DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 THE WINGS

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
AutorSpráva
Maky
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 854
Registration date : 14.09.2009

OdoslaťPredmet: THE WINGS   17.07.11 16:10

Jestlipak si ještě pamatuji na to, jak sem přidat povídku.. vida, pamatuji Smile mám asi tisíc nápadů - nebo, možná jen sto. Nicméně, nemám čas na to napsat jednu jedinou povádku. Dnes jsem se distancovala od všech a všeho, s tím, že jednou se nějak začít musí a napsala jsem jednu -

nemám zrovna náladu na to toho moc vysvětlovat. Je to druh "scénové" povídky.. vím, takové neexistují Smile jak to říct - je to ten druh povídky, která je složena z různých krátkých scén seřazených chronologicky za sebou. Děj - nic moc... spíše jen útržky scén a myšlenek. Well, píšu různé povídky a v tuhle chvíli jsem chtěla psát tohle - ode mě už ale myslím nikoo nic nepřekvapí Smile nevím, zda se někomu bude tahle povídka líbit - možná ano, možná ne.

Děj se odehává v alternativní realitě (díl 5x04) a popisuje vztah mezi Deanem a Castielem... popisuje Castielovu beznaděj a to, co se mu honí hlavou potom, co přišel o svá křídla. Jak říkám- spíše řetězec myšlenek a pocitů - více mých než Castielových :-) bavilo mě tuhle povídku psát - jak říkám, je "scénová" a nevím, nakolik bude nebo nebude přijata. "Smůla" - jinou povídku jsem zrovna napsat nechtěla Smile

Poslední dobou jsem uchvácená myšlenkou peří - a, Castiel je jím uchvácen taky.

SLASH

Pěknou neděli Smile


THE WINGS



Castiel si lžičkou míchal svou kávu. Napil se – káva byla příliš hořká. Přisypal do ní cukr a napil se znovu. Napočtvrté Dean jeho ruku zastavil na půli cesty k cukřence a zavrtěl hlavou –

„Máš rád sladké?“ zeptal se, usmívajíc. „Jestli se nenaučíš odhadnout svou míru,“ zařertoval, „vypěstuješ si závislost na cukru. Castiel chtěl Deanovi říct, že jsou pro něj všechny tyhle lidské věci nové – namísto toho ex-anděl sklopil oči. Odsunul hrnek stranou.

„Naučím tě, co potřebuješ,“ Políbil ho. „Naučím tě všechno, Casi.“

Castiel si skousl vnitřní stranu tváře. Cítil v ústech krev.

Byl v každém ohledu člověk – krvácel a pil kávu…

Castiel však necítil ránu, dokud mu krev neskapala na jazyk a sladká káva chutnala stejně, jako hořká – nehledě na to, kolik cukru do ní anděl sypal. Castelovo lidské tělo reagovalo na všechny okolní vjemy, Castiel ne -

a když Dean Castiela políbil, Castiel cítil Deanovy rty, ne Deana.


Castiel seděl Deanovi na klíně. Byl nahý. Dean a Castiel byli zaklesnutí jeden do druhého – Dean byl uvnitř anděla a Castiel seděl na jeho stehnech, vlastníma nohama objímajíc lovcův pas. Dean se zhoupl a shodil Castiela na postel. Zvedl se a začal oblékat. Castiel svého přítele pozoroval z postele – anděl napůl ležel a napůl seděl mezi přikrývkami, vlasy měl rozcuchané a tváře pořád ještě růžové ze zadýchání. Dean si natáhl kalhoty, znamenajíc přes rameno:

„Zíráš…“

Castiel zamrkal.

„Rád se dívám na tvůj zadek,“ řekl a Dean se překvapeně otočil. Castiel mohl dost dobře s Deanem flirtovat, anděl ale, soudě dle jeho vážného výrazu, neskládal Deanovi kompliment, nýbrž, tak jako vždy analyzoval a konstatoval - předmětem jeho zájmu bylo v tom to případě Deanovo pozadí.

„Casi,“ odkašlal si, mírně rozpačitý: „Oblékni se. Promeškat nástup, proto, že tvůj penis byl mezi mýma nohama, je sice originální výmluva, ale nerad bych ji uváděl do hlášení.“

Castiel našel mezi peřinami svou košili a přehodil ji přes sebe. Dean si potrpěl na dochvilnost, lovec říkal, že řád je základ pořádku a v kempu čítajícím téměř tři sta lidí, byl pořádek zapotřebí. Castiel rozuměl konceptu pořádku.

Anděl zapnul první knoflík a zarazil se – cítil ze své košile kouř. Svlékl ji, zahodil na zem a oblékl si namísto ní šedivé tričko.

„Ztratil jsem klíč,“ Dean si bezděčně prohledával kapsy, „není v posteli?“

Castiel rozrhnul peřiny – nenašel sice klíč – na matraci ale leželo malé bílé pírko, které pravděpodobně vypadlo z polštáře. Castiel ho zvedl do vzduchu, prohlížejíc si ho. Sluneční světlo zdůrazňovalo jeho kostru a světlý okraj se leskl –

jako roztažená křídla andělů, na pozadí modré oblohy, ráno, když je vzduch v nebi ještě studený, ale už prozářený sluncem.

Castiel uchvácený pohledem a svou vlastní představou nezaregistroval kroky, a když Dean přistoupil a odstrčil anděla stranou, byl překvapený.

„Co děláš?“ zavrčel lovec. Shýbl se a vytáhl klíče zpod deky.

Castiel neodpověděl – zastrčil si pírko do kapsy u kalhot a i on se dooblékl.


Mise je zavedla do kostela. V budově nikdo nebyl, drobné předměty byly rozkradené a na lavicích a oltáři se usazoval prach. Ze stěn a sloupoví na skupinu lidí shlížely sochy světců a andělů.

Castiel se zastavil u jedné z nich.

„Vypadá trochu jako ty,“ řekl Dean.

Castiel se podíval na kamenného anděla s křídly roztaženými nad hlavou. Tvář sochy byla odrolená, obléknutá byla do dlouhého roucha.

„Nevypadá.“

Dean protočil očima a nechal Castiela s jeho novým přítelem o samotě.

Nápis na podstavci uváděl, že jde o anděla odpuštění. Castiel se znovu podíval na sochu, která nevypadala ani jako on, ani jako anděl odpuštění. Vypadala jednoduše, jako člověk s křídly.

Lidé ale křídla nemají.

Castiel si nadlehčil batoh na rameni a odešel, následujíc ostatní členy výpravy.

Lidé nemají křídla. Castiel trpce vydechl. Křídla nerostou ze zad lidí, jako vyrůstají paže a nohy z jejich trupu. Křídla jsou součást milosti anděla, a bez nich Castiel není celý.


Castiel stál k Deanovi zády. Anděl měl na sobě kalhoty, trup měl ale holý.

Dean Castielovi položil na lopatky obě dlaně… Castiel cítil Deanův horký dech na zátylku.
Zavřel oči.

Deanovy ruce hřály. Zahřívaly mu kůži a teplo prostupovalo i dovnitř Castiela, do jeho kostí a orgánů – hlouběji, do jeho duše – tam, kde měla být duše –

Castiel ale nebyl člověk. Byl anděl bez své milosti.

Teplo našlo cestu k prázdnému místu a vyplnilo jej.

Castielův dech se zrychlil. Byl celý, byl vnímán a neodháněn. Zabíjel by pro ten pocit. Pak ale Dean své ruce nechal klesnout a teplo zmizelo.

Castiel přestal dýchat.

Dean anděla políbil na krk a potom na ramena – Deanova ústa zmapovala každý kousek Castielovy kůže, anděl ale necítil nic.

Sáhl do kapsy a vyndal z ní pírko. Bylo už pomačkané, protože bylo v Castielově kapse uložené měsíce.

Anděl pírko zvedl do úrovně svých očí, prohlížejíc si ho.

Lovec k sobě Castiela otočil čelem a políbil ho na ústa. Castiel schoval pírko v ruce.

„Deane,“ zasténal… necítil nic, jeho lidské tělo však Deanovi odpovídalo a Castiel nedovedl zakrýt své vzrušení.

Vzpomněl si na sochu bez výrazu… možná že tohle je jeho osud a osud všech lidí –
změnit se v kámen bez tváře a hlasu.

Později té moci ležel Castiel s Deanem v posteli. Dean spal… anděl pozoroval lovce, jeho tělo složené vedle svého, hruď zdvihající se s každým nádechem a Deanovu tvář, ve spánku uvolněnou.

Castiel natáhl ruku a dotkl se Deanových rtů – potom nosu a zavřených víček. Lovec se zavrtěl, zamumlal něco, čemu Castiel nerozuměl a převalil se na záda. Castiel osaměl.

Sdílel s Denem lože, byl ale sám.

Zavřel oči, ochotný nechat čas vzít mu tvář.


Castiel seděl na zemi ve svém srubu. Soustředil se – každé pírko mělo své místo a bylo třeba sestavit křídla správně…

velice pomalu a opatrně, kladl anděl jedno pírko vedle druhého.


Castiel rád pozoroval padající listí – nikdy nepadalo k zemi po rovné trajektorii… houpalo se ze strany na stranu a klouzavě se snášelo k zemi. Castiel měl rád klouzavý let.

Slyšel šustivý zvuk – někdo mířil skrz závěj suchého listí k němu.

Dean.

Castiel, sedící na terase srubu, si opřel bradu o kolena a podíval se na lovce. Ruce měl anděl schované v záhybech rukávů a na zemi pod ním ležel nedopalek cigarety.

Dean protáhl tvář. Nakopl listí, docílil ale pouze toho, že se rozlétlo do všech stran a zase spadlo na své původní místo.

„Říkal jsem ti, abys nekouřil tady, kvůli tobě celý kemp lehne popelem. Castiel zavřel oči. Věděl, že se Dean uklidní – dával mu čas uklidnit se.

Dean se posadil vedle něj.

„Bobby je mrtvý,“ řekl tiše. Castiel oči otevřel.

Dean se tvářil neutrálně: „Byl starý…“ pak dodal. „Umřel jako lovec. Byla to dobrá smrt.“

Castiel věděl, že dobrá smrt neexistuje – nic neudělá smrt dobrou nebo lepší. Smrt je smrt a je děvka.

Dean ale zoufale potřeboval věřit v opak a Castiel měl dost empatie na to, aby jej tentokrát z omylu nevyváděl.

„Bobby je v nebi,“ řekl Castiel. Jeho vlastní hlas mu zněl cize. Oh, jeho hlas nebyl jeho hlas. Byl Jimmiho.

Dean se ušklíbl: „I kdyby byl…“ odmlčel se. „My jsme pořád tady.“

Castiel si myslel, že nikdy neslyšel nic smutnějšího.

Deam změnil téma: „Co vlastně děláš, když nejsi se mnou?“ Opíjíš se do bezvědomí?“

„Ne,“ anděl ignoroval Deanovu jízlivost. „Pracuji na…“ nechtěl říct, stavím si křídla, a proto řekl, „modlím se…“

Dean se hlasitě zasmál – Castiel Deana dlouho neslyšel smát se: „Vážně se modlíš, Casi? Proč, sakra!“ zvýšil hlas. „Žádný Bůh neexistuje.“

„Nemodlím se k Bohu,“ odvětil anděl.

„Tak ke komu, k tvým ztraceným bratrům? K Panně Marii?“

„Modlím se k Samovi… každý den,“ pokračoval Castiel, ignorujíc Deanův šokovaný výraz, „mluvím k Samovi, doufajíc, že zbytek mé milosti stačí k tomu, aby má slova dolehla až k uším Lucifera a skrze něj pronikla ke skutečnému Samovi. Potřebujeme motlitbu, Deane.“

Z Deana všechen vztek opadl: „Myslel jsem si, že ses přestal modlit, Casi.“

Castiel zvedl oči k obloze. Vypadal zamyšleně.

„Ztratil jsem víru v Boha, Deane. V tebe a tvého bratra nikdy.“

„Ale, piješ – a všechny tyhle věci,“ Dean rukou poukázal na Castielův srub a použitou cigaretu, „myslel jsem si, že to děláš, protože jsi na mě naštvaný!“

Castiel se podíval na Deana – a, lovec měl, už zase pocit, že anděl čte v jeho duši. Jeho pohled byl pronikavý a v modrých očích se zrcadlil Deanův vlastní odraz.

„Všechno se netočí pouze kolem tebe, Deane…“ s těmi slovy Castiel odešel.


Ikaros se vznesl moc vysoko – nepoužíval svá křídla správně a vyvolal hněv bohů.

Castiel to viděl – byl tam. Casiel znal skutečný Ikarův příběh.

Lidé neumí létat.

Castiel seděl na zemi a přes to, co se stalo Ikarovi i přes svou znalost lidské anatomie, stavěl pár křídel. Neslepoval jednotlivá pírka dohromady – jednoduše je kladl jedno přes druhé do požadovaného tvaru.

Činnost Castiela uchvátila. Zapomněl jíst a spát a pít – soustředil se na dvě křídla na podlaze.

Castiel použil pro jejich sestavení několik tisíc kusů pírek. Sesbíral je na cestě, v lese okolo kempu, na ulici a ve své posteli… každé pírko mělo jinou barvu, tvar a velikost. Dohromady tvořily křídla.

Castielovu absenci nicméně zaregistroval Dean. Castiel zapomněl na Deana.

Když lovec vstoupil do Castielova srubu, vítr který vklouzl do místnosti, peří rozfoukal.

Křídla se nejdřív zvedla a potom rozpadla na tisíc drobných částí, poletujících vzduchem.

Dean kromě peří neviděl nic, a když jej většina konečně klesla a Deanova vize se projasnila, spatřil lovec Castiela sedět na podlaze uprostřed místnosti.

„Co blbneš?“ vykřikl, vyplivujíc peří z úst.

Castiel se rozhlédl – jeho křídla ležela všude okolo. Zvedl se a ignorujíc Deanovu otázku, si lehl na postel. Zády k lovci. Napůl doufal, že Dean odejde. Napůl doufal, že ne.

Nedělo se nic a Castiel si myslel, že lovec je skutečně pryč, potom se ale matrace sesula pod váhou Deanova těla. Dean se posadil na okraj postele.

„Pár dní jsem tě neviděl,“ řekl. Castiel zarytě mlčel.

Dean nebyl trpělivý. Položil ruku Castielovi na rameno a mírně s ním zatřásl. „Co jsi dělal?“ zeptal se.

Castiel kývl hlavou, poukazujíc na peří na zemi.

„Aha, promiň. Zničil jsem…“ nevěděl přesně, co zničil. „Casi?“ Dean se odmlčel, sbírajíc kuráž zeptat se. „Jsi v pořádku?“

Castiel ztuhnul. Dean se nikdy neptal – ne na tohle. Anděl nevěděl, je-li Deanův zájem o jeho duševní zdraví vyvolán zájmem o něj, či prostou zvědavostí.

„Jsem nezraněný,“ odvětil Castiel doufajíc, že odpověď Deana uspokojí.

Lovec zavrtěl hlavou: „Na to jsem se neptal. Sakra. Děsíš mě…“ Dean se shýbl a nabral do ruky peří, nechávajíc ho zase spadnout na zem. „Děsila mě celá ta věc s anděly – děsily mě tvoje andělské věci a to, co jsi měl ve zvyku říkat. Bylo to divný, ale přirozený – pro tebe, řekl bych,“ jedna Deanova noha bezděky kreslila v peří na podlaze kruhy. „Teď mě vážně děsíš. Občas se chováš, jako… divně. Na člověka i anděla. Divně i na můj vkus.“

Castiel zavrtal svou tvář do polštáře. Dýchal prach.

Cítil, že si Dean lehl vedle něj, přitiskl své tělo k jeho a své nohy položil podél Castielových.

Oba zůstali oblečení. Castiel slyšel Deanovo srdce tlouci.

Lovec se prsty přehraboval Castielovi ve vlasech…

Castiel cítil všechno. Vždy, když anděl vydechl, rozfoukal jeho dech i peří na posteli.

„Taky se modlím,“ zašeptal Dean. Jeho prsty se přestaly hýbat, zůstaly ale v Castielových vlasech. „K tobě. Vždycky jsem se modlil jen k tobě, Casi.“

„Ty ve mně věříš?“ zeptal se. Peří tím dofoukl dál od svých úst.

Dean vtiskl Castielovi polibek do vlasů. Přikývl.

„Říkal jsi, že toho moc nemáme… máme jeden druhého, ne?“

Castiel neodpovídal.

„Casi – máme jeden druhého.“

Castiel se k Deanovi přitiskl blíž. Dean opakoval svá slova dokola – jako ujištění… Castiel, znovu, dovolil Deanovi obelhávat sama sebe -

Dean s Castielem nikdy nebyl a když s ním byl, Castiel o něm nevěděl.

Přesto, nechal Deana šeptat mu do ucha nesplnitelný slib.

Kdyby bývali byli zkameněli v tomto momentu, on a Dean, spolu, vytvoří sousoší. Každá socha by hleděla jiným směrem, ale tisknouce se k sobě, jakoby obě v náručí té druhé hledaly bezpečí a teplo – něco, co zoufale potřebují… jejich tváře by jim pak vzal čas a sochy by už neměly žádný výraz v obličeji –

byly by – jsou - dvě mrtvé bytosti, čekajíc na konec. Spolu.






Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: THE WINGS   17.07.11 17:21

Maky: tvé povídky mi neskutečně chyběly.....a tato - tato je hrozně smutná, alespoň mě se tak zdá - ta Castielova nesplnitelná tužba vytvořit si křídlo - to bylo prostě tak nádherné čtení.... 702 říkám to vždy a budu to říkat i nadále - tvé psaní je naprosto dokonalé a já se vždy tetelím radostí, když něco od tebe můžu číst - máš neuvěřitelnou představivost a smysl pro detaily a to se mi opravdu hrozně moc líbí..... 704
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
FooFighterkaSN
Crossroads demon
Crossroads demon


Počet príspevkov : 314
Age : 24
Registration date : 11.05.2010

OdoslaťPredmet: Re: THE WINGS   18.07.11 15:56

pridavam sa k Nemix dokazes tak perfektne a precizne popisat vztah Castiela a Deana, ze vzdy s uznanim este par minut po precitani este doznievaju tvoje poviedky a som velmi rada, ze si ich mozem precitat...
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Maky
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 854
Registration date : 14.09.2009

OdoslaťPredmet: Re: THE WINGS   19.07.11 13:21


FooFighterkaSN: Děkuji za komentář a za pochvalu Smile vážně mě těší, že si myslíš, že umí vztah mezi nimi popsat. Já ani nic jiného psát neumím! Jsem ráda, že vím, že Tvůj pocit z té povídky je - hm, intenzivní. Děkuju!

Nemix: Už jsem to sice psala ve zprávě, ale píšu to i sem - děkuji Ti Smile Ty víš, že mě baví psát, ale s komentáři je to - prostě to není ono bez zpětné vazby a Tvoje komentáře mám navíc moc ráda Smile

....tak moc jsi mě potěšila tím, co jsi napsala, že jsi mě motivovala k tomu sednout si, zavřít se a napsat další povíku - zatím je v procesu zpracování. A tak nějak doufám, že Tě nezklamu - tedy, že tě nezklamu žádnou povídkou, i když vím, že ne všechny Ti padnou do noty, což je samozřejmé.. tak, snad jich napíšu hodně takových, které se Ti budou líbit Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Angela
Pocestný duch
Pocestný duch


Počet príspevkov : 51
Age : 22
Bydlisko : Praha
Registration date : 12.06.2011

OdoslaťPredmet: Re: THE WINGS   11.12.11 20:45

Pěkné rozepsání a zároveň shrnutí pocitů dvou beznadějných duší. Takové to: "Viď, že ano?" Ujišťování a nalhávání, že všechno bude jednou lepší, alespoň pro momentální zlehčení situace, uklidnění a vnitřní klid, i když víme, že je to lež.
Často se stává, že se cítím jako Castiello v téhle povídce... Něco chybí, ale já to nikdy nezískám zpět.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://takahashiyuri.blogspot.com
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: THE WINGS   Today at 20:42

Návrat hore Goto down
 
THE WINGS
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 1 z 1

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Seriál :: Fanfiction :: Dokončené poviedky :: Maky-
Prejdi na: