DomovDomov  FAQFAQ  HľadaťHľadať  RegistráciaRegistrácia  Zoznam užívateľovZoznam užívateľov  Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny  StránkaStránka  Prihlásenie  

Share | 
 

 Gaia... 1/7-7/7

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : 1, 2, 3  Next
AutorSpráva
Panthera
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1308
Age : 35
Bydlisko : Brno
Nálada : Think slashy... be horny... ;)
Registration date : 27.07.2009

OdoslaťPredmet: Gaia... 1/7-7/7   23.06.11 21:26


Gaia…

Autor: Panthera
Postavy: Dean/Castiel, Sam, Bobby
Spoil: AU po 6. sérii
Varování: Cas!whump, Dean!whump, amnézie, slash
Vhodnost: určeno kapitolami, PG-13 –> NC-17
Slov: ~ 20.800
Shrnutí: Pýcha povětšinu času předchází pád a ač se to nezdá, nebeské mlýny pomalu smílají Boží hněv. Ale ovečky vracející se do stáda, mohou dojít odpuštění. Naleznou však Dean s Castielem svoji cestu?
Beta: -
Personal note: Delší dobu mne trápil konec šesté série a celkové řešení postavy Castiela. Sera se rozhodla, že nám v sedmé sérii andělé nebudou strašit a budou se brát jako ukončená kapitola. Na tuto postavu jsem si však vypěstovala slušnou závislost, takže se s ním jen tak rozloučit nehodlám. V hlavě a myšlenkách se mi po pár týdnech nakonec celý možný děj zdeformoval poněkud jiným směrem.
Snad se bude líbit. Feedback je určitě opět vítaný. Wink

Music background: Maggie Reilly – Gaia



Část II. Vzdálený šepot rmoucených duší PG-13
Část III. Zastřená tajemství zimní oblohy PG-13
Část IV. Zrádná krutost mladého světa PG-13
Část V. Zoufalý pláč mořských pěn R
Část VI. Mdlý úsvit půlnočního slunce PG-13
Část VII. Jiskřivá záře tajícího sněhu NC-17 Explicit

~ ~ ~

Část I.
Zkroušený pláč nebeských kůrů

PG-13

Ano, byl si vědom své moci. Celé jeho nitro vyplňovaly milióny ztracených duší, svíjely se a šimraly ho, ve snaze znovu získat svobodu, která byla po myriádách let opět na dosah. Castiel se změnil, jeho myšlenky se ubíraly zcela jiným směrem, po první satisfakci mířil krví dlážděnou cestou za pomstou a sebezničením. Cítil pouhou absolutní moc, opojení vlastní neporanitelností a spojení s Božskou aurou.

S pohrdavým výrazem si přeměřil oba bratry i Bobbyho. Zděšení a překvapení se mísilo s niternou bolestí, která se jim zračila v očích. On už ji však nevnímal tak, jako dřív. To co viděl nyní, bylo něco, co ho potěšilo a koutky úst se mu stáhly ve vítěznou grimasu. Za oslepujícího blýskání roztáhl svá mohutná křídla. Představoval si, jak se vrátí mezi své bratry a sestry, jak všechno srovná tak, aby byl on sám spokojený.

Spokojený sám se sebou si strčil ruce do kapes svého obvyklého béžového baloňáku a pouhou myšlenkou se přemístil, následován všemi anděly, kteří tu byli s ním. Celý komplex opuštěné továrny se ponořil do ticha, které přerušovalo jen zběsilé poblikávání vadné zářivky.

„Hajzl,“ poznamenal nevěřícně Sam, když se jako první vzpamatoval a s dlaní na Deanově rameni si prohlížel pomalu mizející zbytky Rafaela, archanděla, který pro ně byl doposud jedním z neporazitelných nepřátel, ten, který se snažil zničit jejich přítele. A teď? Teď z něj zůstala jen krvavá, pozvolna se roztékající skvrna na několika bílých kachličkách.

Jak je těžké se smířit s tím, že věci už nejsou takové, jaké se zdály být. Ač by měli být šťastní, s hořkostí v srdci si všichni uvědomovali, jak je ta všechna snaha a všechno to dění kolem nich relativní. Zabitý nepřítel tu paradoxně zničil i jejich přítele. Avšak byl to vůbec přítel? Had hřející se na jejich prsou, který po celou dobu sledoval jen své vlastní cíle?

Bobby se poškrábal na zátylku a zcela profesionálně si za opasek zasunul bývalý Rafaelův meč. „No co, hodit se může vždycky.“ Dodal omluvně, když se na něj Sam vyčítavě podíval. Pak si promnul naražená žebra, mlčky se dopotácel k bratrům a pomohl Samovi chytit Deana pod ramenem z druhé strany. „Vyhrané bitvy a zabitá válka.“ Poznamenal si pod vousy, upravil si kšiltovku a s bolestným syknutím si chytil protestující žebra, když se o něj Dean opřel.

Dean nezareagoval ani na jednoho z nich, ani se mu v očích neobjevily slzy, které by tam Sam očekával. K jeho údivu Dean s pevně semknutými rty stoicky mlčel a s naprosto prázdným pohledem se díval přímo před sebe. Vypadal, jakoby tam s nimi vůbec nebyl, jakoby se zmizelým Castielem odešel i on a nechal tu jen své opuštěné tělo.

„Jdeme odsud,“ váhavě ze sebe vypravil Sam, „tady už nic neovlivníme.“ Pevně uchopil Deana pod druhým ramenem a s Bobbym ho společně táhli z tohoto proklatého místa.

„Jsem váš nový Bůh, kterému se pokloníte a prokážete náležitou úctu, jinak vás zničím.“ Ta strašná slova se Deanovi honila hlavou v několika ozvěnách zároveň, až nebyl schopen myslet na nic jiného. Castiel, ten poslední maják v rozbouřeném moři nedůvěry a klamu zmizel pod jedinou vlnou krutého poznání a nezbylo po něm vůbec nic, jen pouhá prázdnota. Temná propast, bolestivě vypálená do srdce. Nikdy, nikdy by od Castiela nečekal ránu do týla.

Mysl mu nečekaně zaplnil přehršel vzpomínek. Nemáš víru, sloužím nebi, stále sloužím Bohu, máš svých pět minut… já jsem nový Bůh…V ústech mě náhle sucho, pevně sevřel víčka k sobě a pak spatřil Johna, temnota se zformovala do noční zahrady jejich domu z mládí. Johnova laskavá tvář se v měsíčním světle zdála být plná pokoje. Slabě se na Deana usmál, posadil se uprostřed ničeho a přes rameno se mu usmívala Mary, dlaněmi mu pokynula, aby se za ní rozběhl, avšak z pohybujících se rtů nevyšla ani hláska. Dean se jim chtěl rozběhnout v ústrety, ale nohy jakoby by byly z kamene. Čím víc se snažil rozběhnout, tím rychleji onen obraz v jeho podvědomí mizel, až se vytratil úplně a když otevřel oči, hleděl na krvavé skvrny v bíle vykachlené místnosti.

A po tomto hořkém zklamání se dnes v Deanovi něco zlomilo, jediný pevný bod jeho existence, který přetrval i léta strávená v jámě pekelné, se zhroutil a nezbylo nic. Dean neplakal, nebyl schopen, jeho tělo odmítlo jakkoliv reagovat. Nezajímal ho důvod, v danou chvíli mu bylo všechno jedno. Jakoby jeho léty tak krutě pohmožděná duše konečně opustila tělo.

Sam s Bobbym ho doslova vláčeli zpátky do motelu. Když dorazili do svého pokoje, bylo už brzy nad ránem. Zběžně zkontrolovali nejhorší rány a pak Sam zavolal odtahovou službu. I když se cítil mizerně, nemohl tam Deanova podřeného miláčka nechat napospas.

~ ~ ~

Po dvou dnech, až se všichni dali alespoň trochu dohromady, začali přemýšlet, co dál. Démoni i Crowley, jakoby zmizeli ze zemského povrchu. Nikde po nich nebyla ani stopa. Za to počasí se změnilo. Pozdní léto začalo rychle přecházet do podzimu. Každou chvíli pršelo a sluneční svit byl spíše výjimkou.

Po celou tu dobu Dean skoro nemluvil. Jeho vtipné poznámky a věčný sarkasmus po oné noci vymizely jako písek na dunách. Ať na něj mluvil Sam nebo Bobby, jeho odpovědi byly vždy jen věcné a stručné. Sam ho několik dní po sobě sledoval, když čistil zbraně nebo se jen tak bez zájmu díval na televizi s plechovkou piva v dlani. Nebyl to Dean, nebyl to ten starý dobrý Dean, který si za každých okolností dokázal poradit a nikdy se nevzdával.

Sama to trápilo, co chvíli si mnul spánky a ledabyle si urovnával vlasy. Bobby to viděl také, ale nedokázal poradit. Z místní knihovny si vypůjčil několik starých svazků a zabral se do čtení, což dělal i dřív, jen láhev domácí pálenky vystřídala láhev koňaku z místního supermarketu.

Dean si však záhy nalezl něco, co ho zabavilo alespoň částečně. Ač se cítil jako bezcílně se potulující vyhaslá sopka, přeci jen ho pohled na havarovanou Impalu částečně obměkčil. Stejně jako po oné události s obětováním se Johna skoro nemluvil, nesmál se, neplakal, jakoby emoce bylo něco cizího a nevítaného. Něco, co už ve zbytku jeho života nemá žádné místo.

Sam stále doufal, i když mu samotnému nebylo nejlépe. I pro něj se Castiel stal jistou součástí rodiny, přítelem. Přitom všem si však stále uvědomoval ten strašný pocit, kterým si musel projít Dean. Jeho silný bratr, který se o něj celý svůj život staral, obětoval se za něj, měl s Castielem jisté pouto, které on nikdy ani zažít nemohl a to pouto bylo touto jedinou událostí brutálně vytrženo z jeho nitra, z jeho srdce i duše zároveň. Při každé myšlence, která se ubírala tímto směrem, se Samovi převracel žaludek a jak dny ubíhaly jeden za druhým, stále častěji si uvědomoval, že se v myšlenkách modlí k Bohu. Ale tím Bohem nebyl Castiel.

~ ~ ~

Castiel stál opuštěný uprostřed svého autistického ráje, tady býval rád. Zamyšleně sledoval muže v červeném svetru, jak se prohání po zelené trávě a s vážnou tváří za sebou potahuje papírového draka. S dlaněmi schovanými v kapsách baloňáku se otočil a po celé části parku, kam až by oko dohlédlo, stály zástupy andělů. Bratři a sestry, kteří následovali svého nového Boha. Castiel na ně pohlížel z vrchu, pro něj se stali pouhými vojáky, jeho krutým nástrojem pomsty v touze po nastolení nových pravidel a nového pořádku.

Jako andělé ani neměli jinou možnost. Byli stvořeni k tomu, aby někoho poslouchali. Castiel si uvědomoval, že byli jen nepřemýšlejícími vykonavateli jeho příkazů, kdysi dřív jím býval také, ale teď o tom nepřemýšlel, nezajímalo ho to a koneckonců to pro něj už nebylo důležité.

Věděl, že většina následovníků Rafaela už jednoduše neexistuje. Některé zničil on sám jediným lusknutím prstů, jiní byli doslova roztrháni svým vlastním druhem. Málokterá duše si však všimla nezvyklého světla a velmi pomalu mizejících prachových skvrn po sežehnutých křídlech, které se teď v nebi objevovaly co chvíli.

Svůj nový styl si nakonec velmi oblíbil, doslova se opíjel svou vlastní mocí. Když neměl nikoho na seznamu, koho by mohl zničit, začal se postupem času nudit. Oslavování jeho bytosti začalo být fádní, domnělí přátelé, kteří nebyli pravými přáteli ho obklopovali celý ten čas, ale jemu to bylo jedno. Pak si uvědomil, že v nebi již nemá nepřátel, rozhodl se tedy přejít na zemi a nastolit nové pořádky i na ní.

~ ~ ~

Po týdnu usilovné práce, hlavně s pomocí Sama i Bobbyho byla Impala zase schopná jízdy. Plechy měla pomačkané, část skel byla zalepena igelitem a světlomety na levé straně neměly krytky, ale když ji Sam na Deanův pokyn nastartoval, předla spokojeně tak, jako tehdy. Dřív by z toho měl Dean radost, teď se jen s povzdechem podíval na celou tu práci, kterou odvedl, otřel si ruce špinavé od oleje s vazelínou do hadru a aniž by cokoliv řekl se otočil a pomalu se šel do motelu umýt.

Sam i Bobby od něj čekali víc. Sam seděl na sedadle řidiče, otočil klíčkem zpátky a díval se za Deanem mizejícím ve dveřích motelu s otevřenou pusou.

„To bychom měli.“ Probral ho Bobbyho unavený hlas. „Naše princezna nám nejspíš dospěla.“ Významně zdvihl obočí a odplivl si.

„Myslíš, že ho to někdy pustí?“ zeptal se ho Sam a zkoumavě přejížděl prsty po volantu. „Doufal jsem, že se z toho dostane.“ Vydechl. „Už to budou dva měsíce, Castiel se vybarvil, ale proč ho to tak dostalo?“

Bobby si skousl jazyk. „Všechno jednou přejde.“ Odvětil Samovi. „Chce to jen čas.“ Dodal s jistou nadějí v hlase a začal uklízet rozházené klíče a součástky, které si obstarali z místní autodílny.

„Měli bychom se podívat po nějaké práci. Ten všeobecný klid před bouří se mi ani trochu nelíbí.“ Bobby si hodil vypůjčenou koženou brašnu přes rameno. „Obávám se, že se něco chystá a nic pěkného to nebude.“ Otočil se, že půjde brašnu vrátit.

Sam se vytáhl zpoza volantu a s lupnutím si protáhl záda. „Kdo ví, co nás vůbec čeká.“ Dodal zamyšleně. „A Bobby,“ muž v kšiltovce se na něj podíval, „děkuju, děkuju, že jsi s námi zůstal.“ Kývl na něj Sam hlavou a pokusil se o úsměv.

Bobby sklopil hlavu, promnul si vousy a úsměv mu vrátil. „Jste moje rodina.“ Nakročil, ale nakonec ještě dodal. „Zítra vyrážíme dál, chce to jiné myšlenky.“

~ ~ ~

Když bezcílně projížděli dalším městem ve snaze najít něco podezřelého, aby se zaměstnali tím, co dělali celý svůj život a co jim šlo nejlépe, dorazili jednoho dne i do Oatmanu v Arizoně. Dříve takřka zapomenuté hornické městečko se opět probíralo k životu. Dean zastavil u prvního z motelů, který byl zrovna při cestě a se slovy, že se podívá po okolí, zamířil do místního baru.

Sam se zabýval svým nově koupeným notebookem a snažil se zprovoznit internet. Bobby jen tak seděl v křesle a popíjel něco, co mělo na láhvi nápis whisky, ovšem do kvalitního pitiva to mělo hodně daleko.

V baru se bavilo pár mladých lidí, jinak byl zcela prázdný. Barman, padesátník s oholenou hlavou si ho dvakrát přeměřil pohledem, nalil mu dvojitou a dál se o něj nestaral. S očima upřenýma na televizní obrazovku sledoval zřejmě důležité sportovní utkání. Deanovi alkohol nechutnal, doufal, že tu narazí na osamělou dámu, v jeho případě spíše ženu, která by byla svolná k sexu.

Chtěl, věřil a doufal, že se všechno vrátí do starých kolejí. Když opravil Impalu, rozhodl se, že bude muset žít dál. Nebude to ten starý Dean, ale jen jeho kopie, která se navenek bude tvářit povědomě. Viděl, že se Sam trápí a celým zbytkem svého srdce se snažil, aby mu to ulehčil. Tohle byla jeho bolest a on neměl právo ji vnucovat všem kolem sebe. Sam, jeho mladší bratr byl to jediné, co mu teď na světě zbylo. Několikrát ho zklamal, ale po tom všem, co spolu zažili, byl to stále jeho mladší bratr, ten, který se vždy vracel a on ho tu nemohl nechat samotného.

Sebevražda, ano, i nad tím přemýšlel. Byla to jedna z těch jeho úpěnlivě se vnucujících myšlenek, která ho provázela po celou dobu, od Castielova odchodu.

„Dáte si ještě jednu?“ přerušil tok jeho myšlenek barman a dlaní si leštil zpocenou lebku.

Dean k němu zvedl oči, pohlédl na dno skleničky a zavrtěl hlavu. „Ne, díky.“ Ze zadní kapsy vytáhl peněženku, nechal barmanovi i nějaké to spropitné a vyšel před bar. Bylo pozdní odpoledne, zpátky do motelu se mu nechtělo. Věděl, že by ho opět přepadla ona přítelkyně hluboká deprese. Nedokázal by sledovat Sama ani Bobbyho, jak se znovu marně snaží, aby ho rozesmáli nebo aspoň donutili k delšímu rozhovoru.

Pozvolna se procházel městečkem. Mělo své kouzlo, i když ho Dean nevnímal. Po půl hodině došel až k opuštěné okrajové části. Dřív tu bydleli horníci, ale když se bohaté žíly rudy vytratily, lidé město jednoduše opustili. Začali se vracet teprve před pár lety, ale zájem o osidlování malých a od velkoměst dosti vzdálených městeček byl minimální.

Když pohlédl vzhůru, po nebi se honily chuchvalce temných mraků a občas na zem spadlo pár nicotných kapek. Srovnal si límec a rozhlédl se. Přímo před ním stál malý kamenný kostelík. Stavba sama o sobě jakoby ho lákala, aby vešel. A Dean se dlouho nerozmýšlel, váhavě vkročil do široce otevřených dveří.

Vylidněnou budovou se proháněl vítr a dokořán otevřenými okny se na stářím zčernalé lavice snášelo s podivuhodnou lehkostí podzimní listí. Sychravý vánek se vkradl i Deanovi pod bundu, až se otřásl. Nakonec si po starém způsobu olízl horní ret a očima se těkavě rozhlédl po staré chrámové lodi, jejíž stěny byly lemovány starodávnými malbami s výjevy z křížové cesty. Bylo až s podivem, že tu vydržely.

Jeho pohled se zastavil na jedné z nich, zaujal ho Ježíš klesající pod tíhou kříže. Kostel byl zjevně delší dobu prázdný, ale i přesto se v něm zachovala většina výzdoby. Když přišel k malbě blíž, přimhouřenýma očima se zahleděl na oprýskaný výjev postav za Ježíšem, který klesl pod křížem. Záhy se mu zatajil dech, hrdlo jakoby mu stiskla neviditelná ruka. V tmavém kněžském rouchu zcela jasně rozpoznal Castielův obličej, Jimmyho tvář na něj hleděla z vybledlé omítky tak jasně, až se mu zamotala hlava.

V tom se z bývalého presbytáře ozvaly zcela jasné kroky. Rychle se otočil tím směrem a pevně stiskl zuby, když spatřil Castiela v jeho obvyklém oděvu. Béžový baloňák se mu vlnil kolem nohou, jako svíjející se had. Ležérním krokem došel až před polorozpadlý oltář a s rukama v kapsách se na Deana dlouze zadíval.

Dean se zhluboka nadechl, jakoby sbíral odvahu, aby mohl něco říct. Nakonec se vybičoval jen na sarkastickou poznámku. „Ještě jsi z toho všeho nevybuchl? Čekali jsme, že budou v novinách psát o nukleárním hřibu.“ Dokonce se zvládl i ušklíbnout.

Castiel měl stále hlavu nahoru, rozvážně sešel těch pár schodů, které vedly od oltáře a pokrčil rameny. „Deane, Deane, Deane, já jsem nový Bůh a mnohem lepší, měl bys mi projevit náležitou úctu.“ Poslední část souvětí pronesl s až příliš hlubokým hlasem na to, že si držel bradu vysoko, aby mohl na Deana hledět shora.

„Vlezlo ti to jednoduše na mozek,“ vybuchl najednou Dean. „Jsi jak malej spratek, chlubící se ve školce, že mu bohatí rodiče koupili drahý autíčko.“ Slova, která by jindy tak dlouho hledal z něj náhle vycházely jedno za druhým ve zběsilém rytmickém pádu a z náhle vlhkých očí mu stékaly potoky slz. „A víš co, Casi?“ otřel si stékající slzy ledabyle do rukávu. „Myslíš, že se ti bude někdo z nás klanět, jen proto, že jsi sežral očistec?“ rychle se nadechl a pokračoval, „polib si tu svoji bílou prdel!“ poslední slova z něj vycházely jakoby ze srdce. Aniž by si to vůbec uvědomoval, poslední větu zakřičel tak, až se stará mozaiková okna zatřásla a vítr prohánějící se chrámem náhle utichl.

Celým chrámem Páně se rozhostilo podivné ticho, všechno strnulo. Castielova tvář náhle zbledla, v očích se mu zablesklo a prostorem zašuměl stín široce roztažených křídel.

Dean zběsile oddechoval, tvář zkřivenou hněvem a pokrytou slzami upíral ke Castielovi. Na malou chvíli to byl zase on, hrál vabank. „Zabij mě, klidně mě hoď zpátky do pekla.“ Vyrazil ze sebe mezi jednotlivými nádechy. „Ale já, Dean Winchester, před tebou na kolena nepadnu.“ Vyzývavě rozpažil ruce a náhle si uvědomil, že se mu nesmírně ulevilo. Jakoby by ten kámen, který na něj spadl tehdy ve vykachlované místnosti, jednoduše zmizel. Jakoby se jeho hluboko uvnitř pohřbená duše snažila vydrat zase zpátky na povrch a vykřičet ze sebe všechno to zlo a bolest, které se do ní tak krutě zaryly.

Castiel natáhl ruku před sebe, tvář měl rudou vztekem a z očí mu šlehaly plameny. Pak nitro kostela zachvátilo ostré bílé světlo.

~ ~ ~

„Kde může být?“ zeptal se Sam poněkolikáté Bobbyho. Odpovědí mu však bylo jen další omluvné pokrčení rameny. „Říkal, že se jde jen projít.“ Sam si promnul bradu a odhodil si vlasy z čela. „Být Dean, kam bych šel?“ položil si sám sobě řečnickou otázku a proplétaje si prsty přemýšlel.

V tom se otevřely dveře. Dean odhodil bundu na stolek vedle dveří a unaveně se posadil na pelest. Patou o prsty si sundal obě boty a s rukama za hlavou si beze slova lehl. Sam hodil na Bobbyho pohled, říkající, co se sakra stalo a už se chystal vyjet na Deana, který ho však předběhl. „Vlezlo mu to na ten jeho nicotnej létající pidimozek.“ Snažil se působit tak, jakoby byl nad věcí, Sam tento hlas znal už dlouho, viditelně se mu ulevilo, starý Dean, ten starý Dean se probouzí a onen hořký a zároveň zklamaný podtón na pozadí velmi dobře rozpoznal.

„Předpokládám, že jste se viděli.“ Prohodil před Bobbym se zájmem. „Takže, co s tím uděláme?“ A pohledem se zastavil na Bobbym.

„Vypadám na knihomola?“ nasupil se Bobby, ze kterého najednou také vyzařoval částečný optimismus. „Takže jedeme zpátky ke mně a zkusíme něco najít?“ dodal nakonec omluvně, posunul si kšiltovku víc do čela a zamyšleně se poškrábal na zarostlé bradě.

„Nic lepšího nemáme.“ Dodal Dean.

„Fajn.“ Sam se otočil k tašce položené na prádelníku a začal si automaticky balit věci, načež se Bobby zvedl z rozvrzané židle a pomalu následoval Samova vzoru.

Dean chvíli ležel a oba je pozoroval, jak si každý z nich pečlivě srovnává věci do své tašky, když si všiml šedivého pírka, které mu ulpělo u límce trička a šimráním se přihlásilo o slovo. Zamyšleně ho uchopil do dvou prstů a zvědavě si ho prohlížel v mdlém svitu motelové stropnice. Prapor byl tmavě šedý a hezky se leskl. Dean jen tak dýchl na jeho spodní část, až se prachová část v náhlém poryvu vzduchu roztřepala.

„Sbaleno,“ oznámil se zakašláním Bobby a s mastnou baseballovou textilkou se postavil ke dveřím. Deana to vytrhlo od jeho nálezu. Aniž by to Bobby zaregistroval, Dean si pírko zasunul do kapsy od riflí a zvedl se z postele.

O chvíli později byl k odjezdu připravený i Sam, jeho pečlivě poskládané košile Deana vždy neuvěřitelně znervózňovaly. S povzdechem a pohledem zamířeným ke stropu vzal svoji armádní tašku a ledabyle do ní naházel zbytek svršků, které se válely po jeho části prádelníku. „Sbaleno.“ Oznámil vyčítavým tónem, sebral klíče od Impaly z ošoupané desky stolku a zamířil ke dveřím. Sam si povzdechl a ještě z koupelny posbíral zbytek jejich věcí. „Skočím nás odhlásit, vyzvedněte mě na recepci.“ Oznámil s nadějí v hlase směrem k Deanovi a naposledy se rozhlédl po pokoji, aby tam nic nezapomněli. Dveře se zabouchly a opuštěný pokoj se ponořil do tiché tmy.

~ ~ ~

TBC


---> Část II. Vzdálený šepot rmoucených duší PG-13


Naposledy upravil Panthera dňa 22.01.12 16:09, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://www.panthera-cz.com
bohdy
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1570
Age : 31
Bydlisko : Vlčovice, ČR
Nálada : Viva slash!!!
Registration date : 18.09.2010

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   23.06.11 21:48

Panthera: Skvělý úvod!!! Rozjíždí se to opravdu slibně!!! Takže doufám, že budeš brzy pokračovat 704
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   23.06.11 21:55

no tak to je perfektní - ba přímo geniální Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil

takto přesně bych si představovala úvod sedmé řady.....takto bych byla ochotná to akceptovat....

klaním se ti
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   24.06.11 13:33

Panthera: Přesně, moje slova - Já před tebou nepokleknu, ty nejsi žádný Bůh. Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Terrik
Crossroads demon
Crossroads demon


Počet príspevkov : 489
Age : 25
Nálada : bez nálady
Registration date : 10.04.2011

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   24.06.11 16:26

Paráda sfoukla jsem to jedním dechem...no a sežrat očistec jen hezky pokračuju...se už nemůžu dočkat
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Maky
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 854
Registration date : 14.09.2009

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   25.06.11 23:00


I love it Smile troufám si napsat, že tohle je první česká ff povídka, která mi skutečně sedí a prožívám ji jako prožívám ty anglické - což je myšleno, jako velký kompliment Smile

Cas se tam zatím moc neukázal, ale líbí se mi směr, jímž se ubíráš... a hrozně moc se mi líbí Tvůj Dean. Skvělá práce. Skutečně, jsem nadšená - je pěkné číst českou povídku, kterou čtu stejně ráda jako ty anglické...

... líbí se mi Deanův přístup - je naštvaný, trochu dotčený a současně se ale nechce vzdát. A moje oblíbená scéna - Dean si zastrčil pírko do kapsy. Tyhle motivy s "ukradenými" pírky jsme vždycky milovala!

Kdyby sedmá série začala takhle a ubírala se ve stejném duchu - tak by mi na ní nevadilo se dívat Smile

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Panthera
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1308
Age : 35
Bydlisko : Brno
Nálada : Think slashy... be horny... ;)
Registration date : 27.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   26.06.11 19:15

Pokračování bude určitě, protože už je to v hlavě opět kompletní, teď to ještě převést do srozumitelných slov. Smile

Všem děkuji za komentáře, povídka vznikla právě proto, abych se připravila na sedmou řadu po svém.

Maky: jsem ráda, že její děj prožíváš, přesně to autor od čtenářů očekává. Děkuji, vážím si toho. Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://www.panthera-cz.com
Panthera
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1308
Age : 35
Bydlisko : Brno
Nálada : Think slashy... be horny... ;)
Registration date : 27.07.2009

OdoslaťPredmet: Gaia... 2/7   26.06.11 21:22

Část II.
Vzdálený šepot rmoucených duší

PG-13

Za temného hukotu ho obklopilo bílé světlo. Udiveně pohlédl vzhůru, aniž by cokoliv nebo kohokoliv viděl, okamžitě věděl, že je zle. Ten, který všechno zavinil, ten, který byl samotným počátkem všeho, se vrátil. V obranném gestu vytáhl ruce z kapes a sesunouc se na schody si jimi kryl hlavu. „Neudělal jsem nic špatného,“ vyjekl překvapeně, „byla to jen má volba…“ snažil se zoufale zakřičet vůči oslepující záři. Místo dalších slov z něj vyšlo jen hlasité zaúpění, svět kolem se zběsile roztočil. „Já, já…“ další význam jeho slov zanikl v ostrém praskání, až Starý kostelík s lavicemi a starými malbami náhle zmizel v divokém víru a Castiela obklopila souvislá bělostná záře.

„Ne, zachránil jsem svět, já jsem zachránil svět,“ zašeptal a úzkostlivě si tápal dlaněmi po hrudi. S bázlivostí, která ho náhle přepadla, si uvědomil, že Jimmyho oděv zmizel a nahradila ho lněná tunika. Kabát mu i se zbytkem šatů ležel na hromádce u nohou. Chtěl se pro něj sehnout, ale tělo jakoby ho přestávalo poslouchat. Po chvíli namáhavého předklánění a šmátrání sevřel hromádku v náručí a když se narovnával, s hrůzou sledoval, jak jeho tělo od nohou postupně tmavne a tuhne. Měním se v kámen, když mu to došlo, bylo už pozdě. Z posledních sil se pokusil roztáhnout křídla, snad ve snaze uletět tomu, co ho stíhalo. S tichým zapraskáním se však záhy i ona změnila v tmavou šeď a než nadešel večer, pod prastarým javorem nehnutě stála socha anděla s bolestným výrazem ve tváři, svírající v náručí hromádku oděvu.

~ ~ ~

Bobbyho vrakoviště je přivítalo se svojí obvyklou všedností a klidem. Ve slabém vánku se u domu pohupovalo několik kovových poklic a zvonivým cinkáním je vítalo opět doma. Síť přede dveřmi byla potrhaná a její rožky si jen tak plápolaly na pozdrav. Dřevěné obložení bylo oprýskané a jen stěží by se dala hádat původní barva, kterou se dům kdysi dávno honosil. Přesto to byl domov, domov, který Sam ani Dean nikdy dřív neměli. Bobbyho dům se jím pro ně stal se vším všudy. Kdykoliv bylo potřeba, mohli se sem vrátit, pro radu, pro kousek rodinného tepla. Bobby se pro ně stal jejich otcem, se kterým mohli diskutovat takřka o všem.

Po velkém dvoře se povalovalo velké množství vraků a aut, která už měla nejlepší léta za sebou. Mezi prachem pokrytou kamenitou zemí občas vykoukl trs hnědavě zelené trávy a po okolí se honilo hned několik stepních běžců.

Dean vystoupil z Impaly a sledujíc zapadající slunce se slastně protáhl. „Nepřemýšlel jsi někdy o opravě?“ zeptal se nečekaně Bobbyho a pohodil hlavou směrem na staršímu Pontiacu, který bojoval se rzí a prachem pod jednou z provizorních stříšek. Bobby na něj vrhl nevěřícný pohled. „Hochu, mám takový neblahý pocit, že tady Betty ti dá slušně zabrat.“ A mávl rukou směrem k Impale.

„Jen myslím dopředu, něco proti?“ a po dlouhé, velmi dlouhé době se mu ve tváři objevil náznak úsměvu. Sam, který se ještě soukal z auta a vytahoval tašky, zůstal překvapením stát. Jakoby také nevěřil tomu, co právě viděl. Skousl si horní ret a usmál se, nemohl jinak. Kroutíc hlavou vynesl zbytek tašek z kufru a se stále usměvavou tváři zabouchl Impale kufr.

„Když se ti bude chtít, ale plat za to nečekej.“ Prohodil vesele Bobby, otřel si dlaně do špinavých kalhot a zalovíc pod rohožkou vytáhl orezlý klíč. Sfoukl z něj prach a zasunul ho do skřípavě protestujícího zámku ve dveřích. „Vítejte doma.“ Zamručel si pod vousy a zhluboka do sebe natáhl zatuchlý vzduch, vůni svého domova.

~ ~ ~

Nebyl mrtvý, ale nebyl ani živý, byl pouhou myšlenkou, jen nicotným vědomím. Večery byly stále sychravější. Z javoru, který mu tu byl jediným přítelem, se kterým však nemohl mluvit, již opadávalo hnědavě rudé listí. Ač teď bylo jeho tělo jen pouhým chladným kamenem, cítil každý lístek, který se ho při své cestě k zemi dotkl. Nemohl se však třást, neměl jak reagovat. Cítil drobné drápky ptáků, kteří si jeho křídla vybrali za dočasné útočiště za teplých odpoledních paprsků. Jediné co neměl rád, to byl déšť, studené kapky se do něj zapichovaly jako drobné jehličky a postupem času omílaly původně ostré rysy jeho tváře.

Dny plynuly jeden za druhým, čas se líně šinul kupředu a Castiel neměl nic jiného, než vlastní mysl. Úpěnlivě si vybavoval vše, co doposud prožil. Neustále se snažil nalézt místo, kde udělal chybu. Kde byl onen zlom, kdy se z toho všeho, co dělal pro Deana, stalo něco, co dělal čistě jen pro sebe. Byl pyšný, byl sebestředný? Když se na to podíval zpětně, musel si na všechny otázky tohoto typu odpovědět ano. Ale proč se to stalo?

Dříve, než nadešla zima a okolní krajinu pokryl první jemný háv bílých vloček, Castiel ztratil svou tvář.

~ ~ ~

I život Bobbyho a bratrů běžel v poklidu dál. Nakonec se v okolí objevili upíři a práce přibývalo, zdálo se, že čas přeci jen zametá všechny stopy a zaceluje bolavé rány. Vše se pomalu a jistě vracelo do starých zaběhnutých kolejí. Sam si našel občasnou brigádu v místní knihovně, jak sám tvrdil, aspoň měl přístup do zapovězených oddělení se starými svazky a může si je nechat posílat z centrálního knihovního archívu.

Samovu zábavu ocenil hlavně Bobby, který začal opět komunikovat s dalšími lovci a hlídal, zda se někde neobjeví Crowley, ten však zmizel, jakoby snad nikdy ani neexistoval. Pověstný klid před bouří je začal postupně uspávat. Ukolébával jejich smysly jako malá bárka na zrcadlově se lesknoucím moři.

Nakonec na tom byl nejhůře Dean. Ač navenek vypadal spokojený, v nitru ho sžíral nepříjemný pocit. Pro něj čas hojící rány neexistoval. Stále měl před očima onu záři v kostelíku, kdy Castiel nezareagoval tak, jak by Dean čekal, ale místo toho zmizel v oslnivě bílém světle. V myšlenkách se k oné scéně neustále vracel.

Postupně dal do původního stavu Impalu i několik dalších aut, o kterých Bobby sveřepě prohlásil, že jsou dobrá už jen do šrotu. A pokaždé, když se zahleděl na vlastní odraz v laku, či skle některého z nich, bojoval s chutí, aby onen obraz nerozbil pěstí. Neustále si vyčítal, že měl s Castielem víc mluvit, možná by to nedošlo tam, kde to nakonec skončilo.

Nedokázal se na něj zlobit dlouho. Sám si za tuhle slabinu mnohokrát nadával, ale nemohl jinak. Za jednoho mrazivého večera se procházel po sněhem pokrytém vrakovišti, až došel na místo, kde kdys dávno uzavřel s Castielem dohodu. Budu sloužit, budu sloužit, budu sloužit… Se sklopenou hlavou rýpal do slabé vrstvy vloček, rozhlédl se, zda ho někdo nesleduje a tiše se zeptal, „Casi?“

~ ~ ~

Bezlisté větve starého javoru se nad ním tyčily, jako by ho chtěly chránit. Kdyby mohl, byl by mu vděčný. Když přírodu kolem uchvátila mrazivá náruč zimy a okolní křoviny ztratily všechny své listy, Castiel vnímal, že je poblíž zeď a za jejím kamenným srdcem spočívá několik duší. Ucítil ve své blízkosti hřbitov a přepadl ho smutek, náhle litoval sám sebe, jakoby se ozvaly lidské emoce.

Celou dobu, kterou měl sám pro sebe přemýšlel. Neměl nic jiného na práci, nemohl se hýbat, nemohl mluvit, celým smyslem jeho nynější existence byla pouhá mysl. Při životě ho držel jen jediný souvislý tok myšlenek. Velmi často se v nich vracel do minulosti, daleko do začátků, kterých byl tak hrdým svědkem.

Když mu kamenná křídla pokryly první vločky, vzpomněl si na šedivou rybku, jak se z posledních sil snažila vydrápat na souš, kde zoufale lapala po dechu, na který nebyla zvyklá. Jediným havraním mávnutím křídel se rybka změnila, její protáhlá hlava se smrštila a na souši lapal po dechu Dean s rybím tělem. Kdyby mohl, byl by Castiela pokryl studený pot. Rázem měl před sebou vnitřní část kostelíka a zoufale křičícího Deana. Hoď mě zpátky do pekla, hoď mě zpátky do pekla, hoď mě zpátky do pekla… Castiel neměl hlas, jakoby se mu do mysli zapíchla ostrá dýka, Dean, jeho Dean, nemohl křičet, ovládaly ho jen myšlenky, nemůže zemřít, nemůže vůbec nic, mohl být jeho trest krutější? Casi?

~ ~ ~

Odpovědi se mu nedostalo. Hořce polkl, ale oči mu nezvlhly. Zakázal si projevit navenek cokoliv. Hlavou se mu honilo mnoho představ i myšlenek. Castiel ho nejspíš zavrhl, zabouchl za ním dveře. Bezděky si dlaní přejel po paži, na které měl vypálenou Castielovu dlaň. Nesouhlasil s jeho záměrem, nestál při něm, při jeho hloupém plánu. On ho neposlouchal, když mu radil. Podruhé ho už nezavolá. Tímto mu dal jasně najevo, že s ním nechce nic mít. Zřejmě má na práci důležitější věci, kdo ví, kdo se mu klaní a jak koho přesvědčuje.

Pod bundu se mu svými nenechavými ledovými prsty vkrádala zima, Sam sháněl nový případ a Bobby obstarával nové zbraně. Je na čase se zase vrátit. Vrátit se a konečně zapomenout. Zakroutil hlavou, naposledy se zadíval na ono místo, pak se otočil a rychlým krokem se vrátil do domu.

~ ~ ~

„Castieli?“ další z mnoha mrazivých nocí přinesla do Castielova života neživota novou věc. „Bůh trestá, Castieli.“ Znělo mu myslí. „Kdo, kdo to mluví?“

„To jsem já, Jimmy.“ Tichý a zároveň silný hlas ho nakonec plně vyrušil z jeho vzpomínek.

„Jaký Jimmy, ten Jimmy?“ mluvil se svými vlastními myšlenkami.

„Za vinu následuje trest, Castieli.“ Pravil smutně hlas. „Ale nikdy není nic ztraceno. Bůh umí odpouštět.“

Naděje bylo to poslední, co by Castiel čekal. Ve svém vlastním světě, v celé své nynější existenci se smířil s tím, že dál už nebude nic. Dokud bude vzpomínat, bude mít čím žít, až ho vzpomínky opustí, jednoduše pouze bude a nebude.

Po čase se stále hlouběji nořil do sebelítosti, až nakonec zahořkl. Snažil se tím zahnat paniku, když si uvědomil, že si nemůže vzpomenout, jak vůbec Dean vypadal. Kdo to byl, Dean?

~ ~ ~

„Co myslíte, že je s Castielem?“ zeptal se jednoho rána Sam, když si v kuchyni naléval kávu a chystal se posnídat.

„Co by, nejspíš se nahoře tetelí blahem.“ Odfrkl Dean, neměl náladu se bavit zrovna na tohle téma. Včerejší noc měl příliš živé sny, stále se vracel do kostelíka, viděl Johna i Mary a hlavně Castiela, starého Castiela s jeho přihlouplým výrazem ve tváři. Ne, nechtěl o něm nic slyšet. Vzpomínky ho pálily jako řeřavé uhlíky a myslet na to by znamenalo, že mu brzy zrudnou oči. To Dean nechtěl. Rutinně si roztáhl po stole hadřík a začal čistit zbraně, které byly po předvčerejší noci plné spáleného střelného prachu.

O chvíli později se v kuchyni objevil i Bobby. Ve svém obvyklém mastném outfitu s lahví domácí pálenky v ruce. „Erik vám ještě jednou děkuje za předvčerejší pomoc.“ Oznámil jim stručně, polkl a otřel si pusu do rukávu. „Prý by na vás byl John hrdý.“ Dodal a posadil se za stůl.

„Ještě z nás budou celebrity.“ Prohodil Dean mezi řečí tak, aby se Sam nevrátil k původnímu tématu.

„Jako starý Bůh, nejspíš ho starosti zaměstnávají na plný úvazek a tak na nás nemá čas. Což bychom měli být spíš rádi.“ Odkašlal si Bobby, „zvlášť poté, co se zdrogoval všemi těmi dušemi, až mu z toho přeskočilo.“ Pak svých slov litoval, když si uvědomil, že se v Deanově upřeném pohledu na právě čištěný zásobník objevilo posmutnělé mrknutí.

~ ~ ~

Po zimě cítil, jak má křídla popraskaná a na mnoha místech pokrývá studenou šeď zelenkavý povlak mechových rostlinek. Konečně nastalo jaro, chladné noci střídaly stále teplejší dny. Castiel na Deana dočista zapomněl. Nereagoval ani své vlastní jméno. Jimmyho občasné pokusy o rozhovor se stávaly stále sporadičtějšími. Kdo byl vlastně Jimmy? A proč pořád mluvil o trestu a pokání? Stalo se z něj bezejmenné nic, které nemohlo nic, jen být a vnímat své okolí.

Když se mu v záhybech něčeho, co držel v náručí zabydlela rodinka kosů, měl zase nad čím přemýšlet, ještě neumře, ještě ne. Javor nad ním se zazelenal a okolní křoviny byly pokryté mladými lístky. Hřbitov, co to bylo opodál? Nevěděl, neuvědomoval si to. Všechny jeho myšlenky zaměstnával smotek větviček a trav, hnízdo, ve kterém se z drobných vajíček vylíhla dvojice malých kosů. Se zájmem vnímal, jak rostou, když se jednoho dne máma kosice nevrátila, zachvátil jeho mysl již neznámý pocit, bolest, vtíravá myšlenka, které se nešlo zbavit.

Chtěl se ho zbavit, chtěl pomoci, ale po tak dlouhé době, kterou strávil jen ve své hlavě, nevěděl jak, citová otupělost narůstala každým dnem. „Příroda si poradí.“ Ozval se náhle ten známý hlas, nějaký Jimmy, kterého neznal. „Jak si poradí?“ oponoval Castiel smutkem zkroušeným hlasem. „Musíš věřit.“ Snažil se ho po dlouhém mlčení povzbudit onen hlas. „Každý dojde poznání, musíš mít víru.“ Co je to víra?

Po pár dnech se k hladovým ptáčatům vrátil otec. „Tohle je ono?“ promluvil v mysli do ticha. Nevěděl, zda se dočká odpovědi, ani ji nečekal a nedočkal se jí. Po dvou týdnech ho kosi opustili, zbylo po nich jen opuštěné hnízdo a Castiel vnímal jakousi prázdnotu. Pocit, který nedovedl popsat. To, co ho dříve drželo při životě, zmíralo. Jakoby poslední zbytky jeho vědomí tvrdly a měnily se v kámen tak, jako celé jeho tělo.

~ ~ ~

Pomalu začínalo léto. Venku bylo až nesnesitelné horko a Dean se Samem popíjeli pivo poblíž jednoho zapadlého městečka, ve kterém právě zabili nebezpečného wendiga. Ve stínu stromů u jezera bylo příjemně a domů až tak nespěchali. Zvykli se vracet k Bobbymu, ale teď měli čas na chvíli vypnout. Dean ležel opřený o přední sklo Impaly, láhev s pivem měl už skoro vypitou a tak si zbytek šetřil. Po nebi se honily načechrané beránky a svět se tvářil šťastně, jakoby neexistovaly problémy.

Sam seděl na molu na břehu a máčel si v něm své dlouhé unavené nohy. Dean se při té idylce musel pousmát a pak si po dlouhé době vzpomněl na Castiela. Vypálenou ránu v srdci si stále nosil se sebou. Vzpomněl si na svůj sen, kdy na molu seděl on a Castiel mu předával papírek, kde se setkají. Hruď se mu bolestivě sevřela, měl tu scénu přímo před očima, ten Castielův ustaraný výraz, ten Castiel, který mu tak strašně chyběl, ač si to stále nechtěl přiznat. Ne, byl chlap, musel jít všem příkladem, na emoce tu nebylo místo.

„Casi,“ zašeptal k nebi, aniž by si to uvědomoval.

~ ~ ~

„Budu ti vyprávět příběh, Castieli.“ Pravil nečekaně Jimmy, ten, který se tu objevil, aniž by Castiel věděl proč. „Proč mi stále říkáš Castiel?“ otázal se váhavě někoho, kdo ho občas rušil v myšlenkách, kterých stále ubývalo a on už takřka usínal, aby mohl navždy spát. „Protože je to tvé jméno.“ Poklidně mu odvětil hlas. „Neměl bys na to zapomínat. To je něco, co k tobě navždy patří.“ Casi…

„Ale já jsem…“ Castiel se zarazil, najednou neuměl odpovědět, slova která měl v úmyslu použít se ztratila v mlze. „Kdo vůbec jsem? Co jsem?“ vypravil ze sebe nakonec. Ztrácel se, nevnímal a postupně mizel. Tohle byl jeho trest? Bude zapomenut? Pohltí ho chladný kámen.

„Každý, kdo se vrátí na svou cestu, Castieli, dojde odpuštění.“ Neodbytně pokračoval hlas. „Stejně jako zrádný kněz, který prozradil zpověď a uvedl lid v ohrožení. Jednoho dne se všechno vrátí. Jako opuštění ptáci, kteří se vždy vrátí.“

„Nech mě být,“ zoufale se bránil Castiel, „jsem nic a nebudu nic“ zajíkal se.

„Oni na tebe nezapomněli…“ „Já nemám rodinu…“ bránil se znovu Castiel, aniž by si vůbec uvědomoval, jaký význam jeho slova mají. Nemám rodinu, nemám rodinu, nemám rodinu…

~ ~ ~

„Měli bychom zajít na hřbitov.“ Klidně navrhl Sam a obouvaje si boty se díval na Deana, který byl v obličeji bílý jako křída. „Stalo se něco?“ vylekal se Sam a podezřívavě na něj upřel pohled.

„Jo, dobrý. Jen jsem to pivo neměl pít, jsem asi unavenej.“ Snažil se to rychle smáznout Dean. „Máme to cestou k Bobbymu, tak proč to nevzít přes Kansas.“ S těmi slovy sklouzl z kapoty, hodil láhev do přenosné chladírny k těm zbývajícím a sedl si za volant. Najednou chtěl být z tohoto místa pryč co nejdál. Netrpělivě bubnoval prsty do volantu, aby dal Samovi najevo, že spěchají.

Sam uložil chladničku na zadní sedadlo a hbitě vklouzl na sedadlo spolujezdce. „Myslíš, že jsou duše stále v nebi nebo s nimi Castiel něco provedl?“ snažil se rozproudit hovor Sam, ale Dean jakoby otázku přeslechl, „dnes vybírám motel já!“ podíval se na Sama s veselým úšklebkem, pustil si naplno Deep Purple a šlápl na plyn.

Po prašné cestě uháněla černá Impala a mířila si to rovnou do zapadajícího slunce.

~ ~ ~

TBC


Část I. Zkroušený pláč nebeských kůrů PG-13 <------> Část III. Zastřená tajemství zimní oblohy PG-13


Naposledy upravil Panthera dňa 22.01.12 16:12, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://www.panthera-cz.com
bohdy
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1570
Age : 31
Bydlisko : Vlčovice, ČR
Nálada : Viva slash!!!
Registration date : 18.09.2010

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   26.06.11 21:41

Panthera: No tak to je naprostá bomba Fakt nádherná, úžasná část!!!!! To, co jsi vymyslela pro Castiela... klobouk dolů Vážně perfektní nápad a mě se strašně moc líbí!!!!! Ale zároveň je to opravdu hrozivé, takové bytí... prostě být sám jen se svými vzpomínkami... takže doufám, že z toho Castiela brzy dostaneš, protože už myslím trpěl dost dlouho. A zároveň doufám, že pokračování hodíš co nejdřív, protože je to vážně bomba 702
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   26.06.11 22:15

téééééda - já vůbec nevím, co na to říct - to byla prostě BOMBA PARÁDA SUPER ufffffff já fakt nemám víc slov......toto je povídka na úplně jiném levelu, než na který jsem v českém a slovenském ffspn zvyklá.......¨

nevím, co k tomu vážně říct - JSEM UCHVÁCENA TOUTO POVÍDKOU
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Maky
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 854
Registration date : 14.09.2009

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   27.06.11 6:08


Jak napsala Nemix, v češtině je málo dobých SN povídek a málo tch čtivých - a já jsem náročný čtenář (jsem rozmazlená anglickými ff), ale ty jsi rozhodně získala mojí pozornost Smile

líbí se mi asi všechno - způsob vyjadřvání, smr, jímž se povíka ubírá, dialogy, myšlnenky i ty metafory a úvahy - někdy pouze naznačené, ale geniální... líbí se mi hrozně moc myšlenky Cstiela změněného v kámen - kdyby ho Bůh skutečně změnil v kámen, nebyl by to trest ale možnost - možnost pro Castiela začít znovu. Jako kámen má čas přemýšlet a má čas znovu si zvolit svou cestu.. naprosto mě uchvátilo to, jak popisuješ změny Castiela-kamene - to, jak nejdřív ztratí tvář a pak zapomíná... to, jak se k němu některé pocity a vzpomínky vracejí (rodinka kosů, kdo byl vůastně Dean) a zase odcházejí.. je to skvěle metaforické a přitom nevtíravé, Mám ráda tenhle styl a mám ráda celý tenhle nápad. Takže, děkuji za tuhle povídku, protože m rozhodně upoutala Smile

PS: Jen jedna "výtka" - začátek (první odstavec) mi připadá stylisticky trošku kostrbatý - oproti zbytku povídky - ale, možná je to jen můj pocit Smile není to špatné, ale říkala jsem si, že to napíšu, když jsem si toho všimla Smile snad to nevadí.

Těším se na další kapitolu Smile
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   29.06.11 19:27

Panthera: Hezká povídka, díky. Smile Dean a Castiel jsou na tom podobně. Oba uvnitř sebe zmatení, cítí se zrazeni jeden druhým. Zkrátka po psychické stránce jsou na tom bledě.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Panthera
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1308
Age : 35
Bydlisko : Brno
Nálada : Think slashy... be horny... ;)
Registration date : 27.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   10.07.11 19:26

Všem vám děkuji za komentáře. Smile
Snad jen, nezapomínejte hledat chyby, konstruktivní kritika je vítaná. Díky Maky, ono je tam těch neučesaných částí vícero, nepoužívám betu, takže upozorňujte. Wink
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://www.panthera-cz.com
Panthera
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1308
Age : 35
Bydlisko : Brno
Nálada : Think slashy... be horny... ;)
Registration date : 27.07.2009

OdoslaťPredmet: Gaia... 3/7   10.07.11 19:27

Část III.
Zastřená tajemství zimní oblohy
PG-13

Léto pozvolna nahradil podzim. Oblohou poletovalo opadané listí a ve slábnoucích slunečních paprscích rozehrávalo stínohru s duhovými odlesky. Javor, v jehož spadaném listí se choulil i opuštěný šedivý kus kamene bez tváře se opět pomalu připravoval na zimu. Mezi větvemi se proháněl stále chladnoucí vánek a veselý zpěv ptáků nahrazovalo krákání stěhujících se vran. Castiel necítil, již nevnímal schnoucí listí sklouzávající po křídlech k zemi, neregistroval ani pevné vraní drápy zarývající se mu do ramenou. Chladný bičující déšť se stal samozřejmostí. Stal se věčnou součástí zdejší přírody, přehlížený, zapomenutý.

Ačkoliv se Jimmy zoufale snažil udržet Castiela v myšlenkách, nakonec i on postupně upadal do jisté apatie, kdy se vracel zpátky ke své rodině a nevnímal okolí. Vzpomínal na Amélii, na Claire a zoufale si přál nebýt. Tak rád by se vrátil zpátky do nicoty, tam, kde ho Castiel nechával hluboce spát. Jeho vlastní vzpomínky bylo něco, co ho drásalo. Již dávno neměl být, proč jen ho Castiel nenechal odejít.

~ ~ ~

„Nezdá se ti, že si zima letos nějak pospíšila?“ otřepal se Sam a s rukama v kapsách přešlapoval z nohy na nohu, zatímco se Dean přehraboval v kufru Impaly. „Zima jako zima.“ Odpověděl mu Dean a stále něco hledal.

Sam protočil očima, nadechl se, ale než stihl dát smeč, Dean zabouchl kufr, v ruce svoji tašku a s úsměvem na něj zamrkal. „S letištěm?“

„Chlape,“ zavrtěl Sam nevěřícně hlavou, „když si ty klíče vyžádáš“ a semkl rty v úšklebku. Starý Dean, ten starý Dean se stále dere na povrch. Už to budou skoro dva roky, už bylo na čase.

Na recepci si vyzvedli klíče od dvoulůžkového pokoje a s úlevou se vyvalili každý do své postele. Sam se po chvíli zvedl. „Zabírám si koupelnu.“ Mrkl na Deana, z tašky si vytáhl ručník a zamířil ke sprchovému koutu. Věděl, že jít po Deanovi by znamenalo, že by měl místo šamponu pastu na zuby a obráceně. Dean si naoko zlobně odfrkl, zabořil hlavu do polštáře, ruce si dal za hlavu a zamyšleně si prohlížel strop. „Užij si to.“

Ačkoliv se všechno líným tempem vracelo do starých kolejí, stále se uvnitř cítil nezvykle prázdný. Jakoby mu v jeho těle něco chybělo, jakoby jeden titěrný kousek skládanky osobnosti někde zapomněl. Před očima se mu objevila Lisa a Ben, kteří již žili své vlastní životy. Chtěl se u nich zastavit, ne je navštívit, jen se z povzdálí podívat, zda jsou v pořádku. Se Samem jeli kolem před pár měsíci. Dean byl svým způsobem šťastný, Lisa si našla přítele, Ben rostl po jeho vzoru a život šel dál. Ale onu propastnou prázdnotu v Deanově nitru tato návštěva nezaplnila.

Bezděky si sáhnul do kapsy od kalhot, k vlastnímu překvapení prsty nahmatal pírko, které si tam před dlouhou dobou odložil. Překvapeně jej vytáhl. Pírko mělo pomačkaný prapor, jednotlivé větvičky byly zlámané a pokroucené. Kolikrát je za ten čas vypral, aniž by si to uvědomil, zapomněl na něj. Usmál se, v očích se mu zalesklo, láskyplně po něm přejel prsty. Ve vzpomínkách se vrátil k andělu. Přítel, jenž se stal nepřítelem. John by to jen krátce vyjádřil slovy, že je život krutý a je potřeba bojovat. Z koupelny se ozýval sykot horké vody a Samovo brumlání nějaké popové odrhovačky. Dean si povzdechl.

~ ~ ~

„Hele, mamí.“ Ozval se náhle pronikavý dětský hlásek. „Andílek, mamí, tady je andílek.“ Z křovin u hřbitovní zdi se vynořila blonďatá hlavička a malou ručkou za sebou táhla matku. Vyplašené vrány sedící na Castielových křídlech se s krákoravým protestem vznesly k nebi. Castiel však spal. Uzamčený ve své vlastní nicotě nevnímal své okolí.

„Mamí, podívej, že je to tatínek.“ Holčička upřela své malé zvídavé oči na matčin ztrhaný výraz. „Tatínek je v nebi, to není on, zlatíčko.“ Polkla s povzdechem postarší žena a prsty objala malý křížek, který se jí houpal na krku. „A proč není tam u náhrobků mezi svými, proč je vyhozený tady? On tady spinká?“ dívenka se statečně prodrala navátým listím až k soše a drobnými dětskými dlaněmi objala velkou paži šedivého kamene.

„To nevím, Mary. Pojď, už jsi se vyčurala, někoho sem zavoláme a zeptáme se.“ Ustaraně vzala děvčátko do náruče a vydala se s ním zpátky na zarostlou cestu u zdi. Socha se jí ani trochu nelíbila.

~ ~ ~

„Vstávat šípková Růženko.“ Zvolal brzy zrána Dean a přetáhl Sama po hlavě polštářem. Sam líně otevřel jedno oko, většinou to byl on, kdo byl vzhůru první, zatímco by se Dean válel v pelechu až do oběda. „Blbe…“ zavrčel rozespale, v obraně pozvedl ruku a snažil se jí dosáhnout na mobil, který si odložil na nočním stolku. Když se mu ho podařilo nahmatat, několikrát zamrkal na svítící displej, na kterém jedovatě svítily číslice pět a dvě nuly.

„Koukni na tohle.“ S povzbudivým mrknutím hodil Samovi na odkrytou hruď s batikou psiska čerstvé noviny. Sam jen cosi zavrčel o pěti hodinách ráno a opíraje se o lokty mžoural do mdlého světla lampičky u Deanovy postele.

Dean byl zase veselý, na oko se obrnil svým sarkasmem a zdálo se, že lovecké dny se vrací, jakoby žádná apokalypsa a andělé nebyli. Byli doma, ve svém rodném městě, tolik bolavých vzpomínek, ale zároveň štěstí. Přesto všechno, čím si prošli, mají jeden druhého, ač se to nezdá, jsou rodina.

Dean si netrpělivě bubnoval prsty do kolene. „No tak, co si o tom myslíš?“ nabádal Sama, aby se konečně podíval na článek, který mu v novinách tak pečlivě zakroužkoval. Sam se natáhl k vypínači, rozsvítil si vlastní lampičku a zahleděl se do tiskárnou vonícího papíru.

~ ~ ~

„Jednoduše tam ležela.“ Odpověděla Rachel zvědavému správci a mnula si paže. „Kdo ví, kdo ji tam pohodil.“ Otřel si svalnatý zřízenec zpocené čelo a pohledem si přeměřoval sochu anděla bez tváře, kterou sem s její pomocí dovezl na dvoukoláku. „Tuhle sochu jsme tu určitě neměli, nemusíte se bát, že by vás kvůli tomu někdo obtěžoval. Každopádně je dobře, že se nám nepovaluje po okolí. Je sice nevalné hodnoty, ale třeba se tu někomu bude hodit.“ Otřel si zpocenou dlaň do košile s našitou jmenovkou Jeffrey.

„Nechápejte mě špatně, jen… jen se budeme stěhovat a manželovu památku jsme se rozhodli uctít na novém místě, máme trochu finanční problémy“ snažila se Rachel vysvětlit svůj postoj. „A Mary by to nakonec špatně nesla.“ Pohlédla na blonďaté děvčátko, které si před budovou pohrávalo s vadnoucími sedmikráskami.

„Samozřejmě,“ kývl na souhlas Jeffrey, „plně vás chápu. Teď mě omluvte, musíme ji očistit a domluvit se s kameníkem, zda by se dala zrekonstruovat.“ Přehodil přes sochu plachtu a rychle vypsal formulář. „Hotovost za nález si vyzvedněte na pokladně u východu z kamenické dílny, přeji vám hodně štěstí.“ Potřásl si s Rachel rukou a odešel po své práci. Rachel si vložila složený lístek do kapsy a naposledy pohlédla na nalezený kus kamene. Měla z nálezu divný pocit, jakoby věděla, že jí nepatří, že čeká na někoho jiného. Několikrát se zhluboka nadechla a vyšla před skladištní budovu. Socha pod plachtou osiřela.

~ ~ ~

„V místním parku řádí toulavý pes…“ četl nahlas Sam. „Odkdy chytáme zatoulané psy?“ vrhl na Deana překvapený a zároveň unavený pohled. Dean jen zakroutil hlavou, kousl si do včerejšího sendviče, který se válel na stole a mávl rukou, „jen čti dál.“

„Zřejmě vzteklinou nakažený pes se toulá zdejším parkem a v přilehlém okolí,“ následoval úšklebek, „žádáme obyvatele, aby své návštěvy parku ve večerních a nočních hodinách omezili pokud možno na minimum. Zdejší policejní jednotka na jeho odchycení pracuje.“ Odložil noviny a se zvednutým obočím se zadíval na Deana. „A?“

„Jak vypadají oběti, to tě nezajímá?“ Dean dožvýkal poslední sousto, otřel si dlaně do kalhot a s taškou na rameni se postavil ke dveřím. „Jdeme?“ a nasadil svůj obvyklý nevinný úsměv.

Sam se s povzdechem zhroutil na polštář a s jadrnou nadávkou na jazyku se vymotal z přikrývky, aby mohli vyrazit co nejdřív.

~ ~ ~

„Původní kámen už je hodně zkorodovaný, navíc je v hlavové části dost vyplavený povrch. Oškrábu skvrny, ale zázraky nečekej.“ Mrkl na Jeffreyho kameník. „Tuhle sochu jsme tu neměli, takže ji dej do katalogu za nejnižší cenu, třeba ji někdo nakonec bude chtít.“ Znaleckým pohmatem si sochu osahal. „Každopádně je to moc pěkná práce. Někdo měl smysl pro detail.“ Mozolnatou dlaní přejel soše přes ztracenou tvář a málem ucukl, když si uvědomil, že kámen není studený. „Až je s podivem, že se nedochovala tvář.“ Nevěřícně se podíval na vlastní dlaň a pak na šedivý kámen. Pak jen zavrtěl hlavou v domnění, že se mu to muselo zdát.

„K dispozici bude příští týden, ještě tu mám i jinou práci.“ Bezděky si otřel svědící nos. „Který nápis jsem měl obnovit?“ zeptal se ještě pro jistotu.

Jeffrey se na chvíli zamyslel. „Počkej, myslím, že to byl ten Winchester.“ Nejistě přešlápl a navlékl si bundu. „Jo, Winchester, objednal si obnovu nápisu, tak se na to taky podívej. A díky.“ Mávl na pozdrav a rychle opustil kamenickou dílnu. V blízkosti sochy se necítil vůbec dobře, jakoby snad byla prokletá. Jen na ni pomyslel, přeběhl mu po zádech mráz.

~ ~ ~

„Zmetek jeden nenažraná, malamuťácká.“ Neodpustil si poznámku Dean a držel si pokousanou paži. „Byl jsi blíž a lovit jsi ho chtěl ty.“ S úsměvem mu smečoval Sam. „Na tohle neumřeš, byl to jen pes.“

„Pche, jen pes.“ Oklepal se Dean. „Jak to můžeš vědět?“ obořil se na Sama. „Kdy jsme byli na očkování proti tetanu, no?“ Sam jen nevěřícně zakroutil hlavou. „Ta bakterie tady na tebe určitě číhala a teď tě užírá zevnitř.“

„Co myslíš? Jsem přece jedinečnej.“ Sykl Dean, když mu Sam paži provizorně ovázal kusem hadru, co měli v kufru auta. Jeho poznámku nechal bez odpovědi a sám pro sebe se škodolibě zašklebil.

~ ~ ~

Cesta na hřbitov ubíhala nečekaně pomalu. Oba dva zarytě mlčeli, Samovi došly všetečné poznámky a Deana začala i přes notnou dávku Aspirinu bolet ruka. Když míjeli rodný dům, zamrazilo je. „Měli bychom pak zavolat Bobbymu, že se vrátíme později.“ Přerušil tíživé ticho Sam a zamyšleně si v dlaních točil tužkou. Dean se zarytě díval před sebe na cestu. „Zavoláme mu hned, jak se vrátíme do motelu.“ Ruka ho bolela čím dál tím víc, ale nechtěl na sobě nechat nic znát.

Když dojeli na hřbitov, jejich mysl pohltily vzpomínky. Sam vzpomínal na Vánoce, pohledem hledal amulet na Deanově hrudi. Nenašel ho na jeho obvyklém místě a v očích ho zapálilo. Amulet měl u sebe a Dean o tom nevěděl. Neviděl ho, když ho zklamaně vytáhl z koše. Dean měl před očima Mary, seděl u stolu a z teplých palačinek na malovaném talíři stoupala pára. Malý Sammy ležel v postýlce a broukaje žužlal chrastítko ve tvaru koníka. A pak, pak spatřil Castiela. Jeho tvář, která se zdála, že už ve vzpomínkách ztrácí své rysy se před ním náhle vynořila jako kamenný sloup. Pevně zavřel oči, snažil se myšlenku na něj vypudit, chtěl, aby se vrátila Mary, její usměv, aby se alespoň na kratičkou chvíli vrátil onen pocit rodinné pohody.

Ne, nechtěl vidět jeho tvář. Staré rány začaly opět krvácet a hlásit se o pozornost. „Neměli jsme sem jezdit.“ Vyhrkl Dean nečekaně, polkl a přemýšlel, zda má vůbec vystoupit. „Deane, jsou nějaké konvence, měli bychom se jimi řídit.“ Sam se opřel o kapotu Impaly a povzbudivě se na Deana díval. „Nechal jsem opravit nápis na náhrobku, když už nechceš dojít až tam, tak se aspoň běž podívat, co bychom na ten náhrobek mohli ještě dát.“ Poškrábal se na čele, „máma měla ráda anděly, říkal jsi, že o nich stále mluvila.“ V tom se zarazil, uvědomil si, že Deana tnul do živého. „Promiň.“ Hlesl tiše, otočil se a zamířil k hrobům.

Když Sam zmizel za nejbližším stromem, Dean se zhluboka nadechl a vystoupil. Protáhl si záda a bolestí hlesl, když se opět ozval kousanec na paži. Po chvíli se však uklidnil natolik, že se rozhodl zastavit v kamenické dílně opodál, aniž by se dál zaobíral onou vtíravou myšlenkou na Castiela. „Vykašlal se na nás, klidně by nás zabil, kdyby to bylo ku prospěchu jeho plánu.“ Snažil se cestou přesvědčit sám sebe. Opakoval si ta slova stále dokola, i když někde uvnitř Castielovi dávno odpustil a bylo mu smutno. Ne, tohle si přece nemohl přiznat.

„Dobrý ráno.“ S rukama v kapsách se díval na kamenického mistra, kterak s dech beroucí pečlivostí opracovává mramorový kámen. „Dobrý…“ dostalo se mu odpovědi. Muž si zvedl masku z obličeje. „Pokud hledáte lampičky, sošky a podobné věci, klidně si skočte tady dozadu. V přední části máme vystavené vzorky.“ Pokynul Deanovi, aby šel dál. „Platí se na pokladně u východu.“

„Díky.“ Kývl hlavou Dean a pozvolna došel až prodejně. Na kamenných stojáncích se tu skvělo velké množství různých lampiček, destiček, sošek holubic, andělů a velkých náhrobních kamenů. Všechno mu to přišlo jako zbytečné serepetičky. V tom jeho pozornost upoutala socha v životní velikosti, která se krčila v tmavém koutě. Znázorňovala anděla, který v náručí drží oděv. To, co ho však zaujalo nejvíc, byla absence tváře. Několik minut si sochu zvědavě prohlížel, něco ho k ní táhlo, nemohl se zbavit pocitu, že ho volá.

„Líbí se vám?“ zeptal se znenadání kameník a s rukama zapřenýma v bocích hleděl na sochu spolu s Deanem. „Nemá tvář.“ Zamyšleně prohlásil Dean a s hlavou nakloněnou k rameni si sochu stále prohlížel.

„No, víte, snažil jsem se mu dvě, či tři vtisknout, ale kámen se drolí.“ Pokrčil rameny kameník. „Raději jsem to nechal tak.“ Nechtěl přiznat, že kdykoliv soše vytesal tvář, tak zmizela, jakoby se jí dlátem nikdy nedotkl. Měl z ní svým způsobem strach. „Myslím, že není až tak drahá.“

„Kolik?“ zeptal se náhle Dean. V tu chvíli mu to přišlo jako dobrý nápad. „Berete karty?“ zalovil v náprsní kapse.

~ ~ ~

„Nezdá se ti to příliš pompézní?“ Sam zkoumal sochu stojící na náhrobku a nemohl se zbavit divného pocitu, který mu svíral žaludek. „Jakoby nás ten kámen sledoval.“ Neodpustil si uštěpačnou poznámku. Dean jakoby byl někde jinde, socha ho naprosto fascinovala, nemohl z ní odtrhnout oči.

„Budu čekat v autě.“ Poznamenal Sam a pomalým krokem se vydal zpátky. V kapse lovil mobil, aby mohl zavolat Bobbymu.

Díval se na šedivý kámen. Něco z něj vyzařovalo. Aniž by si to uvědomoval, posadil se zboku na náhrobek a v duchu daroval otci slova útěchy.

Blížilo se k polednímu, když se obloha zatáhla a k zemi se začaly snášet první letošní vločky. Dean posmutněle pohlédl k nebi. „Casi…“ slabě zašeptaná slova mu ze rtů sebral první mrazivý poryv větru. Zavřel oči, opřel se soše o nohy a najednou byl duchem jinde. Po prázdném dětském hřišti se prohánělo listí, v pečlivě posekaném trávníku se bělaly poslední sedmikrásky a na lavičce vedle něj seděl Castiel. Starý dobrý Castiel, se svým zadumaným a zároveň nechápavým výrazem ve tváři.

Měl ho rád, přítel, možná i něco víc, kdo ví. Po těch letech a všech těch událostech byl členem jeho rodiny. Byl součástí všeho toho dění, co se Deana týkalo. Zvykl si na to, že ho jeho nejbližší postupně opouštěli. Na houpačce spatřil bezstarostně se houpající Mary s její laskavou tváří. Opodál uviděl sám sebe, jak ho John tlačí v dětském autíčku, usmívá se. Problémy neexistují, všechno je čisté a černobílé… Z koutku oka mu ukápla slza. Jediná perfektní slza, tiše dopadla na šedivý kámen, kde se rozpadla na desítky drobnějších, které zmizely v bílém vločkovém sametu. To jediné, co mu zůstalo, Sam, Bobby a vzpomínky.

Socha za jeho zády náhle nebyla studená. I přes bundu cítil, že hřeje. Nechtělo se mu přemýšlet, nechtělo se mu zvednout. Najednou mu tady bylo dobře. Jakoby byl zase doma.

„Deane, jsi v pořádku?“ Probral ho ze snění Samův vystrašený hlas. Na rameni ucítil ruku, kterak s ním třese. „Člověče neblázni, už tu sedíš dvě hodiny.“ Sam si k němu přiklekl a chytil ho i za druhé rameno. „Dobrý?“

„Jo, dobrý, fajn. Promiň, asi jsem tu usnul.“ Odstrčil mu ruce Dean.

„Krvácíš.“ Poznamenal ustaraně Sam.

„Co?“ probral se konečně Dean a podíval se na levou ruku. Z rukávu po malých kapkách stékala krev. „Asi jsem si to špatně utáhl.“ Pronesl udiveně a pomalu vstal. Nohy se mu třásly. Sam ho v poslední chvíli chytil, aby se nesesunul k zemi.

„Asi jsem fakt chytil tetanus.“ Procedil skrze zuby Dean a než se s pomocí Sama dobelhal zpátky k Impale, ještě se naposledy podíval na šedivý kámen, který postupně pokrýval bílý háv čerstvých vloček. Socha měla tvář, s nešťastným výrazem se na něj díval Castiel…

TBC

Část II. Vzdálený šepot rmoucených duší PG-13 <------> Část IV. Zrádná krutost mladého světa PG-13


Naposledy upravil Panthera dňa 22.01.12 16:15, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://www.panthera-cz.com
Caterina
Pocestný duch
Pocestný duch


Počet príspevkov : 46
Age : 35
Registration date : 31.08.2008

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   10.07.11 20:12

Moc se mi líbilo, že jsi použila Deanovu jedinou perfektní slzu, asi si ji pudu vyhledat v SN, ach... Jinak
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi https://www.facebook.com/supernaturalcon.ff
Caterina
Pocestný duch
Pocestný duch


Počet príspevkov : 46
Age : 35
Registration date : 31.08.2008

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   10.07.11 20:52

PS: a kdy bude pokráčko ... Question bounce ( už jsi mě nakazila Dastielofií Evil or Very Mad )
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi https://www.facebook.com/supernaturalcon.ff
bohdy
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1570
Age : 31
Bydlisko : Vlčovice, ČR
Nálada : Viva slash!!!
Registration date : 18.09.2010

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   10.07.11 21:13

Opravdu skvělé pokračování!!! Líbí se mi zejména ta příhoda se psem To se bude líbit zvlášť Nemix
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Caterina
Pocestný duch
Pocestný duch


Počet príspevkov : 46
Age : 35
Registration date : 31.08.2008

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   10.07.11 21:50

bohdy napísal:
Opravdu skvělé pokračování!!! Líbí se mi zejména ta příhoda se psem To se bude líbit zvlášť Nemix

Nemix pejsky miluje ... nebo pejsci milují Nemix (teď si nejsem jistá ...???)
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi https://www.facebook.com/supernaturalcon.ff
bohdy
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1570
Age : 31
Bydlisko : Vlčovice, ČR
Nálada : Viva slash!!!
Registration date : 18.09.2010

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   10.07.11 22:14

Spíše to druhé. Ofinka se od ní nemohla odtrhnout
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Caterina
Pocestný duch
Pocestný duch


Počet príspevkov : 46
Age : 35
Registration date : 31.08.2008

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   10.07.11 22:16

bohdy napísal:
Spíše to druhé. Ofinka se od ní nemohla odtrhnout

Jo jo, Panthera by měla rychle přidat další, než se tady zvrhne další topic Twisted Evil
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi https://www.facebook.com/supernaturalcon.ff
Nemix
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1137
Age : 31
Bydlisko : Praha
Nálada : ...s TFW jde všechno líp...
Registration date : 04.02.2010

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   10.07.11 22:49

tak jo - přestaňtě rozebírat mou paniku ze psů - ale i tady máte důkaz toho, proč mám strach - koušou a teď nám chudáček Deaneček krvácí.....

k povídce: je to super pokračování - jsem ráda, že jsi tady Panthero použila ten detail, že si Sam schoval ten Deanův přívěšek - to se mi líbí a ta část, kdy ten kameník nemůže vytesat soše jinou tvář - no prostě super a Dean sedíci u jeho nohou 702

takže VÝBORNÉ VÝBORNÉ VÝBORNÉ
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Polgara
Pocestný duch
Pocestný duch


Počet príspevkov : 90
Bydlisko : nejzápadnější západ ČR
Nálada : úplně andělská....
Registration date : 27.07.2010

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   11.07.11 18:13

Nooooo fajn, Panthero, tak jsem si utřela svoje perfektní slzy a rozmazané líčidla a snažím se ze sebe setřást smutek

Vím, že jsem se ještě nevyjádřila, ale nějak mi prostě chybí slova ( je to divné, já vím ).........

Fakt se před Tebou skláním, nějak mi pořád nejde uvěřit, že bys mohla napsat něco tak smutného...zrovna Ty, jak jsem Tě tak poznala....prostě tomu nemůžu uvěřit

A doufám, že nebudeš dělat fóry a hodíš sem co nejdřív pokráčko, ať si můžu zase zaslzet 703
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Maky
Žltočočko
Žltočočko


Počet príspevkov : 854
Registration date : 14.09.2009

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   13.07.11 18:47


Chci, aby se Castiel probudil - těším se, až se probudí a setká se s Deanem. Hm, mluvím, jakoby se jistě měl probudit - dobře, napíšu to jinak - ráda bych, aby se Castiel probudil. Líbí se mi, že používáš sochu a kámen jako takovou metaforu k Castielovi... to, že postupně ztrácí tvář a necítí - je to trest nebo ponaučení? Řekla bych, že to nám povíš až později. Chtěla bych, aby si Dean na Castiela pamatoval - aby o něm pžemýšlel a měl hp pořád rád. Na druhé straně se děsím toho, že ve skutečném seriálu bude Dean s Casem rychle hotový - a všechno půjde do háje. Do té doby Ti děkuji za tenle tvůj alternativní scénář Smile

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
janča
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1214
Age : 26
Bydlisko : Vysočina
Nálada : docela fajn
Registration date : 29.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   13.07.11 19:35

Panthera: Jen aby to teď nebylo obráceně. Castiel obživne a Dean bude ležet na smrtelné posteli s nějakou "vzteklinou"(po tom pokousání). Shocked Ale stejně jako ostatním se mi tvoje povídka moc zalíbila.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Panthera
Winchester
Winchester


Počet príspevkov : 1308
Age : 35
Bydlisko : Brno
Nálada : Think slashy... be horny... ;)
Registration date : 27.07.2009

OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   13.07.11 23:50

Opět děkuji za komentáře. Povídka ještě zdaleka není u konce. Smile
Jen mi na psaní nezbývá tolik času, kolik by si zasloužila.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://www.panthera-cz.com
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Gaia... 1/7-7/7   Today at 15:16

Návrat hore Goto down
 
Gaia... 1/7-7/7
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 1 z 3Choď na stránku : 1, 2, 3  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
 :: Seriál :: Fanfiction :: Dokončené poviedky :: Panthera-
Prejdi na: