DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 TEKUTÉ ŠTĚSTÍ

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
AutorSpráva
Maky
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 854
Registration date : 14.09.2009

OdoslaťPredmet: TEKUTÉ ŠTĚSTÍ   17.04.12 21:29

Přemýšleli jste někdy nad tím, co se stane s andělem, když přijde o svou milost? Má, anděl duši? Sotva. Bez milosti, je jako bez duše. Samozřejmě jsou tu padlí andělé, jako Aanna, ale ti se už narodili jako lidé. Bůh jim dal duši. Naproti tomu, Cas... to je jiná. Měl Castiel duši (milost) v dílu 5x04? Nebo byl už prakticky mrtvý? Uvnitř...

Chtěla jsem napsat povídku o dílu 5x04, a vykreslit Case i Deana trochu víc jako lidi. Je tu velký rozdíl mezi Deanem z budoucnsti a současným Deanem.

!! Rozhovor mezi Casem z budoucnosti a Deanem z minulosti. Cas, Deanovi něco dá... nechá si to Dean nebo se podělí se "svým" Casem?

Povídka, obsahuje některé nezodpovězené otáky, na které znám odpověd, ale nechám to tak, abyste si vy mohli domyslet, co se doopravdy stalo v, hm "budoucnosti".

Cas/Dean

Slash, ale NE detailní popis sexu.

Děj, pátá série. Čtvrtý díl, a pak přelom, a následuje děj, od desátého dílu výše.

Pozn.: Ten název nemá NIC společného s Harrym Potterem Smile Ačkoli, JE to výstižné...


Enjoy.



TEKUTÉ ŠTĚSTÍ



Castiel rád sedává na verandě, když noc ukrádá světlo dne. Občas, anděl, stojí zády opřen o stěnu srubu, pozorujíc, blednoucí oblohu, ale víc než to, jednoduše sedí na zemi, v tureckém sedu, a hledí do dálky.

Cas, potáhl z cigarety. Kouř stoupá k nebi, a rozplývá se mu nad hlavou. Cas má rád tuhle dobu, ten přelom dne a noci, kdy se ochladí, a setmí, ale noc zatím nenastala. Vydrží tu sedět hodiny.

Vzduch se ochladil, a do světa se vplížila tma. Case, štípou oči, a klepe se. Ví, že má dost.

Típl cigaretu. Castiel si pamatuje západ slunce v Kartágu. Oblohu rudou jako krev, zalitou zapadajícím sluncem, a prach zvářený koňskými kopyty. Castiel si pamatuje i to, jak seděl na verandě u Bobbyho, pořád anděl, a zemský prach zvířila kola impaly. Dean, vystoupil z vozu a beze slova, vykročil kupředu.

Jejich oči, se na okamžik, setkaly, a v tu chvíli Cas věděl, že Sam řekl ano. Dean, pak pokračoval do domu. Cas slyšel jeho a Bobbyho hlas, a dohadování se, a pak… ticho. Nevěděl, jak lovce utěšit, co říct, a jak to spravit. Nešlo to spravit. Seděl na verandě, dokud země nevyhladla, a v domě nezhasla světla. Pořád byl anděl strážný.

Někdo, prošel okolo srubu. Cas, ho neviděl, ale Deanovy kroky poznal vždy. Zvedl se, a seběhl ze schodů. Jde, za zvukem.

„Počkej. Deane. Který jsi Dean?“

Lovec, se otočil na patě, a překvapeně na Case pohlédl.

„Oh. Aha. Dobře.“

„Jaks mě poznal?“

Cas, měl na tváři přihlouplý úsměv. „Vždycky, tě poznám.“

Samozřejmě. Deanovi to mělo být jasné. Cas ho v Pekle našel mezi miliony lidských duší. Rozeznat od sebe dvě, třebaže skoro totožné, musela být oproti tomu, procházka růžovým sadem, i v tom pokročilém stavu Casova… rozkladu.

„Co chceš?“ zeptal se Dean. Neměl náladu bavit se s touhle napodobeninou Case (jako čelit vlastnímu selhání. A koho zklamal? Case), ač uznával, že je mu jeho společnost milejší, než společnost vlastního, budoucího já. Castiel, nakrčil nos, ale Deanova poznámka, ho z míry nevyvedla.

„Chci ti něco ukázat… kde to,“ začal si prohledávat kapsy, a to konečně upoutalo Deanovu pozornost. Lovec pozoroval, jak se Cas šacuje. Postupně vytáhl kapesní nůž, zakrvácený kapesník, tabulku čokolády a prezervativy.

„Ehm, Casi?“

„Aha. Zapomněl jsem,“ Anděl se, poklepal na čele, a přidušeně vydechl. Deana, do nosu uhodil zápach cigarety. „Tady,“ Cas, si rozepnul límec.

Dean polkl. „Casi…“

Castiel, vytáhl přívěšek, zavěšený na řemínku na krku. Dean si nejdřív myslel, že se jedná o amulet, který Casovi půjčil, ale pak lovce oslnilo zářivé světlo. Cas v ruce držel malý flakonek naplněný jasnou tekutinou. Dean neví určitě, jakou barvu měla, ví jen, že vypadala jako tekuté světlo.

Odrazilo se lovci v očích, a osvětlilo Casovu unavenou tvář.

„Co to k čertu je?“

„Moje milost,“ Cas zvážněl. Světlo se ve flakonku přelévalo ze strany na stranu a naráželo na skleněné stěny nádobky.

„Co prosím?“

„Moje, milost,“ opakoval Castiel. „Nebo, její část, dalo by se říct. Tohle je vše, co z ní, zbylo.“

Lovec, od přívěšku odtrhl oči. „Jak to?“

„Dar,“ řekl, jednoduše Cas, a bez dalšího vysvětlení předal flakonek Deanovi. Hřál, na dlani, a milost v něm, musela vytušit změnu vlastníka, protože změnila barvu. „Už to nebudu potřebovat. Myslel jsem si, říkal jsem si, že třeba jednou…“ Cas se odmlčel, a odvrátil pohled. Hlas, měl, stažený bolestí, a Deanovu neušlo, že po přívěšku pokukuje. „Ale, od zítřka, to bude irelevantní.“

„Proč? Co se stane zítra?“

Cas naklonil hlavu ke straně. Deanovi se přitom zhoupl žaludek, a přemýšlel, zdali Cas ví, co právě udělal.

Ten, pohled, bylo možné interpretovat i jako: Přemýšlej. Ty, vážně nevíš? Není, to zjevné?

Lovci, to došlo.

„Neumřeš,“ vyhrkl.

Cas, se ušklíbl, a vážný výraz z jeho tváře, zmizel. „Rozhodně, nebudu žít dlouho,“ odvětil jízlivě.

„Dýl než den,“ trval na svém Dean. Neuměl si představit, že Cas jde na zítřejší misi a na krk mu visí ortel smrti. Co se to se všemi v téhle době, děje?

Cas, si Deana bedlivě prohlížel, a pak odfrkl. „Zapomněl jsem, jak umanutý jsi, co se týče vzdorování nevyhnutelnému,“ schoval ruce do kapes, a otočil hlavu. Tma toho zakrývá hodně. Ztratila se v ní Casova vojenská košile, i to strniště, na bradě, a Dean vidí, jen pár zářivě modrých očí, které, proti všem očekáváním, vypadají pořád stejně.

„Tak jako tak, mi ta milost k ničemu není. Přenesla by mě sotva z jednoho konce kempu na druhý. Chci, abys jí dal jemu. Casovi.“

Deana to zmátlo. „K čemu mu bude?“

Cas, zvedl oči k obloze, a když promluvil, Dean poznal, že potlačuje netrpělivost. „Milost andělů, je ekvivalent živé tkáně,“ vysvětloval, mu jako dítěti. „Má paměť.“

„Je to vzkaz?“

„Dá se říct,“ Cas se ztratil v myšlenkách. Zvedl oči k obloze. Noc, je jasná, a na nebi září hvězdy. Vzdálené beze jmenné planety. Cas, se tiše zasmál, a Dean odtrhl pohled od oblohy, k níž po jeho vzoru, vzhlédl. „Víš, ve skutečnosti, všechny mají jména. Dlouhá jména…“

Casův pohled je sklený, a zasněný. „I ty nejvzdálenější.“

Jejich oči se znovu setkaly. „Je to důležité, Deane. Chci, aby na to Cas přišel sám, až nadejde, čas. Aby, to objevil. Prosím. Jen to, schovej. A počkej, až to Cas najde.“

Dean, nadzvedl obočí. Budou to ty drogy…

„Ale když Cas, neví, že to existuje, nebude to hledat,“ podotkl, věcně.

Cas, se usmál. Vztáhl ruku a dřív, než Dean stihl protestovat, jí položil na jeho rameno. Přesně, na místo otisku, vlastní dlaně. Dean zalapal po dechu. Projel jím elektrický náboj. Jak to, sakra?

Cas, přivřel oči, prsty zarývajíc do svalů pod látkou. Pak, ruku neochotně spustil. „Už bys mě mohl přestat podceňovat,“ poodstoupil, hlas, chladný. „Počkej.“

Dean, přikývl a schoval milost do kapsy. Pak, zaváhal. „Je to bezpečné? Není to něco jako malá nukleární bomba, že ne?“

„Je to něco jako malý kapesní anděl. Deane, Deane, Deane…“ Zavrtěl hlavou, usmívajíc se. „Věř mi přece.“

Dean otevřel ústa, chystajíc se něco namítnout, ale v tu chvíli se k nim připojil druhý Dean. Lovec vystoupil z šera, a sjel oba, Deana z minulosti i Case, přísným pohledem. Ulpěl očima na Castielovi. Dean, zná ten pohled:

John.

A, nenávidí to. Kdokoli jiný, by uhnul očima, a sklopil hlavu, ale Cas ne. Anděl se jednoduše ušklíbl, a zíral na Deana stejně vytrvale. Byl to lovec, kdo odvrátil pohled. Dean pocítil jistou satisfakci. „Jestli jste vy dva přestali tlachat,“ řekl Dean Deanovi, „Chuck něco chce.“

„Chuck si, může,“ začal Cas, ale budoucí Dean ho umlčel.

„Ptal jsem se na tvůj názor?“

Castiel, otevřel ústa. Zdá se, že má v úmyslu něco namítnout, ale pak pusu sklapl, a přikývl. „Samozřejmě.“

Dean z minulosti to nechápe. Proč, se on chová jako debil, a Cas si to nechá líbit. Naštěstí tohle ještě může změnit.

Ti tři se rozešli, ale Dean stojí, kde je, pod hvězdnou oblohou, ještě chvíli. Milost v jeho kapse, žhne, ale Dean to nevidí. Rozhodl se, že až bude po misi, ten flakonek Casovi vrátí, protože anděl se jistě unáhlil a v budoucnu milost bude chtít zpět. Jenže, k tomu „po misi“ nikdy nedošlo.

Cas, i Dean v téhle budoucnosti umřeli.




Dean splnil slib – to, jedno Casovi z budoucnosti dluží, a o milosti svému Castielovi neřekl. Schoval jí v batohu, a uložil v kufru impaly. Pak na ní zapomněl.

O čtyři měsíce později, leží Dean v motelu, na posteli, a otáčí flakonek v ruce, jakoby čekal, že najde datum spotřeby. Možná, už Cas doopravdy neměl všech pět pohromadě. Co, když je to nebezpečné. A, nebo ne, ale stejně… Dean, si to nemůže prostě, nechat.

Měl by to Castelovi říct. Nemůže zradit tamtoho Case s tímhle Casem, nebo ano?

Z uvažování ho vytrhl zvuk křídel. Dean je natolik zaujatý světlem, zářícím uvnitř skleničky, že si zprvu neuvědomil, že Cas ho vidět nemá. „Nazdar, Casi,“ hlesl, dál, zírajíc na tekutinu. Světlo změnilo barvu. Je, to nádhera. Zlomek, Case. Něco, tak…

„Co je to?“ zeptal se Castiel, a Dean, ztuhl. Přemýšlej… jenže, ho nic nenapadalo. Polkl, a pak znovu. Jak, to Casovi vysvětlí? A, jak mu vysvětlí, že jeho milost, v podstatě hýčkal?

Cas, stál u něj, a vzápětí Deanovi vytrhl flakonek z ruky.

„Hej!“ protestoval lovec. Možná, JE to Casovo, ale to mu nedává právo, jednat tak, neomaleně. Mohl to rozbít.

Castiel, po něm šlehl očima, a Dean zmlkl. Cas, zvedl přívěšek do úrovně svých očí, a světlo mu ozářilo tvář, tak, jako kdysi ozářilo tvář Case v minulosti.

„Kde jsi k tomu přišel?“ zeptal se, podrobujíc flakonek prohlídce.

Dean, polkl. „To, od tebe.“

„Pamatoval bych si, kdybych ti předal kousek své milosti,“

Casova ruka klesla, milost spočívající v pootevřené dlani. Dean se přistihl, že na ní zírá. Cas, to zjistil taky, a rychle ruku sevřel v pěst, flakonek schovávajíc uvnitř. „V budoucnosti,“ dodal, lovec.

Cas, pootočil hlavu ke straně.

„Anděl by nesvěřil milost člověku.“

To označení člověk, trochu bolelo, ale Dean hádá, že si to po scéně, s milostí, v níž ho Cas zastihl, zaslouží.

„ Ani já ne. Jak jsi to dokázal?“ Cas, nezní naštvaně. Když nic, je šokovaný.

Dean potlačil nutkání se zasmát. Cas, mu tu milost vnutil.

„Trval jsi na tom. Vlastně, je, pro tebe,“ dodal, rychle.

Cas trhl rukou, v níž držel milost. Přeskočil mu hlas. „Tak proč jí pořád máš?“ zamručel, výhružně.

„Hej,“ Dean se konečně naštval. Sedl si. Tohle má za to, že chtěl Casovi pomoc. „Nevím, co sis v budoucnosti myslel, že děláš, ale chtěl jsi, abych si to vzal a dal ti to… pozdějc. Jestli j to něčí vina, tak tvoje. Tedy, jeho, ale ty a on jste jedna osoba.“

Cas, vypadá skoro zraněně. Pomalu, otevřel ruku. Hledí na milost na své dlani, a přemýšlí. „Zdá se,“ zamumlal pak, a pohlédl na lovce, „že jsem se unáhlil,“ jeho výraz, změkl. „Děkuju ti, Deane.“

„Poděkuj sobě. Hej,“ pročistil si hrdlo, využívajíc toho, že Cas, se částečně uklidnil. „Proč je to tak důležité? Řekl jsi mi, že je to jen kousíček milosti.“

Proč, by kvůli tomu Cas tak vyváděl?

Castiel, vydechl, rozvážně, usedl na postel vedle Deana. Lovec se posunul, dělajíc mu místo. „Kde je Sam?“ zeptal se tiše.

„V obchodě. Neměň subjekt.“

Cas, vydechl. „Řekl jsem ti, co milost je?“ zeptal se mírně.

„Většina toho, co jsi říkal, nedávala smysl.“

Cas, po lovci střelil koutkem oka. Pak, zvedl přívěšek do vzduchu a podržel ho tak, aby ho on i Dean dobře viděl. „Milost, je jako duše. Odpusť,“ podotkl jízlivě, „že mě zneklidnilo, že jsem ti jí dal.“

Lovec zalapal po dechu. Duše? Ne, Cas, nezmínil duši. Říkal, že…

Mluvil, o daru.

„To jsem nevěděl,“ hlesl,“ Cas, už ho ale neposlouchal. Prohlížel si světlo, zářící v popředí Deanových očí.

„Je to zlomené, tady a tady,“ Cas se prstem dotkl skla. Milost uvnitř, poskočila. Zavrtěl hlavou. „Je to zlomené.

Očividně,“ Cas odtrhl oči od lahvičky. „Jsem ale přežil,“ neříkal to nadšeně.

Dean se posunul blíž k Casovi. „Ale, jak to? Nemusí být duše náhodou, uvnitř těla? Myslím, když jsi naživu.“

Castiel, přemýšlel. „Říkal jsi, že jsem padl. Muselo se mi podařit uchovat část milosti.“

DAR.

„Jako, duši.“

Dean se zhrozil. „Chceš mi říct, že se ti tvoje duše houpala okolo krku, a pak jsi mi jí prostě dal?“

„Nemám jiné vysvětlení. Jimmy je mrtvý, a v tomhle těle jsem jenom já. Tělo, potřebuje duši.“

Dobře, to vysvětluje, CO to je. „Je…“ odkašlal si. „Cas, pořád tam uvnitř?“

Zavrtěl hlavou. „To, co z ní dělalo osobnost. Myšlenky, a to ostatní, bylo v tom těle. Byli provázaní. Tohle, je dalo by se říct, jen zbytková, energie. Odpad.“

Deana, to vytočilo. Ví, že by neměl hájit Case před sebou samým, ale, někdo to za něj udělat musel. „Je to pořád ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl.“

Cas, překvapeně zvedl oči. Zamrkal. A pak pohlédl na milost uzavřenou v lahvičce, jakoby nevěděl, o čem to Dean mluví.

Odfrkl si. „Je to, důkaz toho, jak hluboko může anděl klesnout. Je to, zvrácenost.“

Co to k čertu. Dean vytrhl Casovi flakonek z ruky. Anděl, zalapal po dechu. „Vrať mi to.“

„Poslouchej dobře, ty osle. Nemluvím jen o tom, světle, ale i o tobě. Nikdy jsem si nemyslel, že jsi zvrácenost. Dobře, možná jen, ten nemožný baloňák, je –„

Castiel shlédl na své tělo.

„Domyslím si, co by ti na to asi, řekli šéfové v nebi, ale, já nejsem oni.“

„Zachariáš neměl nikdy, nic proti tomuhle oblečení.“

Dean se tvářil nasupeně.

„Och,“ odmlka. „Říkáš, že-„ Cas, se zarazil. Oči, se mu rozšířily, a tvář rozjasnila, jakoby právě rozluštil obrovskou záhadu.

„Nenuť mě to opakovat.“

„Jen jsem, přemýšlel.“

„Jo?“ Dean si lehl zpět, na záda, podkládajíc si hlavu rukou. „O čem?“

Casův hlas, byl daleko, a pak, blíž. „Jestli ho někdy napadlo to, co mě.“

Dean protočil očima. „Co je to, Casi?“

Namísto slov, Dean cítil Casovy rty na svých. Vytřeštil oči. Cas, se odtáhl, ale pořád se nad Deanem skláněl, a tázavě na lovce hledí. Anděl, nejistě, vydechl.

Odbila vteřina. Dean polkl. A, pak, přikývl, což mohlo být svým způsobem, povolení. Casova, ústa jsou znovu, na jeho.

… „Jestli to plánoval…“

Dean, se přetočil, a Case uvěznil, pod sebou. Zamáčkl anděla do matrace, přetahujíc mu řemínek s milostí okolo krku. Cas, fascinovaně pozoroval Deanovy pohybující se prsty. Pak, když byl lovec hotov, Cas milost zkušebně zvedl. Možná si to Dean jen namlouval, ale zdálo se mu, že se světlo uvnitř, šťastně rozzářilo.

„Určitě neplánoval tohle.“




V pokoji je ticho. Jen, Cas oddychuje.

Tu shozenou lampu, a vysypané zrcadlo („Casi, ztlum se… nekřič.“) Dean Samovi těžko rozumně vysvětlí. Výmluvu vymyslí později. Teď,

Dean leží vedle Case, a chce cítit, blízkost. Ne, starost. Přetočil se na bok, a zpocené dlaně přitiskl na Casovy lopatky. Cas nadzvedl obočí.

„Přemýšlím, kde asi, jsou. Křídla.“

„Nemůžeš je cítit,“ hlesl, Cas.

„A co ty?“

Anděl, se zavrtěl, hledajíc pohodlnější pozici. Deanovy ruce, sjely. „Promiň.“ Přívěšek Casovi sklouzl z krku, na holou hruď.

Milost uvnitř, zřejmě cítila milost uvnitř Castiela, protože se zdálo, že se snaží sklo lahvičky rozbít a přetéct do anděla.

„Co ti vzkázal?“ zeptal se Dean. „Cas,“ objasnil. „Co ti v té milosti vzkazuje?“

Castiel zaváhal, a pak, Deana políbil.

Vážně to bylo tak prosté?

„To je vše?“

„Zbytek je v enochiánštině,“ Cas, se usmál. „Můžu ti to ukázat.“

Dean, si olízl rty. „Asi mu něco dloužím,“ odmlka. „Je mi ho líto.“

Cas si hrál s Deanovými vlasy. „Co jsem, byl zač? Kým se stanu?“

Dean ztuhl.

Cas, vzhlédl, a spustil ruku. Stáhl si z krku přívěšek a podal ho Deanovi.

„Říkal jsi, že byl nešťastný? Tady. Nech si jí,“ řekl. Světlo se rozzářilo, jakoby se mu po Deanově bezprostřední blízkosti stýskalo.

„Nemůžeš mi dát kousek své duše, Casi.“

„Bylo by dětinské, lpět na kousku duše, který nic neznamená, když jsem ti dnes v noci dovolil vzít si mě celého, nemyslíš?“

„Kdy se z tebe stal profík?“

Castiel, se malověrně usmál. „Dnes, v noci.“

V Deanovi zahlodala pochybnost. Nadzvedl se na loktu, a pročistil hrdlo. Sklonil se nad Casem. „Nezačneš teď blafat trávu, že ne?“

Castiel, se zatvářil zmateně. „Proč bych to dělal?“

Fajn. Všechno je v pořádku. Klesl zpět. „Jen, jsem se ujišťoval.“




Dean brzy přišel na to, že mezi Castielem a milostí existuje spojení. Nebyli totéž, ale byli pořád jedno.

Občas, Dean na přívěšek shlédl, a zjistil, že světlo zrudlo. Lovec, se usmál, a dotkl se skla, prsty. Tekutina se přelévala ze strany na stranu, jako voda, v bouři. „Špatná nálada?“ zeptal se klidně.


Cas, to cítil taky, ač by to nikdy nepřiznal. Dean ho občas přistihl, že po milosti pokukuje.

„Hej, Casi. Víš, že každá hvězda, má jméno?“

Castiel odtrhl oči, od flakonku. „Samozřejmě. Byl, jsem u toho.“


Ani když se milují, Dean milost nesundává. Houpe se ve vzduchu, mezi jeho a Casovým tělem, a září. Odráží se Casovi v očích, a když má Castiel orgasmus, světlo uvnitř, exploduje.

Když k tomu došlo poprvé, v motelu se vysypala všechna okna, a před Deanovýma očima pak po několik dnů tančily hvězdy.

Cas, si pak dával větší pozor. Kouše se do rtu a napíná pod Deanovým tělem, jako struna, a to, jak se drží zpět, milost současně při tom, pulzujíc uvnitř flakonku, je ta nej sexy podívaná v Deanově životě.


Dean, si přívěšek z krku stáhl, protože Cas, už se dlouho neudrží. Položil ho na noční stolek. Rád, si myslí, že se tamten Cas dívá, a že až tenhle, Cas uvnitř, exploduje a rozlije se, pod Deanovýma rukama, a v nich, tamten to cítí. Že, jsou oba, šťastní.



Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
bohdy
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1570
Age : 31
Bydlisko : Vlčovice, ČR
Nálada : Viva slash!!!
Registration date : 18.09.2010

OdoslaťPredmet: Re: TEKUTÉ ŠTĚSTÍ   17.04.12 22:11

Maky:Nečekala jsem, že tak brzy přidáš další povídku, ale jsem moc ráda. Zase je to povídka z mé oblíbené doby 702 A tohle je opravdu hodně zajímavý nápad. Je pravda, že nad těmi dušemi jsem se zamyslela až nyní, jak jsi to napsala. Nikdy dříve mě to nenapadlo. A když už jsi psala o tom, že název povídky nemá nic společného s Harry Potterem, tak si myslím, že v tomhle trochu podobenství je Laughing Opravdu je pro Deana ta část duše takové jeho "tekuté štěstí". A teď mě napadlo, že bych tam viděla ještě jedno podobenství s HP, a to právě v tom kousku Casovy duše. Připomíná mi to viteály Laughing Kdy Voldemort taky svou duši rozdělil na několik kousků. Ale to jen tak na okraj. Jinak jsem tam v žádném případě HP nepletla Very Happy Ale rozhodně jsem se díky Tobě nad tou povídkou zamyslela. Taky si říkám, jestli vlastně můžeme změnit budoucnost... když Dean viděl, jak se chová v budoucnosti a říkal si, že se změní, jestli to vůbec jde... jestli mohl změnit svou budoucnost... Tak, a teď mám zase o čem přemýšlet Ale to už jsou takové filozofické úvahy, které by byly na dlouho. Takže se raději vrátím zpět k povídce. Sečteno podtrženo... moc se mi to líbilo a těším se na Tvé další výtvory
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Maky
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 854
Registration date : 14.09.2009

OdoslaťPredmet: Re: TEKUTÉ ŠTĚSTÍ   21.04.12 21:12



Děkuju, bohdy:)

Ted jsem se rozepsala. Mám rozdělanou řadu dluhých povídek, ale snažím se vstívat brzy, a vždy po ránu napsat něco krátkého, neodsouvat to, a prostě to zveřejnit. Ale, začíná se to na mě podepisovat, ten nedostatek spánku Smile

Ten název mě napadl až pak. Názvy mě vždycky napadají až když povídku vkládám sem, a je to vždy problém. Tohle bylo výstižné a teprve když jsem to spojení uviděla napsané, mi došlo, Harry Poter. Ups. A, vlastně to byla vážné trefná náhoda, protože to spojení s duší je tam v obou případech. Takže, je to trefné Smile

Pořád přemýšlm o to, jestli Cas měl duši. Podle mě je duše andělů milost,a když o ní Cas přišel, a nenarodil se jako člověk (jako Anna), tak přece nemohl mít duši? Tak, co Cas byl?

Musel si klást stejnou otázku...

Já věřím v to, že budoucnost je jako mapa plná křižovatek. Osud, je ta mapa, a ty nemáš šanci z ní vyjet ven, někam mimo. Ale tu cestu, kterou se na ní vydáš, tu si volíš ty sama...

ale, je to pořád táž mapa, a Dean zůstane Dean. polud víš, co tím myslím.

Castiel v jedné anglické ff pocídce použil krásný výraz. Řekl Deanovi: "I am glad that you get your head out of your ass."


Děkuju za komentář Smile





Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: TEKUTÉ ŠTĚSTÍ   Today at 9:30

Návrat hore Goto down
 
TEKUTÉ ŠTĚSTÍ
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 1 z 1

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Seriál :: Fanfiction :: Dokončené poviedky :: Maky-
Prejdi na: