na konci chodby,“ prošla kolem několika dveří a chtěla projít kolem dalších, když v tom se k ní donesly zvuky.
Zastavila se Ty zvuky se ozvaly znovu a vycházely ze dveří naproti ní.
Zaváhala. Nikdy netrpěla tou přehnanou zvědavostí, ale tentokrát byl ten pocit neobyčejně silný a tak nakonec ty dveře otevřela.
To co tam viděla jí zaskočilo, viděla tam dívku, jak leží na mladíkovi a o kus dal mladíka, jak leží na nějaké dívce, všichni byli oblečení, ale to nebylo to, co jí zarazilo, jak chlapec, tak dívka vedle nej co leželi na zádech, měli otevřená ústa a z těch úst cosi vycházelo.
Mladík, který ležel na dívce, si jí všimnul, postavil se, stejně tak dívka, co vedle ležela na mladíkovi.
„Vy jste...vy jste…,“ Jess ze sebe nebyla schopná dostat kloudné slovo.
Oba dva se na sebe nejprve podívali a poté se naráz zeptal:
„My jsme co?“
„Vy jste ty dva vy…, vy…!“
„Cože jsme?“ nerozuměla dívka.
Mladík vedle ní se ušklíbl.
„Ty musíš být ta nová…“
Jess se otočila a rychlým krokem přešla na konec chodby, kde se opřela o zeď a zhluboka se nadechla.
„Myslíš, že to viděla?“ otázala se dívka mladíka.
„Co já vím, ale pokud jí neděsily tvé vlasy, tak to zřejmě viděla.“
„Mé vlasy jsou v pohodě.“
„Ano kudrnaté fialové vlasy jsou naprosto v pohodě.“
„Jak je možné, že to viděla?“
„Vypadám snad jako Nostradamus?“
„Promiň. Spíš jak potetovaný blbec.
Jess se znovu nadechla a před očima jí proběhla vzpomínka na to, co viděla, nebylo pochyb z těch otevřených úst těch dvou něco vycházelo.
„Jsi v pořádku, přijdeš mi trochu bledá,“ uslyšela milý dívčí hlas.
Zvedla hlavu. Před ní stala stejně stará dívka s dlouhými hnědými vlasy a s několika pihy na obličeji.
„Jestli budeš zvracet, tak si posluž, dnešní oběd za nic nestál.“
„Ještě jsem nic nejedla, před pár minutami jsem přijela.“
Dívčina a tvář se rozzářila.
„Ty budeš ta nová, když si tedy nic nejedla, proč vypadáš takhle?
„Něco jsem viděla, tedy myslím si to?“
„Co? Sem s tím miluju drby!“
„Možná se mi to jen zdálo.“
„Na tom nesejde.
„Viděla jsem jak nějaké dívce a mladíkovi cosi odchází z úst.
„Ty vado. Ty jsi jedna z nás?“
„Jess se zatvářila zmateně.
„Jedna z vás?“
„No možná ne, ale jestli jsi to viděla, musíš být výjimečná.“
„Já nejsem výjimečná.“
„To víš, že jsi, musíš být.“
„Ne nejsem.“
„Ale ano jsi.“
„Ne nejsem.“
„Ale ano jsi!“
„Nejsem!“
„To víš, že jsi!“ dívce před ní zčervenaly oči a po stranách jí vyrostly dva tesáky.
„Ty jsi…,“ Jess zavrávorala a následně se svezla k zemi.
„Upír? Fakt úžasný první dojem Stay, fakt, že jo,“ zabručela, poté vzala Jess do náručí jako by nic nevážila a odešla s ní na ošetřovnu.
Když ji uviděla obtloustlá žena, vrhla po ní nesouhlasný pohled, Stacy, která měla svou normální tvář, pokrčila omluvně rameny a zamířila si to ke dveřím, na kterých bylo napsáno Laboratoř, vstoupila dovnitř, jakmile se dveře zavřely, nápis se změnil.
„Krevní banka- obsazeno.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   29.01.13 15:29

pokud se nekomu libila první čast, tady je pokračování:

Jessica se probudila.
Snažila si vzpomenout, co se stalo, proč vlastně omdlela, ale za žádnou cenu si to nemohla vybavit.
„Jsem ráda, že jsi vzhůru,“ ozval se nejaký ženský hlas a někdo se k ní naklonil.
Jess vyjekla a couvla na konec postele.
„Co se děje drahá, není ti snad dobře?“
„Vy…vy…,“ s vytřeštěnýma očima hleděla na místo, kde by ta žena měla mít vlasy, ale místo toho tam měl několik do sebe stočených hadů, kteří na ní podrážděně syčeli.
„Místo vlasů…, místo vlasů…,“ jess zamrkala a hadi byli pryč, viděla krátké hnědé vlasy.
Postarší žena se zamračila.
„Možná, že to bude vážnější, než jsem si zprvu myslela.
„Co bude vážnější?“
„Možná, že bys tady měla ještě chvíli zůstat.
Jess se vybavili ti hady, razantně zavrtěla hlavou.
„Jsem v pořádku, už je mi fajn, omluvám se.
„Tak dobře. Možná je toho jen na tebe příliš, přece jen ta změna školy a místa.
„Možná, že ano,“ Jess se postavila, podívala se na ženiny vlasy, ale ty byly normální a pak se pomalým krokem vydala pryč z ošetřovny.
Obtloustlá žena jí znepokojeně pozorovala.
Jess ušla asi 100 metrů, nedávala příliš pozor na cestu a tak nebylo divu, že se s někým srazila.
Ona a dívka před ní spadly na zem a kolem nich se cosi rozlilo.
„Dávej pozor na cestu!“ vyštěkla dívka před ní.
„Promiň já jsem nechtěla, hned to utřu,“ na zemi však nic rozlitého nebylo.
Jess se zatvářila zmateně.
„Mela jsem pocit, že jsem něco rozlila.
Dívka před ní se zasmála, stejně tak pět poblíž stojících dívek.
„Tak ty jsi myslela, možná, že začínáš mít ty samé představy, co tvoje mentální máma.
„Moje máma není mentální!“
„Vážně? Když tedy není, proč jí do toho blázince zavřely?“
„Potom ti nic není, nech mojí mámu na pokoji anebo…“
„Nebo co? Dívka před ní byla vyšší a na rozdíl od ní se ji na rukou rýsovaly svaly
„Nechci se prát, hloupých rvaček jsem mela dost.“
„Cokoliv řekneš, kvočno,“ ostatní dívky se opět zasmály, Jess měla chuti jim rozbít ústa, ale ovládla se, slíbila otci, že se pokusí nevyvolávat násilné rvačky.
„Mimochodem jsem Kathryn, pořadne si ho zapamatuj, na téhle akademii, totiž něco znamená.
„Já jsem Jess, Jess…“
„Řekla jsem snad, že mám zájem o tvé jméno?“ znovu se ozval smích, ale to nebylo to nejhorší, jedna z dívek se k ní přiblížila ze zadu a vylila ji na vlasy barvu, chodbou se rozlehl pobavený smích, Jess se rozeběhla.
„Jen utíkej, to vám bláznům jde nejlépe,“ zavolala za ní Kathryn a poté si plácla s tou, co na Jess vylila tu barvu.
Jess proběhla kolem třídy, ve které se Stacy snažila zhypnotizovat jednu studentku, ale příliš se jí to nedařilo.
„Podívej se mi do očí a zamávej rukama,“ dívka se jí dívala do oči, ale jiného nedělala.
„Dívej se mi do očí a podrbej se na hlavě,“ dívka před ní rozpažila ruce.
„Říkám, zvedni svou pravou ruku, dívka se podrbala na nose.
Stacy rozhodila rukama.
„To snad není možné, jsem snad jediná upírka, co neumí nikoho pořádně ovlivnit,“ dolehl k ní několikanásobní smích.
„Zas ty furie, počkej tady, ani se nehni, dívka udělala krok do strany, Stacy zachrčela, ale poté vyšla ven a dív se nesrazila s Katryn.
Ta si jí změřila pohrdavým pohledem.
„Bylo by překvapení, kdybych tady na tebe nenarazila.
No můj výskyt na chodbě je pravděpodobnější nežli ten tvůj,“ mezi dívkami to zahučelo.
„Sklapnete!“ okřikla je Katryn.
„Koho zase nenecháš na pokoji?“
„Nemám ponětí, o čem to mluvíš Boldvenová a teď mi uhni z cesty,“ Stacy však zůstala na místě.
„Kromě toho, že jsi blbá, jsi i hluchá?“
Několik dívek se zasmálo, ale smích je přešel, když viděly Stacyn chladný pohled.
Měla chuť rozervat jí ten její krk, sledovat jak z ni odkapává ta její zlomyslná krev, ale nemohla, jednak to měla zakázaný a především Kathryn byla člověk i když člověk obklopený bandou furii, tři z nich na ní zasyčely, ale pro ní to nic neznamenalo.
„Měla bys my prokazovat patřičný respekt Boldvenová, můj otec dává tomuhle zavšivenému místu hodně peněz.
„Zřejmě o dost víc, než kdy dal tvé kojné,“ zamumlala Stacy.
„Co si říkala?!“
„Jenom to, aby nechala Jess na pokoji.
„Proč, protože máš na ní zálusk jako na každou novou chudinku?“
Stacy zacvakala zuby.
„Ne. Nech ji na pokoji, protože to říkám.
Katryn se rozesmála a přidalo se k ní několik poblíž stojících dívek.
„Mám jí nechat na pokoji, protože ty to říkáš?!“
„Ano. Necháš jí na pokoji, protože ti to říkám!“ jejich oči se střetly, příliš pozdě si uvědomila, že pravě použila upíří vliv, blesklo ji hlavou, že to nebude stejně fungovat, ale k jejímu překvapení, se Kathryn nejprve zatvářila zmateně a poté téměř neslyšně zopakovala.
„Nebudu tu novou obtěžovat, následně se otočila a odešla.
Stacy pootevřela ústa, nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo, ona dokázala někoho ovlivnit a tím někdo byla největší zdejší mrcha.
Uvědomila si, že se n a ní několik poblíž stojících dívek dívá, že mají ve tváři zuřivý výraz, žluté oči.
„Tak hele, já jsem to nechtěla, vím moc dobře…,“ několik dívek zasyčelo a zaprskalo.
„Nemůžeme si o tom promluvit, co třeba při měsíčku, polštářové bitvě, můžeme u toho drbat kluky, jestli budete tak moc chtít,“ dívky se k ní stále přibližovaly, místo nehtů jim narostly drápy a zatlačily Stacy téměř ke stene, ale než na ní mohly zaútočit, zastavil je hluboký mužský hlas.
„Co se to tady je?“
„Všechny dívky naraz ztuhly, drápy jim zmizely, oči získaly jejich obvyklou barvu.
„Nic pane řediteli, jen jsme tak tlachaly, že jo holky?“
„Samozřejmě pane řediteli, jen jsme tak tlachaly,“ řekla jedna z nich a vzápětí se rozešly.
Muž upřel na Stacy pohled, ta se zachvěla.
„Co to mělo znamenat?“
„Nic ta… pane řediteli, jen holčičí tlachy,“ muž se na ní zahleděl pozorněji.
„To ty jsi ovlivnila Kathryn?!“
„Stacy polkla.
„Ne.. tedy ano, ale ne úmyslně, ona si totiž…,“ její otec zvedl ruku.
„Slyšel jsem vše potřebné, znáš pravidla.
„Já vím, ale…“
„Žádné ale. její otec přispívá téhle škole velké peníze, vím, že je jeho dcera občas nepříjemná, Stacy se ušklíbla, ale její výraz ihned zvážněl, ale pokud by se o tom její otec dozvěděl…“
„Bylo by to pro nás velmi nepříjemné, to je mi jasné, ale ona ponížila tu novou, musela jsem…“
„O tu už je postaráno, stejně jako bude postaráno o Katrhyn.
„Ale tati…“
„Žádné tati!“
„Ano pane řediteli, už se to nestane,“ zamumlala Stacy se sklopenou hlavou.
„To doufám, dcero a teď jdi.“
„Samozřejmě pane řediteli,“ Stacy zamířila ke svému pokoji, cestou minula dva mladíky, kteří se jí nepokrytě šklebili.
„Vymazaný vlkodlačí mozky,“ utrousila a vešla dovnitř.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   29.01.13 19:41

Jo, tohle byla povedená část - dobrý hlášky. lol!
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   29.01.13 21:53

Díky moc. Máš přečtené i ostatní, chceš další?
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   04.02.13 15:49

Tady je další čast:

Otec Jess zaparkoval před svým autem.
Měl v plánu vystoupit, ale neodhodlal se k tomu.
Už nějakou chvíli ho svíralo mrazivé tušení.
Vytáhl z kapsy svůj telefon, naťukal číslo své dcery, přiložil si ho k uchu, ale zaklapl ho ještě před prvním tónem.
Čím miň bude kontaktů tím lépe.
Povzdechl si, zastrčil ten telefon do kapsy a poté vystoupil z auta.
Ten mrazivý pocit ho neopustil, někdo či něco ho sledovalo.
Svůj dům měl blízko, ale ne tak blízko jak by potřeboval.
Zahleděl se do strany, byl si jistý, že v tom křoví zahlédl krví podlité oči.
Telefon mu začal zvonit, pohledem znovu zaletěl ke křoví, ty červené oči tam stále byly, stále ho pozorovaly.
Zvonění neustávalo.
Polkl a vytáhl telefon z kapsy bylo na něm číslo jeho dcery.
Přiložil si ho k uchu.
„Tati? To jsem já Jessica.
„Já vím broučku, doufám, že se ti tam vede dobře?“
„No je to tady trošku podivné, ale jde to, co ty, co máma, už je jí líp?“
Ozvalo se zapráskání, křoví před ním se rozhrnulo.
„Tvojí matce se jistě daří lépe, za žádnou cenu neopouštěj tu akademii.
„Kam bych asi tak chodila, jsi v pořádku?“
„Je mi fajn,“ odvětil její otec zatímco hleděl na mohutného černého psa, kterému z nosu vycházel dým.
„Opravdu?“
„Opatrně se a ať se stane cokoliv, pamatuj, musíš být statečná,“ ozvalo se hluboké zavrčení.
„Co to bylo?“
„Mám tě rád Jess,“ zašeptal její otec a poté zaklapl telefon a následně se na toho mohutného psa zadíval.
„Takže si me našel?“
Ozvalo se zavrčení, muž ustoupil k autu, pohled mu padl na dveře, ale šance byla příliš malá.
Pes před ním nejprve vycenil zuby a poté se proti nemu rozeběhl, její otec před sebe zkřížil ruce, ale nebylo mu to nic platné, ten pes se mu do těch rukou zakousl, muž zařval bolestí, pes ho vyhodil do vzduchu, rozevřel svou tlamu a následně toho muže spolkl.
Ze dveří protilehlého domu vykoukla nějaká žena, která mela dojem, že něco slyšela, ale nikde nikdo nebyl, na zemi ležel nejaký telefon.
Zaváhala, ale poté si pro neho došla, nejspíš ho někdo ztratil či dokonce zahodil, možná ani nemusel být funkční, ale jí se líbila představa vlastnit nové věci a tak ho zastrčila do zástěry a odcupitala zpět ke svým dveřím.
Jess se dívala na svůj telefon na displej, na kterém svítilo hovor byl ukončen.
Zkusila to číslo znovu zavolat, ale nikdo se neozval.
„Jsi v pořádku?“ ozval se za ní nejaký hlas, Jess nadskočila a následně se otočila a uviděla před sebou Stacy.
„Vylekala jsi me.
„Promiň. To jsem nemela v úmyslu.
„To je dobré, neviděly jsme se už někde?“
„No chodíme na stejnou akademii, tak je to více než jisté.
„Jo jasně. Akademii kam me zavezl můj táta, protože.., protože…,“ Jess si nemohla vybavit, kvůli čemu jí sem její otec zavezl, možná něco provedla, to by vysvětlovalo, proč s ní nechce mluvit i když v tom posledním hovoru nezněl naštvaně či zklamané, spíše smutně.
„Myslím, že bychom měli jit na večeři,“ ozvala se Stacy.
„K čemu ty potřebuješ jít na večeři,,“ ozvaly se dva posměšné hlasy,“ před oběma se objevili navlas stejní mladící.
„Kyklopové jak to muže táta dovolit, jednoduše, jejich rodiče platí hodně peněz a peníze jsou pro tuto akademii velmi důležité!“
„Možná by chtěla jít na večeři s námi,“ jeden z mladíku se pohnul vpřed, ale Stacy se postavila před Jess.
„To si nemyslím.
„Ty si nemáš co myslet, uhni stranou.
„Nepokoušej me,“ Stacy se zužily oči.
„Brr. Mám velký strach, uhni z cesty!“ Stacy se však nepohnula.
“Víš moc dobře, co jsme zač,“ ozval se varovné druhý mladík.
„Proč si myslíš, že tu před ní stojím, jedno oko, jedna pulka…“
Tváře obou mladíku se zamračily, ruce se jim sevřely v pest, výhrůžně se na Stacy zadívaly, ale ta zůstávala pevná.
„Ty si prostě nemůžeš pomoc, že ano?“ zavrčel jeden z nich.
„Jdete se najíst, dnes máme tzv kyklopské špageti,“ druhý mladík cosi zachrčel, ale poté se oba dva naráz otočili a opustili chodbu.
Stacy si oddechla.
Nebyla si jistá, jak by to dopadla, sama proti dvěma kyklopům.
„Co to mělo znamenat?“ z myšlenek ji vytrhl Jesinin hlas.
Otočila se k ní.
„Co máš na mysli?“ otázala se jí nevinné.
„Proč se chováš jako bych byla nejaký tvůj majetek, o kterém můžeš rozhodovat jen ty?“
„Cože? Takhle to není, chtěla jsem tě jen před nimi ochránit, ti dva jsou strašně zlomyslní, určitě by ti něco provedli.“
Jess prošla kolem ni.
„To není tvoje starost, dokážu se o sebe postarat.
„Já neříkám, že ne, jenom je to tady složitější.
„Jak složitější?!“
„Co s ní můj táta udělal?“ blesklo Stacy hlavou, Jess mezitím ustoupila po kousek dozadu ke stene, Stacy zamrazilo, ale nevěnovala tomu pozornost, otevřela ústa, ale v tu chvíli, ze zdi vynořila černá ruka a škrábla jess do ramene, z jejího ramene začala téct krev, ruku zmizela ve zdi.
Stacy se olízla, ale okamžitě tu touhu potlačila.
„Au! Jak se to mohlo stát?!“
„To ten osten, tady na tomhle místě,“ narychlo tam napíchla osten kaktusu.
„Vždyť je to kaktus.
„Vážně? No kaktus bývá občas ostrý.
Jess zavrtěla hlavou.
„Nevím, co to bylo, ale bylo to ostré, ale nic nevidím,“ jess se otočila a rukou se té steny dotkla.
Oči jí zbělaly a před ní se otevřel průchod.
„Sakryš!“ Stacy k ní okamžitě přiskočila a od té steny odtrhla, Jessininy oči se vrátily do normálu.
„Co se stalo?“
Stacyn pohled znovu padl na po rameni stékající krev, po stranách jí začaly růst tesáky.
Bleskově se otočila a zírala do zrcadla tak dlouho dokud tesáky nezmizely.Tohle bylo jediné zrcadlo, ve kterém se mohla vidět.
Když se otočila, Jess tam nebyla.
„Já se snad picnu,“ zachrčela a poté se rozeběhla dopředu, cestou málem narazila do postaršího muže.
„V těchto chodbách se neutíká, mladá dámo.
„Ano já vím, ale ztratila se mi spolužačka.
Obočí muže před ní se nadzdvihlo.
„Ztratila jsi spolužačku, má to být pro to, že ses neovládla?“
„Jo. Cože? Ne! Nic takového. Zeď jí trochu zranila a já jí chtěla vzít na ošetřovnu, na chvíli jsem se otočila a ona byla pryč.
„Je tvá kamarádka vysoká jako ty, má hnědé vlasy a na rameni krev.
„Jo. Vy jste jí potkal?“
„Ne. Vidím, že jí tamhle odvádějí dvojčata Vernovi, pravděpodobně na ošetřovnu.
Na druhé straně schodiště kráčela jess mezi dvěma bratry.
„Shi…, muž se na ní přísně podíval.
„Chtěla jsem říct ship, jak se k ní dostali?“!.
„Bude v bezpečí, oni se o ní postarají.
„Musím běžet profesore,“ nemohla se však hnout z místa a ti tři se jí vzdalovali z dohledu, jeden z bratrů jí obdařil vítězným úsměvem a vzápětí všichni tři zahnuli.
„Po chodbách se neběhá.
„Jo já vím, ale teď musím běžet.
„Po chodbách se neběhá,“ zopakoval starý muž.
Stacy rozhodila rukama.
„Fajn, fajn, slibuji, že půjdu decentní chůzi.
„Tedy zítra ve škole,“ muž se vydal na druhou stranu a brzo jí zmizel z dohledu, Stacy udělala několik normálním kroku a pak se rozeběhla i navzdory tomu, že jí každou chvíli bodlo do žeber.
„Dej mi pokoj, snažím se jí pomoc,“ bodání však neustalo, ale to jí nezabránilo v běhu pokračoval, seběhla potom neskutečně dlouhém schodišti jak nejrychleji mohla, přeskakovala přitom dva či dokonce tři schody, třikrát se málem zřítila k zemi, ale zvládla, ocitla se zas na pevné zemi a chtěla pokračovat směrem ke dveřím, za které vešli ti tři, ale cestu jí zastoupila Kathryn.
„Ted ne. Můžeme se do toho pustit jindy?“
„Nevím přesně co se stalo, ale přehnala si to.
„jak jsem to mohla přehnat, když nevíš co se stalo?“
„Nepokoušej me!“
„Já tě nepokouším, já chci projít.
„Kam? Copak se děje tak naléhavého.
„Potom ti nic není!“
„V tom případě projdi přese me!“ vyzvala jí Kathryn.
„Na tohle nemám čas.
„No tak srabotko, jen to zkus.“
Stacy na vteřinu zrudly oči, ale okamžitě se ovládla.
„Na tohle nemám čas, co takhle prosím, zabere to?“
„Kathryn se zasmála.
Každá ztracená sekunda mohla být důležitá.
"Hele Za tebou je Johny,“ Kathryn se ohledla, přitom uvolnila kliku, Stacy jí ze všech sil odstrčila a poté těmi dveřmi proběhla.
„Ty malá mrcho, ty zatrace…,“ Stacy si zacpala uši, proběhla dalšími dveřmi, dolehl k ní zvuk, to byla turbína, zbledla při pomyšlení, co by se mohlo stát, ještě více zrychlila a nedbala toho, že se také zvýší bodavá bolest do žeber.
proběhla dalšími dveřmi, hluk byl nyní znační, ale nikoho z nich neviděla, chtěla zabočit, ale v tom si všimla, že jsou oba dva mladíci přitisknuti ke stene a že se chvějou.
Přiskočila k nim a zatřásla jedním z nich.
„Kde je Jess, co jste s ní udělali, no tak kde je?!“
„Viděli jsme všechno, všechno, bylo to strašné!“
„O čem to blábolíte, kde je Jess?!“
„Chtěli jsme jí jen postrašit, naklonit jí k turbíně, ale pak se to stalo…“
„Co se stalo, co to s vámi je?!“ Stacy si všimla, že oba dva cvakají zuby.
„To jste kyklopové?!“
„Ona do nás viděla, my do sebe Viděli, absolutně všechno…, je to Vidma…,“ přidal se druhý.
Stacy nabrala do dlaně vodu, kterou na ne vychrstla, ale na jejich nepřítomném pohledu to nic nezměnilo, pořad opakovali.
„Viděli jsme všechno, Viděli jsme všechno.
Stacy mávla rukou.
„To je jako teleshopping, tam to je taky pořád dokola.
„Jess jsi tady, Jess jsi tady?!“ nikdo se neozýval, uběhla několik dalších metrů a nakonec na ní narazila, stala blízko turbíny.
„Jess pojď odtamtud, není to bezpečné!“
„Nepřibližuj se ke me!“
„Já ti nechci ublížit.
„Ne ty jen toužíš po mé krvi upírko!“
„Upírka, já, to je směšné.“
„viděla jsem jak vypadají, uprostřed čela mají jedno oko, viděla jsem všechno.
„Ok. Vím, že to vypadá tak jak to vypadá, ale nechtěli ti ublížit, stejně jako nechci ublížit já tobě.
„Zůstaň kde jsi upírko.“
„Já nejsem…,“ Stacy si uvědomila, že má své tesáky vysunuté.
„jak se to…, já ti nechci ublížit, ano jsem upírka, piju krev, ale jen tu zakonzervovanou, možná občas ze zvířat, ale fakt občas, protože ta konzervovaná není moc chutná, ale žadný člověk, dokonce ani ne cucnutí, prosím, musíme se vrátit,ů jess se na ní zadívala a poté se složila k zemi.
„táta me zabije, pokud me tedy dřív nezabije Gorgona na ošetřovna, do krakena!“ ulevila do a poté vzala Jess do náručí, její krk byl blízko, vůně čerstvé krvu velmi intenzivní, ale ona odolala, zamáčkla své tesáky zpět a poté se s Jess vydala k ošetřovně, prošla kolem těch dvou stále blabolajících mladíků a po několika minutách stanula na prahu ošetřovny.
Obtloustlá žena po ní vrhla zamračený pohled, ona pokrčila rameny a položila spící Jess na lužko.
„Zdá se být v pořádku, odnes jí do jejího pokoje.
„Myslím, že by tady přece jen…
„Odnes jí do svého pokoje,“ ozvalo se zasyčení.
„Ok, ok, už jdeme,“ Stacy vzala Jess znovu do náručí a o něco později ji položila na její postel.
Jess se pohnula, něco zamumlala a Stacy si uvědomila, že po ráně na rameni není stopa.
„Mohla bys být skutečně Vidma?!“ Potřásla hlavou, položila se na svojí postel a během chvilky usnula.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   04.03.13 15:40

Trochu oto trvalo, ale je tu další čast:)

Na dveře, za kterými se nacházela ředitelna, někdo zaťukal.
„Vstupte,“ ozval se zvučný mužský hlas.
Dveře se opatrné otevřely a dovnitř vstoupila Stacy.
Otevřela ústa, ale muž sedící za stolem jí předešel.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ Stacy svá ústa zavřela, vlastně nemohla uvěřit, že na to zapomněla.
„Já vím jak to zní, ale možná je to tak lepší tat…, pane řediteli.
Muž odsunul židli a postavil se.
„Podle tebe je lepší, aby o nás věděla?“ muž se k ní přiblížil, Stacy zatoužila couvnout dozadu, ale zůstala stát na místě.
„Ano. Stejně jako my, i ona je výjimečná a navíc na ní reaguje i akademie.“
Muž před ní si promnul bradu
„Je to velký risk, jestli to na ní bude moct…“
„Nebude. Ona to zvládne, řeknu ji jen to nejdůležitější.,“ omlouvám se,“ zamumlala, když si uvědomila, že ho přerušila.
Muž položil ruku na její rameno
„Budeš jí mít na starost.“
„To je jasné. Bude v pohodě, řeknu jí co a jak, s kým se stýkat, komu se vyhnout, především…, tomu zamračenému školníkovi…“
„Doufám, že máš pravdu o tom, že je výjimečná, protože jestli není, tak jí může hrozit nebezpečí,“ muž se obrátil a zamířil k oknu.
„Co tím myslíš, hrozilo by jí nebezpečí?“
Muž se zahleděl z okna.
„Co tím myslíš?“ naléhala na nej Stacy.
„Na téhle akademii nemůže studovat člověk,“ zamumlal téměř neslyšně.
„Co tím myslíš? Kathryn tu studuje a ona je přece člověk.
„Myslím, že máš dost práce s úkoly, které na tebe čekají.
„Tati prosím vysvětlí mi to.“
Muž místo odpovědi mávl rukou, dveře za Stacy se otevřely a ona se náhle objevila před nimi.
Rozhodila rukama.
„Dej si pozor, aby ses náhodou neuhodila,“ ozvalo se posměšně.
Otočila se a spatřila Kathryn byla sama.
„kde máš fur.., své kamarádky?“ otázala se pichlavě.
„Potom ti nic není, copak nejsi pro ředitele dosti důležitá?“
„Ne že by ti po tom něco bylo, ale už jsem s ním mluvila.
„Vážně? Zase si u něho fňukala?“
„Já jsem u nikoho…,“ Stacy mávla rukou.
„Nenechám se vyprovokovat.
„Vážně? Kathryn se postavila před ní.
„Uhni mi z cesty.“
„Tak me o tom přesvědč.
„Nehodlám na tebe plýtvat svojí sílu.“
„Já nemela na mysli fyzickou sílu.
„Není ti horko, zdáš se mi trochu rozpálená, že by ta chemie byla až příliš žhavá?“ Stacy do ní jemně strčila, ale Kathryn zůstala na místě.
„No tak, dokázala si to jednou, bezpochyby se ti to povede znovu.
Stacy zamrazilo, ale nedala to na sobe znát.
„Nemám tušení, o čem to mluvíš a teď uhni.
„Zařiď si to, tvoje oči to bezpochyby dokážou.“
„Co máš pořád.,“ Stacy se na Kathryn podívala a uvědomila si, že má nepřítomný pohled.
„Tohle jsem nebyla já, sakra, sakra, sakra.“
„Copak máme snad nejaký problém?“ otázala se škodolibě Kathryn.
Stacy si pročísla vlasy.
„Je tu snad nejaký problém? Nikdo kolem nás není, tak me přinuť, tak jako si me přinutila poprvé.“
„Mohla by si přestat mluvit, snažím se vymyslet, co dál.
„To je jednoduché, podívej se na me a přikaž mi, abych odešla.
„Tak to neudělám!“
„Opravdu? Tak tu budu stát tak dlouho, dokud z těch dveří nevyjde pan ředitel, co na to asi řekne a neobtěžuj se myslet na to, že me přetlačíš, jsem mnohem silnější.
„Já jsem.., tak počkat, jak můžeš vedet, na co jsem myslela?“
„Jsi průhledná, takže se do toho půst, je to přece jednoduché, podívej se mi do očí a přikaž mi, abych odešla.“
Stacy uslyšela odbíjení.
„Jedna, dva, tři, čtyři, pet…,“ otočila se ke dveřím, ty se začaly pomalu otevírat, každou chvíli z nich vyjde její otec a jestli uvidí Kathryn s těma očima, bude mít velký problém, hodně velký velký.
„Mysli Stacy, mysli,“ dveře se už téměř otevřely, Kathrym mela stále ten nepřítomný vyraz, něco jí napadlo, ušklíbla se, ale bylo to jediné řešení, snad zabere. Stacy ke Kathryn přiskočila a jejich rty se spojily.
Po pěti vteřinách se od ní Kathryn odtrhla, ve tváři mela zhnusený výraz, ale její oči byly zas normální.
„Ty ses fakt pomátla, už se me nikdy nedotýkej, já nejsem…“
Dveře se otevřely dokořán a před nimi se objevil ředitel.
„Co se tady děje?“ na konci chodby se začali shlukovat studenti, kteří zaslechli Kathrynin výkřik.
Kathryn měla chuť říct, že jí Stacy políbila, že úplně zešílela, ale kvůli představě, že by to slyšeli všichni to neřekla.
„Zakopla sem a tak nějak jsem narazila do Kathryn, ale protože ta je silná, ani jsme nespadly.
Několik studentu se zasmálo.
„Ne silná jako silná,“ vykřikla Kathryn, šlehla po Stacy nenávistný pohled a poté odkráčela pryč.
Stacy se otočila ke svému otci, věděla, že by mela sklopit oči, ale tím by si to jen zhoršila.
Než se však na ní mohl její otec zadívat, skrz studenty se protlačila mladá zadýchaná žena, která řekla.
„Musíte jít ihned se mnou pane řediteli.
„Co se stalo.
Mladá žena pohledla na shromážděné studenty a pak se k nemu naklonila, několik studentu zahučelo.
„Zase se to tam objevilo pane řediteli, to už je potřetí, od doby co se tady objevila ta nová,“ její šepot byl slabý, ale Stacy to přesto slyšela, ustoupila dozadu.
Muž té žene pokynul a ta se stáhla dozadu.
„Rozejdete se, jsem si více než jist, že máte před sebou značné množství práce,“ Studenti ač neradi se rozešli, kromě dvou mladíka a dívky, kteří se připojili ke Stacy, kolem které prošel rychlým krokem její otec.
„Zachytila si něco z toho, co mu říkala?“ otázala se jí dívka.
„Nejspíš to bylo jen nějaké milostné cvrlikání,“ ozval se mladík, dívka mu uštědřila ránu do žeber.
Hele. Máš být Sukuba ne boxerka.
„Příště dám přednost Kickboxerce.
Mladík se ušklíbl.
„Ta představa je odporná, ona a můj táta, ale možná by to tak bylo lepší.
„Co tím myslíš? Nějaké pikantní tajemství?“ chtěl vedet mladík.
Jeho sestra vedle neho zakoulela očima.
„Chovej se jako Inkuba."
„Vždyť se chovám, ale tebe nechci, stacy není vhodný typ, takže je čas na Nějaké ty drby.
„Já nevím, možná, že jsem špatné rozuměla, slečna Peanats mluvila opravdu tiše,“ mladík se zasmál, ale ihned nasadil vážnou tvář.
Tak nám to řekni, tyká se to té nové, té Jessicy, že ano.
„Jak tě to napadlo?“
„Nejspíš z ní cítí zvláštní energii, tak jako já, což mi připomnělo, že bych jí mel dnes navštívit.
„Opovaž se,“ řekla jeho sestra.
„urovnej si to. Nejprve mi řekneš, abych se choval jako Inkuba a když se tak chovám, tak mi řekneš, abych na ní zapomněl.
„Té holky se ani nedotkneš, je ti to jasné?!“
„Fajn, fajn, co to do tebe vjelo?“
I Stacy to bylo divné, ale nechtěla se v tom štourat, musela myslet na to, co řekla jejich učitelka na výtvarku.
Stacy? Jsi tady s námi?“
„Jsem upírka, ne astrální bytost.
„Promiň. Jen si mi přišla trochu mimo.
„Mimo tady byla ledajak Kathryn.
„Cože?“
„Nic. Říkala mu, že to znovu objevilo, už potřetí, od té doby, co jsem přišla ta nová.
„Co se objevilo?“
Stacy rozhodila rukama.
„Nemám ponětí, ale působila na me docela vyděšeně.
„No jestli se někde něco objevilo, tak jedině ve starých komnatách?“ prohlásil mladík.
„Tak na to zapomeň, tam nikdo z nás nepůjde.
„No tak. Musí to být něco důležitého, měli bychom to vědět.
Jeho sestra zavrtěla hlavou.
„Ty staré komnaty jsou šílené.“
No a?
Stacy řekni mu něco.“
„Vlastně si myslím, že má Jack pravdu.
„Ale no ta…, cože ona řekla, že mám pravdu, ona řekla, že mám…“
„Ano řekla,“ utnula ho zamračeně jeho sestra.
„Promiň Sarah, ale chci vedet o co tady jde, všichni přece víme, že se na téhle akademii něco děje, tedy kromě nás
„Chápu tvojí fascinaci tou novou, je na ní něco zvláštního, ale nemyslíš, že to trochu přeháníš.
„Ano to je, ale není to jen o tom.“
„Takže je to i o jejich očích, rtech, vlasech, uších a jiných jejich předmostí,“ popíchl jí Jack, Stacy se po něm ohnala.
„Nemůžu po vás chtít, abyste tam se mnou šli.
„To je jasné, že tam s tebou půjdeme, tedy přinejmenším já a má drahá sestra, za nás mezitím může udělat úkoly.“
Sara svého bratra kopla do holené.
„Hej. Příště bys mohla vyjádřit svůj nesouhlas pomocí slov, jak mám oslňovat vybrané dívky, když budu kvůli tobě celý okopaný?“
„Dám ti radu. Sešij si ústa, když s někým mluvíš a tak se vyhneš modřinám a co se týče tebe,“ obrátila se na Stacy.
„Je mi jasné, že se mnou…“
„Nesouhlasím, ale vás dva tam samotné jít nenechám.
Jack udělal obličej, tak, aby to Sarah neviděla.
„Jestli to uděláme, budeme to muset udělat v noci a především s tou novou, Jessicou.
„Já vím, chystala jsem se jí to říct.
„Jestli nás tam chytí, budeme mít problém.
„Jestli se tak nahou stane, ale aspoň na „hanbě“ nebude jen jeden z nás, ale všichni pospolu.
„Fakt útěcha,“ zavrčela Sarah a odpojila se od nich.
„Přejde jí to, hodně štěstí s tou novou, kdyby to nešlo, řekni, zajistím její uvolnění.
„To snad nebude nutné,“ pousmála se Stacy a zamířila ke svému pokoji, kde se Jess právě probudila


Naposledy upravil Mason dňa 23.03.13 23:45, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Abi
Pocestný duch
Pocestný duch


Počet príspevkov : 40
Bydlisko : Doma
Registration date : 20.03.2013

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   23.03.13 22:10

Zajímavé téma, pěkné dialogy, těším se na pokračování Smile Prozatím nevím, co od toho pořádně čekat Smile Ale baví mě to a rozhodně je to další z věcí, které od tebe budu sledovat Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   23.03.13 23:41

Abi: dekuji. A ješte nejaká spn či nin spn povídka te zaujala? klidne napiš zpravu
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   28.03.13 13:10

Souhlasím s Abi, tahle povídka je fakt dobrá. lol!
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   28.03.13 13:23

dekuji. Snad brzy napišu další čast, ale ted je na řade spn:)
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   17.05.13 21:19

A je tu další čast: další snad bude nasledovat brzo:

Stacy se probudila. Věděla, že si měla s Jessicou promluvit už včera, ale nějak jí nepřišlo správné, vybafnout něco takového, na někoho kdo se probudil a pak byla dost unavená a nejspíš by u toho více zívala, než mluvila, takže se to rozhodla nechat Na příští den, kdy budou obě odpočinuté.
Protřela si oči, pohled jí padl na druhou postel, která byla srovnaná.
Bleskově vyskočila ze své postele, vběhla do koupelny nikdo tam nebyl, zaťukala na záchod, nikdo se neozval.
Prošla celý pokoj, ale nikdy jí nenašla.
Zastavila se pohledem na stolku, ležel na něm papír.
„Šla jsem si prohlédnout knihovnu,“ Stacy se podívala na její budík, měla tam nastavenou sedmou hodinu.
Podívala se na své hodiny, bylo tam krátce před osmou.
„Kdo normální vstává tak brzo,“ zabručela, následně se oplachla a převlékla.
Chtěla vyjít ven, ale zahledla, jak se k jejímu pokoji blíží čtyřčata furie, raději ty dveře zase zavřela, počkala, až přejdou a poté se vydala do jídelny, kde kromě obtloustlé kuchařky nikdo nebyl.
Ta se na ní nevraživě podívala a následně odešla pryč.
„Příjemný personál po ránu potěší,“ zamumlala a posadila se ke stolu.
„Nazdárek Stacy, dneska ti to sluší,“ ozval se blízko ní mladý hlas.
Stacy se zamračila.
„Neměl bys být na hodině, jak se správně lísat k vůdci smečky?“
„Mladík, který byl skoro o hlavu vyšší, se zasmál.
„Rád vidím, že si udržuješ vtipnou náladu,“ posadil se naproti ní.
„Co chceš Jeremy?“
„To co ty,“ Jeremy k její ruce natáhl svojí ruku, ale Stacy ucukla.
„Já se chci nasnídat, všude kolem tebe je spousta jiných stolu.
„Me se ale libí tenhle,“ Jeremy se přišoupl ke stolu a jeho koleno se dotklo toho jejího, odtáhla se.
„V tom případě si najdu jiné místo, můžeš tu třeba objímat židle,“ Stacy chtěla vstát, ale Jeremy jí zadržel
„Ta tvá nová spolubydlící mi přijde zajímavá.
„Tobě přijde každá zajímavá,“ Stacy se pokusila svojí ruku vymanit, ale marně.
„Jistě. Každá jste něčím speciální, obzvlášť pokud jste nahé, ale v jejím případě…,“ Stacy sebou vší silou škubla a podařilo se jí svoji ruku uvolnit.
„Na oplzlosti nemám náladu.
Jeremy se postavil.
„Možná, že by sis měla jednu takovou najít?“
„Co to má znamenat?“
Jeremy se usmál, prstem se dotknul svých rtu a následně odešel.
Stavy potřásla hlavou.
„Tenhle titan měl očividně v hlavě zatitánovo.
Posadila se zpátky na židli, zahleděla se na namazanou housku, ale nějak na ní neměla chuť.
Ve dveřích se objevili Sarah a Jack zamířili k ní.
„Nemlať mě, ale řekl bych, že má tak trochu divný výraz.
„Pro jednou s ním souhlasím, co se deje, nevzala to moc dobře, kde vůbec je?“ Sarah s Jackem se posadili, Jack pro jistotu dvě židle od své sestry.
„Napsala mi, že v knihovně a ne, ještě jsem jí to neřekla.
„Proč ne?“
„Jo proč ne a mimochodem knihovna je dneska zavřená.“
„Zavřená?!“ zopakovala Stacy.
Jack přikývl.
„Taky me to štve, v knihovně se navazují úžasné kontakty, navíc tam jsou zdejší studenti tak nějak povolnější.
„Tak kde tedy je, knihovna je kousek odtud.
Oba dva pokrčili rameny.
„Je mi jasné, na co myslíte, ale mohl bych to nejprve sníst,“ Jack se zálibně zadíval na slaninu, Sarah ji odstrčila na stranu.
„Musíme jí najít co nejrychleji.
„Fajn tak si aspoň jednu vezmu,“ Sarah ho plácla do ruky.
„Ty nejsi normální,“ zabručel Jack a poté vstal.
„Jsem tvoje sestra, jak bych mohla?“ Jack se ušklíbl a poté nasál vzduch.
„Nedělej to.
„Byl tady, že jo? Ten pan vytrénovaný, pan zářivý úsměv, pan vlezu vy víte kam?“
„Jeremy tady sice byl, ale dala jsem mu jasné najevo, že nemám zájem.
„Jako by to pro něj něco znamenalo.
„Co proti němu máš? Je sice samolibý a myslí si, že mu všichni padnou k nohám, ale má něco do sebe,“ Jack se na svojí sestru zahleděl, natáhl k ní ruku, ale ona ucukla.
„Je to titan s vytitanovaným mozkem, jak může mít něco do sebe?“
„Ty o tom musíš něco vedet, že?“
„Hej. Musíme najít Jessicu,“ vstoupila mezi ne Stacy.
„Jasné. V tom případě mé sestře řekni, ať se na něho přestane lepit.“
„Já se na neho nelepím a i kdyby ano, tobě to může být jedno.
„Nemůžeme mi to být jedno, vzhledem k tomu, že se v jeho přítomnosti chováš jako.,“ Stacy zahvízdala a oba dva sebou škubli.
„Knihovna,“ pronesla a poté se k ní pomalu vydala.
„Libí se mi, klidně si uhryzej nehty,“ zamumlala Sarah a vydala se za Stacy.
„Libí se mi, co na tom, že není normální, hlavně, že se mi libí,“ zašišlal Jack a poté je dohonil.
Stacy se zastavila.
„Nezačínej,“ ozvala se Sarah.
„Je to tvoje volba, ale i já si myslím, že je na Jeremym něco divného.
„Mám ráda divné typy a už o tom nemluvme.“
Stacy přikývla, Jack mávl rukou a všichni tři beze slova pokračovali ke knihovně.
Když k ní dorazili, Jessica nikde nebyla, u stěny se oprala či se k té stěně tiskla blonďatá dívka, která měla pootevřené ústa a vytřesené oči.
„To je jedna z vás ne,“ obrátil se Jack na Stacy.
Ta přikývla a chtěla se k té dívce přiblížit, ale Sarah jí zadržela.
„Něco se tady stalo?“
„Co tím myslíš?“
„Nevím, ale něco se tu stalo, podívejte se na ní.
„Vypadá tak, jak si taková bitch zaslouží vypadat.
Obe dvě po něm vrhly varovné pohledy.
„Chudinka, co se jí asi tak mohlo stát, lepší?“
„Falešný, ale lepší,“ Stacy se k té dívce, která se viditelné chvěla, malinko přiblížila.
„Hele opatrně.
Je to upírka, stejne jako já, co mi asi tak…,“ nedořekla to, protože po ní ta dívka vystartovala a mířila na její krk, Sarah s Jackem jí zatlačili ke zdi, nedbali toho, že ta dívka prská.
Jack k té dívce přiblížil své rty, Sarah ho dloubla do žeber.
„Ale no tak, tohle je jedinečná příležitost, musím si z ní…“
„Ne!“ řekly obě dvě najednou, Stacy si povšimla, že má ta dívka na tesácích krev.
„Myslíte, že někoho napadla, že tady narazila na…?“
„Nesýčkuj, má na nich jen nepatrnou stopu, spíše by mě zajímalo, z čeho tak zdivočela, ta dívka sebou trhla, ale Sarah s Jackem jí drželi pevne.
„Možná bych jí měl uklidnit, jeden něžný dotek dělá divy.“
„Ne. Nevíme, co se jí stalo, ani kdo jí to udelal?“
„Jsem profík, ale stejne se už uklidnila,“ dodal zklamaně.
Dívka se přestala třást, oči se jí sice vrátily do normálu, ale měla v nich nepřítomný pohled.
„Viděla si Jessicu tu novou, chtěla si jí ublížit?“
Dívka na ní upřela pohled a poté začala šeptat.
„Viděla a slyšela jsem všechno, Viděla a slyšela sem všechno, bylo to hrozné, bylo to děsivé, ona mi to ukázala, skrz ni jsem vše Viděla, vše, vše, vše….“
„Sourozenci si vyměnili pohledy.
„O čem to blábolí?“
„O tom samém o čem ti kyklopové, „ zamumlala Stacy.
„A o čem mumlali ti kyklopové?“
Dívka, kterou již nikdo nedržel, se sesunula k zemi.
„Skvělý, fakt Skvělý, co s ní?“ Uslyšeli kroky.
„Je to zástupkyně ředitele slečna Hoverová, nesmí jí takhle vidět, dostaneme jí do jejího pokoje, ty jí zatím nějak zaměstnej.“
„Cože mám?“
„Zadrž jí, ty na něco přijdeš,“ poté vzala Stacy tu dívku za nohy, Sarah za ruce a začaly jí odnášet pryč, před Jackem se objevila postarší velmi štíhlá žena se zamračeným výrazem.
„Co tady děláš Rovere, nevidíš, že je knihovna zavřená?!“
Jack padl na kolena a začal do těch dveří bušit.
„Ne knihovnu ne, cokoliv, jenom ne knihovnu.“
„Okamžitě toho nech! Maluje se tam, zítra bude opět otevřená!“
Jack přestal do těch dveří bušit a postavil se.
„To se mi ulevilo, já mám totiž velmi vřelý vztah ke knihám a…“
„Už jsem Viděla a slyšela dost,“ žena se otočila a odešla.
„Přesně tohle jsem si myslela.
Jack se ke své sestře otočil.
„Miluji knihy, co k tomu říct.
„Knihy anebo ty, co je čtou?“
„Miluju oboje, ve svém srdci mám mnoho místa, dostaly jste ji tam?“
„Jo. Snad nás nikdo neviděl, je to hned vedle Siren, nemám z nich dobrý pocit.
„Já taky ne.
„V tvém případě to nejspíš bude kvůli tomu, že se tě jedna z nich snažila donutit skočit ze střechy.
„Nevím, koho lepšího by chtěly, kde je Stas?“
„Hledá tu Jessicu, jestli to skutečně udělala ona, uvědomuješ si, co to znamená?“
„Že ze všech těch, které nesnášíme, dělá blbouny?“
Udeřila ho lehce do ramene.
„Jestli je to skutečně její vina, může udělat blábolající trosku z každého.
„Hele. Určitě to nedělá schválně, nejspíš vůbec neví, že něco takové udělala, vždyť utekla jak od tech kyklopu tak od té upírské mrchy.
„To je možná ještě horší, co když to udělá Stacy.
„Neudělá, Stacy se na ní nebude sápat anebo se pokoušet dělat blbé fórky.
„Možná bychom o tom měli někomu říct?“
„Komu slečně kostnaté, Stacyine otci či to rovnou rozhlásit po celé škole, nedělejme unáhlené závěry, jestli jí to Stacy vysvětlí, bude to v pohodě.
Sarah ho zlehka políbila na čelo.
„Fuj, co to mělo být?“
„Vděk za to, že se v tobě kromě pubertálního blázna skrývá i inteligence.
„Až mi budeš chtít příště poděkovat, kup mi raději bonboniéru anebo mi obstarej pozvánku na Swingers party, bože jak já bych chtěl na jedné být.“
„Musíme na hodinu,“ řekla po kratkém váhání Sarah.
„Ano to musíme, ale je mi jasné, že si chtěla říct něco jiného.
„Jo. Chtěla jsem říct, že jsi blbec.
To jsem, totálně kouzelný blbec.
Sarah mu rozcuchala vlasy.
„Tohle už taky nikdy Nedělej, nebo se naštvu.
„Jasně, že jo,“ znovu mu je pocuchala“ Jack něco zachrčel a následně zamířili do třídy, nevšimli si toho, že je sledují dvě černovlasé dívky.
Jedna z nich se otočila k té druhé.
„Běž říct ostatním, co jsme ted slyšely, jsem si jistá, že je to bude zajímat, ta druhá přikývla a odešla pryč.
Dívka co tam zůstala, dýchla na svou dlan a na té se objevily ledové krystalky.
„Mě to totiž zaujalo velice a poté se vydala do třídy, do které před chvíli vstoupili sourozenci.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   05.06.13 15:42


Stacy se zastavila v další chodbě.
tahle akademie představovala nekonečné bludiště.
Nechápala, proč jim její otec znemožňuje využívat jejich výjimečné schopnosti, kdyby mohla, prohledala by to během chvilky, ale takhle se musela plahočit od jedné chodby do druhé a Jessicu nikde neviděla.
„Jessico jsi tady někde, chci s tebou mluvit?“ Nikdo se neozval.
„Jessico jsi tady? Me se nemusíš bát…,“ za jejími zády se objevil stín, škubla sebou, otočila se a hleděla na mladíka, který se kolem ní ochomýtal v jídelně.
„Jeremy, co tady děláš?“
„Hledám jí stejne jako ty,“ promluvil, ale jeho hlas zněl divně.
„Koho hledáš, jsi v pořádku?“
„Je mi fajn, ty víš, koho hledám,“ Jeremy se ke Stacy přiblížil.
„Netuším. Vlastně bych mela jít, jistě se po me shánějí,“ Stacy začala ustupovat dozadu, bylo na něm něco divného, Jeremy udelal dva dlouhé kroky a ocitl se blízko ní.
„Řekl bych, že hledáš Jessicu, je to tak?“
„Nikoho takového neznám, možná by sis mel hledět svého.
„Já si hledím,“ zašeptal a poté udeřil pěsti do stěny, v té stěně se udělala díra.
„Rád bych si s ní o něčem promluvil.
„Já spíš myslím, že by sis měl trochu odpočinout a jak si to vůbec dokázal, já myslela, že ředitel tlumí naší sílu, naše schopnosti.“
Jeremy položil svojí ruku na její tvář, měl jí nezvykle studenou, což bylo divné, vzhledem k tomu, že se Sarah nedávno div nerozplývala, jaký, že má hřejivý dotek.
Stacy uskočila dozadu.
Na jeho rtech se objevil pobavený úsměv.
„Neříkej mi, že hodláš i nadále předstírat,“ chtěl k ní udělat krok, ale ona na nej vytesala tesáky.
„Tohle se mi na tobě libí,“ opět se k ní přiblížil, jejich obličeje se téměř dotýkaly.
Ustoupila tedy znovu dozadu, ocitla se téměř u zdi, Jeremy se k ní opět přiblížil, zastavil se, odhrnul si vlasy z čela, Stacy se Sarah nedívala, byl pohledný, ale jí nepřitahoval.
„Nech me odejít, nebo se budu muset uchýlit k násilí,“ zavrčela.
Jeremy se zasmál,“ a následně přitlačil její ruce a nohy ke stene.
„Co to děláš?!“ Stacy se ho pokusila odstrčit, ale vůbec s nim nepohla.
„Myslím, že bychom se měli ty a já trochu pobavit,“ zašeptal a znovu jí pohladil po tváři, druhý dotek byl snad ještě studenější než ten první.
Řekla jsem, abys me nechal jít!“
„Opravdu? Já jsem nic takového neslyšel, uvidíš bude se ti to líbit,“ zašeptal a poté se jeho rty přiblížily k jejím, chtěla uhnout hlavou, ale zděšeně si uvědomila, že nemůže, Jeremyho koutky se roztáhly v usmev a následně se jejich rty spojily, jeho rty byly neskutečně studené, zhoupnul se jí žaludek a poté se od ni jeho rty odtrhly a ona zadoufala, že to skončilo, ale vzápětí se přesvědčila, že nikoliv, ucítila, jak jí do těla cosi zabodl.
„Cos to…?“ nedokončila to, co chtěla říct, svezla se po stene dolu.
Jeremy na ní nechal dopadnout zkrvavený nůž.
„Bude lepší, když nám nebudeš překážet.
Stacy\ prudce otevřela oči, stala uprostřed chodby, rukou se dotkla svého břicha, nic tam nebyla.
„Stacy?“ ozvalo se zmateně.
Uvědomila si, že před ní stojí Jessica.
„Co se stalo, kde jsi byla?“
„Byla jsem na toaletě, a když sem přišla, stála si tu jako zmražená, co je tohle za místo, proč se tady lidí chovají tak divně?“
„Je to trochu komplikované, pokusím se ti to vysvětlit.“
„Co mi chceš vysvětlit? Copak tohle není jedna z nejlepších soukromých škol?“
„Je, ale je to o dost komplikovanější.
Byl to sen, to s tím Jeremym byl sen, ale jak jsem mohla usnout uprostřed chodby, proč se mi zdalo o něm, obzvlášť když se choval úplně jinak…“
„Stacy jsi tady?“
„Jo sem. Myslím, že bychom měli jít do třídy, na další hodinu, zdejší učitele totiž mají ve zvyku rozkousat křídu, když jim někdo chybí
„Jessica se pousmála, ale pak se tiše zeptala.
„Jsi upír?!“
„Proč si to myslíš?“ chtěla vědět Stacy a poté si uvědomila, že má tesáky venku.
„Aha. Nejspíš proto. Doufala jsem, že na to půjdeme zlehka.
„Chceš me zabít?“
„Cože? To je zakázané, a i kdyby nebylo, já nejsem jako ostatní.
„Ostatní? Ono je vás tady více?“
„Je to složité v prvé řade, bychom odtud měli vypadnout, sem obvykle nemají studenti přistup.
Jess prudce zavrtěla hlavou.
„Potřebuji vedet, co se tady deje, co jste zač, co jsem já?“
„Co tím myslíš?“
„Něco jsem udělala, tem dvěma pubertakům, co se chtěli pobavit na můj ůčet, dotkla jsem se jich a oni po chvilce začali blábolit, stejne tak to bylo i u té holky před knihovnou, přiblížila se ke me, ale já se jí dotkla dříve a ona začala blábolit stejne jako ty dva, co to znamená?!“
„Povím ti to, ale ne tady.
„Já to potřebuji vedet teď, prosím, jestli jsem nějaká stvůra, něco, čeho se můj otec bál a tak me poslal sem, musím to vedet.
„Ty nejsi zrůda. Samo můžu ti tvrdit, že kvůli tomu tě sem tvůj otec neposlal, ale netvrdím, jelikož ho neznám, ale to se mi nezdá, podle toho co říkal můj táta, tě tvůj otec nechtěl pustit.
„Tak proč to udelal?“
„Možná si myslel, že tohle místo bude pro tebe nejbezpečnější.
„Protože jsem zrudla.“
„Stacy rozhodila rukama.
„Ty nejsi zrůda, to já tady mám vysunuté tesáky.
„Ty víš, co jsi zač, navíc mi nechceš ublížit.
„To je fakt, ale o to nejde, můžeme odtud prosím odejít, nemám z tohohle místa dobrý pocit.
„Tvůj strach je zcela opodstatněný upírko,“ ozvaly se tři dívčí hlasy souběžně.
„Sesstry furie.“
„Furie?“
„Jo. Však víš, ty polonahé mrchy, co činili především z mužů trosky ne li rovnou sebevrahy.
„Takže jich tu je víc, jako ta žena na ošetřovně?“
„Myslíš tu velmi, velmi, velmi přátelskou gorgonu, divím se, že díky ní ještě někdo nezkameněl.
„Něco jsme zaslechly Stacy, zaslechly jsme něco velmi zajímavého.
„Drb o tom, že vám stojí vlasy, to není drb.
Dvě z nich zasyčely, ale třetí zůstala v klidu.“
„Vůbec me nepřekvapuje, že se zmůžeš jen na ubohé narážky.
„Nemůžete nám ublížit, ředitel, můj otec to zakázal.
Dívčiny rty se stáhly v úšklebek.
„Najednou se svým otcem uháníš, my ti nechceme ublížit, co by nám to přineslo.
„Tak co tedy chcete?“Stacy se stáhlo hrdlo.
„Chceme si ověřit, jestli je to pravdu.
„Nevím, o čem to mluvíš?!“ Dvě z nich nepřátelsky zasyčely, třetí zůstávala v klidu.
„Myslím, že víš, mluvím o těch kyklopech a té upírce, to co z nich zůstalo, poté co se jich ta nová dotkla.
„Já jsem to neudělala naschvál, nemám…,“ dívka před nimi mávla rukou.
„To me nezajímá, jediné, co me zajímá, je, jestli to funguje na všechny.
„To nemůžeš!“ Stacy se postavila před Jessicu,“ dívka před nimi se pobaveně zasmála.
„Nemyslím, že bys mi v tom mohla zabránit, postarejte se o ní,“ jakmile to dořekla, obě Dvě její sestry, přiskočily ke Stacy a každá z nich ji uchopila za jednu ruku.
„Co s ní chceš dělat?!“ Stacy se těch dvou pokusila zbavit, ale narozdil od ni , měly sílu.
„Už jsem to řekla. Ráda bych si ověřila, jestli je to pravdu, co ty na to,“ obrátila se na Jessicu.
„Okamžitě ji nech jít.
„Neříkejte, že vám na sobe zaleží,“ zaměstnejte ji,“ obrátila se dívka na své sestry, ty přikývly a kolem Stacyniných uších se rozezněl šepot.
„Okamžitě jí nech na pokoji!“
„Zkus mě k tomu přinutit, ale nezapomeň na to, že čelíš furii.
„Já se tě nebojím!“ Jessica se k ní chtěla přiblížit, ale v tom se jí v uších rozezněla směsice hlasu, každý z nich šeptal něco jiného, Jess se musela zastavit.
„Tohle nesmíte, tohle byste neměly, je to tu přece znemožněno…“
Všechny tři se zasmály.
„Chudinko malá, ty tomu vážně veříš,“ jedna z tech, co jí držely ruce za tády, jí zatahaly za vlasy, Stacy bolestne vykřikla.
„Nechte jí!“ vykřikla Jess i přes mnohočetný šum v jejich uších“Jenom si dopřáváme menší zábavu,“ jedna z tech dvou udeřila Stacy do zad.
„Je to na tobě nová, bud můžeš ty hlasy poslouchat jak dlouho chceš a věř mi, že později to bude mnohem horší anebo uděláš, co já chci.
„Neželej to, je to mrcha, kdoví co se jí honí hlavou,“ vykřikla Stacy a jedna z těch dívek jí opět zatahala za vlasy.
Šum v jejich uších začínal být nesnesitelný, k šepotu se přidalo vzlykání, výkřiky bolesti, výkřiky agonie.
„Necháš jí být?!“
„Vy dvě jste vážné roztomilé, klidně co jiného bych s ní měla dělat, ale jestli se me pokusíš podrazit…“
„Nepokusím, jenom jí nechte…“
V dívčině obličeji se objevilo pohrdání.
„Pustě ji,“ přikázala svým sestrám, ty Stacy pustily a poté přešly ke své sestře.
„Je čas nová, pokud hodláš dodržet svůj slib.
„Nedělej to,“ Stacy se pokusila vstát, ale nepodařilo se jí to.
Jess zaváhala, ale nakonec se pomalým krokem k těm třem dívkám vydala, ale když už byla téměř u nich, ve dvéřích se objevil vysoký muž s přísným výrazem.
„Co tady děláte, tady nemáte co dělat, okamžitě odtud odejdete!“
„My tady čekáme na naše kamarádky,“ ozvala se jedna z trojčat.
Muž na ty tři upřel varovný pohled.
„Odejdete hned!“
Všechny tři cosi zaprskaly, vrhly po Stacy nenávistní pohled a poté rychlým krokem odkráčely pryč.
„Díky,“ zamumlala Stacy když se s jeho pomocí postavila.
„Tvůj otec měl dojem, že by se ti hodily ruce navíc, co tady děláte, neudělaly ti ty tři něco.
Stacy si oprášila šaty a poté zavrtěla hlavou.
„Nic neobvyklého, jsou to furie.“
„Takže to ví?“
„Dá se to tak říct, já vím, že sem nesmíme, ale každý student by sem měl minimálně jednou zabrousit.
Muž měl ve tváří pochybovačný výraz, ale nakonec se otočil a odcházel pryč, ale mezi dveřmi se zastavil.
„Myslel jsem, že už nejsi malá holka.“
„Já nejsem mála holka, jak už jsem ti několikrát řekla, jsem už dost velká a schopná, dokážu se o sebe postarat, vždyť jsem upírka!“
„Vegatarianská upírka, je tu něco, co byste, mi chtěli říct?“
„Ne. Ty o něčem víš Jess.
Ta zavrtěla hlavou.
„Jestli se zapleteš do nějakého průšvihu…“
„Jsou to jen pitomé Furie, co rezignovaly na učení, protože nemůžou riskovat, že bych jim to učivo vytlačilo poznámky o mode, nemusíš se jimi zaobírat, vlastně se nemusíš ani zaobírat námi, protože my dvě jdeme do třídy,“ když kolem něho procházela zničehonic ho objala.
„Myslel jsem, že to nesnášíš.
„Taky, že ano, ale jsme tu mezi děvčaty,“ Jess se držela dál, s respektem hledela na muže, který měl něco před dva metry.
„Po kom si tenhle humor podědila.
Stacy od něj odstoupila.
„Po tátově a strýci očividně ne, pojď Jess, čeká nás hodina perfekcionismu, možná jen cynismu.“
„Dekuji,“ zamumlala Jess když procházela kolem toho muže,“ ten pokynul hlavou, když mu zmizely z očí, zalepil nakupil před ten vchod několik beden a ty několikrát navzájem přelepil.
Zahleděl se před sebe a poté téměř neslyšně zamumlal.
Doufám, že mi jednou odpustíš,“ a poté odešel pryč
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   07.06.13 6:55

Jsem myslela, že Jessica a Stacy budou kamarádky, ale asi ne. Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   07.06.13 11:13

Proč si myslíš, že ne?
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   07.06.13 12:26

Jsem si myslela, že se Jess jen tak tváří jako kamarádka, ale asi to byl jen můj dojem. Je dobře, že to tak nebude. Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   07.06.13 12:32

Kdo ví co se stane dal:-) díky za komenty
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   09.06.13 21:21

Jack se naklonil ke své sestře, která upřeně hleděla na papír.
„Dej pokoj Jacku.“
„Ty mrchy něco chystají.
„Ty mrchy podle tebe pořád něco chystají, dej mi pokoj, potřebuji se soustředit.“
„Soustředit se na co, na prázdný papír, co máš před sebou?“
„Nezůstane prázdný, pokud mi dáš pokoj.
„Ony na me zírají.
„Přestaň si vymýšlet.“
„Hej. Je to tak.“
Sarah s povzdechem zvedla hlavu, byla si jistá, že si to její bratr opět jen představuje, ale překvapeně si uvědomila, že na něho opravdu zírají dvě ze tří sester, ale ty pohledy nebyly obdivné, rychle sklopila hlavu.
„Proč na tebe zírají dvě Gorgony?“
„Co já vím, řekl bych, že to může být mojí neodolatelnou přitažlivosti.“
Jeho sestra se na něho pochybovačně podívala.
„Takže všechny ty naschvály, strkání, to byly projevy lásky?“
„Jack pokrčil rameny.
Láska bývá nevypočitatelná.“
„Ne pokud se jedná o Gorgony a jednu furii.
„Co ona na me také zírá?“ Jack se chtěl otočit, ale Sarah mu v tom zabránila.
„Ano zírá, ale ten pohled, se mi nelibí.“
„Neboj se, někdo na tebe taky jednou spočine takovým obdivným pohledem, i když to nebude kvůli tvým vypracovaným svalům…,“ Sarah ho udeřila do ramene.
„Au za co to bylo?“
„Hledala jsem ty legendární svaly, ale vážně na jejich pohledu není nic obdivného a navíc je tu sama.“
„Třeba se před ostatními stydí,“ sarah mu šlápla na nohu.
„Mohl by ses už laskavě probrat ze své opojné představy, že si tě bude nějaká zdejší studentka všímat!“
„Fajn, fajn neříkej, že jsi pořád naštvaná kvůli tomu, že sem se navážel do tvého titanového broučka.“
„On není žádný můj…," Sarah zmlkla, protože si uvědomila, že si dívka jedna ze čtyřčat k nim přisedla o něco blíž a předstírala, že o něčem mluví s jinou blonďatou dívkou, ale Sarah měla pocit, že je stále pozoruje.
„Kde je vůbec Stacy, našla tu Jessicu, co když se jim něco stalo, ty tři sestry tu nejsou, čtyřčata jsou obvykle spolu…,“ jack své sestře šlápl na nohu.
„Au!
„Promiň. Chrlila si to ze sebe, jako mlýnek maso.“
„Jsi nechutný.“
„Co je na tom nechutného, ale máš pravdu, dějou se tady vskutku podivné věci.“
„Konečně to začínáš chápat.
„Přesne. Blondýnky si k zrzkám obvykle nesedají.
Sarah zaskřípala zuby, ale než mohla něco říct, blonďatá dívka, co se k nim už jednou posunula, se znovu přemístila, tentokrát na lavici, která byla po Saříne levé straně
„Vidíš neodolatelný sexappeal,“ zamumlal Jack a nepatrně sklonil hlavu.
Sarah mávla rukou, vzala tužku a chtěla začít psát, ale blonďatá dívka jí oslovila.
„Sarah?“ Sarah se k ní chtěla otočit, ale její bratr byl rychlejší, dýchl na tu dívku, ta se rozkašlala a stáhla se na druhou židli.
„Co to děláš?!“ otázala se Sarah svého bratra.
„Je to furie, měla něco za lubem.
„Co by mi asi tak mohla udělat, naše schopnosti jsou tu potlačené.
„Jack nasadil šokovaný výraz.
„Ty tomu vážně věříš?“
„Čemu jako?“ Sarah zněla podrážděně, byla to sice furie, ale sama o sobe mohla být přátelská a třeba si s ní chtěla promluvit a Jack to jako obvykle zkazil.
„To je jedno, tamhle je Stacy s tou novou,“ jakmile to dořekl, dveře se otevřely a dovnitř vešla Stacy s Jess.
Několik studentu se ušklíblo a spojilo své prsty, Stacy to ignorovala, Jess to nevnímala.
Blonďatá dívka se otočila ke třem černovlasým dívkám a začala jim cosi šeptat.
Ty dívky měly ve svých tvářích nevěřícný výraz, ale ten se brzo změnil, všechny čtyři pohlédly na Stacy a Jess, Stacy se ty jejich pohledy nelíbily, nevěštily nic dobrého, ale těžko mohla něco udělat.
Konečně jste k nám dorazily, mohu se zeptat, co vás tak zdrželo?“ otázal se jich postarší muž.
„Nic pane Olwene, jenom jsme…“
„Jenom jste co?“ několik studentek a studentu se zasmálo, Jack sevřel ruku v pest.
„No…,“ Stacy k tomu muži přistoupila a něco mu zašeptala.
Muž si odkašlal a poté řekl.
„Posaďte se. Máte štěstí, že jsme ještě nezačali.“
„Cos mu řekla?“ otázala se Sarah, když se Stacy a Jess posadily do lavice za ne.
„Ze se vyskytly komplikace však víte s čím.
„ty ale tyhle komplikace nemáš,“ ozval se Jack.
„To sice ne, ale co o to můžeš vedet?“
„No… ehm… však…“
„To je jedno. Ví o tom.“
„Jsem hned vedle ní,“ ozvala se Jess.
„Promiň já jen…,“ ozvalo se odkašlání.
„Chcete nám snad něco říct slečno?“ otázal se muž Sarah.
„Ne pane profesore,“ blondýnka se k tem třem černovláskám znovu naklonila a opět jim něco šeptala.
„Nemám z toho dobrý pocit, kde jsou ty tři?“
„Dotkla ses jich, jsou z nich blábolající trosky, znamená to, že jsem z časti volný?!“
„Odešly, když se tam objevil můj strýc.
Ozvalo se další zakašlání.
„Možná, že byste dnešní látku raději reprezentovaly sami, že ano?“
„Ne pane profesore,“ několik studentu se pobaveně zasmálo,“ blondýna opět začala tem třem černovláskám něco šeptat.
„A tohle mu nevadí, to je naprosto v pohodě.
„Ony mají své schopnosti,“ zamumlala Stacy.
„Cože? To přece není možné!“
„Je. Použily je jak na me, tak i na Jess.“
„Jak? Naše schopnosti jsou přece tlumené.
„Nikdy nebyly, ředitel a ostatní se nás jen snaží přesvědčit o opaku, nemůžu uvěřit, že vám to doteď nedošlo,“ obě dvě se na Jacka podívaly.
„Oni nám to jen vsugerovali, jak byste chtěly něco takového potlačit a zarocen zachovat to své?“
„To jsem se jako blbá plahočila všemi těmi chodbami, místo toho, abych je prolétla?“
„Tvým nohám to prospěje,“ jakmile to Jack dořekl, někdo ho chytil za pravé ucho.
„Au.“
„Něco jsem říkal, zda se, že máte dost energie pane Borgene, co kdybyste si jí trochu vybil u mého stolu.
„To nebude nutné, pane profesore, jsem totálně vysílen, moje ruce bezvládně visí, nohy se mi chvěji a…,“ muž ho znovu za to ucho zatahal.
Místností zazněl pobavený smích.
„Ticho,“ muž pustil Jackovo ucho.
„Otevřete si knihu na straně 125, a jestliže uslyším další šepot, budou to obě dvě uši.
Když hodina skončila, Jack se k nim obrátil.
„Musíme zjistit, co na nás chystají a těžko nám to řeknou jen tak, vím, že je to nové, ale Jessica by se mohla jedné z nich dotknout a ona jí bud všechno řekne a nebo Jess všechno uvidí.“
Na to zapomeň.“
„No tak Sarah. Neříkej, že by ti jí bylo líto.“
„Ne. Nejspíš ne, ale nic takového se…“
„Chci to udělat, pokud mi to pomůže zjistit, co jsem, nebo co mají v plánu, ale pod jednou podmínkou.“
„Jess. Nemáme ponětí, co to je, tohle není dobrý nápad.“
Někdo z nich ví víc, než já a já potřebuji vedet to, co ony a tohle je cesta.
„Komplikovaná cesta, příliš nebezpečná.“
„Takže chceš raději čekat, až nás někde ve tmě přepadnou, šoupnou do pytle, zavážou ho a poté nás přes hradby hodí do útesu?“
„Nemáme tu ani hradby, ani útes a já vím, jsou nebezpečné a je jich víc než je náš, ale stále je to příliš riskantní, co když vybereme špatnou, tu která o tom nebude mít ponětí, co když z ní uděláme věčně blábolající trosku?!“
„To by někomu vadilo? Nikdo je nemá rád, bojí se jich,“ zabručel Jack.
„Proč mě tam chceš?“ otázala se Stacy Jess.
„Chci, abys me lehce kousla, to by to mohlo, ať je to co je to přerušit.“
„Cože? Já něco takového nedělám."
„Jsi přece upírka, ne?“
„To jsem, ale speciální….“
„Ale kousat umíš, že?“
„Ano. Kousat umím,“ připustila Stacy neochotně.
„Třeba to ani trvalé není, někdo by měl zaskočit na ošetřovnu, já se vylučuji, no tak Sarah, Stas, je to šance, šance něco zjistit a možná v nich probudit strach, zasloužili by si to.
„Nejspíš, ale tohle by vedlo k válce.“
„Pcha. Takže místo toho se od nich necháme zastrašovat, ponižovat? Ony na nás používají své schopnosti, není na čase jim to oplatit?!“
„Zkus si promluvit se svým otcem,“ promluvila Sarah po kratkém váhání ke Stacy.
„Ten mi nic neřekne, nejspíš bude předstírat, že netuší, o čem to mluvím.
„Přes to to zkus, pokud nic nezjistíš, promluvíme si o tom.
„To ony už o tom mluví, nebudou čekat na nás.“
„Přestaň. Nejspíš si nic nedovolí a to i navzdory, že mají své síly.“
„Jdu na basket, třeba tam narazím na vytitanovaného titána,“ Jack odešel pryč.
„Toho přejde. Prosím řeknete, že to vidíte jako já?“
„Promluvím si s tátou, ale Jack má pravdu, něco chystají, mely bychom dohlížet na Jess.
„Já to zvládnu sama.“
„Nevím, na jaké škole jsi byla předtím, ale tohle je úplně jiná dimenze.“
„Stačila jsem si všimnout, zkusím se dovolat tátovi,“ Jess odešla.
„Nevím proč tě ta bloncka oslovila, ale nevěřím, že by jí zčistajasna popadla taková touha stát se tvojí bff, že se musela přestěhovat hned vedle tebe, možná, kdyby se nebavila s těmi černovlasými hadicemi.
„Hadicemi, co je to za slovo?“
„To slovo je vystihuje, jsou slizké, jsou manipulativní, syčí na tebe každou chvíli.
„Hodné štěstí s tvým tátou.“
„Dík. Cestou natrhám několik umrlčích listů.“
Umrlčích listů? raději se neptám.“
„Děláš dobře, uvidíme se,“ a poté obě dvě zamířily do svých pokojů.
Ze stínu vystoupil Jeremy.
„Takže tahle Jess je ta, na kterou se čekalo, moje malá sestřička,“ zašeptal a poté zamířil k jídelně, kde stali dva muži, ti uctivě ustoupili, on jim zlehka pokynul, následně vstoupil dovnitř.
Mladík, který vyšel z blízkého pokoje, hleděl na to, jak Jeremy mizí ve stěně, protřel si oči, přiblížil se k tomu místu, ale za tím stínem byla jen zeď.
Potřásl hlavou.
„Musím to kakao přestat pít,“ zamumlal a vrátil se zpět do svého pokoje
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   14.06.13 15:27

Jess kráčela chodbou. Snažila se svému otci dovolat, ale nepodařilo se jí to.
Měla z toho divný pocit, ale zas tak moc jí to neznepokojovalo, vzhledem k tomu, že měl její otec na telefonu nastavenou vibraci.
Zastrčila tedy mobil do kapsy a zamířila ke koupelne, kde se chtěla upravit, ale cestu jí zastoupila nějaká zrzavá dívka.
„Ty musíš být ta nová,“ promluvila ta dívka a pohledem jí přejela od paty k hlavě.
„Co to děláš?“
„Prohlížím si tě.“
„Můžeš uhnout, ráda bych se trochu upravila.
„Jisté,“ dívka ustoupila stranou, v okamžiku, kdy kolem ní Jess procházela, se ta dívka dotkla jejího obličeje.
Jess ucukla.
„Co to děláš?“
Zrzavá dívka jí obešla, znovu si jí prohlédla.
„Jsi docela pěkná, víš to?“
„Dík, tedy myslím.“
Zrzka se zasmála.
„Nemusíš si hrát na ostýchavou.
„O čem to mluvíš?“
Dívka se znovu dotkla jessiny tváře, ta opět ucukla
„Já nejsem lesbička.“
„Opravdu?“ zrzavá dívka se k ní přiblížila.
„Opravdu,“ jess jí od sebe odstrčila.
„Nech mě to posoudit samotnou.
„Co tím myslíš?“ Zrzavá dívka neodpověděla, místo toho položila svojí ruku na její hrudník a přitlačila jí ke zdi.
„Nech me!“ Jess se pokusila té její ruky zbavit, ale nepodařilo se jí to.
„Bude to jen chvilička, mám osvědčenou metodu, jak to zjistit.
„Já nic nechci zjišťovat, jdi odeme pryč, nebo budu křičet.
„Prosím. Křič si, jak je ti libo,“ a po těchto slovech otevřela svá ústa a Jess spatřila rozkmitaný jazyk.
„Co jsi zač?“
„Na tom nesejde, otevři svá ústa.“
„Ani náhodou!“
„O tom se hned přesvědčíme, otevři svá ústa!“ dívčin kmitající jazyk se přiblížil k jejím ústům, Jess se je snažila nechat zavřené, ale cítila, že se otevírají navzdory její vůli.
„Hodná holka, moc hodná holka, dívčin jazyk se ještě více přiblížil, ale jejich rtu se nedotkl, jelikož se ozvalo.
„Myslím, že na něco zapomínáš, Cassandro,“ Jess za ní spatřila dvoumetrového muže, který ji a Stacy zachránil před těmi furiemi, nemohla uvěřit, že na něco takového myslí.
Zrzavá dívka se otočila, jazyk jí přestal kmitat, v očích se jí objevila nenávist mísená se strachem.
„Co chcete, pane zástupce, jen si tady povídám se svojí kamarádkou, že je to tak?!“ přitlačila svojí ruku na jessininu hrud.
„Dej tu ruku pryč,“ vyzval jí ten muž.
„Nedělám nic špatného zástupce, jen si povídáme.
Muž se k té zrzavé dívce přiblížil, ta zasunula svůj jazyk zpět do svých úst a poté od Jess odstoupila.
„Mám dojem, že jsi očekávána na hodině, Cassandro.
Cassandra vrhla pohled po Jess, pak potom muži, otočila a rychlým krokem odešla pryč.
„Dekuju. Co je to se zdejšími studenty či studentkami.
„Jak sis již mohla povšimnout, nejsme obvyklá akademie.
„Toho už jsem si všimla.
„To co se stalo těm mladíkům a té dívce, vyvolalo pozornost.
„Já vím, nechtěla jsem,“ zamumlala Jess.
„To je mi jasné, ale bude lepší, pokud se budeš od této chvíle po chodbách pohybovat v doprovodu někoho.
„Já tu ještě téměř nikoho neznám, snad jen Stacy a ty dva Sarah a Jacka, ale to nebude potřeba.
Muž jí zlehka položil svou mohutnou ruku na rameno.
„Jim to Jisté vadit nebude.
„Tak dobře,“ muž od ní kousek odstoupil.
„Co je to za studentku, jaktože měla takový jazyk?“
„Řekneme, že je to problémová studentka, ale Jisté už tě nebude obtěžovat.
Jess přikývla a chtěla odejít, ale po dvou krocích se zastavila a otočila.
„Vy jste taky jeden z nich.
Muž se na ní podíval, Jess naskočila husí kůže.
„Omlouvám se.“
„Jsem jen zástupce, co se snaží dohlížet na pořádek v této akademii.
Jess polkla.
Bylo více než jasné, že je ten muž přátelský, ale přesto jí svíral zvláštní pocit.
„Jsi v pořádku?“
„Ano… Ano. Ještě jednou děkuji, snažila jsem se jí zbavit, ale měla strašnou silu, myslím, že kdyby chtěla, lehce by mi promáčkla hrudník.
„Téměř na něm nemáš žádnou stopu, jen nepatrný otisk.
„To není možné, já to cítila.“
„Podstatné je, že jsi v pořádku,“ muž chtěl odejít, když se ho Jess zlehka dotkla, opět se jí zmocnil ten divný pocit,“ ihned od nej odstoupila.
„Omlouvám se, já jsem…“
„To je v pořádku.
„Chtěla jsem se zeptat, zdali něco nevíte o mém tátovi, nemůžu se mu dovolat, nejspíš bude dole v tunelech.
„Nejspíš, neměj obavy, jisté se ti brzo ozve,“ a poté ten muž odešel.
„To doufám, zajímalo by me, jestli věděl o tomhle místě.
                            Zrzavá dívka vešla do pokoje, práskla dveřmi a kopla do blízké krabice.
„Podle tvé reakce soudím, že to nešlo moc dobře,“ promluvila blonďatá dívka, která si česala vlasy.
„Měla jsem jí, nemá vůbec ponětí, bylo to tak snadné, nedokázala se bránit, pokoušela se mě odstrčit, odstrčit!“
„Tak co se pokazilo?“
„On. Objevil se tam ve chvíli, kdy jsem se jí jazykem chystala proniknout do úst.
„Zástupce, bratr ředitele?“
„Přesne ten! Objevil se tam zčistajasna!“
„Mělaa si ho ignorovat.
„Zkoušela jsem, ale nešlo to, nemohla jsem riskovat, jednou mi to stačilo,“ znovu do té krabice kopla.
„Uklidni se,“ promluvila blonďatá dívka a položila zrcátko na postel.
„uklidni se? Tobě se to snadno řekne!“
Dívka se postavila, mela na sobe průsvitnou košilku.
„Není kam spěchat, navíc se musíme nejprve postarat o jistou trojku.
Zrzce se rozjasnila tvář.
„To je pravda. Něco mi říká, že Sarah ta Sukubská mrcha bude nemile překvapená, až se zastaví na ošetřovně.
„Takhle se mi líbíš mnohem víc,“ blondýnka se k zrzce přiblížila.
„Jakmile se zbavíme těch tří, bude to mnohem snazší," jejich rty se k sobe přiblížily.
„Slibuješ?“ otázala se tiše zrzka.
„Je to jisté,“ zašeptala blondýnka a poté se jejich rty spojily
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   28.06.13 15:02

Sarah vstoupila na ošetřovnu.
Byla v ní tma, což bylo trochu divné, ale vzhledem k tomu, že tady zpravidla leželi zranení či nemocní, dalo se to pochopit, obzvlášť když byla zdejší ošetřovatelka, známá svou touhou šetřit.
„Je tady někdo?“ zavolala, žádná odpověď.
Udělala několik kroku dopředu, ozvalo se zavrzání, nevěnovala tomu pozornost, postoupila o kousek dopředu, znovu se ozvalo zavrzání, to už bylo trochu divné, otočila se, ale příliš pozdě, dveře se zabouchly.
„To není dobré, hlavně nepanikař, hlavně nepanikař,“ zamumlala několikrát bylo blbé, že nemela tak dobré oči jako třeba Stacy, ale to nejspíš proto, že Stacy byla upírka, zatímco ona sukuba.
Ozvalo se zašramocení, pak znovu o vteřinu později zase a znovu, pokaždé na jiném místě, rukou se pokusila nalézt spínač, ale nepodařilo se jí to.
Olízla se a Udělala krok dopředu.
„Je tady někdo?“ otázala se, jak nejpevněji dokázala, ale přesto se jí nepovedlo potlačit mírný třes, nenáviděla uzavřené místnosti, uzavřené místnosti ponořené ve tmě, opět k ní dolehlo zašustění, někde se ozvalo zakvílení, škubla sebou a poté se rozsvítilo a ona na poslední chvíli spatřila, jak se na ní řítí dívka s tesáky.
Chtěla uskočit, ale ta dívka byla příliš blízko, narazila do ní a obě dvě spadly na zem, Sarah v ní poznala dívku, kterou našli u knihovny, ale zatímco tam byla nepřítomná, tady se zdála být nepřičetná, svými nehty škrábla Sarah do tváře, ta vykřikla bolesti.
„Co to děláš?!“ dívka cosi zavřískla a svým nehtem jí sekla do tváře, Sarah vykřikla a poté ze sebe tu dívku setřásla, vyskočila na nohy a rozeběhla se ke dveřím a začala do nich bušit.
„Pomozte mi! Pomozte mi!“
Dívka, co na ní zaútočila též vyskočila na nohy a během vteřiny se u ni ocitla.
„Nevím, co se ti stalo, ale můžeme…,“ dívka Sarah uštědřila tvrdou ránu, pak další, následně jí přirazila ke zdi, tesáky se jí vysunuly, zaměřila se na její krk, Sarah jí s vypětím všech sil od sebe odstrčila a znovu zakřičela.
„Pomožte mi někdo!“
Dívce před ní svítily oči, na koutcích svých rtu měla sliny a Sarah znovu udeřila a poté znovu, pokusila se jí zahryznout do krku, ale Sarah se podařilo před ústa dostat ruku, dorážející dívka zavřískla, ale okamžitě na ní znovu zaútočila.
„Pomozte mi někdo! Prosím! Pomozte mi někdo!“ ozvalo se zabušení.
„Sarah jsi to ty?!“
„Jacku ta upírka, ona úplně…!
„Sarah?!“ Sarah? Vydrž!“Jack několikrát do těch dveří udeřil, ale nebylo to nic platné, ty dveře byly velmi pevné, rozeběhl se, narazil do nich vší silou, ale ani to nebylo nic platné.
„Jacku…., Jacku …“
„Vydrž ségra! Vydrž!“
Otočil se ke zdi a zatnul zuby a následně z ni vyrval malou železnou tyč se kterou udeřil do dveří a poté znovu a znovu až se v tech dveřích nakonec Udělala díra, kopl do nich, pak znovu a znovu, po celou tu dobu k nemu doléhalo volání jeho sestry, nakonec se mu podařilo ty dveře vyrazit, vběhnout dovnitř
Viděl Sarah ležet na zemi, ta dívka nad ní měla na bradě krev.
Na nic nečekal, uchopil tu dívku za košili a odmrštil jí na druhou stranu, dívka narazila do zdi, po které se svezla k zemi.
Sklonil se ke své sestře, která se nehýbala.
„Sarah?!“ Sarah slyšíš me, Sarah?!“ ve dveřích se objevila obtloustlá žena.
„Pomozte ji! Ta upírka jí nejspíš kousla, něco jí Udělala, pomozte jí!“
„Ta upírka se nebyla ani schopná posadit.
„Tamhle leží, má na rtech krev, napadla mojí sestru, no tak jí pomozte, jste přece ošetřovatelka! Sarah no tak prober, no tak prober se!“
„Uhni!“ obtloustlá žena k Sarah poklekla a prohlédla si její krk
„Tvá sestra nebyla kousnuta.
„Tak proč měla na bradě krev, jestli jí nekousla, proč měla ta šílená upírka na bradě krev?!“
„Uklidni se Boegene! Nejspíš proto, že kousla tvojí sestru do paže, raději mi ji pomoz dostat na postel.
„Kde jste byla, co za ošetřovatelku opustí ošetřovnu?!“
„Ta, která musí vykonat potřebu, že bych si doprostřed postavila kadibudku?!“
Omlouvám se … já jen…“
Žena mávla rukou.
„Nejsem sice nepříjemnější člověk, moc dobře vím, co se o me povídá, ale o pacienty se starám, jak nejlépe můžu, nevím, co se stalo, ale co tady tvá sestra vůbec dělala?!“
„Šla se pokusit zjistit, jak jsou na tom ti dva hlupáci a tahle holka, která byla naprosto šílená, totálně mimo sebe!“
„Sarah otevřela oči.
„Jacku tys me zachránil?“
„Jasné. Přece bych te nenechal zemřít, kdo by me poučoval, mlátil a tak podobné.
„Někdo by se našel,“ Sarah se bolestí zkřivila tvář.
„Jo, ale nebyl by to ty…“
„Už je to dobré.“
„Dobré? Vždyť ti teče krev z paže, v obličeji si ztřískána…“
„Měl byste jít, vaše sestra bude potřebovat klid.
„Dáte ji dokupy, tahle se nemůže ukazovat před ostatními, držte tu upírku připoutanou k posteli!“
„O tom rozhodnu já pane Borgena a teď jdete.“
„Jacku…,“ Sarah zachytila ruku svého bratra.
„Já vím, neudělej žádnou blbost.
„Najdi toho nebo tu, kdo jí to udelal a nakopej je!“
„Sarah? Ok najdu a rád provedu,“Sarah pustila jeho ruku a vzápětí klesla hlava na polštář.
„Sarah?!“
„Bude v pořádku, tamhle jsou dveře nebo spíše to, co s nich zbylo.“
„Byly pojištěné, že jo?“
„Žena po něm vrhla varovný pohled, Jack se podíval na sestřin zkrvený obličej a pak rychlým krokem opustil ošetřovnu
Venku narazil na Stacy.
„Jsi v pořádku, kde je Sarah?
„Uvnitř. Ta upírka jí napadla, kousla do paže, zkrvavěla obličej…“
„Proboha. Bude v pořádku?“
„Bude. Nás jen tak něco nepoloží a než se tak stane, já zjistím, kdo za tím je.“
„Co tím myslíš?“
„Ta upírka byla úplně nepříčetná, chtela Sarah zabit a nebo při nejmenším zmrzačit, najdu toho kdo jí dostal do takového stavu a…“
„Jacku já vím, že máš zlost, ale podstatné je, že bude Sarah v pořádku a ona by jistě nechtěla…“
„To ona sami řekla, at ho nebo ji najdu.“
„Ok. V tom případe…“
„Nepokoušej se me přemluvit, přesne o tomhle jsem mluvil, nepodnikly jsme nic a mou sestru skoro zabili, ale s dobráckým Jackem je konec a…“
„Jdu s tebou. Zjistíme kdo to udelal a předáme ho tátovi.
„To si nemyslím!“
Stacy si Jacka otočila k sobe.
„Najdeme toho kdo to udelal a předáme ho tátovi, souhlasíš se mnou?!“
Jack semknul rty, uhnul pohledem a nakonec řekl.
„Fajn, fajn, ale nejprve mu a nebo jak doufám ji dám pocítit, jaké je to zahrávat si s námi.
„Nejsem si jistá…“
„Stas. Jestli je mám odevzdat, tak ne bez toho, aby pocítili můj hněv.
„Uvědomuješ si, co to bude znamenat?“
„Jo a je mi to fuk, oni začali první, ještě můžeš couvnout.
„Nezastaví tě ani to, že jich je víc?“
„To me spíš povzbudí, no tak já jsem nelítostný Inkuba, ty bud krvežíznivá upírka!“
„Jsem vegetariánka, jak můžu být krvežíznivá?“
„Tak se zapři, předstírej, je mi to jedno.“
„Jacku! Prosím teď na to zapomeň, na něco takového čekají!“
„To je mi jedno, dostanou to, na co čekají!“
„Počkej s tím dokud nebude Sarah lépe či dokud nezjistíme, jak to vlastně je s Jess.
„Tobě se líbí, že?“
„Ne. Na tom nesejde, jen bych jí měla raději na naší straně a navíc jestli se do toho pustíme, vystavíme ji a všechny ty, kteří se tu snaží jen studovat v obrovské nebezpečí, jestli by přitom někdo zemřel…“
„Ok ok Jeez měla by ses stát právničkou.“
„Jen to ne, dekuji.“
„Jen proto, že nejsem nelítostní upír či jiný krvežíznivý tvor, který by je vmžiku roztrhal ve dví.
„Tohle jsem slyšet nechtěla, štěstí, že jim nejsi.
„Jakmile bude Sarah zpátky a Jess se snad podaří, zjistit, co je vlastně zač, všechny si je poddám.
„Počítej se mnou, vlastně s námi a mimochodem od táty jsem se nic nedozvěděla.
„To už je jedno, už je jasné o co jim šlo.
„Jo Neměli bychom chodit nikde sami.
„Tobě se to řekne, ale me na holčičí záchody nikdo nepustí.
„To jsem taky nemela na mysli.
„A cos tedy mela na mysli?“
„Měli bychom přizvat Jeremyho, vím, že je to frajírek, ale myslím, že není s nimi.“
„Cože, to myslíš vážně?!“
„Popřemýšlej o tom Jacku.
„Tak to ani náhodou, to se raději pokusím dostat na dívčí záchody skrz ventilaci.
„Popřemýšlej o tom, nemůžeme si vybírat.
„To nemůžeme, ale jeho nikdy.“
„Jde tu o to, že se líbí Sarah?“
„Pcha. O to tu nejde, možná trochu, je na něm něco divného.
„A co?“
„Na tom nesejde, ale něco takového už předemnou nezmiňuj, dobrou noc Stas,“ Jack odešel.
Stacy si povzdechla, nakoukla do ošetřovny, ale příliš toho neviděla, Sarah mela zafačovaný obličej, ta jí pokynula, Stacy se k ní přiblížila.
„Vím, že jsem mu řekla, ať je najde a postará se o ne, ale…“
„Prozatím jsem mu to rozmluvila, ale řekla bych, že jsem ho trochu naštvala.
„Proč?“
„Řekla jsem mu, že by si měl najít někomu, komu by mohl věřit, protože to budou nejspíš chtít zkusit znovu a já mu navrhla Jeremyho, já vím, já vím, ale myslím, že není na jejich straně.“
„Stacy. Než aby se s nim stýkal, to raději pronikne na dívčí záchody skrz ventilaci.
„To mi taky říkal a já chápu, že ho nesnáší, protože vypadá tak jak vypadá a má domýšlivé chování, ale přesto…“
Sarah si povzdechla.
„Není to jen o tom, že ano?“
„Je to o dost komplikovanější, chtěla bych ti to říct, ale nemůžu.
„Chápu to, tedy nechápu, ale respektuji to, ale nemůže tam chodit sám, jsou zákeřní a ani nevíme, kdo všechno k nim patří.
„Já vím, já vím, ale Jeremy by byl moc špatný nápad, ale pokud se mi to nezahojí, alespoň se nebude muset vztekat, kdykoliv o me Jeremy zavadí pohledem.
Stacy stiskla Sarah ruku.
„Bude to dobré. Za pár dní potom nebude ani památky.
„Snad máš pravdu. Cítila jsem se úplně bezmocná, chtěla me kousnout, nakonec kousla i když naštěstí do paže, ale co když to nezpůsobil nikdo z nich.
„Co tím myslíš?“ otázala se Stacy v neblahé předtuše.
„Co když za to může to, co jim udělala Jess?“
„To je hloupost, musí to být!“
„Možná, ale my o tom nic nevíme, ona o tom nic neví.“
„Musel to být někdo z nich, byli by toho schopni!“
„Máš pravdu, kandidátu je na to dost.
„Přesne tak. Jsou to všeho schopní šmejdí, později se stavím,“ Stacy chtěla odejít, ale Sarah ji zastavila.
„Kdybych byla jedináček, byla bych mrtvá…“
„Jenže ty nejsi a na tom zaleží,“ dobrou noc,“ Stacy odešla.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   16.07.13 18:55


Jack vrazil do pokoje, kde byli tři mladíci a tři dívky, všichni sebou škubli.
„Co tady chceš Borgene?“ vyštěkl na něho jeden z mladíků.
„Co já chci, chci vědět který z vás šmejdu to na svědomí.“
„Netuším, o čem to blábolíš, okamžitě vypadni z tohohle pokoje,“ všichni tři mladíci se k němu přiblížili a vycenili na něho své zuby.
Jindy by se možná stáhl, ale tentokrát ne.
„Chci jen vědět, kdo z vás to má na svědomí, kdo to udelal té upírce?!“
„Jaké upírce, o čem to blábolíš, ihned vypadni, to je mé poslední varování!“
Jack se na toho mladíka podíval.
„když neodejdu, co mi uděláš, Jakeu?!“
„Myslím, že to nechceš vedet Borgene, možná by ses měl otočit a vrátit se ke své sestře na ošetřovnu, možná, že tě bude potřebovat.
„Má tohle být přiznání?“
„Není k čemu a teď zmiz!“ Jack však zůstal na místě, Jakeovi zasvítily oči, stejne tak dalším dvěma mladíkům.
„Sarah je na ošetřovně?“ otázala se jedna z dívek.
„Nepředstírej, že o tom nic nevíš, napadla jí ta upírka, byla úplně šílená.
Sarah je na ošetřovně..,“ zamumlala ta dívka.
„Zmlkni Daisy,“ okřikl jí Jake.
„Udelal si jí něco?“
„Řekl jsem ti, abys zmlkla a tys své šance měl Borgene, teď tě vyprovodíme sami.
„Můžete to zkusit.“
Jake a ostatní kromě Daisy se zasmáli.
„Chceš mi tvrdit, že zvládneš nás pět?“
„Pokud budu muset.“
„Jsi dneska vážně nejaký vtipný Borgene.
„Slíbil jsem, že vám neublížím, ale pokud mi to nehodláte říct dobrovolně…,“ Jake ho nenechal domluvit, udeřil ho do břicha, druhý mladík ho udeřil do boku, třetí mladík udelal to samé z druhé strany.
„Zbabělci,“ procedil Jack a poté jeho pěsti vystřelily vpřed, Jake se jim však vyhnul a uštědřil mu další ránu.
„Možná bys sis to mel přece jen rozmyslet Borgene, můj táta je boxerský šampion.
„To me neohromí,“ Jack se pokusil Jakea znovu zasáhnout, ale ten se jeho rané opět vyhnul a vzápětí mu uštědřil další ránu a poté další.
„Jsi pomalý, jak bys taky nebyl, když si ubohý inkuba, dobrý ledajak na oplodnění blbky, jako je tamhle Daisy,“ Jake mu uštědřil další ránu, ti dva srazili Jacka k zemi, udeřili ho do zad, poté do žeber, Jake následně do brady.
„Nechte ho!“ vykřikla Daisy, ale další dvě dívky jí stáhly zpátky na postel.
„Tvá sestra je mrcha, děvka, ale já s tím nemám nic společného, nikdo z nás, je ti to jasné,“ oba mladíci udeřili Jacka znovu do zad, Jackovi ze z úst vydralo bolestné zaúpění, dívky, které držely škubající Daisy se zasmály.
„Máš už dost anebo by si chtěl víc?“ otázal se ho Jake poté, co mu uštědřil další kopanec do žeber.
„Lžeš! Musel to být někdo z vás a nebo někdo z vašich přátel.
Jake mu uštědřil další tvrdou ránu, jeden z tech dvou mladíků ho udeřili z druhé strany a poté do něj ten třetí kopnul a Jack se svalil na zem, ty dvě dívky se znovu zasmály.
Jack se pokusil postavit, ale nešlo to, Jake se k nemu přiblížil, ve tváři se mu zračilo opovržení.
„Možná bych tě mel kousnout, bylo by zajímavé sledovat, jak by sis s tím poradil, ale nestojíš mi za to,“ po těchto slovech ho chtěl Jake ještě jednou kopnout, ale v tom ho někdo chytil za tričko a odhodil na druhou stranu pokoje, dívky zmlkly, další dva mladící zíraly s otevřenými ústy na Jeremyho.
„Co se do toho pleteš?!“ vyjel na nej Jake, když se vzpamatoval a podařilo se mu postavit.
Jeremy se k nemu otočil.
„Postarejte se o nej,“ přikázal Jake tem dvěma, ti se na Jeremyho vrhli, ale ten oběma uhnul, natáhl ruku, do které narazila pest jednoho z tech mladíku, tomu vytryskly slzy.
„Na co čekáš, dostaň ho!“ zakřičel Jake na toho druhého, který očividně váhal.
Ten nakonec zaútočil svojí pravou nohou, mířil na Jeremyho hlavu, ale Jeremy byl rychlejší, jeho sevřená pest udeřila do té nohy, ozvalo se křupnutí, mladík zařval svalil se k zemi.
„Nepotřebuji tvojí pomoc, nechci tvou pomoc,“ zachraptěl Jack, který se namáhavě stavěl na nohy.
„Nedělám to kvůli tobě,“ odtušil Jeremy a sledoval Jakea, kterému na tvářích vyrašily chlupy.
„Kvůli tréninku,“ odtušil Jeremy ještě dříve, než se Jack zeptal.
Jake se k Jeremymu přiblížil.
„Myslíš, jaký nejsi silák co?“
„Nemyslím, jsem o tom přesvědčen, nemusíme to dělat, já s ním odejdu a vy si tu můžete navzájem foukat své bolístky.
Jake ze sebe vydal chrčivý zvuk a poté jeho mohutná pest vystřelila.
Jeremy zůstával v klidu, ruce měl, poděl tele, dívky na to hleděly se zatajeným dechem, na Jakeových rtech se rozlil úšklebek, jeho pěst už byla téměř u Jeremyho obličeje, když ten neposlední chvíli uskočil na stranu.
Jake ze sebe vydal řev, Daisy využila toho, že ty dívky povolila, obě dvě udeřila do nosu a poté se k Jakeovi rozeběhla.
„Nech je!“ Jake jí udeřil loktem do obličeje, Daisy se zapotácela, ale udržela se a vzápětí se dotkla Jakeových uší a tomu se v nich rozezněl její hlas.
„Okamžitě toho nech!“ vykřikl, odstrčil jí od sebe, v očích se mu odrážela zuřivost.
Daisy od neho začala ustupovat, v očích se jí odrážel strach.
„Máš k němu důvod, tohle si neměla dělat, já jsem tvůj bratr, tvůj bratr!“
„Tak se jako můj bratr chovej!“ šeptla.
„Chovám se tak, jak si zasloužíš!“ jeho pěst vyletěla vpřed, ale Daisy nezasáhla, jelikož se pokojem rozezněly hlasité zvuky, všichni kromě jedné z dívek se chytli za hlavu.
„To že ubližuješ jim, mi nevadí, ale naší sestry se nedotkneš!“
„Ty mrcho!“ zachrčel Jake, dívka vedle daisy ještě více pootevřela svá ústa, všichni vykřikli.
„Myslím, že by to pro teď stačilo, vem ho sebou titáne.
„Toho se neodvážíš,“ zachrčel Jake, jeho sestra se na neho podívala, Jake klesl na kolena.
„Zapomínáš, že já jsem ta nejstarší a vy jdete, hned!“
Jeremy nabidl Jackovi ruku, ale ten ho odstrčil.
„Nepotřebuji žádnou pomoct a tvojí už vůbec ne!“
„Ty se jenom potřebuješ podobat své sestře, aby tě tak netížily výčitky.
„Sklapni!“ Jack se postavil na nohy a následně se z toho pokoje vypotácel, na chodbě se musel opřít o stenu.
„Možná bys měl Stacy více poslouchat,“ poradil mu Jeremy a poté odešel.
Jack mel touhu říct mu něco peprného, ale nechal to být, už jen proto, že mu třeštila hlava, hučelo v uších, žebra ho příšerně bolela, příčila se mu myšlenka, že mu ten Jeremy pomohl, přímo se mu hnusila, ale hluboko v sobe si uvědomoval, že kdyby se tam neobjevil, ten vlkodlak by ho zmrzačil, vůbec to nepromyslel, neměl tam chodit, vždyť to slíbil Stas, však si chtěl jen promluvit, zašklebil se a následně zaúpěl, co si to nalhává, chtel se ji pokusit ublížit, jenom mu nedošlo, že se neumí prát.
Jacku, co se stalo?!“ přiběhla k nemu Stacy.
„Nic moc, jen nevinný pokec.
„Ty si tam šel? slíbil si mi, že nic neuděláš, musíme tě hned dostat na ošetřovnu“Ne. Dostaň me na pokoj, zítra to bude dobré.
„Mám s tebou jít do klučící časti?“
„Taky me můžeš nechat v knihovně, lehnu si na knihy a budu v pohodě.., au, moje žebra.
„Mel by se ti na to někdo podívat, můžou být zlomená, copak si se zblažil, kolik jich tam bylo?“
„Tři vedl je Jake vlkodlačí…,“ nedokážu ani vymyslet vtipnou urážku.
„Mohlo to být horší, jak ses odtamtud dostat a vážně musíme do klučící části?“
„Můžeš me vzít do holčičí, ale pokud by me takhle viděly, máš ponětí, co to udělá s mou pověstí?
„Jsi neskutečný…“
„Jestli jde o to, že jsi nikdy neviděla nahého kluka…“
„O to tady nejde…“
„Takže ty už jsi jich pár viděla?“
„Potom ti nic není, neřekl si mi, jak si se odtamtud dostal, vyhodili tě potom, co předvedli, že jako jednotlivci nestojí za nic?“
„Jo… ne pomohl mi titánek Jeremy.
„Jeremy?“
„Jo. Jeremy objevil se tam z ničeho nic, možná už tam byl, tak či tak, vyřídil ty tři bez větších problémů, já se ho o to neprosil.
„To je mi jasné, ale pokud by to neudělal…“
„Pcha jak říkám je na něm něco divného a Stacy.
„Ano?“
„Takhle me Sarah nesmí vidět, víš co potřebuji?“
„Stacy se na neho nechápave podívala, ale pak jí to došlo.
„Na to zapomeň. Jsi kamarád, ale ne zas takový.
„Škoda. Zkusil jsem to, ale budu někoho potřebovat.
„někoho ti seženu, tak jsme tady,“ z koupelny vyšel nejaký mladík, když spatřil Stas, rychle se obalil ručníkem.
„Netušil jsem, že vy dva, co se ti stalo.
„Nejprve se oblekni a my dva absolutně nic, tady sedni si.
„Zas tak blbe na tom nejsem.
Stacy se otočila, když se jí ten mladík zeptal.
„viděla jsi…, však víš?“
„Stal si předemnou min 10 sekund, co myslíš?“
Mladík se rychle otočil a zmizel v koupelně.
„opovaž se hnout,ů přikázala mu Stacy a poté odešla.
„Za deset minut se vrátila se zrzavou dívkou, která Jackovi více než ochotně pomohla urychlit jeho léčení.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   05.08.13 21:10

Sarah se probudila. Mastička co jí dala ta žena jí mírně pálila.
Opatrné se posadila na postel a rozhledla se kolem sebe.
Neviděla téměř nic, ale přesto mela pocit, že něco není v pořádku, měla takový divný pocit.
Zatoužila dotknout se svého obličeje, ale neudělala to, ta ošetřovatelka jí říkala, že by to nebyl dobrý nápad.
„Všechno je dobré, musíš se uklidnit,“ zamumlala tiše a poté si chtěla lehnout, ale v tom se ozvalo tiché zasténání.
Upřela pohled do tmy, ale Neviděla nic.
Zasténání se ozvalo znovu, kromě ní tady byla ještě ta šílená upírka, co jí přivázali a ti dva pubertáčtí kyklopové, ale ti přece nebyli zranení,“ sténání se ozvalo znovu, přicházelo z blízka.
Sáhla rukou na stolek vedle sebe, nahmatala tam mobil, přitáhla si ho k sobe.
Zasténání se ozvalo znovu a do toho se přimíchalo slabé zavrčení, škubla sebou a poté se display jejího mobilu rozzářil.
„Timothy jsi to ty?“ otázala se mladíka na vedlejší posteli, který byl pokrytý srstí.
„Timothy slyšíš me?“ otázala se znovu šeptem, Timothy na ní hleděl, ale nezdálo se, že by na ní reagoval.
Lehce se ho dotkla, Timothy sebou cukl a z jeho úst vyšlo další zasténání.
„Co se ti stalo, kdo ti ublížil?“
„Nepotřebuji tvojí péči.“
„Možná bys měl chtít, kdo ti to udelal, Jake?
„“Tvůj přítel, mstil se nám za to, že jsme..“
„Můj přítel? Já žádného nemám a za co se vám můj údajný přítel mstil?“
„Jake si chtěl něco vyřídit s Jackem.
„Jake ublížil Jackovi, proč by to Jake dělal?“
„Možná, že se chtěl pobavit, co já vím.“
Sarah mu namířila mobilem na obličej, Timothy uhnul.
„Mohla by si na me nemířit, mohla bys me nechat spát a nebo se o to pokoušet“Přestanu až mi řekneš, jestli si se toho zúčastnil?“
„Potom ti nic není.“
„Mluvíme tady o mém bratrovi.
„Zasloužil si to, dostal by mnohem více, kdyby se tam neobjevil ten zpropadený Jeremy.
„Jeremy mu pomohl?“
„Jo. Objevil se tam odnikud a hned se do nás pustil.
Sarah se zatvářila pochybovačně.
„Je to tak. Začal nás mlátit, snažili jsme se mu bránit, ale on mel telo jak z betonu, nebylo to fór.
Sarah ťukla prstem do jeho zraněné ruky.
„Au! Copak si se zblažila.
„A podle tebe nebylo fór, když jste se vy tři předpokládám
, že váš kámoš Tommy nezůstal pozadu, pustili do mého bratra, který není žádný rváč.
„Možná, že by měl byr, pokud provokuje lidi kolem sebe, svými blbými vtipy a narážkami…. Sarah Timothyho lehce udeřila pěsti do zraněné ruky.
„Au! Ty si se vážně pomátla.
„Promiň, musí to být nejaký reflex na tu mastičku, co mi tu dívají.
„Jsi nenormální, ale perfektně se hodíš k té Stacy a k té divné nové jménem Jessica.
„Býval si pohodový kluk Timothy.“
„A tys bývala a vlastně si všem pro smích,“ opáčil Timothy a poté se otočil na druhou stranu, i když to nebylo zrovna snadné.
Sarah si s povzdechem lehla.
Nepřekvapilo ji, že tam Jack šel, vždyť mu to sama řekla, Stacy se mu to sice pokusila vymluvit a on jistě naoko souhlasil, ale pak tam stejne šel i navzdory tomu, že ví, že tam Jake není nikdy sám, takže jestli se něco semele, nebude stát proti jednomu, ale nejméně proti třem.
Nechtěla myslet, co by se stalo, kdyby se tam Jeremy neobjevil, kdyby ho odtamtud nedostal.
Sarah si povzdechla, zavřela oči a chtěla se pokusit usnout, ale po několika vteřinách k ní dolehlo škrábání.
Ignorovalo to, ale ozvalo se to znovu, tentokrát silnější, posvítila na ostatní rukou na displeji, všichni co tam byli, spali více méně neklidným spánkem.
„Škrabání se ozvalo znovu, posadila se a následně se dotkla nohama zemi.
Zachvěla se, netušila proč, podlaha nebyla studená.
Škrábání se ozvalo znovu, bylo již docela hlasité, ale nezdálo se, že by to někoho dalšího probudilo.
Udělala několik kroku a při každém kroku se zachvěla.
„Je tady někdo?“ otázala se tlumené, žádná odpověď, přiblížila se ještě více a znovu se zeptala, opět žádná odezva, ale když Udělala další krok, vztyčil se před ní stín a natáhl k ní ruku, Sarah vyjekla a uskočila dozadu, kde zavrávorala, ale podařilo se jí udržet na nohou.
Dveře naproti ní, se otevřely a v nich stála ošetřovatelka, která si jí přísně mířila, místo vlasu, syčelo na Sarah několik hadů.
„Co si myslíš, že děláš?!“ vyštěkla na ní.
„Slyšela jsem škrabání a když jsem se k té zdi přiblížila, vztyčil se předemnou stín a natáhl ke me ruku…“
„Jaké škrábání, jaký stín? Jestli si mi něco sebrala…!“
„Nic jsem si nevzala, bylo to…, to je jedno, možná je to tím snem.“
„Nejspíš, mohla si tu něco zničit.“
„Já jsem v pořádku.“
„To vidím, ale některé věci ne.
Sarah chtěla něco říct, ale nakonec se jen vrátila do své postele, přikryla se a po chvilce usnula.
„Stín, co k někomu natahuje ruce decka a jejich představy,“ zavrčela žena a místo hadů mela na hlavě své černé vlasy.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   15.08.13 15:24

Jess spala neklidným spánkem. Znovu se pokusila dovolat svému otci a znovu neúspěšně, volala mu ve chvíli, kdy býval doma, převalila se na druhou stranu a vzápětí na sobe ucítila nejaký dotek.
Otevřela oči a rychle se posadila, před ní totiž seděla tmavovlasá dívka.
„Ty nespíš v tomhle pokoji.
„Jsi docela bystrá,“ pronesla ta dívka jízlivě.
„Co chceš, co tady děláš?“
„Chtěla bych si jen popovídat,“ ruka té dívky se dotkla její, Jess sebou škubla.
„Nechci ti ublížit.
„Měla bys odejít.“
„To bych měla, ale neodejdu.
„Budu křičet.“
Dívčiny rty se zvlnily v úsměvu.
„Nebudeš. Jediné, co chci je si s tebou promluvit, podívej se mi do očí a uvidíš, že říkám pravdu.“
„Jestli si chceš tak nermomoci promluvit, sejdeme se ráno v jídelně.“
Dívka před ní zavrtěla hlavou.
„Takhle to nefunguje, podívej se mi do očí, dívka Jess lehce škrábla.
„Au! Co to s vámi je?“
„Jsme nadšené z toho, že jsi mezi námi, podívej se mi do očí a opakuj po me.
Jess zavrtěla hlavou a chtěla se postavit, ale tmavovlasá dívka jí přiměla se zase posadit
„Ráda bych si s tebou promluvila po dobrém, hleď do mých očí, hleď do nich a všechno se vyjasní.
Jess se chtěla odvrátit, ale nepodařilo se ji to.
„Tak je to správné, tak to má být.“
„O čem si se mnou chtěla mluvit?“ otázala se jí ztěžka Jess.
„Rada bych se dozvěděla něco o tvém otci.
„O mém otci?“ opakovalo Jess.
„Ano o tvém otci, víš, kdo je, kde je, kdo jsou jeho další děti?“
„Nevím kde je můj otec, on nemá žádné další děti
„Jistě, že má, musíš si jen vzpomenout, zahleď se mi znovu do očí, Jistě si vzpomeneš.“
„Můj otec nemá další děti, jsem jedináček.
Dívka před ní zasyčela.
„Kdo si myslíš, že je tvůj otec?“
„Thomas pracuje jako ekologický právník.
„Ona skutečně věří tomu, že ten člověk je její otec,“ blesklo té dívce hlavou
Dotkla se Jessininy brady.
„Pamatuješ si na něco neobvyklého, na něco či někoho, kdo vás navštívil?“
Jess na ní hleděla s prázdným pohledem.
„Tak vzpomínáš?!“ dívka jí znovu škrábla.
I když tahle hlupačka neměla o ničem ponětí, někde hluboko v ní to musí být, zcela Jistě je to ona, to co udělala těm dvěma pubertákům a té upírce, přece muselo z něčeho vycházet.
„Musíš si vzpomenout, Jistě se tam u vás objevil, někdo zvláštní, no tak vzpomeň si!“
„Bolí me hlava,“ zamumlala Jess.
„To je mi úplně jedno, musíš si vzpomenout, no tak dělej!“
„Bolí me hlava,“ zopakovala bezduše Jess.
Tmavovlasá dívka s ní zatřásla a přitom si uvědomila, že se u Jesenina nosu objevila krev.
Dívka před Jess zachrčela, ale teď nemohla ustoupit, už jen chvilku a zjistí, co chce, vždycky to zjistila.
Zaryla své nehty do Jesinina ramene.
„Musíš si vzpomenout, někdo se tam Jistě objevil, řekni mi to, řekni mi to!“
Jess tlumené vykřikla, ale její vyraz, zůstával prázdný, krev se objevila i u jejího levého ucha a vzápětí se jí před očima mihnul obraz.
Její otec mluvil s nějakým vysokým mužem tmavé pleti, působil ustrašeně.
Kde je?!“ zeptal se ho ten muž, její otec zavrtěl hlavou.
„Kde je?!“ zeptal se ten muž znovu a její otec se přitiskl ke zdi, aniž by se ho kdokoliv dotknul.
„Zeptám se té ještě jednou, kde je jeho dcera?!“
„Neřeknu, přisahal jsem.“
Muž naproti němu se zasmál.
Přisahal jsi, ty jsi přisahal?!“ znovu se zasmál a jeho řezavý smích se rozlehal po celém dome a zakrátko k nim dolehl dětský pláč.
„Tušil jsem to,“ pronesl, její otec se prohnul, jako by ho někdo udeřil do břicha.
„To nemůžete, nemůžete si jí vzít, byla mi svěřená…,“
„Muž který byl na prvním schode se k němu otočil
„Jdi spát,“ pronesl a její otec se svezl k zemi a muž pokračoval po schodech nahoru k pokoji, ze kterého se ozýval dětský pláč
Jess znovu vykřikla, oči jí začaly pálit, obraz zmizel a dívku před ní někdo odhodil na protější stěnu.
Ta se zvedla a v očích se jí odrážel vztek.
„Tady nemáš co dělat! Tohle je dívčí ložnice!“
Mladík stojící naproti ní se k ní přiblížil.
„Zmiz odtud nebo začnu křičet!“
„Zmizíš li ty, zmizím i já!“
„Nezahrávej si se mnou Jeremy, budu křičet.
„Dej se do toho, zajímá me, jak jim vysvětlíš, že je ta nová zhypnotizovaná.“
„Myslíš, že tomu někdo uvěří, víš, kdo jsem, že ano?!“
„Těžko zapomenout, ale tys možná zapomněla, že ne všechny můžeš zhypnotizovat.“
„Opravdu? Nevím o nikom,“ její hlas zněl posměšně, ale Jeremymu neunikla nejistota.
„Třeba takový zástupce, ředitelův bratr, už jsi to párkrát zkoušela a pokaždé jsi selhala.“
Dívka před ním zlostně zaprskala.
„Odejdi a já na to zapomenu.“
„Mám tě tady s ní nechat o samotě, to by si rád, vid?“
Jeremy její poznámku ignoroval a přešel k Jess, která seděla na posteli a upírala před sebe prázdný pohled.
„Je to na tobě Jolie, tvoje volba, tvoje důsledky.“
Jolie něco zachrčela a chtěla projit kolem něho, když jí zadržel.
„Myslím, že jsi zapomněla na jednu maličkost.“
Vztekle se mu vytrhla, postavila se před Jess a luskla prsty, Jess zmateně zamrkala,
Jeremy, který ještě před tím lusknutím setřel krev z nosu a ucha, přistoupil ke dveřím, u kterých stála Jolie, ta na něho upřela nenávistný pohled.
„Představuji si věci, ke kterým bych té mohla donutit,“ zasyčela.
„Zůstává to jen u představy, sžíravý to pocit, že ano?“ opáčil Jeremy a poté jí vystrčil na chodbu, Jess se pohnula a začala se kolem sebe rozhlížet, nakonec si lehla a usnula.
„Tohle není konec, jestli si vybral jejich stranu…“
Psst…,“ Jeremy položil svůj prst na její ústa, Jolie ho od sebe odstrčila.
Očividně chtěla něco říct, ale neřekla, ukázala Jeremymu vztyčený prostředníček a poté rychlým krokem odešla pryč.
Jeremy se zahleděl na její pokoj a poté prošel zdí, mladík, který už ho jednou viděl, se zastavil ve vzdálené chodbě, protřel si oči a poté se podíval na skleničku mléka.
„To asi také nebude ono,“ zamumlal, zívl a následně se vrátil do svého pokoje, který sdílel s Jackem.
„Doufám, že tu není Stacy.“
Jack zívl.
„Co by tady dělala, vše podstatné už stejne viděla.“
„Ha ha moc vtipné.“
„Kdes vůbec byl?“
Na chodbě.“
„Nešpehoval jsi náhodou?“
„Co? Já jasně, že ne.“
„Hm hm.“
„Tohle si odpusť, byl jsem na chodbě, na neutrálním území.
„A cos tam dělal?“
„Vracel jsem se s mlíkem, co jiného.“
„Proč s mlíkem, myslel jsem, že ujíždíš na Kakau.!
„Já na něm neujíždím, řekl jsem si, že je čas vyzkoušet něco jiného.“
„Vážně? Zničehonic nic? Protože jestli si dobře vzpomínám, málem si kvůli šálku kakaa pokousal naší učitelku.“
„To bylo ve školce a málem.“
„Tak proč teda?“
„Protože…,“ mladík si vzpomněl, jak před dvěma dny viděl Jeremyho procházet kolem dvou strážných v pozlacené zbrojí.
„Na tom nesejde, dobrou noc,“ mladík položil mléko na stůl a poté si lehl na postel.
„Toho takhle necháš celou noc?“
„Proč ne?“
„Tys nikdy neslyšel o mlékovém rarachovi?“
Mladík na druhé posteli mávl rukou.
„Dobrou noc.
„Jak myslíš,“ oba dva zhasli.
O dvě hodiny později se u toho stolku objevilo malé stvoření a náraz tu sklenici vypilo, zamlaskalo, položilo na mladíkovu postel knoflík a zmizelo.
Mladík se probudil, natáhl se pro sklenici, k jeho údivu byla prázdná.
Pohledl na Jacka, který Očividně tvrdě spal.
„Mlékový rarach k popukání,“ zabručel a poté si lehl a během chvilky usnul.
O čtyři hodiny později se tam to stvoření objevilo znovu, když zjistilo, že je sklenice prázdná, zklamané se olízlo a tu sklenici doplnilo čerstvým mlékem a zmizelo
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   29.08.13 15:47

Jack vstoupil na ošetřovnu.
„Vidím, že máme nové dveře.“
Ošetřovatelka po něm vrhla nevrlý pohled.
„Nechápu, co jí vadí, to byla pochvala.
„Vypadáš už o dost líp?“ poznamenala Sarah, když se ztěžka posadila.
„Za to ty vypadáš jako by tě přejel patrní válec s buldozerem.
Sarah se kysele ušklíbla.
„Nemám to tady tak snadné jako ty.“
„Můžu ti sem někoho přivést a nebo Stacy, zda se, že jí to docela jde.
Oba dva uslyšeli zasténání, pohledy jim padly na Timothyho.
„Tenhle ten zrádce by mel skončit někde jinde,“ zachrčel Jack.
„Tam bys skončil ty, pokud by se tam neobjevil ten zatracený Jeremy,“ zavrčel Timothy, ale poté znovu zaúpěl.
„Nemám z něho dobrý pocit, ale za tohle ho musím obdivovat.“
Sarah se zamračila.
„Na násilí není nic obdivovatelného, nemuselo k němu vůbec dojít, kdyby si tam v prvé řade nevtrhl.“
„To tys mi řekla, ať je najdu.“
„Já vím, ale poté jsem řekla Stacy ať tě najde a řekne ti, ať to neděláš, nebo tě snad nenašla?“
Jack věděl, že je to soše řečnická nežli skutečná otázka.
„Jo řekla mi to, ale já jsem, proste…“
„Na tom už nesejde. Hlavně, že jsi v pořádku,“ Timothy znovu zasténal a Sarah si v matné záři svíček všimla, že jeho noha je zmodralá.
„Myslím, že potřebuji pomoc,“ zavolala na ošetřovatelku, ale ta se zvedla a odešla pryč.
„On potřebuje pomoc,“ zavolala za ní Sarah, ale žena se nezastavila a brzo jim zmizela z očí.
„Tak to bylo divné i na ní,ů zamumlal Jack.
„Timothyho noha zmodrala.
„No a? Něco takového mu patří.
„To není samo sebou.
„To je jeho problém, ať mu s tím pomůže jeho nový přítel Jake.
„Jacku. Něco se s nim deje a ona odešla pryč!“ Sarah chytla Jacka za ruku.
„Ok ok, i kdyby, co s tím asi tak naděláme?
Já jsem Inkuba, nikoliv chirurba.
„Já nevím, ale tohle by se přece nemělo…,“ oba dva uslyšely zasténání, které přicházelo z opačné strany.
„To jsou dvojčata.“
„Běž se na ne podívat.
„Proč bych mel, mají co si zaslouží.
„Jacku udelej to.“
„Fajn, fajn, Hlavně na me nezkoušej ten svůj pohled,“ zabručel Jack a k tem dvěma se přiblížil.
„Co vy tady vy dva děláte…,“ jack pootevřel ústa, oba dva bratři měli modré obličeje.
„Tohle není dobré.“
„Co není dobré?“ Sarah se pokusila vstát, ale nepodařilo se jí to.
„Nic nic, jenom se mi to zdálo.“
„Jacku, co se tam deje?“
„Nic jsou víceméně v pohodě,“ zalhal Jack, který sledoval, jak oběma na krku nabíhají výrazné modré žíly.
„Za chvíli tam dojdu.
„To nebude třeba, jak říkám, jsou úplně v pohodě, že ano lidi?“
„Ano jsem,“ napodobil hlas jednoho z nich a poté se zlehka dotkl jejich čela, ucukl svou rukou, oba dva měli svá čela rozpálené.
„Co to má sakra…,“ tok jeho myšlenek přerušil jeden z nich, který zčistajasna vyskočil z postele, přiskočil k nemu, ruka se mu obepnula kolem Jackova krku a poté ho přirazil ke zdi a Jacka pohltil žár.
„Sarah! Sarah! zasípal mladík před ním zvýšil svůj stisk a s tím se zvýšil i žár, během několika vteřin chytlo Rackovo oblečení.
„Sarah! Jacku! Zakřičela Sarah, ale nemohla se k němu přiblížit, to už vstal i druhý mladík, kolem kterého také sálal žár a začal se k ní přibližovat.
„Jacku! Jacku!“ vykřikla několikrát, ale pro jejího bratra už bylo pozdě, jeden z tech mladíku upustil na zem jeho oblečení.
„Ne… ne… ne…,“ šeptala horečnatě a ustupovala přitom dozadu ke dveřím, mladá dívka, která byla až do Ted přivázaná se posadila a začala se chechtat, oba dva mladící se k ni začali pomalu přistupovat, Sarah došla ke dveřím, zalomcovala s klikou, ale nebylo ji to nic platné a on byli bliž a bliž až jí jeden z nich tvrdě udeřil do břicha a celé její telo pohltil žár.
Z úst jí vyšel výkřik.
Sarah se prudce posadila, byla celá zpocená, otočila se na Timothyho, zdál se být normální.
„Jacku jsi tady, Jacku?“ zavolala tiše.
Dveře se otevřely a dovnitř vešel Jack.
„Sarah jsi v pořádku, co se stalo?“
„Nic. byl to jen sen."
„Sen? Jsi zpocená, ty nejsi nikdy zpocená, co bylo v tom snu?“
Nic na tom nesejde, kde jsou Stacy a ta Jess?“
„Předpokládám, že na hodině.
„Proč nejsi ty na hodině?“
„Protože jsem mel pocit, že bys me mohla potřebovat a to je důležitější nežli nějaká blbometrie.“
„Ta blbometrie se ti může jednou hodit, protože nikdy…“
„Protože nikdy nevíš, kdy se ti muže hodit, jo já vím,“ přerušil jí Jack.
Sarah ho chtěla obejmout, ale on ucukl.
Jsi zpocenější nežli ta nejzpocenější ponožka.
„To sis mohl nechat pro sebe.
„Mohl, ale znáš me,“zašklebil se a poté jí objal.
„Ať už se ti zdálo cokoliv, byl to jen sen, za chvíli té pustí.
„Ozvalo se zakašlání, za nimi stala ošetřovatelka.
„Vlastně vaše sestra muže jít.
„Necháte ji osprchovat?“
„To může ve svém pokoji.“
„Její pokoj je odsud dost daleko.“
„Potřebuji volnou postel hned.“
„To se zase něco stalo?“
„Potom vám nic není, pane Borgene.
„Já myslím…“
„Nech to být, já to zvládnu.“
„Jsi v noční košili, navíc si zpocená, ten dotyčný to jistě chvíli vydrží.“
Ošetřovatelka jim vrazila do rukou Její věci a poté je vystrčila na chodbu.
„To je neuvěřitelný, to je…“
„Na tom nesejde, Hlavně, že jsem z té ošetřovny pryč.
„To chápu ta ženská děsná.“
„Ne kvůli ni ne, jen se tam děly divné věci?“
„Jaké věci, to je jedno, řekneš mi to později,“ Jack jí doprovodil až na okraj dívčích ložnic a poté odešel do třídy.
„Na chodbě nikdo nebyl, ale ve chvíli kdy otevřela dveře svého pokoje, se ozvalo cvaknutí, někdo si jí vyfotil.
Nechala to být a vstoupila dovnitř.
Dívka, která ji vyfotila, zastrčila mobil do kapsy a poté před sebe natáhla ruce a vzduch kolem ní se oteplil o několik stupňů, s úšklebkem nechala své ruce klesnout podél těla a poté zaplula do svého pokoje.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Mason
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1347
Age : 34
Nálada : Mnohem lepší
Registration date : 14.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   07.09.13 15:44

Stacy vycházela z koupelny, když narazila na Jeremyho.
„Co tady děláš, uvědomuješ si, že bys tady neměl být?“
„Nejsem si vědom, že bych porušoval nějaká pravidla,“ usmál se na ní a Stacy se rozbušilo srdce.
Nechápala to.
„Stojíš na chodbě před dívčí koupelnou, to je podle tebe normální?“
Jeremy se jí zlehka dotknul, polilo jí horko, odstrčila ho od sebe.
„To máš pravdu, stojím před dívčí koupelnou.“
„A..?“
„A nic, nikde nevidím nápisy vyhrazeno pouze pro dívky.“
Stacy zrudla.
„No… to sice není, Jeremy jí zaskočil a nejenom těmi slovy, nechápala, proč se v jeho přítomnosti cítí nesvá, kluci jí nezajímali a on už vůbec ne.
„Jsi v pořádku?“ otázal se jí a jeho hlas zněl ustarané anebo jí to tak přišlo, kolem něho to bylo divné.
„Stacy vnímáš me?“ přiblížil svůj obličej k jejímu, ucukla.
„Laskavě toho nech a odejdi.“
Jeremy si pročísl své vlasy, znovu se jí rozbušilo srdce, nenáviděla to, ale nemohla si pomoc, přece věděla kdo se jí líbí.
„Fajn tak si tu zůstaň,“ chtěla kolem neho projít, když se zlehka dotkl její paže, tělem jí projelo zabrnění.
„Co si myslíš o té nové Jessice?“ zeptal se jí.
„Co si o ní myslím, proč se ptáš?“ zeptala se jemněji, nežli ve skutečnosti chtěla, bylo to jako by jí nějak ovlivňoval, ale on přece nebyl siréna, ani hypnoter, byl to titán, alespoň si to myslela.
„Myslím, že je fajn, trochu divná, ale fajn, vyklouzlo jí z úst.
„Chtěla by ses s ní lépe seznámit?“
„Já už se s ní přece znám.“
Jeremy se k ní ještě více přiblížil, jejich rty se již téměř dotýkaly.
„Myslel jsem intimně, jako takhle," po těchto slovech jí políbil.
Stacy sebou škubla, někdo jí položil ruku na rameno, škubla sebou znovu.
„Jsi v pořádku Stas?“ uslyšela Sarah hlas.
Sarah ty jsi zpátky?“
„Jo. Jsi v pohodě?“
„Jop. Proč bych nemela být?“
Sarah se ohledla na skupinu dívek, které si na Stacy ukazovaly a něco si šeptaly.
„No měla si ve tváři takový výraz.“
„Jaký výraz, o čem to mluvíš?“
„No slastný, jako by se ti zdálo něco pěkného s někým.“
„Me? To je hloupost a vůbec bavme se o tobě, to už jsi v pořádku?“
„Tak úplně ne, ale podle naší laskavé ošetřovatelky jsem v pohodě, au.
„Ta mrcha,“ ulevila si Stacy a pak se obrátila na šklebící dívky.
„Na co tak zíráte?“
„Měla by sis to urovnat, popřemýšlet koho vlastně chceš," promluvila jedna z nich a poté se se smíchem rozešly.
„Netuší, o čem mluví.“
„Možná ne, ale opravdu si vypadala jako by si mela tak nějak erotický sen.“
„Já nemám žádné erotické sny!“
Sarah na ní upřela pohled.
„Tak fajn mám jako každý, ale rozhodne, nesním uprostřed dne a navíc u koupelny.
„Tak proč si tady stala?“
„Objevil se tu Jeremy a..“
„Jeremy? Sem přece žádní kluci nesmí.“
„Pcha. Jako by ho to zastavilo.“
„To máš pravdu, ale Jeremy to být nemohl.“
„Vím, s kým jsem mluvila.
„Já ti to neberu, ale Jeremy je cel“ou dobu tam venku.“
„Musel si odskočit, byl tady.“
„Obávám se, že nikoliv, celou dobu jsem ho a ostatní sledovala.“
„Proč bys to…,“ Stacy vyhlédla z okna a uviděla několik polonahých mladíků, jak hrajou voleyball, Jeremy, který se chystal poslat míč do hry, na ní mrkl, div od toho okna neodskočila.
„Stacy, co se deje?
„Nic. Možná bych si mela jít lehnout.“
„Vždyť je teprve odpoledne a navíc nás čeká turnaj v ruských kuželkách, nemůžeš nás v tom nechat, já v tom nejsem dobrá, Jack sice jo, ale dává do toho takovou sílu, že spíš srazí lidí kolem nežli ty kuželky.
„Já nevím, možná, že jsem na sebe lila příliš teplou vodu.“
„Prosím Stacy, jestli prohrajeme, tak nás nenechají ty furie nepokoji, prosím, co si vůbec viděla, či se ti zdálo, že tě tak rozhodilo?“
„Bylo to…, to je jedno, tak dobrá, jenom proto, že nechci, aby se mi ty mrchy šklebily do tváře a navíc by nikdo neměl skončit na zdejší ošetřovně.“
„S tím mohu jen souhlasit,“ zamumlala Sarah, která si vybavila nejprve stín, vynořující se ze zdi a pak ten hodně divný sen.
„Sarah? Sarah jsi s námi nebo na orbitě?“ uslyšela Jackův hlas.
„Co tady děláš, tohle je dívčí část.“
„To je, ale nikde tu nevidím napsáno: vyhrazeno pouze pro holky,“ Stacy se zachvěla.
„Co? Řekl jsem snad něco?“
„Nic. Pojďme, máme nejvyšší čas.“
Byla již téměř dole, když zaslechla, jak Jack pohrdlivě mumlá.
„To je k neuvěření, na pár minut si jen tak odpadne a oni ho přesto nechají hrát.“
Stacy zamrazilo.
„A kdy to bylo?“
„Co na tom sejde, má protekci.“
„Řekni mi, kdy to bylo?“
Proč by tě to mělo zajímat?“
„Prosím řekni mi to?“
„Asi před deseti minutami, proč byl tady snad?“
„Jistě, že ne, jak by asi mohl.“
„Jack se na Stacy podíval, ale pak se otočil ke své sestře.
„Nechápu, proč nenechají hrát me!“
„Protože by se to místo volejbalu mohlo jmenovat zmrzačení.“Jack se zatvářil kysela.
„V naprosté většině jsem to udělal neúmyslně.“
„Jasně, že jo,“Sarah chtěla odejít, když jí Stacy zadržela.
„Možná bychom měli přizvat Jess.“
„Proč? Myslíš, že je lepší nežli Sarah?“ ta se po něm ohnala kabelkou.
„To nevím, ale řekla bych, že by jí to prospělo.“
„Jí anebo tobě?“ otázal se jí škádlivě Jack.
Stacy mávla rukou.
„Chápu si inkuba, ale stejne, najdi si koníček.“
„Mám štourání se v milostných životech.“
„Fajn, ale ne v tom mém, žádný totiž není a chci jen, aby se odreagovala a nemyslela na divné věci a ani slovo, nebo skončí tvůj inkuba v inkubátoru,“ Stacy naznačila kop.
„Ok, ok, můj inkuba to chápe a klidně jí můžeme přibrat, možná překvapí a my jim to natřeme, že jim ani ten Jeremy nepomůže.“
Jeremy bude hrát s nimi?“
„Nejspíš jo, co je to s tebou?“
„Nic. Všechno je normální, Pojďme,“ Stacy vyšla ven.
Sarah zastavila Jacka.
„Co je? Slibuju, že budu něžný, zraním jenom polovinu z nich.“
„O to nejde, vlastně jde, ale mám pocit, že jí něco rozhodilo.“
„Možná. Pokud to chceš vedet, přitiskni jí ke zdi anebo se s ní však víš…“
„Ty jsi vážně blbec, je to moje nejlepší kamarádka:“
byl to jenom návrh, ale faktem je, že ať se jí zdálo o čemkoliv, dost jí to vykolejilo.“
„Možná to souvisí s Jeremym.“
„Co jako? Nechceš mi teď začít tvrdit, že ho snad…., to se tu dřív objeví želvy Ninja a z naší zástupkyně se stane Catwomen.“
Sarah ho lehce udeřila do hrudi.
„Ty jsi vážně blbec.“
„A ty Hovorový vypraveč, Stacy a Titánec…,“ Jack se smíchem vyšel ze dveří.
„To je pravda, Stacy ho nesnáší a to je fajn,“ na rtech se ji rozprostřel úsměv, když si vybavila Jeremyho tvář.
„Jack a jeho blaznivé představy,“ zamumlala pobavené a poté vyšla ven
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Vidma   12.09.13 12:28

Chvíli jsem se nedívala a už je tady další pokračování, díky.lol! 
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Vidma   Today at 1:09

Návrat hore Goto down
 
Vidma
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 1 z 2Choď na stránku : 1, 2  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Ostatné :: Off topic :: Poviedky-
Prejdi na: